Milí hraví literáti! Dnes vám nabízím možnost psát hezká akční drabble z jakéhokoliv světa je vám libo, pokud ovšem použijete věty, které tvoří dnešní zadání:))
Takže o čem budete tento víkend psát? Vyberte si jednu – nebo libovolně kombinujte – věty, které níže nabízím. Upozorňuju, že vaše stoslůvka je tentokrát musejí obsahovat v přesném znění!
- A v té poslední sklenici byl…
- Velké holky nepláčou, velké holky…
- … a zaútočil.
Jako obvykle budu zvědavě čekat, jak se s tématy poperete. Přeju dobré nápady a ještě lepší zábavu!
Krásná drabblátka. Všechna. Ale nejvíc mně za srdce vzala dvě. Milá MaRi, tvoje drabble jsem prožila a stojím v úžasu, jak dokonale jsi dokázala popsat to, co jsem tehdy cítila.
A Miki, tobě děkuji za tvoje drabble. Protože moje jezevčička je už stará a tahle situace mně čeká. Kéž by to bylo až za dlouho!
Děvčata díky! (h)
(hug).
Milá Dede,
teď mi ještě dozrálo do drabble z minulého týdne, je to po termínu, ale musím se podělit 🙂 .
————–
Šavlozubý úsměv
„Nesmysl!“ prskl tygr. „Budou nás uctívat, jen když se budou bát!“
CD zasténala. Zlatí vlci. Už po pár slovech pádili lovit s novými parťáky a olízávat voňavé zadničky lidských štěňat. Ale domestikace šelem kočkovitých…
„Budou-li se vás bát, hodí vám kus flákoty a utečou před vámi. Ale chytré šelmy mohou mít víc. Plné misky, pohodlné teplé pelechy, mlsky, opečované kožichy, zábavné předměty,… ale to neudělají ze strachu.“
„Hmmmvvvrrr,“ zamyslel se šavlozubý tygr. „Nic neslibuju,… ale co by to obnášelo?“ „Trochu zmenšit.“ „Tak jo.“ „A ještě něco,“ podotkla CD, jako by na tom až tak nezáleželo, „trochu vám musím poopravit úsměv.“
(rofl) (rofl) JJ, jsi prostě geniální a ani za to nejspíš nemůžeš – tady i ve vědě! (inlove) Jsem moc ráda, že sem píšeš (wave)
Já jsem v tom prosím nevinně 🙂 . Dobrou (h) .
Dívám se na poupravený úsměv svých koček a říkám si – funguje to skvěle.Ještěže si dal šavlozubý tygr říct.
Mám! Ale že to trvalo :).
Stříbrný samet
Francie, 1838
Louis Daguerre zkontroloval, zda je vše na svém místě. Láhve zásobních roztoků, misky, dřevěná krabice, sklo a tmel. Zatáhl tlusté černé závěsy. Světlo procházelo jen malou červenou záplatou a dopadalo na podlahu. Z kamery obscury vyndal stříbrnou desku a vložil ji do krabice, na jejímž dně ležela miska se rtutí. Fascinovaně hleděl, jak z desky vystupuje obraz tvořený mléčným amalgámem. Rok mu trvalo, než přišel na to, jak vyvolaný obraz uchovat. Aby na slunci nezčernal a zůstal mu jemný sametový nádech. Tajemství se skrývalo v poslední sklenici, v ustalovači. A v té poslední sklenici byl horký nasycený roztok kuchyňské soli.
Tyjo, viď že někde hromadíš veškerou Vědu? Třeba na svém LJ? Protože to by byla věčná škoda tohle nemoct najít po kupě…
Já se k tomu jednou dokopu a udělám na LJ pořádný archiv, pokud možno i se systematizací podle témat (odborných). Ale protože má den jen 24 hodin, ještě nevím kdy 🙂 .
Dojemné,hororové.veselé-proste skvostné!!!Nemám na vás. /ale len tak šeptom-ešte som nemala adresu pst-za čo teda mňa platia,neviem/
Verenko, tvoje nevýjezdy znamenají, že lidi mají víc štěstí než obvykle! (wave) (inlove)
Tak jsem přečetla všechna další drabbleata a nestačím žasnout (clap) jaké jsou to skvosty. Hančo, skvěle, lékařsky použité téma s přímoho sci-fi „punch line“ ! Miki, u tvého drabblátka se mi vehnaly slzy do očí jak je krásné a u Matyldy jsem se naopak rozchechtala. U Dagmar zase vtipně „zaútočil“ virus, zatímco u KittyV nepřející kocour. Jste všichni skryté talenty, krásně se to četlo.
