Sedím v autě a očima sleduju barevné kartáče. Nemám ráda automyčky, ale hra barev spolu s vodními kapkami přece jen trochu kompenzuje nepříjemné pocity vyvolané hlukem a špetkou klaustrofobie.
Teprve po chvíli sledování barevných efektů mě napadlo – proč to výrobci vlastně dělají? Takový kartáč může být klidně šedý, černý… Proč barvit vlákna a pak je poskládat tak, aby připomínaly sukně kabaretních tanečnic? Nejspíš právě proto, že lidé pak mytí auta lépe snášejí. Barvy jsou příjemné.
Tok myšlenek pokračoval. Uvědomila jsem si, o kolik je náš dnešní svět hezčí a barevnější, než byl před čtvrt stoletím. Jak naše země rozkvetla, oč lépe se v ní většině z nás žije. Nemluvím o dokonalosti, ale o zřetelné změně k lepšímu.
Zatímco kartáče nahradil výkonný sušič, vrátily se moje myšlenky k rozpačitému a nepříliš vyvedenému svátku čtvrtstoletí naší svobody. Kdyby letos v listopadu mělo být na transparentech něco opravdu pravdivého, bylo by tam: „No jo, ale…“ No jo, jako společnost jsme nikdy nebyli svobodnější a bohatší. Ale kruci, není to přesně to, po čem jsem toužil zrovna já!
Dvacet pět let je už dostatečně dlouho na to, aby paměť člověka zakryla to ošklivé, ostudné a zlé, a vypíchla jen ten báječný čas, kdy jsme byli o pětadvacet let mladší. Však americký generál Eisenhower dobře věděl, proč nechal na konci druhé světové války tak důkladně zdokumentovat hrůzy, které byly nalezeny v německých koncentračních táborech. Tušil, že stačí, aby uběhla ne příliš dlouhá doba, a lidé si řeknou: „No jo, ale…“
Na portále myčky se rozsvítilo zelené světlo a já vyjela ven. Najednou jsem byla vděčná, že je doba, jaká je. Svoboda není lehký dar. Navíc si na ni člověk snadno zvykne a bere ji jako samozřejmost. A pokud lidé budou žít jen svými stesky, a v trvalé nespokojenosti přehlížet všechno dobré, můžeme o tu naši barevnou svobodu znovu snadno přijít.
A schválně… co si potom budeme říkat za dalších dvacet pět let?
Napsáno pro Český rozhlas Hradec Králové 2014
Milá Dede, pěkné zamyšlení.
A opožděně přeju Tobě i všem dnešním oslavenkyním vše nej nej nej.
Milá Dede, všechno nejlepší a díky za vše , co pro nás děláš., Chodím sem ráda, někdy to vyjde, někdy ne, je to pěkně demokratické a taky díky za to, že tady můžeme mít i Krakonoše. Jeho názory jsou pro mne velkým přínosem. je to fenomém, s jakým jsem se ještě neshledala, pořád se učím. 🙂
U nás je děs a hrůza, mrzne a padá pořád,pořád , ten zmrzlý sajrajt, nemůžeme se hnout u domu. naši hasiči museli ven,pomáhat s auty a stromy, které padají pod ledovými krustami, děs. (bat)
Děkuju moc, milá Jenny (inlove)
Vím, že u vás je hůř, protože u vás mnohem víc pršelo. Držím palce, ať škody nenarůstají.
U nás jsou celý den aspoň -2 stupně, takže když odpoledne přišel déšť, bylo vše promrzlé a tak se ledem potáhlo všechno snadno a rychle. Navíc tu děsně fičí.
Ze se lidi za socialismu platili „jak byla činnost daného jedince pro společnost přínosná“ ???? (shake) A jak by uspesny Krakonos fungoval ve spolecnosti bez zdravotnich sester, ucitelu, laborantu, prodavacek, vedeckych pracovniku, delniku… Ti vsichni byli za socialismu neuveritelne podplaceni – coz je hlavni duvod nizkych penzi, ktere ti lidi dnes berou. Aaale,skoda slov.
Díky Hanko 🙂
Milá Dede, přeji Ti z celého srdce všechno nejlepší a ať ti Tvoje plány vycházejí! (f) A sobě při té příležitosti neskromně přeju, aby Tě Dedeník stále bavil, nejméně tak jako baví mě. Protože ač píšu málo, čtu pilně a je mi tu moc dobře. (inlove)
Děkuju moc, milá Hančo (inlove)
Jsem ráda, že se ti tu líbí (wave)
l.Milá dede všetko naj naj k narodeninám a ešte aj všetkým Ivám k meninám úpraJEM.
2.Myčky som strašne obdivovala v západných filmoch,farebné,pestré,autá úplne iné akou nás.v aute nádherní mladí ľudia…No krása.Preto teraz ani mladá,ani krásna sedím počas umývania v aute a vytešujem sa,že aj ja to zažívam a možno som yase mladá-
3.K slobode:nezabudnem nikdy na to ako mi v Izraeli skupina starých Židov hovorila,že sme slobodu dostali na tanieri,nepreliali sme za ňu krv a preto nikdy nebudeme spokojní.Oni za slobodu obetovali jeden syn,ďalší vnuka,preto si ju vážia,vidia reálne chyby,ale aj úspechy.
4.K „blbej inteligencii“sa nebudem vyjadrovať.
Děkuju, milá Verenko, za přání! (wave) (inlove)
Jo, ti Židé měli pravdu. Oni si lidé jen málokdy váží něčeho, co dostanou zadarmo.
Přitom ani já netvrdím, že je všechno v pořádku, dělám si starosti i na mě občas padá beznaděj. Ale umím vidět všechna ta zlepšení! Možná i proto, že jsem žila nějaký čas v cizině a já si pamatuju, jak na mě zapůsobily změny k lepšímu právě mezi rokem 2006 a 2011, kdy jsme byli pryč.
Když někdo kritizuje poměry tady doma, obvykle se vyrojí spousta lidí s naprostým odsouzením onoho darebáka kálícího do vlastního hnízda.
Přitom stejní lidé obvykle jen remacjí a remcají. Připadá mi, jako by v Čechách spousta lidí byla schopná vidět dobré věci teprve tehdy, když o ně přijde.
Mimochodem, když se mi něco nelíbí, mám se snažit to změnit – vůbec, když můžu. I to je důvod, proč jsem v zastupitelstvu. Mám ráda naši vesnici, chci tu žít a tak považuju za správné pro ni taky něco udělat.
Milá Dede, VŠECHNO NEJLEPŠÍ, POŘÁDNOU PORCI ZDRAVÍ, DOBRÉ NÁLADY A LÁSKY TVÝCH BLÍZKÝCH!!!!
Mě, se díky svobodě otevřela cesta do světa. Jsem za to nesmírně vděčná, žít někde jinde, než doma v ďolíku, je životní zkušenost k nezaplacení. Neměnila bych ani za nic.
Kaštánku, já ti rozumím – pro mě to mohlo přijít dřív, ale díkybohu, že to vůbec přišlo 🙂
Děkuju moc za přání! 🙂
A to zdraví ti ze srdce přeju taky! (inlove)
Automatickou myčkou jsme s naším autem projeli myslím jen jednou. Na tenkrát poměrně novém autě kartáče zanechaly viditelné škrábance (jakou barvu kartáče měly už si nepamatuji) a manžel ji od té doby odmítá používat i když se možná kvalita kartáčů vylepšila. Ale když jsem byla v Praze na synovcově svatbě, bratr ráno před ní zajel do myčky (já byla v autě s ním) a líbilo se mi to i když mě přišla menší, než ta americká, takže první pocit byl mírně „těsný“. Ale nechal si auto postříknout i voskem a vyleštit, takže vyjelo fakt krásně načinčané, v kapotě se mohl jeden pomalu vidět. Tady je velice čistý vzduch, na silnicích není bláto a případnou „naprášenou“ špínu nebo pyl z kvetoucích stromů omyje prudký déšť. Takže choť auta myje možná 2x do roka, před domem, hadicí. A voskuje (či jak se tomu říká) a leští většinou až při tom druhém mytí.
Milá Dede, všechno NEJ, ať ti pod vodícíma rukama, na Dedeníku, na papíře, v rozhlase a samozřejmě v rodině vzkvétá vše, do čeho se pustíš. (f)
Na Zvířetník jsem dala „multi-psí“ gratulaci, tady je ještě jedna „vlčí“ extra pro tebe.
https://www.youtube.com/watch?v=pcMQ9Ptd_-4
Maričko, děkuju moc za přání i trvalou přízeň 🙂 A zy vlčí přání taky – kdyby ta moje byla taky tak krásně čistá!
Jinak škrábací myčky tu taky byly, ale myslím, že to už neplatí – aspoň mě se nikdy auto (v myčce) nepoškrábalo 🙂
Mila Dede, vsecjno nejlepsi k narozeninam, hlavne zdravi a pohodu. (sun) (f) (hug)
Díky Hanko – a jestlipak už aspoň přemýšlíš o tom, co všechno bys měla napsat? (wave) Podívej na Jenny, ta už začala! Nemyslím psát rovnou pro nějaká média (i když já bych si od tebe ledacos přečetla moc ráda!:)), ale pro sebe a pro rodinu. Jsi pracovitá a systematická osoba, jinak bys nebyla tak dobrý právník. To prázdno poté, cos vypadla z hektických dnů, není pro duši to nejlepší. A tohle je práce, která má smysl a pokud dobře začneš, bude tě moc bavit (inlove)
Děkuju všem za milá přání, moc jste mě potěšili (h) Navíc jako čtenáři Dedeníku dáváte smysl mému snažení a věřím, že nás to obohacuje navzájem (inlove)
Děkuju! (f) (party) (f)
Milá Dede, vše nejlepší k narozeninám a hodně radosti a spokojenost z chlupatých princezen 🙂
Bílý poděs Ari mává tlapkou své strakaté družce ve jméně! (wave)
Milá Dede hodně zdraví a stále dobrou náladu přeju
Dede, vsetko náááááj!!! (party) (^) (f)
A veľa radosti, Ostražitosti a Neohrozenosti!!!
Milá Dede, všechno nej a hodně zdraví!
Milá Dede, k Tvým narozeninám vše nej. Ať jsi zdravá, máš pohodu doma i v práci a ať ti to pořád takhle krásně píše.
Do myčky já ráda. Z venku sice hukot a randál, ale uvnitř jsem jako v pelíšku a navíc auto vyjede vymydlené 🙂 . Beru sebou i Ajvi.Ta se sice prvních pár vteřin bála, potom byla celá ostražitá, ale nakonec, po pár mytí zjistila, že je to jenom stroj, tak v klidu sedí a sleduje hru kartáčů.
Naše holky taky myčku neřeší – jsou obvykle spokojenější než já (chuckle)
Mimochodem by mě nepřekvapilo, kdyby měla Ajvi tendence ty kartáče lovit:))
Všechno nejlepší a ať se ti splní aspoň jedno tajné prání (h) (f) (f) (f)
Vše nejlepší a nejkrásnější a všechno, co chceš, ať se Ti splní, aneb co kdo mě přeje jedenkrát, já jemu tisíckrát.
Milá Dede, krásné narozeniny, hodně zdraví a pohody a taky pověstnou kapičku štěstí…. (rose1)
Milá Dede, všechno nejlepší (inlove) !
Já se také připojím ke gratulantům a ze srdce přeji zdraví a hodně šťastných chvil v kruhu milých lidí (rose1)
Také se připojuji ke gratulaci DEDE.
Hlavně hodně zdraví, štěstí a radosti z vnoučka.
Míša
Totálně OT, ale důležité 🙂 .
Dede, sluníčko naše, štěbetala laštovička, že prý máš dneska narozeniny. Takže Ti přeji železné zdraví, titanové nervy a zlaté lidi okolo. Děkuji Ti moc za všechno, cos pro mě kdy udělala, za možnost se tady scházet s milými lidmi (h) .
Ano, důležité a tak přidávám své přání, ať se v pomyslné zlato promění vše, čeho se dotkneš.
Hodně štěstí, Dede!
Přidávám se k přání zdraví,štěstí a radosti a přidávám ještě přání, aby akce i pokoj přicházely jen v pravý čas (rose1)
u nás jsou myčky, do kterých se auto zaveze a řidič může vystoupit, nemusí být nutně v autě ale mě se v autě v myčce taky líbí 🙂
No, myčka aut mi nevadí- s potěšením sleduju tanec barevných kartáčů i to, jak zvláštně po skle prohání vodu 🙂 I děti jako menší vždycky loudily, jestli „pojedeme do kartáčků“ 🙂
Myslím si, že s těmi úspěchy je to tak půl na půl. Spousta věcí se mi nelíbí. Včetně toho, že když člověk mluví o určitých jevech, je označen za rasistu, i kdyby to stokrát byla pravda. Alr zas tu máme ty možnosti. Možnosti studovat a cestovat, aniž by nám do toho někdo kecal. Po hmotné stránce se máme asi lépe než naši rodiče ve stejném věku. Možná bychom se mohli naučit ty možnosti líp využívat.
S těmi možnostmi máš pravdu Matyldo obvykle je jich mnohem víc, než nad kolika člověk uvažuje.
A taky doufám, že časem se přijde na to, že přejmenováním se problém nevyřeší.
V myčce aut jsem byla jen jednou, ještě s bývalým manželem. A stačilo mě to. Nebyl to příjemný pocit. Zrovna tak nemám ráda otáčivé dveře do IKEY. Asi též mírná klaustrofobie.
A teď k druhé části tvého povídání DEDE. Ano, ať si kdo chce, co chce říká. Naše země rozkvetla. Nevím jestli někdo znáte Plzeň. Ale za minulého režimu byla šedivá a špinavá. Domy v centru byly otlučené. Dnes je Plzeň barevná. Domy jsou opraveny a člověk jen zírá, jak najednou vystoupily zajímavé štuky a jiné secesní ozdoby. A i ta, některými proklínaná sídliště, barevně rozkvetla.
Samozřejmě není vše jen dobré. Různé věci jsme si představovali lépe a jinak.
Ale více co si s manželem užíváme. Že Evropu prakticky projedete bez zastávek na hranicích. Nikdo vás nestaví a neprohledává. Neotvírá vám závoru.
Sice jsou bezpečnostní prohlídky na letištích, ale za to můžeme “ poděkovat “ extremistům.
Míša
Oba moji rodiče pocházeli z Plzně. Sice se dávno usadili v Praze a já už jsem se v Praze narodila, ale hlavně maminka pořád udržovala vztah k Plzni, žili tam její rodiče. Jezdívali jsme tam „k dědovi“ (babičku si nepamatuji, zemřela, když jsem byla malinká). Když pak zemřel i děda, byly urny mých prarodičů uloženy v kolumbáriu kostela Českobratrské církve evangelické (Korandův sbor) na nábřeží – určitě ho znáš. Několikrát za rok jsme tam jezdívali. Praha v těch dobách sice taky nebyla nijak výstavní a barevná, ale je pravda, že Plzeň se mi zdála ve srovnání s ní k uzoufání šedivá a zanedbaná. Maminka vždycky říkala, že Plzeň je trestaná za to, že ji osvobodila americká armáda. Teď už v Plzni bohužel nikoho nemám, ale mám příbuzné v Teplé u ML, takže občas moje kroky vedou na západ a někdy se tam alespoň na skok stavím. Nedá se to vůbec srovnat, je z ní zase krásné město.
Vždycky se zajdu podívat k divadlu. Hrával v něm můj děda z tátovy strany. Strávil v něm řadu let. Maminka ho znala z divadelních prken, aniž by tušila, že o pěknou řádku let později se provdá za jeho syna. Tak si vždycky představuji, jak tam děda žil a hrál.
Jsem ráda Tapuz, že sdílíš stejný názor, že je Plzeň krásnější než dříve.
A staré neboli velké Divadlo J.K.Tyla je krásné.
O tom novém divadle škoda slov. To se nepovedlo. Vypadá jak tovární hala.
Mám pocit, že v Plzni v poslední době řádí šílená architektonická lobby. Viz kašny na náměstí, které jsou vedle katedrály sv.Bartoloměje jak pěst na oko.
Je to sice věc názoru, ale můj šálek kávy to není.
Míša
Míšo a tapuz – Plzeň neznám, ale rozkvětu do krásy věřím (wave)
Jo, rozkvetla. Především jedovatou řepkou. A zkuste si projít, pokud to zvládnete, trať z Lokte zastávky do Horního Slavkova! to uvidíte takové ,,květy“ že vás ten optimismus rychle přejde. Ano, něco málo se zlepšilo, ale za jakou cenu! Nebo snad považujete obludnou kriminalitu, bezdomovce, feťáky a nezaměstnanost za pozitiva? Já tedy ne! Jenže nadarmo se neříká, že sytý hladovému nevěří.
Krakonoši, váš důvod nevěření ale nebude v tom hladovění, že ne? 🙂
Hladem zatím netrpím. Zatím a jen díky tomu, že nejsem odkázán na oficiální nákupní prameny. Čili v tomto směru se pro mne nic nezměnilo; stále platí, že když chci něco kvalitního a levného, musím si to sehnat sám a ,,bokem“. Jediný rozdíl je v tom, že dnes ušetřím mnohem víc, protože co za ty sajrajty v obchodních řetězcích chtějí je vrchol drzosti! Včera jsem si pro mláďata objednal dárek k vánocům, dostanou notebook. Zaplatím za něj, protože jde o soukromý dovoz, polovinu toho, co v Alze a, pochopitelně, bez DPH. Za au to jsem ušetřil před třemi roky 180.000 Kč. Za pohonné hmoty také, díky úpravě na E-85, platím o 10 – 14 Kč/ litr méně, než kdybych jezdil na benzin a ještě mi to žere míň. Jenže pamatuji časy, kdy litr benzinu stál 2,30 Kčs a čistý příjem jsem měl čtyřiapůl tisíce.
Noo – ale já pamatuju, že litr stál 8,- Kč a já měla plat 1.600,– (a to byl dobrý měsíc)! Ovšem mne to tenkrát tak nebolelo, protože podle pořadníku jsem si mohla koupit auto tak ke svým padesátinám (teda vlastně už na rok mám nárok (rofl) !)
Jestli ono to nebude tím, že já skutečně pracoval a ledaco z toho, co jsem postavil a smontoval před čtyřiceti a více lety, funguje dodnes. Kdo leštil v kanclu zadkem židli, bral, pochopitelně, míň, aneb platilo se podle toho, jak byla činnost daného jedince pro společnost přínosná. A auto jsem s v r. 1982 koupil tak, že jsem zašel do Mototechny, vybral si typ a barvu, složil u kasy hotovost a za půl hodiny spokojeně odjel i s povinným ručením a SPZ.
Přála bych vám Krakonoši leštit židli u nás ve FN. To by jste se hochu nezastavil za celý den.
Na tyhle řeči jsem citlivá, kdo si to nezkusil, ať nehaní.
Míša
A kdo vás nutil tam dělat? Tohle mám rád, jak každý kňourá, že musel makat a měl málo, ale co udělal pro to, aby tomu tak nebylo? Já jsem taky dělal práci, kterou jsem původně dělat nechtěl, přesněji řečeno, rodiče ze mne chtěli mít inženýra, doktora, klavírního virtuosa a bůhví, co ještě. Nakonec jsem se vyučil, vystudoval průmku a bolševikův podus jsem zareagoval tak, že jsem si našel místo, kde jsem měl nadprůměrný plat a naprostou svobodu, nebjsem se nikdy necpal na vyšší pozice, kde bych na tom byl sice finančně stejně a musel bych držet hubu a krok, ale moje společenská prestiž by stoupla! Jenže na společenské prestiži mi nikdy nezáleželo. Prostě jsem byl to, čemu se dnes říká ,,nepřizpůsobivý“ a vyplatilo se mi to.
Víš Krakonoši, já neměla ve svém bezprostředním okolí nikoho, kdo by si minulý režim takhle užíval.Plat, o jakém mluvíš, byl výsadou horníků, montérů, možná lidí v zemědělství, nevím, já tyto lidi neznala.
Výsledky práce svého otce, plánování, přípravy a dohledu na realizaci velkých dopravních staveb na železnici taky mohu vidět dodnes. Ale majlant za to nebyl. Ani ve farmacii jsme jaksi zlatý důl nenašli. Holt, blbí inteligenti, že 😛
Taky systém vzájemných úsluh a úplatků nás nějak obcházel a věř, že ani ze dvou platů v rodině se barák jen tak postavil nedal. Kde by člověk vzal na všechny potřebné úplatky, pozornosti prodavačům, o oprašování a přeplácení řemeslníků ani nemluvím.
Žij si spokojeně se svými úspěchy, ale negeneralizuj. I my si ještě dobře pamatujeme, jak to tehdy chodilo.
V zemědělství ne, pracovala jsem tzv. přidružené výrobě a tady v podhůří platy nepřesáhly 2.000. Pokud jsme si nevzaly alespoň 2 hektary cukrovky k jednocení a okopání tak jsme na dva tisíce nedosáhly. Žádné všimné ani výhody z toho nebyly- Asi jsme v tom neuměli chodit. Mě nic jiného než přidruženka nezbývalo, protože jsem měla invalidního synka a tak nějaká kancelář nepřipadala v úvahu. Rozepsala jsem se a mohla bych i pokračovat, ale raděj ne.
Dede správně. Blbí inteligenti. Soudruhů se báli, takže ti mohli přes 40 let úspěšně škodit, potom se postarali o to, že místo abychom se stali svobodným, neutrálním a suverénním státem, jako Švýcarsko, jsme vlezli do řitě NATO a EU a dnes si z nás celá Evropa dělá skládku a naši vojáci za naše peníze krvácejí, (zcela zbytečně) v Afghánistánu a dalších horoucích prdelích. Nebo snad tohle všechno má na svědomí dělnická třída?
Marska:
V Mikulášovicích bydlelo před r. 1989 deset tisíc lidí a všichni měli práci. Dnes tam jsou necelé dva tisíce a půlka je jich nezaměstnaných. A jak to konkrétně v tom vašem podhůří vypadá dnes? A pokud jde o myčku: je taková bezpečnostní zásada a sice, že systém musí být konstruován tak, aby se z něj dalo kdykoli vyjet, byť i za cenu poškození části zařízení, např. dveří na výjezdu.
dnes to tady nevypadá nejhůř, kdo chce pracovat a může, tak práci najde. My jsme Podještědí a okraj Českého ráje.
Já vím, má asi stejné šance, jako houbař na Sahaře. A je velký rozdíl mezi houby hledat a houby sbírat. A žebronit o práci a ještě být rád, že vůbec nějakou mám a že můžu dřít od nevidím do nevidím za pár šupů, s tím, že když se mi to nelíbí, můžu jít, za mne přikluše ihned pět dalších otroků…Děkuji, už jsem zvracel. Bez práce je dnes u nás skoro jeden milion lidí. Na podporu jich sice dosáhne jen část, ale i tak jsou to peníze, které mizí v kanálu. Pokud by tito lidé práci měli, stát by měl na lepší zdravotnictví, vyšší důchody, kvalitnější silnice a t. d. protože by nemusel živit bandu darmožroutů na U. P., nemusel by vyplácet lidi za to,že nic nedělají a vybral by víc na daních. Jenže to by pány podvodnikatele bolelo, protože by museli platit evropské mzdy.
Krakonoši, Krakonoši, to od vás není vůbec hezké, že tady manipulujete s čísly, jak se vám hodí. Píšete o téměř milionu nezaměstnaných, ve skutečnosti jich je 520 tisíc a za poslední rok číslo stále klesá. Dál už komentovat nebudu.
U nás mají ty sukénky červenomodré…a taky to vypadá velice dobře….na myčku já ráda….
http://ioanna-ioannina.livejournal.com/119169.html
🙂
Nikdy víc nemůžu na myčku. Jednou se mi stalo, že jsem seděla v autě při mytí a najednou mi kartáče začaly ohýbat zrcátka, až se mi jedno rozbilo. Tu „bezmocnost“ v autě už nikdy! Předtím jsem na myčku jezdila běžně, podotýkám, že zrcátka jsem měla sklopená, anténu odšroubenou. Protože jsem málo průbojná, tak jsem náhradu nevymohla. Od té doby mě na myčku nikdo nedostane. Když je to nutné, musí jet manžel, jinak myji a ráda sama. !(envy)
Já zase rád nechávám dřinu strojům, protože to, co bych dělal přes hodinu a co by na ulici ve městě prostě nešlo, zvládne stroj za několik minut. A Felda se myčky bojí, takže je v ní velice hodný a když doma zlobí, stačí mu říci: půjdeš do myčky! A je klid. A pokud jde o tu bezmocnost: Stačí nastartovat, zařadit jedničku a vyjet, jenže ono se to dobře radí, já vím. Jenže každý stroj se může občas poondit a je dobré, být na to připraven.
Čekala jsem, že mě pošlete k vařečce nebo do slepičárny a vy ne. Vy jste se mě i trošínku zastal. Já nevím, jestli se dá z té kartáčovny vyjet bez dokončení programu. Mě mělo varovat, že už tam trochu střepů bylo. Holt, za blbost se platí.
Maruško, tos ještě dopadla docela dobře – kamarádce spadl v myčce na kapotu ten kartáč! (tmi) No a pak byla tři neděla bez auta, protože zrovna nebylo v servisu cosi k sehnání.
No a když měla auto konečně v pořádku, měli jsme k nim přijít na návštěvu. Poslala pro nás svým autem syna s tím, abychom si mohli i připít (jinak vždycky někdo řídí, že). No a na cestě k nim si dva moulové na křižovatce nedali přednost, a po srážce jeden z nich vletěl do nás, jak jsme čekali a dávali tu přednost. No a auto bylo zase v servisu (a my zatraceně rádi, že jsme to přežili:))… 😛 jsou někdy dny, kdy je lepší nevylézt z postele (angel)
Jo, den blbec, aneb když se daří, tak se daří. Já jsem si dnes vyjel přes půl Prahy pro hotovou zakázku, vrátím se, sednu ke kompu a čtu, jak v místech, kterými jsme bez problémů projel, došlo k hromadné bouračce a všechno stojí.