Projíždíme dlouhou podhorskou vesnicí mezi Vrchlabím a Hostinným a před námi jede modrý VW Polo. Silnice je křivolaká, dopředu moc daleko vidět není, tak si držíme celkem slušný odstup. Najednou zahlédnu koutkem oka, vlevo od auta, šedivou šmouhu a zároveň Martin prudce přibrzdí.
„Co to bylo? Kočka?“ ptám se, když auto zase pokračuje v jízdě. Martin neříkal nic, jen se nepěkně díval na auto před námi. Přikývla jsem. „Jo, taky jsem to viděla. Ani nezkusil přibrzdit. Ta kočka se dnes podruhé narodila.“ Zkusila jsem v sobě potlačit znechucení. Nechtěla jsem být předpojatá, konec konců, řidič si té kočky opravdu nemusel všimnout. Ale auto před námi jsem sledovala ještě o něco pozorněji.
Nevěřila bych tomu, ale stejná situace se opakovala chvíli poté – kočky nejspíš měly zrovna v tuto denní dobu z nějakého důvodu napilno. I tato kočka vyvázla, ale o fous. To už jsem měla vztek. Jak může? Vidí na silnici před sebou živého tvora a nemá ani nejmenší snahu se mu vyhnout? To si hraje nějaký druh ruské rulety, kde ovšem drží všechny trumfy on?
Za vesnicí ho Martin předjel a já si řidiče prohlédla. Velkej chlap, řekla bych kolem padesátky, vlasy na ramena, pod nosem knír. Co si dokazoval? Vím, že někdy se zvířeti člověk vyhnout nedokáže, i když moc chce. Někdy musí dát přednost vlastnímu přežití, hlavně, když jede v koloně rychleji jedoucích aut. Ale na suché cestě, v obci, při rychlosti plus mínus padesát?
Vím, že jsou lidé, kteří si na silnici udělají vlnovku, jen aby zkusili přejet ježka. Viděla jsem to na vlastní oči. Jednou jsem jela za řidičem, který dokonce zrychlil ve snaze přejet přebíhajícího jezevčíka. Jezevčík to zvládl, já pak na toho trotla vztekle zatroubila a přitom jsem věděla, jak jsem bezmocná.
A pořád se ptám – jak mohou? A tiše doufám, že kvůli dítěti, chodci nebo cyklistovi by přibrzdili – přece jen je z toho nepříjemnost, když zraní nebo zabijí člověka. Mohlo by se jim to vymstít. Ale zvíře? To se zjevně nepočítá. Co je to za lidi? Nevěřím, že někdo, který se nesnaží zabránit zranění nebo zabití zvířete, nebo ho schválně přejede, je slušný člověk. Nemůže být.
Kačeny klevetící
Abych byla spravedlivá, přidám jednu hezčí příhodu na podobné téma – stalo se to asi před týdnem. Jela jsem domů z města a blížila se k centru naší vísky. Už z dálky jsem viděla, že se na silnici u statku zase zapovídaly kachny. Ležérně přecházely přes cestu, celou dobu klevetily, zastavovaly se, natřásaly si peří. Klídek, pohoda.
Jela jsem čím dál tím pomaleji a doufala, že ti pitomí ptáci nakonec přejdou. Najednou se v protisměru zpoza zatáčky vynořil černý superb a já se lekla – uvidí řidič ty kachny včas? My, místní, s nimi počítáme, ale cizí umí takový přitroublý opeřenec překvapit. Ale ano, uviděl. Zpomalil. Zastavil. I se svojí pražskou značkou:)) Já proti němu zastavila také – kachny jsme měli mezi sebou.
Zapnula jsem blikačky jako varování ostatním řidičům a zatroubila. Jedna kachna se na mě znechuceně ohlédla, ale společnost se nenechala rušit. Bylo takové krásné odpoledne! Co už zbývalo. Rozepnula jsem si pás, vystoupila z auta a šla ty kačeny zahnat osobně. Koukaly dotčeně, ale přece jen se důstojně odkolébaly přes příkop na louku. Všimla jsem si, že se mladý řidič v autě naproti usmívá, ani nevypadal netrpělivě. Zamávala jsem na něj, mávla i na další přijíždějící auto, že už jedu, a jela jsem.
Když jsme včera přijeli domů z onoho výletu, kde jsme potkali kočkobijce, stejná trojice kačen se společensky vyžívala na trávníku u statku. Řekla jsem Martinovi, ať zastaví, a šla si je pro vás vyfotit – to už jsem věděla, o čem budu psát:))
A co ty vlastně chceš?:))
A tak vám přeju, ať se vám daří se na silnici vyhýbat kromě jiného i zvířatům. Je to tu i jejich svět. My, jako ti silnější, kdo si planetu z větší části přivlastnili, za ně máme svůj díl zodpovědnosti.
Na Kinského zahradách (v Praze na Smíchově) takhle v noci úmyslně přejel kdosi kachnu, přecházející od kašny k parku, žil jich tam pár a chodily pravidelně.Najel si schválně až na koleje, tak, aby jí trefil. Herdekbaba taxikářka jedoucí před námi se z toho na místě skoro složila. Kachna žila, střeva na silnici, dorážela jsem jí já (už krátce před porodem), prima soutěž. Bylo to zjevně úmyslně a dostat ho do ruky, tak ho asi ani netluču, jen mu v těch rozjetých vnitřnostech vymáchám ksicht. To by pro příště snad fungovalo.
Jezdila jsem vždycky hodně, taky mám pár takových radostí na účtu (srna na zledovatělé silnici s hlubokými sříkopy, zajíc pod zadní kolo náklaďáku), ale člověku to fakt dobře nedělá. Jen poslední dobou si připadám jako pohodný. Věčně někde řešíme něco přejetého, uklízíme ze silnice, dohledáváme poraněného.. Vrcholem byl srážkový den, návrat z umísťovací výstavy. Napřed majáky a černá plachta na Rudné, někdo se zas pokoušel přebíhat dálnici. Pak dvě koťata „na placku“ u nás ve městě za nádražím a s nimi dvě živá, situace a aut zjevně neznalá, na silnici. Takže výsledek výstavy plus jeden kus. A dopoledne ještě u kolegyně před domem přejeté kotě ze sousedství. Brr den.
Jo, někdy je to silnicích zlé. Ale ta kachna… moc doufám, že mu to osud vrátí (devil) Jsi statečná, žes jí pomohla aspoň tou poslední milostí (h)
Včera mi v pneuservisu nasadili zimní kola, (mám je tam uložené na střídačku, v zimě jezdím na plechu, v létě na litých). Začátkem prosince si ze zlevněné nabídky vyberu nové letní, protože ty původní Dunlopky už po 70.000 km dosluhují. A protože jezdím hodně, pořídím si raději dražší, ale takové, které mají minimální valivý odpor. (rozdíl může dělat až 2 l na 100 km).
Ještě k těm srnkám, taky mi jednou vlítla před auto, ale nezajela jsem ji. Když jedu domů, tak podle silnice je na jedné straně louka a na druhé les. A srnky nevědí nic lepšího než přebíhat silnici. Pro řidiče tam ani značka není. Jedu vždy pomalu a koukám koutkem oka zda tam jsou ,,kozy“. A byly. Jedna se rozeběhla po louce k silnici, tak jsem skoro zastavila a čekala, že přeběhne. Srna se taky zastavila na kraji a já jsem se tedy pomalu rozjížděla a milá srna si to rozmyslela a hop před auto. Neměla jsem kam uhnout protože proti jelo další auto. Já jsem zastavila, to protijedoucí také a řidič na mě mávnul abych couvla, srna vyskočila, oklepala se a pádila do lesa. Dobře to pro tentokrát pro ni dopadlo.
Až příště, (vždyť se mi nic nestalo, tak do toho půjdu klidně znovu), skočí před cyklistu, nebo motorkáře… Ten cyklista bude chudák. Ten motorkář ji aspoň trochu vyškolí. Jejen otázka času, kdy si zvěř do svých instinktů vštípí, že jedoucí auto je nebezpečný predátor. Několik jich na to doplatí a ten zbytek si začne dávat pozor. Jenže čím víc na tu zvěř budeme brát ohledy, tím déle to bude trvat. Čímž rozhodně nechci tvrdit, že je správné zvěř kosit, ono při dnešní konstrukci vozidel a ceně náhradních dílů je to drahá sranda, ale trocha agresivity, byť bezkontaktní, (světla, klakson, jemný tlak do líného hovádka s boku), rozhodně nic nezkazí. Zvíře přežije bez zranění, ale dojde mu, že s autem není sranda.
Mám-li narazit na srnu, dám přednost kolu, protože to bez problémům zastavím.
Motorkář jede rychleji, z fyzikálních důvodů ale není schopen ani zastavit na pětníku, ani vyrobit myšku. Kdo na motorce někdy v osmdesátce trefil většího brouka nebo vrabce o střet s čímkoli větším fakt nestojí.
Takže krakonoši, možná by motorkář tu srnu vyškolil, ale nejspíš by to nepřežil.
Pokud by jel rovně a silnice byla suchá, asi by malou šanci měl. Ale spíš ne. Ta srna by to, pokud by ta motorka vážila od 100 kg víc, nepřežila určitě.
A když jel dnes večer z Alzy, s potěšením jsem zaregistroval chodce, vybavené reflexními páskami, (což bude od Nového roku povinné!) a děti s blikátky na čepicích. Rozumní lidé se přizpůsobují a přežívají. Nerozumní hynou.
A pokud jde o to kolo: Stánina manžela sestřelil a smrtelně zranil cyklista, který to po silnici z kopečka rozpálil a protože čuměl bůhvíkam, napálil to přímo do něj a hrotem cyklistické přilby mu rozbil spodinu lebeční a fatálně zhmoždil mozek. Sám si odřel koleno a soud ho, díky štědrému ,,sponzoringu“ a manipulaci s důkazy, osvobodil.
OT – nemam vlastni pocitadlo, nemuzu tedy na Lidovky na Zviretnik (nepamatuju si heslo, pamatuje si ho sciply notebook a technik jaksi jeste nedorazil (blush) )
Kastanku, preju vsechno nej k narozeninam,
hlavne hodne zdravi tobe i tve rodine (inlove) (f) (party)
Bedo, drzim Nyny palce, ta chudera koc taky musi mit od vseho neco… (h) (cat) (h)
Chápu přejetí živého tvora (ne lidského samozřejmě!!!), když se opravdu nelze vyhnout, ale absolutně nechápu, udělat to naschvál . Nedělám si iluze, že by tady u nás tihle druzí řidiči neexistovali, ale chci věřit, že převažují ti, kteří se vyhnou. Mě je líto třeba i motýlů, kteří se nám tak často „vcucnou“ do mřížky auta a já pak vyšťourávám jejich krásná křídla. A někteří ptáci uprostřed silnice (třeba i supi u mršiny) tam tak tvrdošíně sedí do poslední minuty, než vzlétnou, že je to pak s jejich přežitím jen o fous. Pak už ani zpomalení nepomůže. Já osobně nejezdím moc na dlouhé vzdálenosti a za tmy opravdu vyjímečně, takže naštěstí tuhle smutnou zkušenost zatím nemám. A manžel se take zatím dokázal všem čtyřnožcům bravůrně vyhnout (hlavně veverkám a to proto, že na zdejších volných silnicích většinou bývá kam), ale bohužel s ptáčky už tolik štěstí neměl. Prostě se jich už několik ze silnice zvedlo příliš pozdě. Jednou to byl na jaře krásný rudý sameček kardinála a to mi bylo obzvláště líto, protože byla doba hnízdění, možná samička seděla na hnízdě a my jsme právě zabili „živitele rodiny“. Jinak zvířecích mrtvolek všeho druhu tu při (a na) silnicích je vidět hodně, nikdy si na to nezvyknu a když je míjíme, vždy si alespoň v duchu honem řeknu „snad to byla rychlá smrt“ (i když to často je spíše tak, jak píše Matylda ;(
Maricko, ja si myslim, ze rozhodne prevazuji ti slusni (inlove)
Modelová situace č. 1: Panelákový byt v 7. patře, rozloha 60 m kvadrát, v něm dva lidé a tři psi formátu velkého dalmatina. Jejich denní režim vypadá tak, že ráno v šest budíček, venčení jednou kolem domu, (jsou to fenky, tkže jde o stručný proces), potom snídaně, dveře bouchnou a fenky jsou doma až do 19 hodiny večer samy. pokud si vypijí všechnu vodu, nebo sežerou na posezení vše, co dostanou, mají smůlu, přes den o ně nikdo nejeví zájem. Po 19. hodině opět: venčení jednou kolem domu, potom návrat, dlabenec a spát. Nevím, jak komu, ale mě to zavání tak trochu týráním; náš Felda chdí ven každou třetí hodinu a vždy minimálně na půl hodiny.
Modelová situace č. 2:
Jednosměrná ulice, z jedné strany trávník, na něm občas auto souběžně s ulicí, potom jeden jízdní pruh a souvislá řada aut, parkujících stěží na šířku pootevřených dveří šikmo do silnice a částečně na chodníku, ohraničeném plotem, takže neschůdném. Jedete, silnice čistá, nikde nic a nikdo a najednou vám auto jaksi hodí zadkem. popojedete a ejhle, na silnici placatý pes, který vám s nadšením vlétl přímo pod zadní kolo z mezery, mezi zaparkovanými vozidly, čili z místa, kde nemáte šanci si ho všimnout.
A pokud jde o sestřelování zvířat: Od té doby, co se předky vozidel vyrábějí z plastu a tak, aby se ochotně muchlaly, znamená pokus o sestřelení čehokoli jen to, že si vyděláte na drahou opravu, takže i když sestřelenou zvěř upytlačíte, nikdy se vám to nevyplatí. Takže nikdo, kdo má všech pět pohromadě, dnes autem lovit nebude. Jenže některým jedincům tohle nejen nedojde, ale nedá se jim to ani vysvětlit.
Co si budeme povídat, také už jsme jednou doma měli zaječí guláš…
Zkrátka, bydlet v rizikové oblasti sebou nese jednu obrovskou povinnost: předvídat, předvídat a předvídat.
Navíc já patřím k řidičům, kteří raději přibrzdí u kraje a nechají ty řidiče divočáky předjet, takže pak není problém s náhlým bržděním.
Ale ty kachny jsou fešandy… 🙂
Chichi Alco, ja si predstavovala, jak zastavujes, aby pres silnici mohla prejit bachyne se selaty… (chuckle)
Tedy ona to neni zadna fantazie, i ja jsem uz stavela, aby divoke prase velke jako kredenc mohlo v klidu prejit na druhou stranu silnice a tise jsem doufala, ze me opravdu ignoruje tak, jak se tvari 😀
No tak před divočákem bych zastavila skoro za každou cenu. Nejen, že bych ho nechtěla zabít, ale ona srážka s divočákem by tedy byla pěkná „prda“, která by nemusela skončit dobře nejen pro divočáka, ale ani pro mě a případné moje spolujezdce.
Stádečko divočáků jsem jednou v noci potkala tady v Praze na Jižním Městě. Naštěstí to bylo na kruháči (kruhovém objezdu), který byl v tu noční hodinu prázdný a po kterém jsem díky jeho malému poloměru jela tak pomalu, že jsem se zastavením neměla problém.
Moje sestra o divočáka na dálnici zrušila auto. Docela velké auto.
S divočákem mám taky pěknou historku. Fičíme si to jednou takhle po ránu po dálnici, za autem vozík, na vozíku takové ty konve na mač (hádám, že tu nikdo není tak neznalý, aby nevěděl, co to je 🙂 ). Kouknu do zrcátka a vidím, že se konve uvolnily z vázání. Protože tam bylo vhodné místo, zablikala jsem a zajela do odstavného pruhu. Tomu řidiči, co jel za námi, se to nějak nelíbilo (nechápu proč, blikala jsem dost s předstihem), a tak mi klaksonem řekl, co si o tom myslí (a nic pěkného to nebylo). On fičel dál, my spravovali ty konve. Nezabralo to moc času, jen pár minut. Jeli jsme dál, a tu vidíme na silnici stát to auto, řidič venku, a před ním něco jako kupka kompostu. Když jsme ho míjeli, zvedla ta kupka kompostu hlavu, zaklechtala klencáky a postavila se na všechny čtyři. V životě jsem neviděla někoho takhle rychle nastoupit zpátky do auta… 😀 .
JJ, tomu se rika bozi spravedlnost, ale chudak to prase! 😀
divočáka mám taky za sebou, přecházeje, se v půlce zastavil, změřil si Berlingo,které se klepalo hrůzou (protože jsem se uvnitř něj klepala já), frknul a můj anděl strážnej měl co dělat,aby mu do toho jeho mozečku nacpal původní informaci-nutno přejít do druhého lesíku!!! Fuj, já tam stála a klepala se i když to prase už bylo fuč!
Já jsem šla pěšky s Doníkem a málem neubrzdila jak jsem se lekla když mi přes silnici přeběhlo 14 dospělých prasat. Zlatej Doník… s Luxem bych asi vyfrézovala asfalt na základ.
A srnky přes silnici běhají i ve vesnici kde bych je nezi baráky nečekala. U nás jich je pořád kolem silnice hafo.
Existuje takové plašítko, bratru za pajdu, které se dá nalepit mezi mřížky na kapotu a prý srnky ani divočáci na silnici nejdou. Nevím , připadá mi, že jsou už takoví voprsklý, že jim nic nevadí.
Zdejší zajíci, teda spíš divocí králíci jsou ďáblové.
Jela jsem do práce, už za světla a najednou na cestě zajíc. A rozběhl se proti mně. Přibržďovala jsem a koukala, kudy ho objet. A on dva skoky napravo, dva skoky nalevo, zase dva skoky napravo a pořád proti… Nemohla jsem zastavit úplně, zezadu zrovna přilítlo auto. Tak došlo k čelní srážce…
Že jsme krokem jeli za kličkujícím ušákem padesát i víc metrů, než ho napadlo seskočit ze silnice, to se nám stalo už mockrát. Ale čelně?
a mělas zhaslé světla??
Nee, to už se svítilo povinně 😀
A u některých aut současné produkce už zhasnout ani nejdou, rozsvítí se automaticky po nastartování, což je dobře, protože pokuta a body za nesvítící vozidlo nejsou nic příjemného. A zvířat-sebevrahů bude časem ubývat, za mého dětství považovaly slepice za svou povinnost radostně se vrhat pod všechno, co se pohybovalo, dnes už zdrhají, takže divoká zvířata se to časem naučí také, protože přežijí jen ta, která budou utíkat a která to budou mít v sobě geneticky zakódováno.
myslela jsem jestli jsi zhasla tomu ušákovi, světla z aut je oslňují a zvířátka nevidí, já když přede mnou poskakuje ušák nebo srnka zhnasnu a zvíže okamžitě prchá do lesa
ri, vasi zajici, nase veverky. To uz jsem mockrat poznamenala. Sedi veverka na travniku, roztomile si loupe pecan nebo zalud – prijizdi auto a sup pres cestu. Zatim jsem to prezila bez ztraty veverky. Nastesti tyhle eskamoterske kousky provadeji vetsinou v rezidencnich ctvrtich, kde je doprava pomala a neni husta, cili muzu zbesile brzdit. Ovsem dodavam, ze kdyz brzdim pro adrenalinovou veverku, vim moc dobre, ze nikdo nejede blizko za mnou.
Kamikadze? (chuckle) Kdybys svitila v noci, tak si reknu, ze byl strachy mimo. Ale za dne je to divne. Jinak me totez udelal zajic na jedne louce, kdyz jsem po stopovani sedela na hrane otevreneho kufru auta, za mnou sedela Berry. Zajic proste sel proti me (za dne, jinak siroko daleko nikdo nebyl a ja nejak v prvni chvili neverila svym ocim), az Berry ztratila nervy a usaka prohnala… Proc to delal, kdyz nemel jediny duvod takhle otevrene na posekane louce chodit, to taky nechapu. (fubar)
Nečtou teď zajíci povinně Říhu?
http://www.obalkyknih.cz/view?nbn=cnb000429591
On ten rezavý rváč dost šokuje ostatní zajíce svým heslem. Místo „Kdo uteče, vyhraje!“ vyznává „Nedat se!“ 🙂 .
já si pamatuju, že jsem šla s Yorinkou přes přechod a blížíce se auto viditelně zrychlilo, přejít jsme stihly, nic se nestalo ale asi fakt chtěl přejet psa.
Teď na naší samotě u lesa večer nosí pséci reflexní blikají obojky, abych je viděla a byli i viděni, já taky svítím, někteří řidiči zpomalí, borci ne, naštěstí zvěř na povel pocem auto reaguje rychle a spolehlivě
a těm co schválně přejedou cokoliv živého bych přála to stejné a ještě pořádný výprask
Pajo, to si tezko predstavim – s tou Yori. To musel byt psychopat.
Jinak ja se snazim kolem silnice za tmy nechodit a pokud jdu, mame reflexni prvky vsichni – ja i psi. Ale stejne se snazim pred auty zhnout tak daleko, jak to jen jde. Nakonec jsem i ridic a vim, jak blbe jsou nekdy lide videt. Tak delam to, co bych si prala aby delali lide, kdyz kolem jedu ja (chuckle)
Ono niekedy tie zvieratká sú „somárčatá“, pretože vyčkávajú na okraji cesty a práve keď sa priblíži auto so zapnutými svetlami, skočia rovno pod kolesá. Asi ich fascinuje to, že vidia terén, kt. vymedzujú svetlá auta.
Stalo sa mi, že som cestovala od svojej priateľky, zavčasu ráno autobusom. Cesta viedla hustým lesom a bola poriadne kľukatá a tmavá. Odrazu nám pred autobus skočil malý strieborný králik. Všade naokolo tma ako v rohu a ten blbec utekal pred autobusom v kuželi svetla. A nehodlal odbočiť. Vodič prepol svetlá na stretávacie, čím sa králik ocitol v tieni. Až vtedy odbočil do lesa – blbec malý strieborný (fubar) .
Keď som kedysi dávno chodila do autoškoly, tiež nám vtľkali do hlavy, že zvieraťu na ceste sa máme snažiť vyhnúť, ale nie za každú cenu. Ak by sme mali ohroziť seba, prípadne spolujazdcov, tak radšej to zviera prejsť 🙁 .
Sú kreténi, kt. majú dokonca radosť z toho, ak zrazia nejaké menšie zvieratko na ceste. Nielen že ublížia nevinnému tvorovi, ale:
a: znečistia si auto
b: poškodia si auto
c: znečistia cestu – možu zaviniť nehodu iného vozidla (fubar).
Dopriala by som im, aby sa im postavil do cesty taký 1000-kilový bizón, alebo zubor. Potom by brzdili aj očami (devil) .
A DEDE, tvoja hypotetická otázka, čo by asi urobil ten vodič, keby mu do cesty vbehol človek, alebo cyklista ?
Nuž asi to, čo včera urobil mladý pripitý vodič na východe SK, keď mu do cesty vbehlo 4-ročné Cigánča. Samozrejme, že to neubrzdil. Po niekoľkých metroch zastal, vystúpil z auta a pozrel na zrazené dieťa. Keď si uvedomil, že nablízku je celá tlupa Cigánov, rýchlo naskočil do auta a uháňal preč. Lenže Cigoši si všimli značku a tak nebol problém chlapíka nahlásiť. Nakoniec bol mladý rád, že ho poliši chytili skorej ako Cigáni. Odnieslo si to len jeho auto (chuckle) .
Navyše vodič už má súdny zákaz viesť motorové vozidlo. Dieťa vzala záchranka do nemocnice, ale nič vážne nu našťastie nie je. 🙂
Vodičovi teraz hrozí basa za jazdu pod vplyvom alkoholu, útek z miesta nehody a neposkytnutie pomoci. Takže si zrejme posedí pár rokov (bow) .
Chapu, ze se bal! Ale to neznamena, ze se nemel snazit privolat pomoc (byt zamceny v aute). A priopily se zakazem jizdy… rekla bych, ze tady je to vezeni asi jedinym resenim.
Moje reakce jsou z hlediska bezpečnosti velmi, velmi nesprávné. Okamžitě dupu na brzdu, aniž registruji, co můžu způsobit. Nejde to překonat. No, zatím to zaplaťpánbů vycházelo. Ale nebezpečné reakce nemusí způsobovat jen dění před autem, někdy i uvnitř.
Si jedu v sobotu, slunce svítí, odklápím stínítko a hup, houpy houpy, před očima se mi pohupuje načuřený pavouk. Naštěstí ho beru jako zvíře, takže pro mne žádné nebezpečí a nepanikařím. Taky, viděl babu, asi si odplivnul a rychle se vysoukal zpátky. Byl pryč, ale přece jenom vědomí, že se na mne zase přijde podívat, mě dělalo neklidnou. Tak jsem při nejbližší příležitosti zastavila a vykázala ho z přepravy. A co myslíte? Dneska jedu do práce, slunce září, odklopím stínítko a houpy houpy, znovu, tentokrát větší varianta.
Možná si někdo vzpomene, že jsem tu jednou psala o pražském bytě i domě v Oslo, ze kterých si pavoučci dělají porodní sál. No dobrá, beru, ale že se mnou jezdí i v autě, to se mi zdá přehnaný. Měla jsem někdy v dávnověku pavoučí předky, nebo co? (sweat)
Na tohle je jen jediný recept: Po dojezdu zamořit interiér vozidla Biolitem, nebo něčím podobným a to tak, že pořádně.
Jano, ze by tva povest zvireciho dobrodince dobehla i k mistnim pavoukum? Mozna jim to rekly ty vrany, co o ne (taky) pecujes! (chuckle)
Jsem opravdu ráda, že v tom nejsem sama. Přátelé si ze mně již léta dělají srandu, mám jedinečné oko na pohyb sebemenšího členovce, jak to má víc než šest nohou, tak to prostě vidím i bez brejlí… Jedu takhle v jednu ráno tramvají a nešťastně koukám na toho jediného členovce, který se s podzimem spouští z okýnka rovnou na mě a říkám si: Proč já, proč zase já?! A kamarádka se může složit smíchy … O bytu nemluvě, i když je nabírám na lopatku či smeták a vyhazuji z balkonu, naposledy je to asi 14 dní, takhle k půlnoci vedle poče se z lampy souští jakýsi osminohý kaskadér, mumlám si: Konec konců, nájem tady platím já, venku máte prostoru dost! … Vysvělete to tomu magorovi, kterého jsem při mytí rámů oken vyhodila třikrát a pokaždé se pokusil vrátit! (whew)
Vím o kterou jde vesnici, je značně monotónní, dlouhatánská a furt stejná. Ten řidič si držel svou padesátku a cestu skoro nevnímal, nějaká kočka byla mezi jeho rozlišovací schopnosti, prostě v „polospánku“ čekal až ten dlouhatánský úsek přejde.
Ten, kdo pouští na silnici, byť v obci, kachny, nebo jinou domácí verbež, je veřejný škůdce, debil a ignorant a pokud mu tu havěť něco přejede, tak mu to jedině patří! A ještě bych ho nechal zaplatit pokutu a škodu na vozidle! U nás na sídlišti je to o tom samém. Se setměním se vyrojí silná množina debilů s nevychovanými psy, kteří absolutně neberou v úvahu, (jak ti dvounozí, tak ti čtyřnozí debilové), že na silnici nemají co dělat! Navíc vyhláška městské části výslovně zakazuje pouštět v areálu sídliště psy na volno! Výsledek je ten, že není týdne, aby se nezvalo žuchnutí a na silnici nezůstal ležet placatý pes; sám už jsem také tři přejel, ale líto mi to není. Já jsem smířen s tím, že žijeme v 21. století a bez auta se existovat nedá. A Stáňa Feldu venku z vodítka nepustí. Takže proč bych měl smutnit kvůli tomu, že páneček je blb? Ostatně od Nového roku už za to bude pokuta minimálně pět litrů, takže předpokládám, že Městská policie začne být aktivní a počet debilů se rychle sníží.
To nemyslis vazne, s temi psy?? Na sidlisti musis jezdit pomalu, ve vetsine pripadu musis psa videt vcas. Panecek muze byt nepozorny, nebo debil, ale prejet kvuli tomu psa… Nechapu. Radsi.
Tady je milá Dede více možností, buďto to dělá vyloženě schválně, nebo je mizerný řidič (tři psy??!!), anebo je to nějaké sídliště mimořádně extrémně zabydlené psy (protože že by někde na sídlišti přejeli psa co týden, to opravdu není obvyklé) a i při největší opatrnosti (a ta je na sídlištích nutná zdaleka nejen kvůli psům) se jim prostě nelze vyhnout. Která z možností je správná nebo aspoň nejpravděpodobnější (jsou možné i kombinace vícero), toť otázka, na kterou mně ale odpověď raději nezajímá.
Odpověď je taková, že v baráku máme 24 partají, tři sice psy nemají, ale dalších sedm má dva a čtyři tři. A žádný z těch psů není bez vodítka ovladatelný! Parkovacích míst je o cca 10% méně, než vozidel, takže se parkuje i na trávnících před domem a majitelů aut je přes 100%, minimálně jedno má každý. A před barákem máme sběrnou komunikaci, která obsluhuje třetinu sídliště. Trávník před domem i přilehlé dětské hřiště je jedno ohromné hnojiště, protože ta množina psů je velice produktivní a pánečkové se své mazlíčky ani nepokouší nějak motivovat, aby se chodili vyprazdňovat o kousek dál, natož aby po nich uklízeli! (hlavně, že žehrají na výši poplatků). Stáňa je jediná, nejspíš proto, že je u mne jen ,,na návštěvě“, která má psa vždy na vodítku a donutí ho, aby bobky házel mimo pískoviště, načež jeho hromádky po něm uklízí. Takže asi tak. A psa, který, než skončil pod koly auta, pravidelně každý den pochcal výtah, mi líto opravdu není.
Na sídlištních komunikacích je, stejně, jako ve zbytku města, povoleno 50 km/h. Chodci už se naučili, že přecházet smějí jen na zebrách, ještě předloni mi před auto mimo zebru skočila jakási lidská kráva, takže jsem do ní žďuchl. Vstala a utekla a já musel na šroťáku sehnat novou přední mřížku a u šváry srovnat mírně ohnutou haubnu. Kdyby počkala na policajty, dostala by pokutu a pojišťovna by se na ní zahojila, takže raději vzala roha. A předpokládat, že mezi zaparkovanými auty vylítne splašený čokl, jehož páneček byl líný s ním dojít na druhou stranu na trávník… Kde to jsme? V bordelu? Jestli se nemýlím, tak zákony a vyhlášky platí pro každého a svoboda pejskařů končí tam, kde začíná svoboda řidičů. Nebo si také myslíte, že venčit psa na silnici bez vodítka je normální?
Dede, Krakonoš se pro mě dneškem definitivně vyčlenil z lidské rasy.
Víc k tomu nemám co říct.
Děkuji. S tím, čemu říkáte lidská rasa, nechci mít nic společného.
Na jednej strane s vami súhlasím – púšťať v obci domáce zvieratá na hlavnú cestu je debilina.
Ale na druhej strane, ak niekto úmyselne autom „loví“ zvieratá, je sadistický kretén (emo) .
Ozaj, Krakonoši, kde si robíte zárezy ?
:@
Nikde. Prostě jedu dál a nevzrušuji se. Za dobu, kterou jsem strávil na lokomotivách jsem přejel pět lidí, co je proti tomu nějaká kachna, slepice, nebo veverka? A není mi jich líto, nejspíš šlo o sebevrahy, protože normální člověk na koleje mimo vyhrazené prostory prostě neleze. Ono jde o to, že jsme velice neukázněný národ a demokracii si pleteme z bordelem, protože skoro každý si myslí, že keď je, Kefalín, hentá svoboda, tak já můžu všechno a všichni ostatní jsou povinni se mým rozmarům podřídit. Jenže přesně o tomhle demokracie není. Takže nechat běhat neukázněného psa bez vodítka v blízkosti komunikace, kde jezdí auta je ignoranství a bezohlednost, bohužel to většinou odnese právě ten neukázněný pes, mnohem raději přejel jeho blbého pánečka, jenže to, bohužel nejde, protože i blbý člověk je zákonem chráněný, i když ke škodě zbytku.
Nebohý svokor (tchán) bol tiež rušňovodičom na rýchliku. A sejmul nie zopár samovrahov, ale zopár nezodpovedných vodičov, ktorí vliezli na priecestie napriek spusteným závorám a blikajúcim červeným svetlám 🙁 .
Tak to znám. Nic příjemného jak pro mašinfíru, tak, a to především, pro cestující ve vlaku. Protože použití rychlobrzdy znamená, že kdo sedí proti směru jízdy, skončí i se svými zavazadly v klíně těch, co sedí po směru a kdo stál, tak leží. Vlak na fleku stejně nezastaví, takže z auta i z jeho posádky je šrot, nepoužitelný i jako dárce orgánů, lokomotivní četa okamžikem nehody skončila, takže na vlak musí nastoupit jiná, (ale kde ji vzít a jak ji na místo dopravit?!?) a než se vše vyšetří a uklidí, má vlak dvě hodiny sekery jen to fikne a to ještě v případě, že vše probíhá hladce. V takovýchto případech bych truchlící pozůstalé nechal nekompromisně zaplatit do haléře všechny vzniklé škody!
Vážený Krakonoši.
všimla jsem si, že rád svými příspěvky šokujete, zvláště tady. Pes nemůže za toho kdo si ho pořídil a tím, že ho přejedete způsobíte bolest nejen majiteli, ale i nevinnému tvorečkovi. Jak by sakra bylo Vám, kdyby někdo přejel Čertíka. Jistě by jste si neřekl „jsem blb, neměl jsem ho pouštět ven! Asi by vás to hodně bolelo, protože máte kocourka rád. Auto v rukou blba je nebezpečná zbraň a 21 století do toho netahejte. To, že psi dělají bobky je jejich přirozenost a kretén majitel by zasluhoval těžce přes hubu, ale přejet psa a ještě se s tím chlubit zrovna na těhle stránkách je hodně špatné a o něčem to svědčí. .http://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/50.gif
Odpověď č. 1 viz výše. A za 2/: pokud jde o Čertíka; kdybych ho pustil u nás ven, byl bych superblb! Ne kvůli autům, Čertík je natolik chytrý, že pod auto nevleze a jakmile vidí, že se někde nějaké pohybuje, mizí okamžitě do bezpečí, (vyzkoušeno na chatě), ale kvůli té smečce psů, která se po okolí neustále pohybuje. A nevychovaný pes, kterého blbec majitel pustí na silnici, ačkoli do lesa na druhé straně domu, kde je bezpečno, to má jen o pár kroků dál je mnohem horší, než řidič, který prostě jen využívá práva, které mu platné zákony této země dávají. A mezi chlubením a prostým konstatováním faktu je jistý drobný rozdíl, který Vám, ale i několika dalším, jaksi unikl. A ty tři jsem nepřejel, všichni mi vlítli pod zadní kola a celkem od r. 2004.
Hm, chapat bych mohla (je to nekonecne), ale ono tam mohlo vybehnout do silnice i dite, takze ma byt vzhuru 😛 Spis mi pripada spravna uvaha o chybejicich brylich 🙂
Kdo jezdí tak, že cestu nevnímá, nemá za volantem co dělat. Takoví řidiči jsou vrcholně nebezpeční.
Jasně že se vždycky nepodaří zvířeti se vyhnout, ale většinou to jde. Neopatrným lidem se taky pokouším pokud možno se vyhnout, tak proč ne zvířatům? Chtějí žít stejně jako my.
Postoj (a slovník), který tu prezentuje Krakonoš, svědčí definitivně o skutečné ubohosti.
Cestu vnímám, takže 90% rizik bez problémů ustojím. Jenže těch 10% stále zbývá. A proti lidské blbosti a bezohlednosti není léku. Předpokládat, že se vrátí časy, kdy před každým autem musel běžet člověk z praporkem by bylo zpozdilé. Takže ano, řidič se musí starat, aby nikoho nezabil, ale na druhé straně se musí starat ti ostatní o to, aby nekomplikovali zbytečně život řidičům. A tady máme ještě hodně co dohánět.
Já sice autem nejezdím, ale tohle také nechápu. Co si tím dokazují.
A stejně tak nechápu, když někdo zkope malou kočičku nebo pejska.
Jak vůbec můžou. Zasloužili by si totéž. Zkopat do krychle nebo přejet. 🙁
Míša
Alasdair to asi napsal spravne – nebudeme chapat, protoze proste myslime jinak. A kdo ublizuje naschval zviratum nemuze byt dobry clovek. Nemam rada zevseobecnujici klise, ale tady bych tezko hledala vyjimky.
A právě proto mě trochu zamrzela ta zevšeobecňující poznámka o pražské značce, byť zlehčená úsměvem. Jsem z Prahy, mám pražskou značku, ale nic živého bych nikdy nepřejela, pokud bych tomu mohla alespoň trochu zabránit.
I v Praze žije moře slušných lidí. A i na venku žijí omezenci.
Mila Tapuz, bylo to mysleno jako umyslna nadsazka, protoze cerny superb s prazskou znackou je obecne bran jako synonymum agresivni jizdy. A ten mladenec prave tohle klise svym chovanim tak krasne poprel. Proto jsem se o tom zminila (inlove)
OK, ono se o Pražácích bohužel traduje spousta divných věcí. Přitom jsme lidi jako všichni ostatní :-).
Tapuz, byla jsem Prazak 38 let – neco o tom vim (chuckle) Ted jsem pro ostatni zase vidlak, ktery by se svym Hckem ani nemel do Prahy lezt (wasntme)
Prasata řidiči se najdou všude. Na Moravě je zase oblíbeným folklórem alkohol za volantem. A v životě většiny z nás se najde chvíle, kdy je nutno jet co to dá, protože hrozí nebezpečí z prodlení. Bohužel si to uvědomuje jen ten pospíchající chudák.
Co si dokazoval chlap v autě? Nic.
S největší pravděpodobností byl slepej (v tom smyslu, že přece nebude nosit brejle, když je jeho matka nepotřebovala do sedmdesáti) a o žádné kočce neměl potuchy.
Kdyby o kočce věděl, buď by se vyhnul (aby si neumazal auto), nebo by pořádně zamířil (kdyby to byl myslivec, páč kočky jsou škodná, jak známo).
A nebo čuměl do zpětného zrcátka. Polo je malinké auto a když ho dojede tank, spousta lidí nedokáže odhadnout, jak daleko je to auto za ním a bojí se i jen přibrzdit.
Zvlášť když nemají ty brýle 😀
Ono platí: Všeho s mírou. A nejhorší bouračky vznikají ve snaze se něčemu za každou cenu vyhnout. Ne vždy to jde. Pokud to je technicky možné, není o čem diskutovat, vyhnu se, nebo přibrzdím, či zastavím. Ale nikdo ode mne nemůže chtít, abych se kvůli zvířeti vyboural.
Časté ano, nejhorší ne.
Nejhorší bouračky vznikají myšlením.
Srv:
„Já myslel, že to stihnu …“
„Myslel jsem, že mě vidí …“
„Já myslela, že jsem na hlavní …“
atd.
😀
Jo jo. Myslet, (a věřit), znamená houby vědět, říkám to pořád.
Ri, to me nenapadlo, ze nemusel videt – a mohla to byt pravda. Chlap vypadal na frajera primitivnejsiho typu, to by odpovidalo jistemu druhu marnivosti, ktera bryle odmitne 😛
Ono zdání klame 🙂
Takhle nás jednou v jedenáct v noci v půli prosince předjelo v liduprázdné obci auto. Co předjelo, střihlo. Až na to, že pokud vůbec překročilo povolenou rychlost, tak o málo.
„Blbej pražák, jezdí po ledu a nemá ani na zimní kola …“ myslelo si a bylo pryč.
Chyba lávky. Zimní kola jsme měli. Ale taky jsme měli v kufru tři kbelíky plné zabijačkové polévky. Poněkud moc plné, protože tom kotli pořád ještě naběračka zbývala, a pak ještě jedna 🙂 Tak jsme jeli krokem.
Hotový slavnosti sněženek 😀 😀 😀
To mi pripomína prípad, kt. sa stal asi pred 30 rokmi. Pripomínam, že už viac ako 35 rokov žijem v jednom paneláku pri hlavnej ceste.
Jedného jesenného dňa sa dvaja starší manželia vracali zo zabíjačky na postaršej Škodovke 100. Teda to, že sa vracajú zo zabíjačky bolo vidno až po havárii.
Vodič auta, prichádzajúci od nášho paneláku na hlavnú cestu, nedal MB-čke prednosť a napálil to do nej na mieste spolujazdca. Pani mala zranenú nohu a musela ju odviezť záchranka.
Ale kým prišli príslušníci VB vyšetriť nehodu, chudák starký vyťahoval z rozbitého autíčka zošrotované zabíjačkové špeciality ;( . Z vajíčok, kt. im rodina pribalila, zostali len škrupinky a ako to vypadalo vovnútri auta, to si nechcem ani predstaviť 🙁 .
Pozdejšie prišla starkému pomoc, nepojazdné auto odtisli nabok a odišli za starkou do nemocnice.
Ako sa celý prípad skončil, už neviem.
Měl bych dva dotazy: 1/ kolik se cestou vycmrndalo? (doufám, že nic, to by byla škoda). a 2/ v podobných případech se vyplácí nádoby kvalitně svázat dohromady, riziko, že budou poskakovat, nebo se některá zvrhne, se dost značně sníží.
1/ skoro nic
2/ to si budu pamatovat. Kbelíky byly fest zapasované mezi přepravkami s dalšími produkty, takže se nevrtěly 🙂
On to mohl klidně být lékař, který pospíchal k nějaké mimořádce. Nebo technik, který jel k nějakému průšvihu, ohrožujícímu desítky lidí. Nebo… (dosaďte si cokoli). A hlavně: Nesuďte, abyste jednou nebyli sami souzeni!
Ach jaj, Dede, boľavá téma aj pre mňa, brzdím aj kvôli vrabčiakom na dedinských cestách, ježkov chodím zaháňať do jarku, keď sa dá. Hlavne za súmraku je u zvierat špička, denné sa presúvajú na nocoviská, nočné za potravou, a keď sme im krajinu doslova presekali cestami, železnicami, diaľnicami, čo iné im zostáva, než vrhať sa cez ne. Pri tejto hustote dopravy majú čoraz menšiu šancu to zvládnuť. A o takých, čo si ešte nadbehnú, aby mohli zviera prejsť, sa asi nič pekné povedať nedá, niečo zásadného nemajú v hlave v poriadku a toto je len jeden zo spôsobov, ako sa to prejavuje. Držím nám všetkým palce, nech sa nám darí mať oči na stopkách a vyhýbať sa takýmto stretom čo najdlhšie (zaťatý palec tu nie je tak dám palec hore (y) ).
Take se snazim. vyhlizim aspon ty svitici oci. Potiz v noci je se zviraty, ktera se ani nerozhlednou, takze svitici body chybeji…
Jezdím často potmě, zvířata vyhlížím na kilometry, ale stejně se ta bažantí slípka jednou vrátila do silnice a já jsme už nestihla zareagovat. Přejetých zvířat je mi vždycky líto, jenom hlupák si bude něco dokazovat tím, že zvířeti ublíží. Protože jak mi řekl jeden veterinář, málokdy to má to zvíře za sebou rychle.
Stalo se mi to dvakrat, ani jednou jsem nedokazala nic udelat (zajic, veverka). Vadilo mi to moc a tak se snazim, aby se to neopakovalo…
Dede, v autoškole nás na toto připravili následovně, pokud spatříš zvíře na poslední chvíli-nebrzdi a nesnaž se vyhnout… no,nějak to neumím…sic echápu,že než se rozbít i s autem, že j elepší tu kočku ,psa,ježka,bažanta,zajíce asi přejet…ale nedokážu to… jednou mi tam skočila srnka…to její bolestivé pískání a na ty její slzy, nikdy nezapomenu…okolo mne jezdila auta,já auto na výstražných bliknách, seděla u srnky, držela její hlavu v klíně a řvala a řvala… parchantům, jako byl ten chlap, co jel před Váma, nic dobrýho nepřeju….
Sharko, ja te s tou srnkou vidim… a chapu. Ja zatim mela se srnami stesti, jsem kapku paranoidni (nikdy neni jen jedna a jeste se rady vraceji zpatky) a taky tady u nas znam zveri cesty. Kdyz jsem v cizim kraji, tak holt potrebuju (ja i zvirata) vic stesti – bez nej to taky nejde.
Se srnkou jsem se jednou potkal také, naštěstí jsem ji jen lehce šmrncnul bokem, takže se otočila a utekla, ale tomu autobusákovi v protisměru, kterému jsem zůžil jízdní pruh, se to dost nelíbilo.
Ahoj Dede. Normální řidič do kolize se zvířetem jít nechce a dělá první poslední aby k ní nedošlo. I kdyby mu totiž nešlo o život zvířete, pořád ještě je tu nebezpečí že si sám ublíží (pakliže je to zvíře větších rozměrů) nebo aspoň poškodí vůz – a to dokáže i malá liška. No a ti nenormální – tam zkrátka nesmíš hledat ani soucit ani logiku a klást otázku „jak mohou“ je zbytečné. Mohou proto, že jsou to zlí a hloupí lidé. Jejku ale připomněla jsi mi jak jsem to jednou v Ásámu strhával před barasingou, málem jsme si lehli na bok, ale nakonec jediný následek byl že kolegyně spolkla žvýkačku. 😀
Mas pravdu, Alasdaire… Jo a moc bych si prala, kdybys tu obcas napsal neco o svych nevsednich zkusenostech 🙂 Uz z poznamek tusim, ze mas zatracene co vypravovat! (inlove)
Milá Dede, když já moc nejsem Člověk pera. 😀
Tak bud aspon clovek klavesnice! (chuckle) Ale vazne, kdyz budes mit chut, napis proste nejakou prihodu sem do komentaru – tady nikdo literaturu neceka. A myslim, ze mas opravdu co rict (wave)
Milá Dede. No já nevím. Přeješ si dobrodružnou, veselou, smutnou, romantickou, strašidelnou? 🙂
Což zkusit mix? 😀
Prostě začni a pak pokračuj! (inlove)