V místnosti bylo ticho. Azor se pomalu pohyboval kolem řady sklenic. Pracoval soustředěně.
Blížil se ke konci řady, naposledy natáhl nos a v té poslední sklenici byl skutečně zcela jiný pach než v předchozích. Pomalu uléhal…..
……když vtom vrzly dveře. „Sakra, náčelník, právě teď ?“ naskočila všem stejná myšlenka.
„Jde to dobře, náčelníku, všichni psi označili správný vzorek od pacienta s karcinomem plic“.
„Až na to, že tady Azor si dělá, co chce“, ušklíbl se náčelník.
Všichni se otočili a skutečně – Azor pomalu vstal a přecházel místností k jejich skupině. Pak předpisově zalehl. Jeho nos mířil přímo k náčelníkovi. Ticho zhoustlo.
Hančo, z toho jde mráz po zádech… huhu. Ale je to skvěle vymyšlené! (inlove)
„Velké holky nepláčou, velké holky bojují,“ řekla, když jim voda vzala dům a budovala nový domov.
„Velké holky nepláčou, velké holky slaví,“ řekla, když jí sdělil, že ji opouští a vyměnila zámek u dveří.
„Velké holky nepláčou, velké holky si dají frťana,“ řekla, když přišla o práci a zřídila si živnosťák.
Ale teď její mantra nefunguje. Sedí na zemi a v náručí jí dodýchává stará jezevčice. Jen ona ví kolik zoufalých bezesných nocí spolu strávili, kolikrát z přituleného hebkého tělíčka čerpala sílu znovu vstát. A poslední pohled hnědých mandlových očí říká: „Vyplač se, i velké holky mají nárok na slzy.“
Miki, to je krása… Děkuju (inlove)
Minulý týden jsme viděla film Ďáblice a z toho vychází i tohle drabble.
To snad není možný! Ať se ten chlap sebere a táhne s takovými nápady do háje!
Já tady uklízím a vyvářím a on si přijde a zeptá se mě, proč jsou červený hrnky napravo od zelených a ne naopak. A proč máme k večeři hubený špagety místo tlustých makarónů, což by mělo být dneska, protože je čtvrtek.
Máma mi říkala, že žena má vytvářet spokojený domov, ale co když není spokojený pro ni?
Ale jsem velká holka a tak si to jako velká holka pořeším.
Velký holky nepláčou, velký holky hážou červenýma hrnkama a vyklopí mu špagety na hlavu!
(rofl) Matyldo, tys mě fakt potěšila! Ty špagety prostě vidím (rofl)
Strašně se mi líbí, jak stále rozvíjíme ideu toho, co velký holky dělají, když nebrečej 😛
Pokus o Drabble:
Podzimni vecer, smutna obloha, mraky tezke, tmava zakouti, stinu se lekam, srdce bije, zalykam se, bezim, je pozde, prilis pozde, vybral si me a zautocil chripkovy virus jeden potvorny. Oci slzi,v hlave huci, telo boli, uvar milacku cajicek dobry…:-)
A dej do něj slivovici, to na viry platí. 😀
Hezké, ale není to jen půldrabble?
🙂 se slivovici yummmm a taky citron/med/rum a nemusi to byt v tomto poradi.
A spravna pripominka! Vsak to byl jen pokus 🙂
Skvěle zpracovaný útok, milá Dagmar! (inlove) Takový tu ještě nemáme. Pokud je to však přímo teď ze života, tak zaútoč taky, ať se viru zbavíš – rada JJ není od věci (chuckle)
Dekuji moc 🙂 a utocim, utocim!
Podobně jako Tora má za sebou náročný den, ale témata jsou fajn. Takže:
Mléko. Mléko! MLÉKO! Plná miska. Opatrně kroužím kolem. Opravdu mléko? Opravdu pro mne? Váhám. Kouknu se kolem. Sam tvrdě spí. Tiše pochrupuje? Ne, hlasitě chrápe! Pššt.
Plížím se. Blížím se. Obcházím zleva, obcházím zprava. Mohlo by to být nebezpečné. Vždycky je to nebezpečné. Velmi nebezpečné. Ale snad mohu. Třeba se to povede.
Tak přece. Nořím nos do misky. Opatrně nabírám na špičku jazyka. Ta chuť. Tak sladké. Lahodné. Ještě, ještě… Mňaum.
Probudil se. Přiřítil se… a zaútočil. Do boku mne udeří velké tělo. Hlava mi vyletí z misky. Nééé. Zas na mě nezbude nic.
„Nemáš tak mlaskat, Karolíno,“ říká panička.
Chudák malá tyranizovaná Karolínka, ani mlasknout si nesmí, aby ji nějakej mameluk kocouří hned nevyhodil od misky… 😀
Super!
Když ona mlaská děsně hlasitě. Kdyby byla opravdu taková dáma, jak se obvykle tváří, tak by se třeba neprobudil.
Jo, ještě jednu drobnost – ona ta chudinka „malá“ Karolínka váží přes pět kilo. (Pravda, Sam skoro šest, a zatímco Kája je mírně obézní, tak kocour v plné síle typu panter.)
Kája je chytrá – hraje to na chudinku. 😀
Melly to dělá taky tak, když jí kólie vyžírá misku: místo aby zvrčela kólii, přijde si stěžovat, jakej ona je chudák odstrkovanej… a doufá, že z toho něco kápne. (rofl)
Pozdravuj pantera v plné síle!
Ale funguje jí to docela pěkně. Zvlášť na páníčka, když udělá smutné oči, tak ten hned vyhazuje Sama ven a nalívá mlíčko do misky.
Panter se rozvaluje v peřinách a tváří se, že pro pantery je to to nejlepší místo na spaní.
By měla panička navalit další misku pro Karolínu, ne? To je mi teda škandál, toto :-))
To by nepomohlo. On zvládá s přehledem dvě misky takřka současně. Panička to řeší tak, že mlíčko nalívá, když kocour odchází ven na toulky.
Chichi, když je někcdo na cestě zboje, musí se chovat tiše, milá Karolíno! (chuckle)
Díky, milá KattyV, za bezvadné drabblátko! (inlove)
No, to jí ještě nedošlo. A pak jen kouká.
Velké holky, to je jedna dámská dračí posádka 50+, jsou naprosto skvělé. I když mi ještě 50+ není, jezdívám s nimi na různé MS a ME jako pomocnice, mám je moc ráda, je to bezvadná parta. 😀
Pokud se velké holky povznesou nad malicherné pře – což už vetšinou umějí, jsou přece velké – mohou si skutečně spolu užívat skvělé časy! (wave) Mávám k dračím lodím!
Dnes jsme byli na Černé hoře a moje srdce jásalo – čekalo nás tam nejen sluníčko, ale i mráz, spousta námrazy a trochu sněhu. Nádherná ukázka zimy… jak se na tu opravdovou těším! (angel)
Koukněte se taky, jak tam bylo pěkně…
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Vylet_za_slunickem_na_Cernou_horu/
Přečetla jsem všechna skvělá drabblata – dojemná, veselá i to z drsné stránky života. Prostě bezva. No a mi to nedalo, zkusit ještě jedno téma.
Velké holky nepláčou, velké holky…
Hm, prý velké holky nepláčou, velké holky…dělají co? No některé zuří, nadávají, vztekají se. Ale to k ničemu nevede, to se mine účinkem právě u toho, který nás k pláči dohnal. Spíše ho to naštve. Zato taková plačící, ba vzlykající ublížená chudinka – tak to je něco jiného, to zabere! Od toho jsme to slabší pohlaví, ty měkké povahy, ty hloupé blondýny, ty ufňukané Nány a já nevím co ještě. Proč se podle toho nechovat? Proč tuhle čistě ženskou zbraň nepoužít v momentě, kdy víme, že to přinese kýžený výsledek? Takže – velké holky, když je třeba plačte a s gustem. 🙂
Maričko, to je moc hezké – z téhle stránky! (chuckle)
Jeden drablík lepší ako druhý!!!Kde na to chodíte,baby?Zajtra nastupujem na dvadsaťštvorku,snáď bude taká adresa,čo ma nakopne,snaď.
Tak dnes se taky přidám:))
Velké holky
Stály kolem instruktora a sledovaly ho pozornýma očima.
Každá z nich byla obětí násilného útoku.
Ale ani jedna nezůstala poražená, proto byly tady.
Mluvilo se mu těžko. Nesměl je litovat, ale v duchu zuřil. Někdy měl chuť se stydět, že je taky chlap.
Odkašlal si. Vždycky bylo těžké začít.
„Pamatujte si, že velké holky nepláčou, velké holky…“
„Jedí!“ zamumlala jedna z nich.
Smích zaplašil nervozitu. Potěšeně zaznamenal, že se zasmála i ta, jejíž tvář byla ještě poznamenaná blednoucími podlitinami.
Zvýšil hlas.
„Velké holky nepláčou, velké holky jednají.
Když už nemůžete utéct, zaútočíte.
A já vám ukážu, jak sejmout toho grázla.“
..a zaútočil
Park byl prázdný, měla by jít domů. Do tmavého, přízemního bytu. Předklonila se a pohladila jeho hustý kožich. „Taky se ti nechce viď?“ Olízl jí ruku. Vzala si ho z útulku, aby nebyla sama. Byl
už starší, trvalo, než k ní přilnul. Teď ji bezmezně miloval. Chodili sem každý den, byl zvylký na kolemjdoucí. Ležel pod lavičkou, jeho černé tělo splývalo se zemí. Najednou zavrčel. Viděla blížící se postavu. Jistě jedna z mnohých, které denně míjely jejich oblíbenou lavičku. Jeho vrčení sílelo. Že by cítil to, co ona ne? Postava byla jen pár metrů od ní, když vyrazil a zaútočil.
Brr, Maričko, až po mě šel mráz! Ještěže měla toho psa! Výborně (inlove)
A protože mám po náročném dnu (celý den jsem s malým synovcem vyráběla perníkovou chaloupku, a to, vážení, není jen tak, to je opravdu náročná práce 🙂 ) tak další drabble už nevymyslím.
Ale přidám jedno, které už je napsané a které jsem jen lehce přizpůsobila. Snad se bude líbit.
Název: Na stráži
Téma: Už je tady zas
Už ho zase slyším.
Plíží se kolem. Vím to.
Ještě ho nevidím, ale je tu. Jako včera, jako před týdnem. Nedá si pokoje.
Čekám v naprosté nehybnosti, svaly napjaté, připravený k akci.
Teď zastavil.
Je na kraji zahrady, váhá. Tuší, že tu někde jsem a čekám.
Nervozita stoupá a mé tělo se chvěje nedočkavostí. Slyším první váhavý krok, druhý…
Jeho touha je silnější než on. Tohle je ale můj pozemek a moje jídlo. A moje taky zůstane! Vidí mě. Nahrbil se a zaútočil. Tasím. Skok, náraz a křik.
Nahoře se rozletí okno:
„Zatracený kocouři! Kdo má v tom jekotu spát?“
Toro! Hotel u devíti koček, viď? (inlove)
Paráda! zajímalo by mě, jestli taky někdy hulákáš do vášnivé kocouří noci! (chuckle)
Ani ne, Dede… spíš vybíhám a hledám, kdo zas koho bije 🙂 teda z kocourů. Ale většinou nic nenajdu, protože jsou rychlejší než já.
Dede, Dede. Já mám prostě občas takovej hloupej blok. Přečtu si téma, něco mi naskočí a nedokážu se toho zbavit. Byť vím, že je to hloupost, ale prostě to drabble ožije a všechny ostatní drabblata, která jsou určitě mnohem kvalitnější a lepší, zažene do kouta, odkud jen smutně koukají na to, jak se tohle jedno prodere na svět.
Takže tohle mé drabble je taková hříčka. Prostě jak jsem viděla tu větu, naskočilo mi a hotovo. A osoby v něm uvedené se zajistě poznají, co, děvčata?? Ostatní to možná bavit nebude, ale já s tím fakt víc neudělám. Dokud ho sem nenapíšu, nedá mi pokoje :-).
Takže všem ostatním se když tak omlouvám…
Drabble:
Když se na čas přistěhovala kamarádka, ztratily se nám pasy. Ne doklady, ale naše pasy. Zákusky, čokoládky, dobroty… když nás spatřila naše další přítelkyně, s údivem pronesla: „Vaše pasy máte v zavařovačkách na půdě? Protože nechápu, kam se poděly…“
Smutně jsme na sebe pohlédly. Bylo nám jasné, že je zle. Kamarádka to vyřešila jednoduše. Po odstěhování si pořídila štěně a začala se psy podnikat dlouhé túry. Pas ze zavařovačky byl vyndán brzo.
Avšak já se trápím už dlouho. Ale včera jsem se postavila na váhu… a na půdě se otevřela zbývající sklenice. A v té poslední sklenici byl… ten můj.
Nádhernej blok, milá Toro! Smála jsem se a měla proč. Geniální nápad! (rofl)
Toro! (rofl)
A nemáš tam ještě jednu zavařovačku? Založenou? Zaprášenou? Ztracenou běžným pohledům? A v ní … v ní můj pas? (blush)
Jo děvče, můžu kouknout… ale to víš, hlubiny naší půdy… to budeš muset trochu máknout, než ji dohledám a otevřu 🙂
Jako že bych každý den zaběhla pěšky do Hotelu u spousty koček a prosila na kolenou (rolf) ? To by mohlo být účinné … 🙂 .
To si piš!
😀
Můžeš to vzít šalinou přes Kóliov, poběžíme spolu. To bude Tora muset rychle nabrousit zavařovačkovej otvírák. 😉
Když budeš chtít, půjčím ti tažnou kólii. Kudy ta tě protáhne, kterýma všema zmolama a roklema, to si ani neumíš představit. To půjde sakra rychle! (rofl)
Toro, gratuluju k nálezu a otevření! (inlove)
Děkuji, však ty tu svou už taky máš otevřenou, myslím 🙂
Obávám se, že jsem si ji zase stihla zavařit. Asi budu muset častěji běhat přes kopec, zvlášť když je to teď už několik kopců. 🙂
Kólii nechci. Jen jednou jsem držela v rukou popruhy od dvou saňových psů. Pak ten jejich *** (musher se nehodí, dosaď dle fantazie) zavelel start směrem do ostružiní. Jim to bylo egál, oni přeskočili. Já ne. Měla jsem plavky. 😛
Ale Tora je pašačka. A sláva jí, ta je pašák atd. atp.
Tak jo, Verenko, ať máš co číst. Pokračuji v příběhu započatém v „dušičkovém“ víkendu:
Malé tlapky se opřely Sabině o koleno a v ruce ucítila míček. Zvedla hlavu od knížky a zadívala se do černých korálků nad dychtivě otevřenou tlamičkou.
„Co chceš, Lesánku? V pokoji si nemůžeme házet. To ti nestačilo venku?“ pohladila trpasličího jezevčíka a vzala jej do náruče.
„Tolikrát jsem Slávka hubovala, když ti házel v domě hračky,“ zabořila obličej do Lesanova kožíšku. „Jak ráda bych to vzala zpět, kdybych mohla…“ srovnala černou pásku na rohu fotografie. Psík se zavrtěl.
„Ne, Lesánku, velké holky nepláčou, velké holky…“ vzlykla a snad ani nevnímala, že jí růžový jazýček olízl slzu stékající k rozechvělé bradě.
MaRi, moc krásné… a moc smutné. Píšeš opravdu čím dál tím líp. Moc se mi tvoje drabblata líbí. Fakt.
MaRi, Tora má pravdu, jsi čím dál tím lepší. Dnes mám z tebe slzy na krajíčku… brr. Napsalas to výstižně. Za sebe bych skoro řekla – až moc! (inlove)
MaRi, nádhera (inlove) .
Šišmarja,už píšte,nech sa môžem inspirovať!!Také krásne vety a mňa nič nenapadá!!!!
Verenko a Dede, sorry, dokončuju povídku, co má zítra termín odevzdání. Jestli stvořím nějakej drabblík, tak až v neděli večer.
MaRi nahoře, jseš čím dál tím lepší! (h)
Počkej Verenko, přijde ťuknutí, na něco se podíváš a drablík bude na světě! (wave)