Když se řekne textil, většinu lidí asi napadne především oblečení, povlečení a nebude už moc těch, kteří tento pojem spojí se svou prací, většinou bývalou, nebo s tradicí země či místa. Chtěl bych tímto zamyšlením přispět k tomu, aby si lidé, především mladí, uvědomili, co textil lidstvu a našemu regionu, tedy východním Čechám, přinesl.

Textil je oborem lidské činnosti, který snad nejvíce z průmyslových sektorů ovlivnil chování lidí. Byla vytvořena nová pracovní místa, vznikly sociální vazby. Potřeba rozvinout dále tento obor přinesla průmyslovou revoluci a s ní první stroje, které dokázaly spřádat bavlnu. Tato převratná událost významně ovlivnila obchod a tak vznikla potřeba výstavby železnic a silnic. Činnost tohoto oboru měla opravdu mimořádný vliv na lidstvo.

Jistě každý mi dá za pravdu, že textil provází lidstvo již mnoho tisíciletí, dokladem jsou kupříkladu nálezy ze starého Egypta. Textil je jedno z mála odvětví, ve kterém se uplatňují snad všechny vědní obory. Zkusme si jich pár jmenovat a určitě zjistíme, že textil každý z nich nějak ovlivňuje vně či dovnitř. Např. biologie, lékařská věda, chemie, kosmonautika, biochemie, jaderná fyzika a dala by se jich vyjmenovat celá řada.

Textil měl i obrovský význam pro historický rozvoj českých zemí. Je prokázáno, že tento obor měl v našich zemích výbornou úroveň již v 10. století. Jeho prudký rozvoj však nastal především v období Rakouska – Uherska. Ukazuje to např. mapa rozložení bavlnářského průmyslu v této říši. Hustota, především v pohraničních oblastech severu a severovýchodu je mimořádná. Zasahuje i naši oblast – Královédvorsko.

Několikrát v dějinách tohoto státu byl textilní a oděvní průmysl spásou i prokletím. Textil živil desítky tisíc lidí v chalupách, především v chudých horských oblastech, kde často představoval jedinou možnou obživu. Nejdříve se používala domácí surovina len, konopí, vlna. Později, v polovině 14. století pak stále zvyšující se oblibu získávala bavlna.

V Čechách mimo předení, tkaní a zušlechťování, má tradici i pletení, kobercářství, prýmkařství a krajkářství. Oděvní výroba vznikla v r. 1858 v Prostějově založením podniku p. Mandlem, prvním to v Rakousku Uhersku a i ve Střední Evropě. V té době už vznikaly i textilní továrny ve Dvoře Králové n. L. Prudký rozmach textilních továren přinesl rozkvět měst, rozvoj infrastruktury, a především práci, i když stále mizerně placenou.

Textil vyvolával a stále působí sociální napětí, bídu dělnictva na straně jedné, bohatství majitelů na straně druhé. To nyní především platí v asijských zemích. Textilní průmysl ve světě výrazně ukázal, co je to třídní společnost. Nejdůležitější textilní surovina bavlna vyvolala exodus černých otroků do Ameriky, a zakotvila tak přítomnost této rasy v Americe.

Bavlna a vlna se stala strategickou surovinou na burzách.

Německo v padesátých a šedesátých letech potřebovalo do svých textilek a konfekce velké množství pracovních sil a řešilo to přílivem tureckých přistěhovalců, kteří se tam natrvalo usadili.

Po první světové válce náš ohromný textilní průmysl přestal zásobovat rakouskou říši a musel se velmi rychle naučit vyvážet do nově vzniklých zemí, i dál. To třeba výborně zvládla firma Sochor.

Ve světové krizi třicátých let minulého století přišly statisíce lidí o práci a postihlo to především textil a skláře. Ovlivnilo to i stále živou sudetskou otázku. Krize postihla textilní dělníky hlavně v pohraničí a toho využil okamžitě i Hitler.

Po 2. světové válce mocnosti rozhodly o odsunu Němců a ti zase naopak v našich textilkách chyběli. Musela se řešit, mnohdy hodně pracně, jejich náhrada, na druhou stranu však tato situace vedla k potřebě budování vzdělávacích zařízení a vzdělávání širokých vrstev obyvatel vůbec. Řada nekvalifikovaných lidí tak znovu usedala do školních lavic či se vzdělávala na pracovišti, mladí lidé získávali možnost vyučit se zajímavému a stabilnímu „řemeslu“.

Přišlo poválečné znárodnění ve dvou etapách, složité období slučování, vylučování, velké zavírání textilek a vytváření velkých oborů, výrobních hospodářských jednotek. Ještě před únorem 1948 se vytvořily organizace určených pouze k zahraničnímu obchodu, např. Centrotex. Později podniky určené k soustředění obchodu tuzemskému či centrální designerská společnost ÚBOK.

Vzniklo velké vývozní impérium RVHP. Postavily se nové textilní a konfekční podniky tam, kde dříve nebyly, včetně tehdy chudého Slovenska, aby se řešila zaměstnanost v daných regionech.

V době největšího rozmachu textilního a oděvního průmyslu existovalo 5 velkých oborových ředitelství, která soustřeďovala velké množství podniků a specializovaných ústavů. Byl to: Bavlnářský průmysl, Lnářský průmysl, Vlnařský průmysl, Pletařský průmysl, Podniky oděvního průmyslu. Mimo to ještě existovaly přímo státem řízené ústavy, jako Státní výzkumný ústav textilní, Státní výzkumný ústav ekonomiky ve spotřebním průmyslu, Ústav bytové a oděvní kultury.

Pro podporu textilu a oděvnictví existovalo v tehdejší republice několik strojírenských podniků, které byly specializovány na vývoj a výrobu textilních strojů. Dále se vytvořil ohromný potenciál výroby chemických vláken na Slovensku i v Čechách.

Republika měla vysokou úroveň a velkou hustotu středního odborného školství, učňovských zařízení a v padesátých letech byla založena i Vysoká škola textilní v Liberci. V našem městě můžeme jmenovat průmyslovku a velké odborné učiliště při Tibě, které se na několik desítek let stalo vzdělavatelem několika generací schopných textiláků.

Československo patřilo k zemím, jež se mohly pyšnit opravdovými textilními odborníky, a bylo kolébkou několika významných vynálezů, které posunuly technologii textilu o kus dopředu – tryskové tkaní, bezvřetenové předení, víceprošlupní stav Contis, arachné, pletenotkanina Metap a další.

Přišel rok 1989 a textil opět řešil Nerudovský problém „KAM S NÍM“, s tím textilem. Tradiční trhy zmizely přes noc, přišla často zdivočelá privatizace, vedená snahou o rychlé odstátnění majetku, avšak při absenci k tomu potřebných zákonů, zemi zaplavili Vietnamci s výrobky z Asie, objevil se pojem globalizace a s ním prakticky konec velkého textilu a konfekce v Čechách.

Velké obchodní řetězce ze západu ovládly zemi, což umožnilo uplatnění jejich nadvýroby pro naše spotřebitele. Pak však Asie velmi rychle ovládla vše, i tradiční země EU a USA, kde spotřební průmysl velmi rychle redukoval svoji výrobu.

U nás začalo velké zavírání tradičních podniků z různých příčin, textil se stal pojmem, který většina politiků vyslovovala s despektem. Někteří mocní říkali, že tento obor už u nás nemá místo. Textilní podniky začali ovládat noví „majitelé“ – konkursní správci. (K tomu poznámka: po r. 1945 ovládli textilní podniky národní správci, po roce 1995 pak správci konkurzní. Jejich rozdíl posuďte sami.)

Je jasné, že takové množství výroby by se neuživilo, především typu užitného textilu, který tekl v ohromných množstvích z Asie. Nastoupil technický textil, jehož úspěšným představitelem je v našem městě Juta, která měla dobrý základ již od rozhodnutí v plánovaném hospodářství. Přežilo jen několik podniků klasického textilu a vytvořily se desítky konfekčních a textilních dílen. Především však vzniklo velké množství společností dovážející textil z Asie.

Ukazuje se, že asijská výroba není východiskem budoucnosti, jednak často vyrábí doslova sajrajty otravující nás i přírodu, a pak, lidé tam už nechtějí pracovat za pár dolarů. Konkrétních příkladů je už dost. Zákazníci také chtějí lepší kvalitu, ale často už není kde ji sehnat.

Přednost a problém našeho – textilního oboru je zaměstnanost. To se ukázalo již v třicátých letech minulého století, problém nastal i nyní, protože není kam umístit lidi různého vzdělání a úrovně. Dochází tak k rapidnímu zhoršování jejich sociální postavení a postavení celých rodin.

Ale nezoufejme, lidé se budou chtít oblékat stále, budou chtít mít doma hezké prostředí v bytovém textilu. Ti výrobci, co přežili, se zatím drží. Dnes zaměstnává tento obor cca 34 000 lidí (do roku 1989 to bylo cca 120 000). Český textil zcela nevymizel a nevymizí. A vše se technickým textilem, který je často náročný na velkou potřebu kamionů pro dovoz surovin a odvoz hotových výrobků, nevyřeší.

Nechci si dělat patent na rozum, jen jsem chtěl ukázat, že textil byl tím hybným oborem v naší oblasti i v našem městě. Tiba zaměstnávala hodně lidí a podporovala aktivity města určitě nejvíce ze všech podniků. Škoda, že na to mnoho pamětníků tak rychle zapomnělo.

Málo lidí také ví, že Tiba byla jedním z mála podniků u nás, jehož majetek pocházel z obou vln znárodňování a jako takový byl privatizován všemi způsoby privatizace, což rozhodně nebylo obvyklé.

Vleklá, nepřehledná a několikrát pozastavovaná privatizace pak nedávala tomuto podniku dosti dlouhou dobu prakticky žádnou možnost k transformaci a reorganizaci a tedy k zajištění dalšího fungování. I to patří k dějinám tohoto města.

Více se o textilu a i o samotném Dvoře Králové dozvíte v Textilním muzeu v České Skalici. Samotné muzeum bylo založeno před 75 lety panem Stadlerem. Bylo umístěno v Neumannově vile v ZOO, pak bylo vystěhováno do různých nevyhovujících depositářů. Město nenašlo nové prostory, a Tiba umístila muzeum do České Skalice společně s muzeem B. Němcové. Dnes patří Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a stále se rozvíjí.