BTW: Nezničitelný

1106dar4_1Se zalíbením se dívám na nově upravený kout našeho dvorku. Jsou opravdu roztomilé. Staré málem jako čas, vodou hýčkané, a na polštáři z piniové kůry jim to mimořádně sluší.

 

Labské valouny jsem na našem dvorku nikdy neplánovala, protože jsem ani netušila, že se dá něco takového sehnat. Moje zkušenosti s kameny a kamínky se vztahují pouze k těm drobnějším, kterými se dají naplnit kapsy bez nebezpečí, že vám vzápětí kalhoty nezadržitelně spadnou ke kotníkům.

Miluju kameny a nějak z toho nevyrůstám. Poslední várku mořských oblázků jsem si nasbírala v září v Barceloně a musím přiznat, že jsem byla na pláži v tu dobu jediná, kdo se touto činností zabýval. A že tam bylo něco dětí!:))

 

1106dar1

 

Vodou ohlazené valouny se k nám přikulily vlastně náhodou. Při úpravě a dláždění dvora vznikl vedle dřevníků takový podivný kout. Holá hlína, čekající na jarní osetí travou, byla pilně udusávaná psicemi. Zvlášť Ari tak i za relativně suchých dní rychle měnila barvu z bílé na vlkohnědou. Pokaždé, když jsem ji musela vydrhnout (ten kout ji neuvěřitelně lákal), mi jaro připadalo vzdálenější.

Kameník, který dvůr postupně dláždí, je také psí člověk, takže moje znepokojení chápal. Navrhla jsem kůru – a on přidal valouny. Zaradovala jsem se. Ty kameny jsou krásné. Dovolují fantazii putovat hluboko proti proudu času a cítit nekonečnou trpělivost vody, jež tvrdý (snad:)) křemen ohladila do půvabných křivek.

 

1106dar2

 

A je tu jeden úžasný bonus navíc – tohle je jediná zahradní dekorace, která je dokonale Ari-odolná. Ani neúnavná vlčka s destrukčním genem nemůže ublížit valounu. Je nezničitelný:))

 

 

1106dar3

Tak co, máte taky rádi kameny?:))

Aktualizováno: 6.11.2014 — 15:26

41 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede, je to super vymyslené! No len pravda ten materiál pod kamienkami je fakt silne hrabací. A fotomodelkám vidím nad uškami dve chlpaté svätožiary – tak ako, panička, dobre pózujeme? (clap)

  2. Jo, kamínky. Kámen je velmi stabilní a nebo také nestabilní, když jej valí řečištěm velká voda. Milá Dede zjistíš jistě velice rychle jak stabilní jsou valouny na tvé zahradě.
    Vždycky jsem kamínky sbírala. Některé jsou prý i léčivé.

    Byli jsme na dovolené na chatě u manželovy sestry. Kluk byl asi dvouletý a s ním jsme se vydali k potoku. Ale u potůčku se mu něco nezdálo a nechěl do té vody vstoupit, přesto že my oba jsme ve vodě stáli. Podvedla jsem ho, ukázala mu krásné kamínky na dně mělkého potoka a on je začal sbírat. Měl na sobě takové ty starodávné krátké kalhotky s laclíkem, gumou v nohavičkách a velikánskou kapsou na bříšku. A Jindříšek sbíral a sbíral a už stál uprostřed potoka a jak si ukládal kamínky do kapsy tak mu kalhotky začaly tou tíhou sjíždět. Ale on nedbal a byl zcela zaujat těmi čarovnými kamínky. Nakonec tam stál s kalhotkami u kotníků a holým sladkým zadečkem. Jo malé děti a štěňata či koťata. Mláďata vůbec. (inlove)

    Můj msnžel leží na židovském hřbitově. Těch kamínků na každém hrobě! Prý ten zvyk vznikl, když nebylo možno mrtvého pohřbít a navršily se kameny do mohyly nad tělem. Moc se mi ten zvyk líbí. Květiny zvadnou, ale kamínek zůstane na hrobě jako trvalá vzpomínka. To jsem si myslela. Ale židovská obec z nějakého důvodu zasypala všechny hroby i cesty červeným štěrkem. Můj manžel má náhrobní kámen zdaleka až od Prahy, jeho milovaného rodiště. Nevím vlastně co je to za kámen, je tmavě šedý. K tomu jsem koupila bílý štěrk, na který se ukládaly i vzpomínkové kamínky, vytvořila jsem tam z nich tvar srdce. A teď jsou kamínky pryč. Nezkoušela jsem hrabat v červeném štěrku jestli pod ním někde kamínky leží. Židovská obec přikoupila pozemky a tak zmizelo i oplocení původně nového dílu hřbitova. Zmizely také stromy, které se nad hroby skláněly. A nejhorší je, že byly vystavěny obytné domy jen pár metrů od toho hřbitova a obyvatelé domu se dívají na hřbitov, který tím pádem ztratil atmosféru klidu. Můj manžel měl druhý hrob na původně novém dílu hřbitova, takže teď leží hrob na samém kraji na začátku či na konci hřbitova. To podle toho jak se člověk dívá. Ale je to místo nehostinné a nevlídné. Nevím jestli budu usilovat o to abych v tom dvojitém hrobě byla pochovaná. Byla jsem celý život sama. Můj muž byl stále na cestách a nezažívali jsem mnoho společného. Možná že bych měla zůstat sama i po smrti. A nebo být pohřbena na Chrudimském hřbitově v hrobě mé statečné babičky, kterou jsem nikdy nepoznala. Kam já jsem se to od kanenů a kamení až dostala. :O

    1. Velká kočko, tak nošení kamínků na hroby je pro mě novinka – ale líbí se mi. (inlove)

  3. Vlkohnědá… (chuckle)

    Kameny, nejlíp kameny s dřevem, mám moc a moc ráda. Až někdy, mám v plánu taky něco podobnýho. Pravděpodobně u toho ještě budou nějaké tryskuodolné skalničky (třeba jalovec nebo tak, to by vydržet mohlo; nebo plazivá kleč).

    1. Díky dláždění pískovcovými kostkami se k nám dostává dost dalších kamenů. Takže plánuju též skalku pracovně nazvanou Sněhurka a sedm trpaslíků:)) Sněhurka by měl být takovej pískovcovej menhir (chuckle) To víš, je výhoda žít v kraji, kde mám za kopcem hned dva lomy s kvalitním pískovcem… 🙂

    2. Nevydrží, Aira usilovným běhábím přes skalku plazivé jalovce ušlapala. Byly staré 10 let, takže žádné křehotinky.

      1. Kéž by je chtěl někdo ušlapat. Při sestříhávání jalovce (potřebuju přicházet do domu po cestě, do které netrčí jalovec, nést tudy třeba dvě plata vajíček by mohlo být hooodně zajímavé) se mi pravidelně udělá moc zajímavá svědivá vyrážka, kterou drbu dva dny. Podotýkám, že jsem tam ten blbej jalovec nezasadila, jen ho stříháním držím v mezích, když už jsem ho vyfasovala i s domem.

        1. Jalovec nepomůže ani vykopat, bohužel. Mluvím z vlastní trpké zkušenosti – už druhým rokem se jeden na naší zahradě snažíme s dcérou vylykvidovat, nejde to, vždycky obrazí. Ještě horší jsou tůje. A úplně nejhoršíje skalník – vše jsme vykopali (pomáhali i hoši, proto měkké i), vybrali i ty nejmenší kořínky, záhon 2x přeryli a za chvíli tam byl zas. Už jsme tuto procedůru provedli celkem 4x (vždy na jaře a na podzim) a nepomáhá nic. :-/

          1. Aido, kedině použít chemii – pokud zbyl pařízek tak řeznou plochu natřít neředěným Roundapem nebo jiným totálním herbicidem (stejné složení, jiný obchodní název, zcela jiná cena 😉 ) Pokud skalník vyráží z kořenů, tak počkat až bude mít dostatek zelených listů a pak postříkat výše zmíněným nebo něčím na dvouděložné, ale s nimi bývá problém, že se jedna ze složek v půdě odbourává dost dlouho ( kompost ve kterém byla stříkaná tráva mi několikrát zhubil rajčata), Roundap toto nedělá, ale bohužel zhubí i trávu.

        2. Je to Juniperus sabina tzv. klášterská chvojka. Pěkný prevít. Alergen jako hrom. Jana je na něj též alergická a i pro psy to není nic dobrého. Nebožtík Don měl z toho vždycky olezlý čumák, měli ho u sousedů u branky. Jana z toho nemůže dělat dušičkové vazby a do adventních věnců je to málem nepřípustné. I když to má dlouhé větvičky ze kterých se vazby dělají moc dobře.

  4. Tak krásné valony opravdu vypadají nezničitelné, ale ten kůrový podklad – no neví, nevím, 😀 ten vypadá na skvělý kutací material. Pak ti Dede bude Ari chodit po zahradě pro změnu obarvená do červena 😀 A jak píše dole Míša – Ariberry jsou prostě modelky (inlove)

    A mám dva dotazy.

    1. Jak se Berry povedl druhý pokud o zkoušku ? Jestli uspěla, gratuluji, jestli se jen snažila co jí sily stačily, take skvělé podle hesla „nejde o to vyhrát, jde o to se zůčastnit“ (tedy i když vím, že ta zkouška je asi důležitá)

    2. Už nacvičuješ nějakou divadelní postavu ve vašem nově založeném ochotnickém spolku? Třeba při poslední zkoušce před představením tě některý rodinný dobrovolník natočí a budeme mít možnost zatleskat ti i my. (clap)

    1. Maričko, tak tedy odpovědi:))

      Zkouška nám nevyšla a tentokrát to byla Berry, která mě vedla za špatným člověkem. Zajímavé na tom bylo, že úplně totéž udělala nějakou půlhodinu předtím Danina Cecilka – a ani jedna z fen obvykle tímto způsobem pachové rozlišení nekazí (jinak by nebyly na zkouškách vyšší úrovně)
      Zkoumaly jsme to a nakonec jsme došli k zajímavému závěru: ten muž, za kterým nám obě holky šly, byl jeden z psovodů, nových mezi námi, a byl ze zkoušky velmi nervózní, protože už minule se jeho psu nevedlo. My s Danou se domníváme, že naše feny prostě stáhl „stresový pach“. Emoce (a hlavně strach) totiž mají pro predátory velmi silný a lákavý pach. Takže my nevíme, jestli za ním šly proto, aby ho zachraňovaly, nebo ho považovaly za vhodnou kořist 😛 Ale rozhodně je ani trošku nezaujali kladeči, jejich pachovky dostaly pod nos.

      Divadlo: No, pokračujeme a je to zajímavé, protože divadelní soubor se nám jaksi stále personálně vyvíjí, což dělá zmatek v ději i v postavách (chuckle) Takže průběžně přepisuju děj a jak jsem zpočátku rozhodně nechtěla hrát, tak nouze naučila Dalibora housti a já holt budu hrát dědečka (blush)

      1. Diky Dede za odpověď. Má Berry ještě možnost třetího opakování? S pachy to může být klidně Pravda, při strachu se člověk potí a jak známo, to je mnohem silnější „vůně“, než když je člověk v pohodě.

        Já netušila, žes sespsala pro divadlo hru (clap). Nemůžeš alespoň naznačit o čem? A role dědečka – no tady jsou kostýmové možnosti a makeupu vskutku neomezené (foto pak prostě musíš dodat (happy)

        1. Původně to měla být hra vánoční – teď to spíš vypadá na vánoční frašku (chuckle)

      2. Berry to zvládne příště, určitě.
        Stejně je to takovej malej zázrak – ucítí strach a automaticky jde za ním…

        A divadlo? Dokonce vlastní kus? Téééda! (inlove)

  5. To moc dobře nepůjde- i když tedy náš Luxíček ohryzával obkladačky na chodbě a jednou se pustil i do duralové kostky. Legýsek to nedělá, ten vymyslí zase jiné blbosti

    1. Donda má na jednom místě schovanou svou oblíbenou dlažební kostku… (blush) Je schopná si s ní pohazovat. Vážně.

      1. Hm, retrívr JanyBa Scott si ze skoro každé vycházky přinese kámen. Už mají u vchodu do domu hezkou malou mohylku (chuckle)

  6. Vzhledem k tomu, že valouny se nedají ani vyškubnout, ani rozhryzat, mohly by být Ariodolné, ovšem nechvalme dne před večerem.

  7. Moc chválím za šikovné a nápadité řešení, evidentně se líbí i destrukčnímu týmu… 🙂
    Já osobně jsem vysazená spíš na mušle, ale na pěkný kamínek se ráda podívám (obzvláště u Bláži 🙂 ). Na záhrádce u mě však kamínky nemají místo a i tam, kde mi byly doporučeny oblázky a valounky, leží obyčejná kůra – přijde mi taková živější… 🙂

    1. Jé Alčo, mušle mám taky moc ráda. Jako malým nám maminka ve chvílích nějaké trampoty půjčovala hlaďoučkou oblou mušli zavinutce tygrovaného 🙂 (třeba tady http://www.biolib.cz/cz/image/id167028/ ) Jaké máš nejradši ty? (wave)

      Kůru mám (vedle tohoto místa, kde je vlastně z nouze) hlavně pod růžemi. A protože mám celkem velkou růžovou zahradu, potřebuju té kůry opravdu moc 🙂

      1. I mně maminka půjčovala krásnou Tritonku (nevím odkud byla, ale doma ve skříňce za sklem ležela od nepaměti) a já sama si vždycky dovezu nějakou hřebenatku… 🙂

  8. A teď si představte tuhle vášeň v bytě bez pozemku! Kunštátská mísa na cukroví plná šutrů a šutýrků,z cest, darů i obchodů, kameny v policích, na psacím stole, v kuchyni i v předsíni V nice skříňové knihovny dvoukilový nádherný křemen – to jednou byla slečna dotázána, co že by si přála dovézt z dovolené na Vysočině, kamž se čerstvá známost ubírala s matinkou. Samozřejmě kamínek. Tak byl přivezen onen „křemínek“a brzo byla svatba – s tím šutrem v základu to vydrželo dvaačtyřicet let. A jednou si ho vezmu s sebou – na pomníku je takový jedno šikovný místo, kam se dá připevnit. (Potomci se na to nevykašlou, vědí, že bych je chodila strašit.)

    1. Baty, moc krásně napsané, potomky strašit určitě nebudeš chodit, kdo by takovéhle přání nesplnil (wave)

    2. Batýsku, to je moc hezké povídání (inlove) Věřím, že svůj milostný kámen budeš mít vždy u sebe (wave)

    3. Krásná vzpomínka…
      Mám na lodžii kámen tvaru i velikosti lebky (bylo by to i krásné suiseki), ale zanic si nevzpomenu, z které dovolené v Československu (z ciziny určitě ne)jsme ho kdysi přivezli. Ale hmmm, na hrobě by se vyjímal skvěle.

  9. Dede, kameny a kamínky! Toť téma pro mne nevyčerpatelné. Nosím si kameny různých velikostí v ruksaku takřka z každého výšlapu a usazuji je do skalky s pocitem, že budu vzpomínat, kde jsem který našla a na vlastních zádech přinesla nebo ty větší přivezla v kufru auta. OMYL!!! Jakmile se kameny usadí ve svém novém prostředí a skalničky je přijmou za své, už je nerozeznám a už nevím , který je který. Ale to nevadí, pokračuji s veverčí pílí a nosím nové. Stejně tvoří krásný celek a já si vzpomínám na výlety a výšlapy.
    Mimochodem souhlasím s Krakonošem, jsem zvědavá, kdy valouny, zvlášť ty menší začnou měnit svoje stanoviště.
    Na valounky – kačírek, různých velikostí, jezdím buď do pískovny u Bratčic na jih od Brna, nebo do stavebního dvora u Tišnova. V pískovně jsou valounky na hromadách a člověk se napřed zváží na váze s prázdným autem, po vybrání z hromady kamenů a jejich uložením v autě se zváží znovu a rozdíl se zaplatí pár korunama (velký rozdíl od super-kamenů, které se prodávají v zahradnictvích). Kačírek používám místo borky je trvanlivější a nerostou v nich potom různé houby dřevokazky. (wave) .

    1. To s pískovnou je dobrý vědět, dík! Bude se mi to hodit.
      Takhle nosila kameny na skalku i babička – tehdy ještě nebyly skalničky chráněný, takže si vždycky vyrýpla kytku a přibalila k ní kámen z nejbližšího okolí.
      Dědeček musel mívat odolné batohy (a kondici). Ne že by to babička neunesla, ale on ji nechtěl nechat. (inlove)

  10. Jsem zvědav, kdy jim dojde, že spojeným úsilím čtyř předních tlapek je možno valouny odkoulet. 😀 Schválně, kdo si tipne?

      1. Nudící se psí duo, zejména rodu ženského, na to přijde dříve, nebo později, netřeba nic přivolávat. Jediná možnost je, vyvrtat zespoda do každého šutru díru, zarazit a zacementovat do ní pořádný ocelový kůl a ten kůl pak zabetonovat do země v místě, kde má kámen ležet. Jak je šutr jen trochu oblý, bude časem odkutálen, ale i plocháče lze alespoň popotahovat. 🙂

  11. Ach DEDE ta poslední fotka vlčice a valouny je překrásná. Přímo určená někam na výstavu.
    Ony Ari a Berry jsou tak fotogenické. Hotové top fotomodelky.

    Jinak kout s valouny je pěkný. Dobře jsi to vymyslela.

    Míša

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN