Milí hraví literáti! Na vánoční psaní ještě máme nějaký ten čas, takže dnešní témata patří mezi ta přízemní a realistická. Budeme se pohybovat ve světě lékařů, pacientů a všeho, co k tomu patří. A kam nasměruju vaši fantazii? Však se podívejte:))
- Šestka vlevo nahoře
- Ta noha byla vaše?
- Když už simuluješ, tak…
Tak chutě do práce! Počasí má být (aspoň v Čechách) nevalné a péct cukroví nebo leštit byt taky nemůžete celý den:)) Dovolte své obrazotvornosti vykvést a pobavíme se všichni!
Je to po termínu, ale dřív to nešlo:
Bezbolestné trhání
Boston, 1846
Bože můj, zítra zase přijde. Té ženské stačí na bradu šáhnout a zaječí jako lodní siréna, natož vytrhnout zub. Prý, doktore Mortone, zkuste něco, aby to nebolelo. Ale přece nemohu ztřískat dámu whiskou do bezvědomí? Asi poslechnu Charlesovu radu a naliju jí na kapesníček trochu etéru. Po něm usne a bude klid. Ale napřed to musím vyzkoušet… kdo by tak… Bary, Baryčku, pojď k páníčkovi, ukaž čumáček… no vida, už ti packy padají, já si píchnu… výborně, ani jsi nekvikl, a to jsi citlivka horší než ta baba. Hodný pejsek, už mne neolizuj. Až potom, kdyby se mi nechtělo vstávat….
Dodatek: V roce 1841 se Charles T. Jackson přiotrávil ve své laboratoři etérem, a tak objevil jeho uspávací a znecitlivující účinky. Vykládal o nich řadě lékařů, ale odvahu jej vyzkoušet měl až dr. Morton. Napřed na psovi, pak na sobě, poté, co se (k vlastnímu překvapení) probral, na pacientech…
Víš co, mám slabost pro ty vědce, co si zkoušejí novinky na sobě…
Víš, že tohle jsem náhodou věděla? Asi to bude tím, že jde o lékařství a ne o fyziku v pravém slova smyslu (chuckle)
Jinak bezvadné drablátko – fascinuje mě, jak se vždycky nakonec s vědou najdeš. (inlove)
O doktoru Mortonovi a jeho éteru mám knížku Narkosa, vydanou někdy za války. Moc zajímavé čtení.
jiný pc mě neznal
― Kouzla s taninem ―
Dubograd, menší laboratoř, 1549
(Drabblík navazuje na jednu konkrétní Severinovu debatu s Leifem (drabblík dodám, hned jak zase pojede Livejournal) a přes ni na celou dlouhou diskusi mistra Divjakova, kvestora a Divjakovových žáků na téma Vhodné a nevhodné okamžiky pro pití čaje. Nutno říct, že Divjakovovi žáci obvykle v této disputaci sloužili jako pokusné objekty.)
„Půjč mi ty své zázračné dřevěné hranolky.“
Severin ospale mžikl. Po noci strávené hlídáním destilačního přístroje nebyl příliš komunikativní. „Jaké…?“
Leif se protáhl. On na tom byl jako vždycky líp: na rozdíl od Severina si dokázal vychutnat i spánek dávkovaný po půlhodinách. „Cos vyrobil podle toho francouzského nákresu. Přece nebudu násobit z hlavy, když nemusím.“
„Násobit…? Ale, prostě na.“
Leif si nad svými nákresy chvíli spokojeně broukal.
„S tím čajem jsi neměl pravdu,“ ozval se nakonec.
„Ukaž. – Hm, když už chceš simulovat průběh otravy, tak bys měl znát koeficienty. Tady nahoru patří šestka.“
——–
Poznámka pod čarou: Napierovy počítací kostky opravdu době existovaly, byl to nejnovější objev. Bylo to první počítadlo, které umožňovalo násobit. Zkuste googlit, jsou báječné.
Jejich jediná nevýhoda je, že v době, kdy se odehrává tento drabblík, byl milý Napier ještě na houbách. Ale co – geniální vynálezci mívali své neznámé předchůdce, ne?
Vítej ve vědě, tomu říkám vybruslit ze zubařského tématu :). Googlit budu večer, hádám, že když Napier, tak půjde o nějaký trik s logaritmy 🙂 .
Žádné logaritmy. je to kouzelně jednoduché. Jak já miluju ty geniálně jednoduché věci, které fungují.
Io, v Montessori pedagogickém systému existuje cosi, co se jmenuje trinomická krychle. Na tom se dá taky násobit, dělit, mám pocit, že snad i odmocňovat :D.
I když tohle v 16. století neuplatníš.
Katty, tak to je snad ještě geniálnější než logaritmické pravítko 😀 .
Krychli chci vidět! Miluju mechanické matematické hračičky.
JJ: vygoogli si hlavně násobení velkých čísel – a pak porovnej s technikou násobení na papíře, kterou jsme se učili ve škole. Je to nejspíš totéž, ale budu ráda, když mi to potvrdíš. A hlavně – podle Napiera je to rychleji! A když máš Napierovy kostky a vedle obyčejný tehdy používaný počítadlo (to naše z mateřinky bylo už zjednodušený, ale ne o moc), nemůžeš se seknout, jelikož máš všecky mezivýpočty někde zaznamenaný.
Další krok je prý cosi s ozubenými kolečky, co nefungovalo protože technika (nedovedli opracovat ta kolečka dost přesně, což byl problém i tehdejších hodinových strojů), no a další už je logaritmické pravítko a počítačka s psacím strojem. 🙂
JJ potvrzuje, že je to stejný systém :).
A je geniální.
Paráda! Až budem malovat ten kalendář, možná mi ještě ukážeš, jak na tom odmocňovat?
Ještě bych chtěla vyhrabat tu devítimístnou destičku, co tomuhle systému předcházela. Pracuje se s ní relativně složitě, ale taky umí násobit a dělit (a člověk přitom jen sčítá malá čísla a vpisuje je do konkrétních políček)… Dozvěděla jsem se o ní na jakési letní škole cirka 20 let zpátky, materiály se mi povedlo ztratit a detaily zapomenout – krom těch, které uvádím. A moc by se mi hodila, protože tu Severin určitě používal většinu života (dokud nedospěl ke svému vynálezu právě pan Napier).
Ty mi fandíš 😀 . Začínám přemýšlet, kdo u nás dělá historii matematiky (a nebojím se ho zeptat 😀 ).
Krychli si snadno vygoogluješ. Já nastuduju přesně, jak se s ní násobí a příležitostně vysvětlím.
Jupííí! (party)
Dneska zdatně konkuruješ JJ, milá Io! Moc pekné drabble.. a navíc mám slabost pro Severina 🙂
Jo a o těch kostkách jsem nevěděla, takže ještě i díky za rozšíření obzorů (wave)
Tak notebook už má novou paničku. 😀
🙂
Starej Doktor pevněji uchopil kořist a uskočil.
Za sebou slyšel lomoz.
Vrazil pod stromy.
„Starej Doktor? Odkdy?“ Zauvažoval.
Prosmykl se pod keřem, kořist nakrátko uvázla, ale uvolnil ji a přidal.
Určitě byl někdy Mladej Doktor. Když přišel z Města. Tenkrát nic nechápal. Otevřel si praxi.
Nepochopil co se děje, ani když za ním poprvé přišli.
Časem začal tušit. Ale bylo pozdě. Už ho proměnili v … v co vlastně?
Před plotem se zarazil. Zastínila ho temná hmota. Berta Zombie!
„Ta noha byla vaše?“ Zeptal by se, kdyby byl ještě schopen ironie.
Takhle se jen přikrčil a čekal na ránu …
(devil)
bojím, bojím
Huhu, ri, dala ses na horory o sta slovech? (chuckle) Dobré!
„Co je?“ zavrčel Tomáš do neodbytného mobilu
„Máma se ptá, jestli v pátek přijedeš. Jak jde studium, Fridolíne?“
„Šlo by líp, kdybys nezdržovala, Meluzíno.“
„Počkej, něco ti musím říct. Dnes jsem vytáhla mámu na cvičák s Lesanem. Pamatuješ zubaře, kterému táta říkal „šestka vpravo nahoře“?“
„Jistě, ale nevím, proč mu tak říkal.“
„Mně to řekla dnes máma, když viděla, jak svého jezevčíka mátl. Ošetřoval kdysi tátovi zub a sestře hlásil tu šestku vpravo. Jenže ten zub byl vlevo. Sestra pak tátovi prozradila, že doktor si plete pravou a levou stranu. Od tátovy smrti jsem mámu neslyšela tak upřímně se smát.“
Mimochodem: taky si pletu pravou a levou stranu 😉
MaRi, tohle bys mohla napsat i o mě! (rofl) Pokud onen doktor ošetřil správný zub, byť nahlásil špatnou stranu, tak to ještě šlo! (inlove)
Díky za nádherná drabblata! (inlove)
jen probíhám, ze chvíli máme zkoušku divadla, budu později večer. Doufám, že si ještě počtu i něco nového (wasntme)
To víte, podáte prst a já bych hned chtěla celou ruku (angel)
😀 Tak jsem si pročetla příspěvky drablistů a díky, pobavila jsem se. Jak píše Dede, počasí opravdu ukázkově hnusné, takže je fajn si s úsměvem počíst 😀 .
Tak, matko, co těm vašim drobkům chybí? Zuby bolí? Tak pojď, mrňousi, a ukaž, kde to bolí. Celá tlamka? To snad ne.
Tak otevři a ukaž čarodějce pěkně zoubky… no jo. Šestka vlevo nahoře. Ale zoubku nic není. Jen ti tam trčí kus parohu z jelena zapíchnutý v dásni. Vytáhnu ho, bude to hned. Malý drak musí něco vydržet!
Tak a je to, jsi šikovný.Já ti to vypláchnu tímhle bylinkovým lektvarem. Vyplivni si. Bez ohně! Dneska nic nekousej. Jeleny jez bez paroží, ano?
O zoubky se musí starat i malý drak, protože je potřebuje celý život.
Další drak, prosím.
Sím Tě , a jak vypadala ta čarodějná doktórka, to musela být dajaká perinbaba. :))
Měla mu maminka dračice vysvětlit, že parohy se nepolykaj 😀
No jo, v pátek jsem se cítila přesně jako ten mladej drak! proto i to téma s šestkou… (chuckle)
Moc pěkné, Matyldo!
Nejspíš se to blíží tématu Když už simuluješ, tak…
Nejde ale o simulaci. Jde o skutečnou příhodu. Kamarád, lékař sloužící LSPP (lékařská služba první pomoci), má podobných příhod víc než dost…
Siréna kvílí. Chvátáme. Nahlášená otrava.
Vyskakuji, běžím s brašnou do čtvrtého poschodí.
„Kde je pacientka?“
„Ona… je o patro níž, u kamarádky.“
„Kolik si vzala těch prášků? A jaké? Máte od nich platíčko? Kamarádka ji ošetřuje?“
„Tyhle prášky… já pro ni dojdu.“
Strnule zírám na ženu, která se připotácí se sklenkou v ruce.
„Kterej vy ste? Co chcete? Jaký prášky? Cože, otrávená? Já? Kterej debil vás zavolal? Jo von??? To je vůl! Okamžitě vypadněte! Bolela mě hlava, byla tam poslední algena, no tak jsem nezahodila platíčko, nemůžu za to, že ten idiot z toho vydedukoval, že jsem se otrávila! Vypadněte!“
Hm, dělat doktora u záchranky, to musí být občas radost, že,
Ano, když jsme dělali ten záchranářkej kurz, tak nám vyprávěli podobné příběhy…
Toro, díky za dobré drabble! (inlove)
Tedy dámy, jste jedna lepší než druhá… 😀 .
Ta noha byla vaše? Zážitek z dob minulých aneb pozorná pracovnice pošty. Není to Urban story.
Paní nového vysněné domu za socíku, měla své tehdejší představy o luxusu.
Trvala na koupelně v modrém. Tohle byl tenkrát přímo nadlidský úkol.
Po delším bádání jsme oslovili přítele z Litovle a tamní vyhlášené prodejny sanitárního zboží.
Péťa, odchovanec petříkovského mázu ( Jeseníky), kam jsme často zavítali v rámci lyžovačky a lihovačky , slíbil řešení.
Moji známí totiž již vlastnili modré umyvadlo a potřebovali k němu tu nohu, na které umyvadlo stálo.
Zodpovědný Peťa tedy odeslal telegram:ihned přijeďte mám pro Vás modrou nohu.
Další den přijelo k domu známých komando esenbé ,s tím, že zde bezpochyby došlo k vraždě
a hledali modrou nohu.
Ono by to dnes vypadalo jinak? Režimy se mění, ale policajti jsou pořád stejní. Jenže dnes by nejspíš nepřijeli, protože by neměli na benzin. 😛
Dobrý!
Připomnělo mi to příhodu z prváku na vejšce v roce 1956 – dnešní prof.PhDr.Josef Válka, DSc. byl tehdy mladý, ale už renomovaný historik a obávaný examimátor, zkouška u něho byla prubířským kamenem. kdo nedal, končil. Tudíž se domlouvala řada opravných termínů pro vyhozence. Jeden kolega poslal druhému telegram:“Valka v pondeli prijed urcite“. Odesilatel i adresát skončili v tu ránu na svém místně příslušném oddělení VB a měli co vysvětlovat, zkoušku dělali až na další termín.
Se picnu! Nepřítel naslouchá, pozor! :)))
Obě dámy, to jsou příběhy, jaké by si člověk snad ani nevymyslel! (rofl) (inlove)
Tak se mi ráno, Dede, zdálo, že nám vymýšlíš čím dál těžší témata. (whew) Ale okysličila jsem si mozek na procházce a vzpomněla si na příhodu, která se kdysi stala kolegyni Janě. A rázem tam mám témata hned dvě, to jsem ale šikouná! (clap)
Dobře víš, jak já se bojím zubaře. Takže když mě v pátek chytla šestka vlevo nahoře, měla jsem zkažený celý víkend.
V pondělí jsem naklusala ke stomatologovi. Nevyspalá, roztřesená, s bušícím srdcem. Prý to bude chtít nejdřív vyčistit. V očekávání mučení jsem zavřela oči a pevně sevřela ruce.
To štěstí, když jsem uslyšela : „Hotovo, teď už mě můžete pustit!“ Uffff – cože? No jo, představ si, že já celou dobu držela doktora za koleno! „Pane doktore, ta noha byla vaše?“ vykoktala jsem nelogicky. „Jó, byla, ale když jsem viděl, že vám to pomáhá….. Co bychom pro naše pacienty neudělali!“ smál se.
Jak já ji chápu. Mi zatím můj zubař koleno neposkytl. Třeba by to pomohlo.
Hihihi, oboustranný zážitek !
Hančo! (rofl) bezvadná historka na sto slov! Vidím, že tě žádné téma doopravdy nezaskočí (inlove)
Tak, koupila jsem stromeček, vánoční světýlka a hromadu svíček, nazdobila dům a pak jsem si pohovořila s naším kocourem, co on na dnešní témata. Důrazně mi připomněl jednu příhodu. Stalo se letos na jaře.
„Můžeš mi vysvětlit, proč mě cpeš do tý bedny? Jau… to bolí… na nohu mi nesahej. A neříkej, že si za to můžu sám, že se nemám rvát. Tomu TY nerozumíš. Tak jsem se popral, no. Vyhrál jsem, abys věděla. Měla bys vidět jeho. Já mám prokousnutou packu, ale von přišel o ucho. Skoro… Prostě jsem mu ho ukous. Ne, nesežral jsem ho, co blázníš. Copak mám chuť žrát kusy nějakýho prašivýho kocoura?
Jau. Jau, jauuu! Tak dobře, pojedem k doktorovi. I když na ty jeho kecy se vážně netěším. Jako bych ho slyšel – ‚to byla vaše noha, pane kocour?‘“
To mi připomnělo, jak se seznamovala kočka jedné mé kolegyně s novým kotětem. Sice se skamarádili, ale ten začátek…
„Cssss… to snad nemyslíš vážně???!!! Jediná kočka v tomhle domě jsem a budu já! Takže koukej to pruhovaný malý protivný zvíře odnést, než ho zakousnu! Že jestli to zkusím, dostanu hadrem? Tak jinak… ale jak… a jo, jak jsem loni spadla z balkónu a zlomila si tu nohu, ona ještě bolí! Strašně bolí. Ani na ni nemůžu došlápnout. Potřebuju vzít do náruče, odnést do křesla a strašně moc chovat, a pak nakrmit a drbat a… Ty se chechtáš ubohé malé zraněné kočičce???“ „Micinko moje, když už simuluješ, tak si vzpomeň, kterou nohu jsi měla zlomenou a nekulhej na zdravou! “
Vidím, že máme obě bohaté a pestré zážitky s našima kočkama… Ubohá, zraněná kočička… Jako bych ji viděla a taky se tiše pochechtávám.
To ta moje trouba Karolína si nedala říct a malého hajzlíka Sama nezpohlavkovala hned, jak přišel. Já jí to říkala, že mu nemá dovolit, aby si na ni dovoloval, když je poloviční. Teď to má. Samíček ji krapet přerostl a náležitě tomu velí.
Katty a JJ, krásná kočičí drabblata (inlove)
Jo, takovýhleho borce máme doma taky… jen nevíme, s čím nebo kým se to tehdy pral, packy měl pokousané na jedné straně těla obě dvě. Naštěstí se zahojil brzo.
Sam přichází pokousaný každé jaro (ne vždycky je to na doktora), ale bližší určení protivníka, než – nějaký prašivý kocour – jsem z něho taky nedostala. 😀
Šmánkote, kočičí lidé nade mnou, já mám tak hodný košišky, dvě a tři psi a v pohodě, bóže to mám štěstí, juchú.
No jo,když u nás v tom počtu koček domácích násobeným počtem koček brousících kolem či přímo se cpoucích na náš dvůr (a to nemluvím o těch, které jsou nám na dvůr odhazované nezodpovědnými lidmi) to prostě občas zajiskří…
Zvlášť, když se náš kocour zatoulá i mimo dvorek a zahradu. Karolína nepřišla pokousaná nikdy. Dáma se nepere. Dáma prchá. 😀
Maceška přišla pokousaná už mockrát. Vykastrovaní kočka, která se věčně někde rve: když se dneska při procházce do vinohradu pokusila zmlátit rotvajlera, docela mi zatrnulo. Ještě že byl na vodítku… řval děsně, Máca vřeštěla a sekala kolem sebe drápy. Fakt kočka domácí.
Jsem tady až teď. Co se děje ?
Řekla bych, že drabblisti teprve vstávají :). Jdu přemýšlet, co s tím tématem.