BTW: Duchové?

1119dar6_1Sedím u počítače, mírumilovně si klapu nějaký text, když tu najednou slyším zuřivý štěkot. Psí zpráva o hrozícím nebezpečí je tak naléhavá, že vstávám a jdu vykouknout z okna.

 

Copak o to, černou i bílou štěkající Ostražitost a Neohroženost vidím okamžitě. Hlavy mají obrácené do krajiny a vypadají, že přesně vidí to, co je tak strašně rozčiluje. Já ovšem nevidím nic.

 

Někdo tam je!

Někdo tam je!

 

Poctivě, kousek po kousku propátrávám zahradu bližšího souseda, sad vzdálenějšího souseda, louku i pole. Nic. Od rána prší, co může být zalezlé, to zalezlé je. Čekám, jestli z odvodňovacího příkopu nevykoukne některá z početných koček, obývajících naše sousedství, ale kdepak. Tak jednoduché to být nemůže.

 

Támhle!!

Támhle!!

 

Tak na co ty bestie tak strašně štěkají? Po chvilce pátraní to uzavřu jako obvykle – jsou tam duchové. Nějaký rozčilující typ. Možná vypadají, že by uměli ukrást ze zahrady míček, možná mají kočičí podobu. Co já vím.

 

Kde??? Aha!

Kde??? Aha!

 

A možná tam není nic a psiny jen s chutí předstírají hlídající Ostražitost a Neohroženost. Aby panička viděla, jak strašně užitečné má pejsky…:))

 

Eh, dnešní otázka asi míří jen do psích domácností – taky vaši psi s upřeným pohledem štěkají do (údajného) prázdna?:))

 

Ostražitost:))

Ostražitost:))

 

Neohroženost:))

Neohroženost:))

Aktualizováno: 18.11.2014 — 15:18

79 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Mno.. Naše dvouletá fenka začala z ničeho hrdelně vrčet na neživé věci v bytě. Poprvé na tričko na věšáku, podruhé za gauč, a potřetí seděla se mnou na gauči, zvedla se a začala vrčet na prázdný sedací pytel vedle gauče… Když jsem jí vzala k sedacímu pytli ještě párkrát si na něj zavrčela, pak ho očuchala a odešla… Na sedák si chodí běžně zdřímnout. Takže trochu mě to znejistilo… Bydlíme hned vedle hřbitova…

  2. No…
    Děje se to často že
    Když jdu do kuchyně za svým psem tak z ničeho nic se otočí a začne na něco štěkat
    Když se to stalo po 1 tak jsem se strašně bála
    Nebylo to jen v kuchyni ale i v mém pokoji a obýváku
    Par dni byl klid
    Ale teď se to odehrálo znova
    3.2 2017 v 6:10
    A tak se chci zeptat
    Jestli můžou psy vidět *DUCHY* ?
    Koniec četovej konverzácie

    1. Já nevím 🙂 nevím, jestli jsou doopravdy duchové, nevím, jestli je psi vidí. Ovšem že štěkají na něco, co já nevidím, to se stává. Může to být tím, že oni tam něco cítí – pokud si nechci dělat legraci, tak je to nejpravděpodobnější vysvětlení. A vzhledem k tomu, že moji psi vědí, že po naší vesnické cestě jde někdo, kdo je irituje, i tehdy, když chrápou u mě v pracovně (v podkroví v místnosti s oknem odvráceným do zahrady a ne k cestě), tak bych řekla, že i váš psík prostě věděl víc než vy – díky svému nosu pravděpodobněji, než díky nadpřirozenu 🙂
      I když měla jsem tu jednou na hlídání fenku (velikého, silného psa), které někdo na louce poblíž našeho domu nakreslil neviditelnou zeď, přes kterou nedokázala přejít, zatímco moji psi ji s velkou opatrností přešli. Pokud tam nezanechal pach velký a nebezpečný predátor, kterého se moji psi nebáli a ona ano, tak to byli určitě duchové:))

  3. Já sice nemůžu se přidat do psí debaty, protože psa nemám.
    Ale naši kočičáci občas hledí do různých míst, že mám pocit, že také něco vidí.
    Co my ne.
    Míša

  4. Dede, přemýšlím, který z mých psů je právě Ostražitost a který Neohroženost.
    Kupodivu – Neohroženost je lady Melly. Nikdo by to do naší lejdynky neřekl, ale ona si nás umí bránit.
    Ostražitost je Její Výsost, která musí ohlásit i jinak zaparkované auto, hlavně v noci.
    A nebo se v těch funkcích střídají. (chuckle)

    Pořídila jsem jim dneska krásnou dvouapůlmetrovou přepínací šňůru; každé nový obojek; a gravírovaná srdíčka se jménem a telefonem. Nepráskněte jim to, mají to na Vánoce. Taky jsme se byli pochlubit veterinářům, jak nám Její Výsost roste. Zuby má výstavní, kyčle při natahování lehce křuply, takže máme naordinované procházky do kopce (žádnej problém) a ve vysoké trávě (žádnej problém) nebo sněhu (doufám!!!) – a klidovější režim, což jsem fakt zvědavá, jak tomu kvarku potrhlýmu vysvětlím. (rofl)

    1. Nijak:)) Tohle se psovi vysvětlit nedá. Natož, když ho aktuálně nic nebolí. Možná jen popřemýšlej, jaké jí nabídneš aktivity – myslím tím možnost skákat, prudce brzdit a tak… 🙂

      1. Chůzi u nohy. Donda bude posilovat nohy a já hlasivky. 😀
        Dneska opět objevila dětskou skluzavku – dřív než já. Banzááái!!!

    2. Io a ostatní, nemáte nějakej zázračnej nápad, jak odnaučit Ari bláznivě skákat?
      Já už zkusila kde co, včetně tvé rady, cos dala Maričce, ale na tohohle psa prostě nic nefunguje. A to jsem odnaučila skákat už čtyři psy před ní. Když s ní cloumá nadšení (což je pokaždé, když mě zase po nějaké nepřítomnosti vidí), tak prostě nevidí, neslyší, nadšeně kvíká a skáče jako smečka gumídků.
      Zkoušela jsem se sehnout, kleknout si, sednout si, kňučet jako bolavé štěně… nic. Když se otočím zády, přistanou mi tlapy na lopatkách a ucho mi tedy olízne zezadu. Když jdu k ní na zem, jásá tak dalece, že mi pošlape i hlavu.
      Je strašnej hrom do police, ale taky strašně milující hrom do police. Já už fakt nemám nápady. Pořád čekám, že třeba dostane rozum, ale ten ji při jejím životním stylu nemá šanci dohnat (angel)

      1. Hm, ignorovat?
        Bude skákat víc, že…
        Posadit, když se chystá vítat, a nahradit skákání podáváním packy za mlsky? Poslat pro hračku a chvíli aportovat?

        Aby ti to nebylo líto, kólie si začala vyžebrávat pátou a šestou procházku tak, že skáče na (otevřené) dveře zevnitř i zvenku a snaží se zavěsit se za horní okraj. (wasntme)

        1. Když vítá, tak si nesedne – neslyší povel (jinak si sedá předpisově:))
          Aportovat nemůže, páč je tam Berry a to nejde nechat Berry aby vítala sama, ne? Možná je problém v tom, že vítají obě a bílá žárlivka chce kromě důkladného vítání i vyšachovat Berušku.
          Myslela jsem, že umím psy odnaučit skákání. Ale Ari jaksi staví spoustu mých znalostí a zkušeností na hlavu. Na ni prostě nějak neplatí. Je to živel. (wasntme)

          Chichi, moc si mi líbí představa nadšené kólie zavěšené na horní htraně dveří předníma packama, kterak se odráží zadníma od futer a dělá si ze dveří houpačku:)))

          1. Tak ji tam narvi rukama. Za kožich. Nacpi je tam obě, máš předpřipravenou situaci s „mističkááá“, tak to prostě přešachuj i na to vítání, šlo by to?
            A možná by se hodil povel „uklidni se“ – cvičenej v různých situacích. Dělám to teď s Dondou: když začne moc blbnout a metat moc velký salta, tak to jde: uklidni se. Pojď sem. Koukej se uklidnit. Sedni si. Fajn, sedni si ještě jednou. Sedni si a chvilku zůstaň sedět. Uklidni se. — Cíl je, aby opravdu reagovala na slova „uklidni se“ tím, že zvolní současnou činnost na podzvukovou rychlost. 😀
            Dá se to kombinovat s chozením u nohy, aportováním, normální procházkou, prostě čímkoli, kdy se ti pes hejbe. Prvně bych to zkusila nacvičit v jiných situacích a pak bych to přenesla na to vítání.
            Stejně tak máme s holkama povel „je to dobrý“, což znamená, že vlastně o nic nejde.
            Jo a zkus zívat! To je psí slovo pro Uklidni se, o nic nejde.

          2. Mimochodem, aplikuju tvoji Mističku – a holky se už naučili, čí je která miska, a Donda vyžírá Melině, jenom když to nevidím. A i to jenom tak kradmo. Už chápe, že nesmí – a která miska je čí. To byl dobrej tip, díky moc! (h)

  5. Pokud naši psi štěkají do prázdna, vždycky si řeknu, že tam něco být musí. Třeba kolem proběhla kočka a už není vidět, nebo holky zahlédly v dálce srnu a já to svými lidskými smysly už nezvládnu postřehnout.
    Ale možné je všechno. Když jsme museli poslat bílo-černého Felíska za Duhu, byl pak ještě nějakou dobu s námi. Myslete si co chcete. Den po jeho odchodu jsem viděla Najty, jak štěká na pařez u sousedova plotu, kudy k nám Feli zpočátku chodil a Najty na něj štěkávala… Já na pařezu neviděla nic, ale tak nějak jsem tušila, co tam vidí Najty… A ještě několik večerů jsem v pokoji, kde ochrnutý Feli bydlel, zcela zřetelně slyšela kočičí předení. I když jsem tam byla sama…

    1. Ivano, já většinu duchů omluvím vzdálenou zvěří (chuckle) Ale někdy to tak prostě není… 🙂

    2. Naše kočky stále žijí a i když nejsou v pokoji se mnou,stejně je slyším příst a otírají se o mne a taky mně šlapou po posteli, přesto, že jsem zavřená za dveřmi a ony spí evidentně dole. Teleportace jasně prokázána. 🙂

      1. Teleportace je teoreticky reálná, jediné, co její realizaci brání, jsou HW a SW nároky. Je otázka, jak dlouho ještě.

  6. V domě, kde bych měla pocit že straší bych se asi zbláznila (Hanko, tvá rodina má můj obdiv). Já musím pro vlastní klid i u sebemenšího šelestu zjistit, odkud pochází, jinak neusnu. Proto bych asi nikdy nemohla žít (natož být sama) v zámku či domě o spoustě ložnic – duch by se stal brzy ze mne, jak bych strachy bílá jako křída šmejdila chodbami ve snaze zjistit, odkud se to praskání podlahy, skřípání nábytlu či šlehání do oken nese. Holt Hitchcockovy filmy shlédnuté v mládí na mě zanechaly trvalé následky. 😀

    Naše Trixie myslím duchy nevidí, zato kočky často upřeně koukají na „něco“,do prázdna. Protože tady může upřený zvířecí pohled také znamenat třeba hada obtočeného na větvi, beru jejich pohledy vážně. Kolikrát se skloním na úroveň jejich hlavy a také se soustředím na směr jejich pohledu – ale nic. Když do nich pak třeba šťouchnu, nebo jinak naruším jejich soustřeďenost a ony se uvolní, vím, že tam fakt nic nebylo. Pokud je jejich pohled nadále zacílený, jdu raději blíže zkoumat (a většinou je tam naštěstí jen nějaký ten „duch“)

    A Dede, raději předem upozorňuji, že jsem před pár dny dopsala pro Liku psí článek, který je shodou okolností trochu na tohle tvé téma. Nerada bych, aby to pak nevypadalo, že jsem námět ukradla, nebo od tebe opisovala 🙂

    1. Maričko, beru na vědomí a těším se, až si ho přečtu! (inlove)

      Mimochodem si tě umím živě představit, jak klesáš k zemi, abys měla oči ve výši kočičí hlavy a spolu s kočkou pátravě zíráš (chuckle)

  7. V dome, kde jsme s nasima bydleli, strasilo. Naprosto objektivne dokazatelne strasilo. Byli jsme na to zvykli a desilo to jen navstevy. V dome byla jen lekarna a pak nas byt, resp. dva byty. Mensi, pokoj, kuchyne a prislusenstvi byl puvodne pro lekarnika,co slouzil nocni sluzbu; vetsi byl sluzebni. Nad bytama byly dve pudy, vysoke. Ve vetsi pude jsme meli spoustu veci, vcetne tri velkych tezkych skrini, naplnenych vecma. Obcas vecer jsme ve vetsim byte slyseli velmi hlasite zvuky,jako kdyz nekdo presunuje tezky nabytek. Tata se tam byl mnohokrat podivat, a nic samozrejme nebylo presunuto. Jednou udelal experiment. Sel na pudu a skutecne nejaky kus nabytku posunoval a my sedeli v byte a poslouchali- a bylo to ausgerechnet to same. Akorat ze I nas silny tata nebyl schopen posunout ani jednu skrin, a pritom ten zvuk se nejcasteji ozyval prave z toho mista, kde ty skrine staly. Ale sila to byla v mensim byte. Tam casto v noci bylo slyset kroky, jako by parkety vrzaly pod kazdym krokem. Od dveri pokoje az k oknu, tam se na chvili zastavily, a pak zas od okna ke dverim. Casto byla tato cesta uskutecnena nekolikrat za sebou. A obcas se z prilehle kuchynky ozyvaly zvuky, jako kdyz nekdo tluce drevenou tyci do kuchynskeho stolu. Velmi hlasite autenticke zvuky. Cela velka rodina to slysela, a navrch rada navstev, ktere jsme vetsinou umistovali v tom malem byte. Zvykli jsme si, duch to musel byt hodny, neb zadna ujma nam nenastala. V Olomouci mezi lekarnikama se povidalo, ze pred valkou se v tom malem byte v noci obesil apatykar, co drzel nocni sluzbu.

      1. Ano, v Olomouci, resp.v Holici na Prerovske ulici. Rohovy dum, kde byla lekarna – ta uz dnes neni. Nasi se odtamtud odstehovali asi v r. 1986, ne kvuli duchovi, ale nas tata mel znacne nestastny napad prestehovat se do mensiho pres ulici. Duch se tam vyskytoval celou dobu, co tam rodina bydlela, tedy od r. 1948. A fakt nam nevadil. Treba chtel spolecnost.

        1. No páni! Díky za zajímavou informaci 😉 V Holici sídlí naše fakulta a mám tam kancelář, tak budu uvažovat o nějaké té vycházce za duchem… Tedy pokud tam ještě je…

          1. Jejda, tak to asi presne vim,kde jsi. Ted tam budu asi na 5 – 6 tydnu, prosinec az leden. Tak se pak nekdy u nas na Prerovske stav na kafe. Nebot jsem prave nasla pas, takze muzu cestovat. Jo, a ten dum prosel velikou renovaci, z pudy jsou pudni byty, tak nevim, jak se nasemu duchovi dari. Ze bych se tech lidi zeptala?

              1. A co zabrnit? 12.12. budeme u bílé paní … ale my tam můžeme být i v lednu, tak kdyby ti vyšel čas … (clap)

                    1. Třeba to, že nevím, zda by byl zájem 🙂 Pokud jo, byla by to výzva! Akorát bych nejdřív měla konečně navštívit nějaké zaběhnuté zvířetnické setkání, ať vím co a jak…

    1. Hanko, tak na tohle bych nervy neměla, ať si byl duch sebehodnější! (wasntme)
      Stejně jako Marička potřebuju vědět, kde se různé zvuky berou a ty, které neidentifikuju, se obvykle snažím „shodit“ na psy…

  8. Jsou dny, kdy psové řvou u plotu jako pominutí. Chvíli ticho a zase haf haf haaaf haf haf všichni tři. Je to důkladný oznamovací řev. Obvykle stojí za to vylézt ven, protože někdo je pred brankou. Ale tyhle dny ne, hulákají bez příčiny a pořád.
    Až po dlouhé době jsem si uvědomila, že ve stejný den jezdí kůžák.
    Psi slyší jeho reproduktory a “ kůžééé, kůůůžééé…“ tři vesnice daleko, na rozdíl od lidí.
    A jak chlap jezdí po okolí, aktivuje psy sem a tam po celém okrese.
    Náš duch jezdí červenou dodávkou 😉

    1. Páni ri, u vás jezdí kůžák s dohledatelnou pravidelností? Já toho našeho registruju jen výjimečně… Možná tu máme míň králíků:))
      Mimochodem víš jak dlouho mi trvalo než jsem přišla na to, co ta písnička, která mu hraje na autě, vlastně znamená??? (chuckle) (Nápověda – dlouho!)

      1. Náš kůžák má někde na internetu rozpis a páník si ho zapsal do kalendáře na rok dopředu 😀

  9. Duchov zrejme videl len môj úplne prvý pes. Ten občas pozeral „do prázdna“ – a niekedy pri tom dokonca vrtel chvostom, akoby sa mu to, čo vidí, celkom páčilo. Takže ak aj videl duchov, zrejme to boli priateľskí duchovia.
    To takto raz som strážila kamarátke mačku a tú som v noci našla v kuchyni, ako celá naježená čumí do kúta, kde ja som nič nevidela. Vydesila ma celkom dosť, odvtedy mačky nestrážim 🙂

  10. Mám jenom jednu psovou, ale vlastně s oběma vtělenými vlastnostmi – Ostražitost a Neohroženost. Duchů máme plnou zahradu a její okolí, i když! U nás mají opravdu asi kočičí podobu. Už znám přesně nápěv štěkání „POZÓÓR KOČKA!“ Přesněji „POZÓÓR Kikin (Micina, Garfield apod.) (cat) „!
    Melodie je jiná pokud jde o člověka a úplně jiná pokud jde o psa za plotem. To aby měl jeden pořádný hudební sluch 😉 .
    Fotky jsou opravdu nádherné, vypovídající o situaci!

    1. Ano Alex, hudební sluch se opravdu hodí. Já např. po sluchu rozeznám nejen naše holky, ale všechny sousedovic psy. Takže pokud ječí jen Ari, nijak to neřeším (pokud to nepřehání – pak holky zavřu doma), protože ona je v současnosti jediná, která v noci vyštěkává procházející zvěř. Když ale začnou všichni, byť třeba postupně, zpozorním…

  11. Vyštekávanie duchov má naša Jackie O. vymakané hlavne za hustého dažďa. To sa cez padacie dvierka vystrčí von len čumák a s telom pekne v suchu sa duch v záhrade dôkladne vyšteká.
    Špeciálny druh štekotu má vyhradený pre ježkov – ujačaný psí soprán. Raz sa ale tento druh štekotu už ozýval nejako príliš dlho, ublížene a z nezvyčajného smeru. Brácho vybehol von psicu umravniť ježka odsunúť a záhrada psoprázdna.
    Predtým debatoval so susedom pred bránou, psíčka si nepozorovane vybehla na ulicu prešmejdiť najbližšie okolie a nechtiac zostala vyvretá pred bránou. Na zvonček nedočiahne, tak sedela pred bránkou, jačala na celú dedinu a dôrazne sa pýtala dovnútra. Keďze predtým mala trošku tendencie zdrhať a túlať sa, bola patrične vychválená a odmenená dobrôtkami 🙂 .
    A ešte máme jednu zvukovú špecialitu na prechádzkach – nové predmety, ktoré sa nám objavia na trase, je treba pred preskúmaním naježene ovrčať. Pruhované stĺpiky, čo dávajú cestári na vyasfaltované jamy, záchodová misa vyhodená v jarku, vyrúbaný strom, nová dopravná značka … Proste toto sem nepatrí a treba na to už zdaleka vrčať! (chuckle)

    1. Ach ano, speciální ječení na ježka u nás taky funguje! Včetně nočního vynášení zakoulovaného vetřelce… nezapomenutelné zážitky, kdy ho v noční košili nametám na lopatu a sborového štěkotu psic vynáším na louku 😀

  12. Psy nemám, ale občas mě probudí pohyb našich koček. Vztyčí se z lehu a upřeně zírají všechny do jednoho místa, po nějaké době se najednou všechny naráz uvolní a zas stočí do klubíčka, nebo s sebou plácnou na deku. Vždycky z toho mám velmi nepříjemný pocit. A asi jsem ráda, že nevidím to, co ony.

    1. Toro a Sharko, říká se, že kočky vidí to, co člověk vidět nedokáže. Nežila jsem s kočkami nikdy tak dlouho, abych si to ověřila… a přiznám se, že mi to nechybí (wasntme)

      Io, kdy mě pes soustředěně a tiše (!) zíral někam, kde já bych nic neviděla, tak by mě asi vyděsil dvakrát. Nejdřív bych se bála, že mu něco je, a pak bych se začala obávat toho, že to, co on vidí, a já ne, tam opravdu je! (blush)

  13. Psice vídají ducha na zahradě (nejlepší druhy duchů se vyskytují v noci, aby si to vesnice užila). Podezřívala jsem sousedovic černého pantera Mikeše, že opět pořádá některou ze svých provokačních akcí, ale vím určitě, že tam nebyl. Duch se vyskytuje zásadně na zahradě, případně v šest ráno na ulici. Po oštěkání ráno je možné se vítězoslavně vrátit do ložnice a nechat si drbat břicho, seštěkání ducha ze zahrady je zásadně delší. důkladnější a je na něj potřeba dvou psůch. Po ječení v kuchyni a vypuštění na zahradu je potřeba s jekotem letět dozadu k zahradní zdi, ještě tam párkrát štěknout, a pak se s vítězoslavně zdviženým ocasem a spokojeným výrazem vrátit, že duch byl zažehnán.

    1. Hm, taky se u vás zahradní duchové množí, když je právě úplněk? (wasntme) To je na ně totiž mnohem líp vidět! (říká Ari:))

      Chichi, líbí se mi, že je za odměnu pěkně podrbeš, když se vrátí zpět do postele… (chuckle)

      1. No, to totiž znamená, že šlo jen o ducha a ne že madam chce jít čůrat, takže jsme z té postele nemusela vylézt. Spím nedaleko dveří, které jsou přímo u schodiště. Schodištěm se báječně nesou všechny zvuky. Takže se stačí zaposlouchat, jestli do dveří ta tlapka flákla jen tak laxně a následovalo cvakání drápů po linu, nebo tlapka plácla, ticho, plácla víc. V druhém případě lezu z postele a jdu psici pustit vyčurat. 🙂

  14. Ahoj Dede. Jó duchové, hm. Pořád chceš nějaké příhoda tak tedy budiž. Při nocování v jednom takovém srubu velmi hluboko v divočině jsem jednou zaslechl jak kdosi pobíhá kolem, zpravidla když se setmělo. Nevěnoval jsem tomu tolik pozornost, tam kolikrát pobíhalo kde co ale když ono se tak nějak pozná jestli pobíhají čtyři nohy nebo dvě. Časem se to začalo i divně chechtat, smích byl i nebyl lidský, těžko říci. To už mně došla trpělivost a občas jsem to vyhlížel venku a zkoušel honit silnou halogenovou baterkou, ale vždycky jsem zachytil nanejvýše stín. Pak to začalo zpívat a mně definitivně došel humor. Podivná melodie, beze slov, zpívaná zvláštním způsobem, hudební mód jaký jsem nikdy neslyšel, jakoby nebyl z tohoto světa. Mrazilo mně jakobych mně strčili do Calexky a přitom jsem se strachy zvířecky zpotil. Jednou jsem sebral odvahu a vzal jsem si z krabice takovou věcičku na plašení medvědů. Měli jsme v šupleti i pistoli, ale tu beru do ruky zoufale nerad. Cvakaly mi zuby, ale když jsem slyšel, jak to šmejdí v úžlabině, dementně se pochechtává a vyje ty svoje trhlé stupnice, rozmáchl jsem se a prásk! třísk! bum! ohlušující rachot a oslepující světlo. Světelná puma na vteřinu ozářila hrbatou humanoidní postavu. Naprosto černou. Viděl jsem jen kontury. Když se druhý den vrátil místní kolega, už byl pokoj. Moje vyprávění bral vážně, byl už starší a taky se dlouho toulal po patrolách v divočině a viděl a zažil leccos. No jo, no. A nahrávka toho „zpěvu“ existuje, natolik jsem zase hlavu neztratil abych nedokázal zmáčknout REC. Indie, Ásám.

    1. Já bych asi zešílela strachy. Občas mívám v některých místech takový animální,nevysvetlitelný strach. V lese, v parku, na kopci, tak různě. Věřím, že naše smysly jsou opravdu na toto nedostatečné. Nebo možná právě naopak – raději nás před podobnými zážitky chrání tím, že to „nevidíme“, kdoví…

      1. To nezávidím. Ono má všechno své vysvětlení, jen ho prostě mnohdy hned nevíme.

        1. No a co třeba nějaký postižený místní obyvatel, co ho nechtějí doma.To by odpovídalo tomu, že se místní člověk k události nijak nevyjadřoval. Zřejmě si myslel své.
          Nicméně všichni mí psové občas upřeně hledí na schody do patra, čučí nehnutě jako sfingy a až „TO“ vyjde do patra a ztratí se to z dohledu, teprve znovu ulehnou. A já říkám, duchu jsi li dobrý klidně zůstaň a jsi li zlý , vypadni a přeji všem bytostem, co jsou tady s námi aby byli štástné. Tento rituál mně vždy uklidní. 🙂

    2. Milý Alasdaire, příběh s humanoidní postavou, která se Tě snažila obludit svými zpěvy ve mě vyvolává intenzivní pocit, že to nebyl ON, ale ONA. Nejspíš se Tě snažila vylákat ven za účelem bližšího mezidruhového seznámení! A Tys jí takhle zahnal… Nejspíš je málo ženských, na které chlap použil pumu medvědobijku 😀

      1. No děkuji pěkně za seznamování pod rouškou tmy uprostřed lesa, kde se leccos potuluje. 😀

        1. No tak ONA byla ve svém a nevěděla, jak upoutat, tak zkoušela zpívat. Některé dámy jsou všehoschopné! Člověk taky neví, jak často se jí podařilo narazit na chlapa a on na ní pak hází pumy, chudinku ;D

          Kdyby to byl humanoidní chlap tak nezpívá, si teda myslim.

      2. Můj pes se často dívá na neživé věci jako třeba do zdi a nebo do zavřené skříně a pomalu od té skříně odstupuval a pak na ni štěkal bála jsem se tak jsem zavolala kamarádkám a pak jak jsem jim volala tak že stolu spadla sklenička a rozbila se o zem a od té doby chodím někam
        jen a pouze se svim psem

    3. No tedýýýýý! Tak když to mělo humanoidní postavu, tak to bych se asi strachy potentočkovala. Napřed jsem si myslela, že to bude třeba nějaký vzácný druh šakala! Potom to mohl být nějaký duševně narušený domorodec! A to bych tedy měla fakticky nahnáno.

      1. Jestli myslíte sněžného muže, tak ten se zaprvé píše s jedním t a malým y, a za druhé toho legendy umisťují do hor a ne do říčních údolí.

        1. Kanadský Bigfoot běhá kolem vody. A slyšel jsem, že někde ještě přežívá pár neandertálců. (V Praze nedávno házeli vajíčka).

    4. Alasdaire, tohle jsem si stihla přečíst už časně ráno na mobilu a pěkně mě z toho mrazilo:)) Já se obvykle v přírodě nebojím, hlavně, když mám u sebe psy, ale tady bych asi byla strachy strnulá natolik, že bych nedokázala ani vypálit tu světelnou pumu. Možná bych to dokázala, kdybych měla někoho na starost, kdybych byla za někoho zospovědná… pak člověk dokáže ledacos.

      Ty jo, doufám, že nepřestaneš psát! (wave)

      Jo a moc se mi líbí Kaštaní vysvětlení, byť jako reálnější mi připadá Alexina varianta. Ovšem duševně nestabilní domorodec či domorodka mohou být nebezpeční dostatečně na to, aby ten strach byl zcela oprávněný…

      1. Milá Dede. Upřímně, víš co mně vyděsilo úplně nejvíc? Že starý a zkušený místňák moje vyprávění nebral na lehkou váhu a dost dlouho nad tím dumal. Na mou výzvu „řekni prosím, že jsem magor“, nereflektoval.

        1. Místní obvykle vědí… a utěšovat tě asi nechtěl, protože věděl, že jsi už velký kluk (blush)

        2. Věřím ti každý slovo. A zkušenýmu místňákovi to jeho mlčení taky.

          Umím vycítit, když mě někdo z mé smečky potřebuje. Prostě „bezdůvodně“ jdu někam, kam bych normálně nešla, a přesně tam jsem potřeba. Nebo, teď, „bezdůvodně“ volám. Sama nevím proč – zjistím to vždycky, až se s tím člověkem zkontaktuju. Vždycky je to něco důležitýho.

          Když jsem přišla do bytu, měla jsem tam pocit, že tam někdo je. Takže jsem se tam postavila pěkně doprostřed a nahlas pronesla prohlášení, že je to tam moje a že tam smí být jen ten, komu to dovolím, a ať teda ten neznámej okamžitě vypadne. Vypadl – a od té doby bylo v bytě dobře.

          V Makovým domku žil bývalej majitel. Ale to byl nápomocnej duch, protože radil. (Hlavně ve snech. Neviděla jsem ho sama.) Nicméně nad vesnicí se ještě vznášela jakási kletba, a ta už dobrá nebyla.
          Někdo z Makovýho domku mi o Vánocích zavolal pomoc. JJ ví.
          Penny se mnou a s lidma, který měla ráda, byla ještě pěkných pár měsíců po své smrti.

          Uvidíme, co udělá Dřevěnej domek (až bude).

          Jo, mám pár důvodů, proč věřit na duchy a na cestování/dotýkání v mysli…

    5. Alasdaire, tak nejprve jsem myslela, že ten „smích“ by mohl pocházet od opice (když jsi zmínil divočinu), ty se prý chechtají. No ale pak mi už jen naskakovala husí kůže při představě, že bych se něčeho podobného stala svědkem. A take se mi líbí vysvětlení od Kaštan 🙂

      Těch tvých zážitků je škoda pouze do diskuzí (i když tady jsou samozřejmě take moc fajn). Nechtěl bys se přidat do „seznamu“ Zvířetníků na Psu a začít tam psát články – klidně pod nickem. Myslím, že nikoho s tvými zážitky tam ještě nemáme (tedy nikoho kdo píše).

      1. Maričko, napadlo mně to také, ale vážně nevím, primáti nejsou můj obor, možné je všechno.

  15. Melina tu v Mokropsech (díky, JJ! (chuckle) ) občas vídává ducha nad dveřma. Neštěká na něj, jen ho pozoruje.

      1. Ne, člověče, a Penny, která taky ještě občas zaskočí, to taky není, protože Penušku vítá Melinka jinak.
        Ale myslím, že Penny nám zařídila Dondu, pak dohlídla, že je Donda OK, a pak šla dál. Celkem jsem se o ni bála, že dál nepůjde. Zvlášť když mi lidi říkali, že mě v noci viděli se *třema* pásma, a kde prý teda mám teď za světla toho třetího?
        Nicméně od té doby, co jsem 10 let bydlela nad zatopenou nacistickou továrnou, v domě, který se záhadně vymazal z katastru a ve kterém lidi padali jak mouchy, už mě toho moc nerozhodí.

        1. To chápu. Víš, já mám pro strach uděláno, v přírodě jsem doma a viděl jsem v ní už divné věci, ale tohle bylo prostě divné trochu moc. Neměl jsem představu co bych dělal kdyby to šlo blíž. Střílet? To je nesmysl, jestli to byl člověk, byla by to vražda! A i když by v těch místech bylo dost možností jak se base vyhnout, do konce života bych klidně nespal. A jestli to bylo něco jiného? Co ale? A tvým důvodům věřit naprosto věřím i já.

          1. Možná čím víc je člověk v přírodě doma, tím víc věří svým smyslům, i tomu šestýmu, a když mu něco říká, že rozhodně teď nemá lézt ze dveří, tak z nich neleze, i kdyby oči nic neviděly.
            (Momentálně pracuju na tom, abych se přestěhovala na polosamotu. Sama. Teda s Její Výsostí Donaldinou a Lady Melánií. Nebojím se. Psi vidí víc než já – a hlásí. Mnohem víc je potřeba se bát známého člověka, kterému se nemůžeš vyhnout, než nějakého náhodného přepadení…)

            Ale jednu vtipnou příhodu.
            Byla jsem kdysi na chatě – signál nula nic, stejně tehdy ještě nebyly mobily; do vesnice kilometr do kopce; silnice končila v té vesnici; z údolí neslyšet žádné volání; Vánoce, pusto, prázdno. Dobře se mi tam učilo. Leč v noci můj tehdejší pes vstal, začal vrčet a ježit se, obešel chatu zevnitř kolem celé jedné zdi, ke dveřím. Pak kolem druhé zdi, ke dveřím. A tak pořád dokola a dokola.
            I vzala jsem pantok a ulehla s ním.
            Ráno jsem tam našla stopy od srny. Šla si sežrat zvířecí cukroví na jedli za včelínem a pak se šla podívat, jestli není na verandě nášup. (chuckle)

            1. Já v čemsi čemu by se dalo říci polosamota také žiji a také sám, spoléhat se ovšem naštěstí nemusím na své mizerné lidské smysly, ale sousedův Agadir zvládne signalizovat i duchy na mém „území“. Dostává za to ode mně materiální plnění. 😀 Takže se také nebojím. 🙂

              1. Já jsem často sama a na různých místech, hlavně v přírodě. Když je to nějak na hraně, říká můj nejdražší: vezmi si psy. A já si je beru:)) No a když jsem musela v pondělí letět z Barcelony v nekřesťanskou hodinu a stíhat autobus v pět ráno (doba, kdy chodí domů poslední flamendři a první lidi do práce:)), tak se můj muž zarazil (psi byli v Praze) a pravil: vem si s sebou Marka:)) Fungovalo to taky (chuckle)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN