Po čtyřech letech od prvního vydání jsem se rozhodla znovu vydávat Andyho seriál o malých národech Evropy. Informace v něm obsažené jsou stále relevantní, pokud by nebyly, Andy je před novým vydáním doplní. A popravdě doufám, že ho tak donutím slibně se rozvíjený projekt taky dokončit:))
Díl první: Galicijci
Galicie je bývalé království na severozápadě dnešního Španělska, které bylo po mnoho století důležitou součástí evropských dějin. Galicijci jsou původně keltský národ, který přijal latinskou kulturu a latinu na přelomu letopočtu.
Galicie byla zároveň prvním „barbarským“ královstvím v Evropě a hrála významnou roli u takových událostí, jako byla reconquista nebo objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Přesto galicijskou svébytnost téměř zlikvidoval režim generála Franca, takže se Galicijci stali jedním z „malých zapomenutých národů“, jehož kořeny a jejich přežití závisí na pomoci státu i Evropské unie.
Galicijci mají opravdu bohatou historii, přesto o jejich osudech před objevením Římany víme jen velmi málo – prakticky výlučně z archeologických zdrojů. Jednalo se o keltský kmen, jehož kultura se označuje galicijsky cultura castrexa, tedy česky kultura hradišť. Do dnešních dnů se dochovaly základy mnoha těchto hradišť, například Castro de Coaña nebo Citânia de Sanfins.
Území, kde lidé této kultury žili, se rozkládalo v dnešním Španělsku i Portugalsku, nicméně jeho centrum bylo právě na území Galicie. Cultura castrexa po sobě nicméně například na megalitech zachovala i písemné památky – jejich písmo (tzv. petroglyfy) ani jazyk však nebyly dodnes rozluštěny. Římané dorazili do Galicie mezi lety 137-136 před naším letopočtem a vytvořili tam provincii, jíž dali jméno, které nese dodnes: Gallaecia. Teprve na přelomu našeho letopočtu za dob císaře Augusta byla tamní kultura jazykově romanizována a Galicijci si ponechali latinu od té doby ještě po mnoho století.
V psané podobě se latina používala v Galicii běžně do 12. století, kdy se objevují první galicijsky psané písemné památky. Přesto však víme, že se galicijština používala v mluvené podobě už od osmého století našeho letopočtu. Galicijština se stala dokonce základem později vzniklé portugalštiny – samo Portugalsko vzniklo v roce 1139 povýšením na království z galicijského Portugalského hrabství.
Křesťanství přichází do Galicie jako součásti římské říše, takže jako všude jinde v říši bylo zavedeno jako státní náboženství v roce 391 císařem Theodosiem I. Právě ukotvení křesťanství v Galicii předznamenalo (na evropské poměry) velmi brzké založení království v roce 410. První královskou dynastií v Galicii byli Svébové, kteří byli zároveň první „barbarskou“ královskou dynastií na území bývalé římské říše.
První galicijský král, Hermeric, ustanovil jako hlavní město Galicie Bracaru Augustu, dnešní Bragu (nalézá se v severním Portugalsku, jde o významné katolické poutní místo srovnatelné se Santiagem de Compostela, Lurdy, Mariazell nebo Częstochowou). Přestože vládl křesťanskému království, sám nebyl pokřtěn; prvním křesťanem, který usedl na galicijský trůn, se stal jeho vnuk Rechiar – čímž se z Galicie stalo první ryze katolické království v Evropě.
V roce 585 Liuvigild, vizigótský král Španělska a Septimánie (jihovýchod dnešní Francie), dobyl Galicii a přerušil tak její samostatný vývoj; zachoval nicméně království Galicie jako teritoriální jednotku, jakož i titul galicijského krále, jehož korunu přijal. Galicie pod Vizigóty pokračovala ve Svéby nastoleném kurzu; na poli jazyka, náboženství ani kultury nedocházelo k významnějším změnám.
V roce 711 však bylo vizigótské království v bitvě u Guadalete rozvráceno Araby a vizigótská dominance Galicie tak byla u konce. Od té doby spadá Galicie pod Asturské království (centrum bylo v Cangas de Onis na severu dnešního Španělska) až do roku 910, kdy koruna Galicie byla opět suverénní pod králem Ordoñen II. z Leónu, který zdědil titul krále Galicie po svém otci Alfonsovi III, nositeli titulu krále leónského, galicijského a asturského. Ordoño nicméně vládl všem třem královstvím v rámci personální unie, stejně jako jeho potomci až po Ferdinanda I. Jiménezského, od jehož smrti v roce 1065 se Galicie stává samostatným královstvím. Dynastie Jiménezů je na galicijském trůně až do smrti krále Urracy (1111), po němž se koruny ujímá dynastie Burgundů.
Alfonso VII., první burgundský král na galicijském trůně, ustanovil jako hlavní město Santiago de Compostela, které je galicijskou metropolí až dodnes. Za jeho vlády došlo k odtržení Portugalska (1139) a jeho smrtí ztratila Galicie superioritu nad Kastilií a Toledem, které jsou s Galicií a Leónem od té doby spojeny jen personální unií. Od roku 1230, počínaje králem Ferdinandem III. vládne Galicii rod Kastilců.
V roce 1474 usedá na galicijský trůn Isabella I., královna Kastilie a Leónu, která definitivně vytlačila Araby z Iberského poloostrova a která vyslala Kryštofa Kolumba do Ameriky. Isabella byla první královnou na iberském poloostrově, která profitovala z objevení Ameriky. Prvním sjednotitelem Španělska, které do sebe zahrnovalo i Galicii, se stal její vnuk Karel V., císař Svaté říše římské. Od jeho vlády až do roku 1833, kdy došlo k územní reformě Španělska, existovalo království Galicie jako španělská provincie, jejíž královská koruna přináležela každému španělskému králi.
Územní reforma z roku 1833 však zrušila Galicii statut království, v důsledku čehož došlo k enormnímu nárůstu galicijského nacionalismu. Od té doby došlo k několika povstáním (poslední v roce 1846), které probíhaly jako vojenské pokusy o nabytí nezávislosti, nicméně po jejich potlačení se Galicijci začali orientovat spíš na kulturu a obnovu galicijského jazyka. Během trvání obou španělských republik využívaly galicijské politické elity nestability nového zřízení, a když vypukla občanská válka v roce 1936, Galicie jí využila k vyhlášení autonomie a občanské války se tak Galicijci účastnili jen minimálně.
Po jejím konci a po vítězství generála Franca však přišla studená sprcha – na čtyři tisíce galicijských politiků a intelektuálů bylo popraveno, použití galicijského jazyka (podobně jako baskického a katalánského) bylo úředně zakázáno a přísně se trestalo. Po smrti generála Franca (1975) získala Galicie autonomii v roce 1981, kterou má dodnes a v rámci které má svou regionální vládu, dvoukomorový parlament, soudní systém, veřejná média, daně či školství.
V dnešní Galicii se důsledně používá ve veřejných prostranstvích psaná galicijština, která je zároveň úředním jazykem. Vyučovaná je na základních i středních školách a zároveň ji používají galicijské univerzity jako vyučovací jazyk, pokud nepoužívají angličtinu. V důsledku represivní politiky z dob generála Franca je však zapotřebí silné podpory galicijštiny ze strany státu i Evropské unie, protože třebaže na venkově se galicijsky hovoří zcela běžně, ve městech se používá spíše kastilská španělština.
Výhled do budoucna je nejasný vzhledem k nárokům Baskicka a Katalánska na nezávislost na Španělsku. Galicie sama nemá v současné době silnou separatistickou politiku, nicméně není vyloučené, že v případě osamostatnění výše zmíněných zemí Galicie nevyužije příležitosti a neosamostatní se rovněž.
Galicie zůstává dodnes velmi silně katolickou zemí, na rozdíl od většiny Španělska, které se za posledních dvacet let výrazně sekularizovalo. Je tam rovněž dobře rozvinutý turistický ruch, za vstupní bránu do Galicie se pro evropské turisty považuje většinou portugalské Porto, odkud je to do hlavního města Santiaga de Compostela blíže, než ze španělského Madridu.
Galicie
Galicijská vlajka se znakem
A bude mezi zapadlé vlastence počítán taky národ Lašský, který si vymyslel Ondra Lysohorský, respektive vytvořil jejich spisovný jazyk. Podařilo se mu prý přesvědčit Stalina, že tento, tuším dvoumilionový, národ existuje, s čímž Stalin nějakou chvíli ve svých plánech počítal.
(Aby nebyla mýlka, já si to nemyslím. Ani na Moravský národ nevěřím. Nejsem Brňák :-))
Chybí otazník za první větou.
To je kouzelna historka. (inlove)
Tak vidím, Finrode, že jste zřejmě už dávno zapomněl na to, že jste prakticky již před čtyřmi roky – 10. prosince 2010 – slíbil v diskusi na blogu p. Kovanice seznámit všechny s tím, kdy a kde měl pronést president Beneš výrok o modrých či rudých Němcích, co jsou méně než pes (viz Váš článek Jdu porušit zákon). A kde nic tu nic! Zcela evidentně jste si tento výrok vymyslel. Nestyděl jste se plivnout si na mrtvého, který se už nemůže bránit, zřejmě Vám to udělalo zvláštní potěšení (zejména pak o něm napsat, že byl zrůda – viz začátek diskuse pod článkem B. Doležala Válková si naběhla na vidle z 26. března t.r. na Neviditelném psu). Aby přitom nedošlo k omylu – já žádným příznivcem bývalého presidenta Československé republiky Edvarda Beneše nejsem. Byl to zřejmě člověk malý – nejenom svou postavou – a na tu funkci se nehodící. Plně souhlasím s jeho hodnocením p. Frýbortem v článku Známkování tatíčků z loňského února na Neviditelném psu – za slabé 2 z možných 10 bodů. Ovšem ani takové hodnocení Vás nijak neopravňuje vkládat mu do úst věty, které nikdy nevyslovil. Takže vážený Finrode, zkuste si odhadnout, na kolik si podle stupnice p. Frýborta cením já Vás.
P.S. A když ve Vašem dalším článku „Odpor k sudetským Němcům – legální forma antisemitismu?“ znovu údajně citujete E. Beneše: „… masu, kterou je třeba pokud možno vylikvidovat (cit. Edvard Beneš). …, to jste tento citát také nalezl v pamětech L.K. Feierabenda? Pedro
Asi vyslovil. Sice jenom nepřímé citace na jeho projev, ale z různých pro- i protiněmecky laděných internetových serverů, diskusí a článků.
Např
http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vys%C3%ADdlen%C3%AD_N%C4%9Bmc%C5%AF_z_%C4%8Ceskoslovenska
… ale to je jenom jeden z mnoha článků po příslušném zadání pár slov z vaší citace do Googlu.
BTW
Nic ve zlém, ale máte pocit, že váš dotaz patří sem?
Zajímavé, ráno jsem sem vložil odpověď a nikde nic. Proto znovu: Vážený(á?) FY, jestliž Finrod ve svém článku Jdu porušit zákon uvedl onen úryvek z brněnského Benešova projevu doplněný slovy o modrých nebo rudých Němcích (plné znění tohoto projevu je možno nalézt v práci R. Kolbaby http://is.muni.cz/th/79146/ff_m/MDP.pdf – viz str V až VII), pak musel počítat s tím, že někoho bude zajímat, kde ona údajná Benešova slova nalezl. Finrod tehdy před čtyřmi roky slíbil na blogu pana Jana Kovanice, že po svém návratu z Lovaně najde zdroj, ze kterého ona slova o modrých nebo rudých Němcích pocházejí. Ovšem Jan Kovanic později na svém blogu možnost diskusí zrušil, neboť se tam začali exhibovat různí trollové. Tím Finrod ztratil možnost splnit tam svůj slib, že původ onoho citátu objasní. Já jsem mezitím pečlivě přečetl paměti L.K. Feierabenda, na které Finrod odkazoval – nikde nic. Aby tedy mohl svůj slib splnit, před více než dvěma roky jsem ho vyzval v diskusi pod článkem o sámské politice v Norsku, aby se k problému oněch Benešových slov vyjádřil. Ovšem bohužel bez odezvy.Všechno se dalo poměrně rychle vysvětlit. Ovšem čtyři roky bez jakékoliv odezvy – to už je trochu moc! Asi bych to nechal být, ovšem když se nově o Benešovi vyjádřil, že byl zrůda, tak už toho na mě bylo moc. Takže nic ve zlém, ale pokud Finrod něco veřejně slíbil, tak by měl počítat s tím, že se ho někdo a to i po letech veřejně na splnění jeho slibu zeptá.
Můžu se zeptat, co má váš příspěvek společného s článkem, nebo trpíte nějakou vážnou chorobou „neschopnost opustit myšlenku?“ Každopádně fakt, že Beneše byl vedle Gottwalda jeden z nejhorších úředníku (prezidentem ho nenazvu, protože by to byla urážka úřadu) jaké jsme měli. Je přímo zodpovědný za veškeré násilí spáchané na sudetských Němcích ve jménu pomsty. Mimochodem jeho citáty mluví za vše „Dejte vyvřít ze svých srdcí živelné nenávisti vůči německým katanům.“ (17.4.1945 Košice), nebo „Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“ (12.5.1945 Brno) a můj oblíbený „Bude třeba nově formovat politické strany a zredukovati jejich počet proti době předválečné, nově vytvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku, jak se jen likvidace ta dá v zájmu jednotného národního státu Čechů a Slováků vůbec provést.“ (16.5.1945 Praha)
Vážený Nieku, čtyři roky dělá Finrod mrtvého brouka. Takže jsem čekal na nějaký jeho (jakýkoliv, shodou okolností je to právě tento) článek, pod kterým se objeví i v diskusi, abych mu mohl jeho slib připomenout. Ale vidím, že mrtvého brouka hodlá dělat i nadále, na jeho odezvu už nehodlám nadále čekat. Jen se mi potvrdilo, že na některé lidi je hodnocení pana Frýborta „jako ušité“. A buďte ujištěn, že Vámi citovaný pražský projev dr. Beneše znám. Pokračuje slovy: Heslem našim budiž: Definitivně odgermanizovat naši vlast, kulturně, hospodářsky, politicky.
No, fakt mu napište, takhle to vypadá, že se jen snažíte pohádat.
Třeba FF ten váš dotaz tehdy vůbec nenašel, všechno je možné. A za ty 4 roky měl na práci docela jiné věci, než nějakou diskusi – stihl dostudovat druhou těžkou VŠ, oženit se, odstěhovat se na druhý konec Evropy, stát se otcem…
Fakt mu napište, to bude nejlepší. Opravdu to vypadá, že vám o nějakou odpověď vlastně nejde a chcete se jen pohádat.
P.S. Tohle je jen opakování článků, které tu před lety vyšly, nic nového.
Konec OT poznámky, všem se omlouvám.
Mas recht, aido.
Ano, věřím, že Finrod je ve své obdivuhodné činorodosti velice časově zaneprázdněn. Ale čas na sepsání dvoustránkového článku (Jdu porušit zákon), dehonestujícího bývalého presidenta Beneše, si však našel. I na vyhledání úryvku z jeho brněnského projevu, ovšem „obohaceného“ o slova o modrých či rudých Němcích (pokud není sám jejich autorem a ostatní pak už jen neopisovali od něho). Rovněž tak si našel čas na vyhledání článku Bohumila Doležala na Neviditelném psu a na své rezolutní vyjádření v diskusi pod ním, že E. Beneš byl zrůda.
Říká se, že po bitvě je každý generálem. Třičtvrtě století po tom, co se dělo před, během i po WWII, si se dnešní znalostí následného historického vývoje dovolí každý cucák napsat, co měl či neměl Edvard Beneš dělat. Tehdy E. Beneš věděl moc dobře, co se po 20 letech po prohrané WWI z Německa (a z Němců) stalo a se znalostí předchozích německých dějin měl obavu, že se po dalších 20 letech bude historie opakovat. Že tomu tak nebylo a že se z Německa stane právní a mírumilovný stát, víme až my dnes. A oprávněně v předvolební presidentské kampani zareagoval Miloš Zeman (kterého jinak moc nemusím) na úlet pana knížete s Haagským tribunálem. Případná další diskuse na toto téma patří jinam, pojďme se bavit o Galicijcích.
Jako majitelka tohoto serveru vás žádám, abyste přestal porušovat pravidla, která tu platí.
Pokud chcete diskutovat o Galicijcích, pokračujte. Jinak si najděte jiné fórum.
Vložila jsem příspěvek a nic, takže zkouším ještě jednou.
Jsem opět na příjmu a zdravím všechny. (inlove)
Ahoj Jenny, je moc fajn, že jsi zase na značce (inlove)
… mně se to normálně otevřelo. Je to v kapitole Postupimská dohoda. Ale těch článků po zadání do Googlo vyšlo docela hodně. Toť asi vše, co k tématu mám. Poslal bych screenshot, ale není kam je sem vlepit.
Do Googlu jsem zadal podstatný jména z té věty, ani ne všechny.
http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vysídlení_Němců_z_Československa
třeba bude fungovat
Tady už nejde o to, kdo „obohatil“ onen brněnský Benešovův projev o ony „modré či rudé Němce“. Je vidět, že spousta lidí (mezi nimi i Finrod) tu lež opisovala jeden od druhého. To se dalo poměrně rychle vysvětlit, cestou k tomu však není „dělání mrtvého brouka“. Mě nadzvedlo, když se Finrod v diskusi pod páně Doležalovým článkem ozval, že president Beneš byl zrůda. Stálo mu to za to, plivnout si na mrtvého? Beneš byl malý člověk, zřejmě nejen postavou. Nahrálo mu, že po vzniku ČR zahynul při letecké havárii (některé hlasy ho z ní obviňovaly) M.R. Štefánik a druhým mužem republiky po Masarykovi se stal právě on. A myslím si, že dále zde diskutovat na toto téma je zbytečné.
BTW: Moje matka odcházela v září 1938 jako šestnáctiletá se svými rodiči a pětiletým bratrem z Chotějovic u Bíliny. Šli po silnici směrem na Louny a za sebou táhli vozík s peřinami. V Praze ji pak ředitel české obchodní akademie odmítl přijmout k dokončení studia (Co my máme trpět za to, že jste se s těmi Sudeťáky nedokázali domluvit? To všechno je vaše vina! Táhněte si zpátky!), maturovala nakonec na německé Deutsche Oberschule für Mädchen in Prag II. Pak se v Praze seznámila a provdala za mého otce, který s rodiči a sourozenci odešel v září ´38 do vnitrozemí zase z Duchcovska. A díky tomu, že jsem přišel na svět já, nemusela odejít jako totálně nasazená do Německa. Moje manželka pak pochází ze smíšené česko-německé rodiny. Půlka jejího příbuzenstva žije v Německu – v Giessenu am Lahn a v Geře. Takže můj zájem o to, co se v Sudetech dělo a jak vše nakonec skončilo, není nijak akademický.
A k těm zrůdám – Stalin byl zrůda, Hitler, Heydrich i K.H.Frank byly zrůdy. O Konradu Henleinovi bych to zcela jednoznačně neřekl (i když v dokumentech Mezinárodního trestního tribunálu v Norimberku je otevřeně označován za válečného zločince). Byl to snaživý učitel tělocviku, jemuž se naskytla příležitost „udělat kariéru“. A přitom soukmenovcům dokázat, že je „echtNěmec“ (jeden jeho dědeček byl Čech, jeho matka byly rozená Dvořáčková). Takže jsem poněkud citlivý na to číst od někoho, komu ještě doslova teče mléko po bradě, že Beneš byl zrůda.
Máte pocit, že tato debata patří pod tento článek, že s ním nějak souvisí? Pokud se chcete autora na něco zeptat, není nic jednoduššího než mu přímo napsat. Když se po této stránce malinko rozhlédnete, adresu najdete hned.
Díky Aido 🙂 Pánové, i když chápu, že nekteré problémy vás doopravdy pálí, tak pro tento případ skutečně existují maily, tato diskuze je o jiném.
Dede, díky za znovuuvedení Evropských zapadlých vlastenců a Andreasi předem díky za jejich dokončení (wave) .
P.S. ke Gerdičce! Stále jsem ve střehu a stále držím!!!
Gerda už je doma – pořád grogy po prodlužované narkóze, ale funguje – víc méně:)) Už jsem si pomazlila tu její hlavu ušatou (h) Děkuju všem za palce, její přežití bylo fakt o fous a věřím, že právě ty place pomohly vychýlit tu ručičku osudu správným směrem (angel)
Andy, prima, že se opět dozvídám něco o malých národech Evropy. MOc jim všem fandím, aby si udrželi svou svébytnou kulturu, protože v dnešní fglobalizaci je to opravdu obtížné. Přiznám se, že se ale těším na Furlance, možná to budeš psát jako Friulánce. Udělal bys mi radost, kdybys o nich dokázal něco zajímavého napsat. Ale to se nejdříve musíš dostat až do Itálie. V regionu Friuli – Venezia – Giulia jsem několik let žila a chvíli mi trvalo, než jsem tamější lidi pochopila. Potom to ale bylo prima. A pro mě by toto bylo nejosobnější ze všech malých národů. Ve sboru jsem si i zazpívala furlansky 🙂 Možná nevíš, že zde jeden Furlanec Furlanštinu dokonce učí.
Milá Apino, o Friulancích jsem fakt v životě neslyšela! (inlove) Věřím, že máš krásné a zajímavé vzpomínky… 🙂
V Itálii také proběhl takový ten globalizační proces včetně přednostní výuky italštiny. Ale v Itálii je to dodnes tak, že první cizí řečí je rodný dialekt nebo řeč, druhou a poslední řečí Italština. Furlanci jsou soustředeni v SV Itálii, za své hlavní město nepokládají největší Udine, ale San Daniele (San Danél) proslulé výrobou vynikající šunky. Furlanština nebo Friulano, jak se říká italsky má samo o sobě celou řadu dialektů, protože se k nim řadí i horská část (hlavně Carnico) a ti byli od sebe odděleni údolími a horskými hřebeny. Na jihu to pak celkem plynule přechází do Veneta nebo Triestina, což už jsou jazyky spíše u moře. Je to vlastně taková směska italo-rakousko-slovanská, přičemž slovanského je v nich docela hodně. Furlanština je dnes už uznaná jako řeč, dokonce na úřadech se už vyžaduje znalost Furlanštiny, pokud má být zájemce přijat. Jinak to ale celá staletí byla řeč v podstatě mluvená, takže psaná gramatika se vymýšlí snad dodnes. Ale mají i svého významného básníka (Padre Turoldo), mají hymnu (Stelutis alpinis). Trochu jsem se Furlanštině věnovala, na mluvení to tak úplně není, to bych musela ještě pocvičit, ale životem mezi nimi lecčemu rozumím a pár frází i řeknu. Oni tomu totiž Italové nerozumějí. Má trochu jinou gramatiku a spousta slov vychází z německého nebo slovanského základu. MImo jiné mají takové hlásky jak „Ď“ „T“ a byli úplně uneseni, kdž zjistili, že jsem schopná to vyslovovat.
To mělo být „Ť“
Jéje, to je dobře, že se Zapadlí vlastenci vrátili! Už se moc těším na další díly.
Bezva, že se seriál vrací- jednou ve škole Kubovi dost pomohl, ty informace by se jinde sháněly těžko.
Já to radši přendám sem:))
Zase OT: Zpráva o Gerdě stopařce: přestože holčičce psí bloodhoundí museli vzít kus žaludku kvůli nekróze, Gerda zabojovala, a nejen přežila, ale dnes ráno se už prý zkoušela vydat na procházku:)) Je na klinice a je to stále ještě kritické, ale už máme naději – děkuju všem a prosím, ještě ty palce držte! Ono to vážně pomáhá (h)
Gerdičko, drž se, ať jsi brzy v pořádku a můžeš zase vyrazit na stopu. (h) (h)
P.s. – zrovna včera jsem se dívala na nějaký ten pořad s „televizním veterinářem“ a tam taky operovali torzo žaludku (a s dobrým koncem) – jak tak dumám, co si někdy pořídím, tak jsem opět slevila ze středního většího na středního menšího – už kvůli této zapeklitosti (teda mimo jiné). Ale Toya je stále čipera, tak to jsou jenom takové daleké obzory (doufám) …
Ygo, ty torze jsou fakt nevypočitatelné. Gerdě se to stala a ni nebyla najedená, a proč měla Berry torzi sleziny, to už nechápu vůbec. Jak mám ráda větší psy (mamuta mít nemusím:)), tak tohle je strašák, se ktrým se člověk prostě musí naučit žít. Ale sranda to není.
Jsem ráda, že je Toyenka ještě čipera (inlove)
Jo a o bílém vlčákovi uvažuj jen tehdy, pokud toužíš po životě plném událostí plynoucích v rychlém sledu 😛 (to jen tak na okraj k Terčině návrhu:))
Ad bílý vlčák – Dede, neboj, nejsem sebevrah (rofl) – jeden rapl v rodině stačí (stále mluvím o psech).
Jsem ráda, že se Zapadlí vlastenci „vrací na obrazovku“ a pevně doufám, že dojde i na ty slovanské (nod) ! Dobře udělaný seriál – díky Andy.
Dojde. Tentokrát na to snad budu mít už čas, po novém roce bych měl mít čas psát dál.
Ahoj Dede. Dobrý den, pane Andreji. Tento seriál jsem si přečetl už v archívu a děkuji za něj mnohokrát. Říkám si že Španělsko může mít časem docela těžké problémy, vzhledem k tomu kolik různorodých národností tam žije.
Španělsko má – a bude mít – podle mě problémy zejména kvůli tomu, jak se ke svým menšinám chová. Jistě, pokud jde o ústavní pořádek Španělska, nejsou na tom zdaleka tak zle, jako v mnoha jiných zemích, ale jde spíš o rétoriku z Madridu a přístup španělské vlády (zejména vládne-li PP), jakož i o přístup Kastilců k celému problému. Bohužel Kastilci a jejich volení zástupci pořád tak trochu žijí Francovou ideou, že je España una, grande y libre a vůči menšinám vystupují hodně arogantně. Myslím, že ta arogance je, zejména v případě Katalánců, mnohem větší motivací pro odchod ze Španělska, než finanční otázky (které jsou zrovna v katalánském případě velmi vážné také). Co se Galície týče, oni jsou dost flegmatičtí; fakt, že jsou galicijské nápisy všude možně, že se galicijština vyučuje a že si mohou věšet svou vlajku jim stačí. Vědí dobře, že na samostatnost by neměli prostředky. Jinak co se Španělska týče, bohužel je to slepenec ne nepodobný Jugoslávii a s dominantním etnikem, které má tendenci chápat etnika menšinová dost „po srbsku“. A z toho nemusí vzejít nic moc dobrého.
Teď v sobotu byl v LN v příloze Orientace na téma Katalánsko velice pěkný, zajímavý a poučný článek od Markéty Pilátové, bohužel je dostupný asi jen v papírové verzi novin.
Pokud má jakýkoli stát dobře fungovat, je naprosto nezbytné, aby všichni jeho obyvatelé, bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou mnešinoví (a vice versa), měli táhnout za jeden provaz. Už kdysi dávno Rudyiard Kipling formuloval jednu velmi moudrou zásadua sice, že pokud nebudeme táhnout za jeden provaz, budeme viset na jeho koncích! A, bohužel, to tak funguje. A atomizace států podle různých menšin je cesta do pekel, viz bývalá Jugoslavie. Takže demokracie ano, ale vocamcaď pocamcaď. Fajn, mějte si svou vlajku, mluvte si po svém, ale držte basu se zbytkem státu!
Když on je problém v tom, že – jak mnozí i kastilští politici přiznali – těžko si představit například Katalánce premiérem Španělska. Kastilie se pořád k jiným španělským regionům chová tak trochu jako ke koloniím a to tomu štěpení docela nahrává.
Alasdaire, klidně Andymu tykej 🙂 Je to tu zvykem a ono se pak i lépe povídá (wave)
Zajímavé pojednání o Galicii.
Tak mě napadlo, jak by Evropa vypadala, kdyby bývali staří Římané nekolonizovali ostatní země kolem. Byla by jiná ?
Zřejmě asi ano. Některé národy by zůstaly a jiné zase asi nevznikly. Ale to se už nedovíme.
Míša
Určitě ano. V celé Evropě by nejspíš byly dva, nebo tři obrovské státy, pár menších a vše by se spolu neustále hádalo a mydlilo. A bohužel, vývoj směřuje k tomu, že to tak jednou bude.
Mluvit o národu před 18. stoletím nemá smysl, ta idea neexistovala (na rozdíl od idey občanství a poddanství, a taky náboženské a jazykové příslušnosti).
Kdyby Římani nebyli expanzivní, pravděpodobně by nedošlo k punským, makedonským a možná ani italickým válkám. Tím pádem by Středomoří (teď myslím severní Afriku a přímořské oblasti všeho včetně jižního a východního pobřeží Hispánie) bylo pod vládou Kartága, v případě té Hispánie by pravděpodobně svedli Kartaginci válku o úrodné části vnitrozemí s Galy. Otázka je, jak by v bývalé říši Alexandra Makedonského pokračovali diadochové; pravděpodobně by byl Egypt tak silný, jak byl celou dobu (dobrá tradice i geografické podmínky) a byl by, tak jak se to stalo i v naší verzi historie, zničen až migrační vlnou muslimů. V Malé Asii by byl ten chaos, který tam byl, ale muselo by se počítat s neregulovaným vlivem (expanzivní) Perské říše. Galové, kteří se v prostoru vyskytují cca od 3. stol. BC, by pravděpodobně zabrali severní polovinu Itálie – protože nepředpokládám, že by vydrželi silní Etruskové, kteří v podstatě porazili sami sebe, takže by v Itálii byla řada italických městských států se slabým Římem jako jedním z nich, a to by nepředstavovalo pro Galy, stěhující se za jídlem, až tak velký problém. Možná by Galové převládli; pak bychom tu neměli romanizované Galy, ale čistě keltskou kulturu s nějakými těmi italickými a řeckými dialekty hovořícími vazaly ve střední a jižní Itálii.
V momentě, kdy by do tohoto kotle přišli ze severovýchodu Germáni, by byla otázka, nakolik by byli Galové silní a schopní odolávat. Romanizovaní Galové toho schopní dlouhodobě nebyli, ani s podporou (postupně se barbarizující a hroutící) Římské říše. Ovšem jestliže nepředpokládáme předchozí dlouhé a vysilující boje Galů s Římany, mohli bychom tvrdit, že se pak srazí dvě síly, Galové a Germáni, s víceméně obdobným (tzn. kmenovým) uspořádáním; z nich by pak Germáni měli výhodu vysoké bojovnosti a Galové vyšší učenosti (jejich vlastní systém organizace lidí byl, bez vlivu Římanů, poměrně propracovaný; pokud by si udrželi vojenskou pohotovost, mohli by Germánům odolávat lépe, než tomu bylo v naší verzi historie; a pokud by odrážení dalších migračních vln neleželo na (římském) limitu, ale na Galech samotných, mohli by tu pohotovost mít).
Hunové byli dostatečně zoufalí, aby se natlačili do jakéhokoli vojensky aspoň trochu průchodného prostoru. Nemuseli by ovšem táhnout nezbytně na jihozápad; pod podmínkou, že by Germáni narazili na Galy a stáhli se do střední a východní Evropy a tam vytvořili bohaté státy (měli k tomu sklony), mohli by jít Hunové primárně po nich a skončili by tam.
Evropa by neznala křesťanství. Právo by bylo kombinací práva keltského a germánského (pod podmínkou, že by se dokázali nějak domluvit); případně by byla Evropa rozdělená na jihozápadní keltskou a severovýchodní germánskou část. Slovani by se vecpali bůhvíkam; možná by se sem nevešli nebo ne v takové míře. Byl by tu polyteismus; pod podmínkou, že by se sem nerozšířila některá varianta monoteismu, která se vyvíjela nezávisle na tlacích z Římské říše (buddhismus, zoroastriánství).
Antické dědictví by bylo nenávratně ztracené; Středomoří by nakonec ovládli ti, kteří by povstali z maloasijského kotle (a nebyli by to muslimové, protože bez křesťanství by nevznikl ani islám; pokud by měli monoteistické náboženství, což je pravděpodobné, byli by nejspíš zoroastriáni). Je otázka, nakolik by jako zoroastriáni byli výbojní; nejspíš míň než jako muslimové.
Pak už to nedokážu odhadnout – záleželo by hodně na tom, kdo a kde by dovedl urdržet (velmi výbojné) východogermánské kmeny – ty, které v naší verzi historie protlačili celou Evropou Hunové.