Na okraji Hané, mezi Uničovem a Šumperkem, se z nekonečných rovin zvedá kopec Bradlo přezdívaný též Moravský Blaník, jenž svou výškou 599 metrů nad mořem značně převyšuje místní úrodné nížiny, ale pro turisty zůstává ve stínu již nedalekých, ale mnohem známějších Jeseníků a Králického Sněžníku. To mu však neubírá na zajímavosti a jeden odpolední přechod tohoto kopce rozhodně stojí za to.
K úpatí Bradla se nejlépe dostaneme vlakem. Po jeho úbočí vede trať 290 Olomouc – Šumperk, na které vládne čirý provoz, takže se spojením tam i zpět problém nebude. Pod kopcem má trať dvě zastávky: Nová Hradečná a Libina. V těchto obcích lze i zaparkovat a mají autobusové spojení s blízkou Litovlí.
Náš krátký výšlap začneme na vlakové zastávce Nová Hradečná. Zastávka dostala privilegium startu proto, že zde staví spěšný vlak Bradlo, který jezdí jednou denně odpoledne z Olomouce a je na místě 2x rychleji než jiné vlaky osobní. Po vystoupení z vlaku počkáme, přejdeme přejezd a najdeme začátek červené značky, kterou budeme sledovat.
Podle ní se propleteme mezi vesnickými domky z obce po asfaltce, která překvapivě je v lepším stavu než hlavní silnice a za pěkným fotbalovým hřištěm se najednou ocitneme za vesnicí mezi poli. Doporučuju dávat pozor na značku, úsek je tu celkem nepřehledně značený.
Pod nohami na klasické polňačce nám ubíhají poslední metry Hané, z cesty je krásný výhled na Novou Hradečnou a krajinu polí a sadů v podhůří Nízkého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny. Ujdeme asi kilometr od zastávky a značka zabočí do lesa, kde začne nekompromisně stoupat a připomínat výškový rozdíl Bradla a zbytku Hané.
Stoupání na chvíli zvolní a u cesty nás překvapí vyřezávané sochy zvířátek i pohádkových postav. Asi jde o pomyslné strážce lesa, který je mimochodem moc pěkný a vzdušný. Postupně se mezi stromy objevují i první výhledy, ale to člověka motivuje jít výš a výš. Překonáme cyklostezku, která se vrcholu vyhýbá, pak nás červená donutí odbočit ze stoupající cesty do ještě strmější cesty, ale už je to jen kousek, a než se nadějeme, jsme na rozcestí pod vrcholem.
U rozcestí je v hoře postavené jakési kamenné obydlí a především tam je odbočka na vrcholovou skálu. Stačí však vylézt pár metrů po schodech vytesaných ve skále a místo jako v běžném lesíku si připadáte jako na vrcholu nějaké velehory. Sice výhledu občas překáží nějaký ten vrcholek stromu (ale opravdu minimálně), ale i tak je vrcholové panorama hodné dlouhého kochání.
Nejbližší okolí výškově na Bradlo nemá, takže úrodná Haná s Litovelským Pomoravím, Šternberkem, Litovlí a Uničovem jsou jako na dlani, vše je ohraničené hradbou Nízkého Jeseníku a Oderských Vrchů. Na severu se zvedají Jeseníky a majestátní Králický Sněžník, na západě se v dáli vlní Zábřežská a Drahanská Vrchovina jako mezičlánky mezi Moravou a Vysočinou. Za dobrého počasí lze vidět i Hostýn. Na vrcholové skále je šikovná plošina, na které se dobře stojí, takže riziko uklouznutí je nižší, akorát je mřížkovaná což by mohlo vadit psům.
Po dostatečném nabažení se, se vrátíme zpět na rozcestí a pokračujeme doprava po modré značce lesem. Cestou se můžeme osvěžit ve studánce Běžinka pod cestou. Chvilku mírně klesáme, pak zase mírně stoupáme k vedlejšímu kopci zvanému Tři kameny. Na kopci je skutečně menší, 13 metrů vysoké skalní město, z kterého právě tři největší skály výrazně vyčnívají. V lese se ukrývá skal mnohem víc než tři, najdeme zde kovadlinu nebo skalní stůl. Tři kameny občas i zdolávají horolezci.
Od Tří kamenů už jen klesáme, přetneme opět cyklostezku i další cesty a za chvíli je cesta venku z lesa na úbočí kopečku Baškovec. Tenhle kopec, ze strany od Bradla celkem prťavý, je však neskutečně malebný. Je totiž celý pokrytý loukou, jen na vrcholku je několik stromků a posed. Doporučuji tedy sejít ze značené vesty a vyjít si po louce k vrcholu.
Z otevřené louky se naskýtají úžasné detailní pohledy na ovocné sady v Libině, Jeseníky a Šumpersko, to vše sice ne s takovým záběrem jako z Bradla, ale zas mnohem blíž. Tady si lze představit i tu snídani v trávě.
Když pomalu scházíme po louce směrem k Libině, tak uvidíme i Libinské nádraží, ke kterému „podle oka“ snadno dojdeme, i když musíme zdolat pár remízků. Méně zdatní se mohou vrátit na značenou cestu a pohodlně sejít. Z Libiny pak není problém se vrátit vlakem zpět do Nové Hradečné, případně kamkoli jinam.
Délka trasy: 6,8 km
Výškový profil:
Vhodné pro pěší, s upravenou trasou lze vyjet i na horském kole. Roční období je lepší takové, kdy není moc mokro a bahno (kvůli úseku z Nové Hradečné, kde jezdí lesáci a procházkám po Baškovci).
V blízkém okolí stojí za návštěvu:
Troubelice – Minipivovar Trubadúr, nejmenší komerční pivovar v ČR (5m2), pivo však vaří převážně na objednávku (dokonce ho lze nechat uvařit z vlastní dovezené vody a tím zjistit jestli u vás stojí za to postavit si pivovar), ale v létě by lze mělo být možné nějaké pivo sehnat. V obci je i pěkný kostel.
Úsov – lze využít i jako alternativní start cesty na Bradlo, je tu hrad a zámek v jednom a starý židovský hřbitov. Obec působí celkem zanedbaně, ale dotváří to atmosféru.
Libina – Nová Hradečná: Kdo má čas a sílu může se vrátit po svých napříč obcí Libina kolem rybníka do Nové Hradečné. Libina je malebná obec s pěkným kostelem na prostorné zelené návsi a na okraji obce s rybníkem.
Libina je v okolí známá především svými sady, takže za správného období si tu jde ze silnice ochutnat ovoce. Rybník v Dolní Libině je klasický kačák zasazený do pěkného okolí.
Tak si tady ctu krasny clanek a vsechny krasne komentare a jsem Jako ET…domu!
Ty jsi doma na Hané, milá Dagmar? A kam tě osud zavál, že se ti stýská? (inlove)
Mila Dede, Olomoucko jako domov jsem vyvdala 🙂 Ja jsem se narodila na severni Morave ale travila vsechny prazdniny na jihu, ve vesnicce u Uherskeho Hradiste, kde se narodil muj tatinek. Ten nebyl moc nadseny, kdyz jsem mu domu privedla Hanaka 🙂 Tatinkovo srdce bylo na Moravskem Slovacku.
Osud nas zaval na zapad Spojenych Statu a dalsi faze naseho zivota je Akce Kde Domov Nas? 🙂 Planujeme navrat a musi to byt tam kde jsou dobri lide. Moc rada bych privitala clanek a komentare o tom kdo bydli kde a proc. 🙂
Milá Dagmar, lidé jsou všude různé, jak pravil klasik. Dodatek vynechávám (chuckle)
Je pravda, že některá místa jsou vlídnější než jiná a já bych řekla, že tato místa prostě mají kliku na správné lidi vedoucí ostatní lidi, díky kterým jsou víc slyšet a znát ti dobří a ti špatní se musejí aspoň maskovat.
Tam, kde je vedení špatné, kde se proto místní společenství těm zlým neumí postavit, tím trpí celá komunita.
I proto jsem vděčná za naši vísku, i za našeho dlouholetého starostu, který se důsledně snažil, aby ti dobří lidé u nás měli většinu a slyšitelný hlas (inlove)
Mila Dede, Doufam, ze se nam taky podari najit visku, nebo mestecko kde budou dobri lide 🙂
Moc pěkné fotky. A krajina, kterou vůbec neznám, je to pro mě jedna velká terra incognita. Dobrá reportáž 🙂
Hanou znám jenom jako tranzitní zemi (chuckle) – z našich jižních rovin jí projíždíme směrem nejkrásnější hory na světě širém – Jeseníky. Ale jelikož bydlím již pětadvacet roků v takové rovině, že na železničním nadjezdu mám kyslíkový deficit, tak ta Haná je pro mne zemí překrásnou – navíc ta rovina je lemovaná kopečky a horamy na obzoru, proto nepůsobí vůbec depresivně, jak se mnohým může zdát – ostatně, na mne nepůsobí depresivně ani Puszta (shake) .
Tak si říkám, že tento výlet by se mi taky líbil. Tak snad na jaře …
P.s. – fotky tuze krásné, no však ta země je také krásná.
Teď jsem si prohlídla fotky i v albu a ke každé druhé se mi chce volat Bravo a Super – bože, je u nás tak krásně.
Nejvíc se mi asi líbila fotka kmenů stromů
Hodně dělá i to léto a hra světla a stínů, škoda je spíš tehdy špatného počasí nad Jeseníky, takže výhledy nejsou úplně stoprocentní.
Jééé 🙂 Ač bydlím nedaleko, na Bradle jsem byla jednou. S bývalým přítelem, který vyrůstal v Libině a byla to tedy krajina jeho dětství. Moc pěkné a pro mne i lehce nostalgické povídání 🙂
Osmsetčtrnáctko, odkud jseš? Já jsem skoročeskolipák zavátý na tu děsnou moravskou placku 😉 . Ani po třiceti letech se mi nelíbí….
To je ironie – ty si nemůžeš zvyknout na tu „moravskou placku“ a já si už 20 let zvykám na ty „děsné hory“ – kousek od Libiny 😀 😀 😀 (Vyrůstala jsem na Žitnom ostrove)
Pro mě Libina jsou furt takové mírné kopečky, ale je to o poznání lepší než ta šílená placka kolem Olomouce 😀
Jablonec nad Nisou pracující v Olomouci, narozený v Praze, vyrůstající v Liberci, studující v Hradci
tak se nás ,,severáčků“ tady sešlo už docela dost
Hlásím se k hlídce na severu! Jinak to mám přesně opačně než Iva – současná českolípačka původem z Olomouce, já si zase připadala, že mám stále kořeny v hanácké černozemi.
Skvělý návod na výlet, osmsetčtrnáctko, téměř krok za krokem a průvodní fotky nemají chybu. Na Bradle jsem byla, ale na tom slovenském, se Štefánikovou mohylou, na tomto našem moravském želbohu nikdy. A stál by ten výlet zato! (y)
Krásný kout, kde jsem bohužel ještě nebyla… snad se nám někdy podaří to napravit. Nadchly mě výhledy do daleka, toho si tady moc neužiju, doma koukáme naproti do lesní stráně a i když vylezeme do těch našich kopečků, tak je to tu tak moc zvlněné, že do dálky je vidět málokde.
Velká inspirace, třeba se to někdy v létě zadaří. Jinak se snažíme chodit ven jak to jde, ale dny jsou krátké, v práci bývám dlouho, jak to ke konci roku bývá – uzávěrky, inventury, aj aj aj. No ale Lucie už noci upila, a za chvilku už snad začne i dne přidávat…
Moc hezky popsaný výlet, doplněný stejně krásnými fotkami.
Moc trefná je věta „Postupně se mezi stromy objevují i první výhledy, ale to člověka motivuje jít výš a výš.“ Fakt to tak funguje. Když člověk někam stoupá a už mu pomalu dochází dech a počáteční nadšení klesá – stačí právě záblesk nějakého „výhledu“, aby do zadýchaného těla vjela nova energie v očekávání té krásy na vrcholku.
V mládí jsem rádi vystoupali kdejaký kopeček a ač z něj byl hezký výhled, jakoby nám to nestačilo, když byl poblíž nějaký šikovný strom, museli jsme na něj vylézt a co možná nejvýše, protože o těch pár metrů výš byl přeci výhled ještě o tolik krásnější. 🙂
Je to tak a dává to naději, že vrchol je blízko a nemá tedy cenu se vzdávat.
Možná právě proto, že jsem kopečková, mě placatá krajina svým způsobem fascinuje. Kraj, kde obzor dokáže vytvořit les! (A kde se navíc dá v lese snadno zabloudit, protože je tak málo navigačních bodů.)
Je-li placatá krajina navíc i v nízké nadmořské výšce, znamená to další rozdíly proti mému (fyzickému i duševnímu:)) kopcovitému doma, vesnice, lesy i ty potoky a řeky vypadají jinak 🙂
Samozřejmě, vždyť je to Kraj! A proč s velkým K? Inu, když se lidé z Krkonoš dívají dolů, koukají do Kraje. Pro ně je i naše Podkrkonoší Kraj.
No a když se já dívám od nás ze Zvičiny dolů, směrem k Hořicím, taky koukám do Kraje! jen o kousek posunutého (chuckle)
A když jedu do Hradce Králové, tak v tom Kraji jsem:))
Díky za přiblížení Kraje, který neznám. V horách jsem na severní Moravě byla nejednou. Kraj musím dohnat (inlove)
Podle téhle definice tam prostě musí žít hobiti!
Ta krajina by ostatně odpovídala. 🙂
Opravdu se to říká a myslím že to má co dělat s krajem jako zemí jako vnitrozemím, protože hory jsou většinou u nás na hranicích a dolů se koukáme buď do Kraje nebo do ciziny.
Já vám oběma věřím a moc se mi to líbí – stejně jako Kraj.
Někdy seberu kólie a poletíme tou zahradou polí a remízků a budeme koukat, jak po ní běží stíny mraků. (inlove)
Rádo se stalo 🙂 A ano je to úplně jiné, i jiné než HK. A čím se hodně liší naše kopečkové oblasti od placek jsou řeky. V plackách jich je víc a jsou mnohem větší, co u nás je řeka, tam je potok.
Šmánkote, já vůbec netušila, že i na Hané je takový krásný kouteček. Moc hezké povídání a jakmile se udělá lepší počasí, tak tam stojí za to tam zajet. Mrknu na Mapy.cz. Dííííky.
Rádo se stalo 🙂 Haná je skutečně hrozná placka, zvyká se na to těžko, pak potěší i těch pár kopečků co naruší stereotyp.
malé OT: pořád je ještě spousta neobdarovaných kočiček..
http://kociciprani.cz
Fotogalerie k článku v plné kvalitě, ale bez popisků (jsem v práci, tak jsem to jen rychle naklikal a sdílel 🙂 )
https://plus.google.com/photos/104840322730127719215/albums/6094096286284045041
Parádní fotky! Kdo si potřebujete spravit náladu pohledem na vlídnou a prosluněnou krajinu, tak si tam zaskočte… (wave)
Jen to datum je jiné 😀
Taková pěkná procházka ☺
Hned bych vyrazila. Ale máme to trochu daleko.
Musí se to pořádně naplánovat. V poslední době chodíme akorát v mlze, dešti nebo potmě
Ri, já už chodívám i s čelovkou 😉 . Nejen venku, ale i doma, protože když něco dělám v koutech, kam světlo z lamp nedosáhne (bat) , mám nachystanou čelovku a brejle 8-| . Tolik tmy, jako letos od konce září jsme opravdu nezažili.
Naposledy loni 😀
Taky chodím s čelovkou. Většinou ji nosím v kapse, protože nesnáším, když se na mě někdo s čelovkou obrátí, svítí mi do očí a rentgenuje mozek, tak se snažím to nedělat ani zvěři 😀
Doma ne. Osvětlení v bytě je na mou žádost předimenzované 😀
Fotky na mě dýchly létem, které bych po současných bahenních lázních fakt uvítala. Z popisovaných míst znám jen zámek Úsov- to je ten, co jsou v něm ta vycpaná zvířata, že? Tchýně měla chalupu o kus dál u Moravského Berouna- tak jsme zámek navštívili při jednom z víkendů.
Myslím, že tenhle výlet by stál za to. Dík!
Ano slyšel jsem o tom, že tam něco takového je. Podobně jako u nás Frýdlant v Čechách, ten má expozici vycpaných zdegenerovaných zvířat (jako jelen s dvěma hlavama apod. 😡 )
dede, to je tak lákavě, krásně napsané a fotky jsou úžasné. moje rodina je původně z moravy, já jsem se narodila v místku a vzpomínám, že jsme dvakrát byli na letních prázdninách u příbuzných v odrlicích na hané. myslím, že to je docela blízko téhle lokalitě, úplně jiná krajina než u nás na českolipsku.
Já ostuda jsem tam vlastně nebyla – vždycky jsem jen projížděla někam jinam. Třeba do těch Jeseníků, že 🙂
Fotky jsou krásné – půvab naší moravské zahrádky je nepochybný (inlove)
Díky 🙂 Českolipsko jsou ještě kopečky, ale ta krajina je jiná i proti Polabí.