Naštěstí mi došlo, že se to bude dělat líp ještě za světla. Nakonec jsem měla pocit, že to nebylo jen přehození pár drobností, ale hezký kousek stěhování. Prostě jsem v tom autě zabydlená:))
To je tak. Můj Sam (auto) potřebuje ozdravnou kůru v servisu, a protože je v tom i nějaké to lakování, bude to trvat týden (doufám, že ne déle:)). Byla jsem tedy nucena z něj vyndat všechny ty nezbytnosti, které dělají auto mým a přenést je do Markovy staré oktávky.
A že bylo co nosit – jen potřeby na stopování zabírají pěkný kus místa: stopovací baťoh, silná deka, velká taška s běhacími a přepínacími vodítky a pásem, lahví na vodu a miskou, chrániči na boty a kalhoty do mokré trávy nebo sněhu, ručníkem na psy, plastovými krabičkami s křídami a nastříhaným krepovým papírem na značení, reflexní pás pro mě, zásobní vesty pro psy, pětimetrová stopovačka s reflexním vláknem pro případ večerní práce ve městě, a armádní rukavice, loňský to dárek od Ježíška.
Z kufru mého auta potom bylo nutno odepnout cestovní úvazky na psy a spolu s postroji je přepnout do kufru č. dva. Vybrat nezbytnosti z dveřních kapes – od drobných, přes parkovací hodiny, reflexní pásky, s*ací pytlíky, pamlsky pro psy, až k čelovce a velkému zavíracímu noži. Když tam nad tím přemýšlím, tak jedinou dámskou potřebou v celém tom ranci byly asi jen balíčky papírových kapesníčků:))
Ano, auto je zabydlené. Jenže když jsem nad tím přemýšlela, tak mi došlo, že nezabydluju jen auto. Zabydluju si i bundy! Výměna podzimní větrovky za teplejší zimní bundu znamená soustředěné stání v předsíni, vyndávání nezbytného obsahu kapes bundy původní a jejich zpětné zařazení do kapes bundy nové.
Ostatně žádná moje bunda nesmí mít méně než čtyři dobře zapínací kapsy, protože jsem notorický kapsář – pokud se mohu vyhnout nošení jakékoliv tašky, udělám to. Z toho důvodu mám obsah kapes rozmyšleně organizovaný a dokonce i nezbytné doklady nosím v minimalistickém nepromokavém pouzdře:))
Z tohoto pohledu už zabydlená kabelka nestojí za řeč – to se, myslím, týká prakticky všech žen. Nese to s sebou známé výpadky potřebných důležitostí, když se kabelka na poslední chvíli před odchodem kamkoliv změní na jiný model:))
A já se vás dnes ptám – co si, s výjimkou vlastního domova, zabydlujete vy?
Je mi líto, ale já se nezabydluji. Nikdy, nikde. Jen doma mám svůj jeden šuplík a v něm to, co je pro mě důležité. Takže někam jdu – vytáhnu peněženku, dokladovku a je hotovo (za předpokladu, že papírové kapsníky jsou opravdu všude po kapsách… 🙂 )
Uf, zabydlovat jiné auto naštěstí nemusím, protože do servisu jde moje s veškerým sajrajtem. Auto mi vrátí opravené, vyčištěné a s roztříděným sajrajtem k vyhození a dalšímu použití. V autě mívám x prázdných a poloprázdných lahví od vody (netuším, proč mě i moje děti přepadá největší žízeň vždycky v autě), které občas pozbírám a naplním, vzadu u kluků kusy ztvrdlých rohlíků a housek po podlaze, angličáky, teď momentáně malé holinky a velké bačkůrky, kojící polštář, se kterým nevím, co počít a doufám, že ho třeba někde někomu věnuju, nákupní tašky a dál klasické nezbytnosti jako jsou škrabky na sníh, reflexní vesty – ovšem v chumlech, protože je kluci vytahali z obalů, zastaralá mapa by se taky našla… Když si představím, že bych to měla někam přendavat, jdou na mě mdloby. Stejné je to při výměně kabelek, protože pokaždé pak něco hledám a nemám. Opravdu báječné téma 😀
Dede, můžu? Kóliové fotky ze syslích zásob, vol. 1. Než to prohlídnete, nahraju další album.
http://ioannina.rajce.idnes.cz/Melly_a_Donny_-_tri_az_pet_mesicu,_Obrany/
Tady je to druhé: http://ioannina.rajce.idnes.cz/Melly_a_Donny_v_Mokre_Hore/
Donda už je vážně pěkná velká fenečka.
už je to skoro celý pes 😀
S důrazem na slově „skoro“. 😀
Poněvadž v autě jezdím jen jako pasažér, nemám ho zabydlené.
Věci na psí procházku (mobil, klíče, papír. kapesníky, 2 pytlíky a mlsy) stačím umístit do kapes. Jen hrozí-li déšť, beru ledvinku s protidešťovým kloboučkem (nesnáším, když mi prší na hlavu!). Se psem mi stačí minimalistická výbava.
Avšak kabelka, tam je věcí neúrekom! Peněženka, doklady, mobil, 2 skládací tašky, kapesníky papírové, ubrousky vlhčené. Deštník za každého počasí (důvod viz výše). Sklerotník, kalkulačka, pravítko a sada psacích potřeb. Nejméně jeden časopis, 2 kaštany. Taštička na šminky víceméně bez šminek, avšak s různými drobnostmi. Dámský malilinkatý zavírací nožíček s nožíčkem, pilníčkem a pidipidinůžtičkami. Je fakt, že tohle všechno překládat (a orientovat se pokaždé v jiném vnitřním uspořádání) je dost otrava. A tak, pokud to jde, používám dvě základní kabelky – v zimě černou a v létě bílou. 🙂
Většinou se sem dostanu už pozdě, vše je napsáno :-). Ale v tomhle tématu jsem asi mimo… v našem autě není v podstatě skoro nic, někdy ani to, co by tam mělo být, např. škrabky na led… MLP má takovou úchylku auto vyklízet, a já pak chodím a hledám.
No ale kabelka, ehm… tam by se dalo najít cokoliv… kámen s dírou, co jsem dostala pro štěstí… velkou šišku, co mi tam podstrčila vnučka na výletě… zavírací nůž (který jsem už párkrát potřebovala, neb ne každý muž má u sebe nůž)… a tak dále. Ale přece kdybych měla přehlednou kabelku, když už teda mám to uklizený auto, tak bych asi byla fakt divná… 🙂
Tak jsem se zašla podívat do auta.
Našla jsem prázdnou přepravku a nabíječku na mobil.
Nenašla jsem bezpečnostní šrouby ke kolům.
😉
Ty budou na těch kolech. 🙂
😀
Že by?
😀 Nejspíš hledáš to udělátko, kterými se bezpečnostní šrouby uvolňují… jo, taky jsem to předevčírem hledala, když byla přezouvána oktávka. Trapné bylo, že ten chlapík z pneuservisu to našel hned, zatímco já na to koukala celou dobu a nevěděla jsem, že hledám právě TO
Jo, patentní oříšek. mám ho uložený na vyhrazeném místě v kufru a hezky si ho hlídám. Protože pokud by se ztratil, byl by velký problém.
Dede, jsem lepší.
Bezpečnostní šrouby na kolech mělo mé předchozí auto. Tohle má jen obyčejné.
V hledání ztraceného udělátka mi to evidentně nebrání 😀
Milá |Dede,zase dobré téma a pro mne jako vyšité. Likviduji zabydlenou kancelář po 8 letech. Největší problém mám abych to stihla. Teď řeším co s porcelánovými a jinými slony a slonečky, dostala jsem jich hodně a domů už se určitě nevlezou nebo jó a to zas bude řečí.
V autíčku vozím kromě psů, vše potřebné pro psy a taky spacák, hamaku,batůžek poslední záchrany (v BPZ- ponožky,boty, kalhotky,kapesníčky.sirky atd. ), spray na hmyzáky,náhradní všechno, co se dá, nabíječku na vše,prostě bych uvítala přívěs nebo něco obytného ale na to nemám, kdoví jak dlouho budu vůbec ještě jezdit. Klobouk jako Zana nemám neb řidič v klobouku , značí velké nebezpečí. 🙂 A myslím, že jedna z nejpraktičtějších věci do auta i jinam, jsou ty papírové kapesníčky.
Jsem na cizím PC, zítra snad by měl už být nachystán nový bůček. Všechny moc zdravím !!!!!
Auto nevedeme, tak to vynechám (i když vzpomínám, jak když jsem jezdila s našima v Š 1201, měl tatínek vzadu v kufru prakticky ještě jedno auto (flex) .
Kabelku nenosím, odnaučilo mne to období, kdy mě tak bolela záda, že jsem ji prostě neunesla (i když co jsem začala cvičit, už bych asi neměla problém … teda až zase budu schopná cvičit 😛 ). Takže jsem přešla na batohy.
Občas batoh možná vypadá k mým „montérkám“ trochu překvapivě (pracovní oděv jsou montérky, že). Základní výbava jsou peníze, mobil a pomáda na pusu. Kapesníčky, tužka, diář, krejčovský metr a klíče (služební klíče a karta + fleška, v případě výletu mapa, nepromokavý klobouk a pití). Hřeben, skládací taška na nákup.
Mobil nosím pořád, protože Franta dostává psotník, když mu to neberu. Což aktuálně znamená, že už mi dvakrát vypadl na zem (ten mobil) – moc mu to neprospělo, asi přes něj budu muset dát gumičku 😀 . Od Ježíška dostanu nový, tak musí ještě chvíli vydržet…
Jenom prolétám a vidím padací mobil – no jo, ten můj když leží někde na kraji stolu či komody a začne při zvonění vibrovat, tak leze jako chrobák a sletí a rozpadne se – taky uvažuju o gumičce, protože pokaždé ho musím znovu nastavovat a už mě to nebaví!
Z mnoha, i kóliových důvodů, už léta uvažuju o takovém tom gumovém modelu mobilu. Existoval kdysi mobil v neoprénu. Byl by se dobře nosil Penušce (a teď Dondě, až se začne učit podávat telefonky). Al emyslím, že už bohužel neexistuje.
Budu muset vymyslet jinej futrálek. A pak budu zapomínat futrálek… Pruda. 🙂
Ovšem chcete-li levně zničit, eh, vědecky prozkoumat svůj mobil, půjčím vám kólii, je na to odborník!
Existují terénní mobily, jsou dost odolné proti nárazům, špíně, vodě (i ponoření vydrží) a jejich výhodou je i to že na jedno nabití vydrží třeba i měsíc, při běžném provozu (což v sobě skrývá ovšem tu nevýhodu, že za ten měsíc člověk zapomene kde nechal nabíječku). Neoplývají sice nějakými extra funkcemi, ale Ty mi nepřipadáš že bys od mobilu požadovala aby i vařil kávu, jak je dnes zvykem. Já takový mám (Evolveo Strongphone). Zuby kolie ovšem netestováno.
Paráda!
Momentálně mám nejhezčí blbou variantu Nokie, novou, jelikož kólie (hele, rým! nezamýšlenej!) zdestruovala předchozí, pouhý rok starou verzi blbé Nokie. Až se pokazí tahle verze Nokie, začnu se intenzivně koukat po vodě-, pádu- a kóliovzdorné verzi. Dobrý vědět, že existuje!
Eh, voděodolnej telefon přece *umí* uvařit kafe, ne? Tedy – zamíchat se jím to kafe dá… 😉
Jinak – potřebuju, aby to telefonovalo, esemeskovalo, budilo a ideálně aby to obsahovalo hada nebo tetris. Zbytek je oželitelnej nadstandard.
Ještě jsi zapomněla na upomínkovač a funkci automatického rozpoznávání obličeje (když už nejsou lidi a nekráčí před tebou ten nomenklátor 🙂 ).
Ne, na to mám Dondu. Ta se mi už teď vrhá na známé lidi jinak než na neznámé. Takže v momentě, kdy k tomu fleku támhle na ulici běží Melina i Donda, je to někdo z kamarádů. Když k tomu běží Donda a mává ocasem, až se jím mlátí do uší a vyskakuje metr vysoko, je to známý. Když k tomu běží Donda a mlátí se ocasem do uší, zatímco Melly se jde schovat za mě, je to neznámý. Když k tomu běží Melly i Donda, první z nich Melly, je to malé dítě, a když k tomu běží jenom Melly, zatímco Donda řve v povzdálí, je to pes.
My už to máme náhodou vymakaný! (rofl)
A upomínkovač nepoužívám, na to mám diář.
ha ha ha budilo, tos mě teda pobavila, ještě jsem nezažila, že by tě vzbudil budík 🙂
BUdík, kterej je nastavenej na poledne a později, mě vzbudí!
Jinak mi budí budík Dondu a ta pak rýpe čenichem do mě, abych se vzbudila. Už to skoro umí.
JO I OSTATNÍ S PADACÍMI MOBILY. UDĚLAL SJE TO JEDNODUŠE. DŘÍV JSEM MĚLA STÁLE MOC BIL ROZPADACÍ A DISPLEJ ZA CHVÍLINEŠEL ČÍST, JAK BYL ZDRÁPANÝ. STAČILA ALE CHVILIČKA.NAŠLA JSEM PO HOLKÁCH STARÉ A HODNĚ PRUŽNÉ TIČKO Z UMĚLINY ( NĚKOMU BY STAČIL MOŽNÁ I STARÝ NÁPLET Z NĚJAKÉ ODLOŽENÉ BUNDY) A UŠILA JSEM SI NA MOBIL DOSTI PEVNOU, ALE PRUŽNOU PUNČOŠKU.KDYŽ MOBIL UPADNE, COŽ NENÍ S TOU NEKLOUZAVOU PUNČOŠKOU TAK SNADNÉ, PUNČOŠKA TLUN MÍ NÁRAZ. A TAHLE PUNČOŠKA MÁ PRO MNE I VGÝHODU, ŽE SE MI TEN MOBIL I S NÍ VEJDE DO MÉHO DOKLADOVÉHO POUZDRA, VLASTNĚ MALÉ TAŠTIČKY NA KRK.A PROTOŽE JSEM BORDELÁŘ, NAŠILA JSEM HNEDLE PUNČOŠKY DO ZÁSOBY NEJEN MNĚ, ALE I SVÉMU JIŘÍMU A DĚTEM. JE TO PRAKTICKÉ, NESTOJÍ TO VÍC JAK PĚT MINUT PŘEMÝŠLENÍ A MĚŘENÍ A 5 MINUT STŘÍHÁNÍ A ŠITÍ.VĚC PRAKTICKÁ A DOBRÁ JE NAS VĚTĚ. DOKONCE JSEM U NŠEHO DŽONGA VIDĚLA TAKOVOU PUNČOŠKU IS SE ŠŇŮROU NA ZAVĚŠENÍ KOLEM KRKU,COŽ PRO MNE JE NEPOUŽITELNÉ. NOSÍM STÁLE V POUZDŘE MOBILY DVA A KAŽDÝ MÁ PUNČOŠKU JINÉ BARVIČKY.OBĚ JSOU TO STAŘIČKÉ JEDNODUCHÉ NOLIE A JÁ NA NĚ NEDÁM DOPUSTIT.I S PUNČOŠKAMI SE DO POUZDRA VEJDOU OBĚ.
Přiznávám, že já teda nezabydluju, na to máme doma odporníka-odborníka-Jeníka. Tudíž se nám nemůže stát, že nás na dovolené v Dalmácii překvapí neodtíkající odpad (máme přece v kufru zvon), v Podmitrově nedostatek prutů na špekáčky (máme přece v kufru sekerku) či řídký případ s hustým běháním (máme přece v kufru více než jednu rolku hýzlpapru). Ovšem, když si minule Brooke frajersky vetkla za ucho čerstvé enono, tak jsem nejvíc ocenila jedinou věc, kterou jsem do vozu dala já – a to dětské vlhčené ubrousky (chuckle) !
V kabelce mám následující propriety – klíče, mobil, kapesníčky, doklady, nosní sprej, peněženku a nůž … ty první věci často zapomínám, vystřelovák mám furt. A na psí vycházky mám ve fototašce doklady (někdy), pár drobných (někdy), foťák (ale někdy bez karty (fubar) ) a nůž (vždycky) – piškotama mám vycpané kapsy a píšťalku s klíčkem mám pověšené na krku (wait)
dětské vlhčené ubrousky tam mám taky, vodu pro psy, misku, ba i svíčky na hřbitov a sirky….. já prostě nemůžů mít malé auto. /ach jo/ kam bych dala nákup na týden ? Jen foťák nevozím a pak lituji protože z mobilu to není ono
OT – naše podzimní krajina aneb vítejte pod Zvičinou 🙂
Málokdy vynikne červená barva půdy tak, jako v krásný podzimní den, kdy je většina polí zoraná…
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Podzimni_krajina_v_bordo_aneb_pod_Zvicinou/
Ahoj Dede. To záleží ve kterém autě. Mohou to být rezervní kanystry s benzínem, větší lékárna, venkovní lůžkoviny, vysílačka, někdy puška, někdy světelné pumy, fotoaparáty, laptop, pečlivě zabalené jídlo (aby nebylo cítit, což stejně vždycky je, to je marný boj), nejrůznější tábornické potřeby. Dá se to shrnout pod termín binec. Anebo to nemusí být celkem nic.
Vyprávěj o svých tábornických autech (wave)
Milá Dede. Nejroztomilejší bylo malé Suzuki Jimny, to mně nikdy nikde nenechalo a nejimpozantnější Jeep Cherokee Laredo a LandRover Discovery, no a jednou nás dostala z nehezké situace Praga V3S.
Suzuki Jimmíkem občas jezdím – mají ho kamarádi 🙂 A teď povídej o té vejtřasce! 🙂 (naznačovat nestačí:))
Na tom nic moc k povídání není, prostě se přes noc suchá pahorkatina proměnila v rozsáhlou bahenní krajinu, kde byly takové pasti že kdybychom chtěli odtamtud pěšky, tak se tam plácáme dodnes. Ale tohle auto projede prostě všechno. Pomaličku, ale všechno. V západní Indii, mimo mnohé jiné jsem tam tehdy viděl krásné lvy (ne z tohoto auta pochopitelně), na to strašně rád vzpomínám.
Výborně! (že rád vzpomínáš:)) Tak jak to bylo s těmi lvy? (inlove)
Nemusíš psát hned, ale piš… prosím.
Milá Dede a MaRi, to není veselé povídání…no žijí v rezervaci Gir. Je jich tam už s bídou pár stovek, přitom panthera leo pernigra (nebo persica, teď nevím) žil kdysi v Indii všude možně. Strážce parku nám je z kolegiality ukázal zadarmo takže jsme měli kliku. Byli úplně pohádkoví. Jako Aslani.
Veselé možná není, ale zajímavé jo!
Eštěěě…
Také se přimlouvám…
Alasdaire, NEDRÁŽDI LVY!!!!!
To se tak něco nakousne … a prrr … čtenář se nic nedozví.
Prosím prosím, moc ráda bych si početla něco víc. Děkuji.
(wave)
Taky mám hodně zabydlené autíčko – kromě plné přepravky psích nezbytností, ještě holinky, flaušovku a další moje nezbytnosti. Kabelky mám zabydlené všechny čtyři, které střídám, takže stačí jenom přehodit klíče, peněženku, mobil a vím, že nic nechybí. Jo a v létě trpím nedostatkem kapes, takže si zabydluju ledvinky. 🙂
Ano, léto je na kapsy špatný čas 🙂 Já to řeším mnohokapsovou plátěnou vestou – dokud to jde a není moc horko. Pak holt taky přejdu na ledvinky (wave)
My si auto zabydlujeme doslova – umíme v něm totiž opravdu bydlet, i když je to jen obyčejný kombík. Dá se tak krásně popojíždět po hradech, skalách,… Bydlíš tam kde zastavíš, máš teplý spacák, vařič, přitom výletit můžeš nalehko, protože všechno zůstává v autě.
Ve tvém výčtu mi chybí nezbytný toaleťák, pro mne nutný krém na ruce a pomáda na rty. Nějaké sušenky pro akutní hlad na cestách. Hadry a papírové ručníky.
A jinak jsem taky kapsová a mobil zásadně spočívá někde doma 😀
Místo toaleťáku a utěrek mám kvanta balíčků s papírovými kapesníčky. Zkoušela jsem vozit i ty papírové utěrky, ale neosvědčilo se mi to. Ta role se obvykle časem ucourá a na čištění mých psů je to k ničemu – při jejich chlupech a velikosti. Proto mám ve výbavě ty psí ručníky, froťáky. No a na zbytek vystačí ty kapesníčky 🙂 (bez nich to ale fakt nejde:))
Jo a na akutní hlad mívám v autě něco jen na cestách, jinak vystačím s individuálně balenými kostičkami čokolády. V zimě je nosívám i v bundě… člověk nikdy neví, kde uvázne 😛
Ach ano, toaletní papír. Hodně moc toaletního papíru. Na jistých místech lze dostat tak krutou běhavku, že role papíru mizí a mizí….až zmizí.
Potom už nastupujou jenom hrsti trávy.
(A kupodivu to jima jde líp…)
V zimě ne. 🙂
V porostech mangrovů taky ne.
No dobře, ale v tom případě už staří buddhističtí mistři přece používali tu oloupanou hůl! 🙂
A na jaře máte kvetoucí šeřík, ten trochu srovná skóre.
V tom případě mám důvodné obavy, že starý buddhistický mistr ze mně nebude. 😀
Jsi na to moc mladý? 😉
A vůbec, vy tu všichni řešíte až následky, ne prevenci. Co takhle vozit s sebou vnitřní dezinfekci?
Nevím jak u tebe, ale u mě to vnitřní kapalnění dezinfekcí po několika dnech v přírodě začne jaksi haprovat a hledám ten šeřík. 😀
Naši staří dědové na jaře používali káčátka a housátka … na podzim pak oloupanou šišku z klasu kukuřice. Ta káčátka asi byla příjemnější (rofl)
Fuj, čokoláda. Radši bych hrst sušenejch jablek.
Auto nevlastníme,ale co se týče zabydlování kabelky, tak o tom můžu napsat.
Mám jí opravdu velikou a nosím tam, dle mého muže, spoustu zbytečností.
Dle mého soudu spoustu nezbytností.
Peněženku, diář, mobil,klíče, papírové kapesníčky, deštník, šminktašku. Kapsičku pro potulné kočky. A skládací nákupní tašky z IKEY. 😀
Míša
Míšo, u tebe si mi líbí ta kapsička pro potulné kočky – vždy připravena páchat dobré skutky 🙂
Auto a kabelku. Když mi Mušketýr vyndavala věci z fábinky a dotazoval se, dost zíral, že jsme mu přesně vysvětlila, na co potřebuju náhradní šusťákovou bundu, pantofle, kapesníčky, sušenky, deštník, psí deku, ručníky, postroje do auta atd atd. nacpala jsem je do Beruše, která to vděčně spokla pod dvojité dno kufur, do palubky atd, do dveří… No a kabelka je něco podobného. Kromě běžných věcí v ní nosím taky svinovací metr a zavírací nůž bych měla dost k Ježíšku.
Matyldo, dostal mě ten metr! Tak ten nikde po ruce fakt nenosím (chuckle)
Tak ten já v kabelce většinou mám, pokud ho někde neodložím, ale nemám jen kovový ale někdy i látkový krejčovský. A v autě? Krom náhradního oblečení a obutí, věcí pro psy, také tašku s se zahradnickými nůžkami, malou motyčkou, přípravky proti slimákům, Roundup a pod. podle ročního období. Občas také tašky s petkami protože u nás nejsou kontejnery tak tříděný odpad musíme vozit kam se právě jede. Samozřejmě drobné na parkování, papírové utěrky a kapesníšky. Divím se, že nás plechovka Pežotek uveze.
Metr nosím taky 🙂
Tak metr taky nenosím. Zato mám všude náhradní tužkový baterky. To se může hodit třeba do GPSky nebo foťáku. Zavírací nůž je samozřejmostí a většinou mám u sebe i čelovku. Jeden nikdy neví, kdy si bude potřebovat posvítit 😀
Já mám jeden v kabelce a druhej v autě 😉
A pokud jde o tématický komentář – jsem na tom podobně, jsem kapsová. Ale řeším to tak, že jsem zredukovala nezbytné věci na minimum. Takže jsem schopná vyrazit na krátkou procházku jenom s klíči, pamlsky a vodítkem… a po dvou hodinách zjistit, že vlastně už zase jednou jdu túru a byl by se mi hodil měšec.
Což je taky vysvětlení, proč nemá smysl mi volat. Obvykle zapomínám telefon doma na stole. Ty esemesky nebo mejly si přečtu, jakmile se vrátím.
Měšec jsem se pořád ještě nenaučila strkat do kapsy automaticky (i když je v něm i šalinkarta, což by se občas hodilo), ale telefon s sebou nosím už častěji – od té doby, co jsem dostala úkolem fotit kólii a za tím účelem mám zapůjčený foťák. Který obvykle odpočívá v pokoji na polici ve skříni…
Jo a taky nosím baterku. Někdy.
Ale bez výjimky mívám dobré boty (abych zvládla neplánovanou túru) a dost vrstev oblečení, abych mohla zatmít a potmě zakufrovat.
Kabelky pokud možno nestřídám. Když jsem nucená *nevzít* si někam svůj univerzální batoh, jsem děsně nervózní, protože určitě zapomenu přendat jeden z mnoha bloků blbníků a samozřejmě mi bude chybět. 😀
Na druhou stranu uznávám, že k pláštěnce – takové té flaušové – se batoh fakt nehodí.
Takže jsem operativně zredukovala naprosto nezbytné blbníky do celých dvou a nezbytné věci včetně blbníků a klíčů na celých šest kusů. (Plus tužku.)
A to už mám šanci nezapomenout. 🙂
Tak bez mobilu nevycházím a jsem schopná se pro něj vrátit, když to zjistím včas. To častěji jezdím po okolí bez těch dokladů (chuckle)
Zcela otíkoidní
komentář kóliový
—————-
Máme fenu
přezubenu,
z tlamy jí teď čouhá
jen jediný
špičák mléčný.
Už se kýve. Ouha!
Naše malá kólie
přičinlivě
a ničivě
stále hlodá fólie.
Když je fena
přezubena,
uklidní se, zdá se,
k velkým zubům
velký rozum,
doufáme, přidá se.
Ještě chvíli počkáš,
potom se snad dočkáš,
až puberta přestane
Donča rozum dostane.
Ale náš puberťák kolie –
-stále hlodá krabičky
a folie.
Věci už neničí
nemá rozum slepičí.
Stále neví co se sluší
chytá Luxíka za uši.
Pro lovení má však vlohy
chytá nám za chůze nohy.
Mohla bych psát ještě dále
avšak můj čas má namále.
.
Maruško! (rofl) Jsi skvělá! Io měla výhodu vyzyvatele, když napsala svoji básničku, ale tys veršovaně a smysluplně odpověděla. Klobouk dolů, na tohle já nemám (wave)
Dede, verše jsou snadný – pod podmínkou, že máš smysl pro rytmus, dostatečnou slovní zásobu a jsi dost šíleně kreativní při obcházení výběru slov pro to, co chceš říct.
Někdy se stane, že tě napadne tak nádhernej rým, až kolem něj prostě musíš vystavět sloku, i když jsi to původně vůbec tak nezamýšlela.
No a někdy se rým chytí, jako třeba kólie-fólie, a člověku to nedá a pátrá, s čím ještě může zkombinovat tohle zdánlivě nezrýmovatelný slovo. (chuckle) A pak kolem té dvojice vystaví celý příběh. 🙂
Takže ti to možná přijde těžký jen proto, že tě ještě nenapadlo stavět text naopak – ne od obsahu, ale od formy.
Za účelem tvorby verše,
musíš učinit rešerše,
v mozku své slovní zásoby,
a hned jsou básní nádoby!
A pak Dede,
To jede!
Pubertální kólie
neví, co se sluší:
pořád hlodaj fólie
(a krabičky)
(a papírové kapesníčky)
a kamarádům uši.
Doufáme, že kólie
za let šest či osm
náhle milost zalije
(s nadějí
čekáme, že dospějí)
a dostanou rozum.
(chuckle)
Pubertální kolie
prej že žere i folie!
Jen jestli její panička
nelže si trochu do trička.
Nechtěla hodnou fenečku
co nevylezla z pelíšku.
Nechtěla pejskovou malou.
co žila se schovanou hlavou.
Chtěla pejskovou rozvernou,
štěkavou, hravou, kouzelnou.
Teď ji má, tahle panička
a lže si nyní do trička,
že její slavné folie
sežrala tahle kolie.
Paničku kdo zná ale líp,
dobře ví, že je to jen vtip.
Nejen na kolii pyšná je,
i druhá pejska krásná je
a ty dvě spolu packou společnou
dělají své paní radost nezměrnou.
A to je pravda, prosím!
Jak ven foťák (ne)nosím,
mám už za těch pár týdnů
několik spoustu obrázků
mizících pejčích ocásků.
Nejspíš je na Rajče kydnu.
— pejSčích —
samozřejmě.
A ty se mi, Dondo nesměj
tak zřejmě!
Nebo tě zvěčním,
jak děláš „prosím“
padesát čísel od země!
Já bych řekla – doufat můžeš! (rofl) tedy ono se to určitě zlepší, ale u některých jedinců to hlodání jaksi ustává sakra pomalu (nechci pomlouvat, ale bílá bosorka… no dobře, už nic neříkám:))
Kólie se momentálně specializuje na (ohlodávání Melinky a) vytahování papírů z koše a jejich destrukci a (ohlodávání Melinky a) destrukce vlastních hraček a (ohlodávání Melinky a) vyskakování na dveře a (ohlodávání Melinky a) provokativní braní kabelů do tlamy s přidrzlým pohledem na mě, to když chce (po pěti minutách doma) jít zase na tři, čtyři hodinky ven. 🙂
Stěžuju si, jenom aby se neřeklo. Kólie je zlatá. Teda černobílá, ale stejně je zlatá. Neučím ji tisíce triků naráz – jsem zvyklá od útulkáčů nespěchat -, ale fascinuje mě, jak rychle a samozřejmě se učí.
Ale – bojí se o sebe! Melly má víc fyzický odvahy než štěně. Štěně potřebuje vědět, že se někudy opravdu dá projít (skočit atd.), než se to odhodlá udělat. Například skočit pro hračku do úložnýho prostoru gauče. Ne že by toho nebyla fyzicky schopná, ale… Nevím, co ji nutí před neznámou překážkou stepovat a pískat, ale dělá to. Podruhé to už neudělá – podruhé do toho jde hned a ještě jednou a znovu a ještě a proč už jdeš pryč, já chci ještě… (rofl)