Milí hraví literáti – dárky jsou rozbalené, ryby snězené, aspoň část návštěv je za námi. Nastává tedy čas, kdy je možné volnou chvilku věnovat troše přemýšlení a kdo ví, třeba i psaní!:))
Dnešní téma je nasnadě – Vánoce. Ale já jsem to nazvala přímo „svět Vánoc“, protože příběhy mohou být úplně o čemkoliv, co se Vánoce týká – tedy nejen o reálných lidech a zvířatech, ale i o všem mýtickém, co je s Vánoci spojeno.
Můžete použít klidně příhodu z letošních Vánoc či z příprav na tyto svátky, můžete zpracovat svoji radost (nebo zklamání) z dárků, které vás letos čekaly pod stromečkem. Můžete zachytit dojmy silné i prchavé, lyricky se věnovat vůním, světýlkům či hudbě, případně akčním stylem popsat příhody, které stojí za zapamatování. Nebráním se veršům ani rozhovorům.
Prostě tady zkusíme zpracovat Vánoce ze sta pohledů, Vánoce ve sto slovech. Těším se na vaše povídání, ať je jakéhokoliv stylu. Pojďme tímto učinit letošní Vánoce nezapomenutelné:))
Drabble nemám a nedám… po týdnu odjely návštěvy, tak se vzpamatovávám… A zítra do práce. Takže nějak není sil. Ale vánoce to byly jinak pěkné, to zas jo…
Drabblíka nemám, nejsem teď jaksi v tom správném rozpoložení, já jen – aby to nezapadlo – musím napsat sem gratulaci k povedenému představení : byli jste všichni skvělí, bavila jsem se (a diváci taky) hereckými výkony i přesně vystiženými situacemi – však taky jsou na konci slyšet hlasy „to je realita“ nebo „jako u nás doma!“ 😀 Tak to podepisuju! (chuckle) Dede, jsi žena mnoha talentů! (f)
Tak jsme to drabble přece jen napsala:
Bílé Vánoce- to je snad jen legenda. Děti říkají, že si sníh na Štědrý den pamatují… jednou. Letos jsem na Štědrý den šla se psy ven a ve vinohradu kvetly kytky. Že bychom se na zeměkouli posouvali? Představa bílých Vánoc je v nás tak hluboce zakořeněná, že po kytkách jsem tu vánoční náladu hledala opravdu těžko.
Vlastně máme ohledně Vánoc spoustu představ, které se snažíme naplnit. Nablýskaný byt, spousta druhů cukroví, co největší hromada dárků.
Jasně, je to zažitá vánoční tradice. Ale cukroví nemusí být osmnáct druhů a taky tolik dárků.
Ale s těma kytkama se nesmířím!
Matyldo, mluvíš mi z duše 🙂 Já jsem si vyfotila „zimní růže“ – byť jsem na podzim svoje růže ostříhala, ještě mi stihly vykvést. Ty květy jsem fotila na Štěpána… 🙂
Ale dnes si už nestěžuju, je krásně, čistý mráz. I když mi museli z rádia vyhodit příspěvek, protože počasově selhal (wasntme) prostě jsem to před Vánocema psala moc dopředu…
letos jsme hodně omezili pečení i úklid. Úklid – protože nás navštívil chcíp. Hezky jednoho po druhém. Jak jsem se těšila na procházky a na volných 14 dní tak na střídačku prskám a kašlu a ležím, zatímco MLP kašle, prská a leží a Jana už se z toho trochu dostala a může alespoň ven na chvíli se psy. Mrzne , ale je nádherné sluníčko a já jsem naštvaná, že jsem tentokrát na šrot. Už se mi to v takové míře dlouho nestalo. A to jsem žádné obchoďáky nenavštěvovala.
Maruško, tak ať jste brzy zdraví! Je to smůla, ale popravdě je toho mezi lidmi tolik, že nejspíš ani nebylo třeba chodit do těch obchoďáků.
Lity, lity… neboj, ono má sluníčko chvíli vydržet, ještě si stihneš užít! (inlove)
Dlouho jsem se snažila, aby naše Vánoce byly dokonalé. Naleštěný byt, patnáct druhů cukroví a dodržovat všechny tradice mojí i manželovy rodiny. O dokonalé Vánoce jsem bojovala urputně a nesmlouvavě, navzdory rodině, která mou snahu nechápala a „zlomyslně“ sabotovala. Ke štědrovečerní večeři jsme pravidelně usedali naštvaní a rozhádaní.
Až po letech mi poznání proniklo do mozku. Vánoce jsou o něčem jiném! Jsou o rodině, radosti a pohodě!
A tak jsem se změnila. Uklízela jsem, ale bez hysterie. Cukroví jen to, které máme nejraději. A z tradic jsem trvala na jediné: nehádat se a nekazit pohodu .
Konečně byly Vánoce dokonalé 🙂
Miki, tohle by se mělo tesat 🙂 Nebo tak od listopadu vtloukat do ženských hlavinek. On na to člověk skutečně obvykle přijde až tak, že když z nějakých důvodů nemůže chystat všechno až k padnutí, tak ty Vánoce stejně přijdou (chuckle)
Tak tedy vánoční drabble. Je to sice historka pár let stará, ale to snad nebude na závadu.
Příliš dokonalá recyklace
Každý rok přemýšlím, jakým způsobem zabalit dárky. Něco klasicky do papíru, něco do dárkových tašek. A tak jsem jednou dárek sestřenici zabalil do papírové tašky nejmenovaného mobilního operátora, do které mi tento uložil zakoupený telefon.
A za rok (nebo dva, či tři), nacházím v této tašce dárek od sestřenice. Je to španělské víno, snad sangria. Přicházíme domů z vánoční rodinné sešlosti, vybalujeme dárky. Jana bere tašku s vínem, nese ji do spižírny. Taška se však trhá, láhev dopadá na dlaždičky.
Z toho vína jsme si tehdy vychutnali jen vůni, z podlahy plné střepů si nikdo z nás opravdu líznout netroufl.
Hihi LJ .. „tak dlouho se chodí s flaškou, až…:) No já se nemám co posmívat (blush) Jednou jsme parádnější papírovou tašku, která byla náhodou v autě nasbírali plnou pecanových ořechu, když jsme nečekaně narazili na opuštěný zdroj. Taška vydržela různé přenášení při sběru, vyzvednutí do auta a otevřela svoje dno přesně ve chvíli, kdy jsem jí přinesla z auta do kuchyně !!! Pro těch několik stovek ořechů, co se čiperně rozkutálely po dlaždičkách kuchyně a jídelny jsme se naohýbali do zásoby.
No jo, recyklace má také své přirozené meze (rofl) Škoda ale toho vína! 🙂
To mi připomnělo příhodu sice nevánoční, ale s podobným „tragickým“ výsledkem. Před řadou let jsem čekala v Jerevanu na letišti na odlet do Prahy. Většina lidí, kteří tam čekali, měla jako suvenýr nakoupené nějaké láhve, víno a především arménský koňak, který je docela pověstný a skutečně dobrý. Co taky jiného v Arménii koupit. Není sice tak drahý, jako francouzský, ale i tak je jeho cena nezanedbatelná. Pán, co se procházel sem a tam kousek ode mne, měl přes rameno tašku koňakem doslova nabitou. Popruh tu váhu nevydržel a taška se mu najednou poroučela z ramene na zem. Řacha to byla slušná a všechno se to rozlétlo a rozlilo po dlažbě. Vonělo to úchvatně, ale pánovi zbyly oči pro pláč. Škoda.
tapuz, já bych z průšvihů mohla napsat knihu. Za minula, když se všechno těžko shánělo, jsem sehnala růžové bublinky. Domů jsem to autobusem dopravila v pořádku ale do prvního patra- tam se stala nehoda. Drcla jsem taškou o schod-rána veliká a bylo po bublinkách. Ale nejen to, jak jsem střelec, tak jsem se naštvala a milou tašku se vším tím obsahem jsem vyhodila, bez přemýšlení. Pak jsem se teprve lekla zda jsem to nevyhodila i s peněženkou a s doklady. Naštěstí- ne! Není nad recyklaci
Drabblík nemám, jsem pořád ještě většinou mimo net, ale mám puzzlík ze včerejší fotky, tu: http://www.jigidi.com/created.php?id=CF8JAYX4
A můžete se mnou zavzpomínat na Penny, která tu není právě rok a tři dny.
Dagmar,Dagmar hladím Ťa do diaľky,ten nemý krik duše a srdca ma neskutočne dostal.
Verenko, dekuju 🙂 sdilena bolest je mensi 🙂
Dr. Dan Lewis, 58 let, Seattle, zemrel 24 Prosince 2014 po ctyrech letech boje s rakovinou.
Dnes jsem sedela na plazi Pugetskeho zalivu se svym malym Jorksirackem a shrnuti mych myslenek je dole.
Dagmar
Seskupeni slov. Krasne Vanoce. Krasna Smrt. Ruleta zivota. Kdo ztrati. Kdo vyhraje. Pripluje dalsi vlna? Prijde dalsi dech? Pomlka mezi vlnami. Pomlka mezi vydechy.
Odpoved na otazky ktere se nemaji ptat. Proc on, proc ted, proc tak, proc, proc, proc.
Vlna za vlnou, nadeje za nadeji, bezmocnost nebo sila?
Proc prijde dalsi vlna proc ne dalsi dech. Proc, proc, proc.
Posledni dech, Stedry den vecer. Krasne Vanoce? Krasna Smrt? Neuveritelny Clovek, neuveritelny Lecitel.
Seskupeni slov. Tak 59! Pristi Vanoce kulate! Krasne Vanoce! Krasne Narozeniny! Ruleta zivota. Kdo se narodi, kdo umre.
Proc 58, proc ne 85? Proc, proc, proc.
Dotek, ja jsem tady, dusicka mala, teply jazycek, srdicko velke, studeny cumacek. Nesmutni uz, je co je, bylo co bylo, bude co ma byt.
Dve mala ocicka, vsechno vi. Jen uverit. Vlna uz prichazi, Nadeje umira naposled.
Milá Dagmar, hezky jsi podala myšlenky, které se v takových momentech asi honí v hlavách většiny z nás. A němá tvář nemá slov, přesto dokáže konejšit lépe, než my „mluvící“.
Dekuji Maricko:) a souhlasim..
Milá Dagmar, až teď jsem si to pořádně přečetla (byli jsme včera na Moravě:)) a klobouk dolů… napsalas to krásně, má to opravdu sílu (inlove)
Mila Dede, dekuji 🙂
Dede, já nejdu s drabbletem. Včera v noci jsem si konečně v klídku v posteli prohlédla video z vačeho vánnočního dramatu. A moc se mi to líbilo. Babička s dcerou byly skvělé a hrát nabručeného dědka jako ty to také není lehká role a ještě mít za sebou napsání a režii?! Děvče, jak ty to děláš?! (y) (rose1) .
Děkuju moc, milá Alex! Já jsem samozřejmě hrát děděčka Rudolfa nechtěla, ale co jsem měla dělat, když nám odešel jeho herec? (wasntme)
No a natěšený ansámbl se už ptá, co budeme dělat příště (chuckle)
Pro tématicky nerozhodnuté nabízím fotky klasických skleněných vánočních kuliček 🙂
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Vanocni_stromecek_a_ozdoby_made_in_Dvur_Kralove/
Tak zase jednu kočičí. To se mi to vypráví, když si jenom vyslechnu, co si ti dva povídají, zapíšu a pak vydávám za své dílo.
Pohádka pro Karolínu
„Same, povíš mi pohádku?“
„Zbláznila ses?“
„Néé…“
„Proč ti mám povídat pohádku?“
„No, jsou Vánoce, to se prý vykládají.“
„Mám ti snad vyprávět, jak přijel kocour na bílém koni?“
Vykulila oči.
„Kocouři jezdí na bílém koni?“
Ach jo. Svatá prostoto…
„Ne…“
???
„Tak jinak: Byl jednou jeden velký, krásný, silný, chytrý, pružný, skvělý,… hm… neobyčejný kocour…“
„Tuhle ne, ta je nudná.“
„Vrr…“
„Nevrč, nejsi pes.“
„Tak jakou chceš?“
„O krásné, hebké, okouzlující kočičce, kterou jeden statečný kocour zachránil před zlým strašidlem.“
„Strašidla nejsou.“
„A jsou!“
„Tak si ji povídej sama, když jsi tak chytrá.“
„Hm… Same, ulovíš pro mě myš?“
Děkuju Katty (málem jsem napsala Karolíno:))) je to moc půvabný rozhovor! 🙂
Milá KattyV – vidím to v barvitých obrazech (inlove)
Jsem tu první,protože zítra se budeme celý den procházet u moře. A napadlo mě tohle vzpomínkové drabble.
Vánoční dárek
Bum ! To už je po páté, co obě závaží spadla. Ještě, že jsou zamčené dveře. Bác! Vedoucímu jsem na dotaz odpověděla, že přerovnáváme šanony a padají nám z regálu. Jak dlouho mi to bude věřit, když se u toho tak chechtáme? Máňa s Lídou nejvíc, ale když jim řeknu, ať si to zkusí, také jim závaží padají jako hrušky. Mám chuť to jít vrátit. Jenže takový dárek ta moje holka určitě nečekala a bude mít radost. Trpělivá je dost, snad to zvládne lépe než my tady tajně v kanceláři.
Zvládla jsem to. Nečekané překvapení pod stromečkem – dětský pletáček mám dodnes.
Maričko, je to krásně napsané, kdybych jen ale věděla, co je pletáček! A jak do něj patří závaží? (wasntme) (inlove)
Děkuji Dede. 🙂
Hmm, ty nevíš, co byl (je) pletáček ? 😉 Jukla jsem se na net a k mému překvapení jsem našla odkaz i s fotkami přesně na ten pletáček co mám já, jen je vnitřek mého kufříku v trochu lepším stavu. Na tom rajčeti je vůbec spousta „retro“ věcí 🙂
http://hobbyaantik.rajce.idnes.cz/detsky_pletaci_stroj_pletacek,_IGRA/#
Pletáček byl dětský pletací stroj na 60 ok. Na fotkách to není vidět (jen trochu v brožůrce na ob. č. 16) ale vrchní oka se nahazovala na „stav“ a ta spodní na takovou lištu, do které se pak postraně zavěsila závaží aby oka byla napnutá a kladla odpor při pletení. Potom se přes nahozená oka přehazovala nit vlny, pletacím kartáčkem se přejíždělo tam a zpět, oka se propojovala – pletáček pletl ! Problém byl v tom, že když vlna drhla, kartáč se zasekával, čímž často zdvihnul spodní lištu, závaží vypadla a oka se vypárala. Děsná otrava hlavně, když už měl člověk kus upletený. No chtělo to fakt rpělivou
„pletařku“. Těch 60 ok nebylo moc, musela se používat dost tenká vlna a tak po sundání upleteného kousku ze stavu z toho byl jen asi 15 proužek strojového pletení. Ale když oka nepadala, dalo se plést fakt docela rychle :). Pletáček jsem dostala ,když mi bylo snad 10 nebo 11 let a maminka mi pak barvitě vyprávěla, co legrace v zavřené kanceláři s kolegyněmi zažily, když ho chtěly nejprve samy vyzkoušet. Já byla dárkem nadšená (proto ho stále mám) a pletení mě děsně bavilo. Úzké díly se daly sháčkovat či sešít na širší a tak jsem pletla dlouhé šály. Ale jen hladce, nikdy jsem se nedopracovala k žádnému vzoru, zkusila jsem to, ale bylo to i na moji trpělivost moc (právě proto, jak snadno závaží padala).
Teď jsem se znovu koukla na odkaz a hned na první fotce u návodu co tam leží je dobře vidět, jak bylo pletení zavěšené (tedy ta závaží). 🙂