Měla bych být soustředěná – vždyť je to jedna z mých oblíbených činností! Do vyčištěných kamen vkládám klubko jemné vysušené březové kůry, kolem stavím hraničku z vyschlých třísek. Přestože pro mě má zapalování ohně stále své pravěké kouzlo, dnes mi někde vzadu v hlavě straší vanilkové rohlíčky:))
Je to hrozná potíž – trpím totiž předmlsotou. Nikdy mi vánoční dobroty nechutnají lépe než v době, kdy bych se jim ještě měla správně vyhnout. Musím se hlídat, abych schválně nevyráběla různé vanilkové, čokoládové, ořechové a já nevím jaké křiváky jen proto, abych je mohla místo uskladnění s prominutím sežrat.
Totéž platí o výrobě bramborového salátu. Musí se přece v průběhu procesu ochutnávat, ne? Jenže já jsem hrozná – mám dojem, že úplně nejvíc mi chutná přímo z mísy na Štědrý den – ale ne večer, ale někdy kolem druhé odpoledne.
Ve chvíli, kdy ho dám na talíř s tím, že jsem už po polévce, navíc ho doplním rybou, tak mám pocit, že to už není ono – že je toho zkrátka moc. A že bych po té večeři měla chuť ještě mlsat cukroví, to se mi taky nestává. I na ovoce se pak dokážu dívat s naprostým odosobněním a to se na vánoční ovocnou mísu stále ještě těším jak malá.
Prostě, když je člověk opravdu dobře najedený, tak co s nějakou mlsotou? Největší půvab má mlsání v době střízlivé každodennosti – tedy aspoň u mě.
A tak se dnes ptám velmi jednoduše: taky trpíte předmlsotou? A umíte si ji užít?:))
Ano, předmlsávám, musím přeci ještě „za tepla“ kontrolovat, jak se sušenky povedly a pak občas a malinko chuťově zjistit, zda správně měknou 🙂 A neodolá ani manžel a já dělám, že o tom nevím.
Protože přijede švagrová, přeci jen jsem napekla zase o trochu víc, než bych pekla jen pro nás dva. Moje nejmilejší česká kamarádka peče každý rok hodně a velkoryse rozdává, takže i my od ní vžycky dostaneme pelchovou krabičku s krásnými a opravdu komplikovanými sušenkami (a ona zase ode mne velikou vánočku).
Víte, u mě je už léta pečení cukroví více o „ctění tradice“ (peču sušenky, které jindy nedělám) než o přímo těšení se na cukroví. Za mého mládí, to opravdu bylo o tom těšení se, protože třeba kokosová moučka, mandle, lískové oříšky, ořechy (pokud jeden neměl vlastní zdroj) atd. se během roku moc neprodávaly. Když pak byly před vánocemi v obchodech, maminka nás posílala chodit stát fronty – prostě to byly „vzácné suroviny“. Navíc myslím, že se během roku nijak pravidelně parádní sušenky vánočního typu nepekly (alespoň v naší rodině ne). Různé buchty, koláče dorty ano, ale sušenky moc ne. Takže mísa obložená rozmanitým cukrovím byl skoro jako vánoční dárek. Já po celý rok peču hodně a tedy i hodně různých sušenek. Veškeré „vzácné“ suroviny si také mohu kdykoliv koupit a tak „české vánoční cukroví“ není je opravdu spíše o tradici (včetně pečení a zdobení perníčků i když to je pro náš „česká děvčata“ radost se sejít). Američani také pečou, ale s českým cukrovím se to nedá srovnat.
Maričko to je moc krásné, že udržujete v Americe české zvyky.
Chci se zeptat. Je v Americe k dostání ta naše hladká mouka.
Vím, že kamarádka, která bydlí v Oslu, si stěžuje, že tam je to problém.
Míša
Míšo, hladká mouka je tu běžná, není tu naše hrubá a polohrubá. Ale prodává se tady jemná jemná krupička na dětsou kaši a pak ještě druh troche „drsnější“ mouky, které jsou obě podobné naší polohrubé. Jen jsou mnohem dražší, než obyčejná hl. mouka. Takže já peču zásadně jen z té hladké, ale do knedlíků používám tu hrubší tak půl a půl.
Milá Maričko, osobně ti musím vzdát hold před nastoupenou jednotkou – letos jsem zdobila perníčky polevou dle tvého receptu (je uveden na Hadopasech) a všechna čest a sláva – konečně poleva, co se neroztíká, nehrudkovatí a dá se s ní fakt „psát“. To, že ty perníčky opět vypadají, jako by je patlalo nadané tříleté či nenadané pětileté dítě, tak to vydáváme za umělecký záměr (chuckle) !
Poznámka – vloni jsem nazdobila 10 (slovy DESET) perníků a poleva letěla do koše i se sáčkem (punch) .
YGO, děkuji za pochvalu „před nastoupenou jednotkou“ a jsem ráda, že poleva funguje. Já recept kdysi dostala od maminčiny kamarádky, která se svojí snachou dokázala z perníčků udělat téměř umělecká díla.
Já na zdobení používám maličkou plechovou „psací“ špičku na zdobení dortů. Tady se dají koupit plastické kornouty na polevu, jednomu ufiknu roh,zasunu plechovou špičku, upevním, naplním sáček polevou, mačkám a zdobím 🙂 Tahle poleva rychle schne, drží a nedrolí se právě proto, že je v ní škrob.
Tc vyborne tema.Uzieram cesto.uzieram napecene kusky,ktore su estetcky nehodne sviatocneho stola.Na Stedry den drzime post,ale po navrate z polnocnej bohosluzby sa ako kobylky pustime do huspeniny/uzimeni a huspenina studena/hovorime tomu „tradicia“a nie spravne“zvlcilost“ No a na Bozi hod ranajkujeme studeneho kapra salat/uhadli ste-tiez hovorime tradicia
Ano, ano, nápodobne, všetko čo neprejde estetickou kontrolou kvality, zbodnem. Aj okrojky sú moje. A pridávam sa aj do fanklubu studeného kapra na raňajky na prvý sviatok, do rána sa tie typické rybacie chute v ňom ešte lepšie rozložia a je vskutku boží. Už teraz ma chytá Pavlovov reflex!
Pozor hlásání – avízo na zítřek (sun)
Vzhledem k tomu, že nás na vánoční prázdniny a dovolené tady u nás asi zima nečeká, dovoluju si vám nabídnout článek jednoho toulavého autora, který vám navrhne lákavý výlet 🙂
Kdo jste na Hané, tak to budete mít za rohem, ostatní se třeba aspoň proběhnou virtuálně – jsou u toho prima fotky.
tak zítra! (wave)
Jéje, milá Dede, to je ale škoda. Zítra odjíždím s vnučkou na prodloužený předvánoční víkend, trochu se vyzdravit,nebudu u počítadla. Mnó nic, dočtu později.
Jinak to mám jako ty předmlsávám a předmlsávám a vzpomínám jak babička cukroví schovávala a špagáty převazovala a různě zabezpečovala a pak jak se krabice vytahovaly, v každé byla dírka jak od myší a vyjezeno kam ručky dosáhly. Marný boj ! :))
Já poslední roky, dávám k odpolednímu kafi cukroví co napeču už před štědrým dnem. Na ánočku se chystám zítra a také už se bude jíst. Je jedno, kdy se sní, hlavně, že chutná 😉 . Jenom hlídám, aby zbylo na mísu i na Štěpána a to se přiznávám, že to už jdou poslední kousky. Na Nový rok už jíme čerstvý koláč. Nemám totiž ráda staré cukroví. Babička ho vždy nadělala tolik, že se přes Vánoce přejedlo, zůstalo ho moc a ještě koncem ledna vyhledala zbytky. Brrr. Já už jsem od Nového roku toužila po normálních čerstvých buchtách s tvarohem.
sem dám jedno video a pusťte si zvuk…
pro Alasdaira : nepít,nejíst…
https://www.youtube.com/watch?v=yiVBqfIgKxo
Ještě text kocouří koledy, zpívali jsme jí s vnoučkem celý víkend :
Půjdem spolu do psí boudy,
mňau mňau mňau mňau mňau mňau mňau,
koucourku, miláčku, a Broka z ní vyženeme,
koucourku, chlupáčku, Vánoce si užijem.
Páníček mi zas nic nedá,
to je teda Štědrej den,
koucourku, miláčku, prej uvidíš zlatý prase,
koucourku, chlupáčku, Vánoce sou jak zlej sen.
Míša
Je to sice takové malé O.T. ale je to o vánocích.
Vánoční reklama s kocourem
http://youtu.be/acX_s_BzxVw
Náš malý 4-letý vnouček je doslova s reklam s kocourem unešený. Miluje je. Kam se hrabou pohádky. Musím přiznam, že se mě také moc líbí.
Míša
Letos se mám! Minulý týden jsem upekla tři druhy s tím, že budu tento týden pokračovat. Osud byl ke mně milosrdný a v sobotu jsem si nalomila kotník. Jak jinak, na procházce se psem. Šla jsem kopcem dolů, sklouzla po zmrazku a druhá noha mi zůstala vzadu. Sobota ráno, nikde ani živáčka, mobil doma, pes v čudu. Kde jsem sebrala sílu dovléci se domů, netuším. Poslední kousek cesty mi pomohl soused v pyžamu, který si šel do schránky pro noviny. Ale pes!, kde je pes? Ten se po čase objevil, vyjevený jak poledne, neb byl bezohledně opuštěn. A hlavně vystaven stresu, kdo mu sakra dá nažrat!!!
Ale vážně, mile mě překvapil, že sám sebe našel. Odmítala jsem odjezd na pohotovost, dokud se nenajde. No a protože všechno zlé je k něčemu dobré, hlemejždím se teď na pár čtverečních metrech kolem gauče. Sice mi furt padají berle, ale NEMUSÍM péci cukroví. V pátek jdu na nový rentgen, který rozhodne, jestli se bude operovat nebo ne. Skromně poprosím, jestli se v tom vánočním shonu najde nějaký ten paleček, věnujte mi tichou vzpomínku
Jano! (inlove) Tak dlouho se po ledu chodí až se nožka utrhne… chúďatko malé, moc držím palce, aby byla nožka co nejdřív v pořádku. No, zase budeš mít opravdu klidné Vánoce (h)
Milá Jano, foukám na dálku na tu bolístku. Ale !
Jak je mi to líto, co se ti stalo, tak jsem se musela smát, promiň, jak pes sám sebe našel a největší starost si dělal, kdo mu dá nažrat. Je dobře , že neztrácíš humor, protože ten hodně léčí.
Tak ať už je jenom lépe !!!
moje nej kámoška si nedávno naštípla patu, nesla pséka ze schodů a zakochala se a udělala krok do prázdna ale psa z ruk nepustila
tak přeju dobré hojení 🙂 a držím (y)
Šmánkote Jano, u Zvířetnic řádí kotníková infekce! Na podzim Zana a teď Ty. Přeju, aby se kotník dal do hromady co nejdřív, operace aby nebyla (y) .
A kolenovokotníková taky!
Tedy Jako, co ty si vymyslíš, jen abys nemusela péci 🙂 Tak nadálku foukám na bolístku !!!
A asi bych také odmítala odjezd na pohotovost, kdybych měla zaběhlého psa. To ve mě hrklo, jen jak jsi to psala.
Padrón, samozřejmě to je překlep JANO 🙂
Vzhledem k mému vztahu ke sladkému neumlsávám. Možná bych se měla podívat, kde to cukroví vlastně je a jestli na něj nezaútočila nějaká myš :/
Salát jo, ten ochutnávám při výrobě. Postupně jsem přišla na to, že mi vadí, když je studený z lednice a vedle něj horký řízek z kapra. (U našich se to tak dělalo.) Tak se snažím dělat salát, který se nemusí rozležovat a aspoň nějakou přísadu dát vlažnou. Mám to tak radši.
Ri, ty jsi můj člověk! 🙂 taky mi víc chutná ne-studený salát a proto tak ráda ochutnávám ten čerstvě vyrobený (chuckle)
Jo! Studený salát a horký kapr je na prt! Taky ho konzumujeme vlažný (ten salát)
salát mi hodinu dejchá na lince, aby se orazil a nebyl ledovej z balkonu nebo lednice…na Štědrovečeři prosteě horkýho kapra..ale okolo 22 hodiny, už jím vlažného ráno studeného a k tomu mi salát z balkonu nevadí…mám takovej pitomej zvyk: ráno 25.12. potichu,klidně v 6 hodin ráno,nandám trochu salátu,přidám rybí řízek ,vezmu pod stromeček darovanou knihu a jím a čtu a jím a čtu…pak už jen čtu a čtu…dokud to jde…a nemusím vstávat 🙂 pak si dám horkej čaj a užívám si sváteční den….
Sharko, do tohohle klubu se hlásím! Taky na Hod Boží ráno vstávám a už se těším na snídani – kapra a studený salát. A stejně to dělají oba synové. Odjakživa jsme se takhle setkávali u snídaně.
A téma cukroví, to je kapitola sama pro sebe. Když byli kluci v tom „žravám“ věku, uklízela jsem cukroví v paneláku na chodbu do špajzu a zamykala. Klíč jsem nosila v kabelce do práce. Do tý doby, než pánové zjistili, že k tomu špajzu se hodí i jiný klíč, který visí v předsíni na věšáku. cukroví stejně užírali a já se jen divila, proč mizí 😀
U nás děti pořádaly nájezdy na cukroví v krabicích na balkoně (za mého shovívavého povědomí) dokud nehrozilo, že nebude co na vánoční stůl. Ale čokoládu – domácí – tu jsem většinou neuhlídala a dodělávala ráno na Štědrý den. Teď už jsou děti z domu a já na to jen vzpomínám… Ale přijedou, cukroví si rádi dají, dostanou i s sebou a tak to prostě je, co bylo už je dávno pryč a vše jinak. No a já sama,díky tomu, že se snažím udržet a vylepšit ten pas, vysvobozený ze zavařovačky, letos s cukrovím nakládám velmi odměřeně. Napekla jsem 7 druhů zatím, a neochutnala ani kousek. Ochutnává za mě muž a rád.
Jsi žena pevných zásad, milá Toro (wave) Já umlsávám právě při pečení a protože mám pořád chromou ruku, jde mi pečení pomalu – najednou toho můžu udělat jen maličko.
Mlsám jen velmi omezeně (faktor nutného procházení dveřmi započítávám:)), ale nemůžu si pomoct – dva vanilkové rohlíčky ve dni, kdy jím jako obvykle jen domácí müsli, polívku, a různé celozrnnosti s lučinou a zeleninou, chutnají docela jinak než o svátcích, kdy jsou mlsoty kam se člověk podívá (wasntme)
Já teda mám sladké ráda, ale letos jsem nepředmlsávala – vlastně jsem ochutnala jeden rohlíček a jedno linecké (obojí se podařilo). A salát zase spíš domlsávám – nejvíc mi chutná na druhý den při nějaké hezké pohádce! chichichi
To kdysi dávno můj bratr a jeho kamarádi uspořádali soutěž, která maminka má nejlepší pracny. Samozřejmě to nebylo po Ježíšku, ale hodně, ale hodně před. Musím naši maminku pochválit. (y) Tenkrát vyhrála na celé čáře. (flex) Jen se o tom dozvěděla na Štědrý den, kdy šla do krabice pro cukroví a na dně se choulilo přesně 7 (slovy SEDM) pracinek. 😀 (rofl) Od té doby se kracibe s cukrovím u nás nejen zavazovaly na sto uzlů, ale uzly byly ještě zapečetěny pravým pečetícím voskem. (chuckle)
Maminka musela mít radost, že zvítězila v tak těžké soutěži, že? (rofl)
Při pečení jo, ještě teplý užírám (teda letos jaksi nee 🙁 ) a hlavně těsto. Vůbec mám nějakou úchylku na syrové a sladké syrové ráda!
Když už je napečeno a uklizeno, tak mi to nějak nepřijde, jsem takovej spořádanej týpek…
Salát při výrobě samozřejmě ano, to je nejlepší (clap) .
Ahoj Dede. Ne, ani moc ne. Možná to bude tím, že až na ten salát, nemám co. Nějaké dobroty se tady obvykle objeví až s jinými lidmi, což jsou, mimo jiné, bratr s rodinou a ti musí předložit jako vstupné něco cukroví. 🙂 Dostanou za odměnu ten salát, je vyhlášený a všechen mi ho sež…snědí. 😀 Pevně doufám, že sem nejezdí jen kvůli němu. 😀 I když, jejich děti asi ne, ty se nejvíc těší až půjdeme do lesa zdobit stromeček pro zvířátka a při tom budou poslouchat moje vyprávění o zvířatech. I když si říkám, že toho staršího už to asi brzo přejde, začíná mít jiné zájmy.
Alasdaire, jako lesní strýček musíš být strašně fajn! Věřím, že se k tobě děti moc těší (inlove)
Já do lesa utíkám od malinka a naši jen kroutili hlavou, jak se ve mě ty geny podivně poskládaly. Oni oba odešli z domova do Prahy a byli v ní šťastní 🙂 Já mám Prahu ráda, nakonec jsem v ní vyrostla a dlouho žila, ale bez lesa bych nemohla být. No a teď už jsem úplně zvlčilá! (blush)
Já Prahu docela znám, umí být čarokrásná a já se v ní necítím špatně. Ale příroda je příroda. Vítej mezi zvlčilé. 🙂
Hlásím se mezi zvlčilé! Vyrůstala jsem v Praze a když jsem ji (na umístěnku) opouštěla, myslela jsem, že to Praha beze mne nepřežije – a já bez ní 😀 Přežily jsme obě. A tak jsem se přes Kladno dostala až na samotu a jsem tu šťastná a spokojená. A do Prahy už v pudu sebezáchovy téměř nejezdím.
Taky jsem si myslela, že nemůžu žít jinde než v Brně, rozhodně ne na vsi. Můžu. A ráda.
Já se stěhovala už tolikrát, že vím, že přežiju já i místo, které opouštím. Což neznamená, že naposled mi to málem neutrhlo srdce… Trvalo mi 5 let,než jsem si zvykla na nové město. Už se stěhovat fakt nechci…
Dede, jsem také zvlčilá. Bez lesa nemůžu být. Je to neuvěřitelné, ale někteří z našich sousedů jdou do lesa tak 2x za rok a to ještě když rostou houby. Jejich psi žijí celý svůj život na těch malých zahrádkách, nikdo s nimi nejde ven. Lesy za domem a oni jenom na zahrádkách nebo u TV. Nechápu to. A psů je mě moc líto.
Hlásím se mezi zvlčilé. Teda ještě nemám novou noru, ale stejně to bude zvlčilá nora.
A Alasdaire, zvířátkovej stromek! (h)
To se navěsí na stromek různé dobroty, co šmakují lesní zvěři. 🙂
Však právě! A druhej den tam jdeš a celej stromek je do čista ožranej. (h) Dělávali jsme to kdysi na chatě s dědečkem… je to už děsných let…
Přesně! 🙂
Já mám sladké ráda, ale snažím se držet, neboť bych neprošla dveřmi.
Já musím cukroví hlídat před mými chlapy. Mám ho schované na balkóně.
Ale přiznám se, že jim při pečení dávám ochutnat.
Včera jsem dopekla poslední druh kokosky.
Peču naší top 5 tj. perníky, pracny, vanilkové rohlíčky, linecké a kokosky.
Dám krabičku mojí mamince a švagrové. A oni mi také dají zase své cukroví.
A znáte tento vtip.
Před vánoci říká maminka rodině : “ Nežerte to cukroví “
Po vánocích říká maminka rodině : “ Žerte to cukroví “
Míša
Míšo, ten vtip nemá chybu, ten je ze života 😀 .
Taky mám krabici na balkóně, ale hlavně proto, aby perníčky změkly 🙂 .
Paní Míšo z Plzně, můžete za to, že jsem se zčunil ranním čajem, ten vtip mne sejmul. 😀
Milá Míšo, to není vtip, to je pravda pravdoucí.
I když já už ani neříkám před vánoci, aby to nežrali, protože vím, že co se nesní do svátků, po vánocích po tom ani pes neštěkne (teda u nás štěkne, ale je toho tolik … vloni dojídali vánoční perníčky ještě na prvního máje (chuckle) )
Tak to jsem ještě neslyšela, ale je perfektní!
Slyšela, a taky vím, že to není vtip! (chuckle)
V tom je pro mě právě ten problém – jsem-li obklopena jídlem, ztrácím na něj chuť. Úplně pitomá vlastnost zejména na svatbách a velkých rautech 😛
Jé Dede,to znám… Mně vadí,i když dostanu na talíř obrovskou porci…mám už dopředu pocit, že to nejde sníst a už to mě děsí…
Hohó, Dede, snadná pomoc!
Nebuď obklopená jídlem, jak je rok dlouhý!
Jako – neměj jídlo k dispozici, kdykoli máš chuť. Měj opravdu i hladová období – ne ve smyslu „chci jíst celozrnnosti, protože jsou zdravé“, ale ve smyslu „mám na dnešek 3 krajíce chleba, 2 cibule a 1/4 kostky sádla“.
Pak ti ta spousta jídla na svátky začne dávat smysl. 😀
No a nebo teda poctivě drž adventní půst. Stejně byl vymyšlenej proto, aby lidi, kteří se nemusí bát hladu, i tak mohli pochopit, co znamená ta vánoční hojnost. 🙂
Ano, s tím lze souhlasit. A pokud Dede nechceš být tak drsná (i když člověk v téhle situaci zpravidla nemá volbu), tak si zkus aspoň navodit představu a přečti si před Vánoci román Julesa Vernea „Chancellor“. Není dlouhý, to zvládneš rychle. 😛 🙂
To nepomůže. Já prostě neumím sníst hodně jídla naráz, je mi pak blbě. My si s Markem (když jsme sami, on je na tom podobně) oddělujeme i polívku a druhé jídlo 🙂 Proto mě hostiny neberou. A čím větší mám hlad, tím opatrněji se musím najíst. Nevím proč, je to asi nějaká výrobní chyba:))
Výrobní chyba. 😀 A jsi v záruce? 😀 Tak ta kniha asi opravdu nepomůže, ostatně to byl jen žert. Ale to co píše Ioan by pomoci mohlo, člověk s takovými zážitky může mít tendence naprásknout se do zásoby.
A pak mít krásnej špekovej svetr i ze sklenice vody! (rofl)
Dede, nikdo neříká, že musíš sež… spapinkat spoustu jídla naráz. Naopak – svátek je v tom, že *máš* jídlo, který *nedokážeš* sežrat naráz, takže právě proto *nemáš* hlad.
Půlka hladu je stejně v hlavě. Když hlava ví, že není, tak žere, nač přijde. Když hlava ví, že je, tak tolik nežere.
Takže ten svátek je v tom plném pekáči, ne v tom přecpaném talíři. 🙂
Přesně podle toho vtipu jsem se chovala hodně dlouho :-). Teď to dělám tak, že menší část cukroví nedosažitelně schovám (aby zbylo něco na svátky) a tu větší schovám jen symbolicky – aby se neztratilo kouzlo „tajného užírání“ – a mlsáme všichni 🙂
No, užírala jsem jako malá, ale vzhledem k rozlehlosti osoby musím opravdu hodně uvažovat o tom, co si dát. Což nemusí moji synovci a ze sedmi babičkou napečených dávek vanilkových rohlíčků už pět vdechli. Další dvě maminka asi nosí na těle, jinak nevím, jak by je před nima jinak ochránila
Měla jsem kolegyni, která v listopadu udělala salát, řízky a říkala tomu generální zkouška na vánoce 🙂
Já všechno chystám 23.12 a též mohutně ochutnávám – cukroví předem nejím, nejsem moc na sladké .
