BTW: Očkování

1204dar1_1Když jsem se tuhle před někým zmínila, že jsem očkovaná proti chřipce, podíval se na mě, jako bych chtěla spáchat asistovanou sebevraždu. „Očkování? Ses zbláznila? To mě ani nenapadne!“

 

Trochu mě ta prudká reakce překvapila, tak jsem si v následujících dnech udělala malý soukromý (statisticky nevýznamný:)) průzkum. Copak o to, odmítání očkování je názor zcela legitimní, ale zaujalo mě, kolik lidí si myslí totéž. A jak často je tento názor podložen hlavně „vírou“ – lidé nevěří, že by to účinkovalo a věří, že výzvy k očkování tu jsou hlavně proto, aby se farmaceutická lobby dostala ke svým penězům. Také jsem zjistila, že je otázka, která budí vášně.

Přemýšlela jsem, zda na toto téma vůbec psát, když nejsem ani virolog, ani farmaceut, ba ani obyčejný doktor. Ale napadlo mě, že pokud jsou názory na prospěšnost očkování proti chřipce natolik rozporuplné, tak mohou lidé mít problém se rozhodnout – nechat se očkovat, nebo nenechat? A tak by se někomu mohl můj příklad hodit.

 

 

Moje mamina byla farmaceutka a v jisté části své profesionální dráhy pracovala v Ústavu sér a očkovacích látek v Praze. Dá se tedy říct, že jsem vyrůstala s kladným vztahem k očkování jako takovému:)) Když se začalo očkovat proti chřipce, mamina ho coby astmatik nikdy nevynechala a taťku brala s sebou. Nezaznamenala jsem problémy – možná taky proto, že vždy dbala na to, aby byli očkovaní v sezóně včas a byli naprosto zdraví, když na to očkování šli.

Mě můj alergolog očkování nedoporučil a dlouhé roky na tom trval. Měla jsem opravdu velké potíže s imunitou, přes zimu jsem byla nemocná snad každý měsíc. Nic vážného, jen kolem dokola virózy, rýmy, kašle. K zešílení. Nic moc nepomáhalo, a že jsem toho vyzkoušela plno od vědy až… k akupunktuře. Díky ní se mi podařilo mezi roky 2011 a 2012 ten šílený koloběh přibrzdit, takže se vyskytovaly i časy, kdy jsem nemocná nebyla:))

A toho jsem využila, abych na podzim 2012 požádala svého alergologa, aby mi očkování proti chřipce povolil. Moc se mu to nelíbilo, takže se zaštítil tím, že mám jít do očkovacího centra a ještě tam s nimi dát řeč, než se nechám naočkovat. Inu, proč ne? Udělala jsem to, vyslechla jejich argumenty a zalíbilo se mi jedno tvrzení – prý očkování proti chřipce o chlup vylepší i imunitu proti obyčejným virózám.

Ten první rok se žádný extra zázrak nekonal, ale ani katastrofa. Byla jsem sice občas nemocná, ale ne dramaticky. Jen na jaře mě skolil strašný zánět dutin, za jehož špatný průběh jsem ale mohla já sama, protože jsem vytrvale po dva týdny doufala ve vylepšení domácími metodami, čímž jsem si zánět hezky předpěstovala. Rozhodně nemyslím, že by za to mohlo očkování:))

V roce 2013 jsem už nikomu nic neoznamovala a ve vhodný čas se rovnou objednala do očkovacího centra. Vhodným časem opět myslím začátek podzimu, kdy ještě bylo hezky a já byla úplně zdravá. Nechala jsem se ošálit farmaceutickou lobby, a k očkování proti chřipce jsem přidala ještě očkování proti pneumokokovi. Paní doktorka mě varovala, ať jsem týden pokud možno v klidu a bylo to.

Očkování samo nemělo žádné dozvuky a následující zimu jsem prvně nebyla nemocná na Vánoce – v tu dobu obvykle začínala moje série zimně-jarních viróz. Pokud na mě během té sezóny něco lezlo, tak jsem prostě na jeden den zalezla do postele, na následující tři dny zvolnila a bylo to v pohodě. Onen vyčerpávající řetězec viróz byl tímto úplně přerušen.

Takže letos na podzim jsem opět naklusala na očkování. Musím přiznat, že po té letošní vakcíně jsem měla skoro celý týden pocit, že mám spavou nemoc, ale protože jsem si očkování opět naplánovala do klidného období, tak o nic vlastně nešlo – jen jsem vypila víc kávy:)) Zatím jsem nemocná nebyla (ťuk, ťuk, ťuk), byť rodinou se virózy už prohnaly.

Takže jak vidíte, pro mě očkování proti chřipce funguje. Myslím, že základem bezproblémového průběhu je naplánovat očkování včas, zvolit dobu, kdy mohu aspoň trochu přibrzdit (člověk je přece jen po očkování trochu zranitelnější) a absolutně zásadní je jít na očkování jen tehdy, když je člověk úplně zdravý.

Myslím, že tady vznikají potíže právě u lidí, kterým třeba očkování organizuje zaměstnavatel a všichni musejí naklusat v jeden termín bez ohledu na to, jak zrovna fungují – zdravotně i v práci. Ne každý se umí vzepřít, ne každý očkující lékař si aspoň základně ověří, že očkovanec je zdráv a pokud není, může vakcína skutečně napáchat dost problémů.

Prostě já v očkování věřím:)) Jistý problém mám s multivakcínami pro malé děti – laicky si myslím, že je to až příliš velká zátěž pro teprve se vyvíjející imunitní systém nevyzrálého mláděte.

Ale jinak považuju vždy očkování za menší zlo, než je nemoc, proti které se tak člověk chrání. Například na Taiwanu jsme s dětmi těsně před odjezdem domů chytli černý kašel a musím říct, že to byla nemoc, na kterou se nezapomíná. A to je z těch, proti kterým se očkuje, jedna z těch lehčích.

Nepíšu tohle všechno proto, abych vás přesvědčovala, ale abych dala příklad – pravdivý příběh, jak věci také mohou fungovat.

 

Takže dnes se ptám jednoduše: jaké jsou vaše zkušenosti s očkováním?

Aktualizováno: 3.12.2014 — 21:56

87 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Upozorneni pro Cechy v USA ohledne ockovani proti TBC.V Ceskoslovensku se pouzivala, a povinne, živá vakcina (a velmi uspesne, byla to snad prvni zeme, kde byla tubera efektivne zlikvidovana), a tudiz pri testovani na tuberu muzem vsichni mit drobne znamky nakazeni. Coz zdravotni instituce v USA privadi do vyvrtky, protoze tady se živá vakcina nepouziva. Prvne jsem se s tim setkala v r. 1996,kdyz mi sem na rok prijel prvni synovec a mel chodit do stredni skoly. Musel si privezt z CR ockovaci prukaz prelozeny a notarsky potvrzeny – bez povinneho ockovani zadne decko do verejne skoly nevemou. A museli jsme s tim jit na okresni hygienicky urad, tak sem pred tim pro jistotu volala ceskemu detskemu doktorovi v Columbii. A ten mi prave rekl, at za zadnou cenu nenecham kluka testovat na tuberu, protoze by mi ho nasadili na dlouhodoba ATB. Ono jak ten hygienik zjisti stopy TBC, tak musi postupovat podle americkeho protokolu a zvratit to je desnej opruz. Tehdy jsem synovecka proti testu temer chranila vlastnim telem. On tenhle test pro vstup do skoly neni povinny, jen je doporucovany. A docela to chapu,protoze zde v nekterych chudych oblastech TBC existuje, a v poslednich letech zejmena ta nedolecena, coz je svinstvo. No, dneska je uz i nase mesto natolik kosmopolitni, ze staci jenom rict, ze mam živou vakcinu a nikdo mne neotravuje.

    Uvadim to proto, ze kdyby sem nekdo jel a tahle situace se naskytla, aby vedel.

    1. Můj tatínek měl TBC a já musela být očkovaná a také jsem musela do svých 17-ti let chodit na tuberkulinové zkoušky. Všechno bylo tenkrát povinné a nikdo se neptal jestli chceme nebo ne. Domnívám se, že to bylo lepší než nyní, protože se ty strašlivé choroby podchytili.Že se lidé nebojí tak hrozných nemocí, tak to přičítám krátké paměti. Už dlouho tady neřádila nějaká pandemie.

      1. Však tuberkulóza už se tu zase vyskytuje. A je to o to nebezpečnější, že ohrožuje nejen ty neočkované, ale i očkované, protože očkování proti tuberkulóze v dětství nechrání spolehlivě celý život. I dříve se ojediněle vyskytovala, například můj děda ji také měl. Ale byla celkem spolehlivě léčitelná, reagovala na léčbu. Dnes ty různé zavlečené mutace někdy odolávají léčbě.
        I černý kašel už se zase vyskytuje. Mám ten dojem, že se dnes už proti němu neočkuje (nebo se pletu?), takže se znovu vrátil.

    2. Hanko, přesně takhle dopadla moje zdejší česká kamarádka. Potřebovala zdr. průkaz a přestože tvrdila, že byla očkovaná, „test“ se ukázal „mírně“ pozitivní. Myslím, že si dokonce nechala poslat z Česka důkaz, ane nedali se přesvědčit a musela být „přeléčena“.

      1. Proto se u zvířat používají tzv. markerové vakcíny – vždycky je tam vložený nějaký kousek, nějaká značka, co upozorní na to, že nejde o imunitu postinfekční, ale o postvakcinační. Jestli se to používá i u lidských vakcín, to fakt nevím.

