Do ticha lesa zavyje silný motor vytočený do vysokých obrátek. Psi sebou škubnou, stejně jako já. Kruci, zase si nějaký motorkář dělá z Dehtovského kopce závodní dráhu. Doufám, že u nějakého stromu lemujícího zrádné zatáčky nepřibude nový pomníček – ať už motorkáře nebo jeho oběti.
Poblíž naší vísky totiž vede jedna z tras, kterým nedokáží odolat motorkáři, toužící prohnat své silné stroje po silnici, slibující opravdovou výzvu. Bylo to tak vždy, ale poté, co má ona silnice na většině lákavého úseku nový povrch, je pokušení využít ji jako závodní dráhu ještě silnější, než dřív. Jde o úsek začínající v Hořicích, pokračující přes Miletín a Dehtovský kopec až do Lipnice u Dvora Králové.
V Hořicích se jezdí známé mezinárodní závody silničních motocyklů „300 zatáček Gustava Havla“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/300_zat%C3%A1%C4%8Dek_Gustava_Havla) a zdá se, že mnozí jezdci mají pocit, že pokud zdejší silnice mohou být jednou závodním okruhem, tak jím taky zůstávají po celý rok – provoz neprovoz. A proč zůstávat na okruhu, když se dá prolétnout půvabně zvlněnou krajinou a vychutnat si zatáčky i o pár kilometrů dál?
Jenže vedle faktu, že tuto silnici využívají například i poněkud neskladné kamiony a autobusy (o trapných osobácích případně nemyslící zvěři divoké i domácí nemluvíc:)), skrývají místní zatáčky i další nebezpečí, plynoucí třeba z toho, že na mnohých úsecích je les. Do zatáček není vidět, za slunných dnů se rychle střídají místa slunce a relativně temného stínu, vozovky zůstávají dlouho vlhké, v zimě rády účinně namrzají.
Popravdě některé úseky jsou nehodové i pro řidiče, kteří si nehrají na závodníky – stačí nedávat pozor nebo úseky v kopcích prostě podcenit. Však už tu bylo plno smrtelných nehod. Máme tu pomníček muže, který šel pomoci ženě, která havarovala a než to stihnul, zabilo ho jiné auto, jehož řidič nezvládl tu samou zatáčku co ona žena…
A proč o tom vlastně píšu? Protože se ke mně dostal odkaz na videa sdružení, které si říká Tým silniční bezpečnosti. A jedno z nich se týká úseku silnice poblíž Železného brodu, která je hodně podobná té naší cestě a mnohým dalším, kde motorkáři často podlehnou vášni pro rychlou jízdu a posléze havarují – a umírají.
Video mě velmi mile překvapilo. Jeho autoři se totiž dokázali vyvarovat kázání, byť by k němu měli všechny důvody. Místo toho konstatují fakta, ukazují, vysvětlují. Velmi dobře – podle mého názoru. Samotnou zaujalo, a to na motorce nejezdím.
Jistě, pitomcům zaplaveným testosteronem nepomůže nic, a člověk se může jen modlit, aby se takový borec nezabil zrovna o jeho auto, případně nestačil zabít další nevinné, kteří měli tu smůlu, že se vyskytovali na silnici ve stejnou dobu jako on.
Ale představuju si, že by mohlo zaujmout aspoň tu část jezdců, kteří sice milují svoji motorku a rychlou jízdu, ale stále ještě mají nějaký rozum v hlavě. I proto chci pomoct šíření tohoto videa. Aby se člověk mohl následujícímu vtipu jen zasmát…
„Volá majitel pohřebního ústavu jednoho okresního města do prodejny motocyklů: „Hele Jardo, kolik motorek jsi dnes prodal? Čtyři? A sakra… tak jeden se mi pořád ještě někde toulá…“
Tady najdete stránky Týmu silniční bezpečnosti:
http://www.bezpecne-ops.cz/page/231/nas-tym.html
A tady ona videa…
http://www.bezpecne-ops.cz/projekt/5/vyukove-video-reportaze-z-nehodovych-lokalit.html
Bezpečnost silničního provozu byla součástí mé stavařské profese,něco o tom vím.
Nejhůře dopadli ti mladí hoši na pionýrech, co byli nažhaveni na rychlé získání řidičáku a končilo to nešťastnými rodiči. Silnice u nás, to je na samostatnou kapitolu.
Filmeček pěkný, ale být motorkářem a neznat to tam, tak si to jedu vyzkoušet.. 🙂
Mě osobně motorky neoslovují, cítím se na nich málo chráněná. O to víc mě mrzí, že moje sestra teď, na prahu padesátky s motorkou začíná (udělala si řidičák a koupila dvoulitr :(((( ).
No těbuch, začátečník a dvoulitr… Poslední vůli napsala?
Dvoulitr za socíku a dnes není totéž :/
No právě. Dnes se dá pohodlně zabít i na stopětadvacítce. A přesně tohle říkala většina těch, co skončili jako nedobrovolní dárci orgánů, nehledě k tomu, že za socíku byla vrcholem tuzemské techniky dvouválcová třistapadesátka a ta, kdaž se splašila, tak to stálo za to, jenže byla relativně lehká. Na dnešní dvoulitr, když si to na vás lehne, musí přijet autojeřáb, sama se z pod něj nevysoukáte. Takže začněte šetřit na funus, nebo invalidní vozík; podle toho, co píšete, budete ty peníze brzy potřebovat.
Myslela jsem to jinak, krakonoši
Kde je zbytek komentáře?
Psala jsem, že dnes je výkon těch objemů menší, souvisí to nějak s dvou a čtyřtakty a váhou. A cestovní motorky jsou určitě i bezpečnější, protože jsou do provozu určené.
Nepředpokládám, že si opatřila závodní okruhovou potvoru 😀
Nevím, co si opatřila, ještě jsem to neviděla, jen mi říkala, že na to praskly peníze za prodanou Grand Vitaru, takže asi žádná šunka… 🙁
Neboj, takových co začali jezdit kolem padesáti je víc. Jejich motorky mají pořádné bezpečnostní rámy, vyhřívané rukojeti, foukání tepla na kolena, vyhřívané sedačky, ABS a jezdí kolem devadesáti km/hod. Protože jinak jim táhne na hexnšus
😀
Ano, této kategorii já říkám nákladní motorka. Je to obrovské a těžké a pořád je to jen motorka. Takže v případě nehody, pokud se jezdec od stroje včas neodloučí, zůstane pod ním a nemá šanci se zpod něj vysoukat, navíc těžký stroj poláme jezdce daleko spolehlivěji, než lehký Pincek. Když už chci jezdit na něčem jednostopém, kde nejsem chráněn čtyřmi koly a kastlí, měl bych dát přednost něčemu, co je lehčí, nebo max. stejně těžké, jako já. Protože když dojde na lámání chleba, tak si s lehkými splašenými trubkami poradíte mnohem snáz, než náklaďákem na dvou kolech. Míním to tak, že s lehkým vozidlem si můžete dovolit takové manévry, na které můžete s nákladní motorkou leda zapomenout. A ono je rozdíl s lehkým vozítkem zakličkovat a vyhnout se, nebo s těžkým jen bezmocně doufat, že to ubrzdíte, protože na nějaké kličkování můžete zapomenout.
Když myslíš
Dostala jsem se sem až teď. Dobrý článek a komenty… Hodně motorkářů vídám v Buchlovských kopcích, tam je to taky veelmi oblíbená silnice. A taky veelmi zrádná silnice. Jezdíme tam občas – máme za Uherským Hradištěm příbuzné. A téměř vždy, když je dobré počasí, tam nějakého motorkáře někdo sbírá :-(.
No ale nemusí to být jen motorkář, kdo vám sakra zatopí. Dneska jsme jeli v Brně takovou vedlejší ulicí, částečně jednosměrka. Najednou vidíme, jak na nás zepředu couvá auto, ale teda kalupem, v těch pár mikrosekundách stačil můj muž strhnout volant doprava, takže auto kolem nás profičelo na zpátečku a až když jsme byli na úrovni řidiče, si ten všiml, že tam není sám. Zadek auta měl zarovnaný jakýmisi krámy a špígly zřejmě nepoužívá či co. Tak strašně, jak jsem se lekla já i můj muž, jsme se už dlouho nevyděsili. Naštěstí díky tomu našemu manévru o sebe škrtly jen hrany zrcátek a přední blatník jejich vzal lehce zadní blatník náš. Ty slova, co řval můj muž na toho řidiče, bych na svou adresu nerada slyšela.
Andělíček strážníček se dneska hodně zapotil, protože kdyby nás v té rychlosti tou kraksnou sejmuli, tak nevím, jestli by to naše autíčko ještě rozchodilo. Neřku-li, že jsme měli v autě v přepravce kočku, sice přepravka upevněná pásem, ale nevím, jak bychom všichni dopadli.
To auto couvalo k výkupně kovů, osádka domorodců z místního Bronxu byla naštěstí taky v šoku, protože ani nestačili vystoupit.
Možná naštěstí pro nás…
Asi před dvaceti lety jsem osobně najezdila 7000 km na skůtru zn.Simson. Do Brna do zaměstnání a za koňma někdy i skratkou přes les, ale to nesměl vědět páneček, ten by mi dal. Dnes už bych na dvou kolech do provozu nevjela ani za milión.
Zákon o provozu na pozemních komunikacích říká:
1/ Řidič je povinen přizpůsobit rychlost jízdy stavu a povaze vozovky.
2/Řidič se při jízdě smí věnovat pouze řízení
3/Motorová vozidla nesmí vjíždět na lesní cesty.
Jak prosté, milý Watsone, že? Teď ještě ty ,,demokraty“ donutit, aby platné zákony respektovali. Bohužel to u nás nehrozí a ještě dlouho hrozit nebude. Takže cizinci se k nám jezdí houfně ožírat a zfetovávat, protože vědí, že co by doma těžce odskákali, jim tady bez problémů projde. A když to pak některý nezvládne, jako jistý Karl Law, tak pozůstalí ječí, jak je naše policie neschopná. Mají pravdu; protože kdyby naše policie a zákonodárci za něco stáli, tak by sem ti blbečkové nejezdili, jenže to by zase řvali ti, co do nich ten chlast lejou, že jim zákonodárci kazí kšefty.
Hned první bod říká, že údržba silnic je v tom vždy nevině a je jedno, jestli něco dělá, nebo ne.
Není to zvláštní?
Ne, tohle platí napříč celou Evropou, kupodivu. A údržba silnic nemá křišťálovou kouli, aby mohla předem vědět, kde se co poondí, ani peníze a prostředky na to, aby mohla za týden opravit všechno.
Mizím do Prahy, vracím se (přes Příbram:)) až zítra večer. Ale Dedeník zítra samozřejmě vyjde a ten příběh by se vám měl líbit (wave)
Tak šťastnou cestu a žádné setkání se šílenými motorkáři! (wave)
Zatím jsem koukla jen na první video.
Pochopila jsem, z toho, že silnice je nebezpečná, špatně značená, s výtluky, štěrkem v zatáčce a chybějícím zrcadlem v nepřehledné křižovatce.
To opravdu nikoho nenapadne, že když je na nějakém místě příliš mnoho podobných nehod, že je asi něco špatně?
Všimli jste si, že od otevření dálnice HK Praha ustaly každodenní smrtelné nehody mezi Obědovicemi a Chlumcem?
Ale jsem ráda, že konečně vím, proč máme místo silnic rozmlácené blátivé stoky. Pro naši bezpečnost to dělají, aby nás to nesvádělo k adrenalinové jízdě. Sláva jim
Ri, takových silnic je u nás většina, jen na nových úsecích to bývá dobré. Akorát když jedeš autem přimeřenou rychlostí, obvykle ty pasti bezpečně mineš (můžeme diskutovat nad pojmem přiměřená rychlost:))
Třeba ten výjezd, co tam je – jak říkají, auto ten vyjíždějící uvidí a dá mu přednost (mluvíme o normálních řidičích), motorku položenou v zatáčce a navíc jedoucí opravdu rychle, neuvidí a průser je na světě.
A proč se mi to video líbí? Mohli tam pekelně zkritizovat tu silnici (k ničemu). Mohli tam zostudit motorkáře a konstatovat, že vymírají právem (taky k ničemu). Místo toho ukazují a vysvětlují, jak se s tím vypořádat. To je momentálně jediná aspoň trochu účinná cesta, jak se k tomu postavit, si myslím.
No nevím. Vycházím z toho, že když někam jedu, cestuju, nenacvičuju rychlý průjezd jedním úsekem. Takže to tam neznám a musím se řídit tím co vidím.
Většina mých známých to tak dělá.
Takže za mě by nástrahy na silnicích být neměly.
A upozorňovat odpovědné na to, že pro auta jsou to nebezpečné situace, ale pro motorky a kola smrtelné pasti je potřeba. A pořád dokola.
Nebezpeční jsou hlavně ti blbci, co na ní závodí. Je otázka, zda je takového hovádka škoda, když se zabije. A na Slovensku je něco podobného na silnici z Perneku do Pezinku, která vede přes Malé Karpaty; nahoře je motorest Baba. Občas se tam pořádají z Pezinské strany oficiální závody do vrchu, ale nablblí motorkáři tam lítají a hlavně havarují, celý rok. Loni jsem viděl, jak jeden takový bezmozek vlétl do zatáčky, kterou nevybral, lehl a motorka ho propasírovala pod svodidly do rokle. To, co z nich obou zbylo ani nestálo za sebrání, stačilo zamést silnici.
Ri, špatně je to, že se najdou idioti, co na takovýchto silnicích jako idioti jezdí.Bohužel to funguje jako v Midsomeru; za každého, který se zabije, nebo zmrzačí, ihned nastoupí dva jiní, ještě víc in a kchůůl.
😀
Krakonoši, jsem jeden z těch motorkářů 😀
Ne, dělám si psinu, nejsem 😀
Ale pravdu máš nahoře. Máme pravidla a zákony. Kdyby policie SKUTEČNĚ vyžadovala jejich dodržování vždycky a všude, hodně by se změnilo.
Třeba by odpadly buzerační dopravní značky typu: „dejte tam třicítku, ať jedou aspoň padesát“, nebo „to je fuk, že ta padesátka není následujících padesát kiláků ukončená, oni na to stejně kašlou“. Kdyby dopravní značení bylo spolehlivé a smysluplné, dalo by se i tvrdě stíhat jeho nerespektování. Ale takhle? Čemu máš věřit? Je tam ta třicítka proto, že na silnici včera vytekl olej (a zítra tam nebude), nebo je tam připravená na příští měsíc, až budou sekat trávu?
Ale to patří spíš nahoru.
Hele, když se při každé chybě jeden motorkář zabije, proč ti ostatní, jeden za druhým pořád dělají tu samou chybu? Na stejném místě?
V tom je nějaký systém …
To je otázka pro Muldera a Scullyovou. Proč padají mamuti do jam?
Proč? Protože je to nemyslící stádo! Aneb: mě se to stát nemůže, já jsem lepší řidič a mám lepší motorku! A abych dokázal, že mám pravdu, pojedu ještě rychleji, než on! A takhle to pokračuje pořád dál a dál. Jediný lék by byl trvalý dozor policie a jak motorkář, nebo kdokoli jiný, začne blbnout, hned přes silnici hřebíkový pás, debila chytit, na pranýři veřejně deset na holou, vozidlo bez náhrady zabavit, (pokud nebylo tvoje, máš smůlu zaplatíš majiteli nové i kdybys měl na něj dosmrti makat na nucených pracích),řidičák na pět let do čistírny a půl roku veřejně prospěšných prací. A mohli by ty rozmlácené silnice opravovat! Jenže to by nebylo demokratické, že?
Ono je to hlavně debilní výchovou. Nutíme děti a často téměř terorem, k tomu, aby byly vždy, všude a za všech okolností nejlepší a ony se, protože nemají síly se vzepřít, podřídí a už to v nich zůstane. Jenže už jim neumíme říci, že první může být vždy jen jeden, někdo musí být vždy poslední, všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest a dokud nejde o život, jde o hovno! Moje mladší vnučka tímhle trpěla také, ale naštěstí se mi povedlo ji to odnaučit. Výsledek je ten, že všichni její spolužáci mají nadupané chytré telefony, ale také vztek, že ona nosí do školy nádherné fotky na A trojkových papírech, které jejich ,,chytré“ mobily nedají ani náhodou.
Na Alpských silnicích v Itálii dokonce je nepsané pravidlo, že auta jezdí vpravo a motorkáři uprostřed, vypadá to opravdu šíleně.
K tomu připočítej také spoustu cyklistů, kteří ty kopce šlapou vlastními silami a auta i motorky je musí předjíždět. Oni mají opravdová závodní kola a někteří jezdí pravidelně desítky i stovky kilometrů. Cyklistiku mají fakt rádi. Asi proto ti špičkoví jsou tak dobří.
Ale abych zase jen nehaněla, Italové spravidla úplní magoři nejsou. Speciálně v horách před zatáčkou, do které nevidí většinou houkají (no auta, motorky asi moc ne) a sledují, zda jim nejede něco naproti.
To jo, jeli jsme takhle pořádnými serpentinami (vpravo skála, vlevo svodidla a útes), které byly někdy skutečně ostré a před námi obrovský kamion s návěsem. Před každou zatáčkou 5x zatroubil a pak si najel doleva úplně do protisměru a vytáčel co to šlo. No naštěstí každý to troubení chápal, protože jinak nevím, tam by proti němu neprojel ani cyklista.
Chicht, na tohle nemusím jezdit do Alp, stačí jet od nás do Dvora na nádraží – v serpentýnách je to stejné 🙂
Jinak když tam náklaďák (obvykle dřevaře s návěsem) nabo autobus pustím (tj. zastavím dostatečně daleko před „U“ zatáčkou, aby se mohli vytočit) poděkují. To tady v našem kraji u řidičů nebývá pravidlem, hlavně, když na úzkém místě pustím osobák s tím, že mě až tam nevadí, když to vezmu za krajnici…
Apino, o těch cyklistech mi ani nemluv. Jezdí jako magoři, myslí si že jsou páni silnice a jezdí v houfech, roztažení přes celou polovinu. A další u nás je spousta silničních ,, lyžařů a pak si o víkendu přejděte silnici nebo jděte se psy na procházku. To si nestěžuji ale konstatuji
Přesně, zažila jsem v podstatě to samé, když jsem objížděla kaňon du Verdon ve Francii. A to kolem té silničky vysoko na skále nebyla ani svodidla!
A cyklisti tam byli taky. Objíždět je cestou do kopce bylo rozhodně snazší (pro mě), než se dívat, jak se řítí těmi zatáčkami z kopce dolů a přemýšlet co se stane, když tu zatáčku nevyberou… (whew)
A silnice od Železného Brodu na Tanvald, hlavně úsek Železný Brod – Loužnice je dost široká a povrch krásně rovný a samá zatáčka, že svádí asi k riskantní jízdě.
Především poslední zatáčky v údolí Žernovníku před odbočkou na Jablonec jsou často problémem i pro kamiony. Sice tam je 30 km/h, ale kdo tam jede poprvé, tak tomu na tak krásné silnici nevěří, ale pak se dva potkají a plechy se prohýbají.
Serpentiny za Ořechovem jsou něco, kde bych nechtěla potkat kamión ani ve snu. Místy do zatáčky vyčuhuje kus skály a tak 🙂 Je to silnička v údolíčku v lese, kde to pravidelně namrzá a stejně tam jsou každou zimu poházená auta v lese. Už ta první zatáčka je taková, že by měl člověk výrazně zpomalit, ale asi to nepomáhá.
Motorku jsem kdysi měla také, dokud jsem se nevybourala. Naštěstí nic vážného, jen hodně popálené nohy od výfuku, bouli na čele a pobouraný plot. Byla Jawa ČZ 150. Přilby nebyly povinné a byly to jen takové ,, plembáky“ se jim říkalo. No nic, tatínek motorku zabavil a víc jsem ji nedostala. A to jsem jezdila nejdřív na Pionýru, na Zetce a pod, Maminka už ve třicátých letech jezdila na motorce zn. Indian.
Nebyl na silnicích zdaleka provoz jako je dneska. U nás v sobotu asi tak od desíti hod. nepřejdeš silnici. A o rychlosti padesát ani nemluvím.
Páni Maruško, maminka musela být ale holka šikovná! A ty taky (inlove)
Já jsem jezdila na motorce jako nucený spolujezdec (nesnášela jsem to odmala) a řídila jsem ji jen za našeho pobytu na Taiwanu. To jsem milovala – cítit tu sílu v rukách… tak mám do jisté míry pro motorkáře pochopení. Ale jen do jisté míry… ne, když jde o životy těch ostatních.
výživné téma Dede…
pamatuju se, jak mi jednou přišly „humorné“ nápisy na náhrobcích, mimo jiné tam bylo: Zde odpočívá Jose Miquel Fernandez, skvělý otec, hodný manžel,laskavý dědeček, ale špatný eletrikář!
Jak já bych na ty pomníčky u silnic dávala věty podobné: Zde leží oběť špatného řidiče, otec 3 dětí, skvělý manžel a nikdo nám ho nevrátí…. nebo Tady naposledy vydechl frajer, co si myslel,že je skvělej řidič…
Ono to možná oslovuje víc, než značky…
Ony ty pomníčky u cest mají fakt velkou tradici a vážně fungují od začátku jako značka „pozor, úsek častých nehod“. 🙂 Už asi tak dva až tři tisíce let, ne-li ještě víc.
Io, spíš si myslím, že je na nich vidět,že jsme se ani za tak dlouhou dobu nepoučili dostatečně…..
Nikdy nevíš, kolik by tam zařvalo lidí, kdyby tam ta mementa *nebyla*. 🙂
Ale je fakt, že kdyby se dodržoval středověký zvyk se u každého kříže zastavit a aspoň přežehnat, tak by se na takových místech nehodovost snížila docela silně. 😀
Podobné pomníčky četla máma v Americe:
Zde leží John, který byl pověšený za krádež koně. Až později jsme zjistili, že jsme se zmýlili.
Jako vtip je to dobrý, jako skutečnost hrozné. Bohužel jak nějak stárnu, vnímám víc tu skutečnost (blush)
Však to na mámě také zanechalo náležitý dojem. Holt Divoký západ byl Divoký západ se vším, co k tomu patřilo. Tohle bylo v některém z Ghost City, neboli opuštěném městě z těch dob. John měl prostě smůlu, ale alespoň to jeho popravčím přišlo líto a počítám, že pak popravili i pravého zloděje. Johnovi to už sice nepomohlo, ale alespoň se mu tak torchu omluvili na náhrobku. Takových nápisů tam bylo více.
A gramatiku umím, takže vím, že se píše ZPRAVIDLA. Holt někdy rychleji cvakám než myslím.
O motorkách vím jenom to, že na ní jezdí jedna moje skvělá kámoška (a já se o ni bojím asi stejně, jako se ona bojí o svou mladší sestru, která taky jezdí).
Ale musím se pochlubit. Donda definitivně přerostla Melinu. Ještě nevypadá, páč Melly už má normální dospělý tělo a Donda je nohatý puberťák, ale když je člověk simultánně hladí, tak je to už jasný. Donda má hřbet výš. Asi o šířku dlaně.
Budu je muset vyfotit. Pak z toho zase udělám puzzlík. 🙂
Eh, a nemohla bys pro takové, jako jsem já, dát tu fotku jaksi… rovnou? (wasntme)
Já taky chci vidět kolii! (chuckle)
Speciálně pro Dede:
Her Royal Highness in her chambers… then:
http://ioannina.rajce.idnes.cz/Melly_a_Donny_v_Mokre_Hore/#PA120207.jpg
… and now:
http://ioannina.rajce.idnes.cz/Melly_a_Donny_v_Mokre_Hore#prosinec2014002.jpg
Rozdíl je asi měsíc a půl.
Ahoj Dede. Pěkné video, zajímavé. Motorky, no jo, pár střetů jsem s nimi měl, obvykle to ale zůstalo na úrovni blbých keců synáčků (i dcerušek) místní smetánky, když jsem jim služebním autem přehradil jedinou cestu kudy se dalo vjet do chráněné zóny, aniž by si polámali hnáty (to jim pak stejně budu pomáhat já, himlhergot) nebo zajeli moc kilometrů. Pěším taky, no, ale já už něvěděl co s nimi protože leccos sice mohu, ale jakmile tam jednou vjedou, nedohoním je a diskuse s nimi to je jak rozhovor němého s hluchým. (devil)
Alasdaire, já tomu říkám hluchý s blbým… ale je to jedno, podstatné je, že kdo nechce slyšet, neslyší. Pokud honíš motorkáře z lesa (obecně z CHKO), tak máš můj soucit.
To je zase jiný typ motorkářů, který mi leze na nervy – teréňáci. Kromě toho, že dělají kravál a člověk si není jistý, jestli ho nezajedou rovnou v lese, tak ničí cesty. Strašně… Jak já byla ráda, když si (snad na povolení) udělali okruh mezi poli u Třebihoště. Nevadí mi, když mají místo, kde se vyblbnou.
Jinak v létě jsem udělala zajímavou fotku – šla jsem se psima lesní cestou právě od Dehtova, když mě předjely dvě motorky. Kupodivu pomalu, opatrně, motory sotva blafly. Když jsem přicházela k naší vesnici, psi zpozorněli a já uviděla obě motorky zaparkované v křoví u cesty. A o kus dál chodili lesem mimozemšťani a hledali houby (rofl) Mládenci zjevně nevěděli, kam s přilbou, když měli plné ruce a na terénních motorkách není, kam je zamknout. Tak sbírali houby v přilbách…
Kdyby jen cesty Dede, kdyby jen cesty. Já sice lecjaké pravomoce mám, ale hoň pitomce na motorce po kopcích když svědky má nanejvýš on, já ne. A taky čtyřkolky, to je taková módní záležitost. Někdy se ale v součinnosti s policií zadaří. S těmi houbami, to je pěkné, já jsem takhle jednou už po setmění viděl světla a slyšel pobrukovat motor auta u silničky. V chráněné zóně sice nebyli, ale přesto jsem tam šel, mohli mít třeba nějaké potíže. No a co nenajdu – ve světle reflektorů klečí na zemi řidič i se spolujezdkyní a nadšeně rvou ze země hřiby. Strašně se mně lekli a viditelně se jim ulevilo, když jsem je prosil aby tam nenechávali motor běžet naprázdno takto dlouho, poradil, kde rostou křemeňáci a doporučil přijít raději ve dne. 😀
Pomohla by ti příruční kamerka? Když zachytíš jasně identifikovatelné místo i SPZ toho, co tam nemělo co dělat, máš důkaz jak stehno… a ještě se to pak dobře dohledá podle registru…
Zkoušíme i tohle. Pochlubím se jestli se něco povede.
Já takhle strašlivě nesnáším terénní kola. Ničí stezky (a cpou se i tam, kudy stěží projde chodec, a tím zlikvidují tu cestu úplně). Na mé oblíbené procházce proti proudu Svratky jsou takové krizové kousky dva. Ten nad přehradou, původně stezka po holém drolícím se kameni a přes nějakou tu stržku, je průběžně opravovaný a jsou tam každý druhý rok dávané nové (a pevnější a pevnější) dřevěné lávky. Pochopitelně že dvě klády jsou pro chodce výborné zprůchodnění cesty, pro cyklistu… asi výzva nebo co. Není je pořádně jak ukotvit – je to tam chráněné, betonování nepadá v úvahu, kámen je drolivý, velké navrtání kamene nepadá v úvahu. Takže když na to naskakují ti blázni na kolech, fakt tam tomu nepomáhají. Druhý takový úsek je v hodně prudkém svahu kus od Šárky. V předcyklistické době to byl úsek, který byl za sucha schůdný, za mokra slezitelný s obtížemi. Po větších vichřicích tam pravidelně přibylo pár polomů nebo vývratů – protože je v daném místě kámen velmi blízko povrchu, nemají stromy pořádné kořeny. Protože je to tam skoro svisle, nedají se padlé stromy vytáhnout technikou, musí se tam s koněm a i u toho se riskuje – šplhá se tam špatně lidem, natož koni. Protože jsou pod tím místem peřeje a řeka rozdělená na dvě ramena (obtéká ostrov), nejde kmeny rozřezat a naházet dolů, ucpaly by řeku (zrovna tam je proudnice, ale fakt je v ní víc kamenů než vody). Zkrátka je to hodně těžký kilometr a půl. Rozježděný je neschůdný za mokra, obtížně slezitelný za sucha…
Nesnáším blbé cyklisty z rodu pána Poměpotopa. (devil)
Kéž by z tohoto rodu byli jen cyklisté.
Hm, obtížné místo, znám taková. Existuje technika která by to dala, ale ne všude je k dispozici. Jinak naprosto chápu, jednou jsme ošetřovali takového kaskadéra a jeho oběť, kterou srazil a pak se sám vymázl. Během toho si o sobě leccos nepěkného vyslechl, ale ani necekl, protože jsme s kolegou vypadali že jestli špitne, tak jsme ochotni mu ještě přidat.
Tu techniku si ani neumím představit. Moc ráda bych ji viděla při práci, miluju tyhlety udělátka!
Toho koně jsem tam nejen viděla, ale i pomáhala. Nic moc. Bojím se tam i normálně – skončit v těch peřejích je o pořádně poramovanou hlavu a páteř… Teda – kůň i jeho člověk skvělí, „nic moc“ bylo jenom to, že mi vážně hodně chyběla asi tak čtyři chapadla s výkonnýma přísavkama. 😀
Já ji na vlastní oči viděl jen jednou, je to v podstatě větší harvestor s extrémně velkým dosahem výložníku jeřábu a s jakýmsi mohutným navijákem zubatého řetězu. Kláda jela nahoru jako blesk, ale je fakt že to chtělo dost náročnou lidskou přípravu.
To je velice zajímavá myšlenka.
Zkouším si tu obludu představit tam přímo na tom místě… Řekněme, že by se dopracovala na vršek svahu z té mírnější strany. Pak by to teoreticky šlo, pokud by mi až zas tak nezáleželo na tom, co všechno cestou obouchám, – a pokud tam někde není zákeřná převislá skalka. Tyjo, víš, že jsem nikdy nebyla takový sebevrah, abych ten kopec lezla pěkně přímo nahoru? Vždycky jsem ho šla jedním ze tří víceméně schůdných způsobů v podstatě podél (byť ta nejtěžší a nejrychlejší cesta je „nahoru dolů podél“ – tím „nahoru“ obchází dost odpornou strž plnou popadaných kusů bývalé asi-skoro-nepříliš-podařené jeskyně nebo čeho to).
Ono je to tam hodně zvláštní – je to krásně na hranici krasu a dvou dalších, úplně jiných podložních šutrů, takže tam prakticky co kopec, to unikát. I pokud jde o složení kytek. Proto taky prakticky co kopec, to nějaká ta chráněninka. 🙂
Popisuješ to zajímavě, na to místo se asi informuju. Ale podle toho jak to líčíš, by to tam měla těžké i tahle obludka, aby toho nezničila víc než by zachránila. Ale jinak, víš že jsou cvoci co do těch míst lezou? Nemyslím teď tebe, myslím takové co si vybírají ty neschůdné způsoby. Myslí si například, že tam najdou plno hub protože jim je tam jiní houbaři nevysbírají. A i ze spousty jiných důvodů.
Pokud je po nich les v tom stavu, v jakém byl, než do něj vlezli (mínus nějaká ta houba), ať si tam pro mě za mě páchají harakiri na tisíc způsobů. 🙂
(Ehm, pokud jde o to harakiri… když jsme byli malí a blbí, lezli jsme tam do jeskyně se svíčkou. OK, se dvěma svíčkama. Zdechly obě. 😀 My ani jeden. 😀 Zvláštní, jak ta cesta zpátky byla potmě taková děsně dlouhá…)
Oficiální velký chráněný kusy kolem jsou Slunná a Baba, ale hodně dobrej kopec je třeba Velká Dřínová. Ten hřbet, po kterém vede ta stezka, je jenom o kousínek vedle, ta stezka je dokonce značená. Na těsně sousedícím kopci téhož hřbetu rostou přesličky a spousta dalšího léčivého bejlí. O půl kopce dál už to v takové podobě nenajdeš. Na Velké Dřínové je horská květena, naprosto neodpovídající nadmořské výšce toho kopce (je to na ty kytky moc nízko). Ty kytky přitom nepřerůstají nad svou běžnou vysokohorskou velikost. Rostou jenom na čtvrtině toho kopce – roli tam hraje skalní podklad, převládající vítr a jakési podivné cosi. O pár kopců dál je stříbronosný potok. V řece se dají najít hodně divný šutry, o kterých doteď nevím, jestli jsou struska (ale odkud až?), nebo nějaké svratkonity (podle vzoru moldavit). O pět kilometrů dál je kopec zcela atypický tvarem, kde se už pár set let nacházejí polodrahokamy, prostě se tam tak válí. (Maskované. Zvenku vypadají jako obyčejné špinavé šutry. Rozklepneš devatenáct trapných křemenů, dvacátý je nějaká dobrá drúza.) Je jich tam čím dál míň, páč tam po nich slídí už kolikátá generace pokladůchtivých dětí (a dospělých), ale eroze pořád dostává na povrch další a další… Je to vážně zajímavý kraj.
Stačí ti to k určení a nalezení?
Určitě, děkuju.
Na tuhle sortu extraordinary blbců platí jediné: Pořádný příkop napříč přes cestu, aby se do něj vešla i čtyřkolka, zakrýt větvemi a listím. A pak už jen počkat, kdo si přijde s rozbitou kušnou stěžovat a dorazit ho. 😀
Ioannino, pod Vírskou přehradou znám jedno nádherné místo, jmenuje se to Švařec. Kudlanky, saranče vrzavé, velmi vzácní a nádherní okáči voňavkoví a orchideje. Je to kousek nad Štěpánovem a je tam úpravna vody, které teče z přehrady do Brněnského vodovodu. (prý tam jsou také zmije, ale žádnou jsem tam neviděl).
Aneb jak se dostat do basy snadno a rychle.
Není žalobce, není soudce. Pokud se při hloubení té pasti na mamuty nenecháš nachytat, nikdo ti nic nedokáže. A vyšetřovatel se bude zajímat především o to, co tam ten bezmozek se čtyřkolkou dělal, když tom neměl co dělat. A ti ostatní si najdou hbitě jiná místa.