Já, já se hlásím.
Taky děláme měsíc předem generálku na salát a kapra, aby byl sichr, že jsme to od minule nezapomněli 😀
Neujídám. Já cukroví nejím ani o Vánocích. Na Štědrý den mám nejradši mísu ovoce a velkou misku namíchaného sušeného ovoce. Ale je pravda, že po večeři si už taky jen zobnu 🙂
Když rodina uzobne před Vánoci, je mi to jedno. Nikdy to nesnědí všechno. Natolik jsou soudní. Stejně to před Vánoci chutná nejlíp 🙂
HM, DEDE, TAK TOHLE JE ZAS TÉMA.JASNĚ, ŽE TRPÍM NA MLSNOTU, I JKDYŽ UŽ NYNÍ CUKROVÍ NEMOHU KVŮLI CUKROVCE. NEDOKÁŽU POKAZIT VÝTEČNÉ A OSVĚDČENÉ VÁNOČNÍ PEIVČO IVO UMĚLÝMI SLADIDLY.TORADĚJI UPEČU(, ALE CUKREM VELICE ŠETŘÍM.DÍKY RECEPTÍKU OD VAVE NA MASARYKOVY POCHOUTKY) SMÍS SI I JÁ TROŠILINKU ZAHŘEŠIT 2-23 KOUSKY DENNĚ. DĚLÁM TY MASARYČKY FAKT JAKO MALÉ DUKÁTKY, TAKŽE POKUD SI VZPOMENU DOPOLEDNE, VEZMU SI NEJVÝŠE DVĚ, A PAK ŠIDÍM U OBĚDA PŘÍLOHU. DO “ MASYRYČEK “ DÁVÁM JEN POLOVIČKU DSNÉHO MNOŽSTVÍ CUKRU. NIKOMU Z RODINY MÉ MĚNĚ SLADKÉ POCHOTKY NEVYDÍ A ANI JE UŽ NIKDO NEDOSLAZUJE CUKREM. ZKRÁTKA JE TO FAKT POÉCHOUTKA. A MUSÍM SE TU VEŘEJNĚ PŘIZNAT, ŽE MÁM NAPEČENO, I KDYŽ JSEM PÉCT FAKT NECHTĚLA. CUKROVÍ JE ALE ROZTŘÍDĚNO PODLE DRUHU( U MNE JSOU JSOU JEN 3), PŘECI JSEM KVŮLI POKUŠENÍ VLOŽILŮA TY PLASTOVÉ KRABIČKY DO DALŠÍ A DOST VELKÉ PAPÍROVÉ KRABICE. TUHLE PAPÍROVOU KRABICI JSEM KOLEM DOKOLA OBLEPILA IZOPLEPOU. NEJEN KVŮLI JIŘÍMU, KTERÝ BY TAKY BYL SCHOPEN VEŠKERÉ KOUSKY VDECHNOUT JEŠTĚ PŘED ŠTĚDRÝM VEČEREM, ALE TOHLE OPTTŘENÍ JSEM VYMYSLILA KVŮLI VLASTNÍ MLSNOSTI. ODLEPOVAT A ODMOTÁVAT IZOLEPU SE MI FAKT NECHCE. A POÉDOTÝKÁM, ŽE PŘED CCA 20 ROKY MI RODINKY VEŠKERÉ CUKROVÍ DOSLOVA SEŽRALA JEŠTĚ DALEKO PŘED ŠTĚDRÝM VEČEREM. TAHLALI CUKROVÍ Z ODLOŽENÉ KRABICE TAJNĚ A SVORNĚ VŠICHNI TŘI (JIŘÍ I OBĚ DCERY) PODAŘILO SE JIM SVOJE LOUPENÍ PŘEDE MNOZU UTAJIT. KDYŽ JSEM ŠLA DO KOMORY PRO CUKROVÍ, KTERÉ JSEM CHTĚLA DÁT NA VÁNOČNÍ STŮL A NAROVNAT HO NA PŘIPRAVENÉ MÍSY, PŘEKVAPILA MNE LEHKOST KRABICE. MLSOU NI SE KLIDILI Z DOSAHU MÉHO HNĚVU, KDYŽ JSEM KRABICI OTEVÍRALA. FAKT JSEM SE DOSLOVA ROZBREČELA, JELIKOŽ MÍSTO SPOUSTY CHUTNÝCH KOUSKŮ SE NA DNĚ TÉ VELIKÉ ŠKATULE DOSLOVA KRČILI TŘE SIROTEČKOVÉ. VŠECHNO OSTATNÍ ZMIZLO BĚHEM ADVENTU V MLSNÝCH HU.. MLSNÉ RODINKY. NEKŘIČELA JSEM, JEN JSEM PŘEKVAPENĚ VYDECHLA OTÁZKU: „PROČ JSTE TO VŠE SEŽ… JEŠTĚ PŘED ŠTĚDRÝM DNEM?“ ODPOVĚĎ TĚCH HŘÍŠNÍKŮ MI VYZ RAZILA DECH : “ MY TAM CHODILI VŠICHNI, ABYS NEVĚDĚLA. ALE NEMĚLAS TO UDĚLT TAK DOBRÝ, KDYŽ JSI CHTĚLA, ABY NĚCO ZBYLO.“ UŽ NĚKOLIK LET PEČU JEN MALINKO A SPÍŠ JEN PRO TU SPECIFICKOU VÁNOČNÍ VŮNI.ALE DIETNÍ A JEDNODUCHÝ JABLEČNÝ ŠTRŮDL DĚLÁM KAŽDÝM ROKEM. KLASICKÝ BRAMSALÁT NETVOŘÍM. UVAŘÍM BRAMBORY A DO MÍSY PŘIDÁVÁM JINÉ A NEZVYKLÉ DOBRŮTKY . CELER, MRKEV , PTREŽEL A KYSELOU OKURKOU V MÉM SALÁTU NENAHDETE.ZATO KOUSKY ANASU, BLANŠÍROVANOU BROKOLICI A FAZOLKOVÉ LUSKY TAK JSOU POKAŽDÉ. KDYSI JSEM O TOMTO NETRADIČNÍM SALÁTU PSALA U ČLÁNKU O FAZOLKÁCH. A DĚLÁM TENTO SALÁT OBČAS I V JINÝ SVÁTEČNÍ DEN. NĚJAK NEMUSÍM OBYČEJUNÝ BRAMSALÁT S KYSELÝMI OKURKAMI APOD.PŘEJU VŠEM KRÁSNÝ DEN A MIZÍM Z NETU. ZÍTRA MÁM 2 LÉKAŘSKÉ KONTROLY A NA VÍKEND VYRÁŽÍM ZA VNUČKOU.,LIDI, JAK JÁ SE NA TU NAŠI ČERTOVSKOU HOLČIKU TĚŠÍM…
OBLEPIT KRABICI IZOLEPOU JE GENIÁLNÍ NÁPAD!
U NÁS SE PŘED VÁNOCEMI JÍ TO, CO SE PŘI PEČENÍ POLÁME, PŘIPÁLÍ, PŘIMÁČKNE CHŇAPKOU… BOHUŽEL JE TOHO STRAŠNĚ MÁLO, NĚKDY NIC. V TOM PŘÍPADĚ DOSTANOU DÍTKY JEDEN KOUSEK KAŽDÉ, JESTLI SE TO JAKO POVEDLO 🙂 .
POVOLUJI SI UZOBNOUT NĚCO NA VÁNOČNÍM VEČÍRKU, CO MÁME V PRÁCI. NAMLOUVÁM SI, ŽE TO MÁME S KOLEGY VLASTNĚ SPOLEČNÝ ŠTĚDRÝ DEN. 😀 JINAK MÁM PUSU VIRTUÁLNĚ OBLEPENOU IZOLEPOU AŽ DO ŠTĚDRÉHO VEČERA.
Ani ti ne. Když to vydržíš, tak je to všechno dobřejší. 🙂 Kdybych užírala předem, tak by to nebyl takovej svátek.