Je to typická studie kombinace dvou protichůdných pocitů: na jednu stranu jsem se návštěvy u své zubařky nemohla dočkat, protože život s bolavým krčkem předního zubu není žádná slast. Ale na stranu druhou, jak se nadechnu výhružně zabarveného vzduchu v čekárně a uslyším z ordinace vrtačku, nejradši bych se obrátila a utekla do bezpečí. Ale co v bezpečí, když jednoho bolí zub?
Jak vejdu do ordinace, kostky jsou vrženy, není cesty zpět a já se odevzdaně uklidním. Rozhodně pomáhá, že mám bezvadnou paní doktorku, s níž pracuje moc milá sestřička. Známe se dost dlouho na to, aby paní doktorka věděla, že bez injekce to se mnou nejde, takže na toto téma nemusíme diskutovat.
Zajímavé je, že jinak snáším bolest celkem slušně, nevadí mi krev ani cizí ani moje, umím ošetřovat i ošklivě vypadající zranění. Ale hrábněte mi do pusy kovovým háčkem a je ze mě hromada nervózního sulcu. Popravdě, já jsem neznala u zubaře umrtvující injekce opravdu dlouho – naše pražská zubařka na ně asi nevěřila:)) Takže musím uznat, že skutečné péče se mému chrupu dostalo až tady ve Dvoře.
Když je po zákroku a já poslouchám líčení složitého postupu, který měl zajistit, aby na krčku jedničky vlevo nahoře zůstala plomba bezpečně a dlouho, tak mě pod tíhou podrobných informací kapku mrazí. Opět vzdávám v duchu díky všem, kdo vymysleli umrtvující injekce, moderní vrtačky a zuby ošetřující látky.
Bože, jak vlastně se svými zuby přežívali lidé před několika málo sto lety? Tedy, s trochou snahy si to umím představit, ale ví Bůh, že na vlastní zuby bych to zažít nechtěla ani omylem! Víte, já obecně moc ráda žiju tady a teď, ale jakmile dojde na zubaře, tak tu přítomnost miluju ještě o pořádný kus víc!:))
A tak se dnes ptám – jak snášíte návštěvy u zubaře vy? Dokážete vydržet ošetření zubů takříkajíc „naživo“? A ještě něco… máte hodného zubaře?:))
PS: Navzdory mému věku mi stále ještě nevyrostly osmičky, byť je prý v někde v dásních mám. Copak s moudřením to už asi lepší nebude, ale víte, jak doufám, že ty zuby nikdy nevyrostou?:))
Je mi 19 dělá se mi zanět okostnice,u zubaře jsem nebyla (mám fobii z dětsví kdy mi zubař ošetřil zuby,udělali se mi škaredý strupi 2 měsíce lečba,heřmanek obklady měla jsem to i z venku okolo pusy hruza) takže mam všechny příznaky,boulicky ve kterých je hnis. Natekla prava strana tvaře,nateklé dasně. Pod narkozou stojí zakrok 6000kč ty peníze na to nemam,a ošetřit se nenecham nezvladnu to,vždycky to na mě padne. Nevím co mam dělat 🙁
V Dubnu mam jit k doktorovi kam me poslala zubarka pry mi vytrha dve nebo tri stolicky a jeden zub ktery mi tam lezi ano lezi nestoji…Tak mi pry otevre dasne a zub vynda..Zubarka mi rekla jestli nechci neco jako zblbnuti ze se mnou bude komunikovat a pryy to nebude tolik bolet..Nestalo se to nekomu nahodou???Jestli to bolii strasne se bojim.
Na mých zubech hlodá zub času, nejvyšší čas navštívit zubařku.Jen se opět odhodlat. Ach, jo.
Lidstvo by si zasloužilo aby alespoň ty zuby dorůstaly. 🙂
Když můžou mlokům dorůstat údy, tak nám prosím ty žuby.
Chtělo by to pozměnit geny pro zuby podle slonů, nebo žraloků. (Žralok by byl lepší; vylomený zub ho nebolí a za krátkou dobu zaujme jeho místo nový).
Dede, u drablíků máš povídání o tom, jak se trhaly zuby před sto lety. To už naštěstí byla známa etérová narkóza. 🙂 Další podrobnosti viz knížka Léky, léčitelství a šarlatáni (Petr Kettner), kterou vřele doporučuji do zubařské čekárny. Člověk tam zjistí, jak se vlastně dneska má skvěle … (inlove)
Pro některé (dle komentářů) je to velmi náročné téma. Já jaksi nemám co říci: zubař vynikající (důchodce), snaží se zub zachránit do poslední chvíle. Poslední injekce proti bolesti před lety, kdy mi praskla stolička a musel ji páčit, jinak vše bez injekce (včetně korunek), protože krátkodobou bolest snáším dobře.
V posledních letech je pravidlem, že jdu na preventivku (rentgen, prohlídka), vše je v pořádku. Do týdne mi vypadne plomba, jdu tam znovu. Naposledy jsem byla na preventivce minulý týden a už jsem zase objednaná… 🙂
Osmičky mám venku všechny, jedna se dokonce nacpala na místo sedmičky, kterou mi zubař musel vytrhnout, takže mám vpravo nahoře luxusní místo na pořádné čištění… 🙂
Samozřejmě se mi to vše lehce snáší asi proto, že i ve svém věku mám netknuty přední zuby (1-4 na všechny strany) – slyšela jsem, že prý přední zuby děsně bolí, tak uvidím, až na ně v budoucnu dojde…
Šmánkote, Dede, to je téma. Srab a nesrab. Každý člověk má jiný pocitový práh bolesti. To je už doložené. Já si nechávám dávat injekce bez ruměnce na tváři, vždy se slovy, : „Vám se bude, pane doktore, dobře a v klidu pracovat a mě to nebude bolet!“ Mám zatím dobrého zubaře, chodím k němu už skoro 25 let, je o něco mladší než já. To co se na vás zubí z mé h*by, je jeho práce.
S návštěvou zubaře nemám problém, k tomu našemu už chodíme, co jsme tady, je skvělý, stejně jako jeho personál. Jak jsem se v dětství přezubila si nepamatuji – tedy jestli mi mléčné stoličky vytrhl zubař, nebo mi vypadly samy (ty přední vypadly určitě samy). Ale asi se mi v pubertě musely kazit, protože mám na všech stoličkách plomby, sice stříbrné, ale drží pevně. Nepamatuji si, jestli mi kazy ve stoličkách vrtali za živa, nebo umrtvovali, každopádně jsem si na zubaře nevypěstovala fogii. Zdejší zubař mi navrhl, že mi je může vyměnit za bílé, ale neudělám to, dokud ty „komunistické“ drží, nechám si je tam. Vlastně za celý život jsem měla v puse jen dva zákroky, jeden malý, druhý velký. Asi před deseti lety jsem na jednu horní stoličku dostala korunku, kdy dáseň umrtvili a jsem ráda, že se to tady běžně dělá. Myslím, že snesu bolest, ale proč ji mít, když to není třeba, napichování dásně ani necítím a ztuhlost tváře trvá krátce. A pak dříve, když mi bylo myslím 32, mi zubař vytrhl všechny 4 osmičky (tedy zuby moudrosti) najednou. Pouze jedna z nich rostla celkem rovně, další nakřivo a zbývající dva byly naležato zarostlé v dásni. Tak mi navrhl, že je raději vyndá rovnou všechny a já souhlasila. No napíchal mě mockrát (a já pak při řezání dásní cítila jen mírný tlak) Jen mi omylem jednu injekci dal někam do žily či co a vylila se mi do tváře krev. Moc se omlouval s tím že to asi „bude poznat“. No bylo. Tak týden jsem byla nejen oteklá, ale jedna strana byla navíc pořádně modrá. Vypadala jsem jako oběť domácího násilí. Ale zákroku jsem nelitovala. Když se teď podívám do pusy vůbec nevím, kam by se ty osmičky vůbec vešly, za poslední stoličkou už mám rovnou „pant“. Navíc „gravitace“ určitě působí i na dásně. Mám v puse stále všechny svoje zuby, ale přední dolní na sebe začínají nějak moc tlačit, už nejsou zdaleka tak „v rovné řadě“ jako v mládá. Ale uklidňuje mě to, že mě dr. ujistil, že tam stále pevně sedí. Takže dále chodím pravidelně 2x do roka na kontroly a jediné, co mi tam dělají je (zcela bezbolestné) čistění zubů a každý druhý rok rentgen (platí pojišťovna).
A jak zmínila Apina, také mi zuby poškodil tetracyklin. Bylo mi sice 20, ale chytla jsem děsný kašel a zánět průdušek. Jediné, čím to léčili byla právě tahle atb. Dlouhým užíváním mi najednou do roka trochu zešedly zuby, které jsem do té doby měla fakt krásně bílé (že to dělá tetrac. jsem se ale dozvěděla až o léta později).
A ještě dodám. Já zubní pastu nepoužívám už snad 40 let. Jeden am. zubař tenkrát zastával názor (který také doporučoval), že nejlepší „zubní pasta“ je ta umíchaná z peroxidu (co se dá běžně koupit) a jedlé sody. Začala jsem to dělat, ale ta příprava mě asi po týdnu omrzela. Tak jsem si to zjednodušila. Mám v koupelně sklenici jedlé sody a lahev peroxidu (kyslíčníku). Do umyvadla nasypu trochu sody, kartáček namočím v kysličníku, pak ho mokrý vtlačím do sody a čistím zuby. Musela jsem si na kysličník v puse zvyknout, pění to a v začátcích se mi z té chuti skoro zvedal žaludek. Teď už mi to ani nepřijde. A jak jsem výše zmínila, zuby mám v pořádku, dr. mě vždy horem dolem chválí (o své čisticí metodě myslím neví) a možná právě ten kysličník a soda pomáhají, aby zuby dále nešedly.
Sobotní perníčkování bylo jako vždy moc a moc fajn. Jedna z kamarádek zase prohlásila, že vždycky ten den úplně zapomíná, že je v Alabamě – v domě se mluví česky, hudba je česká a pečou se české perníčky“.
Kvílení vrtačky mi nevadí, mám doma podobnou, vysokoobrátkovou a často ji, spolu s diamantovými kotoučky, používám k broušení nerezových a keramických nožů. A zatím jsem nezažil, že by zubařův zákrok byl horší, než bolest z ošetřovaného zubu. I když střípky skloviny v dásni jsem také zažil a nic příjemného, než vylezly, to nebylo. Naštěstí vylezly brzy a samy od sebe.
Já mám osmičky také hezky schované v dásni. Kořeny svisle, ale tělo ohnuté v pravém úhlu dozadu. A všechny čtyři.
Zubára sa nebojím, injekcie proti bolesti si nechávam pichnúť len v prípade opravy zubného krčka a to ostatné v pohode zvládam „naživo“. Čo ma ale desí na smrť je ten moment, keď po návšteve zubára prichádzam k pokladni a čakám, na akú sumu mi vystavia účet 🙂 🙂 🙂
Mám už zubů málo, ale došel jsem k názoru, že člověk ani tak moc zuby nepotřebuje, důležité je jenom, aby nebolely. Vypadám strašně, ale nikdo se na mě stejně nedívá.
Ano, měl jsem je i v takovém stavu, že si to zubaři ukazovali jako kuriozitu. Bolestí zubů jsem si užil dost, po vytrhání fajn. Nemám nijak hrozné vzpomínky na zákroky, ani jsem se nějak zvlášť nebál (jinak nejsem hrdina). Dnes mám dobrou zubařku a už řadu let se to omezuje obvykle jenom na kontrolu a nějaké to odstraňování zubního kamene.
Takovou historku:
Maminka měla dobré zuby (to jsem bohužel nezdědil), v osmdesáti letech jí samovolně vypadl jeden zub, jinak všechny vlastní až do smrti. Když šla asi v devadesáti letech na operaci, sestra nařizuje: „Babičko, vyndejte si zuby!“ „Nevyndám“ „Ale to musíte!!“ „Nevyndám!“ 🙂
Osmičky mi narostly všechny čtyři, pěkně rovně jako další stoličky, a dodnes je mám všechny zdravé. V mé nedávné zubařské anabázi sehrály významnou roli.
Vloni koncem léta mě začal výrazně bolet zub a i dásně jednoznačně potřebovaly údržbu. Svou liknavostí jsem u své bývalé zubařky nebyla už několik let a ani se mi tam nechtělo. Je z ruky, vždycky mívá potíže s pojišťovnami a nekonečně se u ní čeká, i když je člověk objednaný. Tak jsem šla na naši polikliniku, kterou mám přes ulici, z asi osmi zubařů zvolila náhodně jedny dveře a ocitla se ve spárech Frankensteina. Nechutně zmalované stařeny ve zmuchlaném a nepříliš čistém munduru. Když jsem otevřela pusu, stařena vítězně pravila, že mám strašnou parodontózu, se kterou nejde nic dělat, takže mi zuby už moc dlouho nevydrží. Pro jistotu mě poslala ještě na konzultaci ob jedny dveře vedle ke kolegyni, která se údajně specializuje na parodontózu, která její verdikt potvrdila a korunovala to ještě tím, že mi sdělila, že ty osmičky budou muset všechny ven. Když jsem se podivila proč, že jsou přece všechny zdravé, ujistila mě, že je to jedno, že tam prostě nemají co dělat. Opět se mě chopila stařena a bez jakéhokoli ošetření nebo léčení dásní mi z vnější strany začala opatlávat krčky zubů obyčejným amalgámem, aby se to zpevnilo! Takto mi zřídila dva zuby vpravo nahoře a dva vpravo dole a previla, že příště budeme pokračovat s dalšími. Domů jsem šla v šoku a pevně rozhodnutá, že žádné příště u této ženštiny už nebude. Amalgám pěkně ztvrdl a dřel, zčernal (takže to byla paráda) a bylo mi jasné, že takovýmhle způsobem se ztráta zubů jen urychlí. Doma jsem hned sedla k internetu a hledala nějakiu dentální kliniku v Praze. Našla jsem jich několik, jednu z nich zvolila a ještě tentýž den tam zavolala. Za pár dní jsem tam šla a dostala se do rukou velmi mladé, velmi hodné a velmi šikovné zubařky. Ta mávnutím ruky smetla moje obavy i výhrůžky stařeny o tom, že se nedá nic dělat. Málem padla do mdlob, když viděla ten amalgám. Hned se chopila díla a zároveň mě v rámci kliniky objednala k dentální hygienistce. Ta je stejně hodná a šikovná, jako zubařka. Intenzivní střídavou návštěvou hygienistky a zubařky jsem po necelém půlroce docílila tak pěkných zubů, jaké jsem snad nikdy neměla. Všechno mám pospravované, zuby pevně drží, amalgám je odstraněný (to dalo překvapivě pěknou práci!), po zánětu dásní ani památky. U zubařky samozřejmě všechno prováděno pod umrtvením, jinak bych asi spadla z křesla.
A perlička na závěr. Koncem roku mi zubařka oznámila, že z kliniky odchází, protože si zařizuje vlastní ordinaci, a že mě tedy předá kolegovi. Když jsem se jí zeptala, kde bude mít ordinaci, jmenovala tu naši kliniku, kterou mám přes ulici. Pochopitelně jsem u ní zůstala. Její ordinace sousedí s ordinací té šílené stařeny, která to vlastně všechno odstartovala :-). Chodit se k ní nebojím, vím, že si bude vždycky počínat tak, abych moc netrpěla.
Zubaře se bojím. Strašně. Bez injekce se neobejdu. Asi je to tím, že jsem si se zuby taky užila! Dvakrát zánět okostice, jedna resekce. Je zajímavé, že nejmenší problém byla právě ta resekce a ten zub mám dodnes. Jinak běžný scénář u běžné plomby je u mně asi takový: vyvrtat, zaplombovat. Druhý den s bolestí v ordinaci. Odstranit plombu vyvložkovat. Večer dloubu vložku. Následuje asi měsíc otevřený zub, vyfasuju drátek na čištění kanálků, čistím pečlivě. Posléze znovu vložka – dobrý! Pak plomba – dobrý, týden, měsíc… Pak do rána oteklá tvář a zub musí ven! Absolvovala jsem to už mnohokrát, takže už mi moc zubů nezbývá. AQ pak se nebojte zubaře (headbang)
Ach svatý Kryštofe a svatý Františku, patroni naši, co provedli jste, já se dva dny talácím mokrým nečasem, jen aby nyní, když dosáhl jsem příbytku svého, slunce proniklo skrzevá olovový závoj mrakův.
Alasdaire, ty snad pochybuješ o účinnosti zákonu schválnosti? (rofl)
Ale neboj, všeho dočasu… u nás sice slunko nesměle vykouklo, ale zase zmizelo. Holt jsem si asi tak 10 minut dělala naděje, že bych si mohla i zhasnout! (sun)
Milá Dede. Naprosto nepochybuji, na to nejsem sdostatek mlád. 😀 Přítmí mi doma vcelku nevadí, takže nesvítím ani tak, to až večer a stejně jen malými lampičkami. Ale slunce mám tak nějak rád. 🙂
To je tak pěkný, až mám chuť to nechat zvolat některého ze svých hrdinů! 🙂
Svatý Niklasi atd. nestačilo? 😀
Víš co, já jsem vždycky ráda, když najdu něco takovýho potvrzený realitou… 🙂
Ale Niklas byl fakt povedenej.
Jenže Alasdair je ještě navíc poetickej!
Milá ioannino. Klidně, bude mi ctí. Nacpal jsem do toho veškerou frustraci z počasí. 😀
Díky! (inlove)
Tedy, než bych měla mít půl odpoledne ztuhlou h…, é pusu, to radši těch pár nepřjemných minut vydržím… Kromě trhání, tam se injekci nebráním. Ovšem mám docela šikovnou zubařku.
Tak já mám tetracyklínové zuby. Jestli nevíte, co to je, tak vysvětlím. Ve věku mezi 4-5 lety jsem měla sérii zápalů plic. Doktoři už nevěděli, co se mnou mají dělat, na běžný penicilín jsem už evidentně byla rezistentní. Tak mi nasadili tetracykliny. V té době se ještě nevědělo, že dávat tohle malým dětem v době, kdy se jim někde hluboko v dásničkách tvoří druhé zuby, je blbost. Ze zápalu plic mě vyléčili, ale problémy nastaly, když mi začaly růst druhé zuby. Přední ještě šly, už byl skoro hotové, ale ty za nimi… Prostě na těch zubech se nezaložila pořádně sklovina, je tenká, případně na částech není vůbec, jen zubovina. Takové zuby se kazí, jak na běžícím pásu a navíc, na rozdíl od normálních zubů hlavně v místech, která jsou blíže nervům – tedy na vrcholcích hrbolů (více jsou postižené stoličky). Nejhorší jsou sedmičky.
Ještě jsem zažila docházky celé třídy ke školnímu zubaři. Na základce mi jedna zubařka vyrobila parádní zánět okostice, prostě se u ejště mléčného zubu provrtala do dásně. To se pak léčilo na klinice na Karláku, tzv. kachlíkarně. Další strašný zážitek byl, když na gymplu, zubařka usoudila, že mám zkažené 3 sedmičky (u těchto zubů stačí pár měsíců a může se to vyloupnout, protože tam neměly vůbec zádnou sklovinu) a jala se je vrtat všechny tři – samozřejmě vrtačkou bez chlazení a o injekci se neluvilo vůbec. Dvě jsem ještě vydržela, i když jsem se kroutila, jak paragraf. U třetí se vrtačkou jenom dotkla zubu, mně se zatmělo před očima, viděla jsem všechny hvězdičky a v tu ránu jsem stála vedle křesla, ani nevím jak. Nějakým zázrakem ta zubařka stihla včas vypnout vrtačku a neporanila mě. Přesto se docela snažila a řekla, že to vezme dětskou vrtačkou. Nakonec mě umluvila a spustila konečně tu s vodou. To už jsem tam ale zůstala poslední a okolo se shromáždily ostatní zubařky a sestry. Začaly se mi vysmívat, že ni nevydržím, že si nechám vrtat zuby dětskou vrtačkou, zubařce se také smály, že je měkká a že mi vrtá zub dětskou vrtačkou. Prostě mi prý povolila příliš. Tak tohle byla poslední kapka a od té doby už jsem se u těhle doktorek nenechala nikdy ošetřit. Jenže problém se zuby to samozřejmě nevyřešilo. Takže jsem skončila u tehdejší máminy zubařky, která byla opravdu dobrá. Dnes chodím už jinam, ale speciálně u těch nešťastných sedmiček si tu injekci nechám píchnout vždycky, protože za roztržení pusy vrtačkou mi to opravdu nestojí. Naposledy mi zubařka sama řekla, že je to tak hluboké, že by to bez injekce vůbec nedělala – to mi vypadly asi tři předchozí plomby najednou a v zubu byl doslova kráter.
Huhu Apino (h) , ten termín znám, ale netušila jsem, jak moc je to zlé. Jo a z vrtání na školních prohlídkách mám stejné zkušenosti, jako ty. Řekla bych, že tam byly položeny základy mého pozdějšího panického strachu ze zubařů…
Dede, určitě záleží na tom, kolik těch tetracyklinů se do dětského organismu dostalo. Já vím, že jsem toho měla zaručeně dost, protože šlo o asi pátý zápal plic za sebou, mnohokrát mi tenkrát odebírali krev na sedimentaci, protože ta byla pořád špatná. Tak to do mě asi pořád sypali. Zase úplně všechno si nepamatuji, přece jen mi nebylo ani 5 let. Jen se holt psal rok 1969 a medicína oproti dnešku byla opravdu hodně jinde, zvláště v socialistickém táboře, co si budeme vyprávět. Doktoři se k informacím dostávali o hodně hůře než dnes.
JInak mé tetracyklinové postižení je určitě do jisté míry extrém, i když to jistě může být ještě horší. Ale ta mámina zubařka pracovala na klinice jako asistentka (byla vynikající chirurg, ale neměla to kádrově dobré, proto asistentka a ne docentka nebo profesorka). jednou jsem tam zase přišla už po roce 1990, zrovna dostali ty nové bílé hmoty, tak mi je dala na ta místa bez skloviny. Ale před tím ke mně přivedla mladého doktora a ukazovala mu mé tetracyklinové zuby a vysvětlovala mu, kde se jak projevily. Takže jsem zaručeně ukázkový případ. A mimochodem, zuby mám do žluta právě kvůli slabé sklovině, pod ní prosvítá zubovina, která je žlutá. S tím moc nenadělám, bělit to nemá cenu, ještě bych tu sklovinu mohla dále narušit.
Apina, hlásim sa do klubu, mám nemlich to isté so zubami. Liečili mi tetracyklínom v predškolskom veku neustále sa opakujúce angíny s vysokými teplotami. Zážitky u zubárov mám tiež skoro cez kopírák, plus ešte to, že ešte aj v 90-tych rokoch by mi boli všetci zubári všetko najradšej vytrhali, než aby sa trápili a liečili mi hlboké boľavé kazy, hnisavé váčky na koreňoch a tak podobne. Takže mám zuby ako výklad – vpredu plný počet, vzadu skoro nič, najmä dole 🙂 .
Teraz mám veľmo dobrého zubára, je mladý a strašne pokrokový, ihneď aplikuje všetky novinky. Len si musím na neho vždy chvíľu šetriť, lebo u zubára je vám zdravotné poistenie na Slovensku tak na dve veci! : S
Mila Km11, tak to tvoje zdravotni pojisteni na zuby je asi tak dobre jak to moje z USA. Coz je duvod, ze si jedu nechat nahradit zuby do Olomouce, budu platit na hotovosti, a i kdyz k tomu prictu letenku, tak jeste usetrim minimalne 50%.
A hec, byla jsem ve stomatologickych skriptech na LF v Olomouci. Po detskych mi normalne narostly dva normalni horni spicaky. A v 16 nad nema zacalo neco pucet – a hele, treti spicaky. Stomatologove se usnesli, ze treti jsou lepsi, tak mi ty druhe vytrhli, jenze ty treti vyrazne vycnivaly smerem vpred. Ztahovali mi to rovnatkama, ale mela jsem obdobi,kdy jsem vypadala jak Drakulova neter. (chuckle) Zajimave je, ze z mych dedicne spatnych zubu jsou to jedine dva, ktere jsou vicemene zdrave. Ale tomu taky brzo nastane konec. Jen co prijedu, dojde v Olomouci k Velkemu Trhani a nasledne Obnove a Zkrasleni.
No kdo tohle má… 🙂
Hm, zubař. Už zase sme prošvihli termín preventivní prohlídky. Moje paní zubařka je celkem dobrá, ale žádný zázrak. Tuhle vrtala Rysíkovi mléčný zoubek. Je super, že vrtala, spousta doktorů radši tvrdí, že u mléčných je to jedno, stejně vypadnou, než aby zápolili s malým dítětem. Což je totální krávovina. Na druhou stranu vrtala rovnou. No aspoň máme výhrůžku pro případy odporu k čištění zubů.
Ale opravdu mi vadí, že nemá rentgen. Stěžovala jsem si, že mě bolí některá za spravovaných stoliček (dělala jiná zubodravka naživo, a pak se omlouvala, že zvenku ta dirka vypadala malinkatá). Pokusila jsem se odhadnout která. No ta první to nebyla … Když jsem si říkala o injekci, tak se divila. Jenže já si pamatovala ten zážitek s „malinkatou“ dirkou před lety.
Takže zubaře nemusím, ale na prohlídky chodím (i když po půlroce mi to obvykle nevyjde) a děti také vodím. Extra se nebojím, ale radostně tam nejdu. Zuby mě bolívají, protože ve stresu svírám čelisti neuvěřitelnou silou. Ty spravované to snášejí výrazně hůř, ale patrně tam žádné kazy nejsou, jen extrémní namáhání materiálu. Osmičky mám všechny 4. Jsou o něco menší, než sedmičky (nebo nevylezly uplně) a zatím se nekazí.
No ale s Rysíkem nás asi čekají zajímavé časy. Bude chodit na ortodoncii a to brzo. Paní doktorka říkala, jak začne přezubovat. Už má jednu šestku, druhá vyleze co nevidět a dolní jedničky už by asi šly vytrhnout, kdyby Rysík zabral o fousek silněji. Jedna určitě. Tak až se přestěhujem, tak ve stodůlkách zkusíme najít ortodoncii. Zubaře mají ve škole, takže preventivní prohlídky půjdou už bez mého přispění.
Karakal ortodoncie byla na poliklinice Lípa na Hůrce – byli jsme tam s Markem. 🙂
Jinak jsem slyšela, že malé děti se dnes mají vodit k zubaři na prohlídky hodně brzy, aby jim zubař ještě nic nedělal a ony se otrkaly. Nevím, jak to ale funguje v praxi, malých dětí naštěstí už nemajíc (wave)
Mám jen dvoje zuby: zdravé, (většina) a vytrhané. Nic mezi tím. Na preventivní prohlídky chodím každého půl roku a probíhá to většinou tak, že zubař koukne a řekne: za půl roku nashledanou. Jenže asi třikrát se mi stalo, že zub začal bolet. Vrtání, plomba, za měsíc další vrtání, další plomba, potom potřetí a pak už šel zub ven. Naštěstí pan doktor umí, takže že je zub venku poznám, až když mi ho ukáže.
To je zajímavý, že když se tvůj zub rozhodne, že se kazí tak to vezme totálně (wasntme)
Moje zuby naštěstí dokážou s plombou existovat, tak jsem zatím přišla jen o jeden 🙂
Ony se mi kazily jaksi zevnitř, takže zubař vždy vytrhl na pohled zdravý zub, ale s uhnilými kořeny a ,pochopitelně, obrovským kusem hnisu pod ním.
Dede dík, poliklinika Lípa ortodoncii uvedenou neměla, ale když jsem zadala do googlu ortodoncii Stodůlky, tak mi vypadli i doktoři přímo tam. Tak možná nějak nepatří k té poliklinice, ale jsou ve stejném baráku. Nechápu to. Každopádně tak nějak předpokládám, že na tuhle polikliniku budeme chodit hodně. Snad je dobrá, budeme ji mít kousínek pěšky.
ve Stodůlkách je celej panelák a jednom vchodě nejsou byty,ale samí zubaři 😀 dělala jsem tam do několika ordinací klimatizace…
Nebo ortodoncie na Plzeňské, MUDr Švábová.
To bys sice měla malounko z ruky, ale
mohu ji velmi doporučit. S mladší dcerou jsem tam chodila od jejích šesti let – měla docela zásadní problémy. Dneska je z ní hezká holka…
Dítě se registruje u zubaře ve věku 1 roku. Od toho okamžiku má chodit na pravidelné prohlídky 2x do roka. V tom roce to u nás vypadalo tak, že si MUDr. založila kartu, já si s mrňousem sedla na křeslo, paní doktorka si s úsměvem „popovídala“ se žvatlajícícm dítětem, ukázala mu zrcátko a veeeeliké světlo, a lehounce odhrnula rtíky, aby viděla, které zoubky už vyrostly … a to zapsala sestra do karty. Dítě nafasovalo obrázek (dva, tři, nebo k obrázku jeden plastový kelímek), pochvalu, jak je šikovné a já poučení, jak je důležité zoubky čistit 😀
Další prohlídky byly postupně víc „zubařské“, podle toho, jak dítě rostlo a spolupracovalo, s tím, že ve 2 letech už dítě sedělo samo v křesle a na vyzvání otevřelo pusu, aby se paní doktorka mohla kouknout. Paní doktorka se vždy rozplývá nad nádhernými zoubky, a to i v případě, že se muselo (u minitoscy) vrtat a plombovat (čtyřka vlevo dole, maličký kaz ve 3.5 letech). Děti se k paní zubařce těší, neboť starším dětem nedává obrázky, ale hračky z kinder vajíček.
U naší dětské zubařky platí … 1x nepřijdete bez omluvy na prohlídku a vyškrtávám vás z evidence (je přísná :)). Omluva a domluva nejsou problém, takže děti chodí pravidelněji a pečlivěji než já 🙂
Karakal … já bych dítě se školou k zubaři nepustila. Ono ty hromadné prohlídky jsou nápor na nervy zubařů a tím pádem i dětí. Stačí jeden panikář a zpanikaří Ti dítě. A znám případy, kdy na hromadných prohlídkách je zubař silně nepříjemný. Jako rodič si pohlídám co a jak se s mým dítětem děje. Pokud není zubařka opravdu 100% prověřená a skvělá, já bych to neriskovala, aby tam dítě šlo beze mne :/
No vidíš, to mne nenapadlo. On totiž s Rysíkem není u zubaře problém. I to vrtání nakonec zvládl jen lehce přidržen (zpočátku držeti netřeba, držel sám). A prohlídky u nás probíhají podobně. Děti spolupracují a pusu otvírají uplně od začátku.
Ale je pravda, že Rysík je trošku panikář a nechal by se asi okolím zblbnout. Na druhou stranu ten zubař dělá hromadně jen prohlídky, žádné zákroky. Ty až pak později na objednání, tak proč by měli panikařit? Každopádně poprvé půjdu k panu doktorovi s Rysíkem, abychom si ho prohlédli, než se definitivně rozhodneme.
Poznámka k nevrtání kazu u malých dětí- ona to krávovina zas tak moc není, samozřejmě za situace, že kaz je malý (tj. Přišlo se na něj včas, protože rodiče chodí s dítětem pravidelně na prohlídky) a rodiče jsou schopni akceptovat, že musí s dítětem zlepšit zubní hygienu. Pak se dá správnou kombinací pasty, kartáčku, techniky čištění a dusledností kaz udržet malý až do přirozeného vypadnutí. A dítěti se ušetří v lepším případě nic moc zážitek, v horším fobie, viz mnohé přízpěvky zde.
To je jedna vec,kterou v Cesku nepochopim. Kdyz uz teda ty injekce na umrtveni maji, proc je probuh nepouzit? (think) Tady to napichnou automaticky pri jakemkoliv vrtani, s vyjimkou, ze by se jim tam objevil masochista, ktery by si to vyslovene nepral. Kdysi jsem na tohle tema vedla rec s mamou, a mama to branila tim, ze dnes jsou ty vrtacky rychle, a jeste z toho strika voda, takze je to uz lepsi. Jenze ja jsem pro jeste lepcejsi. A taky mama rikala, ze nekteri zubari v CR tvrdi, ze se jim lip pracuje s neumrtvenym zubem. Tak jsem se jednou ptala meho mistniho zubare (skoro 40 let praxe), jestli by radsi pracoval bez injekce. Hledel na mne,jak kdyz jsem spadla z visne. Samozrejme, ze kdyz pacient sebou neskube a neni vyjeveny, tak se mu lip pracuje. Takze fakt nevim – chteji ti zubari, co nepreferuji injekce, aby jim pacienti zavodili o bobrika odvahy?
Třeba by pomohlo kdyby se američtí zubaři naučili vrtat tak, aby to zbytečně nebolelo, takže by se pacient zmítal. Pak lze injekci dávat jen tehdy, když opravdu bolesti zabránit nelze. No a jinak – neumrtvený nerv je lépe vidět, co z toho vyplývá myslím nemusím zdůrazňovat.
Alasdaire, já se škubu vždycky (chuckle) Myslím, že ideální praxe je nechat to na pacientovi. Většina lidí je za umrtvení vděčná a kdo ho nechce, je obvykle tvrďák, kterej se neškube (wasntme)
A když si vezmu, jak pracné výkony předvedla třeba ta zubařka na tom krčku mé jedničky (vysvětlovala, jak pracovala částečně pod dásní, jak vrstvila materiály, protože tam, kde není sklovina cosi hůř drží), tak věřím, že potřebovala, abych se fakt ani nehnula. Bez umrtvení bych to v úplném klidu nedala ani náhodou.
Ahoj Dede. Jsemť tedy tvrďák. Ale já nějak nemívám důvod se škubat. Jistě, nepříjemné to vrtání je, ale zřídkakdy to opravdu bolí. Co mi vadí spíše, je že mám plná ústa tekutiny, jednak to stříká z vrtačky, jednak já když nemohu polykat tak reflexivně začnu slintat. 😀 Můj lékař to ví a strká mi do úst odsávačku, ale ta nějak nestíhá, takže občas udělám jakési gloglo. 😀 Samozřejmě na trhání nebo čištění kanálků injekce nutná je, to by nevydržel zůstat nehybný ani svatý mučedník. 🙂
Na trhání ano, čištění kanálků zvládám bez umrtvení, i když to nic příjemného není. I když ten zub pak šel po čase stejně ven. Ale zub bez nervů zase nedělá pacientovi takové problémy při tahání. (když v něm nervy nejsou, nemá co bolet, když jde ven).
on taky může být problém, že ne každý to umrtvení dobře snáší – může mít alergii na nějakou složku
Nechci strašit, ale jednu moji známou po injekci křísili – prostě dobré, a pak najednou přestala dýchat. Naštěstí to dobře dopadlo, ale má od té doby na kartě velkou červenou nálepku TÍMHLE (nepamatuji si konkrétně čím) NEUSPÁVAT.
JJ, to umrtveni, po kterem ji krisili, muze byt prokain (procaine) nebo tez novocaine Ja jsem po nem byla anafylakticka jeste v Olomouci na stomatologii. A zaplat pan buh, ze to bylo na stomatologii ve FN, oproti bezne ordinaci. Taky mi tehdy udelali testy na alergii a jina mistni umrtveni bez problem beru – jako lidocaine. Ae fakt je, ze je to individualni.
Hani, máš naprosto pravdu, novocaine to byl. V tvém případě mne ani nepřekvapuje, že to víš. (inlove)
Jak to vypadá s výletem za velikou louži?
Letim 14. z JK, v Praze rano 15. prosince. Tam spocinu na den u rodiny a hned mazu do Olomouce kvuli, jak prihodne, zubarovi. Vracim se nekdy po 20. lednu.
Co si takhle zkusit udělat výlet do Brna? Přece tě nebudou trápit každý den. Takhle někdy v mezičase… (h)
Ale to jo, jenomze ja proste ted nevim a nemuzu nic planovat ani v Brne ani v Praze, nikde, protoze fakt nemam harmonogram Velkeho Trhani. A ten budu vedet, az do teho Olomouce prijedu.
Jů – to je téma.
Já teda – po přechodu k jiné zubařce – přestala dělat hrdinku a tu injekci chci (konec konců, je bezplatná (rofl) ). Odhalené krčky mám zacimentovaný tak šikovně, že to ani hygienistka neodhalila (měla jsem z nich odrhlou sklovinu, což jsem nevěděla a o to usilovněji je drhla, takže ta sklovina šla dolů o to rychleji – původní zubařka mne na tento problém neupozornila).
Osmička mi vyrostla jen jedna, za to tak šikovně, že o dva milimetry delší a prorazila mi tvář a mohla jsem hrát v reklamě „žuby zatočené nahoru“ – problém byl, že se mi za ni schovávalo jídlo (hlavně chleba byl tak potměšilý) a vydolovat šlo jen tím způsobem, že jsem si pomohla prstem (fuj, samotné se mi to ekluje) a navíc, ať jsem šermovala kartáčkem, jak chtěla, do těchto zákoutí jsem nedosáhla – a tak po nalezení kazu vyřčen ortel – zub musí ven. Nebudu to dramatizovat – nejprve rýpnutí injekce a za pět minut mi zubodravec sáhl do hu-úst a zub držel v kleštích – ani jsem si to bátí neužila (chuckle) (chuckle) .
Ygo, ty mě budeš mít jednou na svědomí (rofl) (rofl)
Žuby otočené nahoru! (rofl)
Ovšem když si to představím ve skutečnosti, tak mě spíš jímá hrůza. Mimochodem oba naši chlapečci si nejdřív vytrpěli pomalý růst osmiček, pak plno bolestí a nakonec jejich vytržení. Když šel Andy na tu první, tak jsem doma plánovala málem péči o ležícího pacienta (z doslechu, jak hrozné to může být), zatím co on mi volal 15 minut po čase, který byl objednán, s tím, že ještě zaběhne do města cosi vyřídit (chuckle) Marek to zvládal stejně. Jo, naší pídr aby jeden ručičky pozlatil 🙂
No, ono je to SILNĚ závislý na věku pacienta. Rozdíl mezi trháním první a poslední osmy u mne dělal cca třicet let a bylo to neporovnatelné.
Já si pamatuju právě tvoje zážitky… (inlove) No kluci jsou pevně rozhodnutí se osmiček zbavit co nejdřív – oběma se celkem rychle kazí (já jim to nevymlouvám:))
Mám špičkového zubaře, taky za ním teď ochotně dojíždím přes půl republiky. Vím co v puse mám – ukáže mi nový a starý RTG, porovná, vysvětlí, probere zub po zubu. Injekce preferuje on (lidi se pak necukají a jemu se lépe pracuje). A protože ví, že dojíždím, objednává mě tak, aby se případně rovnou stihlo udělat potřebné a nemusela jsem jet znovu.
Byla jsem schopná nejít k zubaři 10 let, protože zubařka předtím byla pravý opak, vše zaživa, bez RTG, komunikace s pacientem se omezovala na „otevřete pořádně“. Takže teď klušu k zubaři téměř radostně a rozhodně bez strachu.
Jo, taky za zubařkou jezdíme. Ale jen do Hradce.
Injekce mi vysvětlila tak, že pak může pracovat rychle. Pacient je rád a ona stíhá ☺ . Ale je to jediná doktorka, kterou znám, která objednává po patnácti minutách a vyplatí se tam přijít přesně.
jj, taky jsem tam nikdy nečekala.
A osmičky? Měla jsem jednu rostlou nakřivo, zánět, kazila se od toho sedmička, no hrůza. Můj mladý zubař si na to netroufal, objednal mě ke specialistovi. Shodou okolností na 21.12. Injekce nepomohla, druhá dávka také ne. Tak zub rozříznul, rozlámal, vytáhnul hromadu kousků, do vzniklé díry strčil drahé antibiotikum a kdyby to bolelo, tak si vemte brufen. Brufen nezabral, ani několik brufenů. I sehnala jsem od kamaráda doktora „něco“ – maximálně jeden denně, je to to nejsilnější co jde a na zuby to zabírá spolehlivě. Ani po druhém prášku nebyla bolest menší. Ale to už byly svátky, zubaři pochopitelně nikde. Takže protrpět do 27., než jsem doklusala do ordinace, vylezl z díry kus zubu. RTG, vytáhli další kousek, už to bude dobrý. Nebylo. Po dalších dvou dnech vylezl poslední kousek a konečně se to začalo hojit. Za ty vánoce jsem zhubla 2 kila.
U další osmičky jsem prohlásila, že mi ji prostě vytáhne můj mladík a „specialista“ už mi nesmí na oči. Mladík se moc necítil, ale opíchal, chvíli šťoural a měl. Naprosto bezbolestně a bez problémů. Ano, rostla rovně, nebyl tam zánět, ale sakra neměl by pan specialista vědět, že po rozbitém zubu můžou v dásni zůstat kousky a bylo by dobré ránu důkladně vyčistit a pro jistotu udělat RTG?
Taky u zubaře nečekám. Vyplatí s echodit včas, k chiropraktikovi taky. Oba jsou hodně vytížení a nechtějí plýtvat časem ani svým, ani svých pacientů.
Mé máti zas nechal zubař v dásni hnisovej váček, protože ránu po vytrženém zubu neprohlídl. Zhnisalo to i s okosticí a zubař jí řekl, že má asi leukémii nebo tak něco, když tak divně reaguje. Už nikdy k němu nešla a tuhle hrůzu doléčoval jiný zubař.
Petro, víš, co je zajímavé? Nejsi první, od koho slyším o komlikacích u specialisty… Hm.
Každopádně se vůbec nedivím, žes tak rychle zhubla 🙂 musely to být opravdu nezapomenutelné Vánoce – bohužel (angel)
Mně všechny osmy vyndaval zubní chirurg (operativně), myslím, že si v rámci možností téhle akce nemůžu stěžovat. Ale bohužel v tomhle věku to už je na neschopenku.
Mám hodného a šikovného zubaře, staršího pána, který pracuje rychle a radši bez injekce. Pokud ví, že to nedám, tak mi ji píchne, ale obvykle to nějak zvládnu. Posledně mě po usazení korunky přesvědčil, že tomu zubu o kousek dál nic není, že mám zkusit zubní pastu na odhalené krčky- a s tou mi zas poradili ve speciálce na zubní hygienu- no a fakt to funguje.
Nicméně zubaře se stejně bojím.
Pokud jde o osmičky, nemám už ani jednu. Vyrostly mi s děsnýma bolestma po pubertě a dvě tak nakřivo, že mi je na operačním sále po kusech tahali ven. Další dvě šly ven vždycky po porodu jedna. Vůbec mě nemrzí, že už je nemám 🙂
Jsi statečná osoba, milá Matyldo… pamatuju si doby, kdy jsem to zvládala (musela jsem), ale ta hrůza, která tomu vždycky předcházela… kdepak. Už jsem srab a nevadí mi to. Stačí mi ty četné okolnosti normálnho života, kde srab nejsem a nesmím být, takže u zubaře už hrdinstvím neplýtvám – přijde mi to jako zbytečné plýtvání energií 😛
Máme hodnou paní zubařku. Tak hodnou, že se začínám klepat, až když si začne brousit injekci 🙂
Ona totiž demokracii nepřipouští a o umrtvení nediskutuje.
V mém případě má recht. Vždyť já už se v poslední době skoro nebojím 😀
(rofl) Jako obvykle přímo do černého, milá ri (rofl)
Jo, jsem na tom teď vlastně skoro stejně
Špatně. Jsem na tom podobně jako ty, odhodlaně dělám sraba. A osmičky mi vyrostly a do půl roku se mi stejně zkazily, mrchy, a jedna tak šikovně, že šla radši ven. Buď ráda, že je máš dobře schovaný v dásních, tam je jim nejlíp.
Hm, máme s naší pídr už poněkud zastaralý vtip, většinou přijde na řadu po kontrolním rtg – že mi ty osmičky jednou vyrostou, až v puse už nebudu mít nic jiného a ona mi za ně chytí klapačky 😛
Dede, to není vtip, to je realita :). Dokonce můžeš mít v puse zálohou ještě i devítky. Kolega z kanceláře měl jednu devítku nachystanou, napůl volnou a napůl schovanou pod osmičkou. Šly ven obě a jsou v zubařském muzeu :).
Jinak půjdu s chlapečky v lednu na preventivku. Možná se bude i trhat. Oni se totiž přezubují, a to dost zvláštně. Dospělý zub vyroste uvnitř pusy a tlačí mléčný ven. Jak ho vyšťouchá, nacpe se na jeho místo. Takže mám doma malé žraločky dvouřaďáky. Jsem zvědavá, jak se postaví k tomu, pokud pan doktor řekne trhat a nečekat :).
Jinak, Dede, pokud večer budu mít páru, napíšu ještě drablík o tom, kdy se začaly dávat narkózy. Měla jsem to nachystané na včera, ale nestíhala jsem.