O Českém ráji bylo napsáno mnoho, navštíví jej každý rok desítky tisíc turistů a mnoho jeho pamětihodností a přírodních lokalit se učí i děti ve škole, přesto v málokterém průvodci najdete zmínku delší než pár řádků o malinké vesničce v údolí Jizery – Rakousy.

Tahle vesnička o 76 obyvatelích leží v zákrutu řeky Jizery mezi Malou Skálou a Turnovem, mezi železničním mostem a železničním tunelem Liberecko-Pardubické dráhy, která byla vybudována o 50 let dříve než tamní první silnice, a prochází jí též důležitá cyklotrasa č. 17 Greenway Jizera.

V Rakousech není žádný obchod (podle jedné místní paní byl v roce 1992 zrušen a nahrazen pojízdnou prodejnou a ta byla na sklonku tisíciletí také zrušena), žádná hospoda a jediné kulturní povyražení v obci je divadelní spolek Jizeran (ale za to je asi kvalitní). I tenhle poslední odstavec je víc než se dá najít v průměrném průvodci (jen ten popis na Wikipedii). Přesto je tahle vesnička něčím okouzlující až dech beroucí a to svým božským klidem v nádherné přírodě.

Rakousy vidělo spousty lidí, ale málokdo o tom ví. Předně cestující vlaků mezi Pardubicemi, Libercem, Prahou a Tanvaldem, které obcí jen prosviští, protože za těch 160 let zde žádná zastávka vybudována nebyla. Pak cyklisté na zmíněné cyklostezce, kteří však vesničku zaregistrují jen tak, že tam musí sjet z mostu přes Jizeru, který je souběžný se železničním. Skoro nikdo se však nezastaví a nerozhlédne se, o co přichází.

Na místo je nejlepší totiž přijít pěšky (no jo, ale jediná turistická značka je až na kraji obce u silnice). Můžeme si to trochu usnadnit a přijet autobusem a vystoupit na zastávce Rakousy, Nad tunelem a zažít unikátní situaci – křižování autobusů. Zde jeden autobus čeká na druhý protijedoucí, protože široko daleko je to jediné místo, kde se dva autobusy vyhnou.

Autobusů tu jezdí celkem dost, vede tudy pravidelná linka mezi Jabloncem nad Nisou a Turnovem. Pokud zde vystoupíte na rozšířeném plácku silnice, tak dojděte ke „kolenu“ silnice, kde se láme kopec a bude tam nenápadná odbočka dolů do lesa, zdánlivě nikam nevedoucí, se závorou a starou zákazovou značkou. Až tak jsou Rakousy ukryté ze silnice. Silnice sice vede nad obcí, dotýká se i okraje, kde je poblíž i obecní úřad a druhá autobusová zastávka, ale je tak zarostlá, že z ní není nic vidět.

Tak projdete kolem závory, malým temným lesíkem, pak krátkou třešňovou alejí a jste nad zdejším hřbitovem. Najednou se nad vámi otevře nádherné údolí Jizery, naprosto uzavřené od okolního světa a vy cítíte ten klid, tu energii a vůni okolní přírody, políček, lesů a slyšíte jen šumící řeku a maximálně kolem na chvilku prosviští vlak. Na „mapy.cz“ se můžete trochu „pokochat“ zde , ale samozřejmě to realitu nenahradí 🙂

Najednou to vypadá, že tohle místo se nemuselo změnit celé staletí, odmyslíme-li vkusně zasazenou železnici, která krajinu nijak nenarušila, tak ještě déle. Tady problémy okolního světa necítíte, ty jsou až za kopci, tady je svět klidný a pomalý ať se děje, co se děje. Je to izolované a přitom krásně prostorné, ne stísněné, prostě příjemné.

Po cestě kolem hřbitova sejdete mezi domky, které jsou buď klasicky zděné, nebo roubené. Místní (včetně chalupářů) asi rádi zahradničí, protože většina zahrádek je přímo výstavní a velmi pestrá. Nejlepší je asi se Rakousami jen tak toulat, rozhodně nejde zabloudit.

Můžete se procházet mezi zahrádkami, sady, poli a loukami s ovcemi nebo dobytkem, můžete se podívat na Jizeru a v letních měsících pozdravit vodáky, zajít k obecnímu úřadu, kde je i nástěnka spolku Jizeran, pakdál k silnici, kde je turistická značka. Nebo přejít vedle železničního mostu řeku do sousedního Loužku, což už je část Turnova.

To je tedy…, Rakousy leží jeden most od hranic města (bývalého okresního) a přitom je tu takový klid. Jizera vyhloubila výborné údolí. Na sever přes kopec je hlavní silnice I/10 do Železného Brodu a Harrachova, kde se to hemží kamiony, chalupáři a motorkáři (o této silnici tu nedávno jeden článek byl), na jihu je zbytek města Turnov, na západě leží Besedice, Koberovy a Klokočí, kde o turisty není nouze a hospody a skály tam praskají ve švech.

Ale tady, to je zapomenutý kraj, o kterém vlastně neví ani ten, kdo tudy zrovna projíždí. Vlastně tahle víska má skoro všechno, jen ne železniční zastávku, ale jedna místní starousedlice sama uznala, že ji opravdu není kam dát, je to tu jen most-zářez-tunel.

V celorepublikovém měřítku na tom však nejsou tak špatně. Uznejte mít dva a půl kilometru k rychlíkové stanici (Malá Skála) s přímým spojením do Liberce, Hradce Králové, Pardubic, Tanvaldu a Prahy od pěti do jedenácti večer rozhodně není špatné, na obec o sedmdesáti obyvatelích.

A kam odsud pokračovat dál? Kam je libo. Tady nejde udělat chybu. Od dolní zastávky vede zelená značka ke zřícenině hradu Zbirohy a dál do Besedických skal. Po silnici a zelené značce dojdeme k populárnímu místu výletníků celého kraje – Zrcadlové Koze, světově známému (zejména na Liberecku:)) hostinci, kde lze i přespat, a je to především vodácký záchytný bod (proto si chudáci ani nevšimnou Rakous, protože už rychle pádlují ke Koze na pivo).

Ještě dnes sem mnoho lidí jezdí z Liberce na letní dovolenou nebo prodloužený víkend. Pokud v Rakousích přejdete Jizeru a půjdete dál po cyklostezce podél železnice, tak narazíte po necelých třech kilometrech na velmi výrazný Dlaskův Statek v Dolánkách, kde je muzeum místních řemesel a mlynářství. Odtud už je to co by kamenem dohodil na zámek Hrubý Rohozec a do Turnova.

Pokud se vydáte na opačnou stranu po cyklostezce, tak budete dál sledovat hluboké údolí Jizery, až dojdete k novému mostu v místní části Křížky, který byl otevřen v roce 2012 a tím vznikla i zmíněná cyklostezka. Do té doby Rakousy neměly ani ji. Přes most a dál po stezce dojdeme do Malé Skály, hlavního střediska celé oblasti, kde je mimo spousty hospod a kempů i zámek, vyhlídka Panteon, Suché skály a nedaleká zřícenina hradu Frýdštejn.

To vše a ještě více může nabídnout bezvýznamná vesnička, kterou by většina lidí ani nenašla na mapě.