Ne, že by mě to úplně překvapilo, věděla jsem, že mají problémy. Přesto se mě dotklo, když jsem se dozvěděla, že cukrárna Glorie ve Dvoře Králové končí. Kam budu chodit mlsat, když si to zrovna dovolím?
Chodila jsem tam od chvíle, kdy jsem byla schopná přeťapat královédvorské centrum od babiččina bytu na pěší zónu a zpátky. Často jsem tam chodívala s dědou, když babička vařila sobotní oběd. Děda kráčel rozvážně, abych mu dokázala stačit, povídal si se mnou, a tak byla cesta zážitkem vpravdě stejně sladkým, jako nějaká ta dobrota.
Růžové blaho sobotní vycházky kalili jen četní dědovi známí – jako dlouho působící oblíbený místní učitel znal snad každého, a ty nekonečné pozdravy a zdvořilé poznámky byly velkou zkouškou mé dětské (ne)trpělivosti:)) V cukrárně jsem si pak stoupala na špičky, abych viděla do vitríny, a si mohla důležitě rozvážit, o co si nakonec řeknu. Ostatně mám dojem, že je tam pořád stejná vitrína!:))
Tato cukrárna neproslula ani inovativním sortimentem, ani dobrou kávou. Její obliba tkví hlavně v tom, že ten svůj stálý sortiment klasických zákusků včetně zmrzliny prostě dělají poctivě. Když má být něco z másla, je to z másla. Má-li někde být šlehačka, je tam opravdová šlehačka, čokoláda je čokoládou. Navíc tam každé léto dělají výborné dřeňové zmrzliny.
Jenže jsou prý dražší než jiné cukrárny (mě to nepřijde), sortiment se vlastně nemění, nikdy nekoupili pořádný stroj na výrobu dobré kávy a celkově tak nějak zamrzli v čase. Což o to, zákazníkům, jako jsem já, to nevadí, ale těžko oslovují turisty a mládež – ti si najdou elegantnější podniky.
My navíc máme moc rádi jejich dorty, které pravidelně už dlouhé roky objednávám na domácí oslavy. Omezený sortiment nám nevadil – stejně jsme obvykle vybírali jednoduše – buď harlekýn, nebo dvojovocný (jahody a meruňky) s krémem z tvarohu a jogurtu. Dorty mají klasický tvar, klasické zdobení a jsou strašně dobré. Ovšem na vyrovnání se konkurenci, nabízející dorty výtvarně kreativní, to zjevně nestačí.
Povídali jsme si o konci oblíbené cukrárny s kamarádkou Danou a nostalgicky vzpomínali, kolikrát nám v cukrárně vyšli vstříc, když jsme potřebovali honem rychle odortovat nějakou slavnost – včetně speciálních nápisů pro oslavence, které byly vypisovány buď přímo na dort, nebo na velkou tabulku hořké čokolády.
Od povzdechů jsme však přešly k zajímavějšímu povídání, když jsme vzpomínaly na různé nezvyklé dorty našeho života:)) Nejhezčí historky se týkaly dortů pro jejího tatínka. Jednak o tom, jak mu chtěla nechat vyrobit dort coby letištní ranvej (tatínek na letišti pracoval) a když si nesměle objednávala „nějaká letadýlka“, tak ji cukrářka překvapila, že na ně nejen bez problémů kývla, ale ještě se zeptala, jestli tam nechce i vrtulník:))
Ta druhá byla o hodně starší, leč bizarnější. Šlo o tatínkovy 44. narozeniny a Danina maminka objednala dort s odpovídajícím popisem. Ovšem když pozdě odpoledne doběhla cestou z práce do oné pražské cukrárny, ta zjistila, že někde došlo k nějakému omylu a jediný dort, který tam čekal, měl v nádherné výzdobě číslo 88…
Maminka věděla, že nemá šanci s tím v danou hodinu cokoliv udělat, tak prý dort vzala a tatínkovi ho předložila. Ptala jsem se, jestli tam cukrovou polevou neudělali zlomek – jakože děleno dvěma, ale prý ne. Tatínek to vzal s humorem a sám onu „magickou“ osmaosmdesátku ještě pár let přežil a dočkal se onoho dortu s letadly a vrtulníkem.
A tak se vás dnes zvědavě ptám na zajímavé dorty vašich životů – mohou být nezvyklé tvarem, nápisem, surovinami či třeba okolnostmi jejich vzniku. Tak schválně, na jaké dorty nedokážete zapomenout?:))
Maminka dělala takové ty jednoduché pořádné dorty, ale já vlastně nevím kdy. Že by na to bylo za války a po válce, kdy všechno bylo na lístky? Nemám žádnou takovou strhující vzpomínku na nějaký dort. Co jsem milovala nejvíce byl maminčin svatební koláč. Máslové těsto na dně formy, na to vlít našlehaná vajíčka smíchaná s namletými oříšky a zase přikrýt tím těstem. Dá se jíst tak nebo se šlehačkou či ovocem. Za války nahražovala maminka ořechy mákem.
I když mi není jasné jak to s dorty u nás bylo jednu dortovou historku naše rodina má. Čísi narozeniny na stole dort a kolem sedí čtyři děti jak stupínky a cpou se tím dortem. Najednou se moje sestra Adriena usedavě rozpláče. „Copak je?“ ptá se starostlivě maminka. „Aglaia si bere už druhý kousek!“ vzlyká holčička. „Tak si vezmi taky“, říká udiveně maminka. „Když… já …už …ne.. můůů…žuuuu…“, zajíká se ukřivděný prcek.
Musím k tomu dodat, že jsme se my sourozenci vždycky o všechno dělili. I čokoládové bonbony, když tatínek za války sehnal, se rozkrajovaly na čtyři dílečky. 😉
LENKA S.-Radielko s červenou rúčkou po babičke mám aj ja-vždy spomínam krivo krájam cesto.Naš babičky boli super,milujúce,vševediace ,láskavé a odpúšťajúce.
Keď som začala žiť v Brne,na mnohé veci som sa dívala ako vyoraná myš.Veľký svet!-tak som občas chodila do Slávie na smažené šamiňonky s hranolkami/raz sedel vedľa Bob Fríd-to bolo slávy!! No a na Svoboďáku cukráreň Toman-pravda,vtedy sa menovala Nitra.Tam som si dávala zákusok/po vašom dortík/ s ovocím a želatínou/dovtedy som také nejedla/Fascinovalo ma a dodnes neviem ako tam dávali ten papier,ktorým oddeľovali jednotlivé kúsky,AKO-veď nič nepoškodili.
Už jsem to sem asi psala, do Nitry jsem na gymplu několik let chodila na brigádu (od té doby jsem nejedla sladké, nešlo to). Je škoda, že ta cukrárna už není, teď je tam tuším Bontonland nebo něco podobného. Třeba se to ale časem změní, dobrých cukráren není nikdy dost (pomalinku už sladké začínám jíst, ale fakt jen pomalinku).
P.S. Jak tam ten papír dávali, to už si bohužel nepamatuju.
Taky mám rádýlko po babičce, držátko má dřevěné, nelakované, hnědé. Je rozviklané a musím se snažit, abych s ním jela rovně. Ale nikdy mě vlastně nenapadlo koupit si nové.
já mám zase pekáče z maminčiny výbavy. Jsou z roku 1935, jsou pořád pěkné neotlučený smalt. Ty přežily maminku a asi přežijí mne. Pečeme v nich pořád. Kameninovou formu na bábovku mám po babičce. A mohla bych vzpomenout i další ,,dotýkané“ věci.
Marsko, to jsme na tom asi tak stejně. Já mám po babičce nejen pekáče, ale i hrnce, kastroly, dvě bábovky (velikou litinovou smaltovanou s šikmým žebrováním a menší skleněnou), litinový lívanečník a různé pomůcky jako špikovačku, mřížku na krájení brambor do salátu, dlouhé nože, zavírací kouli na knedlík apod. Párkrát mě napadlo, že bych taky ráda pěkné nové nádobí, ale vždycky jsem to zavrhla s tím, že i v těchto starých kastrolech dovedu stvořit dobré věci, stejně jako v nových. Nových kousků z téhle „černé“ kuchyně mám jen pár.
Mám mimochodem pořád i ten měděný kotlík, ve kterém se tady (bydlím v domě po babičce) šlehala šlehačka, jak jsem psala v jiném příspěvku.
DĚVČÁTKA KRÁSNÁ, VÍTE O TOM, ŽE VLASTNĚ TOHLE BYLO O DORTECH? ALE VYVOLALA JSEM TU ZAS HROMADY DALŠÍCH VZPOMÍNEK. KASTRÓLY, HRNCE, SKLENĚNÉ NÁDOBY NA ZAPÉKÁNÍ A A SMALTOVANÝ DVOJPEČ PO MAMINCE, BABIČCE I PRABABIČCE KÁČ PEKÁČ NA HUSU NEBO OBROVSKOU KRŮTU UŽ DOMA NEMÁM, JELIKOŽ MÁM DVĚ DOSPĚLÉ DCERY , KTRERÉ RÁDY UVÍTALY TUHLWE FORTELNOU VÝBAVU DO DOMÁCNOSTI. NEDÁVNO JSWEM SE NAHLAS ŘEHTALA, KDYŽ VĚŘIN PARTNERT VEHEMĚNTNĚ PROTESTOVAL, PROTOŽE VĚRA JEHO DVOJPEKÁČ MÍSTO NA BUCHTY A MÁKEM POUŽILA NA KRŮTU. ZDRAVÍM VŠECHNY A PŘEJU KRÁSNÝ ADVENTNÍ VÍKEND. A MARSKO-MARUŠKO, OHROMNÝ BALÍK DORAZIL DNESKA. NESTAČILŮA JSEM ŽASNOUT NAD TOU SKVĚLOU NADÍLKOU. DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU!!! ZŮSTÁVÁM VELKOU DLUŽNICÍ. ADÉLA BUDE S ŠTĚTSTÍM BEZ SEBE NAD TĚMI POKLADY OD TEBE.
Vzpomínám na dort, který mi dělávala babička k narozeninám. Od malička jsem kakaová a čokoládová, takže korpus byl kakaový, rozkrojený na tři placky a promazaný máslovým krémem a rybízovou zavařeninou. Nazdobený byl pařížskou šlehačkou. Pravou, tak jak se má dělat. Nikoli šlehačkou s trochou kakaa, do které se ve flašce pustí bombička. Byla to šlehačka uvařená s hořkou čokoládou a cukrem, vychlazená a druhý den ušlehaná metlou v měděném kotlíku. Na dort nanášená cukrářským pytlíkem. Taková šlehačka byla pevná, neklesla a chutnala báječně. A v ní byly napíchané bleděmodré dortové svíčičky. Ráda jsem je nechávala hořet co nejdéle, takže se trochu roztekly do té skvělé šlehačky. Tak jsem k narozeninám obvykle pozřela i trochu vosku :-). Ten dort byl vlastně celkem obyčejný, zvláště na dnešní poměry. Ale dělala ho moje milovaná babička…
Kousek od babičky bývala i taková pěkná místní cukrárna (na Roztylském náměstí na Spořilově, tenkrát náměstí žilo, dnes je absolutně mrtvé), vcházelo se do ní z rohu po chůdcích. Vždycky tam měli mé oblíbené kokosky, koňakové špičky, kremrole, ovocné dortíky s vysokou vrstvou želé a další běžný sortiment dortů. V neděli jsme tam chodívali s širokou termoskou pro zmrzlinu, kterou jsme si dávali po obědě. Cukrářka ji nabírala takovou tou cvakací lžičkou z hlubokých válců zasunutých do chladicího pultu, to se mi strašně líbilo.
Cukrárna už dávno neexistuje a babička už dávno nežije. Už je to jen hřejivá vzpomínka z dětství.
Pan Linka ve Fruktusu dělal také pravou pařížskou šlehačku. Míval ji na dortu s banány. Recept prozradil jednomu časopisu a tak ten recept mám. Už jsem vám jej slibovala alespoň stokrát ne-li tisíckrát a vypadá to, že jej bude muset přeložit ze švédštiny a poslat vám můj syn, páč já stihnu dřív umřít. :O 😉
V mém rodném městě vlastnil babičky přeslicové bratr cukrárnu,nacházela se u malé pasáže na Žerotínově nám.,ani nevím jestli tam ještě je. Strýc pekl ve vedlejším domě ve dvoře ,zákusky a tetička prodávala. Zaměstnal i moji maminku a babičku. Za protektorátu dostával vyšší příděly mouky atd. takže celá rodina nestrádala. Němci tam chodily na zákusky pěkně si za české peníze pojedly sladkostí neb nám znehodnotili měnu a peněz měli dost. Strýc byl vyhlášen svými kremšnity a věnečky, prostě nezapomenutelné. Po r. 48 jim cukrárnu zabavili soudruzi a protože manželé byli živnostníci a neměli tedy tzv.odpracované roky,odešli do důchodu s částkou 380 Kč pro oba. Pak zas babička a moje rodina pomáhala jim.
Pikanterií bylo, že v 80. letech hledali strýce z podniku Potraviny,aby jim zprovoznil pokažený zmrzlinostroj, bohužel to nešlo, strýček se utrápil a dávno zemřel.
Dorty miluju.Ve věku dvou let mám foto svého narozeninového dortu těsně před ránou do něj od mého bratrance, stejně starého.
Přednostovi jsem k 50. nechala udělat luxusní dort se zvířátky všeho druhu, dala jsem ho chladit do odlehlé chladné místnosti a pak jsem na něj zapomněl, takže ho dostal až po narozkách.
Aúúú, jenny, jak můžeš zapomenout na dort a ještě i se zvířátky???!!!
Jenny, ta cukrárna už neexistuje.
No vidíš to, jdeš někam, kde bylo to či ono a tam úplně něco jiného. Jj,to jsou paradoxy pane Vaněk. 🙂
Moji mladí byli dnes v nějaké nové kavárně, musím se pozeptat, co to zase je.Brzo jedu do města,mám tam sraz.Ahoj !
Jenny, já pořád doufám, že 12.12. dojedeš do Brna!!!!!!
DEDE, JSEM NA TOM E ZDOBENÍM DORTŮ ZCELA STEJNĚ, JAKO JSI NA TOM BYLA I TY. PRO MNE JAKÉKOLIV ZDOBENÍ DORTU= TRÁPENÍ. KRÉM SE SUNUL KAM CHTĚL, POLEVA BUĎ PRASKALA NEBO SE NEDALA ROZTÍRAT. MÁ MAMI I SESTRA BYLY FAKT MISTRYNĚ , JÁ JSEM POUHÝ BŘÍDLI. KORPUS UPEČU BEZ PROBLÉMŮ, DOKÁŽU HO I SPRÁVNĚ A NA NĚKOLIK DÍLŮ PODÉLNĚ ROZŘÍZNOU, ALE ZDOBENÍ JE JEN POUHÁ FIKCE. POKUD ŠLO O DORT PRO PETRUŠKU, ZDOBILA HO MLADŠÍ VĚRKA. POKUD ALE BYL DORT PRO VĚRKU, MUSELA JSEM JAKÝSI PASKVIL DORTU STVOŘIT. HOLKY JSOU OD SEBE PŘESNĚ ROK A TŘI DNY, TAKŽE JSEM OBČAS HLAVNĚ BĚHEM PARNÉHO LÉTA )OBĚ JSOU SRPNOVÉ, TEPLA TEDY BÝVALO AŽ DOST), ŘEŠILA NANUKÁČEM S PATŘIČNÝM POČTEM SVÍČEK. A POKUD ZPOČÁTKU FAKT NA DORTOVÉ ORGIE FINANCE NEVYCHÁZELY, MUSELA JSEM OBĚ DCERY TROŠKU OŠIDIT, ABY SE UŠETŘILO.
PTALA SES TAKY, J NA JAKÝ SVŮJ DORT NEDOKÁŽU DO SMRTI ZAPOMENOUT. PRO MNE NEZAPOMENUTELNÝ BYL DORT PRÁVĚ K MÝM 10. NAROZENINÁM. BYL VYTOUŽENÝ,PLACKOVÝ, ALE I KDYŽ JSEM SE NA NĚJ TĚŠILA NESKUTEČNĚ A FAKT CELÝ ROK, NEDOKÁZALA JSEM O SVÝCH 10. NAROZKÁCH Z DORTU NIC POZŘÍT. V TU NOC PŘESNĚ PŘED MÝMI DESÁTINAMI MOJE MILOVANÁ A LASKAVÁ BABIČKY VZDALA BOJ O ŽIVOT SE SVÝM TĚŽCE NEMOCNÝM
SRDÍČKEM A ODEŠLA MI ZA DUHU.I KDYŽ TEN MŮJ NAROZENINOVÝ DODRT S LÁSKOU UPEKLA I NAZDOBILA, PŘEDAT HO NESTIHLA. NEPOZŘELA JSEM ANI SOUSTO. NEZMĚRNÁ BOLEST NA ZTRÁTOU MILOVANÉHO ČLOVĚKA, BYLA TAK OBROVSKÁ, ŽE JSEM JI ANI UNÉST NEDOKÁZALA. VĚŘ, ŽE DODNES PŘI VZPOMÍNCE BREČÍM JAK MALÁ .16. PROSINCE TO BUDE UŽ CELÝCH 71 LET.BOLEST SE ČASEM ZMÍRNILA, AVŠAK NIKDY NEZMIZELA A BNEZMIZÍ. BABIČKA PRO MNE BYLA DRAŽŠÍ NEŽ RODIČE. NAŠI NA MNE ČASU MOC NEMĚLI NIKDY, A TAKY MĚ JAKO MALOU HOLKU I DOSTT VRDĚ A ZA SEBEMENŠÍ BLBOSTI TRESTALI. MOJE BABIČKA MĚLA PRO MNE VŽDY POCHOPENÍ A JEJÍ NÁRUČ BYLA DOKOŘÁN POKAŽDÉ, KDYŽ JSEM POTŘEBOVALA ÚTĚCHU, POCHOPENÍ A POHLAZENÍ, KETEÉ SE V NAŠÍ RODINĚ PŘÍLIŠ NAJEVO NEDÁVALY. VÍM, ŽE OBA RODIČE NÁS SE SETROU MĚLI RÁDI, ALE OSUD SE S NIMI NEMAZLIL, TAKŽE SE NEMAZLILI ANI ONI S NÁMI. PLACKOVÝ DORT JSEM PEKLA NĚKOLIKRÁT SVÉMU IŘÍMU , A TAKY UŽ I VĚTŠÍM DCERÁM .KDYKOLI TY PLOACKY NA DORT ZADĚLÁVÁM I PEČU, VŽDY JE SE MNOU MOJE BABIČKA, KTERÁ JAKO BY DOHLÍŽÍ A RADÍ. VŽDY TOTIŽ MÁM V RUCE TO STAŘIČKÉ RÁDÝLKO S ČERVENOU RUKOJETÍ, KTEROU OHLADILY BABIČČINY A POZDĚJ I MAMINČINY PRSTY, TAKŽE JSOU TU SE MNOU OBĚ. I KDYŽ VĚRKA CHTĚLA, ABYCH JÍ TO RÁDÝLKO PO BABIČECE VĚNOVALA, NEMOHLA JSEM HO DÁT Z RUKY. POKAŽDÉ NA MNE VYKOUKNOU SPOLU S NÍM VZPOMÍNKY NA MÉ NEJDRAŘŠÍ, KTEŘÍ DÁVNO ODEŠLI TAM, KAM SE ZA NIMI ZATÍM VYPRAVIT NEMOHU A ZATÍM ANI NECHCI. MOJE ÚKOLY ZDE JEŠTĚ NEJSOU HOTOVY A OD ROZDĚLANÉ PRÁCE SE NEUTÍKÁ. OMLOUVÁM SE ZA TEN SMUTEK, CO JSEM PŘÍSPĚVKEM NAVODILA. MOC ZDRAVÍM A PŘEJU VŠEM KLIDNÝ ADVENTNÍ ČAS , MÁVÁM A DO VEČERA Z NETU MIZÍM.JDU TOTIŽ DOŠÍT ZMRZLINOVÝ STÁNEK PRO NAŠI MALOU ADÉLKU . .
LENKO, MÁM TU RADÝLKO PO MAMINCE. NENÍ ČERVENÉ A NEVYVOLÁVÁ TAK SMUTNÉ VZPOMÍNKY JAKO TO TVÉ. ALE OZUBENÉ KOLEČKO NA TOM RADÝLKU JE KOSTĚNÉ. VYKRAJUJE PERFEKTNĚ. 🙂
VELKÁ KOČKO, MÉ RÁDÝLKO PO BABIČCE JE JEN S KOVOVÝM KOLEČKEM A VIKLÁ SE TROŠKU.ALE KRÁJÍ DOBŘE, JELIKOŽ MI RUCE VODÍ DVĚ MÉ NEJDRAŽŠÍ. A PŘIZNÁM SE, ŽE ANI STETŘE JSEM HO DÁT NIKDY NECHTĚLA.TAK MI TO RÁDÝLKO JE DRAHÉ. AŽ TU NEBUDU, NECHŤ SES NÍM STANE TO, CO JE SOUZENO.
Dede, té cukrárny je škoda, i když jsem v ní nikdy nebyla, tak ty jsi tady s takovou láskou popisovala, hlavně laskominy, které vyráběli. Mladá generace preferuje kafe z umělohmotných kelímků (shake) , takže normální cukrárna s kávou v hrnku, to není ono. A také normální i když kvalitní dorty nejsou ono. Je potřeba je přezdobit a nabarvit umělým marcipánem a potom je to cool! Vždyť v TV se to dorty jenom hemží (nevím, nedívám se jen tu a tam z upoutávek).
Mému manželovi naše kamarádka upekla dort v podobě ovládacího vysílače na letecké modely i s tou anténou 🙂 a čudlíky a minulý rok dostal upečeného velkého dvojplošníka z perníku od mé sestřeny. Krása!
Já jsem zase jejímu manželovi udělala dort, slaný, jako fotbalové hřiště -lajnování bylo ze šnytlíku a branky vyrobil můj muž.
Alex, ono záleží na tom, jakou část mladé generace máš na mysli. Kromě „kelímkáčů“ je velká hromada těch, kteří si na dobrou a dobře připravenou kávu opravdu potrpí a jsou schopní se pohádat jak o správnou velikost (objem) nápoje, tak o co nejlepší složení kávové směsi. Zkus si najít nějaké weby o kávě a nebudeš se stačit divit (já se taky divím). Pro ilustraci jedna stránka: http://www.piccoloneexistuje.cz/ – je to takové žertovné, v některých kruzích se lidem typu autorů tohoto webu říká „coffeenazi“.
Jo, to je ten váž zk…..ý kapitalismus. Co je dobré, je špatné a musí se rychle nahradit moderním šmejdem. Včera v TV vyhodnocovali dopady kalamity a hořce brečeli, jak staré tramvaje a trolejbusy sice jiskřily, ale jezdily, zatímco nová vozidla s elektronickou regulací šla do kopru. A bude hůř, protože vyrábět kvalitní a blbuvzdorné věci už nikdo neumí a ani nechce, protože co vydrží déle, než týden po skončení záruky, škodí rozvoji ekonomiky. Takže kvalitní cukrárna skončí, v provozovně bude nejspíš nějaká pobočka banky, pojišťovny, nebo ,,masážní“ salon a místo kvalitního cukroví se budou někde v nějaké hogofogo p(r)odejně špendýrovat sajrajty z hromadné výrobny, dělané podle hesla: co nejlevněji, čili z náhražek a sajrajtů a strojně vyrobit a co nejdráž prodat! A hlavně s minimem nekvalifikovaných, čili za minimální mzdu otročících zaměstnanců!
No zajímavý je, že i tehdy lidi stáli fronty u učňovských prodejen, kde to bylo prý poctivě dělané, že? Na rozdíl od obyč obchodů?
Ale je hezké, jak funguje ta selektivní paměť.
Nevím, jak komu, ale mě paměť ještě funguje. A také si pamatuji, že když někde kontrola nachytala nějakého šizuňka, dostal flastr až se prohnul. Dnes stačí říci, že mi ,,nevyšel podnikatelský záměr“ a je vymalováno. Škody v milionech, podvedeným zbudou jen oči pro pláč a šizuňk se válí na Seychellách, nebo Bahamách! Opravdu jsem si hóóóó dně polepšili. Když si dnes chci koupit opravdu kvalitní zboží za přiměřený peníz, musím buď ke známým, nebo za hranice. Do té učňovské prodejny to dřív bývalo blíž.
Učňovské prodejny jsou pořád, jednu máme celkem blízko v sousední čtvrti, lidi si tam chodí pro dobrý chleba (jundrovský – brňáci budou vědět).
Pak je taky učňovská restaurace při učilišti na Charbulové, prý je tam pořád nával (z vlastní zkušenosti nevím, nebyla jsem tam, ale říkali to známí, kteří tam pravidelně chodí).
Tady je spíš problém v tom, že majitel je starý pán, který do té cukrárny snad nikdy neinvestoval tak, aby to bylo pro zákazníky vidět. Neříkám, že je živobytí ve Dvoře jednoduché, ale tohle prostě jenom jelo samospádem, postavené na loajalitě zákazníků jako jsem já – kterým nezměny k lepšímu nevadí a kafe si dají jinde nebo doma.
Ostatně pokud se nepletu, komunisti zlikvidovali takových soukromých obchodů a provozoven na tisíce… takže v bídné kapitalismu to není.
Myslím, že kdyby měl majitel následovníka, syna nebo dceru, které by podnikání bavilo a cukrárnu jen trochu rozvíjeli, dopadlo by to jinak. protože to, co vyrábějí, je fakt dobré.
Komunisté zlikvidovali to, co bylo evidentně zbytečné. Dnes se likviduje vše, co nějak vyčnívá nad šedý průměr pod záminkou svobody a konkurence. Je zajímavé, že v mém původním bydlišti řada takovýchto provozoven přežila, byť prošly transformací v národní podniky, dožila se začátku 90. let a v době, kdy by měla, neb je svoboda, prosperovat, zašla na úbytě. Pro koncového zákazníka není podstatné, proč to, či ono skončilo, ale to, že to bylo levné a kvalitní a teď je místo toho k mání předražený humus. Nevidím jediný důvod pro existenci X bank a Y pojišťoven, za socíku stačily jedna od každého a podmínky pro zákazníky byly nesrovnatelně lepší; já už mám dnes jenom povinné ručení a kdyby nebylo povinné, vykašlal bych se na něj také. Stejná hovězina jsou i zdravotní pojišťovny; je to jen zbytečný mezičlánek mezi lékařem a pacientem, ale dobře se přes ně dojí státní rozpočet a dávají ,,práci“ spoustě darmožroutů, proto je musíme mít.
Děkuji za hodnocení. Prima, takže ty saně a lyže z pradědovy dílny nebyly k ničemu. Je vidět, krakonoši, že tvoje rodina nic neměla. Totéž totiž tvrdí moje tchýně. Ti, co měli aspoň vlastní dílnu, splakali nad vejdělkem, zatímco úplní chudí jásali. Můj pradědeček byl vyhlášený kolář a výrobce lyží. Ve své vlastní dílně směl dělat jen hlídače a v podstatě umřel na chudobu. Možná bys měl aspoň něco vědět. Jenže takhle je to jednodušší, že? Byl to pracující člověk a určitě na chudobu za komunistů umřel rád.
Matyldo, to mas zbytecny na to odpovidat. Jeste se muzes dovedet, ze kdyby pradedecek byl vetsi frajer, tak si mohl vejskat.
Co napsal už před mnoha lety Darwin? Druh, který se neumí přizpůsobit, vyhyne! V přírodě to fungovalo, funguje a fungovat bude, jenže Homo sapiens si myslí, že když umí mluvit a psát, přírodní zákony se na něj nevztahují. Je evidentní a nevyvratitelný fakt, že na všechny kotrmelce, co jich v dějinách lidstva bylo, vždy doplatili jen ti nepřizpůsobiví. A bude to tak i nadále, viz zrovna ta vaše cukrárna. Jenže to je přesně to, co dutohlavové nikdy nepochopí. Já jsem X let žil tak a tak a trvám na tom, že tak budu žít až do smrti, bez ohledu na to, co se kolem mne děje! A pak se nadává na ,,zlé“ komunisty; přiznat se,že jsem dostal jen to, o co jsem si koledoval by znamenalo být za blbce, že?
čemu se měli naši rodičové-živnostníci přizpůsobovat? A nemyslím si, jako Matylda, že jejich práce byla zbytečná, že se museli zlikvidovat. Pamatuji, jak chodily prohlídky po domech. Jednou u nás chodili o půdě a jeden aktivista najednou vystartoval – a našel zabalené topůrko od sekyrky. Myslel, že je to puška.
U nás z nich udělali národní podniky, nebo komunální firmy, takže k jejich likvidaci došlo až po tom, co jim to havloidi s velkým humbukem vrátili a následně nastavili podmínky tak, že jich většina krachla, ale to už bylo ,,demokratické“a tudíž v pořádku. A, milá Haninko, kdybyste četla moje Vzpomínání pořádně, mohla jste zjistit, že na naší rodině se soudruzi také vyřádili, ale, naštěstí, nás ušetřili nutnosti se 40 let o ten barák, co nám sebrali, starat a strkat do něj horem dolem peníze, takže nám velmi usnadnili život. Jenže na to jsme přišli až po tom, co jsme ho v restitucích získali zpátky;stačil rok a byli jsme rádi, že jsme se ho dokázali, byť pod cenou, zbavit. A jak dnes vypadají pozemky kolem Prahy, vrácené původním majitelům? Dříve pečlivě obdělávaná pole, dnes pleveliště, nebo satelity! A pod Semickou hůrou je
zaoraný lán zelí! Než to prodat za nižší cenu, ať mají raději v zimě havrani co žrát! Protože je lepší zelí za draho dovézt, (uživí se tím spousta parazitů), než ho za levno vyrobit doma z vlastních surovin!
Krakonoši, váš komentář je smíchaný peří s jitrnicena ……..
Jistě. Některé pravdy jsou pro některé jedince prostě nestravitelné. Pravda je, že škody, které na majetku a lidech současná tzv. demokracie za 25 let napáchala, jsou mnohem obludnější než to, co spáchali v 50. letech komunisté. A za tím si stojím.
Krakonoši, ozvěte se mi prosím na ginster@seznam.cz, včera jsem se Vás ptala na notebook, který jste nabízel. Děkuji.
Já jsem dortová (a pak se to snažím vychodit 😛 ). Cukrárny mám rozdělené – vím, kam jít na skvělé kafe (a dorty tam mají nemožné), nebo kam na dobrý dort (a kafe je jak za totáče). Bohužel se mi zatím nepovedlo identifikovat takovou, kde by mi chutnalo obojí. Trochu se tomu blíží Erhart, ale úplně dokonalé to není (a leze to do peněz).
Máš pravdu Zano,
mám cukrárnu,kde si mileráda a s chutí dám zákusek a kafe ani za boha…a pak kavárnu,kde si dám suprový kafe a zákusek ani omylem…takže taky hledám, kde si dát obojí 😉
Tož to dámy přijeďte do Brna a zajděte si do jedné z mnoha místních nových (za poslední cca 3 roky otevřených) kaváren a dostanete oboje – jak výbornou kávu, tak skvělý dortík. Dobrá je třeba tahle: https://www.facebook.com/pages/V-Melounov%C3%A9m-cukru/515926391751893 – chodíváme tam s dcérou; dortíky a jiné sladké i slané dobroty si děvčátka sama pečou a mají to dobré.
Až tam budu, zkusím.Asi jsem to už vzpomínala ale dětská vzpomínka na Brno mi tane na mysli. Maminka mne vlekla po Brně v cca 50.letech socíku a doptávala kolem jdoucích se kde je ten obchodní dům Brouk a Babka, všichni se tvářili tak nějak divně.
Ze zajímavosti jsem koukla do historie Brna,
zde : http://is.muni.cz/th/399125/ff_b/prilohy.pdf
a tam měli určitě dobré cukrárny i dokonce odpočívárny pro zaměstnance, prostě hnusný kapitalismus. 🙂
Aido, díky, znamenám si.
V Brně byl taky Brouk a Babka? Já ho znám (teda z vyprávění babičky) v Praze na Letné…
Brouk a Babka prý byl tam, kde je teď na České Baťa. Baťa byl pro změnu tam, kde je teď OD Centrum (na Maliňáku, no, ona už je to Kobližná).
A já jsem si vždycky myslel, že Brouk a Babka byl čistě ostravský podnik…
V Liberci nyl také Brouk a Babka v Pražské ulici
no to jsem tomu da, samozřejmě že BYL
Ono prý těch obchoďáků měli víc, v Praze to prý třeba byla mj. i Bílá labuť. Pikantní je, že jedním ze synů pana Brouka, zakladatele, byl psychoanalytik a spisovatel Bohuslav Brouk: https://bohuslavbrouk.wordpress.com/fotografie/brouk-a-babka-2/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Brouk_a_Babka
Tady jsou uvedené všechny obchoďáka B+B.
No a s panem Broukem ml. byl můj táta téměř stejný ročník a taky spolu jako „hnusný kapitalisti“ byli v letech 1948 – 50 zavření v Jáchymově.
Jóó, do „broukárny“ jsem jako malá chodlila s rodiči nakupovat oblečení (v Liberci jsem měla babičku). Při té socialistické bídě se tam aspoň někdy dalo něco koupit.
Jo, babička se mnou chodila nakupovat boty k „Brókovi“ a jinde jsme kupovali „u Batě“. Mám to zažité z dětství, babička prostě měla zapamatované ty staré názvy a že to nějakej šáša přejmenoval na Moravanku, ji zcela minulo. 🙂
Kdepak dnes mají odpočívárny pro zaměstnance??? Hihihi, už vidím podnikatele lidumila, jak dnes nechá zaměstnance v pracovní době odpočívat! Jo, takhle každý den tři hodiny neplaceného přesčasu, to ano, ale odpočívárnu? Ze které planety jste spadl?
mám podmínku,půjdeš tam se mnou !!!!!
Já? Ráda.
ano, TY !!!!
🙂
Nejkrásnější dort byl tenkrát na mé narozeniny, který mi upekla mamka. My byli tak chudí 😉 , že jsme ani dortovou formu neměli – takže ho upekla ve veliké míse a on měl takový zajímavý řípovitý tvar (odvozeno od hory Říp, ne od řepy) – a bylo na něm labutí jezero – opravdové labuťky z cukru a skaliska kolem z čokoládové rolády … Byla jsem strašně malá, snad jsem ještě nechodila do školy, ale ten dort mám furt před očima – možná proto, že už jsem nikdy dort nedostala?!
A pak je ještě jeden nezapomenutelný (chuckle) – to byl ten čokoládový dvoupatrový, který jsem upekla taťkovi k narozeninám a pak jsem ho v autě v první zatáčce vysypala Jendovi do klína (rofl) (rofl) … sice jsme ho nakonec nějak zachránili (naštěstí byl ještě hezky ztuhlý z ledničky), ale byl takový nějaký šišatý – a stejnak ho všichni obdivovali a chutnal náramně.
Ano, to je ono, Ygo, strašně ráda si udělám dort, (vyrobit placky není tak složité) s domácí (mojí) marmeládou, s poctivým krémem (i když už také moc nehýřím máslem je tam o krapet víc pudinku 🙂 , zdobení není nic moc, někdy se mi nahoře podaří i nějaká hladká poleva, boky pobleptám zbytkem krému a nalepím na něj třeba sekané ořechy. Když se moc rozšoupnu tak koupím čokoládové lístečky ty zapíchám nahoru na to náměstí a je hotovo a chutná to náramně, stejně jako dělávala dorty moje babička nebo maminka.
Hmm, mně nějak dorty a zákusky přestaly chutnat. Nejen proto, že jsem sladké přestala jíst, ale když se konečně urvu a něco si dám, obvykle mi tam něco vadí. Nejčastěji z toho cítím rostlinný tuk. Ať se na mě zastánci zdravé výživy nezlobí, ale je to fakt hnusný. Tchýně dělá dorty obvykle z původních surovin, ale zas je tam všeho moc. Je to přeslazené a v krému je i moc toho másla. Kam se poděly ty zákusky, co byly akorát a jako holce mi chutnaly?
I když… onehdy jsem byla v kavárně na náměstí v Hustopečích, když jsem čekala, až veterináři vyčistí Borůvce zuby a vytrhnou ten shnilej, a tam mi zákusek docela chutnal.
Prý je teďka hrozně fajn cukrárna na Slovákové, teda říkala dcéra, já tam ještě nebyla (sladké taky zrovna dvakrát nemusím a do města skoro nechodím). Gůgluj „Cukrářství Martinák“
Jsou fantastičtí, už jsem měla od nich dvakrát velký dort (pětasedmdesátka se musela slavit po tlupách) jahodovo-kaštanový, naprosto prvorepublikový, staromódně nazdobený, z pravých surovin, i zákusky mají vynikající.
Jaksi nesnáším tu americkou přeslazenou módu potahovat všechno disney obarveným žeprejmarcipánem (rozhodně ne mandlovým).
Já taky ne, tuhle módu nechápu. Nejlepší je klasický obyčejný dort – korpus, krém, zdobení.
P.S. Nesejdem se zas dneska odpoledne u Vandy? 😉 Nene, nemyslím to vážně, dělám si prču, ale asi k ní zrovna dneska navečer pro nějakou tu novější dekoraci půjdu.
Vandu teď nějak zanedbávám, jaksi se seschly fondy, tak ji aspoň, prosím, pozdravuj!
Vyřídím. 🙂
Fantastické dorty dobře vypadají,ale když vidím, co do toho nacpou, tak se jen kochám kreativitou a technikou..asi bych ochutnat ani nechtěla….
On to prý má dobré, poctivé, ale jak píšu výš, jen reprodukuju názor druhých, ještě jsem tam nebyla. Tady je s ním docela fajn rozhovor: http://brno.idnes.cz/cukrarstvi-martinak-v-brne-dd3-/brno-zpravy.aspx?c=A140711_2081247_brno-zpravy_mich
o něm jsem nemluvila, zapomněla jsem napsat Fantastické dorty z TV…i když mají i kvalitní suroviny,co je moc,to je moc…
Aha, tak to neznám, na TV se nedívám (nemáme ji).
Vítej do klubu, my taky nee, takže jsem občas za blbce, když mi někdo vypravuje, že to bylo v telce 😉
No, my ji dali pryč asi před rokem, rokem a půl, když jsme zjistili, že se na ni už asi tři roky nedíváme. Nějak nám nechybí. A za blbce holt jsme, co naděláme. 😉
Tak mě by prima zoom občas chyběl. Ale jinak je to bída s nouzí. Nebýt archivů z dob totality a první republiky, neměli by co vysílat. Ubohosti Made in Hollywood už jsou dokonale otravné.
Damy, tak to jste jeste nemely vskutku sladky typicky americky dort. To je tak sladky, az je to hořký. Co ale umi perfektne, je cheese cake. Ale abych byla spravedliva, situace se neuveritelne lepsi a jsou restaurace a obchody, kde se najdou vyborne dezerty.
Zastánci zdravé výživy ( 😉 ) se domnívají, že to co smrdí v těch dortech je modifikovaný škrob a umělá sladidla a taky levné ztužené tuky.
V Nymburku je cukrárna, kde mají zákusky krásné až oči přecházejí a sliny se sbíhají. Tak moc krásné, že bych si je koupila, kdybych nevěděla, že chutnají jako polystyrén.
Ani sladké nejsou.
Mě to zase tak moc nevadí. Obejdu se.
Protože když dort, tak aspikový. Se šunkou a sýrovými srdíčky. A když budou i kytičky z mrkve … kdo by stál o cukr a šlehačku?
😛
Já můžu obojí. Jak ten sladký, (Švára umí výborný ořechový, ale ten se z Czech (s)made náhražek udělat nedá, musí na něj být skutečné máslo, kvalitní ořechy a domácí vajíčka, co mají zářivě žlutooranžové žloutky a nezavání sirovodíkem, tak ten masový.
Milá DEDE u nás v Plzni je také taková cukrárna.
Jmenuje se Crystal a sídlí na Klatovské tříde. Byla tam už když jsem byla dítko školkové. Chodili jsme kolem ní s maminkou. Má také starší interiér, ale dělají tam bezvadné jahody se šlehačkou. Pravou šlehačkou.
Co se týče dortů, tak já jako dítě dostávala dort Šumava. Byl to korpus na něm šlehačka a na ní vaječný koňak. Byl výborný.
Já svým dětem dory pekla, když byli malé.
Vnukovi ho nechávám dělat, letos dostal dort s traktorem. Byl moc rád.
Míša
P.S. Jak já bych si dala teď dort.
Dede, to je ta cukrárna, kde měli šlehačkou plněný hořický trubičky (trubky)? jedla jsem je ve Dvoře jako malá, když jste tam jezdili do Zoo..nikde jinde v jiným městě je neměli…
A dort na který nezapomenu,ti pošlu oskenovanej, jsme s ním vyfocená 😉
„Trubky“ plněné šlehačkou jsme mívali i tady u nás, v cukrárně na náměstí Svobody („U Tomana“) a v přilehlém stánku. Dobrota. Když byli cukráři v dobrém rozmaru, bývala ta šlehačka někdy pařížská.
Myslím, že ano – ale já mám raději trubičky samotné, tak bych na to radši nepřísahala.
Já tam miluju indiány, bombičky (špičky pro ty, kdo nejsou místní:)), laskonky a věnečky. Poslední roky pravda vybírám spíš z kategorie minizákusků 😉
Jinak když jsme tu měli návštěvu k Kalifornie, tak jsem si tam objednala krabici mých nejoblíbenějších zákusků v mini formě. Přátelům jsme je servírovali na přehradě Les Království přímo z krabice (chuckle) Byli nadšeni kombinací krás našeho kraje a dovedností našich cukrářek (inlove) Myslím, že domů jsme dovezli tak tři kousky… Pro ně to bylo nezvyklé cukroví a pochutnala si i Penny, která původně chtěla sladké jen zdvořile obejít (blush)
;( achjoooo… bombička je krémová špička s vaječným koňakem, pak máme fakt špičku a to je taková piškotovočokoládová s rumem a marmeládou,vytvarovaná do špičky a politá čokoládou….
Hihi, na Kladně taky kdysi dělali piškotovočokoládové s rumem. Tvarovali to ale do koule a podezřívám je, že tam skončily i všechny zbytky z různých nepovedených zákusků. Mí synové tomu říkali matlakoule 😀
a jak to bylo dobrý, u nás ta koule byla právě i s krémem (špička ne), obalili ji v čokoládě a sekaných burákách..a říkalo se jí : Pražská koule 😉
Když jsem poprvé v Americe slavila svoje narozeniny, manželova rodina mě překvapila dortem. Vůbec jsem to nečekala. Tedy věděla jsem, že zřejmě dostanu po společné rodinné večeři nějaké dárky, ale dort extra pro mně tedy ne. Po jídle najednou někdo zhasnul a do dveří kráčela švagrová s velkým dortem plným svíček a všichni mi svorně zazpívali. Bylo to poprvé (a vlastně naposled), co jsem dostala takhle velký dort plný svíček a se svým jménem na vrchu. Fakt mě to dojalo a pamatuji se na to dodnes.
Dneska píšu ještě večer, zítra u počítače asi moc nebudu, protože v sobotu dopoledne se se 4 českými kamarádkami sejdeme v našem vedlejším domě na každoroční „perníčkování“. Těsta už mám spoustu dva týdny v lednici, ale zítra musím připravit pracovní plochu a vše co bude potřeba. A také uvařit slíbenou pórkovou polévku (jedna dívka donese české buchty s tvarohem ke kávě, tak tentokrát nebudu péci). Všechny se na to každý rok těšíme, je to moc fajn, pečeme,zdobíme, brebentíme a chechtáme se tam kolem 8-9 hod.(s pauzami na oběd a odp. kafíčko).
Maricko, to musi byt bezvadna akce. Tak si to holky pekne uzijte a hlavne nic nespalte. 🙂
Maričko to je bezvadné, že takhle udržujete české zvyky.
Já už mám perníčky upečené a teď o víkendu budu péct pracny.
Míša
Maričko, užijte si to! (inlove) A dej vědět, jak se vám povedly (wave)
Milá Maričko, tady se také někdo velice snažil :
https://www.facebook.com/vanocnifotografie/photos/pcb.765491433536803/765491410203472/?type=1&theater
Ale to vypadá na profíky, je to příliš dokonalé. Když se obrázek objeví lze kliknout na „další“ a objeví se jeětě jeden.
Ten ananasový letos. (inlove)
A pak ještě jeden kdysi dávno – čokoládový. Máti byla v lázních, vracela se den po svých narozeninách. Já tehdy ještě bydlela u ní a chodila jsem tuším na vysokou. Napadlo mě, že by bylo príma, kdyby ji při příjezdu (měla dojet v noci) přivítal čokoládový dort a tolik růží, kolik měla let. Byl to první dort, který jsem objednávala, takže jsem nevěděla, jak se to dělá, ale povedlo se a máti byla pěkně mimo sebe. 🙂
A komentář kóliový – kólie v obrazech: http://www.jigidi.com/solve.php?id=EH7X0OML
Ty jsi ďábel Io. Včera jsem sestavila ten dárkový pussel, který jsi věnovala Dede. A máš krásnou kolii a já ti ji bohapustě závidím. Tak abys věděla! (blush)
Já už se s tím Garykových odchodem nikdy nevyrovnám. Každý den jdu ve sklepě přes místo kde jsem ho našla mrtvého. Jinak je taková vzpomínka daleko u veterináře, kde dostal pejsek poslední injekci. Já mám tu vzpomínku a tisíce jiných doma a v mém nejbližším okolí.
No nic, mlsejte, mlsejte. Nechci vás přerušovat.
Milá Dede nás tady šokoval pan Linka když zavřel Fruktus v Götebořicích.
Ale božíčku, já ti vlastně vůbec
negratulovala, tak tak činím teď opožděně. Ať se ti všechno daří a rodina se zdárně rozrůstá. (inlove) (rose1) (rose1) (rose1) )rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Ta jedna růžička se nepovedla, tady ji máš (rose1)
Kočko, já taky pořád vidím Penny, jak ke mně šla s tou dírou v hrudi. (h)
Ale víš co – moje kólie stejně bude půjčovací. Tak si ji můžeš půjčovat na dálku – budeš její první půjčovatel! Co ty na to?
A aby sis ji mohla půjčit hned, představ si tohle:
Momentálně se mi tu rvou s lady Melly na kožešině. Lejdy totiž dohárává; v průběhu celého hárání činila Její Výsosti kólii vysoce nemravné návrhy, na které princezna Donnie reagovala tu trpně, tu s vyceněnými zuby. Teď se lejdynce vrací mozkové buňky na správná místa a kólie je bez sebe nadšením. 🙂
Zatraceně, kolie,
nelež furt jak mumie,
zde návrh předkládám ti
Když budeš chtít, dám ti!
Tys nemrava!
Kdo řekl by to do Tebe?
Takže buď tak laskava,
A podívej se na sebe!
Tak nedůstojmé chování
k šílenství mně dohání!
😀 😀
Kólie šla trochu do sebe,
vzala si tvá slova k srdci.
Přestala koukat se do nebe
(a myslet na královnu)
– začala konati práci!
Na zahradě je hromada
z krásného sypkého písku.
Jáma je v ní jak od hovada
(nebo od kólie)
– že já tě, Dondo, prolísknu!
Dívá se Dondynka na sebe,
prohlíží zprasené tlapky.
Však si je za dveřmi otřepe
(to se opovaž!!!)
– bude zas kožíšek hladký.
Dondy, řekni, a ta
zaházená vrata?!
Nesmím se špinavě muchlovat,
mám zákaz kopati jámy…
Těžké je řádně se chovat,
když není Melly vzor dámy…
Jsem jenom malinké štěňátko,
vůbec ti nerozumím,
musím teď vymyslet zakrátko
něco, co udělat umím.
Už vím, co ti provedu!
Do postele nezbedu!
A jak slíbila,
tak učinila.
Dovětek:
Špatně se kólii slibuje
odplata všeliká divná,
kólie totiž právem sluje
Potwora Kreatywna!
😀
Páni, to tu zase máme básnivý koutek (rofl)
Milá Dede, někdy to pak tady sesbírej a vydej sbírku básní. Ioannina,MacColla: Kóliové hovory. 😀
Jo. My ti pak uspořádáme autorský čtení s ukázkama kóliích triků. Třeba: Udělej miloučkou! Nedělej miloučkou na všechny kolem! 😀
Do postele chodí ráda
ohřívá Ti přece záda!
Mely tomu přihlíží
nechce tolik potíží.
Donny je jen nakrátko
umazlené štěňátko
Ještě chvíli bude zlobit
a potom jen paní zdobit.
Kolie má procesor
vyroste z ní profesor.
Velká kočko, my také ještě pořád vzpomínáme na Honáska.
I když Fousík nás plně zaměstnává. Je to náš roztomilý kočičí medvídek.
Míša
Od chvíle kdy Honásek odešel za Duhový most je to jen chvilka. Vždycky vzpomínáme na členy rodiny, kteří nás opustili. Jenže já normálně nevzpomínám jako jsem vzpomínala na Baču, Brumlu, Einsteina a všechny moje kočenky. Já se dodnes rozbrečím při nejmenší vzpomínce. I třeba když se se mnou Tindra vehementně mazlí. To protože Garyk na kočičky žárlil. Je to devět měsíců co mi umřel. Neprošla jsem si všemi fázemi procesu lítosti a lítost mi jaksi zamrzla a nemohu se hnout z místa.
Ale je to jak píše Dede, žádný nový kamarád nerozptyluje moje myšlenky. Je to vlastně hrozný stav.
Míšo, vždyť Honásek vám zemřel nedávno. Vždycky bylo vidět, jak ho máte rádi. Budete na něj vzpomínat pořád, ať vás Fousek zaměstnává sebevíc.
Nám zemřel kocourek Pepíček už před několika lety, ale každý den si na něj vzpomenu. I když mě moje čtyřčlenná smečka zaměstnává víc než dost. Každé milované zvířátko se vryje do srdce.
Děkuju moc Velká kočko! (inlove)
Myslím, že nikdo nezapomínáme na zvířecí kamarády, kteří nás předešli, ale zlé je to tehdy, když už nenásleduje další kamarád, který by nás mohl doprovázet našimi dny… (h)
Taky jsem začala objednávat dorty hodně pozdě, dlouho jsem se o jejich tvorbu snažila. Jenže… já prostě na ty dorty nejsem. Ne, že by byly špatné na chuť, ale prostě nikdy nevypadaly jak měly – všechno bylo obvykle tak nějak nesouměrné nebo nakřivo (blush)
No a nezapomenutelné byly dorty pro děti, které jsem zdobívala lentilkama 🙂