Radši jsem si napsala seznam. Tento víkend poletím za Markem do Barcelony a beru si jen palubní zavazadlo. Takže je třeba si důkladně rozmyslet, co do něj dám. Už proto, že i Marek mi poslal seznam věcí, které by ve svém dobrovolném školním vyhnanství potřeboval.
Takže kolonku „čekání a zábava“ zcela přirozeně vyplnil můj Kindle – neboli elektronická čtečka knih s bezdrátovým připojením, díky které mohu nakupovat knihy na Amazonu na jedno kliknutí. Od roku 2009, kdy jsem ho dostala, se už v něm nastřádala rozsáhlá a poměrně rozmanitá sbírka knih.
S vidinou delšího cestování jsem si dovolila se nechat nalákat na Kindle Daily Deal, což je ďábelský vynález marketingového oddělení Amazonu. To totiž na den výrazně zlevní (na 99 pencí, používám Amazon.co.uk) nějakou skupinu knih, včetně bestsellerů. No, nekup to, že!:)) Co já už takhle objevila báječných knih!
Samozřejmě to má háček, na který se člověk snadno chytí. Zvlášť, když takhle výhodně objeví dobrého autora. Protože málokdy pak zůstane u jediné knihy a za ty další už platí plnou cenu. Ale včera jsem byla ukázněná a zůstala u pouhých dvou knížek. Leč!
Leč ty knihy potom nešly stáhnout. Zkrátím to. Po několika mých marných pokusech to rozchodit jsem ve spolupráci s Kindle horkou linkou resetovala přístroj až na tovární nastavení, oni mi do něj nahráli nový software a pak už jsem akorát musela zpět nahrát knížky z archivu.
Zní to jednoduše, ale zabralo to dost času a já si uvědomila, že s normálními knihami by se mi něco takového nemohlo stát. Jenže ve stejném okamžiku mi došlo, jak moc mě Kindle rozmazlil. Obvykle cestuju jen s malým kabelko-baťůžkem, kam se nevelká čtečka akorát vejde – a to i s nabíječkou (která je shodná s nabíječkou na mobil). Stejně velkou normální knihu bych nejspíš přečetla ještě v letadle na cestě tam:))
Díky Kindlu tak v nevelkém baťůžku nosím poměrně rozsáhlou knihovnu, a na cestách se mi pak dostává luxusu výběru vhodného čtení pro každou příležitost s možností si knihy přikoupit kdekoliv, kde mám nějaký bezdrátový signál.
Jsem čtenář od svých pěti let, a čas na čtení jsem si vždy dokázala najít, ať už byl můj život jakkoliv hektický. Mám ráda klasické knihy a v Domě jich máme stovky. Ale už bych nechtěla být bez elektronických knih a šikovné čtečky.
A tak se dnes ptám: jak se vám líbí e-knihy? Používáte elektronické čtečky? Co se vám na nich líbí a co vám vadí? Pojďme si povídat o knihách na počátku jednadvacátého století:))
Zase OT: Zpráva o Gerdě stopařce: přestože holčičce psí bloodhoundí museli vzít kus žaludku kvůli nekróze, Gerda zabojovala, a nejen přežila, ale dnes ráno se už prý zkoušela vydat na procházku:)) Je na klinice a je to stále ještě kritické, ale už máme naději – děkuju všem a prosím, ještě ty palce držte! Ono to vážně pomáhá (h)
Protože nikam na dlouho necestuji, obzvlášťě letadlem nebo vlakem, tak čtečku nemám, čtu raději papírové knihy. Ale chápu, že pro ty, co hodně cestují je to úžasný vynález. K doktorovi si beru normální knížky a na dovolenou také, auto je uveze.
Chodím do bezvadné knihovny, je jakýmsi kulturním centrem a už nás s manželem dost dobře znají. V pátek jsem dostala od děvčat úplně novou knihu, čerstvě přebalenou a orazítkovanou, od Vlastimila Vondrušky „Husitská epopej I.“, hodila jsem sebou a už v úterý jsem ji vracela. Den před tím jsem ji sice k lékaři do čekárny nebrala, je hodně silná, ale tak mne vtáhla svým dějem, že jsem pročetla i skoro jednu celou noc. Jóó knihy, to je láska na celý život. Jestli elektronická nebo papírová, to je jedno.
OT – moc prosím o přidržení palců! Mladá bloodhoundka Gerda (stopařka) je na operaci kvůli komplikované torzi žaludku. Je to velmi vážné a opravdu potřebuje jakoukoliv podporu, kterou může dostat. Tak moc prosím… (h)
No tak to je tedy starost velikánská, tak honem tisknu palce, ať se Gerdu-stopařku podaří zachránit (h) (y) (y) (y)
Sakra, ty torze u velkých plemen!!! Držíííím, ať to dobře dopadne a mohou zároveň udělat plastiku.
Držíme, určitě ! (y) Ať se operace podaří a Gerda (má krásné jméno) je zase v pořádku !
Drzim palce, at se to podari. (y) (h)
Ale ne! Moc držím palce!
(y) (h) (y) (h)
Samozřejmě držíme palce a drápky. Ať operace dobře dopadne! Holčičko Gerdo drž se! (y) (y)
Gerda je krásné jmého, které znám od dětství z Andersenovy pohádky Sněhová královna. Netušila jsem tehdy, že se do těch severních končin sama dostanu.
Tohle jsem našla na Wikipedii :
„Gerda je křestní norské jméno staroislandského původu. Vykládá se buď jako „zahrada“ nebo „ochránkyně, ochranitelka“. Podle slovenského kalendáře má svátek 19. května“.
Ochranitelka Gerda potřebuje teď sama ochranu. (h)
Kindle nemáme, i když uznávám jeho mnohé výhody. Včera jsme strávili den procházkou u moře a zase jsme tam viděli dost lidí v lehátkách právě se čtečkami. Na cestování je to jistě velká výhoda, my si doma vystačíme s papírovými knížkami. Máme je hlavně ze zdejší knihovny, manžel navíc levně kupuje starší přes internet. Přečtené buď předáme dál, nebo věnujeme naší knihovně. Jenže ta má každé tři měsíce „výprodeje“ a tak se odtamtud manžel vždy vrátí s náručí jiných 🙂 Já umím číst vždy jen jednu knížku a jsem celkém pomalý čtenář. Manžel jich má vedle křesla celý komínek, nevím, jak to dokáže číst několik najednou. Kindle má švagrová a když s ním u nás byla prvně, vyzkoušela jsem si ji. Nevím, jestli bych si zvykla. Hlavní potíž bych měla s „listováním“. Velimi často se totiž potřebuji při četbě vracet. Třeba jen mrknout na stránku vedle, o pár odstavců výš nebo i o několik kapitol zpět. Potřebuji si znovu upřesnit, kam tuhle osobu přesně začadit, jak se kdo jmenoval, nebo si znovu vychutnat někjakou krásnou větu, celý odstavec. Prostě si něco znovu přečíst. Určitě to s čtečkou jde, ale asi ne tak rychle, jako v papírové knize. Tam umím odhadnout „sílu“ listů jak daleko se vrátit, se čtečkou bych s tím asi měla problém.
Ale milujeme audioknihy !!! Dají se půjčit v naší knihovně, mají opravdu velký výběr, cesta při jejich poslechu mnohem rychleji utíká, obzvlástě, když se jede po dálnici. Jakmile víme, že pojedeme několik hodin, manžel nějakou zajede půjčit. A už se nám dostkrát stalo, že jsme seděli před garáží domů abychom doposlechli buď konec knihy, nebo alespoň dokončili CD.
I když bezvýhradně uznávám výhodu čtečky tam, kam je problematické brát si s sebou více knih, nebo při četbě tlustých bichlí, tak ji ještě nemám. Před nějakou dobou jsem už byla nalomená, že si ji koupím, ale pak jsem od toho upustila, protože se mi nabídka e-knih nezdála dostatečná. Tak jsem si říkala, že počkám, až bude e-knih víc. Navíc v poslední době nějak necestuji, tak mě to netrápí.
Kromě toho mám ráda papírové knihy. Doma jich mám spousty, až moc, ráda se jimi probírám a ráda se i jen koukám na knihovny a pročítám si ty hřbety. Ráda to dělám, když jsem někoho na návštěvě, a srovnávám, co má on a co mám já. Což u čtečky a elektronického archivu jaksi nelze.
Taky moc ráda chodím do knihovny (mimo jiné i z nutnosti, protože doma už se knihy nikam nevejdou a protože i finanční stránka je nezanedbatelná), zrovna dnesa jsem byla. Tam dovedu strávit značnou dobu, probírám se knihami, tu přečtu kousek, tam přečtu kousek, některou si půjčím, jinou vrátím do regálu. To u e-knih asi taky nejde, pak bych si je přece nemusela kupovat a stahovat, ale mohla bych si je rovnou přečíst, že?
Jednou si ji asi koupím, pokrok nezastavíš. Zatím si vystačím s papírem.
zdravím všechny 🙂 Už je toho tu hodně pro jednotlivé odpovědi, tak to zkusím shrnout.
Já existuju ve světě kombinujícím Kindle a papírové knihy. Knihy „citové“ musím mít v papírové podobě, ale u anglických to jde těžko – co jsem opustila Anglii a její antikvariáty:)) Tak je mám v Kindlu.
Čtečka mi vyhovuje i pro možnost nastavit si velikost písma…
Slovník je skvělej – Zano, to jen na tom pětibodovém tlačítku pošleš kurzor nahoru nebo dolů, a před kterým slovem ho zastavíš, to ti přeloží (pokud to umí – slang občas vzdá:))
Já mám na Kindlu i nouzovej net – protože je 3G a spojení je všude zadarmo (nevím, jestli to ještě k novým poskytují, ale já to mám)
Číst můžu jen ve vlaku a v letadle, ale to stačí. (V autě obvykle řídím:))
Čtu při každém čekání – kdekoliv.
Angličtina v Kindlu je pro mě výhodou, protože ji po mě nikdo nechce a kdybych nečetla, tak o pracně získané vědomosti přijdu. 🙂
DEDE, TROŠKU TU ZÁVIDÍM VŠEM, KDO DOKÁŽÍ ČÍST A TAKY MLUVIT N ANGLICKY. KDYSI JSEM TOHLE DOKÁZALA V NĚMČINĚ, ALE DNESKA JSOU TO JEN LOŇSKÉ SNĚHY. SCHOPNOST ČÍST V NĚMČINĚ JEŠTĚ JAKŽTAKŽ ZBYLA, ALE SLOVÍČKA SE DÁVNO Z MOZKU VYTRATILA, TAKŽE KONVERZACE NĚJAK POCHOPITELNĚ VÁZNE.ANGLICKY JSEM SE NIKDY ANI UČIT NEPOKOUŠELA, NĚMČINU JSEM OVLÁDALA VÝBERNĚ, ALE ÚSPĚŠNĚ JSEM TOHLE UMĚNÍ ZAPOMNĚLA. V MOZKU MI ZE VŠEHO ZŮSTALA PEVNĚ A BEZPEČNĚ ZAKOTVENÁ GRAMATIKA, TAKŽE PRAKTICKY VELKÉ GRAMATICKÉ CHYBY NEDĚLÁM, KDYŽ NEPOČÍTÁM JAKO VELKOU CHYBU ZÁMĚNU RODŮ U NĚKTRÝCH SLOVÍČEK.ALE CHTĚLO BY TO HOVOŘIT A KONVERZOVAT, ABY SE NEVYTRATILO ÚPLNĚ VŠE.
Panečku, to je správné téma. Čtu ráda, od mala, hmmm a stejně jako LenkaS. jsem jako dítě četla tajně pod peřinou s baterkou…
A v poslední době usilovně přemýšlím nad čtečkou. Zvažuji, zvažuji, jistě mám radši papírové knihy, ale ta čtečka mě láká čím dál více. A taky, že má slovník, to bych se možná i pustila do anglických knížek. Pomalu sbírám informace, jakou čtečku, jak do ní shánět knížky a tak podobně. 🙂 Možná, že se ten ježíšek ustrne a vyřeší to dilema 😉
Čtu ráda, ale v poslední době málo. Rozlišuji čtení profesionální (čtu nahlas, nebo se něco učím) od čtení osobního (potřebuji klid a samotu). Samozřejmě upřednostňuji papírové knihy, ale jednou jsem využila i staženého textu – to když moje starší vnučka odmítala číst (ještě ve třetí třídě ji čtení „nebavilo“). Tak jsem si stáhla Knihu džunglí a v četbě jsme se po odstavci střídaly. Dnes už čte ráda… 🙂
Proti čtečce nic nemám, ale já sama ji nepoužívám.
Nevím, jak kdo, ale já osobně, pokud někam cestuji, tak buď jako řidič a výkladový průvodce pro spolucestující v jedné osobě, nebo se vezu, ale potom raději koukám, co se kolem dopravního prostředku děje a odvíjí. (V noci cestovat urputně odmítám). Takže knihy, ani čtečku neřeším; oboje se do termáního bazénu silně nehodí. Takže knihy maximálně v křesle doma a na vejrání na displej mi počítač bohatě stačí.
V autě či autobuse musím zásadně koukat přímo před sebe, ve vlaku jsem se zvládala učit – čili do knížky nakouknout, zvednout oči, v hlavě přeříkat či promyslet… Souvisle číst taky ne. Při tří-pěti-někdy i délehodinovém cestování z domova na koleje mě to pěkně štvalo, takového vzácného času 🙁
Mé dovolené vždycky bývaly dost akční, ležení a čtení knížky tak na chatě – a tam zas nebyl problém si dovézt cokoli.
Čili pro mě na cestování čtečka jaksi nemá význam 🙁
Jinak taky čtu od věku ještě předškolního, cokoli, co mi kdy přišlo pod ruku. Pod polštářem i pod lavicí.
Jenže nejraději čtu celou knížku na jeden zátah. Takže poslední dobou mám ve čtení dost mezery, protože nemám-li dost času, ani se do toho nepouštím 🙁 A dost času s malým nespavcem opravdu mám málokdy. Příští týden pojede mládě bez maminky na pár dní k babičce – tak mě napadá, že bych si měla nějakou tlustou knížku připravit 🙂 V každém případě papírovou 🙂
Miluji papírové knihy. Čtečku nemám, ale když jsem v Egyptě už po páté dokola četla Otce prasátek (byla to putovní poznávací dovolená, tak jsem si vzala jen jednu knihu 🙂 ), tak jsem po čtečce toužila velice intenzivně. Doma jsem si pak stáhla pár knih aspoň do noťasu, ale není to ono. Papír je papír. Synáček, jako dyslektik, nikdy moc nečetl, dokud neobjevil audioknihy. Ty ho chytly a pouští si je hlavně v autě místo rádia.
Z obrazovky taky delší texty nečtu ráda. Kindle nemá klasickou obrazovku, je to mnohem příjemnější na oči.
Ano, nesrovnatelně. Možná je to tím, že displej není klasicky podsvícený. Díky tomu taky vydrží baterie velmi dlouho.
Ešte som zabudla, že pri čítačke s podsvietením sa dá čítať naozaj aj v prostred noci a nebudiť svetlom partnera. No aspoň sa viac vyspím pri tých hmotných knihách.
Dcéra si kupila nooka, manžel má tablet ja staré pda, ale ak si nekúpim fyzickú knihu, nemám pocit, že ju vlastním. A tak míňam euriká v ehopoch s knihami a nadávam. Až raz vyhrám v lotérii, tak ako prvé vykúpim kníhkupectvá a potom si postavím súkromnú knižnicu. Je hrozné ak človek zbiera knihy. Ale u nás veľký rozdiel v cene e-knihy a hmotnej knihy nie je a po anglicky čítať, na to nemám. A väčšinou čítam dve. Jedna neskladná doma a nejaká prenosnejšia do tašky na cesty.
Ano, ano, sbírat knihy je moc příjemná záliba. Jenže KAM S NIMA! Dopadli jsme tak, že kupuji knihy podle tlouštky :S ! A když manžel něco najde – hele mám tohle – rychle dodává – ale je to úplně malinký! A to máme knihovnu přes celou stěnu a ještě kousek na obou stranách.
Elektronika by se hodila, ale není to kniha, není a není!
Pro mě taky – jak nemám knihu na papíře, nezapamatuju si ji tak dobře a mám pocit, že ji nemám a že jsem ji vlastně nečetla.
Knihovny jsou u mě všude. Není místnost, snad krom předsíně, kde by nebylo místo na knížky. Jo, i na tom záchodě je vždycky příruční polička, kde se hromadí. (Ale tam rotujou. 🙂 )
Kindle miluju. Třeba teď, co jsem doma a prakticky nemůžu nic jiného dělat, tak čtu jak zběsilá. Přiznám, že většinou anglicky, protože prostě ta cenová stránka… fakt nevím, proč jsou knihy u nás tak drahé (a v DPH to není).
Jsme malý knižní trh- anglicky mají ty knížky mnohem větší náklad, což snižuje cenu.
Čtu ráda a všecko – dovolená bez knížek (ano, množné číslo, neb co den to kniha, knížka, knížečka) je jaksi zbytečná – a tady by se mi ta čtečka zatraceně hodila! Víte, co to je vyvláčet kufřík knih po šestapadesáti strmých schodech (neb i Jeník na dovolené sem tam čte). Ale na druhou stranu – je taková čtečka vhodná i pro lidi, kteří čtou maximálně ve dvou jazycích – česky a slovensky? Já si těžko přečtu Vildu Šejkspírovic v origošu (no, i v překladu to není moje nejoblíbenější čtivo k móřu) – je dost knih přeložených a převedených do elektronické podoby? Totiž – Terka si koupila Kindle z důvodů studijních, ale ouha – knihy, které potřebuje přečíst, se nacházejí pouze v podobě papírové a značně bichloidní, pro čtení do vlaku absolutně nevhodné …
Jinak já nedám dopustit na místní knihovnu – jsme jejími klienty všichni tři a jsme spokojeni.
Poznámka: tím čtením jsem proslulá – tuhle jsem potkala kamarády mého švagra, se kterými jsem nemluvila snad dvacet roků … a první z vět byla „A ještě pořád tak čteš?“ (chuckle)
YGO, přijde mi, že nabídka v češtině už je taky docela dobrá. A fakt je příjemný ty knihy nevláčet v rukách.
Nemám čtečku. Mám ťap … ťap …ťablet. Moje hodné dětičky mi ho vybavily spoustou knih které jsem četla a potřebuju si je přečíst znovu a ještě větší spoustou takových, které si určitě ještě přečtu.
Jenže nenacházím na čtení čas. Asi že necestuju jinak než autem.
Tak mi tytéž hodné dětičky odhalily existenci audio-knih.
Takhle jsem si to od mala přála. Sedím si u práce (šiju, žehlím, lepím modýlky, …cokoli) a příjemný hlas v pozadí mi předčítá oblíbené pasáže z nejoblíbenějších knih …
No, tak daleko jsme se ještě nedostali.
Mé nejoblíbenější knihy nejspíš ještě nikdo nahlas nepřečetl. A když jo, tak byly „citlivě zkráceny“. Ještě jsem nenašla knihu, která by touto úpravou nepřišla o ducha a nestal se z ní jakýsi nudný výčet základních fakt, vhodný tak do čtenářského deníku druhého stupně základní školy.
A úplně nejvíc nesnáším dramatizace…
Ale toho skandinávce ( hi hi) načetli moc hezky. Zkuste si to (na Vltavě, myslím), jsou tam vzorky 😀
Se mi to nějak vymklo.
Na polici nad postelí mám vysokou hromadu knih v pořadníku 🙂
Papír je papír. Když usnete s hlavou v knize, nevymažete si ji 😀
Předčítání mi z jakéhosi důvodu vadí. Jediný případ, kdy se mi to líbilo, bylo, když pan Horníček předčítal Tři muže ve člunu.
Tuhle jsem si to pustila a s hrůzou zjistila, že to zní jak film pro pamětníky. Nevěřila bych, jak mluvené slovo stárne…
Ano, umělecký přednes mi dost kazí dojem (jsem zdvořilá).
Opravdu neutrální čtení, je to příjemné a bohužel vzácné.
Třeba tohle čtení mi vyhovuje:
https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/2162/Audiokniha-Prizrak-Jo-Nesbo
(ukázka)
Jako že bych okolo postele neměla asi tak 20 knih a další v kuchyni, koupelně….a na krku nosila elektronickou placku. No, já fakt nevím. Co se stane, když čtečka spadne do vany?
To mě taky napdlo Inko, kniha mi už tam spadla. Ale ta slast vlézt si do vany s vodou a pěnou a číst si. Ó jé…….
Míša
Teda devcata, ja nevim jak to cteni ve vane provozujete. Ja vanu moc nemusim; kazdodenni sprcha mi vystaci. Ale jednou za uhersky rok si v koupelne s vanou zapalim svicky,naleju si vinko a vezmu knihu. A jen co otocim stranku, tak uz je kniha mokra. Resila jsem to malym rucnikem, a hned jsem si ho taky zamokrila. Takze cteci akce ve vane uz neprovozuju. Ale stejne mi vrta hlavou, co delam spatne.
Milá Hanko, to chce grif. Člověk si musí dát pozor. Voda musí téct slabším pramínkem. A nad hlavou mi visí ručník a já si do něj před otočením stránky utírám ruce.
Nedělám to často, také se většinou sprchuji. Ale jednou za čas si to užiju.
Míša
Taky se většinou sprchuju, ale když do vany, tak s knížkou – ručník musí být po ruce (rofl) , pak se knížka zas tak moc nezamokří (nějaká ta kapka mne nevadí). Ovšem proti Terce jsem břídil – ta je ve vaně naložená imrvére a zvládá tam knížku, Kindle i noťas … zatím bez pohromy.
Hanko, taky netuším, jak se to dělá. Ale už pár let mám sprcháč, tak to vlastně nevadí 😀
Denně se uklidím do vany s knížkou tak na půl hodiny. Znalí mi do vany telefonují….. Můj tatínek se do vany vydával s pivem, popelníkem, knížkou a večeři za ním maminka nosila
Já milovník knih tištěných, kdy prsty mohu laskat obal,mazlit se se stránkami,hladit starou vazbu a dotýkat s ejizev co mají podobu rýh, jsem čtečku zavile odmítala…ale přiznám se, že o ní uvažuji čím dál víc..jen nevím jakou si vybrat.
Jestli čteš i anglicky, tak určitě Kindle.
zano, nečtu,ale u Kindle jsem viděla i doplněnou češtinu,tak sbírám informace…..abych nesáhla vedle…
Čtečku knih nemám, i když uznávám, že na cestování je to úžasná věc.
Jenomže já jsem staromilec a konzerva a hrozně ráda k novým knihám přivoním. Čtu si každý den před spaním, malý polštář si stočím pod hlavu a tímto si úspěšně pěstuji třetí a čtvrtou bradu.
Teď se přiznám, že u maminky jsem našla knihu svého děství Luisa a Lotka od Ericha Kästnera. A začala jsem jí číst. Jako před 36-ti lety v době mého děství.
Ale nebojte, snad ještě nedětinštím , já se vrátím k rozečtené Vizitě od Adolfa Branalda.
Míša
Naši pečlivě dohlíželi, abych jako malá v posteli nečetla. Nějak jsem si jako dospělá na to už nezvykla, navíc coby chronický nespavec se bojím v posteli číst, že už pak neusnu vůbec.
ZANO, MÍ RODIČE TAKY ZKOUŠELI DOHLÍŽET, ALE ÚSPĚCH SE JAKSI NEDOSTAVIL,PROTŽEO JSEM SI S KNIHOU A BATERKOU ZALÍZALA POD TLUSTOU PÉŘOVOU DUCHNU( JAK BY TO MĚLO BÝT JINAK V MÍSTNOSTI, KDE SE NUIKDY ANI V NEJTŘESKUTĚJŠÍ ZIMĚ NETOPILO) A ČETLA A ČETLA OBČAS AŽ DO ČASNÉHO RÁNA.NĚKDY MNE SICE ZRADILA STARŠÍ SES TRA, ALE KONTROLA RODIČŮ NEBYLA ANI PO TÉ ZRADĚ NIJAK DŮSLEDNÁ,TAKŽE JSEM POKRAČOVALA VĚTŠINOU NERUŠENĚ,PROTOŽE SESTRA USÍNALA TVRDĚ A OKAMŽITĚ PO ULEHNUTÍ A TO SE MI NÁRAMNĚ HODILO. A ČÍTALA JSEM I BĚHEM VYUČOVÁNÍ NA ZÁKLADCE.TAKHLE POD LAVICÍ JSEM PŘEČETLA VŠECHNY DÍLY DUMASOVÝCH MUŠKETÝRŮ, MAYOVY „INDIÁNKYŮ. A MUSELA JSEM ČÍST HODNĚ RYCHLE, PROTOŽE NA TYHLE KNÍŽKY SE DĚLALY V KNIHOVNĚ SÁHODLOUHÉ VÝPŮJČNÍ POŘADNÍKY ,A KNIHOVNA JE VLASTNILA JEN V JEDINÉM EXEMPLÁŘI. A JELIKOŽ JSEM NEMĚLA TOLIK SEČTĚLÝCH KAMARÁDŮ, KTERÍ BY VLASTNILI TŘEBA „RANSOMOVKY“JAKSI MNE TENTO DRUH LITERATURY MÍJEL NEPOVŠIMNUT. ZATO KNÍŽKY THORA HEYERDAHLA DALŠÍ TY JSEM HLTALA A NEDOKÁZALA JSEM SE OD NICH ODTRHNOUT, DOKUD JSEM JE NEDOČETLA DOKONCE.VZHLEDEM K TOMU DŘÍVĚJŠÍMU NÁRUŽIVÉMU NOČNÍMU ČTENÍ SE ZE MNE STALA SOVA.BOHUŽEL, DNESKA UŽ TAKTO ČÍST NEDOKÁŽU. MOZKOVÁ PŘÍHODA A NÁSLEDNÉ VELKÉ POŠKOZENÍ KRÁTKODOBÉ PAMĚTI JE PŘÍČINOU TOHO, ŽE DNESKA SOUVISLEJŠÍ TEXT ČÍST NEDOKÁŽU. NEPAMATUJUN SI TOTIŽ DĚJ PŘEDCHOZÍCH STRÁNEK, TAKŽE BYCH MUSELA KNIHU ZASE PŘEČÍST OD ZAČÁTKU CELOU, COŽ MI OČI UŽ NEDOVOLUJÍ.PROTO JSEM RÁDA PŘEŠLA NA AUDIOKNIHY. SICE MI NEVYHOVUJE JEJICH KRÁCENÍ, ALE JE TO LEPŠÍ VARIANTA, NEŽLI STÁLE DOKOLEČKA ČÍST STRÁNKY, U KTERÝCH SI DĚJ BOHUŽEL NEVYBAVÍM, A PROTO NENAVAZUJE.
KE ČTEČKÁM JSEM SE NEDOPRACOVALA, ALE TUŠÍM, ŽE ČTEČKA BY PRO MNE, KTERÁ ČTE JEN V ČEŠTINĚ A SLOVENŠTINĚ , NENÍ TO PRAVÉ OŘECHOVÉ. KNIH MÁME OPRAVDU MNOHO A BOJÍM SE, CO BY SES TĚMI KVANTY KNIH STALO, KDYBY SE NĚCO PŘIHODILO A TŘEBA JSME SE MUSELI STĚHOVAT DO MENŠÍHO BYTU. PAPÍROVÉ KNIHY NEJSOU U DNEŠNÍCH MLADÝCH MODERNÍ, TAKŽE JE DOKÁŽOU KLIDNĚ A NEMILOSRDNĚ ZLIKVIDOVAT. ZATÍM VÍM, ŽE MOJE DCERKY JSOU NA PAPÍR KNIH ZVYKLÉ,TAKŽE VĚERKA ADÉLCE PŘEDČÍTÁ VELICE MOC A MALÁ SI KNÍŽEK PO MAMINCE I PO MNĚ VELMI POVAŽUJE. VĚRKA SI TÉŽ ODSTĚHOVALA CELOU JEJICH KNIHOVNU DĚTSKÝCH KNÍŽEK K SOBĚ A OBĚ SI JE S ADÉLKOU FAKT UŽÍVAJÍ. A DĚTSKÉ KNÍŽKY S KRÁSNÝMI OBRÁZKY BY NEDALA NIKAM ANI JEDNA Z NAŠICH DCER.DOKONCE SE NÁM KDYSI PODAŘILO NĚKTERÉ VÝTISKY KOUPIT 2X, COŽ JE DNESKA MOC PRIMA. ASPOŇ NEVZNIKL MEZI DCERKAMI SPOR O JEJICH VLASTNICTVÍ. A MUSÍM KONSTATOVAT, ŽE ADÉLCE SE Č PŘEDČÍTÁ UŽ OD ASI PŮL ROKU VĚKU.JE TO UŽ DNESKA VELICE DOBŘE ZNÁT NA JEJÍ VÝDRŽI A SOUSTŘEDĚNOSTI PŘI ČTENÍ. ČETLA JSEM JÍ DLOUHOU POHÁDKU, PO DOČTENÍ JSEM JEN ORIENTAČNĚ ZKONTROLOVALA, ZDA VÍ, O ČEM BYLA, ALE ADÉLKA SI OBRATEM VYŽÁDALA JEŠTĚ DELŠÍ POHÁDKU. A POSLOUCHALA CELOU TU DOBU A V SEDU, I KDYŽ NORMÁLNĚ V KLIDU NEVYDRŽÍ DÉLE NEŽ PĚT MINUT. CHVÁLA ZA KNÍŽKY, VE ČTEČCE OBRÁZKY NEJSOU. NEBO SE MÝLÍM?
LENKO, EXTRA JSEM SE KOUKLA. OBRÁZKY BÝT MOHOU. SPÍŠ NEVÍM, CO SE V TÉHLE OBLASTI ČESKY NABÍZÍ.
ZANO, STEJNĚ RADĚJI KVŮLI OČÍM ZŮSTANU U AUDIOKNIH.NĚKTWRÉ KNÍŽKY ZNÁM Z OPRAVDOVÉHO PAPÍROVÉHO ČTENÍ V MINULOSTI, ALE NA NICH PRÁVĚ MI VADÍ TO NĚKDY HLOUPÉ POKRÁCENÍ. UŽ JSEM SI VLONI K 60.NAROZKÁM PŘÁLA VÝBĚR AUDIOKNIH, ALE NĚJAK RODINCE NA NĚ DOST NEZBYLO, TAKŽE JSEM OBDRŽELA JEN 2 TITULY. MOŽNÁ BUDE DOBRÉ TO PŘÁNÍ ZOPAKOVAT. DODÁM PŘESNÝ VÝČET, O KTEERÉ STOJÍM, A RODINKLA SI VYBERE NEBO SE NĚJAK POSKLÁDAJÍ FINANČNĚ.DŘÍVE JSEM ČETLA HROMADY DETEKTIVEK, KTERÉ MNE UŽ VŮBEC NELÁKAJÍ.ALE MÁM PÁR VYTOUŽENÝCH AUDIOTITULŮ, KTERÉ DÁM RODINĚ VPLEN. SNAD MI NĚCO PŘISTANE V RUCE O MÝCH NAROZKÁCH(JSOU PŘESNĚ TÝDEN PŘED JEŽÍŠKEM), SNAD NĚCO NAJDU POD STROMEČKEM. A TAKY MÁM V ÚNORU SVÁTEK. DŘÍVE JSWEM DOSTALA ČOKOLÁDU NEBO JINOU SLADKOST, DNES NESMÍM NIC SLADKÉHO KVŮLI DIABETU NA INZULÍNU, TAKŽE ŽIVOT BZ UDOUCÍ SI BUDU SLADIT AUDIOKNÍŽKAMI A HLAVNĚ CO NEJČASTĚJŠÍMI KONTAKTY S NAŠÍ MALOU PRINCEZNOU ADÉLKOU.
Mám Kindle. Ne tu nejdokonalejší verzi, ale mám. Na cesty neznám nic lepšího. Přesto doma radši sáhnu po papírové knize. Jsme staromilec. Nebo je to možná tím, že texty na displeji čtu denně půl dne a mám toho dost. Každopádně ale vím určitě, že s Kindlem jsem se nenaučila pracovat ještě tolik, kolik bych potřebovala.
Náš pravdu, potřebovala bych se podívat, jak funguje slovník – jsem líná brodit se tím manuálem…
Ten slovnik je bezva funkce. Pred lety jsem vezla Kindle priteli me sestrenice a ten to chtel na douceni se anglictiny. Takze kdyz v textu nasel slovo nebo idiom, ktery neznal, tak zapnul slovnik.
Nemam Kindle, ale uvazuju, ze by ho prednosta mohl dostat na Vanoce. Kvuli cestovani, ale hlavne proto, ze tech knih v baraku je 10x presprilis mnoho. Ale budu asi muset koupit tu drazsi verzi, aby tam nechodily reklamy.
Hanko, úspora místa je u Kindle úžasná. To fakt oceňuju moc, protože u nás už hrozilo, že budeme muset dát knihovny i přes okna.
Kromě cestování se čtečka užije i v čekárně u doktora.
I do čekárny u doktora nosím papírovou knihu :-).
Ahoj Dede. Nemám, nemám, ale uvažuju o tom protože mnohá místa kde bych si rád třeba někdy četl jaksi z podstaty věci vylučují sebou vláčet batoh knih. Protože já čtu obvykle 2 až 4 najednou (tedy samozřejmě ne v reálném času, víš jak to myslím).
Alasdaire, neuvažuj a pořiď si jí. Koupila jsem čtečku příteli, pak to nějak nedopadlo a zůstala mi ležet ve skříni. Uvažovala jsem, že jí prodám, ale kamarádka mi to rozmluvila a dneska jsem tomu moc ráda. Myslela jsem, že si nezvyknu, ale už bez ní nejdu skoro nikam.Je skladná, lehoučká, takže jí můžu mít sebou opravdu všude a dá se využít každá chvilka čekání na cokoliv :o))). Vřele doporučuji.
Asi si jí pořídím, ale knihy jako takové si budu asi také pořizovat stále. Papírové knihy jsou prostě takové knihovitější.