BTW: Přehlídka dobré vůle

1124dar5_1Ti, kdo mě doopravdy znají, jen nevěřícně vrtěli hlavou: Cože? Ty? A na módní přehlídku? Neuvěřitelné!“ Popravdě, měli pravdu. Kvůli módě bych se neobtěžovala. Ale o tu tady – aspoň z mého hlediska – šlo až v druhé řadě.

 

V první řadě totiž šlo o nápaditou a pracnou odpověď mojí kosmetičky na blbou náladu, na pocit, že ve Dvoře Králové chcípl poslední hypotetický pes. Vyprávěla mi, jak si jednou beznadějně vzdychla před svojí přítelkyní, že město je takové mrtvé, neaktivní, většina lidí jen lamentuje. A ta přítelkyně se na ni jen podívala a řekla: „Tak pro to něco udělej, aby se to změnilo!“

 

Než to začalo

Než to začalo

 

A tak Romana uvažovala, co by měla dělat. Sama říká, že opravdu umí jen své řemeslo – a tedy ošetřit pleť a nalíčit ženu tak, aby vypadala nejlíp, jak dokáže. Tak co s tím? A pak na to přišla – uspořádá módní přehlídku. A ne ledajakou – všechno se bude odkazovat na české výrobky, nejlépe místní. To by bylo, aby se věci aspoň trochu nepohnuly!

 

Dívky z taneční skupiny Angeles tančí v předváděných modelech

Dívky z taneční skupiny Angeles tančí v předváděných modelech

 

Sledovala jsem proces jen v diskrétních (tj. časově oddělených:)) okamžicích a registrovala jak nadšení, tak potíže. No a tuto sobotu to všechno konečně ve vyzdobeném sále místní základní umělecké školy vypuklo.

Nejdřív předváděly mladé dívky z taneční skupiny Angeles Dance Group http://www.angeles.cz/ (+ jeden mládenec:)) sportovní oděvy, potom Romana předvedla líčení do společnosti. Ještě před přestávkou představili „naši“ (rozuměj: zde usedlí) Holanďané doupě hříchu, které zřídili přímo na jednom z dolních rohů královédvorského náměstí. Inu, jak jinak byste nazvali prodejnu, kde jsou k dostání vynikající holandské sýry, výborné víno a nejkvalitnější čokoláda?:))

 

Je libo zimní bundu?

Je libo zimní bundu?

 

Právě tyto sýry, spolu s uzeninami vyráběnými řezníkem z Pecky, byly hlavní atrakcí následující přestávky. Potom už byly předváděny modely z aktuální kolekce módní návrhářky Heleny Bedrnové a vlastní produkce společnosti Pletap. Modelky byly obuté v botkách z obchodu Boty, botky, botičky, který také sídlí na královédvorském náměstí. Nějak jsem nevěřila vlastním očím. Takovou nabídku jsem od Dvora skutečně nečekala.

 

Dívčí bunda na svah i do školy

Dívčí bunda na svah i do školy

 

Zažila jsem přitom hned dvě milá překvapení – jednak modely byly nositelné a něco bych si vybrala i já, byť většinou hladovým zrakem sleduju spíš oděvy vynikající nepromokavostí a neprofukavostí, než ty, které zdobí módní ikony:)) Za druhé mě velmi mile překvapily modelky – byly to ženy zralé, krásných, leč zcela normálních postav, které si celou přehlídku zjevně užívaly. Ne, nebyla to Paříž, Londýn ani Milán. Ale bylo to uvěřitelné a lidské.

 

Kosmetička Romana Bašová aneb ta, která za to všechno mohla:))

Kosmetička Romana Bašová aneb ta, která za to všechno mohla:))

 

Byla za tím obrovská spousta nadšení a práce, nabídnutá a poskytnutá celou skupinou lidí zcela dobrovolně, jen proto, aby město trochu ožilo, a aby se dostalo pozornosti českým výrobcům a místním podnikatelům.

 

Dáma v šatech - celkem odvážných:))

Dáma v šatech – celkem odvážných:))

 

Ale to hlavní, čeho si opravdu moc cením, je motto celé události: „Nejsi spokojen? Tak udělej něco proto, aby se věci změnily!“ A víte, co je na tom nejlepší? Že se ty věci měnit dají! Ano, jde to jen po maličkých krocích, ale jde to.

A tak, až na vás zase poleze blbá nálada, udělejte něco proto, abyste ji zahnali. Nenechte ji, aby se tu roztahovala:))

 

Další šaty.:)) Škoda, že jsou fotky tak špatné, ale líp to s mým foťákem nešlo

Další šaty.:)) Škoda, že jsou fotky tak špatné, ale líp to s mým foťákem nešlo

 

 

Dnes se tedy celkem logicky ptám: najdete ve svém okolí nějaký příklad, kdy se lidé postavili remcání, stížnostem a nenáladě prostě tím, že něco pěkného pro druhé udělali? Děláte něco takového sami? Pokud jste našli způsob, jak pustit sluníčko do šedi nudy a stížností, řekněte to ostatním!:))

 

Před závěrečným defilé

Před závěrečným defilé

Aktualizováno: 24.11.2014 — 00:45

50 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Přehlídka byla sice amatérská, avšak na většinu z nás působila velmi profesionálně, jako kdyby měla za sebou již několikátý ročník. Tato akce bezesporu nasadila vysokou laťku v kultuře Dvora Králové. Děkuji za skvělou podívanou a motivaci. Doufám, že takových akcí ve Dvoře Králové bude více.

  2. Nemyslím, že by dámy od sebe „opisovaly“. Které dámy? Inu, jedna z Dvora Králové a druhá z Čáslavi.
    Moje milá sestra (ve víře) uspořádala již čtyři (o kterých vím 🙂 ) přehlídky svých modelů. I ona má návrhy nositelné, i její modely předvádějí štíhlé, ale ne vyhublé dívky z místní taneční školy.
    Pokud by to nebylo bráno jako nevyžádaná reklama, dám odkaz na její stránky…

  3. V dubnu jsem dokoncila svoji transformaci ve slicnou kvetinarku 😀 . Ne vazne, ukoncila jsem uceni na Portland Floral Desing Institut a zaroven jsem se pripojila do The Bloom Project http://thebloomproject.org/. Je to neziskova organizace, zalozena pani Heidi a dobrovolnici aranzuji kytice pro hospice a nemocnice. Vsechen material je darovany a prace je to nadherna.
    A dale pokracuji v Oregon Humane Society v peci o kocky, kocoury, kotata….. A mam z toho radost

      1. A myslím, že bys mohla i napsat něco o sličné květinářce, stejně tak i o sličné mňaudámě – na Zvířetník NP … myslím, že obě tvé aktivity jsou úžasné a je třeba s nimi seznámit i ostatní

  4. Ahoj, už jsem tu! Ale budete koukat! Místo zkoušky divadla jsme byli na koncertě – v kostele sv. Josefa vedle v Dubenci. Hráli tři muzikanti z Altaje a bylo to… no, skoro neuvěřitelné! Honem se jdu naučit, jak uploadovat videa na youtube, abyste si mohli aspoň malinko představit tu krásu… (inlove) Fotky tentokrát opravdu nestačí!

  5. Dědické řízení bylo dnes ukončeno. Zůstal mi byt, synové dostali zbytek, t. j. chatu a podíly na domku po tchyni v Klánovicích. Trvalo to slabou půlhodinku a všichni jsme se vzdali práva na odvolání, takže je to definitivní.

    1. Sorry, zapomněl jsem na čtvrt melounu na jejím účtu, to zdědili také. Yvča si je našetřila odr. 2002, kdy jsem se k ní po povodních nastěhoval a převzal financování chodu domácnosti.

        1. Mám ho jen na dožití, takže, jako obvykle, kecáš z hladu. Až skončí transformace družstva, protože zatím jsme družstvo nájemníků, a vše bude právnicky vyřešeno, prodám jim ho za deset Kč pro každého. Nejsou to totiž moje děti, což mi nevadí, takže pokud by ho podědili, museli by zaplatit nehoráznou dědickou daň. Takže teď je byt můj, čímž se zjednoduší následné čárymáry s transformací, protože, na rozdíl od nich, já mám čas lítat po schůzích a hlasovat, oni musí chodit do práce, starat se o rodiny a navíc bydlí na druhém konci Prahy. A že by ho po mé smrti dostal někdo jiný, než oni, nebo že bych ho prodal, či vyměnil, nebo do něj přihlásil někoho dalšího, mne ani na vteřinu nenapadlo, na rozdíl od někoho jiného. Řekl jsem jim jasně: S holým zadkem jsem přišel a s holým zadkem také, až se můj čas naplní, odejdu! A oni dobře vědí, že co řeknu, to platí. 😛 (to není olizovací!)

          1. Jojo, mohla jsem se vsadit, že to zase okecáš. Je úžasně vtipné, jak se vždycky tady v těch okecávkách snažíš všecko vyžehlit a všechny přesvědčit, jakej jseš úžasnej a bezúhonnej – a že kdo si myslí opak, je blb, kterej kecá z hladu. No, nepřesvědčíš. Kecy, kecy… činy platí, Krakonoši, ne slova. 😛

            1. Tady někdo evidentně nechápe psaný text. Ale v tomto případě, (učitelka, Slovensko), mne to nepřekvapuje. A na http://www.burle.blog cz je krásná fotka našeho příštího prezidenta a možná, že i Slovenského. (rofl)

              1. Tady si někdo nejen nebyl za ty měsíce, co sem chodí, schopen zapamatovat jednotlivé lidi natolik, aby je dovedl odlišit, ale ani nepozná češtinu od slovenštiny. (rofl)
                Proč sem pak, Krakonoši, chodíš, když ti zdejší lidi ani nestojí za zapamatování? Chlubit se? Vždyť z toho vždycky vyleze jenom, jak jseš hloupej a sobeckej…
                Ech, nechám tě být, začíná to být kopání do mrtvýho koně a přestává mě to bavit.

          2. tak no jasně, my přece víme že tvý slovo platí, například to tvé tvrzení, jak pro tebe život skončil, odstěhuješ se k sestře, přestaneš brát prášky…do kamene tesat, na to se můžem spolehnout,že?

            1. Jen si poslužte a dobrou chuť! A jinak mi můžete vlézt na hrb! Na co jiný potřebuje psychiatry a prášky, z toho jsem se já dostal sám. Takže mně je teď dobře a tu radost, abych se sesypal, nikomu neudělám. A naopak si hezky smlsnu, i když jen pro sebe, na každém, kdo tu bude skuhrat. Podstatné je, že jsem nikdy nikoho neošidil, nepodrazil ani neokradl, pouze jsem se pojistil proti tomu, aby se někdo nepokusil podrazit mne. A, bohužel, manželka mého mladšího syna, by toho schopna byla.

              1. Začalo mně to zajímat, tak jsem nahlédl trochu do minulosti. Takže si smlsnete, ano? Asi tak, jako si zdejší diskutující smlsnuli na vás, když jste tady srdceryvne skuhral vy? A že to byly slzavé řeči, až srdce usedalo! Dodávali vám sílu, odvahu, utěšovali vás – a těm vy teď případně oplatíte tak, že si na nich smlsnete? To jste větší špína, než jsem se domníval. No budiž, dobrou zábavu, mně jste nakonec ukradený, jak vy, tak to, co sem píšete, ale jisté překvapení mi to působí, to ano – které tímto vyjadřuji. 🙂 (pokud se snad už tehdy někdo domníval, a vím, že jeden nebo dva tací byli, že je to jen od vás patetická póza, nechával si to pro sebe).

  6. Pokud kólie někdy dostane rozum, přebere po Penušce tu canisterapii. Zatím se zdá, že vlohy by pro to měla – umí dělat miloučkou a šaška i na povel. (rofl) Teď teda ještě dopracujeme ty těžší cviky (třeba „lež klidně, potvoro“) – a za rok můžeme ke zkouškám.
    Jinak se teda snažím šířit tím, že programově na ulici nevrčím a nečumím do mobilu / čtečky / knihy / čehokoli, alebrž se na lidi kolem usmívám. Ono to ode mě obvykle chytí a přenášejí dál.
    Dede, akce musela být bezvadná! Očičkem kdybych mohla nakouknout, sosáčkem atmosféru nasát…

    1. Chichi… dělat miloučkou (chuckle) Je mi jaké, že Donda bude okouzlující (wave)

      Ari je první z mých velkých psů, který by se rozhodně na canisterapii nehodil. Nazgúlové pro ni vyrostli bez mého snažení (asi stačil Dům plný kluků a nějaké ty babičky a dědečkové v rodině:)), Berry je socializovaná až za hranu zdravého rozumu (v Anglii nebylo na výběr), ale na rozdíl od Nazgúlů, kteří si to užívali, ona by cizí lidi jen snášela. Ari v podstatě drsný hlídač, který se holt čas od času poleká, aby před příčinou svého strachu nejdřív uskočila, ale pak se pokusila ji napadnout – tedy naprosto nevhodný typ.
      Zajímavé je, že rodinu miluje bez výhrad, byť třeba Andyho a Aniou a Patrikem nebo tchánovic vidí strašně málokdy. Nikdy jsem neměla psa, který by tak výrazně měnil svoji osobnost směrem ven ze smečky…

      1. Taková je Melly. Smečku, i tu širokou, miluje nesmírně; u spolubydlů velmi přesně odlišuje, koho do smečky bere a koho ne (a je pravda, že kdo jí není sympatický, ten neoplývá sympatiemi k nám — Melly dokáže perfektně rozeznat rozdíl mezi kamarádstvím a zdvořilostí z nezbytí, mnohem líp než já, a na neoblíbené spolubydly štěká i po mnoha měsících). Cizí jsou prostě cizí, ale začíná mezi nimi odlišovat podobně jako u spolubydlů: slušnej / neslušnej cizinec.
        Je fakt, že Melly neútočí. Ňafe, štěká, uhýbá a uskakuje, ale neútočí. Ovšem kdybych jí nechala volnou ruku a nesocializovala ji vždycky o další kousek, když odloží další vrstvu strachu, pravděpodobně by nakonec útočit začala. Až by se vysvlékla ze všech slupek strachu.
        Celkem Ari v tomhle chápu – Melly je mnohem víc mezi lidma než Arislava Veliká, takže se prostě naučit musí, ten tlak je každodenní. Procházky začínají a končí v obydlené oblasti. Já sama se ráda přidávám k jiným venčičům, protože si s nimi pokecám (zatímco se štěně snaží najít nějakou rozumnou polohu mezi „přepadnu tě a ukoušu ti uši“ a „promiň, nezabíjej mě, jsem miloučká“. Kupodivu na první dobrou chápe, že okusovat uši s rozběhem je u cizích psů poněkud nevhodné).
        Však víš, jak pečlivě jsem Dondu vybírala. Vysloveně se to vyplatilo. I teď, když s ní mlátí puberta o všechny zdi včetně stropu, je na tom s poslušností *líp* než lady Hamiltonová. Je to teda dané tím, že lady Melánie se domnívá, že některé činnosti způsobují automatický zánik černých pejsků a jiné jsou pod její úroveň – prostě nebude skákat na překážku, na kterou už vyskočila během minulého měsíce asi desetkrát, proč by to měla dělat? Vždyť už ví, jak to nahoře vypadá. A nemám Frolíka. Ergo nemá důvod. Zato Donda je překotná – vyletí tam, pak tam vyletí ještě jednou, pak si mě oběhne, abych jí teda věnovala tu pozornost, a vyletí tam znovu, štěkne si, seskočí, vyskočí, štěkne si, koukne po mně, jestli koukám, a když ji pochválím, vyletí tam pro dobrou míru ještě jednou. A lítala by tam takhle ještě mockrát, kdybych jí neřekla: „Už dost, Dondo.“ Vrhne na překážku zklamaný pohled, pak jí v očičkách zajiskří a ona letí k další překážce a da capo. Je to vedle melancholické lady Hamiltonové opravdu osvěžení.
        Na moctou stranu. lady Hamiltonová miluje láskou převelikou a je schopná pro svou velikou lásku k Dondě a ke mně překonat sama sebe. Tiše a nenápadně. Když je něco opravdu potřeba, tak tam Melly jednoduše je a udělá to, bez ohledu na všechny svoje strachy a aniž jí to poručím.
        Pro tohle si ji asi vybrala Penuška.

      2. Jo a zapomněla jsem – chovám velké sympatie k anglickému přesocializovávání psů. Když je psů mezi lidmi tolik, je to daleko lepší než povinné náhubky a vodítka, které stejně problém neřeší. (A i přesocializovaný pes by bránil byt nebo pána, to se vsadím. Oni dovedou odlišit agresi líp než my. Mají čenich.)

  7. Milá Dede, až opět vystavíš svou tvář k ošetření téhle šikovné paní, tak ji vyřiď, že jí držím palce, a že celá tato parádní přehlídka byla nádherná. Alespoň podle fotek a Tvého vyprávění. Právě proto, že byla tak lidská a vám ode Dvora, tak známá a blízká.

    1. No jo, byla to naše malá dvorská podívaná (chuckle)
      Ale popravdě, kde jinde než na malém městě by se takové akce měly pořádat? tady je stále možné se domluvit na minimálním nájmu v zájmu dobré věci a dá se to udělat zájmově, tedy ne-profesionálně. A tomu obchodu to určitě hodně pomůže – mě by asi ani nenapadlo do něj bez té přehlídky vlézt (chuckle)

  8. Chválím, chválím, chválím !!!
    Dede, parádní akce a Eva taktéž. Matyldo, zachráníš li jen jednoho človíčka v DD z letargie, zachraňuješ všechny i sebe!
    Nenechejme si od nikoho brát dobrovolná občanská, lidská uskupení, dokud to umíme nepodléháme hloupým diktátům shora.

    1. Ano Jenny (h) , právě na tomhle základě se dá v malém měnit okolní svět. S dobrovolnými hasiči, Sokolem, nejrůznějšími kroužky a spolky.
      Víš, jak jsem ráda, že naše víska také rozkvétá? Přistěhovalo se pár mladých rodin, takže aktivní jádro, které už směřuje za střední věk, má následníky. A kolik tady máme v posledních letech dětí – už se zase vítají občánci (inlove) Mám z naší vísky radost… (blush)

  9. Znám hodně lidí, kteří „něco“ dělají. V čele s Tebou, Dede, je jich hodně i tady a vždycky uděláte něco, co ostatním pomůže, potěší je, pohladí po duši (ono někdy stačí napsat hezký článek nebo komentář… 🙂 ). Připadala jsem si vždycky děsně sobecká, jenže vím, že nejsem – jen potřebuji někoho, kdo mě potáhne, navede, řekne co potřebuje a já pak makám jak o duši. Ale to není často.
    V poslední době jsem i osobně nespokojená – když je člověk dlouhodobě nezaměstnaný, tak má i tendenci po čase zkoumat, co je možné změnit k lepšímu, co víc ještě můžu nabídnout. Takže jsem dospěla k nelehkému rozhodnutí, že pokud nebude změna, nevybabrám se z toho neuspokojení do soudného dne. Do začátku jsem si koupila němčinu (sice se domluvím, ale to jen díky pobytům v NDR, jazyk jsem se nikdy neučila). A pak… to se ještě uvidí, nejtěžší je totiž vždycky začít. 🙂

    1. Mila Alco, z toho se vyhrabes, protoze musis. Chapu te ,musi to byt tezke. Ja jsem jenom na penzi, a dost tezko to nesu, protoze ta penze nebyla uplne svobodne rozhodnuti. Ne, ze by mne nekdo tlacil ven; naopak, ale bylo to me racionalni rozhodnuti vzhledem k memu zdravotnimu stavu. A to jeste neco pracuju. Ale ten pocit prazdna byl dost blby. A nabidnout toho muze urcite moc. Zacni necim malym, a ono se to pak bude koulet samo od sebe.

    2. Alčo, když to trvá dlouho, tak se už naděje i aktivita těžko hledají. Ale s pomocí druhých to jde přece jen snáz a já věřím, že už brzy najdeš nějakou cestičku, jak si zase život zorganizovat tak, abys byla spokojená. Hlavní je neztratit ze zřetele svoji cenu… (inlove)

      1. Hanko i Dede, děkuji za milá slova a Dede uhodila hřebík na hlavičku – znát svou cenu. Já ji znám,ale paní z ÚP mi stále tvrdí, že se neumím prodat (nikdy by mě nenapadlo, že se budu prodávat 🙂 ) a čím více odmítnutí, tím usilovněji mě to nutí na sobě pracovat. Ale pak postupně dojde na to, že dílčí změny nestačí, že je potřeba změna radikální, ze které mám já, usedlá konzerva, nebetyčnou hrůzu… Nechci, aby to vyznělo jako fňukání – jen mě těší vaše podpora a také vím, že si tady spousta lidí něčím podobným už prošla (a skončilo to dobře)- jsem prostě ráda, že se mám kde ispirovat…

        1. Alčo, myslím na tebe. Kurňa, že zrovna ty by ses neuměla prodat, když jako prodavačka jsi skvělá! Paní na ÚP zřejmě nenakupuje v trpasličím obchůdku … (inlove)

  10. V lete jsme poradali „nedelni snidani na ulici“. Vsichni z ulice dostali papirek do schranky: v nedeli si prineste, co snite, talire, hrnky, konvice s kafem a cajem sebou. Pred domem jsme odstavili z ulice auta, nanosili stoly a lavice, pritahli prodluzovacku pro rychlovarnou konvici a v devet uz sedeli skoro vsichni z ulice na silnici a druzili se. Odhadla bych to tak na padesat lidi plus deti. Prochazejici pejskari nebo jen ti, co sli jen tak kolem vcetne postaku a balikovych roznasecu si bud prisedli nebo dostali kafe na stojaka, slunicko svitilo, deti behaly po okolnich zahradach, pohoda to byla.
    Napad prisel od souseda, ktery nam pomahal (spolu s dalsimi sousedy) pri zaplavach na jare 2013. Posteskli jsme si, ze zase musi prijit voda, abychom se vsichni sesli a on na to: no tak na tu vodu prece nebudeme cekat, ne? Byla to vlastne minimikroregionalni akce, ale nam se libila :).

    1. Jo a samozrejme jsem chtela pochvalit napad s prehlidkou lokalnich uspechu! Ona jedna vec je to vymyslet a zorganizovat, druha pak nalakat lidi a nejlepe i takove, ktere by nikdy nenapadlo na akci typu modni prehlidka, vystava hrnku, recitace basni apod. prijit. Zdravim z DD.

    2. Evo, to mi připomíná, že my z naší ulice jsme se celých třicet let scházeli několikrát do roka u táboráku za zahradami, směrem k lesům. Tím, jak jsme zestárli a nastoupily různé neduhy, tak jsme už upustili od táboráků venku, ale jednou do roka se všichni sousedé sejdeme koncem listopadu (tuto sobotu) v místní sokolovně. Tam je dost nádobí a jídlo ke konzumaci, hrdě nosíme každá hospodyně. Co tam se sejde zajímavých dobrot! A hned se předávají recepty 😛 . A ti co natáčejí na kameru, nebo ti co fotíme, přineseme na fleškách zajímavé dovolené nebo výlety, které jsme za ten rok zažili.

    3. Evo, to je paráda! bezvadná akce. Zkusíte to zase zopakovat? (inlove)
      Jinak mám dojem, že se něco podobého dělalo i v Anglii… tuším naposledy bylo tam, co jsme žili, záminkou královnino jubileum 🙂

  11. Tedy, Ded, klobouk dolů, krásná přehlídka, a k tomu ještě nositelné věci – to jsem neviděla ani nepamatuju.

    Něco pro radost? V poslední době někdo zorganizoval aukci (díky, Matyldo), kdosi každý víkend vypisuje drabble (díky, Dede, i za tu chválu (blush) ), někdo nádíky Io a fóriím). V šalině jsem večer potkala Yezi, jednou jedenkrát šla místo z práce z hospody (h) .
    Co mne čeká a na co se těším, to radši nenapíšu, protože jak bych to napsala, něco by se sesypalo a já bych tam nemohla 🙁 . No a na organizování něčeho většího nemám čas a sílu 🙁 .

    1. Co to píše za kydy, systém jeden? opravuji: někdo nás vytáhl na turistický pochod (díky Io a fóriím)

    2. Milá JJ, s dvěma malýma dětma a prací na plný úvazek se takové aktivity organizují těžko. To člověk musí být ve fázi před tím nebo potom (inlove)

      A pochvala za drablátko byla naprosto zasloužená! (wave)

  12. Omlouvám se za nekvalitu fotek – mizerný foťák a z mého místa extra záběry taky udělat nešly. Ale na akci byla fotografka se slušným vybavením – jak zjistím, kde jsou fotky, dám odkaz (wave)

    Jinak je možné se bavit i o módě – zajímalo by mě jestli i u vás se objevují obchody s více méně vlastní tvorbou? U nás ve Dvoře už jsou dva! (aspoň co já vím:))

    Jinak mizím vlastně na celý den, takže se těším večer na vaše nápady (inlove)

    1. Neobjevují a dost mě to mrzí. tenhle víkend jsem se zastavila v Praze na Chodově, kde obvykle v několika obchodech nějaký vánoční dárek koupím. Byla jsme tentokrát děsně zklamaná- buď moje nároky stouply nebo kvalita zboží klesla 🙁
      Takže místní módu bych velmi uvítala.

      1. Ty máš, Matyldo, aspoň tu výhodu, že když něco nemůžeš koupit, tak si to ušiješ (anebo zadáš Kačce). Sice nechápu, kde na to berete čas, ale zvládáte to perfektně – klobouk dolů. Ale co my, méně šikovné a ještě méně konfekční typy 🙁 .

  13. Pěkná přehlídka a modely se mi také líbí.
    O něčem takovém v Plzni nevím, ale tahle myšlenka se mi líbí.

    Míša

    1. Míšo, ty modely byly opravdu pěkné, nositelné a vybrala bych si. přiznám se, že to moje skeptické já poněkud překvapilo – navíc, když tvrdili, že to mají ve všech velikostech… (až do nějakých těch xx:))

  14. No já nevím…snad ty návštěvy v domově důchodců, kam chodíme s holkama z patchworkového klubu dělat výtvarnou dílničku. Máme tam čím dál větší účast 🙂 Ale to je jen pro užší společnost v jednom domově. Jo a v neděli budeme s holkama z keramiky dělat výstavu našich výrobků při příležitosti rozsvěcení vánočního stromku na návsi. Jinak asi nic, no, ale chtělo by to. Jen po letošním listopadu mám pocit, že mám naorganizováno na půl roku dopředu 🙂

    1. Matyldo, to opravdu není málo, co děláte (inlove) A akce na návsi jsou taky důležité. Aspoň u nás se už třeba trénuje „Zpívání u stromečku“ (v čem naštěstí nefiguruju, divadlo mi úplně stačí:))

    2. Matyldo, to co děláte je skutečně to nejlepší!!! V domově, kde mám maminku, je také hodně různého výtvarna z různých materiálů a tak. Pro staré lidi, je to balzám, když si s nimi někdo „hraje“! Také se účastním různých tvoření, abych děvčatům, co tohle vedou, pomohla s těmi, kteří už nemají takovou ohebnost v prstech.Vždyť jenom svézt tu spoustu invalidních vozíků na jednu kupu, je nápor na čas a množství pomocníků-dobrovolníků 🙂 .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN