Páteční odpoledne dotíralo, takže mi nezbylo než se pustit do obvyklého předvíkendového úklidu. Dole v Domě to znamená nejdřív zamést (větší přírodniny), potom vyluxovat (prach a chlupy) a nakonec podlahy umýt.
Zametání před luxováním je nutné – v chodbě je velký zásobník na dřevo, v jídelně kamna a všude kolem se vyskytují psi. Vysavač si nechávám až na jemnější dočištění, jinak bych musela sáčky měnit neúnosně často.
Venku bylo ten den opravdu odporně, takže psi se tvářili, že v takovém počasí se žádní padouši za plotem nevyskytují, a vůbec, paničko, my tě máme rádi a to křeslo je volné? „Potvory lenivé,“ zabručela jsem dobromyslně a pustila vysavač.
Berry se zvedla z pelechu a se znechuceným pohledem opustila znehodnocený vnitřní prostor. Ari vyskočila, jako by jí něco píchlo a s pohledem „Kde je to, co jistě žere malé bílé pejsky?“ urychleně následovala Berry do klidu zahrady. Hnusné počasí najednou nevadilo.
A mě najednou došlo, že mám vlastně úplně nesocializované psy! Což se neříká v každém inzerátu na štěňata – jsou socializovaná, nebojí se vysavače? Vypadá to, že zkoušku vysavačem musí složit každé štěně, které by rádo úspěšně vkročilo do světa. A moje holky se ho bojí!
Sedla jsem si na schody. Bojí? No Berry určitě ne – ta skutečně jen nakrčila svůj aristokratický nos a odkráčela středem. Ari však opravdu vypadala nejistě. Zastyděla jsem se. Jak jsem mohla něco takového dopustit? I Ari byla inzerována jako luxoodolná a skutečně luxoodolná byla!
Stačilo se však chvilku zamyslet, abych měla svoji odpověď. Co myslíte, že se stane, když máte doma štěně a vezmete do ruky a) smeták b) lopatku a smetáček c) mop d) hadr a nakonec za e) vysavač? Samozřejmě, vypukne urputná bitva.
Každé z mých štěňat milovalo všechny nástroje k uklízení podlah. Představují totiž přirozené nepřátele malých statečných pejsků, jejichž historickým úkolem je onoho podlého plazivého nepřítele zničit. A činí tak s nezměrným úsilím, hodným ušlechtilejších cílů.
To znamená jediné – velikou legraci spojenou s postupnou likvidací pracovního náčiní. Podlahy se za těchto podmínek pochopitelně udržují jen velmi těžko. Tedy… máte-li štěně, tak podlahy nikdy nejsou úplně čisté, ale člověk se nesmí vzdát té snahy:))
Jako majitelka domu s velkou, oplocenou a bezpečnou zahradou jsem si zvykla bojovná štěňata před úklidem vystrčit na zahradu, ať si najdou lepší kratochvíli – což také s gustem činila. Domů byla vpuštěna až tehdy, kdy čisté podlahy uschly, a hodily se tedy k dalšímu špinění:))
A tak jsem zanedbala luxosocializaci. Podívala jsem se na statečného bílého vlka opatrně nakukujícího z předsíně do vysavačem okupované chodby. Arislava Neohrožená! Usmála jsem se na ni. Kdepak, s tou socializací to není nijak zlé.
Vzpomněla jsem si jen na tuto sobotu – zvládla chůzi po mřížkových profilech, frontu lidí, nástup do pomalu jedoucí lanovky s cestou nahoru i dolů, několik natěšených hladících dětiček a jejich rodičů, a nakonec předvedla dokonalou etiketu „hospodského teriéra“.
Však ona si časem na ten vysavač zvykne. Já přece nepotřebuju žádnému kupci dokazovat, že moje štěně vyrůstá v rodině a ne v kotci:))
PS: Miluju české výletní hospody, kde akceptují psy. O našich holkách ostatní hosté vlastně ani nevědí, protože je-li dostatečně velký stůl, tak jsou pod ním. Je to další zdroj radosti, který mi naše země dává:))
PPS: Ari se stala ledoborcem. Zjistila jsem to tak, že mi za suchého mrazivého rána přišel domů pes s hlavou mokrou až za uši a zcela mokrýma předníma nohama. Co dělala? Rozbíjela led na studánce a roznášela ho po zahradě:)) Už jsme studánku vypustili… a domů mi zase přišel mokrej pes. Náhradní misku na vodu jsem na první pohled nenašla. Byla pod zápražím a led rozházený okolo. Vypadá to na vášeň:))
Pojďme si tedy dnes povídat o štěňatech zakousnutých do hadrů, smetáků i mopů, o výchově nejen k luxoodolnosti, i o psích hospodách. Pojďme si prostě klábosit o pejscích… i kočičkách. Ona koťata za štěňaty nijak nezaostávají!:))
Ne psi, já nesnáším zvuk vysavače.
Ale většinu času u nás běhá sosák samochodka.
Když dojde na velké luxování, jsou psi otrávení, protože nejen, že musí sedět venku než vysaju (po zemi, po skříních a někdy i stropy 😀 ), ale taky musí čekat než vytřu (a že je toho dost) a než podlahy uschnou (a že jim to trvá).
Prostě vysavač je metla lidstva a pesstva.
😀
Vzpomínám, že Denis útočil na vysavač jako štěně. A taky zuřivě štěkal, když jsem zapnula mixer. 🙂 Ale to trvalo jen chvíli, teď už mu tyto zvuky dávno nevadí. Z úklidových prací ale srdečně nesnáší mytí podlahy, protože tehdy je vykázán z příslušné místnosti a to nese velmi úkorně. Přitisknut na sklo dveří předvádí psa v těžké depresi, kterému se nikdo nevěnuje. (chuckle) Pokud to jde, radši vytírám tehdy, když je s páníčkem na procházce.
😀
Zdravim z „rychliku“ – zde dokumentovan vztah k vypnutemu vysavaci: http://evaschlitt.rajce.idnes.cz/Kater_Chen/#IMG_20140523_181805.jpg
Zapnuty vysavac neni duvod k uprku ani k vylozenemu veseli.
Jako au-pair v Americe jsem mela kamarada bileho hlucheho kocoura, ktery vysavyc samozrejme neslysel, kdyz spal. Rad ho ale pozoroval, dokonce se nechal procesavat, kdyz jsem vykon vysavace hodne ztlumila.
Kocour pohodar. (inlove)
Ari je klon našeho Scotta. Fotografie s podobným pohledem a exterierem také máme. Rozdíl je v tom, že Scott nepopírá svoje zaprasení. Je udiven a polouražen vo co jako de?
Myslím, že já a naše zvířata se luxu nebojíme. Jenom je nám nepříjemný hlomoz, který MLP s luxem vytváří. Kocour svižně vyběhne ven, pes pobouřen přicválá ke mně pro útěchu a společně se dekujeme do poschodí, které je prozatím luxoprázdné. Tam setrváme s našpicovanými slechy, než jsme vypuzeni drncáním luxu o schody a klnoucím páníčkem. Každý pátek.
A mně naskočila dávná vzpomínka na mého knírače, Pana Psa, který se přece nebál ale VŮBEC ničeho – jen při zapnutí vysavače tak nějak důstojně a s opovržlivým výrazem opouštěl prostor 😀
Ibišek vysavač neřeší vůbec, Yummi odchází z vysávané místnosti stylem „vůbec se tě nebojím, ale právě jsem si vzpomněla, že mám neodkladnou práci jinde“ a Deniska jsem vysávala pravidelně, protože jeho hustá srst odolávala jakémukoli hřebeni či kartáči 🙂
Dobré téma. U zvířat jsem si nevšimla žádného specifického Staříčci Daník s Babu neslyší a Áju musím posunovat aby uhnula.Kočičky se stěhují do patra. Nejvíc na vysavač reaguje přednosta, tady hrozí atak nesocializovaného tvora na mou integritu a narušení psychické pohody domácnosti.V momentě vytažení vysavače z úklidové komůrky má přednosta infarkt,chřipku, dusí se kašlem, strašný revma, namožené koleno, únavový syndrom, maniodepresi a vůbec je zralý na odvoz „rychlou“. :)Nechápu, co ho může takhle iritovat. Asi mu koupím nový vysavač.(chuckle)
Jenny – tady se naskýtá otázka, zda vysavač vytahuješ sobě či jemu (rofl)
No jasně, taky mně to napadlo po přečtení ale nechám to raději jako hádanku. Schválně, co myslíš?! :))))
Milá Ygo,krásně fotíš, prohlížím tvoje fotky, měla by si mít už nějakou výstavku.Dík za pokoukání.
Ahoj Dede. Podlahy jenom zametám a posléze vytírám, vysavač vedu jen na odstraňování prachu ve vyšších sférách, filtruje dobře, jelikož je to vodník. Zvěř tu nemám, ta chodí někdy jen na návštěvu a u takové příležitosti zpravidla vysavač nevytahuji. Pamatuji ovšem z dětství na hrátky s naší fenkou Nostromo (zvanou Mumy), která mi i sama nosila klacky za účelem přetahování. Jednou se tak rozdováděla že když jsem jí po těžkém a vyčerpávajícím boji vyrval z držky klacek, rozhodla se že se budeme přetahovat o můj rukáv. Rukáv samozřejmě nevydržel ani jeden zátah a z hlasitým rupnutím vzdal boj. Doma jsem pak dostal. Jakobych si ten rukáv ukousl já! 😀 Tak a teď se naložím do horké vany a doufám že v ní neusnu. Jsem zmrzlý, mokrý, špinavý a utahaný tak, že nevím ani dnešní datum.
Milá Dede, Najty vzkazuje Ari, že vysavač nežere jenom bílé pejsky, ale i ty barevné! (chuckle)
Legýse taky nejspíš sežrat- Lux zas vyhání z domácnosti mohutným štěkotem kráječ na chleba. Legy to už teď tolik nedělá ale když byl menší tak se rozeběhl a klouzal po mokré vytřené podlaze, /máme ve starém baráku všude na chodbách teraso/
Toya si uměla s vysavačem hrát – lapala po hubici a byla nadšená, když jsem ji vysávala bříško … teď si už nehraje, ale ani ho neřeší, neb ho neslyší 😉 . Brooke je vysavač úplně putna.
Ziki se nebojí, ale vadí mu ten hluk, takže znechuceně vyklízí bojiště, pokud se příliš přiblížím k jeho ležení (a protože jsem měkkosrdcatá, tak pokud zavčasu zjistím, kde právě bivakuje, tak tam vysávání přeruším a dokončím, až se někam zdekuje sám od sebe).
Co se týče ledu – Toya vyváděla, dyž jsem se klouzala po zamrzlých kalužích – štěkala a chytala mne za nohavici. Nevím, jestli mne tím chtěla chránit (rofl) nebo se chtěla přidat k zábavě (chuckle) . Ale ledoborcem nebyla. Jak je na tom Brooke s ledem nevím, protože kdy byl u nás naposled led (wait) ? To už bude rokůch!
Milá Ygo, z tvého dbešního povídání mě nejvíc nadchl obrázek tebe, kterak svištíš po zamrzlé kaluži a Toya s plachtícíma ušima a rozesmátou tlamkou tě chytá (chuckle)
Vysávat psům kožich jsem zkoušela – u psů, tedy u Maxe a Nazgúlů (wasntme) Max se snažil zakousnout vysavač, Nazgúlové se tak nějak podrobili – proč nedopřát paničce radost, když jí stačí tak málo… že (chuckle)
Holky by to ovšem jako útok na jejich důstojnost (Berry) nebo život (Ari:))
Led je u nás naposled dneska 🙂 Konečně od včerejška jde net a dokonce i elektřina. Led strhal dráty vysokého napětí a nefungují ani někteří operátoři. Takový led, co má Dede na fotkách, jsem dneska pracně sundávala z auta 🙂
Je vidět, že Břeclav je přece jenom o dvacet km jižněji než Žabčice (chuckle) … u nás ledu nět!
Pár fotek z ledové říše: http://malcka.rajce.idnes.cz/2014_prosinec
Ty fotky jsou neskutečné!
U nás to vypadá obdobně.. jen nestíhám fotit, protože za tmy do práce, za tmy z práce…
Zdravím.To je dneska krásné téma.Moje kníračky lux považovaly a Rita stále považuje za třídního nepřítele.Když přitáhnu lux,Rita zpozorní a po spuštění to vypukne.Řve a kouše hubici.Nejvíc ji rozčílí vysávání postele,pelíšku a nábytku.To je ten největší útok na její majetek a území.Abych vůbec pořádně vysála musí Rita do jiné místnosti.Čiči i Očko se luxu nebojí,je jim jen protivný jeho zvuk a tak po dobu vysávání vyklidí pozice,ale bez paniky,jsou jen znechucené.
Umím si Ritu představit, milá Jiřino! (rofl) Knírači jsou pevní ve svých názorech (chuckle)
U nás jsem jednou omylem zavřela do chodby Nazgúly a vysavač. Slavně zvítězili – hadice byla úplně dírkovaná od četných zákusů 😛
OT pro Krakonoše – včera přestaly jezdit na Moravě vlaky, v noci zřejmě spadly i dráty vysokého napětí. Bydlíme v údolí, takže nevidíme, co se děje za hranou, nicméně jsme viděli signalizaci světlicemi – nejdříve bílá, s odstupem několika sekund modrá … Blikali na sebe železničáři nebo pracovníci ČEZu?
Železničáři světlice nepoužívají. A přihláška vynálezu, který by odstranil závislost občanů i dopravy na trolejích, benzinu, či naftě a linkách vysokého napětí už se třičtvrtě roku povaluje na patentovém úřadě. (nejspíš ještě dalšího třičtvrtě roku povalovat bude). (devil)
U nás to máme tak.
Hepinka se luxu bojí už od kotěcích let. Pamatuji se, že jsem seděla na gauči a Hepinka vedle mě. Můj syn v pokojíčku pustil lux a v tu ránu jsem měla kotě v náručí, zabořené do mých vlasů. Hepča se luxu bojí velice. Schovává se, syčí na něj. Je to zakuklený nepřítel.
Honásek se ho nebál, ale ani ho nevyhledával.
Fousínovi je to jedno. Lux mu nevadí.
Mimochodem roste nám z něho obr kocour. Co Hepinka nemocí shodila, to Fousík nabral.
Ta veliká hlava a obrovské vypracované přední tlapky. Jo bude to pan kocour.
Míša
Míšo, co bylo Hepince?
Vypadá to, že Fousek byl opravdu kapitální úlovek, co? (chuckle)
DEDE představ si, že naše výhradně bytová kočka chytila laryngitidu. Sípala, dusila se. Nemňoukalo jí to a nesyčelo. Pořád pospávala a moc nežrala. Dostala antibiotika a už je zdravá.
Míša
Tak milá Dede: Šarik lux naprosto ignoroval, otočil se k němu zády a myslel si-Já tě nevidím, tak ty mě taky nevidíš.
S kočkami je to jiné: Pitina se na něm vozí,když má náladu..vypadá jak zchromlej vojevůdce, kterýho vezou do bitvy (chuckle) miňák a Majolenka se ho bojí, želviny se mu vyhýbají,ale nezdrhají v panice z místnosti…Kačenka na něj čas od času útočí…Pidikočka, když byl vypnutej a nehýbal se, ho s opovržením počurala, aby mu řekla,jak hluboce jím pohrdá…Noriska si myslí, že ji to sní…to musím luxem dlouho rachtat vypnutým, až jí docvakne, že se bude rámusit a ona musí za televízi….tam lux totiž nemůže 😉
Zajimava studie kocicich povah. (inlove)
Tedy, ty se s tím svým kočičincem fakt nenudíš, milá Sharko, co?
Jednadvacet? To bych asi taky potřebovala kožich (chuckle)
Když sedím a píšu, prostě ppotřebuju větší teplo. Tak píšu v jídelně, kde jsou kamna – já se zahřeju i když topím jen polehku (bývá tu 23-24 stupňů) a zbytek domu má příjemnou teplotu… (kamna mají výměník a topí do radiátorů)
23-24°C ?? Dede, to bych byla přehřátá…to by mě zabilo,ale kočkám by se to asi líbilo…. 😉
Jé to je téma! U nás, když se luxuje tak najednou nemáme kočky. Myslím, že v tu chvíli někam vysublimují či co. Jen ten poslední příchozí černý kocour, tak toho lux nerozhází. Řveš tu s tou vobludou, jo? Si klidně řvi, víš. Já se z domu nehnu, když mi trvalo tak dlouho, než jsem se do něj dostal..
A mimochodem, vím o kočkách, které milují, když jim jejich majitelé luxují kožichy. Fakt. Ale u nás to nevyžaduje žádná teda.
Tvůj černý koucour mě dojímá, milá Toro… prostě mi dělá dobře pomyšlení na tvora, který se konečně dostal DOMŮ (inlove)
Díky. Už si je jistější. Už i chodí ven a ví, že až skočí na okno, bude vpuštěn. Ale vděčný je pořád. Tak intenzivně, jak se umí mazlit on, to jsem nezažila. První kočka, co mě packama chytí kolem krku, drží mě, vrní jak traktůrek a hlavou mi mydli do hlavy a otírá se o mě… Patří k nám, prostě.
Toro, já vím, že v podstatě všecky vaše kočky si svoje Domů našly, ale Jája I. Veliký to umí dát nejvíc najevo a nejvíc si svoje Domů považuje.
Milá Dede, včera jsem tu nebyla, tak dodatečně přeju všechno nej a hlavně pevné zdraví!
Můj Ferda se vysavače nebál, ale nesnášel ten zvuk, neměl rád ani mixér, prostě nemiloval hlučné přístroje.
Děkuju, milá Fallowo, za přání (inlove)
Tvůj Ferda byl rozumnej pes – ona většina šelem nemá ráda hluk, taky s jejich citlivýma ušima, že…
Holky jsou ale ochotné tolerovat hluk sekačky nebo štěpkovačky, pokud to znamená, že se můžou na zahradě přilepit na pánečka 🙂 Vždycky, když vidím z okna Martina pracujícího na zahradě s nezbytným černobílým ocáskem, musím se usmívat. Je v tom taková příjemná… harmonie?
Ano, ano, aj naša krpatá raslica poctivo bráchovi dozoruje veškeré stavebné, kopacie aj záhradnícke práce, a to za každého počasia.
Vysávačom, zametaním, umývaním a každým upratovaním všeobecne, ako aj utieraním malých do pol tela zablatených psíkov z duše pohŕda. Pri každej takejto činnosti sa snaží zdekovať a keď sa jej to nepodarí, tak aspoň hádže znechutené ksichty a keby mohla, tak si packou ťuká na čelo, že čo za blbosti si to už tí ľudia navymýšľajú, veď špina bola aj bude, uschne, opadá, donesie sa nová … (chuckle)
Ari si hraje s vodou! Udělalas mi radost.
Obvyklé povely pro kólii ochomýtnuvší se kolem misky jsou: Nedělej hydrant! a Nehraj si se žrádlem!
Kólie vodu původně vyhrabávala. Pak zjistila, že je bacána na mokré packy. A jelikož je to tahle superinteligentní superkólie, naučila se vodu si nabrat do tlamy a tak roznášet po okolí. Tlamu má přece mokrou proto, že pila, ne? 😀
Smeták samozřejmě loví.
Luxodolná nebude, protože lux nesnáším já – úklid na mokro je pro mou kůži mnohem přijatelnější. Za luxem se vždycky trochu práší, a já velmi neoblibuju ty jemné kousky, co prolezou i filtrem. 🙂
Ale protože Donda loví smeták, tak já vracím úder a vytírám kólií zakousnutou do smetáku!
Jo a tady máš ještě jeden dárek. 🙂
http://www.jigidi.com/solve.php?id=OH1ZLQZT
Milá Io, mě zrovna nenapadá nic, co by Ari NEdělala. Nikdy jsem neměla psa, jako je ona. Je velmi inteligentní, ale vnitřně komplikovaná, plná vybuchujících emocí (často radosti), při kterých není moc nekontrolovatelná, ale přitom neseřvatelná při lumpárnách – je to citlivka, musí se s ní jemně. Na to však velmi dobře reaguje. Jen já se musím ovládnout, že 😛
Už mě napadlo, jestli mnoho z těch příslovečně kousavých a zlých vlčáků prostě nevzniklo kvůli hrubosti svých majitelů. Ono se tak nějak bere, že vlčák je pes drilu, díky službě v ozbrojených složkách (a jejich snad bývalým výcvikovým metodám) převládá mínění, že nejlépe reagují na rezolutní přísnost.
Moje zkušenost (pravda jen s druhým psem) zatím mluví spíš ve prospěch toho citlivého jednání (blush)
Takový přístup mi byl doporučován i u superkólie. (think) (shake)
Jak tak pozoruju (už tři mně známé) bílé vlčáky, mají se superkólií hodně podobného.
Je fakt, že já se neovládnu – když mi superkólie tryskem letí spáchat harakiri, tak si zařvu. Ale taky to mělo původně ten efekt, že se superkólie při tom harakiri ještě jako bonus přerazila. Ale už jsem ji naučila, že když zařvu, je dobře prchat směrem ke mně. 🙂
Víš co – výchova útulkáčů, který nesmíš mlátit rukou, jelikož z toho mají záchvaty paniky, a na který nesmíš v krizi houknout (dokud je nenaučíš, že to není nebezpečnější než to, před čím je tak varuješ), mě vybavila řadou velmi nestandardních přístupů. Takže vrčím, štěkám, okusuju čenichy, válím se se psem po zemi, zkrátka napodobuju psa. Můj první a hlavní trik je, že to udělám tak, aby pes věděl, fyzicky věděl, že ho ohromně miluju a nikdy bych mu neudělala nic špatnýho. Pak teprve řeším všechny strachy a zpitomělosti.
Samozřejmě že na cvičáku s vlčákem, se kterým se společně radostí válíte po zádech a chňapete si po tlamách, můžete vypadat hodně divně… (chuckle)
Vedlejší efekt je pak ten, že mi pes věří až za život – tak jako Penny, která ke mně přišla s těma zlomenýma žebrama a proraženou plící z té koupelny do kuchyně, když bylo jasné, že chci být u ní, ale že medici mě nemůžou ošetřovat v koupelně, páč se tam nevejdou. Nechápu, jak to dokázala, muselo to být nad lidský i psí síly, ale udělala to.
Tím „takový přístup“ myslím ten drsňácký – prej jsem na ně moc hodná, když je to samé „holčičky“. 🙂
Stejně bych někdy ráda viděla tvou a mou smečku pohromadě. Ty dvě (víceméně) bílé by si mohly dost rozumět.