Mami, já se už na to nemůžu dívat. To je šílené, co dělají s tím koupalištěm a zdaleka nejen tam. A už mě štve, jak na nás kašlou. Já chci, aby si mě museli aspoň všimnout. Budu, kandidovat v komunálních volbách. Že ti to nevadí?“
Tak tohle mi vyprávěla moje spřátelená kosmetička, zatímco mi pečovala o pleť. Její syn je o něco starší než Marek a ona sama patří mezi lidi, kteří si vidí dál, než na špičku nosu a dění ve městě ji zajímá na vyšší úrovni, než je obecné nadávání na poměry.
„Víte, ti mladí už toho mají dost. Město skomírá, pracovní příležitosti tu skoro nejsou a mohly by být! A ta věc s tím koupalištěm… to už přesáhlo míru i pro ně. A náš kluk není sám. Je jich víc, kdo se letos angažují a chtějí změnu,“ vysvětlovala mi jednoduše. A taky trochu s hrdostí.
Když jsem letos sledovala lokální předvolební boj, musela jsem jí dát za pravdu. