DRABBLE: Dušičky ve sto slovech

Logo_pohádkyMilí hraví literáti! Máme dušičkový víkend, takže naše dnešní témata vám dají možnost na tuto skutečnost nějakým způsobem reagovat – jestli vážně nebo nevážně, to je už jen na vás:))

 

Takže tento víkend jsou vyhlášena následující témata:

 

Z druhého břehu

 

a/ nebo

 

Sladké slzy

 

 

Je na vás, zda zvolíte příběh z reality či jiných, literárních nebo filmových světů. Užijte si tvorbu a já se moc těším na výsledky!:))

Aktualizováno: 31.10.2014 — 20:44

71 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak jsem dneska obešli hřbitov a nějak mne to vzalo víc než jiné roky. Tak jsem se z toho zkusila vypsat, jestli to bude lepší, když to napíšu.
    ————-

    Milý prastrýčku, tak tvůj hrob čistím zase já a sama. Kámen obrostlý plevelem, růže neostříhané, svíčku tu nikdo nezapálil, vánoční řetěz, co jsem omotala kolem letní kytky, aby se příbuzní chytili za nos, je tu pořád. A to máš dceru, skorozetě, vnuka, cos mu kupoval vánočky bez rozinek, protože milánek rozinky nerad, ten prý je ženatý a má děti. No a vidíš, ani nám nedali vědět, že jsi umřel. Jednoho dne jdu za pratetou zapálit svíčku a ono tam tvoje jméno. Tak nevím, prodlouží ti ten nájem hrobového místa, až přijde čas?
    „Víš, on jim to pánbůh odplatí. Na dětech.“

  2. Na tohle téma zatím neumím experimentálně psát. Na druhý břeh nevěřím a slzy zatím nejsou sladké. Jen vzpomenu na svou maminku, která zemřela letos v srpnu. Z celé mé rodiny byla poslední, kdo mi mohl zemřít, a ze všech mých zemřelých mi chybí nejvíc.

    1. Tapuz, tohle je moc zlé a nedivím se, že ti maminka moc chybí. Taky se začínám bát chvíle, kdy tohle přijde 🙁 . Opatruj se (h) .

    2. milá tapuz, mám to veľmi podobné. Moja odišla v júni, na prvý letný deň. Bolí to tak, že aj v myšlienkach okolo tohto „miesta v hlave“ našľapujem len opatrne. Hovoriť a písať sa mi o tom ešte nedá. (u) (rose2)

  3. Tak jsem si říkala, jestli to dám… 🙂 … a vymyslela jsem.

    ————–
    Návrat zavržené dcery
    —————

    „Nic naplat, děvče, budeš muset zpátky.“ vzdychl Tvůrce. Zamračila se. Zvykla si na pohodlný život u otce, na rozmazlování, obdiv starších úspěšných pánů. Občas se se zadostiučiněním podívala dolů na svoji nástupkyni, jak dře do úpadu. K tomu by se zase měla vrátit?

    Isaac Newton se hrdě napřímil a vrhl zničující pohled na Roberta Hooka a Christiaana Huygense. „Jdi, dcero, a ukaž, že moje dítě nepatří do starého železa. Tu jejich chudinku pošli zpátky tatínkům, je k ničemu, jako oni.“

    Tvůrce se usmál. „Tak jednoduché to nebude, korpuskulární teorie. Musíš s vlnovou teorií spolupracovat. Už brzo vás de Broglie spojí.“

  4. Moji milí… vidím, že jste drabble využili k opravdu krásné oslavě Dušiček (h)
    Děkuju vám všem. Myslím, že varianty některých příběhů si přehrává v hlavě mnohý z nás (inlove)

  5. Zvláštne dni,smutné sladkobôlne,slzavé.Rodíme sa ,pred nami dlhý či kratší nepopísaný list.Vstupujeme na cestu,sprevádzaní najkrajšími želaniami našich blízkych.Potom sa to začne zamotávať.Bojujeme,trápime sa,zúfame si,zase bojujeme,spomíname…Hľadáme pomoc od najbližších živých a paradoxne nachádzame ju pri rozjímaní pri hroboch našich najbližších.Tie vety:čo by si robila mami Ty,vydržala by si to?Čo myslíš,zvládnem to?
    A v duši počujeme,ale ano ,dieťa moje ,zvládneš to.Všimnite si, ako sme prikovaní k hrobom našich drahých. Ale ak vieme s Kantom:že modré nebo nad nami a mravný etos v nás…
    To je ďalší pokus o drable,ale hlavne vyjadrenie obdivu Vám ostatnýcm za silné príbehy a spomienky.

  6. Nechtela jsem napsat drabble; hluboce nesnasim kolektivni pobidky a podobne akce. Ale cosi se mi vcera v noci zdalo, tak jsem se chci podelit. Podotykam, ze v te krasne, udolim se tahnouci vesnici, jsou zplanyrovane dva hrbitovy. Ten, o kterem mluvim,je skoro na konci cesty -odtamtud uz jen pesky na Praded.

    xxxxxxx

    Opuštěný hřbitov vysoko v horách zaplněný žulovými náhrobky s železnými kříži. Jedny z mnoha posledních nápisů – padnul u Stalingradu, zahynul na východní frontě. Mladá holka prochází zasněženým hřbitovem, studuje staletí jesenické německé vesnice a mluví sama k sobě i k těm mrtvým. K těm z poslední války má otázku: stalo vám to za to? A ptal se vás někdo, jestli jste to chtěli? Už hodně starší holka se zase opírá o zasněženou hřbitovní zeď, ale za zdí už nejsou žádné hroby. Stojí nám to za to zničit stopy historie a nezastavit se ani u hrobů? Kdo zapalí svíčku?

    1. Hanko, jsem moc ráda, že jsi překonala nechuť ke kolektivním akcím… ten obrázek, který jsi slovy namalovala, je silný – a pravdivý. Děkuju (h)

  7. OT: Koho pořád ještě zajímají důsledky té legrace o Vánocích, koukněte na Makový domek.

      1. Hele, nemáš možnost to někde rozmáznout po tisku nebo rozhlase? Jako že bys napsala článek / udělala rozhovor / nevím co, ale ty osobně? Mohlo by to pomoct.
        Ozvi se radši mejlem.

  8. Můj otec byl blb, můj bratr je blbec, můj bývalý manžel idiot,můj zeť totální magor,můj vnuk naprostý mimoň. Můžete mi, proboha. zde přítomné matky synů,z nichž některé dokonce mimo jiné vychováte i normální dcery,říct, jak to kristepane děláte, že to tak voráte?

    1. možná to chápu špatně, ale tak jak jsem to pochopila, zeptej se své matky a dcery, drahá Violo, podle toho co píšeš, ty o tom něco musí vědět..já ti poradit nemohu, já u svých synů žádný problém nevidím.

    2. Nevím, jestli to vorám. Synáčka jsem nechala vymáchat v důsledcích některých činů a neoprašovala ho, tak z něj doufám vyroste normální jedinec.

    3. Nevím. Můj otec je bezvadnej chlap, kterej mě miluje. Můj muž dtto. Své syny jsem vychovávala tak, aby byli v životě schopní a ochotní se starat nejen o sebe. Asi mám prostě štěstí 🙂

      1. Že jo? Jsem na tom stejně a to tak že úplně. A ano, mám veliké štěstí. Že je táta fit i když už je věku pokročilého, že jsem si na manžela a tátu svých dětí počkala, stejně tak na oba své malé kluky a nepanikařila, že jsem stárnoucí nevěsta a stará matka 😀

    4. Co Ti Violo přelítlo přes nos? Drabblík od Miky se mi moc líbí. Je vtipný i když k tomu téma úplně nevybízí. Kromě toho i já si prošla vztahy, ve kterých bych si moc přála dědečka – třeba i duch, který by po mé polovičce vyslal vázu 😀

  9. Koukni, babi, už umím ten copánkový vzor. Plést jsi mě sice neučila, jen šít a vyšívat, ono taky co učit pětiletou holku. Ale tys to uměla, vím to. Dlouho jsem se s tvým odchodem nesmířila, a pak jsem se rozhodla, že se to naučím sama. Abys měla radost.
    Bylas nejlepší švadlena široko daleko, lidi si tě pořád pamatují. A umělas háčkovat, vyšívat, plést- tak dlouho jsme to paličatě zkoušela, až jsem to zvládla taky. A moje dcera se stává zdatnou krejčovou. Nosí tvoje staré stříbrné náušnice, sama si je opravila.
    Koukni, ušila mi sukni. Jsem ráda, že se ti líbí.

  10. Opravdu krásná vzpomínková drabblata (h)(h) (h)

    Nevím, jestli za Duhu vedou dva mosty. Možná je zvířecí trochu užší, než lidský. (jistě jste někdy viděli dvojitou duhu!!!) Ale ať je jeden, nebo dva, určitě se po přechodu cesty spojí a dál už vede jedna jediná k radostnému shledání.

  11. — Kouzelnictví kóliové —

    Občas chodíš jako Melly.
    Nikdy nechodíš jako Melly, která napodobuje poslední kroky Penušky, ty polámané. Ty, při kterých na jedné straně lezly žebra.
    Miluješ hračky. Mého starého pískacího slona – tomu už jsi skoro ukousala hlavu. Legendární Penuščinu kost, kterou kojívala, když měla falešnou březost. A svého nového medvěda.
    Ten rezavý gauč je prostě tvůj. Na první pohled. Ležíš na něm v Penuščiné pozici a sleduješ svět jasnýma očima.
    Když něco provedeš, omlouváš se mi osmnáct let známým gestem.
    Ale ten šibalský úsměv je jenom tvůj.
    Vrátila ses, nebo tu Penny běhá s námi a učí tě?
    Jak je to, Dondo?

    1. Io, dodatečně děkuji za další rady ohledně Trixie. Ale trénovat posed netřeba, ba naopak snížit se na její úroveň je pro ní to největší blaho a je na nás táák něžná. Jinak už neskáče – tedy ne na mne ! (clap), nebo jen vyjímečně a pak stačí „mňouknout“ a Trixie couvne. Ale protože svoji radost zkrotit nedokáže (také to není můj účel výuky),tak alespoň vyskakuje kousek před mnou do vzduchu. Tisíceré díky za skvělou radu, konečně budu mít nohy a ruce bez psích modřin a škrábanců „z lásky“ 🙂 !!!!!,

      1. No, už mi lidi říkali, že mě viděli se třema psama, takhle v podvečer, a kde teda mám teď za světla toho třetího? (angel)

  12. DRABBLE

    Jak to tady vypadá? Ale jó, de to. Představ si, potkal jsem se se všeckýma! Aj s otcem a matků … matka zas měla v závěsu tů starů čarodějnicu Hřibovů (chuckle) . Ale já se stejnak těšil na největšího kamaráda Tondu. On je tady už od vojny, tož mě tady povodil a všecko vysvětlil – tož baže, zasej sme vybírali veverčí hnízda a lyžovali na lubech a starej Navrátil na nás žalovali, že sme mu vyrabovali včelín – jako by se to už někdy stalo. A dorazil aj brácha – zas cigánil, až se mu od huby prášilo.

    Tati, tak proto jsi spěchal na druhý břeh??

  13. Kviklík ma zrušil,tak znovu pre Lenku S.Skúste kúpiť v lekárni nejaký znecitlivujúci roztok-napr.Aphtgel,potrieť sliznice d.ústnej.po natretí skúste smotanovú zmrzlinu bez oovocnej príchute/ovocie štípe/deti ju ľúbia a zjedia,nie je to zdravé,ale kalorické a účel svätí prostriedky.K hojeniu prispieva propolis a samozrejme hygiena d.ústnej vyplachovanie ústočiek bylinkovými čajmi.

    1. VERENKO, MOC DĚKUJU A HNED VĚRCE PŘEDÁVÁM. TA SMETANOVÁ ZMRZKA MÍSTO OVOCNÉ MNE VÁŽNĚ NENAPADLA.

      1. Lenko, můj manžel kdysi dost(teď už méně )trpěl na afty. Jak už napsali jiní, chce to čas, zmizí samy. Ale tady je několik rad, které kolují zde. Přiložit přímo na aft navlhčený čajový (nebo heřmánkový) sáček. Z jedlé sody (a vody) udělat pastu – přiložit na aft. Někdo věří na plátek cibule, někdo na slanou vodu (chvíli držet v puse – vysušuje, desinfikuje). Manžel používal hlavně slanou vodu a někdy si na atf přiloží aspirin, což bych ale tvé vnučce nedoporučovala. Tak ať ti prevíti brzy zmizí !

        1. Vzpomněla jsem si, že mně vypalovali afty pravou kolínskou. Ale to bych tříletýmu děcku taky nedoporučovala, pálilo to jako čert.
          Ale pomohlo to.

          1. Pálí to, ale jen malou chvilku. Ale hlavně je to rychlé a stačí jednorázový zásah. Jedna kapka = aft okamžitě zneškodněn.

    2. Já jsem dávala na afty Herbadent – tinkturu z lékárny. Na vatičku (ušník aneb uchošťour) pár kapek a vždy na chviličku přitisknout na aftu. Pomáhalo to, jakž takž 🙂

  14. Neodolám a pokusím se:

    „Za to že jsi vyhnal Karla, bych ti měla poděkovat. Byl to blb. Ale tu vázu si mi rozbít nemusel, ta byla moje oblíbená. Obličej za oknem, nebo otevřít šuplata by stačilo, ne? Hmm, asi ne. On byl Karel fakt natvrdlej. Nějaké tajemné kroky v prázdném pokoji by na něj nezabraly. Až ta letící váza. Bylo dobrý, jak řval, že s čarodějnicí u které straší žít nebude.“
    Rozesmála se. Pak se ale přísně podívala na fotografii v rámečku.
    „Dědo, ale Petra mi neděs, já ho mám fakt ráda!“
    Zdálo se jí to, nebo na ni ten rozesmátý obličej opravdu mrknul?

    Kamarádi, kteří občas přenocovali v domečku po dědovi tvrdili, že tam straší. Mně se tam vždy spalo dobře 🙂

  15. Oslepující světla se neúprosně blíží. Silná paže ji strhává na chodník, výkřik a…
    Sabina se probouzí a chvatně rozsvěcí lampičku. Lůžko vedle ní je prázdné, dokonale ustlané, jen z pelíšku pod oknem hledí vyděšené oči malého jezevčíka.
    „Slávku,“ vzlyká. „Proč jen nemůžu mít stejnou naději, jakou jsi měl ty?“
    Pomalu se utišuje. Jako už tolikrát za posledního půl roku bere do ruky ohmatanou modrou knížečku a hledá výrazně podtržená slova, která jí tak často čítával. Tady: Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

    „Ty už jsi si jist, lásko moje…“

    1. MaRi… (h) Jsem moc ráda, že jsi začala psát. Máš opravdu talent… a dnešní povídání je vzor takové potlačované noční můry každého, kdo někoho miluje, a navíc je to velmi sugestivně podané.

  16. Není to možná přímo až dušičkové, ale je to něco, co mne tehdy opravdu překvapilo.

    Drabble:
    Na tomto hřbitově jsem úplně poprvé. Z blízké dědiny pochází rodina manžela. Pomalu procházím uličkami, pročítám jména a data. Udiví mne, kolik žen a mužů mého ročníku je vypsáno na pomnících. Znovu a znovu… ale je to nějaké podivné, téměř u všech je jen jméno a datum narození, to druhé datum chybí.

    Ptám se, co to má znamenat a odpověď mě šokuje.
    „To jsou lidi z dědiny támhle za kopcem. Ne, nejsou mrtví, jen to tu mají přichystané, pak už se jen doplní datum úmrtí. Tak se to tu prostě dělá, víš?“

    Nechtěla bych chodit leštit náhrobek s mým jménem…

    1. Toro! Jako vždy moc pěkné drabblátko (inlove)
      Jinak tohle jsem prvně viděla na hřbitově v Košicích a měla jsem z toho naprosto stejný pocit jako ty (tmi)

    2. Tohle jsem ještě neviděla, ale taky bych z toho měla takovej nějakej divnej pocit. 🙂

      1. Jo, jsou z toho zimomriavky. Dneska jsem to viděla na hrobě příbuzných. Jedna letos umřela a ta druhá se tam nechala při té příležitosti vytesat i rokem narození 🙁 . Jestli se bojí, aby ji tam opravdu dali, anebo chce ušetřit dětem za kameníka … bůh suď, ale dobře mi to neudělalo 🙁 .

  17. Nebojte se umřít, každopádně potom bude líp. Tedy pokud ten odchod neuspěcháte. Po mě už zubatá hrábla dvakrát, ale nedal jsem se, takže to letos v červnu vzala oklikou a odnesl to nevinný tvor, který si to, na rozdíl ode mne, nezasloužil. Ale vyhrabal jsem se z toho také, ono jiná možnost, pokud člověk není srab, jaksi není.

    1. DEDE, PROMIŇ MOJE OT.PROSÍM ÚPĚNLIVĚ VŠECHNY PŘÍTOMNÉ: NAŠE VNUČKA MÁ PLNOU PUSINKU AFTŮ. I KDYŽ JSEM DOCWELA BYLINEK ZNALÁ, S AFTY SI NEVÍM RADY. NIKDO Z NAŠÍ RODINA, A ANI DĚTI, A ŽE STOVALY ČASTO A SKORO STÁLE, AFTY NIKDY NEMĚLY. ADÉLKA JE OTEKLÁ NIT,PŘI AFTECH NECHCE JÍST ANI POŘÁDNĚ PÍT.HROZÍ, ŽE Z OTEKLŮÉ NITĚ ZBYDE JEN VLÁKÉNKO PAVUČINKY. UŽ TO TRVÁ TÝDEN, NIC SE NEMĚNÍ.B VITAMÍNY DO NÍ MÁMA LÁDUJE, AFTY NATÍRAJÍ GENCIÁNKOU.ATB MRNĚ BERE NA ZÁNĚT STŘEDOUŠÍ,PIJE JEN POD POHRŮŽKOU NÁSILÍ, NEJÍ NIC.KDO VÍ RADU, OZVĚTE SE PROSÍM.DÍKY

      1. Nepomůže nic, až se to zahojí, tak se to zahojí. Možná vyplachovat Corsodylem, ale na to je možná ještě malá.

        1. DĚKUJI VŠEM.IVO, TOHLE BOHUŽEL UŽ TUŠÍM TAKY. ADÉLCE BUDOU V LEDNU 2015 TEPRVE TŘI ROKY.VĚRKA ZKOUŠÍ ŠALVĚJOVÝ VÝPLACH PUSINY, KTERÝ MNE NAPADL JAKO ZCELA PRVNÍ. ŠALVĚJE MÁME OBĚ PLNÉ ZAHRÁDKY. ASPOŇ JE NYNÍ ŠALVĚJ K UŽITKU. ZAUJAL MNE NÁPAD JJ, ZKUSÍM HO PŘEPOSLAT VĚRCE. MALÁ JE FAKT OTEKLÁ NIT. JEDLA DOST A DOBŘE.VŠE CO SNÍ, VYLÍTÁ.JE STÁLE V POHYBU.

      2. CHŮDĚ MALÝ ADÉLKA, VÍM, CO TO JE. ASI V JEDENÁCTI JSEM MĚLA HNUSNOU HNISAVOU ANGÍNU, PUSU PLNOU AFTŮ ZVENKU I ZEVNITŘ. BOLELO TO PŘI POLYKÁNÍ, PŘI JÍDLE, FURT. TROCHU MI TO ULEHČILA SILNÁ TRUBIČKA O PRŮMĚRU ASI CENTIMETR, KTEROU SE DALA KAŠOVITÁ STRAVA PROSTRČIT AŽ SKORO K MANDLÍM, COŽ ZMENŠILO KONTAKT S AFTY. NEJLÍP DO MNE ŠEL ŘÍDKÝ PUDINK S PIŠKOTOVOU DRTÍ, VLAŽNÝ NEBO STUDENÝ. A ŠŤÁVA Z KOMPOTŮ A BRAMBOROVÁ KAŠE. PATLALI MNE SPOUSTOU RŮZNÝCH BARVIČEK, I GENCIÁNOU, BYLO TO NA HOUBY. VŠECKO, AŽ JSEM SE ZBAVILA ANGINY, BYLY PRYČ I TY AFTY.

        KDYŽ SI KLUCI DONESLI Z PORODNICE MOUČNIVKU, MAZALI JSME TO TAKY GENCIÁNOU, ALE NA RADU JEDNÉ ZKUŠENĚJŠÍ PANÍ JSME MÍSTO NÍ POUŽILI ŠŤÁVU Z CITRÓNU. TA ZABRALA RYCHLE A SPOLEHLIVĚ.

        HODNĚ ŠTĚSTÍ S MALOU ADÉLKOU A PEVNÉ NERVY VŠEM.

      3. AFTOZNI STOMATITIDA. NAKAZLIVE, HNUSNE. MELI TO JEDNOU OBA MI KLUCI. POMOHLO TATUM VERDE A PAK UZ SI NEPAMATUJU. KOUKNETE NA NET, CO NA TUHLE HRUZJ ZABIRA…

        1. do kapátka pitralon a na ten hnus kápnout. Píchne to, zapálí to a po pár sekundách je pokoj. A takhle likvidovat jeden po druhém. Je to otravná a nepříjemná činnost, ale výsledek je rychlý a definitivní. V puse je pak chvíli jako v polepšovně, ale afty zmizí.

  18. Je den vzpomínání, takže.

    Odešla. Žila dlouho, přesto to bolí. Maminka je jenom jedna. Kam odešla? Co je na druhém, tajemném břehu? Tam v oblacích? Je tam, kde i přála být? Po čem toužila, za co se modlila? Sešla se s milými, kteří ji předešli? Je jich tam hodně. Tolik bych jí to přála. Její víra byla silná, neotřesitelná. Musím v to doufat. Ona mi to nikdy neřekne. Musím věřit jako ona, už jen pro její klid. Ale i pro ten svůj. Protože jedině tehdy se bolest v srdci změní v klid duše. Jedině tehdy se slzy smutku změní v slzy štěstí, slzy sladké.

    1. MARIČKO,O MAMINCEM JSEM FAKT PSÁT NEDOKÁZALA.UMŘELA NÁM CELKEM MLADÁ(NECELÝCH 68), SICE BYLA V NEMOCNICI, ALE BYLY JSME SE SESTROU U TOHO OBĚ.JEJÍ SMRT NÁM PŘIPADALA ZCELA ZBYTEČNÁ A KRUTÁ.NIKDO Z NÁS NEVĚDĚL, ŽE MÁ RAKOVINU ,KTERÁ METASTÁZOVALA ÚPLNĚ VŠUDE.KDYŽ MI TO DOKTOŘI SDĚLILI, NEDOKÁZALA JSEM SE O TOHLE BŘÍMĚ DĚLIT ZROVNA SE SESTROU. ŠETŘILA JSEM JI.ZA NECELÉ DVA MĚSÍCE OD ZJIŠTĚNÍ NÁDORU MAMI ODEŠLA. PŘÍMO PŘED NAŠIMA OČIMA.STIHLA SE JEN PODIVIT, ŽE JSME PŘIŠLY OBĚ.JÁ VĚDĚLA, OČ JDE, SESTRA NETUŠILA ZHOLA NIC. A KDYŽ PAK KRÁTCE NATO NÁSLEDOVALA MAMINKU I SESTRA (43 LET A MALÝ KOUSEK)….

      1. Lenko, to sis životního smutku prožila opravdu hodně. Moje maminka se dožila bez dvou měsíců 91 let, ale tatínek umřel v pouhých 53 letech.

    2. Maričko (h) možná tvoje dnešní drabblátko pomůže Tapuz najít naději, že i ona bude se svojí ztrátou jednou žít snáz… (hug)

  19. DEDE, TOHLE ZE MNE DOSLOVA SAMO VYTRYSKLO. VZPOMÍNKA UŽ HODNĚ STARÁ, ALE O TO PALČIVĚJŠÍ I KRÁSNĚJŠÍ ZÁROVEŇ.NETUŠÍM, ZDA JEM TĚCH 10O SLOV NEPŘEKROČILA, POČÍTAT SE MI NECHCE.

    EXKURZE
    JE MI SOTVA 37. TOLIK JSEM HO CHTĚLA DONOSIT! NAŠE TŘETÍ.. .NEPOVEDLO SE.NA STOLE LEŽÍ TĚLO. ODNĚKUD SHŮRY ZÍRÁM A NECHÁPU. NEVĚŘÍCNĚ PŘIHLÍŽÍM.CO SE MNOU DĚLAJÍ?! ZASÁHNOUT A ŘÍCT : „JÁ JEŠTĚ A STÁLE ŽIJU, NEBLBNĚTE !!“, NEMŮŽU.
    DLOUHÝ, , TEMNÝ TUNEL . JEDU, SPÍŠ SE ŘÍTÍM KUPŘEDU.NAJEDNOU KONEC, KRÁSNÁ HUDBA, PŘEDE MNOU OZÁŘENÝ PROSTOR,V NĚM BABIČKA.ZA JEJÍMI ZÁDY VŠICHNI MÍ BLÍZCÍ. MÁVAJÍ, MLČKY ZVOU MNE K SOBĚ.
    BABIČKA PRUDCE A ROZHODNĚ ROZPAŽÍ, DÁL MNE NEPOUŠTÍ. PŘÍSNĚ PRAVÍ : „TY SEM JEŠTĚ NESMÍŠ! NEPAMATUJEŠ, CO JSEM TĚ VŽDY UČILA?OD NEDOKONČENÉ PRÁCE SE PŘECE NEUTÍKÁ!VRAŤ SE A DODĚLEJ VŠE, CO JE TŘEBA!“TOLIK BYCH CHTĚLA ZA MAMKOU, ZA TÁTOU, , ALE HLAVNĚ ZA MILOVANOU BABIČKOU. NESMÍM.SMUTNĚ KLOPÍM HLAVU, NEODPOVÍDÁM. PROVINILE ODCHÁZÍM ,NEOHLÍŽÍM SE.JE MI NESKUTEČNĚ SMUTNO.
    STŘIH:UŽ JSEM JINDE,LEŽÍM NA POOPERAČNÍM ODDĚLENÍ.STRAŠNĚ CHCI ČŮRAT. NEMOHU VYDRŽET. VOLÁM ZDRAVOTNÍ SESTRU.
    NAJEDNOU ŠLEH BIČEM.: „KLIDNĚ MOČTE POD SEBE,PANÍ, DOKTOŘI VÁM UFIKLI DĚLOHU, MÁTE ZAVEDENOU CÉVKU!“
    ONĚMĚLA JSEM, SLZY KANOU PO TVÁŘÍCH, NECHÁPU. PROČ, NIKDO NIC NEVYSVĚTLUJE.?NIKDY TO UŽ VĚDĚT NEBUDU.SBOHEM, TŘETÍ RATOLESTI, UŽ NIKDY!!VZLYK.BABIČKO, PROČ JSI MNE NENECHALA U SEBE?
    ÚLEK Z POZNÁNÍ.PROBERU SE . NE, NEMOHU !,STYDÍM SE.VZPOMNĚLA JSEM NA NAŠE DVĚ MALÉ KUKAČKY, CO DOMA S TÁTOU ČEKAJÍ , AŽ SE ZAS VRÁTÍM . DOMŮ,NE NA DRUHÝ BŘEH! EXKURZE SKONČILA, ŽIVOT JDE DÁL.

    1. Milá Lenko, to je moc smutná (ba hrůzná) vzpomínka. Znám několik těch, které přišly o miminko, vím, že je to navždy nezacelená bolest. (hug) (u)

      1. Maričko, tak drsná je skutečnost. Ale…Život se se mnou nemazlí. Musela jsem v minulém životě provádět strašlivé věci a páchat samé zlé skutky.Tohle je patrně forma odplaty.Nestěžuju si.Prožila jsem spousty nádhernýh okamžiků a bezbřehých radostí.Takový život je.Jak se zpíváv té písni:.Jednou jsi dole, jednou nahoře….

    2. LENKO (H) (HUG) TO JSEM ANI NEVĚDĚLA… JE FAKT, ŽE MUSÍŠ BÝT MOC SILNÁ ŽENA, KDYŽ JSI DOKÁZALA TOHLE VŠECHNO PŘEŽÍT. (F)

      1. DEDE, BÝVALA JSEM SILNÁ V MLÁDÍ, DNESKA UŽ TY SÍLY HODNĚ DOCHÁZEJÍ. BÝVÁM OBČAS NESKUTEČNĚ UNAVENÁ, ALE ŽÍT CHCI CO NEJDÉLE. ADÉLJKA JE PRÁVĚ V TOM VĚKU, KDY UŽ JÁ OD BABIČKY VŠEMI SMYSLY NASÁVALA JEJÍ MOUDROSTI A ZKUŠENOSTI VŠECH MOŽNÝCH DRUHŮ. MÁM CO PŘEDÁVAT, TAKŽE MŮJ ŽIVOT JEŠTĚ KONČIT NEMŮŽE. OD ROZDĚLANÉ PRÁCE SE PŘECE NEODCHÁZÍ…..

Napsat komentář: HanaW Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN