Sedím na lavici studeného barokního kostela a hlavu mám v oblacích. V uších slyším hukot divoké vody, výkřik dravce, dusot koňských kopyt. Zvuk se ozvěnou odráží od horských štítů, vzduch je jiskřivý a duše nahá. Ach, to je ale hudba!

Přitom jsem ještě den předtím neměla ani ponětí, že něco takového existuje. Dozvěděla jsem se o koncertě jen náhodou, když jsme domlouvali další zkoušku divadla. Kamarádce nedalo moc práce nás s Danou přesvědčit, že tohle stojí za to. Jak já jsem ráda, že jsem tak snadno přesvědčitelná! Tedy aspoň pokud jde o hudbu:))

V kostele sv. Josefa v Dubenci totiž vystoupila skupina Altai Kai (jeden z přepisů z ruštiny) – tři mládenci pocházející z Altaje, hrající tamější hudbu na tamější nástroje. Po několik prvních písniček je provázel dětský orchestr Základní umělecké školy ve Dvoře Králové, potom už hráli sami.

Kostel sv. Josefa v Dubenci

Úžasná akustika kostela prohlubovala zážitek až k neuvěření. Ono to celé bylo dost k neuvěření, protože součástí té hudby jsou dokonale napodobované zvuky přírody – živých tvorů i živlů, větru a vody. No prosím – slyšeli jsme někdy pod barokním oltářem zaržát koně? Tak já včera ano – a byl jak živý!:))

Ona celá ta hudba často zněla rytmem připomínajícím dusot koňských kopyt. Jednou pohodlně cválajících, jindy tepající zem v soustředěném galopu. Sama melodie byla chvíli lehkým vánkem, jindy dunící vodou, poté tesknou duší či srdcem zpívajícím radostí. Napadlo mě, jak dokonale umí lidová hudba zrcadlit svět… a jak se proto svým způsobem jedna druhé podobá:))

Žákovský soubor ZUŠ Dvůr Králové

A potom předvedli něco těžko uvěřitelného – já bych to nazvala lidskou fujarou. Šlo totiž o altajský hrdelní zpěv. Sama to vlastně popsat nedokážu, takže koukneme, co o tom píší zasvěcení na stránkách http://www.altaikai.cz/:

„Hluboký hrdelní neboli alikvotní zpěv má své prameny ve střední Asii. Starověké kultury ho používaly u rituálních obřadů, oslavě hrdinských skutků a především k léčení nemocných.

V sibiřské Altai se tento druh zpěvu stále předává z generace na generaci. Zdejší zpěváci se už od mládí učí zvláštnímu nastavení úst, hrdla a jemné práci jazyka, aby se jim povedl hluboký dvojhlasný zpěv zesílením tzv. alikvotních hlubokých tónů.

Posluchač může vnímat nejen hru tradičních nástrojů a hluboký zpěv, ale i různé přírodní zvuky, zurčení vody, šumění větru, zpěv ptáků, hlasy zvířat i pastevců a to všechno v jedné chvíli. Svým zpěvem se spojují nejen se zemí, přírodou i předky a vyprávějí hrdinské eposy, ale uzdravují nemocné, proto mezi svým lidem požívají velké vážnosti.“

Altajci

Nevím, jestli takový hlas dokáže uzdravit tělo, ale rozhodně potěší duši. Je mi moc líto, že nemám takové vybavení, abych vám dokázala ten zážitek pořádně zprostředkovat. Protože tento druh hudby provozovaný v kostele s vynikající akustikou je něco, na co nezapomenete. Přesto jsem se snažila fotit a nahrávat, aspoň jak můj foťák stačil.

Takže tady najdete plakát na představení: http://www.dubenec.cz/obec/aktualne.html

Tady najdete videa:

První: https://www.youtube.com/watch?v=0IJFvZVPVvg

Druhé: https://www.youtube.com/watch?v=5XutTo_dv68

Třetí: https://www.youtube.com/watch?v=m3po5c1CKZM

A tady je video z netu: https://www.youtube.com/watch?v=2lnxs_DMUDk

Užijte si to!:))

Dnes se neptám jen na to, jak se vám tahle hudba líbí, byť mě to samozřejmě zajímá. Spíš jsem zvědavá na vaše zkušenosti s jinými typy lidové hudby, naší i cizí – a to jak aktivní (hrajete, zpíváte, tančíte), tak pasivní – posloucháte. I negativní názor je názorem, takže pokud vás tento druh hudby neoslovuje, klidně to řekněte také:))

Muzikanti…