        1. Ježišmarja, omlouvám se, píšu jak fachidiot a není mi rozumět. Postinfekční = v důsledku prodělání infekce, postavakcinační = v důsledku očkování.

  2. Jako dítě jsem byla očkovaná tak, jak se tenkrát očkovalo (černý kašel, obrna, tuberkulóza, pravé neštovice – možná jsem něco zapomněla) – nikdo se nikoho neptal, prostě se naočkovalo a bylo to. Přežila jsem to ve zdraví. Dalších pár nemocí, proti kterým se dnes očkuje, ale tenkrát se neočkovalo, jsem jako dítě měla – zarděnky, příušnice a spalničky – takže jsem si vytvořila vlastní imunitu. Přežila jsem je taky ve zdraví a byly pro mě vítaným odpočinkem od školy :-). Proti chřipce se očkovat nenechávám, skutečnou chřipku jsem měla asi dvakrát v životě, takže zatím nevidím nutnost. V dobách, kdy jsem hojně navštěvovala divoký jihovýchod, kde jsem pobývala v nepříliš utěšených podmínkách, jsem se pro jistotu dávala očkovat ještě proti žloutence a břišnímu tyfu.
    Jsem jednoznačně zastáncem očkování proti nemocem, které mohou být vrcholně nebezpečné až smrtelné. U jiných už tak vyhraněný názor nemám, tam spíš záleží na všech okolnostech, takže jak u koho.

    Shodou okolností jsem zrovna dnes byla na očkování s kocourem :-).

  3. Proti chřipce se (zatím) neočkujeme a doufám, že to tak i zůstane. Nebývám nemocná. Ale zase jsem začala provozovat prevenci, chodím si nahřívat své staré kosti do sauny. Vlastně ne, pára se to jmenuje.
    Nejprv poplavat v bazénu, pak nahřát, ochladit, nahřát, … na mě to zabírá 🙂
    Takže (pozor, následuje reklama) nic lepšího, než bazén v Hradci jsem zatím na mizerné zimní virózy a počasí vůbec, nenašla 😀
    I když je to trochu z ruky.
    Povinné očkování proti zlým chorobám samozřejmě uznávám velmi. I když už asi povinné není. Nebo je?

    1. Očkování proti chřipce je sázka do loterie. Stačí, aby virus jen nepatrně zmutoval a očkování je neúčinné. Mnohem účinnější je, nelézt v kritických obdobích mezi lidi, ale není každému dáno; někteří z nás do práce musí. (sweat)

  4. Kdyby někdo potřeboval sice postarší, ale funkční notebook, tak je i s SW výbavou, manuálem a instalačním DVD za tisícovku. Je to 15″ Acer, původně s Win XP, nyní s Ubuntu 10.04 LTS plně CZ, včetně všech potřebných aplikací. (webový prohlížeč s doplňky pro blokování reklamy a spywarů, mailový klient, Skype, vypalování CD a DVD, prohlížení a editace fotek, ovládání skenerů. tiskáren a bezplatným kancelářským SW Open Office. org 3.2.) Mláďata ho podědila, ale mají toho doma tolik, že mi to dala na hraní. A k tomu Linuxu je kompletní a podrobný CZ manuál, takže přechod z Widlí no problem, navíc nemusíte řešit viry a ostatní svinstva.

    1. Krakonoši, k Linuxu existuje materiál CZ? Odkaz by nebyl? Zvládla jsem už od padesátky MS DOS, Wokna a teď na prastará kolena pár let linuxuju, ale jen instinktivně, to člověk neobjeví všechny možnosti, když je bývalou profesí historik.

      1. K jaké distribuci konkrétně? Linux není jen jeden a vybrat správnou verzi, zejména pro poněkud starší stroj, není až tak jednoduché. Takže až budu vědět, na co ho chcete napáchat, budu chytřejší. Instalační placky cz verzí lze jinak běžně stáhnout z netu, vypálit jako ISO a pak už jen založit do mechaniky, počítač zrestartovat, během klidové fáze restartu mechaniku zacvaknout a pak už jen odklikat v nabídkách potřebné.

        1. Jsemť lama, nevím, jestli odpovím dobře, na nově získaném, jistěže z druhé ručky, HP Compaq/Core 2 Quad/2660 mám před týdnem instalované Ubuntu Mate, na minulém pecku jsem několik let měla nějaké starší Ubuntu. Myslela jsem, jestli neexistuje nějaká česká příručka, jaká bývala na T602 nebo Word „S Ubuntu snadno a rychle pro mírně pokročilé lamy“.

          1. V nakladatelství Computer press lze koupit za celkem lidovou cenu podrobné české manuály i s instalačními DVD, (autor Ivan Bíbr), poslední byl, tuším Ubuntu 10.04 CZ, nevím, jestli vyšlo něco dalšího, protože po desítce už Ubuntu vypadá úplně jinak. Já sám mám na Goldmaxu 14.04 LTS a nejnovější je 14.10. Podrobnosti najdete na http://www.ubuntu.cz

  5. Tříhodinovou procházku na sluníčku přes poledne, jsme si s Ajvi užily. Protože je u nás mnoho divočáků, tak abych je upozornila, že jdu pustila jsem na plné pecky rádio na mobilu, pověsila si tu hrůzu na krk a fakticky to fungovalo. Zahlédla jsem v porostu okolo nás dvě stáda, jak se opatrně plížila pryč 😀 . Když jsou s Eví, tak žvaníme celou cestu, tak nevidím ani chlup, prchají před námi mnohem dřív.
    Ajvi mne velmi potěšila, protože se pustila za srncem, který nám přeběhl přes cestu, do porostu, já ji přivolávala, chvíli se to tam hemžilo, ale nakonec přiběhla. Byla móóóc pochválená a odměněná. Tak tohle opravdu u svých psů neznám. Všechny zdrhaly za zvěří a já si mezi tím zadělávala na infarkt.
    Alasdaire! Kamarád cestoval na Papuu N.Guineu všichni byly proočkovaní profilaxí proti malárii a stejně dva onemocněli. Jeli ke stromovým lidem s Rudolfem Švaříčkem. Viděla jsem z toho úchvatný film. Ale tam je ta malárie obzvlášť nějaká silná.

    Jo a Dede. Už mám termín na očkování, sestra mi psala mejla. Jdu v úterý. Takže ještě jednou díky.

    1. Alex, myslím si, že proti malárii se neočkuje. V případě, že je to na místě, provádí se antimalarická profylaxe, tzn. že nějakou dobu před odjezdem do rizikové oblasti se užívají antimalarické léky, které vytvoří jakousi odolnost proti nákaze. Nechrání ovšem stoprocentně, i tak se lze nakazit.

    2. Přávidím procházku na sluníčku. U nás na severu taky dneska svítili. Já jsem v dobré víře, že budu za hodinku zpět jela na rehabku. Protože se sestřičce nelíbilo moje koleno /komu by se líbilo, že ? v mých letech/ tak mě poslala k pí.dr. Já jsem totiž před čtrnácti dny upadla a docela jsem si doslova nabila drž. – kolena, trochu ruce a hlavu l-), A dneska mi paní doktorka tahala vodu z kolene. Takže klid, ledování a bylo po sluníčku. Kdybych se chovala přiměřeně svému věku a chodila pomalu…. tak to nemuselo tak dopadnout.

      1. Marsko, to se může stát každému a v každém věku. Buď ráda, že se sestra a pídr tak starají. Manželovi napraskla chrupavka v koleni na Zvířetnické Pálavě – v dubnu. A náš pandr mu několik měsíců od stolu tvrdil, že jde o artrozu. Žádný RTG nic. Až jsem se naštvala, nahlásila manžela na „kolenovou“ kliniku, tam určili diagnozu, vytáhli vodu z kolene a snaží se léčit, neb už je to zastaralé (envy) .

        1. Léčit prasklou chrupavku? no, nevím, nevím, i když přeji, ať se zadaří. Jenže chrupavky regenerují jen velice obtížně, ale spíš vůbec.

          1. A tahat vodu z kolena víc, než dvakrát po sobě znamená koledovat si o malér. V lepším případě to po čase skončí operací a umělým kolenem.

              1. Maruško, lity lity… pokud vím, některá zranění tohoto typu se řeší operací a koleno pak funguje (nemyslím endoprotézu).
                Mimochodem, sama mám momentálně levou holeň vybarvenou modrožlutě – na stopě s Ari se mi zachytila noha pod větví a další jsem tou holení spadla, brr. Měla jsem kliku, ale v první chvíli jsem měla hvězdičky před očima a kletbu na rtech (chuckle)

                1. No, já si před časem (v roce 2010) pořídila něco podobného, taky mi tahali „vodu“ z kolene (několikrát po sobě, vždycky jsem se divila, kolik moc té „vody“ bylo) a operativně se to fakt řešit nemuselo.
                  Záleží to případ od případu, většinou se to upraví samo od sebe. Pokud by byly nějaké potíže, moc dobrá je na to magnetoterapie, zabírá spolehlivě.

                2. Jednou jsem sjel po vlhkém listí do takového ouvozu rovnou do díry a otočil jsem si trochu chodidlo, jak nemělo být. Z hrdla se mi vydral takový řev, že hned po něm se rozhostilo v okolním lese překvapené naprosté ticho, i když tam předtím zpívali ptáci, bzučel hmyz a šuměly stromy. 😀

  6. U nás je velice čisté (a tedy snad i zdravé) ovzduší. Mezi davy lidí se pohybujeme málo ba skoro vůbec a v dopravním prostředku jsem byla naposledy při cestě do Prahy. Přesto se už řadu let necháváme v říjnu očkovat proti chřipce. Jsem očkovaná i proti zápalu plic a pásovému oparu (opar jsem měla asi před deseti lety a po dosažení 60 let mi to dr. doporučil). Letos jsem se také nechala očkovat proti tetanu (asi po 20 letech). Musela jsem si o něj požádat. Chtěla jsem tu injekci už loni, protože pracujeme dost kolem zahrady a jeden nikdy neví. Nejprve náš dr. říkal, že to není nutné, že tetanová infekce postupuje dost pomalu a že kdybych třeba šlápla na rezavý hřebík a až o dva dny později si došla pro injekci, že to stačí. No věřila jsem mu, ale když jsem se ho na to znovu plala letos při roční kontrole, tak najednou řekl, že po deseti letech je dobře se nechat přeočkovat. No nepřipomínala jsem mu jeho loňský argument a injekci si nechala dát.

    Nevím, jestli očkování chřipce zabrání, ale už je to jistě víc jak deset let, co mě chřipka skolila do postele. Možná jednou, 2x do roka mám k večeru pocit, že „na mě něco leze“, ráno se třeba ještě probudím se stejným pocitem, ale nic se z toho nevyvine, nemám ani zvýšenou teplotu. Říkám tomu 24 hodinová chřipka. Možná je to právě prostředím, kde žijeme, možná tím očkováím. Ale protože mě injekce nestresují, nikdy jsem na tohle očkování neměla reakci – tak proč se mu vyhýbat a pozdě Bycha honit (jak tu nedávno měla Dede článek 🙂 )

    1. Maričko, měla jsem dojem, že pásovej opar je způsobenej herpesvirem, kterej je v těle prostě latentně – pletu se, nebo jak konkrétně to očkování má fungovat?

      1. No, pásový opar způsobuje stejný virus (Varicella zoster) jako ten, který je původcem planých neštovic u dětí. Očkování na to existuje.
        Herpesvirů je hromada, očkuje se např. taky proti genitálnímu.
        Opar na rtu je taky herpesvirus, ale jiný. V těle se sice latentně vyskytuje, ale až po předchozí infekci, nenarodíme se s ním.

        1. Aido, a je pravdivá ta legenda, že psi mají protilátky proti tomu typu herpesviru, co způsobuje opary? A že když tě pes čas od času olízne, že tě vlastně chrání?
          Já díkybohu na opary netrpím, takže jsem si to zatím nemohla ověřit 🙂

          1. Viděla bych to na urban (nebo animal) 😉 legend, zvířata mají herpesviry jiné. Spíš je za tím lysozym ve slinách, počítám, ten má antibakteriální účinky.
            P.S. V případě podrobnějších dotazů vytáhnu učebnici epizootologie, zatím vše píšu z hlavy (děravé).

                1. Úplně malé medvídě, vlastně pouliční směs – border kolie a choďák. Je to holka, jmenuje se Dharma (holt, děcka jsou zapálení jogíni, tak proto), je celá černá, jen ponožky, přední část krčku a náprsenku má bílé. Dostali ji od kamarádů. Očkovaná a odčervená je, rodiče (oba čistokrevní, jen se to tak holt „přihodilo“) prý mají DKK v pořádku, uvidíme. Nadšená moc nejsem (dcéra je těžký alergik – mj. i na psy – a astmatik), ale mimi je opravdu roztomilé.

      2. Pasovy opar dostanou jen lidi, co prodelali plane nestovice. Ten virus, jak rikas, zustane latentni, a „vzbudi“ se stresem, snizenou imunitou a nekdy proste jen tak. To ockovani asi potlaci schopnost toho viru se projevit v plne sile. Doktor mi rikal, ze ta vakcina je zivy oslabeny virus planych nestovic a tim padem nahodi imunitu.

        1. Maričko a Hani, dík, nikdy nevím, co se mi bude pro mé zlotřilé psací účely hodit!

  7. Je zajímavé, že já a mamka ve zdravotnictví (a to v „první linii“:v lékárně a na obvodě) jsme celkem baciluodolné. Asi máme denním kontaktem s nejrůznějšími potvorami imunitu posílenou. Zato táta a ségra ve školství pravidelně prosmrkají a prokašlou celou zimu – holt ty dětské bacily jsou asi zákeřnější.

