Milí hraví literáti! Dnes jsem vám připravila tři témata, která se týkají časů, o kterých toho nevíme zase tak moc – tedy pravěku. Ale nezoufejte! Pračlověk byl především člověk, tedy naše představivost nás nemůže moc zklamat, aspoň pokud jde o mezilidské vztahy:))
Pokud jde o prostředí, tak většina z nás je vybavena minimálně vědomostmi z knížek Eduarda Štorcha, a komu Havranpírko utekl, ten má k dispozici wikipedii:)) Kdyby se tu mezi námi náhodou ocitl odborník přes toto období vývoje lidské společnosti, může nás poučit – myslím, že bychom to všichni přivítali:))
Takže k těm tématům:
- Mamut… a na česneku???
- Šavlozubý úsměv
- To za našich mladých časů nebývalo!
Takže tvořte, tvůrci, tvořte – počasí nahrává pobytu v útulných místnostech, pití zahřívajících nápojů a lenivému přemýšlení. Neboli je ideální čas napsat nějaké to drabble…:))
Těším se na vaše stoslůvka! Pokud jde o potenciální autory trpící nerozhodností, nesmělostí nebo nějakou jiní „…stí“, tak neváhejte, překonejte je a připojte se k nám. Radost z tvorby je nakažlivá…:))
Za časů tak dávných, že Země byla ještě maličká, seděli spolu u velkého kamenného stolu.
„Přijedou mladí,“ řekla do ticha. „V neděli.“
„To je dobře,“ odvětil. „Už jsme je dlouho neviděli. Kdo ví, jak prcek zatím vyrostl?“
„Udělám k obědu něco dobrého,“ co myslíš taťko?
„Nějakou rybu?“
„Ale ne, víš, že Vanda nerada obírá kosti.“
„Tak ptáka?“
„Toho nestihneme oškubat.“
„Víš co, taťko? Skoč do mamutníku a jednoho klepni. To máme rádi všichni a u stolu bude příjemně.“
A tak obr Koloděj vzal velký pazourkový nůž a šel pro mamuta.
A obryně Stáňa se zasněně usmívala nad velikou mísou česneku.
😀
Ri, to je přímo ze života, viď? Koukalas na vlastní králíkárnu, uvažovala o mamutech… a bylo to (rofl) (rofl)
Jinak se mi strašně líbí ono „za časů, kdy byla Země ještě maličká“ (chuckle)
Úžasné drablíky, moc všem děkuju! (inlove)
Teď odešla návštěva a já běžím na zkoušku divadla – dnes poprvé zkoušíme v sále, kde budeme hrát (blush) Šiš, ono je už tak málo času a naší „technické ředitelce“ se předevčírem narodilo miminko… (inlove) Fakt jsem zvědavá, jak to všechno dopadne 😛
Dobře, jak jinak, nad herci a blázny prý pánbůh drží ochrannou ruku 😀 . Však jsi zocelená z rádia, jen Tě tentokrát bude i vidět (inlove) .
JJ, opravdu doufám, že tak učiní! Už o tom ví tolik lidí, že se prostě nedá couvnout. Zrovna dnes mě napadlo, co budu dělat, když někdo onemocní… (whew) Už na dnešní zkoušce jsem musela zaskakovat – naštěstí se ony dvě osoby, které jsem hrála, většinu děje nepotkají! (chuckle)
Hele – něco se postrouhá, něco se povede líp, než čekáš, výsledek bude nakonec dobrej. Určitě!
Konecne… dorazim do Prahy 15. prosince. Nasla jsem pas – to byly nervy. A byl samozrejme tam,kde mel byt, ale zapadl do vetsi obalky. Vracet se budu 20. ledna. Program bude zalezet do znacne miry na na zubarovi v Olomouci. Asi hned zkraje budu potrebovat otisky, aby mohli udelat protezy. No, a pak budem trhat… A pak uz nebudu vypadat jak homelasak,kdyz se usmeju. Ale zas budu asi chvili sislat. Budu se pohybovat mezi Olomoucem a Prahou, I kdyz velmi obezretne. Mezi zarizovanim penze a kiksama,,ktere s tim nastaly, jsem uz nestihla poresit nohu v Mayo klinice. Takze chudera noha zas skoro nechodi. Tak mam objednane prechody na letistich na koleckove zidli. Na Belehrad… 🙂 Dam vedet, az budu mit vic jasno ohledne zubu. Alentesim se moc a moc.Uz to bylo dlouho.
Hanko, to tedy bude cesta! Ale budeme na tebe svorně myslet. A doufám, že třeba… náhodou vyjde i čas na setkání (inlove) S těma zubama by to nemuselo být tak zlé, oni dnes umějí dělat takové prozatímní náhrady docela zdatně. Hlavně ta nožka, aby vydržela (h)
„No, kdyby zbyla chvilka, bylo by moc fajn Tě poznat na nějakém Brnění,“ pravil had pokušitel (inlove) .
Hani, těšíme se moc, třeba zbude chvilinka…
Anzelm je druhej!
IO blahoželám!!!!
A tie drablátka sú dnes úžasné.máte môj obdiv.
Dnes na jednej adrese bol fakt potomok lysej medvedice/mala som čo robiť,aby som sa nerozchechtala./A smrad jak v opičárne-neskutočné to bolo.
Díky!
Byl to takovej zajímavej pokus – měla jsem hrst velmi povedených drabblíků z Anzelmova dětství a zapracovala jsem je do příběhu z jeho rané dospělosti. Výsledek mě velmi překvapil – teda to výsledné hodnocení, čekala jsem od toho míň. A to se letošní ročník povedl neskutečně, mezi jednotlivými místy je vždycky jenom pár bodů rozdíl (a ne třeba padesát, jak někdy bývá).
Jsem děsně utahaná, strávila jsem celej včerejšek na cestách, odjížděla v osm ráno a vracela se ve čtyři v noci. (Ale stálo to za to.) Zkusím se vyvrávorat s kólií a pokud do večera vymyslím, jak dostat pravěk do BH, dozvíte se to. 🙂
Gratulace!
Moc blahopřeju milá Io, jsi vážně dobrá! (party) (f)
Pro Jenny a tak vůbec na vysvětlenou:
Včera bylo vyhlašování literární soutěže Žoldnéři fantazie. Účastnila jsem se tam s povídkou Léčitel (pracovně tomu říkám Anzelm podle hlavní postavy) a ta skončila jako druhá.
Je to šestá (ze šesti) bjorkhallenských povídek, co takhle něco vyhrála a propracovala se do sborníku. V CKČ mám zatím 1., 2. a 3. místo, v Žoldnéřích 4., 3. a 2. Tak jsem si včera dovolila žertovat na téma, že sbírám furt ty samý čísýlka a že to pomalu připomíná takový to nudný vysvědčení odshora dolů. 🙂
Ukázka z povídky a jiné detaily tady: http://ioanna-ioannina.livejournal.com/117682.html
To jsou Žoldnéři fantazie, že? Anselm si to zasloužil, podle mého byl velmi dobrý (a pokud to bylo v silné konkurenci, tím líp). Jsi fakt šikovná! (h)
To jsme se tu sešly… (party). Jdu si přečíst detaily.
Koho zajímá výsledková listina, je tu: http://www.straky.cz/
„Náčelníku, aspoň tu bylinu vyzkoušejme…“
„Už jsem řekl – NE! Tradice jsou tradice a dědictví předků je pro nás všechny posvátné! Co by si o nás naši potomci pomysleli, kdybychom dopřávali sluchu cizákům, kteří nás vábí svými výmysly, a my nakonec zapomeneme, kdo jsme.“
„ Náčelníku, když jsem mluvil s pobřežními, byli moc spokojeni s novinkami, které převzali (tuším od zámořských) – pamatuješ, jak začali dávat žhavé kameny přímo do vykopané jámy a mamuta pak vytáhli upečeného…“ Aspoň tu bylinu vyzkoušejme…“ Prosebný pohled jindy tak krutých očí náčelníka znejistěl.
„A co když se na té bylině, na tom… česneku, staneme závislými, co pak…?“
Milá Alčo, ty náčelníkovy obavy nebyly bezpředmětné – sama jsem jeden čas na tom česneku závislá byla 😛 (chuckle)
Největší archeologickou událostí roku bylo objevení jeskyně pokryté prehistorickými kresbami. Přední světoví vědci se předháněli v hypotézách, co tytotak dokonalé a detailní kresby vlastně vyjadřují. Nejuznávanější teorie pravila, že znázorňují obětování bohům. Muži přináší na kamenný oltář uloveného mamutaaobětují nejlepší kusy masa, ženy přináší nasbírané rostlinya plástve medu divokých včel.
Hospodyně profesora Součka utírala prach na pracovním stole. Její pozornost upoutaly fotografie jeskynních kreseb.
– Nádhera, viďte Marie, člověku se ani nechce věřit, že jejich autor žil před tisíci lety.
– Hmmm, medvědí česnek, divoká mrkev, bobkový list, trochu medu, listy křenu…. dobrý recept na mamuta na česneku!
Miki, zase parádní drablátko! (inlove) Moc se mi líbí, jakým způsobem ses právě ty dostala do toho pravěku… (chuckle)
Kde ten chlap zase vázne? Potřebuju polena, sama je do jeskyně nevtáhnu. Poručil si mamuta a teď se kdoví kde se toulá. Děti mi našlapaly česnekovou kaši a maso v ní už od včera máčím. Teď ho od rána propejkám na rožni a dochází mi dřevo. Jestli se dozvím, že se zase tajně muckal s tou se šavlozubým úsměvem z vedlejší osady – ať si mě nepřeje ! Vleju mu zbytek česnekový kaše za krk, proutníkovi! Mě ten zapach vadit nebude, ale ta divoženka má jemný frňák, musel by se jit nejprve umýt. A já vím, že to von dělá děsně nerad.
———–
Moc hezká drabblata pode mnou (clap)
Chichi, já už vidím proutníka na česneku! (rofl) (rofl)
„Nikam nejdu,“ bojovně nakročila Lysá medvědice. „Tak pohodlnou jeskyni sotva najdeme. Vchod krytý kamenem, vzadu pramen vody, dostatek dřeva… Vzpomeň si, jak nám pod Suchým vrchem strčil do jeskyně hlavu ten šavlozubec. Na jeho úsměv nezapomenu. Stěží jsme ho zahnali. A teď bychom měli odtud? Ne a ne…“
Medvědí dráp mávl rukou a usedl ke svému otci. Starý zabručel: „To za našich mladých let nebylo, aby si ženské tolik otvíraly hubu. Ještě že dobře vaří… Kdyby zas dala k jelení kýtě ty štiplavé výhonky…“ mlsně se olízl.
Do jeskyně vběhla plačící žena. „Máme po dobré pečeni. Česnekové políčko zalehl mamut.“
Šmánkote, Lysá medvědice, se picnu, hahaha, fakt dobrý,dočtu ostatní ráno, pokud mně nezalehne mé skrovné lůžko nějaký mamut. :)))
Lysá medvědice má pravdu! (rofl) Kdo by z takové jeskyně utíkal?
Milá MaRi – gratuluju k originální podobě mamuta na česneku! (chuckle)
Hehe, mám to :). Můžu jít spát 🙂
„Chlap má být prostě chlap!“ prskal stařičký náčelník. „Přiostřit pazourkem klacek, zpevnit špici v ohni, podívat se mamutovi do očí, a pak píchnout! A přitáhnout ho k ohni, aby ho ženské…“ přerušil, aby polkl sliny „…načesnekovaly!!! Ohýbat větve a svazovat jejich konce řemeny je dobré pro malé děti!“ odplivl si znechucen. „Chlapi, na mamuta!!!“ „No jo, na mamuta…“ ozvalo se zcela bez nadšení. Mamuta už měsíce nikdo neviděl, ale savana se hemžila králíky. Jenže ti byli moc rychlí na to, aby je někdo doběhl. Jen ten chlapík, co pomocí ohnuté větve začal vystřelovat větvičky, si jich nosil domů celé tucty.
A tohle nám zůstalo do dneška. Spousta věcí jde dělat jinak a lépe a levněji, ale když ti ostatní…
JJ, já tě miluju – tys tam dostala i tu vědu! (blush)
Paráda!
OT – v pražských Stodůlkách sprejeři vyzdobili jednu trafostanici – a jak vidíte, nepíšu to v uvozovkách. Budete koukat, jak se jim to povedlo!:))
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Vesla_trafostanice_ve_Stodulkach_aneb_kdyz_sprejeri_tvori_aniz_by_zaroven_nicili/
„HA! Šamane, jsem muž! Splnil jsem všechny zkoušky, které jsou potřeba: přinesl jsem oheň až od dunící a funící hory (PPzP – sopky), ulovil jsem horu masa a na ohni opekl s voňavými bylinami (PPzP – MAMUT NA ČESNEKU) a nakonec jsem si přitáhl za vlasy samičku z kmene sídlícího až za horami (PPzP – ženskou z Dolních Věstonic).“
„HA, to koukám! Co sis to přivlekl! Teda ženské atributy má, to zas jó, ale co ten ŠAVLOZUBÝ ÚSMĚV – jak ti bude předžvýkávat kůže!!! TO ZA NAŠICH MLADÝCH LET NEBÝVALO, aby pizizubku přijali do rodiny!“
Vysvětlivka: PPzP = poznámka překladatele z pravěkovštiny
——————————————
Tak jsem asi první – jak vidíš, Dede, pro jistotu jsem skloubila všechna tři témata do jednoho (rofl) – dneska se to tak nějak nabízelo (chuckle)
(rofl) Milá Ygo, jako obvykle jsi nezklamala! (rofl) Pizizubka se šavlozubým úsměvem… eslivá ona potom toho nepřejícího šamana nepokousala! (chuckle)
PPzP je taky dobrý! (wave)
To, co za blbost mě teď napadlo není ani drabble, ani nic. Vlastně je to úplná hovadina. Ale já se o ní ráda podělím 😀
„Mamut na česneku? To za mých maladých časů nebývalo. Já ho radši s brusinkama!“ řekla a věnovala mu šavlozubý úsměv…
Taky zjišťuju, že jsem na tom špatně s přímou řečí… Kdyby mi sem nějaký češtinář napsal, jak by to mělo být správně, ocenila bych to. Hezký víkend všem. Já zítra budu dohánět svatomartinskou husu, co nebude husa, ale kachna, neboť husy vyžrány v širokém dalekém okolí. Taky to bude poslední den mého starého života. Tak ho musím oslavit.
Kaštánku,ten nový bude po utrpení liečby lepší ako ten pred…
Ešte tých sväto martinských husí bude,uvidíš.Moc na teba myslím,bojuj,každá choroba je najmä v hlave.A vieš,že palcodržňa na zviretníku funguje a že ich držíme fest sa môžeš spoľahnúť.
Kaštánku, stručnost jest vlastností králů (i královen??:)) takže doplňovati do sta slov netřeba.
S přímou řečí si nedělej starosti, jinak mrkni do Nápovědníku (nahoře:))
A moc na tebe myslím – Verenka má pravdu. A jakmile se začne něco, dít, budeš mít i menší nervy, protože už půjdeš – zatímco teď jen s hrůzou čekáš. Neboj, myslíme na tebe! (h) A napiš kdykoliv. Zkus si z té příšery dělat legraci. Jak říká Verenka – nemoc je hodně v hlavě, a tak si hlavou můžeš i pomoct (inlove)
Milá Kaštan – pevně věřím, že až překonáš „přechodné období“, tak desetkrát víc oslavíš první den nového života. Přeji ti, aby těch svatomartinských husí bylo ještě minimálně třicet (notně prokládané svatomartinskou kačenou v roky, kdy budou husy zase vyjedeny).
Drž se, a nakopej tu příšeru do zadele.
Sem se přidám. Držíme pálce i tlapky (od ráná nefunguje mi ná klábosnici krátké á)
Věřím, že „příšerá“ se brzy vzdá
Milá Kaštan, kachna je stejně lepší než husa a přeju vám všem dobrou chuť!
Moc na Tebe myslím, přeju hodně síly a držím palce!
(y) (hug)
Milá Kaštan, taky jsme měli kachnu místo husy. A byla dobrá, možná jim mám radši než husu 🙂 A držíme ti palce!
Kaštánku drž se, všichni budeme na tebe myslet!!!
Milá Kaštánku, držím palce a svůj „poslední den PŘED“ si pořádně užij…
Já totiž vždycky při takových příležitostech říkám, že musíme něco mimořádného a pokud možno i bláznivého udělat, abychom se měli při vzpomínkách po letech čemu smát… 🙂
Kaštánku, nedej se!
Kaštánku, palce držím a modlit se umím. Takže od teď všechny palce a modlitbičky jenom pro TEBE (y)
Kaštánku, sem se přidám, vydrž, bude to dobrý, opravdu!
KAŠTÁNKU, NEDÁ MI TO, TADY JE CO NEJSTRUČNĚJŠÍ POUČENÍ PSANÍ O PŘÍMÉ ŘEČI:.PŘÍMÁ ŘEČ SE PÍŠE DVĚMA ZPŮSOBY,TAKŽE, TYP PRVNÍ SE PÍŠE TAKTO:
Babička říká: “ Ty naše děti jsou dnes nějak hodné.“ ( OMLOUVÁM SE, PROTOŽE JSEM NA SVÉ NOVÉ KLÁBOSNICI NEDOKÁZALA NAPSAT UVOZOVKY DOLŮ PŘED TU BABIČČINU VĚTU.UVOZOVKY NA ZAČÁTKU VÝROKU TOTIŽ PATŘÍ DOLŮ, NA KONCI VÝROKU SE PÍŠOU NAHORU.
D RUHÝ ZPŮSOB PŘÍMÉ ŘEČI JE TU:
„Ty naše děti jsou dnes nějak hodné“,pravila babička. Pokud totiž začínáš psát tím, kdo vá ýrok vyřkla, píše se před uvozovkymi dole dvojtečka a ta přímá řeč začíná velkým písmenem.Ale myslím si, že psaní přímé řeči jistě snadno pochopíš z mých příkladů. Jen zopakuji,že uvozovky na začátku výroku patří dolů, na konci výroku se píšou nahoru.Snad to bude ke správnému pochopení takto stačit.PŘEJU TI BRZKÉ PŘEPRÁNÍ TÉ HNUSNÉ NEMOCI A HLAVNĚ ŽÁDNÉ DALŠÍ KOMPLIKACE A NÁSLEDKY.
Kaštan, furt se drž. (inlove) A užij si opeřence.
Přímá řeč:
1. „Dneska je venku ale hnusně!“
Dedí stránky podobně jako textový editory opraví uvozovky samy. Jenom musíš NEUDĚLAT MEZERU MEZI UVOZOVKOU A PŘÍMOU ŘEČÍ. Takže: Uvozovky(bez mezery)První slovo přímé řeči s velkým písmenem (protože začínáš větu). A pak ti postava mluví, jak dlouho potřebuješ, a v kolika větách potřebuješ, až najednou…(tečka, vykřičník, otazník, trojtečka, nebo kombinace, zkrátka to, co strkáš na konec věty)(uvozovky bez mezery za interpunkčním znamínkem)
2a. „Dneska je venku ale hnusně,“ řekla io a zavrtala se hlouběji pod peřinu.
2b. „Dneska je venku ale hnusně!“ ofrnila se io a zavrtala se pod peřinu.
Ty písmenka v uvozovkách fungují podle vzoru 1. Pokud by na konci poslední věty v přímé řeči měla být tečka, napíšeš místo ní čárku; vykřičníky, otazníky a trojtečky tam necháš. Následují bez mezery uvozovky, mezera, uvozovací věta malým písmenem.
3. Io vystrčila zpod peřiny nos a zavrčela: „Dneska je venku ale hnusně…“
Část v uvozovkách přesně jako v případě 1. Začíná velkým písmenem. Uvozovací větu (to mimo uvozovek) ukončíme dvojtečkou, protože na tu přímou řeč ukazuje. Hele: tohleto.
4. Io vystrčila zpod peřiny nos: „Dneska je venku ale hnusně…“ a raději se zavrtala zpátky do tepla.
Kombinace obou předchozích. Přímá řeč vypadá jako v případě 2, první půlka uvozovací věty končí dvojtečkou, druhá půlka uvozovací věty začíná malým písmenem. Je to tak proto, že přímou řeč vlastně pouštíš jako šutr doprostřed věty uvozovací – Io vystrčila zpod peřiny nos a raději se zavrtala zpátky do tepla.
IO, díky, taky to potřebuji ! Dám si do mého nápovědníku.
Jo a taky gratuluji k tomu úspěch ale bohužel vůbec nevím o co jde. Třeba se dopátrám dle starších textů až budu za dlouhých zimních večerů bádat nad vším. 🙂
Jenny, glad to be of service. K povídce víc nahoře, ať neplevelím víc než jedno vlákno. 🙂
Kaštane, drž se a do toho nového života, byť bude zpočátku asi trochu těžší, vykroč pravou nohou!
Posilněna svatomartinskou kachnou :-)!
Ha, ha – uvidíme, co mě ve vlaku napadne.
Jedu zjistit, jak si stojí Anzelm v poslední soutěži. Pak dám vědět.
Držím palce na Anzelma a jsem moc zvědavá, jak nacpeš pravěk do BH! (chuckle)
A já už vím a nepovím 🙂 . Necháme to na io, ať se může pochlubit sama.
Ad BH – to by mne taky zajímalo 😀 . Jdu řešit podobný problém 🙂 .