Ti, kdo mě doopravdy znají, jen nevěřícně vrtěli hlavou: Cože? Ty? A na módní přehlídku? Neuvěřitelné!“ Popravdě, měli pravdu. Kvůli módě bych se neobtěžovala. Ale o tu tady – aspoň z mého hlediska – šlo až v druhé řadě.

V první řadě totiž šlo o nápaditou a pracnou odpověď mojí kosmetičky na blbou náladu, na pocit, že ve Dvoře Králové chcípl poslední hypotetický pes. Vyprávěla mi, jak si jednou beznadějně vzdychla před svojí přítelkyní, že město je takové mrtvé, neaktivní, většina lidí jen lamentuje. A ta přítelkyně se na ni jen podívala a řekla: „Tak pro to něco udělej, aby se to změnilo!“

Než to začalo

A tak Romana uvažovala, co by měla dělat. Sama říká, že opravdu umí jen své řemeslo – a tedy ošetřit pleť a nalíčit ženu tak, aby vypadala nejlíp, jak dokáže. Tak co s tím? A pak na to přišla – uspořádá módní přehlídku. A ne ledajakou – všechno se bude odkazovat na české výrobky, nejlépe místní. To by bylo, aby se věci aspoň trochu nepohnuly!

Dívky z taneční skupiny Angeles tančí v předváděných modelech

Sledovala jsem proces jen v diskrétních (tj. časově oddělených:)) okamžicích a registrovala jak nadšení, tak potíže. No a tuto sobotu to všechno konečně ve vyzdobeném sále místní základní umělecké školy vypuklo.

Nejdřív předváděly mladé dívky z taneční skupiny Angeles Dance Group http://www.angeles.cz/ (+ jeden mládenec:)) sportovní oděvy, potom Romana předvedla líčení do společnosti. Ještě před přestávkou představili „naši“ (rozuměj: zde usedlí) Holanďané doupě hříchu, které zřídili přímo na jednom z dolních rohů královédvorského náměstí. Inu, jak jinak byste nazvali prodejnu, kde jsou k dostání vynikající holandské sýry, výborné víno a nejkvalitnější čokoláda?:))

Je libo zimní bundu?

Právě tyto sýry, spolu s uzeninami vyráběnými řezníkem z Pecky, byly hlavní atrakcí následující přestávky. Potom už byly předváděny modely z aktuální kolekce módní návrhářky Heleny Bedrnové a vlastní produkce společnosti Pletap. Modelky byly obuté v botkách z obchodu Boty, botky, botičky, který také sídlí na královédvorském náměstí. Nějak jsem nevěřila vlastním očím. Takovou nabídku jsem od Dvora skutečně nečekala.

Dívčí bunda na svah i do školy

Zažila jsem přitom hned dvě milá překvapení – jednak modely byly nositelné a něco bych si vybrala i já, byť většinou hladovým zrakem sleduju spíš oděvy vynikající nepromokavostí a neprofukavostí, než ty, které zdobí módní ikony:)) Za druhé mě velmi mile překvapily modelky – byly to ženy zralé, krásných, leč zcela normálních postav, které si celou přehlídku zjevně užívaly. Ne, nebyla to Paříž, Londýn ani Milán. Ale bylo to uvěřitelné a lidské.

Kosmetička Romana Bašová aneb ta, která za to všechno mohla:))

Byla za tím obrovská spousta nadšení a práce, nabídnutá a poskytnutá celou skupinou lidí zcela dobrovolně, jen proto, aby město trochu ožilo, a aby se dostalo pozornosti českým výrobcům a místním podnikatelům.

Dáma v šatech – celkem odvážných:))

Ale to hlavní, čeho si opravdu moc cením, je motto celé události: „Nejsi spokojen? Tak udělej něco proto, aby se věci změnily!“ A víte, co je na tom nejlepší? Že se ty věci měnit dají! Ano, jde to jen po maličkých krocích, ale jde to.

A tak, až na vás zase poleze blbá nálada, udělejte něco proto, abyste ji zahnali. Nenechte ji, aby se tu roztahovala:))

Další šaty.:)) Škoda, že jsou fotky tak špatné, ale líp to s mým foťákem nešlo

Dnes se tedy celkem logicky ptám: najdete ve svém okolí nějaký příklad, kdy se lidé postavili remcání, stížnostem a nenáladě prostě tím, že něco pěkného pro druhé udělali? Děláte něco takového sami? Pokud jste našli způsob, jak pustit sluníčko do šedi nudy a stížností, řekněte to ostatním!:))

Před závěrečným defilé