Spěchala jsem. Nechala jsem si na přípravu trestuhodně málo času, takže když na mě nové zimní botky vybalily „záhadu krásně, leč nesmyslně zavázaných šněrovadel“, musela jsem se vzdát a obout je tak, jak byly.
Cestou do města jsem pak byla nucena strpět stoupající nepohodlí dané jednak nepevně zašněrovanými botami, a jednak o kus většími ponožkami, než ve skutečnosti potřebuju. Ale v tom jsem – mimochodem – opravdu nevinně.
Můžu snad za to, že se dnes normální ponožky prodávají po velikostních intervalech a ne po jednotlivých číslech? Když mám nohu velikosti první dámské, jsou mi zákonitě všechny ponožky velké. Občas si koupím poslední dětský velikostní interval, ale přiznám se, že mi málokdy vyhovuje nabízený design:))
I to je důvod, proč si něžně opatruju své super sportovní ponožky, které jsou nejen správně velké, ale dokonce mají na nártu vytkané velké L a R, abych se trefila správnou ponožkou na správnou nohu. Pak už jen musím bezchybně vyřešit otázku pravolevosti a hurá na cesty:))
Ale abych se vrátila k těm botám a šněrovací záhadě. Všimli jste si, jak nesmyslně bývají zašněrovány nové boty? Je to záhada letitá (tedy pro mě:)), setkávám se s tím, co se jen pamatuju. Když jsem tyhle botky přešněrovávala, tak jsem si na poslední chvíli vzpomněla a vyfotila ten podivný způsob vázání.
Princip je v tom, že po prosunutí první dvojící dírek (tkanice jde shora) nechá někdo (nebo stroj) jednu část šněrovadla krátkou a jen ji vysune po jazyku boty nahoru, zatímco dlouhý zbytek šněrovadla potom použije k opticky dokonalému zašněrování boty – tkanice jde do dírek vždy shora.
Takto zašněrovanou boru pochopitelně ani pořádně neuvolníte, ani neutáhnete. Aby to nebylo krásné, ale funkční, musíte boty prostě komplet symetricky přešněrovat. A mě by zajímalo – proč to tak výrobci dělají? Je to něco, co zvládne stroj? Nebo to je jakýsi estetický úzus, jehož původu nedohlédnu?
Je to prostě taková malá záhada všedního dne. Není to žádná katastrofa – pokud si tedy nezkoušíte celou řadu šněrovacích bot a nechcete je mít utažené:)) Ale kdyby někdo věděl, proč to tak je, tak by mě to moc zajímalo!
A tak se dnes ptám na dvě věci – jednak na vaše zkušenosti s podivným šněrováním nových bot a pak na ty velikosti ponožek. Taky vám to dělá problémy?
Rozumím, lycra je lycra, ale přece jen, aby výrobek správně seděl nohám přes tři čísla, to se povede málokdy. Vím, že se v některých specializovaných obchodech ještě seženou ponožky hezky po číslech (nebo aspoň po dvoučíslech), ty dobré sportovní ponožky se tak taky vyskytují, ale rozčiluje mě, že i tak obyčejnou věc aby člověk sháněl…:))
Mojí celoroční obuví jsou tenisky, vystačím si s nimi celý rok, zimní nepotřebuji. No a parádní boty nazouvám vyjímečně – do divadla, na návštěvy (a jsem ráda, když takové boty zase sundám). Nohu mám 39-40 (podle tvaru boty), ale tenisky kupuji velikosti 40, abych se do nich případně vešla i s tlustší zimní ponožkou, kdyby bylo třeba. Ano, tenisky čerstvě z krabice jsou nepochopitelně šněrované, přesně jako na obrázku a vítám ty „přešněrované“ vystavené na regálech, tak jak si je někdo zkoušel přede mnou. Koupené tenisky si doma ušněruji tak, abych si je pak mohla pouze pomocí lžíce jen rychle nazout, bez dalšího utahování (jsem šněrovací lenoch). Tedy ty „na psí procházku“. Parádnější tenisky (rozuměj čistší) pak poctivě dotahuji. Kdysi, ještě v Evropě, když frčela různě komplikovaná šněrování, prodávaly se za tím účelem i různé dlouhé a berevné tkaničky, protože ty co v botách byly délkou na tohle šněrování nestačily. Moc dlouho jsem u téhle módy nevydržela, blbě se takové šněrování utahovalo a nakonec jsem se vrátila jen k tomu jednoduchému, co máš Dede na obárázku. Jen šněruji „z vnitřku ven“, tedy opačně, než máš ty.
S velikostí ponožek nemám problém, spíše mi vadí, že pata a špička ponožky nikdy dost dlouho nevydrží, ani ty s údajně „zesílenou patou a špičkou“. Zdědila jsem tatínkův dlouhý palec (maminka měla hezky dámsky malý) a tak celkem brzy u každé ponožky prodřu na palci díru. A většinou následuje i pata, asi na ni při chůzi kladu více váhy. Když před lety začali prodávat tzv. „Tube socks“, myslela jsem si, že někdo tenhle problém skvěle vyřešil – ponožka se bude moci otáčet (jedno ráno navléknu „patu“ nahoru, podruhé dolu) – ale ouha. Při prvním oblečení se do toho „válce“ ponožky pata vytlačila a už jeden musel dále takhle ponožku navlékat. A protože pletenina byla tím pádem všude stejná (tenká), pata i špička se prodřely naopak mnohem rychleji, než u poctivé ponožky. Přestala jsem je kupovat.
Lidičky, u nás SNEŽÍ (clap).
Do rána to bude asi len pár cm, ale bude to krásne :).
Aj keď včera a dnes bolo pod nulou celý deň, mláky nerozmrzli, takže vznikne mnoho „pascí“ , keď človek stúpi na ľad, o kt. netuší (dance) .
Jé a ještě jsem si vzpomněla – dámy, pamatujete se, jaké umění bylo dobře zašněrovat dámské brusle? Když se přitáhlo moc, tak jsem pak brečela bolestí, když jsem vyndala promrzlou nohu z bruslí. Když se přitáhlo málo, vrklala noha ze strany na stranu a bruslení nestálo za nic. Jo, zašněrovat dámské brusle tak, aby při několikahodinovém ježdění na rybníku byla noha v pohodě, to bylo fakt umění…
No jo, kdeže ty časy jsou…
Ano, přesné šněrování a utažení u dámských bruslí. Dobře jsi to popsala. Nejhorší to bylo, když se k téhle nimravé práci nedalo sednout a natáhnout nohu vpřed, před sebe. To se mi zavazovalo nejlépe. Ale ve stoje, to bylo strašné, takřka životu nebezpečné a výsledek nestál za nic.
Lidi – a jak po takovým několikahodinovým ježdění po přehradě člověk ty brusle sundal a připadal si, že ty normální boty na tý noze skoro nemá, žejo? A jak se ještě snažil i v normálních botách chvilku „bruslit“…
Jo, někde pořád ještě mám svý starý brusle a když přehrada zamrzne, vytáhnu je… Kólie bude nadšená, páč jí konečně budu stačit. 😀
Jo jo, bruslení na zamrzlém, nezasněženém rybníce od břehu k břehu… paráda. Zvlášť navečer, když už byla skoro tma a v ledu to tak zvláštně vrzalo a praskalo, na břehu vyskakovaly světýlka z rozsvícených oken domů a nad hlavou hvězdy…
A my si toho ani nevážili, vždyť to bylo jen obyčejné bruslení na rybníku.
U nás je velký a malý rybník. ten malý je na bruslení dostačující a je za větrem, na tom větším je to balada!
Když je zmrzlo dostatečně , osadíme večer u rybníka louče, zapálíme a bruslíme, vedle je výletiště nově letos opravené a tam bývá rumíček, grog atd.vždycky bezva atmosféra.
Ano, pamatuji se na to. A jak píše Alex, ve stoje to šlo blbě. I v sedě jsem po zašněrování musela nohu „otestovat“, tedy zakvrdlat s ní, jestli je bota příliš fest, nebo naopak příliš volna. A někdy jsem se po krátkém bruslení musela zastavit a přešněrovat (volněji, nebo pevněji).
A jak píše Io, po sundání bruslí jsem si chvíli připadala jak námořník na suchu. Nejhorší byla bolest nártu po prvním bruslení v sezóně, protože při bruslení se používají jiné svaly, než při normální chůzi a je to pak sakra cítit.
Utahovat brusle mě učila mamka. Dlouho závodně krasobruslila, tak v tom měla grif. Jen jsme kňučely, že je to moc, že to bolí. „To musí“, pravila vždycky nemilosrdně. A fakt, nohy nám neupadly 😉
Jé, proč jsem anonym?
Hihi, ponožky a boty :-). Ponožky jsou mrchy záludné, pokud jsou v botách, tak jakžtakž drží, pokud se teda nerozhodnou shrnout se pod chodidlo. Ale jakmile sundám boty a jsem jen v ponožkách, mám za chvíli patu nahoře, tak to srovnám, a za chvíli zas a tak s nima mrsknu do koše na prádlo a chodím bosky.
Boty šněrovací mám jen do terénu, když chodím tady po kopcích po okolí, zašněrovaný byly snad dobře, to už si nepamatuju, ale mají kulatý tkaničky a to mě míchá, protože se to špatně zavazuje a samo rozvazuje. Jenže vzpomenu já si na to, že potřebuju koupit tkaničky, když jsem ve městě? No kdeže. Vzpomenu si na to, když se sakrováním na kopci zavazuju botu.
A malé OT: zítra jde náš kocourek Čeněk (14 let) na operaci se zubama. Tak nám držte palce, ať to zvládne. Já moc věřím, že vše dopadne dobře, protože z rozboru krve před operací vyšlo najevo, že je jinak zdravý jako buk (ledviny, cukr atd. vše v normě). Tak jen aby zvládnul tu narkozu a pak snad, až se to zahojí, tak zas dostane větší chuť do života. Ještě bych si pár let pro něj přála… Tak si na toho našeho seniora zítra dopoledne vzpomeňte… Díky moc.
Toro, naprosto chápu, jak se cítíš, takže držím palce, ať to pro Čeňka dobře dopadne! (y)
To víš že jo, Čenichovi vždycky.
Tak ať to Čeňkovi dobře dopadne. Čeněk byl můj praděd, tak teda držím dvojnásob. 🙂
Také kocourkovi držím palce, ať je v pořádku.
Toro, jelikož u nás v době, kdy půjde kocourek na operaci bude doba spaní, tak předem přeji úspěšný zákrok a rychlé zahojení maroda. (y) (y) Pokud je Čeněk jinak zdraví, jeho věk by mu neměl bránit v brzkém uzdravení.
Milá Toro, co Čeněk? (inlove)
Dede, dobře to dopadlo, nakonec to byl „jen“ zubní kámen a bolestivé choboty, které v dásních vytvořil. Kámen je odstraněn, všechny výsledky vypadají výborně, Čeněk má zdravé ledviny, nemá nikde vyšší hodnoty, takže v podstatě zdravý jako řípa. Už je na něm i vidět, že se mu ulevilo… Jsem moc ráda za podporu a díky všem, kdo mu drželi tlapky a palce… (h)
To věřím, že se mu uleví. (h) Pamatuju se, jak začal mít Kazan potíže se zuby – těmi úplně vzadu v tlamě (až za těmi obrovskými moláry, co s nimi psi drtí kosti:)) Ta úleva, když mu je vytrhli! Jen jich bylo najednou osm, tak dostal atb a dva dny klid. Popravdě sám ten klid ani nevyžadoval, takovej byl spokojenej bezzubátko (inlove)
Tak ať si Čeněk ještě dlouho užívá! (wave)
Přešněrovávám. Vždycky. Protože navíc potřebuju mít boty zašněrované symetricky: na levé se kříží horní šňůrka zleva, na pravé zprava. (blush)
Dobře uvázané a utažené tkaničky nejde nahradit žádným sucháčem. Není nad tkaničky! Sucháče a nakopáváky si můžou… ech, nechat v regále. 😛
A ze všeho nejradši mám takové ty kotníkové boty, které mají dole dírky a nahoře háčky. To se dobře utahuje.
Jo a fusky se mi zákeřně smrskávají! Ale. Miluju praštěný podkolenky. Pruhatý a pokud možno i prstový. Celej zbytek oblečení budu mít velice střízlivej – a k tomu pruhatý podkolenky nebo fusky. (chuckle) Dá to docela práci vymyslet hadry tak, aby tohleto šlo, a pořád ještě to bylo považovatelný za společensky vhodný oděv… tam, kam ho potřebuju. Bavím se tím asi podobně, jako Scarlett těmi bavevnými spodničkami pod smutkem.
Jo a jak tu tak kecám o botách…, asi budu potřebovat nový zimní boty, čert to spral. Sotva je člověk pořádně vyšlape, začnou se mu rozpadat. Strašně závidím Alasdairovi jeho trvanlivý boty na míru!
Souhlasím, boty musí být řádně utaženy a to se prostě suchým zipem nedá a tak líný ještě nejsem aby se mi nechtělo si boty zavázat. A představa oděvu typu Šedá Úřednice s podkolenkama všech barev spektra je velmi…velmi…těžko říci, co je velmi, ale líbí se mi. 😀
Ze všeho nejvíc jsem si užívala verzi „střízlivá úča v černém (a pruhatých fuskách), sedící na rohu katedry a kinklající při výkladu nohama“.
Děťátkům trvalo tři měsíce, než sebraly odvahu to komentovat. (rofl) A pak jen tak nenápadně: „Vy máte… pruhovaný ponožky.“ A já: „Jo. To jste si všimli až teď?“ Oni (hrozně opatrně, jako by se pohybovali v minovým poli): „Proč?“ Já: „Protože je to správná sranda.“ Oni zmlkli a už více nekomentovali. (rofl)
Ty nejlepší jsou fialovo-oranžovo-žlutý!
Pokud si je pleteš sama, tak zkus vlnu s reflexní barvou, myslím že se takové také vyrábějí. To pak za temné noci bude dávat nesporně zajímavý efekt. Hluboká tma a v ní kráčejí dvě svítící nohy a kolem nich poletují dvoje svítící oči. 🙂
Nepletu 🙁 , bohužel neumím, umění umně spletených děr je nad moji trpělivost 🙁 , ale rozhodně se po nich podívám!
A co to tam blikoce
v tej našej javorině, v tej našej javorině?
Pančuchy na děvuše,
choďá s ní dvě kólie, choďá s ní dvě kólie!
(rofl)
To by chtělo zkomponovat na cimbál! 😀
Kuk, už jsem opět tady. Tak jak frajersky vázat šňůrky na teniskách je možno shlédnout tady:
http://ulozto.cz/xWwzW6kh/vazani-tenisek-pps
Doufám, že to bude fungovat, ale když to řekl Anti….. 😉 .
Tedááá Alex, neměla jsem ponětí, že se boty dají zašněrovat tolika vzory. Možná ze zvědavosti některé zkusím, jen jestli to dokážu. Ale asi k tomu budou třeba ty extra dlouhé tkaničky.
Takže díky za bezva prezentaci. Ale ten konec (chuckle) (blush)
Hilfééééé!!!!! Mám takovou moc pěknou prezentaci o vázání tkaniček, ale je to *.pps a nevím jak to sem vložit ;( .
je to soubor, takže jedině nahrát na veřejné úložiště (např. ulozto.cz), a sem dát odkaz. Ale i pak by si to mohl prohlédnout jen ten, kdo má na svém počítači nainstalovaný MS PowerPoint.
Tak dobře. Já to nahraji do Uložto.cz oni to schovávají jenom nějakou dobu,ale to bude stačit. Díky, jdu na to! (flex) .
Já zatím s velikostmi problém nemám. Stejně si zkouším minimálně dvoje, někdy troje (když mají ve všech těchto velikostech). Normálně mívám 40-41 podle střihu boty a jestli je letní nebo zimní. Ale minulý týden jsem vyhazovala troje boty, protože mi byly najednou malé :O . To je ta klenba Míšo, taktak. Už mi spadla.
Jednoduchý problém, jednoduché řešení. Buď mokasiny, nebo suché zipy. Problém pak je něco v tomto provedení sehnat, ale dá se a úspora času a spolehlivost v terénu, kdy tkaničky se rády rozvážou v nejméně vhodný okamžik, je k nezaplacení.
U nás snežilo minulý týždeň a tak som v bláhovej nádeji siahla do špajze po teplé topánky. A ouha!
Pravá topánka urobila na mňa „Žraloka“ – odlepila sa jej celá predná časť 🙁 .
Nezostávalo iné, len bežať do obchodu a kúpiť nové. Lenže ja mám opačný problém ako DEde. Nosím veľkosť 40 – 41, podťa strihu. A teraz sú moderné všetko úzke a špicaté boty. Takže nakoniec sa mi horko-ťažko podarilo objaviť 41-ku, kt. mi je len tak,tak dobrá (sweat) .
Ja tých výrobcov nechápem, prečo nevyrábajú viac druhov obuvi v okrajových veľkostiach. To máme byť všetci uniformovane malí, alebo veľký (fubar) ?
Problém je to, že čtyřicítka, jednačtyřicítka už dávno nejsou okrajové velikosti. Takto velké boty nosí dnes většina holek kolem dvacítky. Jen výrobci to ještě nezjistili 😉
Ahoj Dede. Mňo. Co k tomu říci. Na zimní trasy mám boty dělané na zakázku, což sice nebylo levné, ale zato mi naprosto perfektně sedí a nic jim není a přestože v nich šlapu už jedenáctou zimní sezónu, tak když je vyčistím, vypadají téměř jako nové. Tkaničky jsem k nim dostal zvlášť, takže jsem je tam zašněroval. V létě pak, na obyčejný špacír nosím buďto sandály, které mám už taky asi deset let a jsou stále dobré, ty jsem si vyrobil sám, no a nebo pevnější obuv, tu přešněrovávám, ano ano. Ponožky v pohodě, velikosti vybírám odhadem a zatím jsem se vždy trefil.
Alasdaire, v tomto mi připomínáš mého muže – v zimě nosí zásadně pohory (pro mladé a neznalé: kožená ručně došívaná obuv na traktorovém vzorku, v podstatě nezničitelná) pocházející z dob hluboké minulosti a jinak sandály. Nosíš do sandálů ponožky? On ano, vždycky… 🙂
Nenosím. 🙂 Ale sandály nosím v létě jen, jak jsem psal, na obyčejný špacír. Na náročnější chození samozřejmě mám i v létě nějaké pevnější boty šněrovací.
Konečně jsem tu dnes včas. My důchodci totiž nemáme vůbec čas. Je to proto, že se ten neřád někam ztrácí nebo co.Ráno jdu se psy a už je poledne a abych šla zas.
Šněrování: to podivuhodné byla kdysi taková machrovinka, kdo to měl,byl in, cool a tak vůbec. Myslím, že to vymyslel někdy nějaký sportovec a pak se to šířilo. Anebo to přišlo ze zámoří.Tak třeba americké děti dělají úplně jinak smyčku na botě než tady u nás,napřed dvě ouška a pak teprve se točí.
Ponožky, samostatná kapitola,mám č. 38-39, jak kdy a kupuji raději 37, než bych riskovala to rolování a natahuji a natahuji.
Jenny, vítám Tě do klubu seniorských nestíhačů. Já už jsem si zvykla (také si zvykneš) a navíc jsem zjistila, že spousta věcí které nestihnu, se vlastně ani nemusí dělat a život jde dál (clap) .
Jo, šněrování rovně bylo zřejmě cool v dobách, kdy o tomhle slovu ještě nikdo neslyšel 😉 . Tak zásadně šněroval boty tatínek, kterej byl technickej hračička. A uměl to i povolovat (myslím, že ten systém byl jinej, než to co je dneska v obchodech).
Na šněrování rovně nic není – nejdříve se udělá první dvojice dírek, tkanička je zvrchu, pak třeba pravým koncem tkaničky prošiješ další dvojici, do první dírky z té dvojice jdeš zespodu, vrchem vodorovně do druhé dírky z dvojice, takže máš zase pravý konec pod šněrováním. Levým koncem prošiješ stejným způsobem další dvojici, a tak to střídáš do vyčerpání dírek 😉 Jo a jde to normálně povolit i utáhnout.
Dřív byly v obchodě boty nezašněrované, aspoň se člověk nemusel zdržovat s tím páráním. Mám odzkoušeno, že u krátkého šněrování jdou boty takhle zašněrované i utáhnout, ale také přešněrovávám.
Na ponožky mám štěstí. Moje noha je něco mezi 40 a 41, takže mi ty do 41 vyhovují. Ponožky se i obvykle časem smrsknout, ale bývají dost elastické, aby to nevadilo. Jiná kapitolka jsou dětské ponožky. Tam mám pocit, že ač má Rysinka drobnou nožku, tak nosí ponožky po Rysíkovi cca o rok dřív. Tam mi to smrskávání přijde dost výrazné. Ale oni nosí ponožky z trochu jiného materiálu, než já.
OT – u nás doopravdy sněží! Hurá (inlove) Já vím, že to nevydrží, ale s tím nočním popraškem a malinko zmrzlou půdou to aspoň na chvilku vypadá jako zima. (angel)
Snažím se radovat rychle, protože podle předpovědi jsme do večera zase na bahně 🙁
Hm, mám velikost 41. Takže ponožky jsou sázka do loterie. Interval 39-41 mi poskytne ponožky slušné, jakž takž nebo i malé. Ty větší jsou mi beznadějně velké. Takže nejradši mám od českého výrobce, který dřív bydlel v paneláku pod mýma rodičema, protože dělá ponožky s vysokým obsahem bavlny, hůř prošoupatelné a po jednotlivých čísleh.
A přešněrovávám. Mušketýr si dokonce nedokáže boty s tímhle typem šněrování ani vyzkoušet, takže morduje boty už v obchodě, aby je mohl správně dotáhnout a projít se v nich, jelikož nesnáší, když mu bota klouže po patě.
Matyldo, zajímalo by mě, kdo v průběhu Mušketýrova nákupního zaujetí víc skřípe zubama – jestli on nebo prodavačky 😛
U Mušketýra je to pochopitelné, u prodavaček vlastně taky – jde mu to pomalu a většina z nich touží po jediném: když už tam zacláníš, tak si máš bleskově koupit drahé boty a vypadnout!
I když… zase předšněruje botky ostatním kupujícím, ne? (chuckle)
Proč jsou tak botky sešněrované to nevím, ale asi v továrnách to tak dělají nějací skřítkové.
Co se týče ponožek, tak já věkem dospěla až k číslu 44. A tak si převážně kupuju pánské černé nebo do práce bílé. To rozmezí čísel mi nevadí, neboť já mám to číslo na dolním konci.
Ještě lepší to má mladší syn má číslo 48 a až mu klesne klenba věkem a noha se prodlouží, tak skončí na 50. A bude chodit bos.
Míša
Chichi Míšo, chlapečkovské nožky! (chuckle) Marek má taky 47 a často aby boty nakupoval stylem: máte tu něco v sedmačtyřicítce? A pokud řeknou ano, tak si teprve prohlídnout, jestli se něco z nabídky blíží jeho vkusu 😛
Ponožky jsou lepší, tam těží z toho rozmezí – ten největší interval funguje… 🙂
Milá Dede, botky šněrovací přešněrovávám také, asi mají vycvičené troly, na tohle šmodrchání, normální člověk by to nedělal….a není to jen u těchto, je to napříč u všech bot.. a ponožky? Mám 37 a kupuju poslední 36, protože 37-se mi přetáčejí okolo nohy, neb mi jsou velké….
Ano, milá Sharko, 36 bych taky potřebovala, ale tady je většinou nikde nemají. Třicet sedmičky mi jdou podmínečně – záleží na množstvé elastanu v materiálu a onošenosti ponožek.
A- to je taky psina – onošenost se taky projevuje dvěma způsoby: buď se ponožky maličko zmenší (to mi většinou vyhovuje) nebo roztáhnou (tím můžu ponožky vyřadit).
A teď to mudrci odhadni, když je teprve kupuju!
Správně bych prostě měla sedící ponožky honem dokoupit v množství větším než malém 😛 což není vždycky možné.
Tak mám ve skříni látkovou krabici plnou smotaných ponožek, z nichž je aspoň třetina pro mě nenositelných (think)
Já mám taky většinou patu na nártu. Proto kupuji 35-38, mám smůlu když se zdrcnou, pak jsou dobré tak na leštěnku na nábytek anebo na nějaké utírání a pak výhoz. Anebo dědím po Janě, ta má 41 a když se srazí tak jsou moje.
Některé druhy ponožek jsou skutečně výborné na úklid a potom se hodí rovnou do koše (chuckle) . To znám a také tak provozuji. Na jedno použití, při čištění pečící trouby.
Dobrý nápad… a před vypráním nebo až po něm? (sun)
Čistící prostředky jsou většinou voňavé…
Když přebírám vyprané ponožky, tak ty, co mají díru neopravitelnou, dám bokem. Při úklidu je navlhčím, navléknu na ruku a vytřu s tím schodiště. Do koše odkládám silně zachlupené mokré a špinavé ponožky, ale schodiště je nádherně uklizené 🙂