    Proti chřipce se neočkujeme. Očkovala se babička, vzhledem k věku a dalším chronickým nemocem to pro ni mělo určitě význam. Mamka jednou jedinkrát přesvědčila taťku: taky na tom není úplně dobře se srdcem a plícemi, jenže je bohužel veliký odpůrce jakýchkoli léků – no, jak to mohlo dopadnout… Byl jediný ze všech mamčiných naočkovaných pacientů, kdo pár dní po očkování s chřipkou ulehl. (whew)

    Čili můj osobní i profesní názor na očkování je spíš kladný, ale myslím si, že i tady platí „všeho s mírou“. Zvážit poměr přínos/riziko a podle toho se rozhodnout, co bude konkrétně pro mě (mou rodinu) nejlepší.
    Trávíme-li většinu volného času v jihočeských lesích, asi je šance potkat se s nakaženým klíštětem dost velká. Před výpravou do nějaké exotiky nechám rozhodnutí na někom, kdo se cestovní medicínou zabývá a dané oblasti opravdu rozumí. Chřipka: ano, pro lidi starší nebo jakkoli oslabené. O tetanu, obrně a podobných hnusech asi psát ani nemusím.
    Mládě čeká jedno z posledních povinných očkování teď těsně před Vánoci, tak doufám, že si nějakou nežádoucí reakci nenadělíme pod stromeček – i to se může stát. Nicméně o „biomaminkách“ neočkujících děti na základě názorů „sousedka povídala“ či „není to přirozené“ si myslím své.

  8. Chřipky se mi, víceméně, vyhýbají. A když už, tak je to jen na pár dní, vyjímečně i zvýšená teplota se přidá. Takže očkování proti chřipce nepotřebuju.

  9. Cřipku jsem neměl od té doby, co v chladném období nepožívám veřejnou dopravu, takže ji nemám kde chytit. Klíšťovku neřeším, klíště jsem v životě neměl, nejspíš jim nevoním, (a nejen klíšťatům, že?), což je dobře. (rofl)

  10. Proti chřipce se dávám očkovat už řadu letu. Letos nevím, jak to dopadne – měla jsem jít v říjnu, kdy jsem lehla, musím se zeptat, jestli to má ještě má smysl.
    Jinak jsem očkovaná proti klíšťovce, to beru jako užitečnou věc.

    1. Přesně tak, Zano, protože se pohybuji každý den v lesích a na loukách a mám několik klíšťat do roka, tak se nechávám očkovat. Z encefalitidy mám panickou hrůzu.
      Proti tetanu si termíny hlídám, protože jsem se pohybovala celý život u koní a i nyní chodím ke koním alespoň do stájí, tu a tam si něco rozříznu, nebo zadřu třísku, nebo se ve stáji o něco škrábnu a potom si toho moc nevšímám, tak se nechávám přeočkovat. I Erisku a Klérku jsem měla a Ajvinku mám, na tetanus očkovanou.
      Proti chřipce sem se zatím nenechala očkovat, měla jsem ji asi dvakrát v životě – tu pravou. Jinak takové ty virozky – kašel,sopel – ty už od té doby co nechodím do práce, tak jsem neměla.
      Nejhorší jsou kašlací a soplící děti. Nevím přesně jak to je, to by nám mohl někdo odborně vysvětlit, ale ty dětské viry jsou moc silné. Kdysi jsem to věděla, ale už to přesně nevím, proč nás, dospělé, tyhle viry dostanou do kolen. Jak někde kašlalo dítě, už jsem mazala pryč. Proto lituji všechny ty, co pracují ve školství (nebo Matyldu).
      Proti oparu (protože už jej mám chronicky přes dvanáct let) mne nechtějí očkovat, neb se bojí jak by to dopadlo, jak budu reagovat.
      Žloutenku typu A jsem kdysi prodělala. Taktéž klasické dětské choroby vč. černého kašle a tak jako Tapuz jsem byla jako dítě bez problémů proočkovaná na vše, co se tenkrát očkovalo. Vždyť kdysi jsme byli země, kde se zatočilo s TBC jak píše HankaH. A o dětské obrně ani nemluvím. Díky proočkování obyvatelstva. Proto, když čtu jak se rozmáhá černý kašel a tak, dávám vinu všem těm „biorodičům“. Dovoluji si prohlásit, že ohrožují svým postojem populaci.

      1. Já bych řekla, že biorodiče jsou jenom půlka problému. Druhá půlka problému jsou přistěhovalci ze zemí, kde tyhle nemoci ještě víceméně běžně jsou.

        Na jednu stranu biorodiče chápu. Kdyby doktoři byli ochotní slyšet na argumenty stylu „reaguje na léky nezvykle“, nevznikali by biorodiče v takové míře. Ale doktoři na to ochotní reagovat nejsou (vyzkoušeno na lidech – na mně; přesvědčila jsem je, až když jsem jim odešla v narkóze, a stejně mi nevěří, že takhle podivně můžu reagovat i na jiné látky než na tu konkrétní).
        Kdyby spolu byly ty dvě skupiny ochotné mluvit, nemuselo by se tolik rodičů vyděsit. Pokud jim dítě reaguje divně na třeba analgetika, někdo je s tímhle pozorováním odmítl, že „to není možné“ (totéž udělali mně), pak jim dítě zareagovalo divně na jedno očkování, potom si přečetli vedlejší účinky… potom se vyděsili… Chápu to.
        Informace tu mají doktoři. Ten dialog by měli začínat oni. Jako nejsme všichni podle oděvních tabulek, tak ani nereagujeme všichni na látky v těle naprosto stejně.
        V tomhle má veterinární péče zas jednou navrch nad humánní – veterinář mi věří, když mu popíšu, co u svých zvířat pozoruju, a bere to vážně. Taky proto měla Penny poslední roky života velmi jemný očkovací režim – vypěstovala si na injekce alergii, a my ji s vetem drželi tak, aby se ta alergie neprojevovala. (Takže i jiná než injekční analgetika v případě potřeby… zkrátka hodně se přemýšlelo nad pozitivy a negativy, než se do toho zvířete bodla jehla. Hodně se vybíralo z různých alternativ.)
        Kéž by to tak šlo u lidí.

        1. Víš, na jednu stranu jsou doktoři, kteří s lidmi nemluví (co by vysvětlovali laikovi, ten stejně nechápe, co je pro něj dobré – takže nedůvěra narůstá, byť by měl doktor nakonec pravdu) a na druhou stranu rodiče, kteří neposlouchají, co jim doktor říká – přijdou s hotovým názorem. Nebo jsou rodiče, kteří se neptají, nepřemýšlejí a prostě akceptují, co jim řekne – což znamená, že třeba neřeknou doktorovi, že má dítě zvláštní reakce, nebo prostě jen to, že není ve své kůži a že třeba není vhodně očkovat právě v den, kdy bylo pozvané na prohlídku…
          A tak příležitosti k průšvihům narůstají…

          1. Ale zkusit by to mohli, že?
            Nakonec jsou to doktoři, kdo nakonec rozhodují (protože nemají na výběr)

          2. Jo.
            Proto jsem si v oddíle zavedla princip „krucinál, když máte problém, otevřete pusinky a kvákněte!“ 😀

  11. To je zase nosné téma.Pro očkování jsem všemi deseti.Odpůrci očkování dětí např. proti obrně,černému kašli a pod. si nedovedou představit např.následky obrny.Já jsem jako malá prodělala černý kašel a dodnes si pamatuji ty záchvaty kašle a dušení se.Proti chcřipce se očkovat nenechávám,Měla jsem chřipku za celý život pouze třikrát.A klasickou rýmu dvakrát do roka,jinak nic.

  12. Ano, než jsme jeli na taiwan, taky jsme si užili svůj díl – a to přitom jsme žili v univerzitním kampusu a ne v divočině. Stejně jsem byla ráda, že jsme očkovaní 🙂

    Když nebýváš nemocný, máš dobrou imunitu – a kliku, jako Io (wave)

  13. Dede, pro mne je to dnes od Tebe dobré téma, protože tím jsi mi připoměla, že se musím domluvit na přesný termín očkování proti klíštětové encefalitidě. Mám si zavolat začátkem prosince a domluvit se…. Tož Ti dííííky za připomenutí :* . A také je tímto jistě zřejmý můj postoj k očkování (wave) .
    U nás, dnes ráno, kolem osmé, konečně vylezlo po dlouhé době (sun) (clap) . Vyrazím s Ajvinkou na velkou prochajdu do přírody!!!

      1. Opravdu tady svítí o sto šest. Možná to bude i tím, že jsem si ráno po několika měsících vytáhla sluneční brýle z kabelky, že už letos nebudou potřeba. 😉

          1. Tak nakonec sluníčko kolem poledne vylezlo i u nás (sun) Tak jsem vzala holky do Hradeckých lesů. Bylo tam nádherně, tak jsme si daly osm kilometrů indiánským během (chuckle)
            Musím poctivě přiznat, že nemít psy uvázané běhacími vodítky na opasku, tak to nedám. Takže jsme první půlhodinu volně kráčely lesem, já házela klacky a „zahřívaly“ jsme se, no a pak jsem je připnula a nasadily jsme svižné tempo. Ony vlčice v postroji nějak neumějí chodit pomalu (a já s tím počítám:)) (blush)

  14. Proti chřipce jsem se letos nechala očkovat potřetí. Ne že by mi šlo vysloveně o tu chřipku, ale potřebuju na podzim nakopnout imunitu, jelikož se pohybuju mezi lidma včetně dětí školního věku a to i těch usoplených. Bývala jsem nemocná celou zimu. S očkováním proti chřipce je to lepší, minimálně v tom, že neztrácím neustále hlas (pro lektorku katastrofa).Zkoušela jsme i jiné metody, jak neonemocnět, ale nic moc nefungovalo.

    1. Ano, zkoušela jsem jiné metody, ale nic moc nefungovalo – to je přesný popis 🙂
      A děti jsou skutečně vděčný zdroj nových virů pro rodinu i školky a školy – akorát že ony na ně obvykle reagují líp, než ti nakažení dospělí (nod)

  15. Já proti očkování nic nemám. Na chřipku jsem se nechala očkovat před pár roky několik let po sobě. Letos jsem to nestihla.
    Děti i já jsme očkovaní a já myslím, že je to lepší než hnusné nemoci.
    Dokonce mě nezviklal ani názor, že autismus je z očkování. Není je to genové.

    Míša

      1. Autismus je, podle posledních výzkumů, zaviněn hlavně tím, že matka přišla v ranném stadiu těhotenství do styku s určitým druhem pesticidů, zejména s těmi, které se používají na postřiky řepky. I nepatrná dávka způsobí nevratné změny ve vyvíjející se nervové tkáni embrya, zejména mozku a nejčastějším postižením je právě autismus. Takže otěhotnění je dobré si naplánovat na dobu, kdy zemědělci nepostřikují a nepráškují.

        1. Tak to asi ne Krakonoši. O autismu vím opravdu hodně. Je to genová záležitost.
          Míša

          P.S. Otěhotněla jsem v listopadu.

          1. Ano, ty postřiky poškozují právě genetickou strukturu pohlavních buněk, ale dokáží zapracovat i na vyvíjejícím se embryu. Bylo by zajímavé udělat statistiku výskytu autismu v závislosti na ročním období a místě bydliště, ale to by nebylo co řešit. A to, co jsem tu napsal je velmi nová, takže oficielně ještě nezaregistrovaná věc.

    1. Pokud provozujete jakoukoliv činnost, při které byste se mohla venku poranit, tak smrt by pro vás mohl být spíše tetanus, takže bych doporučoval to píchnutí do ramene vydržet. Já vím, fobie jsou strašné bestie, ale jsou prostředky, jak to dát.

          1. nebude, jsem ho prošvihla,tak byl 3 x do hýždě…a za těch 8 let nebo za jak dlouho,ho prošvihnu zas 😀 ..do ramene néééééé (sweat)

              1. když mi ho naposledy bodali, tak proto,že jsem ho měla propadlej…myslím, že mi úspěšně propadne i tenhle … ale raději 3 x do hýždě, než jednou do ramene…

    2. Chichi Sharko, prostě potřebuješ socializovat 😉 Nejdřív ti jehlu jenom ukážou… a dostaneš pamlsek. Pak se s ní přiblíží – dostaneš dva pamlsky! A tak dál, až budeš přejedená a očkovaná! (inlove)

      1. to milá Dede nefunguje…já jim nevěřím, co kdyby do toho pamlsku něco šoupli..a pak,dospělejm doktoři obrázky nedávaj (blush)

        1. druhá možnost je dřevěná narkóza, aneb pamatujete, jak císařovi Rudolfovi II trhali zub? 😀

  16. Mám celkem dobrý imunitní systém, takže o očkování proti chřipce ani neuvažuju (a nemocná nebývám).
    Malárie, černej kašel a tak, jo, to bych už brala vážně. Ale co můžu zvládnout sama bez léků trochou otužování nebo jinou podobnou jednoduchou prevencí, to radši zvládám „přirozeně“.
    Má to spoustu zajímavých efektů. Třeba teď mi po rozšířené smečce kolovalo cosi, nač se leželo docela hnusně a dlouho. U mě se to projevilo jedním oparem. Bylo to protivné, ale byl to jenom ten opar. Nebýt toho, ani bych nebyla věděla, že to milý chcíp zkoušel i na mě. 🙂
    A to má rozšířená smečka velmi pěkné zdroje všemožných chcípů. 🙂

      1. Víš co, zajímavý je, že ta klika funguje až od nástupu na vysokou. Do té doby jsem bývala zdechlá pravidelně čtyřikrát do roka. (think)
        Nerozumím tomu, ale nestěžuju si. 🙂 Teď už.

  17. Ahoj Dede. S očkováním jsem celkem kamarád, protože očkování proti některým tropickým nemocem, nebo, co já vím, chemoprofylaxe malárie, jsou sice chuťovky, ale jsou nutné, protože spoléhat se na lékařskou péči v některých zemích, není moc dobrý nápad. Proti chřipce ale očkován nejsem a nikdy jsem nebyl, a nemocný nebývám. To může být ale i tím, že se příliš nevyskytuji v místech kde bývá mnoho lidí.

    1. Alasdaire, máš recht! Ono jak se někde shromáždí příliš mnoho jedinců jednoho druhu, tak z toho nikdy nic dobrého nevzejde.

Napsat komentář: Míša z Plzně Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN