Sedím u baru a radostně koukám do lesa párátek a napichovátek, ježících se na tácech. Páni, to je ale dobrot! Marek se tváří hrdě, protože ten malý, domorodý a nikoliv turistický, životem kypící bar, nenabízející běžné španělské tapas, ale katalánské (či spíš baskické) pinchos, pro nás objevil právě on.
Jo, má to výhodu mít dítko na studiích v zajímavé cizině! Co člověk jako turista objevit může, ale nemusí, to takový student žijící v kontaktu s domorodci objeví zcela určitě. A protože Marek podědil rodinný sklon k vybranému mlsání, rozhodně neopomněl v rámci svého nového působiště prozkoumat i místní gastronomické vymoženosti.
A tak se v mém slovníku a chuťové paměti objevily pinchos. Pincho znamená napichovátko – párátko, nebo něco většího, co spojuje pochutiny nejrůznějších druhů. Člověk by řekl – takové větší jednohubky. Ale popravdě jsem nikdy nejedla jednohubky tak rozmanité a výtvarně skvěle zpracované, jako byly pinchos na barcelonském Poble-sec.
V baru
Bohužel moc nedokážu přiblížit, co obsahovaly, protože jsem to mnohokrát prostě všechno nepoznala. Snadno popsatelný byl třeba pincho, který měl vespod mírně nasládlý pancake (Lívaneček? No prostě pancake:)), na něm byl položený poskládaný plátek uzeného lososa, a na něm opečená cibulka, krapítek majonézy a čerstvá pažitka.
Záhadná byla třeba osmažená koule, která vevnitř obsahovala něco, co vypadalo jako tuhá bramborová kaše se sýrem a cibulí. V jiné smažené věci bylo poskládané opečené vajíčko – volské oko. A z čeho byla udělaná „plachta“ jiného pincha, to už netuším vůbec – nějaké těsto to bylo:))
Co však mohu říct celkem jistě je fakt, že pinchos jsou dokonalý nástroj lidské socializace:)) Podávají se většinou v menších barech, jsou vystavené na baru, každý na mističce nebo podložce určité barvy nebo tvaru. Podle ní poznáte, jak drahé pincho si kupujete.
Obvykle se sedí u baru nebo u stolečků a během hovoru a pití něčeho dobrého si člověk chodí pro mlsoty. Lidé se míjejí, ochutnávají, doporučují si navzájem to, co je zrovna zaujalo. Jednotlivé bary se předhánějí v originalitě a chuti svých výrobků, z čehož samozřejmě těží jejich zákazníci.
Onen „Markův“ bar je na Poble-sec vyhlášený, takže sehnat večer dvě místa k sezení znamenalo si nějakou chvíli počkat, tedy když měl člověk štěstí. V takových barech se totiž nespěchá – vždyť jak jinak by si jinak člověk vychutnal krásně vypadající laskominy a milou společnost?
A má dnešní otázka na téma pinchos navazuje: U jakého jídla se nejlíp tráví čas právě vám? Nad kterým se rádi scházíte s přáteli a povídáte? Pojďme hledat zajímavá česká socializační menu!:))
PS: Když jsem vám fotila jednotlivé chody, vypadala jsem jako blázen. Ale milej:))
Opravdu musím říct,že něco lepšího jak pinchos jsem nejedla. V Baskicku je majį v každém „pajzlu“. Na lžíci podobné čínským polévkovým je lanýž s křepelčím vejcem, na tenkém plátku dorůžova usušené bagetky načechraná plancheta s ořechy a bobulį hrozna atd atd. Dooběda bývají hospůdky dost plné a každý si dá vínečko a k tomu automaticky 3 kousky pinchos. A že jich tam je takový výběr, až zrak přechází. A tak se pase nejen zrak, chuťové buňky na jazyku přímo šílí a duše se ocitá v ráji.
Ach ano, to je přesný popis 🙂
Dede, to jsou ale krásné jednohubky, hotová umělecká díla! Věřím tomu, že chutnají báječně. 😛
My jsme se svého času scházeli se známými nad fondue, masovými. To se opravdu dá sedět u stolu dlouho, povídat a přitom si pomaloučku opékat mini kousky masíčka a máčet je v omáčkách. Občas nastane oživení, když někomu maso sklouzne z vidličky do nádoby s olejem a je třeba ho urychleně vylovit. 🙂
Ještě nesmím zapomenout na fondue ovocné, v čokoládě máčené, taky prudce jedlé!
My jsme dělávali sýrové fondue. Vždycky odpoledne jsem krájela chleba a veku (aby si stolovníci mohli vybrat podle svého gusta) na kostičky, které se nechaly do večera „zavadnout“, aby šly dobře napíchnout a držely na vidlicích. Pak se vymazával kotlík česnekem a připravovala se směs sýrů, strouhal se muškátový oříšek. Večer jsem nalila líh do kahanu a šlo se na věc. I u sýrového fondue se dá sedět hodně dlouho, přežvykovat kousky chleba obalené tekutým sýrem a povídat. Pak jsem měla ráda to, co zbylo na dně kotlíku, kousek sýra, který už nešel namotávat a silně chutnal muškátem a česnekem. Mňam.
Dočetla jsem písání od Dede i komentáře a přemýšlím , co bych tak sežrala.Donesla jsem si domů vepřovou panenku provedenou na francouzský způsob asi jako uherák a k tomu mám jako přílohu sušená rajčata v olivovém olejíčku a tak už jsem jen krůček od toho abych to opět vytáhla na stůl.Aspoň troškůůůů ! Uá!
Jinak ale to společenské jídlo, při kterém nám bylo vždycky dobře, jsou ty pravé naše bramboráky. Doma je moc už nedělám ale když přijede vícedenní návštěva , jdeme do toho a opravdu, chudák kuchtík, je ho třeba nalít aby neochutnával a neujídal. Placky mizí závratnou rychlostí, huby se jen lesknou a méně odolní jedinci hledají algifen. :)) Celá domácnost voní (mně teda voní) bramborákama a je to takové útulné a milé. Jako u babičky v náruči. (inlove)
Řekla bych, že důležitý je nějaký moučník ke kávě. A pokud je to na delší dobu, pak ty jednohubky. Máme kamarády, se kterými jsme „hraví“ (deskové hry) a ty jsme naučili napřed posezení u kávičky (tzv. rychlý přehled zpráv, který je opravdu rychlý – vídáme se i dvakrát týdně), a pak hra u stolu s několika menšími talíři jednohubek. Ten nerad česněk, ta ráda zeleninku, ten nemusí uzeninu – každému se vyjde vstříc. 🙂
A pak máme kamarády, ke kterým jezdíme jen zřídka a ti umí úžasné jednohubky – každá je prostě jiná! A přesto, že už několikrát dávali návod, nejde nám to. :/
Američani nemají takové to „přijďte večer na návštěvu“, kdy pak postačí třeba chlebíčky a láhev vína. Tady jsou to pozvánky buď na party, večeře nebo venkovní BBQ. Já party ani BBQ doma nedělám, takže zůstanou večeře,které jsou posezení tak na dvě hodiny. Ale když máme několikadenní návštěvu, tak si nejvíce užíváme dlouhé snidaně. Sedíme většinou na verandě a v milém hovoru se snídaně protáhne klidně od 8(nebo později) třeba do půl dvanácté. Také proto nejsme zvyklí obědvat, protože minimálně hodinu snídáme i jen my dva. A tak se pro „snídani s hosty“ (jsou-li tu déle) snažím dát na stůl každý den něco trochu jiného (jiné pečivo, ovoce, musli apod.), aby byla rozmanitost.
Ale nápad s Pichos se mi moc líbí, je to vlastně taková obdoba našich chlebíčků, ne? Ale když jsou to větší jednohubky, jak se to jí ? Tedy, když to je moc velké na „jednou do huby“ 🙂 párátko se drží a jednou, dvakrát odkousne? Jak bych třeba jedla ten salát ve skleničce co je na fotce (a co je na dně, na rajče to nevypadá)? Ovšem sliny se mi na to sbíhají, to ano?
Raklet (ať už se to píše jak chce).
Moje sestra si ten nápad dovezla z Německa a nejspíš trochu modifikovala, ale novoroční grilování brambor, zeleniny a sýra uprostřed stolu na mrňavých lopatičkách byla vždycky zábava pro všechny.
No a letní grilování samozřejmě. S hvězdami nad hlavou 😀
OT: Cesta do Cech. Ano, vyridila jsem si obe penze, zaridila automaticke odvody na zdrav.pojisteni a dane, a hlavne, NASLA PAS. Prijedu nekdy v puli prosince a zustanu priblizne do tak 25.ledna. Letenku budu kupovat o vikendu. Napisu vic, co a jak, bude v tom vyrazne fungovat zubar, tam jeste taky terminy nemam presne domluvene. To bude narocne, protoze me zbyle zuby se musi nahradit v akci za Hanci krasnejsi. Zacatkem pristiho tydne budu mit jasnejsi predstavu. Mili pratele, tesim se na pripadna setkani. Ted se ale musim chystat jit na pohreb do nedalekeho mesta.
No, řekla bych, že klasické společenské jídlo v téhle zemi je buřt na klacku nad ohýnkem 🙂 Akorát se to teda špatně provádí v dešti a v zimě…
Vlastně máme takové importované společenské jídlo. Naši a jejich kamarádi adoptovali fondue ještě v době, kdy jsme si nářadí a nádobí museli poctivě propašovat přes hranice, protože tady nebylo. Naši teda dělali pouze sýrové, ale bylo to super. A postupně jsem uplně přešla z varianty namáčení pečiva na namáčení kousků jablek. Nejen, že se tím minimalizuje riziko, že napíchnutý kousek spadne do kotlíku, ale mně to i chuťově víc vyhovuje. No a nakonec ono se to těm buřtům trošku podobá. Ohýnek je menší, jinak barevný, klacky (vidličky) o něco kratší, ale určitá podobnost se najde.
Jo a na zimní plískanice, mají moji rodiče doma krb! V tom se dají péct buřty i v lednu. Jen se k němu vejde méně lidí, musí se péct buď hromadně, nebo se lidi musí u ohně střídat.
Tak mám pocit, že jsem ten oběd nějak podcenila, už mám zase hlad.
většina by řekla, že nejspolečenštější jídlo je tekutý chléb 😀
Jde to. Chce to ale otevřenou verandu a na ní venkovní krb. Pak už stačí jen dostatek dřeva, kvalitní špekáčky a vercajk, což znamená, aspoň u nás, 1,5 m dlouhá desítka kulatina, na jednom konci se navaří vrut bez hlavy, který se následně zašroubuje do dřevěné násady k pilníkům, na druhé se napříč provrtá třiapůlka díra, do ní se zastrčí 3,15 svařovací elektroda, zbavená pláště, ohne do U, zapájí mosazí a špičky zabrousí. Jedna tyč dá max. 10 minut práce a vyjde na několik desítek Kč. Povrchovou úpravu obstará omastek při prvním použití.
NO, VY ŽENSKÉ MLSNÉ ! SLINTÁM JAK XERXOVÝ DOGOUŠEK A MÁM SMŮLU.SVŮJ PŘÍDĚL POLEDNÍHO JÍDLA MÁM UŽ V SOBĚ A CHUTÍ PLNOU HUBU.TO JE HRŮZA.ALE JEŠTĚ SE ZASTAVÍM U JEDNOHUBEK A CHLEBÍČKŮ.JSEM DOST LÍNEJ TVOR, TAKŽE SE MI S PŘÍPRAVOU CHLEBÍČKŮ APOD JAKSI NECHCE PATLAT.KDYŽ SLAVIL PŘEDLONI MANŽEL 60 V KRUHU SPOLUPRACOVNÍKŮ, BYL VELMI CHVÁLEN ZA ZPŮSOB POHOŠTĚNÍ. SICE DORT NEBYL, ALE DOMÁCÍ ŠTRŮDL A CHUTNÉ MASARYKOVY POCHOUTKY HO NAHRADIT PLNĚ DOKÁZALY. A MÍSTO PATLÁNÍ CHLEBÍČKŮ JSEM VYMYSLILA ZJEDNODUŠENÍ. UDĚLALA JSEM NĚKOLIK EXCELENTNÍCH POMAZÁNEK, JIMIŽ JSEM NAPLNILA SKLENICE A RŮZNÉ OZDOBNÉ KARBIČKY. K TOMU JSEM DODALA RŮZNĚ NAKRÁJENÉ KVALITNÍ UZENINY A 3 SKLENĚNÉ ČTYŘLITROVKY PIKANTNÍCH UTOPENCŮ. MANŽELOVI JSEM DALA KE KAŽDÉ POMAZÁNCE ZVLÁŠTNÍ NŮŽ, NĚKOLIK VIDLIČEK , HROMADU PAPÍROVÝCH TÁCKŮ ,PÁRÁTEK A NAPICHOVÁTEK, A TAKY DOMÁCÍ KYSELÉ OKURČIČKY NĚKOLIK KRÁJENÝCH VEK A KOLEČEK ROHLÍKŮ. PŘIDALA JSEM TAKY DOMA NALOŽENÉ ČERVENÉ PAPRIKY, PAPRIKY PLNĚNÉ BÍLÝM ZELÍM, CUKETOVÉ UNCLE BENC, TROŠKU NALOŽENÝCH FEFERONEK A TÉŽ HROMADY NAKRÁJENÝCH A NEJRŮZNĚJŠÍM KOŘENÍM OCHUCENÝCH SÝROVÝCH KOSTIČEK,KTERÉ JSEM OCHUCOVALA A PAK DODALA JEN V MIKROTÉN.SÁČCÍCH.JEŠTĚ JSEM PŘIDALA SAMOZŘEJMĚ NĚJAKÝ ALKOHOL PODLE TOHO, CO SI MANŽEL I KOLEGOVÉ PŘÁLI,DALA JSEM MU S SEBOU JEŠTĚ NĚKOLIK KONZERV MANDARINEK A TROŠKU NAKRÁJENÝCH JABLÍČEK A DODALA TAKY OBA DRUHY KÁVY(MLETOU I INSTATNTNÍ), CUKR A KALÍŠKY SMETANY. BYLO PRO MNE I MANŽELA DALEKO JEDNODUŠŠÍ, KDYŽ JSME TOTO VŠE NALOŽILA DO VELIKÉ KRABICE A MANŽEL SI TO ODVEZL S SEBOU AŽ NA MÍSTO OSLAVY. NIC SE TOTIŽ NEPONIČILO ANI NEPOCHROUMALO TRANSPORTEM. A MOHU OPRAVDU S KLIDNÝM SVĚDOMÍM PROHLÁSIT, ŽE SE MI DOMŮ VRÁTILY JEN PRÁZDNÉ SKLENIČKY, KRABIČKY A PŘÍBORY. VŠE BYLO ZBAŠTĚNO DO POSLEDNÍHO KOUSKU A DROBEČKU. MANŽELOVI KOLEGOVÉ SI MŮJ NÁPAD CHVÁLILI, JELIKOŽ SI MOHLI JEDNOHUBKY U CHLEBÍČKY SESTROJIT DLE SVÉ MOMENTÁLNÍ CHUTI A POTŘEBY A MNĚ TEN ZPŮSOB POHOŠTĚNÍ PŘÍLIŠ ČASU NEVZAL. HRNEČKY NA KÁVU , LŽIČKY I SKLENIČKY BYLY NA MÍSTĚ OSLAVY K DISPOZICI,TAKŽE TO VOZIT MANŽEL NEMUSEL.A DŮLEŽITÁ BYLA SPOKOJENOST OSLAVENCE I VŠECH SPOLUSLAVIČŮ .PŘEJU VÁM VŠEM KLIDNÝ VÍKEND A MIZÍM.
„osmažená koule, která vevnitř obsahovala něco, co vypadalo jako tuhá bramborová kaše se sýrem a cibulí.“ – to jsou tzv. Croquetes, pikantnější pojem je Bomba.
Pinchos se používají i v pevninském Španělsku, jen je združují pod jednotný pojem Tapas. Zatímco v Katalánsku jsou Tapas jen velké talíře pro celý stůl. Takže v pevninském Španělsku vlastně Pincho = Tapa. Katalánské Tapas = porción / media porción de tapas (což znamená velký nebo menší talíř obložený tím jedním jídlem).
Historie tohoto jídla (tapas, pinchos at se tomu říká jakkoli v různých provinciích) je zajímavá. Tradiční použití ještě funguje v Andalusii v neturistických barech: Vznikly jako „něco k pivu“. Dřív si lidé u stolu(baru) objednali pivo a dostali k tomu jednu tapu(pincho), když si dali další, dostali větší tapu a tak to šlo dál, u čtvrtého piva to třeba byl kopec pochutin pro celý stůl, prostě čím víc piv, tím víc tapas. Princip tapas byl také v tom, že člověk nemohl ze začátku ovlivnit co dostane, jen jako štamgast mohl říct, že mu zrovna chutnala tahle tapa, že by si ji dal zas, nebo že mu tenhle salám/ryba/sýr nechutná no a pokud jste chodili do podniku dostatečně často (a pili často), tak vás obsluha znala a tapas(pinchos) vám nosila přesně tak, jak vám to na očích viděla. Je to tedy doplněk v ceně piva, dřív se za tapas neplatilo, to vzniklo až s příchodem turismu. I tak v původnějších restauracích, když si dáte jenom pivo, tak vám dají aspoň trochu bramborových chipsů na talířku, přece nebudete pít jen tak? 🙂
Já mám hlááááád. Teda, že já sem sem lezla takhle před obědem! U nás doma se občas dělalo něco mnohem méně vychytaného, ale podobného. Jednohubky, které mnohdy neobsahovaly dole to pečivo, ale to určitě taky znáte. Dole prostě byl kus sýra, nebo klobásky, nebo prostě něco tužšího, co dělalo podklad a navrch pak další ingredience. Jako varianta k těm klasicky rohlékovým jednohubkám to bylo super. Ale tohle vypadá uplně dokonale.
Jdu na oběd, než si poslintám klávesnici!
Bramborák! Protože ten dělám zásadně ve společnosti. 😀
Rozdíl bude asi v tom, že tady není moc zvykem bavit se s neznámými lidmi. Těch pár cvoků, kteří to i tak dělají, stejně moc nezmění.
Ale – funguje takhle pokec venku na psí procházce nebo prosté pokecání na různých variantách zápraží / lavičky / zastávky. Ovšem na to druhé musíte taky mít záminku, nejlíp že tam obě strany pokecu poblíž bydlíte a už jste ten ksicht někde párkrát viděli. 🙂
Jo, bramborák je společenské jídlo – asi stejným způsobem, jako palančinky, placky nebo lívance.
Jen kuchař při té společnosti obvykle přijde zkrátka – pokud si vzorek vyráběné dobroty rovnou nesní nebo někde neschová (chuckle) Konverzovat obvykle stíhá (pokud není zavřený v kuchyni, že 😛 )
Bramborák je přesně ta příležitost, kdy se celá společnost narve do kuchyně, i kdyby měli slabší členové vypadávat oknem. (chuckle)
Vyzkoušeno na chatě v prostoru 2,20×2,20 vč. komína, sporáku a linky. (rofl) Za bramborákem se nás tam narvalo šest (a vypadávali jsme dveřmi). Ochutnávači byli vytlačováni tak, aby cirkulace ochutnávačů zůstala souvislá.
Kuchař byl drsnej a azbestovej, takže se i najedl! Ale bylo to o fous. 😀
Víš DEDE přemýšlela jsem nad tím českým socializačním menu .
A napadly mě chlebíčky nebo jednohubky. Nákladaný hermelín a utopenci.
A víš na co já ráda vzpomínám ? Jak jsme letos byli s manželem v Římě.
Tak jsme zašli do jedné trattorie. Seděli jsme venku u stolu s kostkovaným ubrusem.
Jedli jsme ravioli. Kolem nás po chodníku chodili lidé a zdravili se.
Byla to paráda.
Bellissima Italia .
Míša
Míšo, já tě v té Itálii prostě vidím:))
Jinak takhle společenská je i naše vesnická hospoda – a co je nekuřácká, vzkvétá nebývalým způsobem. To proto, že předtím se tam chodilo jen pít – dnes je společenským centrem obce 🙂
Ono to není ani tak o jídle, jako o prostoru, do kterého to či ono jídlo patří. Tak například setkávání v Thalii mne naučilo jíst tatarák (co jíst, milovat), i když v poslední době si tam dávám sýr v bramboráčku (což je dobrota nepředstavitelná, ale jinde bych si to nedala, protože to patří právě sem) – čímž nenápadně inzeruju, že 12.12. si to dám znova (chuckle) .
A na Štěpána máme krásný zvyk – s kamarádama jdeme do „naší“ hospody na domácí tatarák (který vyrábí jeden kamarád) a tvarůžkovou pomazánku (kterou vyrábí druhý kamarád) – hospodský dodá jen topinky + tekuté mazivo. To je moc hezká akce … (clap)
Oh Ygo, co mi to děláš! Já mám hlad! A na tatarák! 😛 (to je olizovací:))
Sýr v bramboráčku? To musí být žlučníková bomba, ale děsně dobrá žlučníková bomba… (chuckle)
Já si ani nemyslím, že pro dobrou pohodu je nejdůležitější to jídlo – minule jsme si debužírovali okolo tataráku v množství asi kilo. Je to o lidech, ne o žrádle. I když je příjemné s přáteli či jinak milými lidmi posedět u dobrého jídla
Jo a to jehněčí po irsku bylo fakt výborný
Inko, žádné jídlo samozřejmě nenahradí milou společnost – vzpomínám na četné služební večeře, kdy jsem sice jedla vybrané lahůdky, ale za tu cenu, že vedle mě seděl někdo, kdo byl povinen mě bavit črtáním firemní strategie, přehledem nových produktů a všeobecně úžasným rozmachem svého zaměstnavatele (chuckle)
Já jsem tím i myslela že pokud se sejdou fajn lidi, je asi celkem jedno, jaký rituál jídel zvolí. Pokud se někomu kamarádské okruhy prolínají jako nám, je těžké mít jídelní rituál.
Ale dařilo se mi vytvářet jídelní rituály na táboře. I na puťáku poslední večeře byly řízky, na stálém poslední oběd. Dodnes to miláčkové dodržují, i když vaří někdo jiný než já.
Chichi – u nás na táboře je první a poslední jídlo guláš, řízky jsou v neděli! (chuckle)
Jo a nedávno jsme se sešli u Inky a měli jsme jehněčí po irsku a výborný mřížkový a jablečný koláč a prokecaly jsme celé odpoledne….
Jehněčí po irsku? A nebyl by recept? Příští týden bych měla mít v mrazáku nového beránka… ráda se přiučím (wave)
Máš štěstí,že jsem po snídani 😀
O rozdílech mezi tapas a pinchos a procházkách po nočních barech ve Španělsku, nedávno v TV zasvědceně hovořil Jirka Bartoška, no slintala jsem u toho fest… litovala jsem, že něco takového není tady…
moje oblíbené tmavé i světlé toustíky (kulaté) mazané židovskou pomazánkou a pokládané půlkou vlašského ořechu nebo měsíčkem kompotované mandarinky, vypadají vedle toho tak nějak nenačančaně a obyčejně…
Sakrys, ja mam chut!!!! (inlove)
Já taky!!! Vzpomínka nějak nestačí (chuckle)
Já jsem se před chvílí právě pěkně přežral podobných dobrůtek. 😀
A včera jsme měli pčená kuřecí stehna. Nejen, že jsem se opět nehorázně přežral, ale ještě jsem lžící vybral z pekáče kůžičky i omastek, samozřejmě bez jakékoli přílohy a pak to zapil sodovkou 😀 A nejen, že jsem si vynikajícně pochutnal, ale prošlo mi to bez jakýchkoli následků. A dnes bude k obědu pečená roláda s masovou nádivkou a bramborovým knedlíčkem. (rofl) V úterý jdeme do Drážďan, docházejí vajíčka a máslo.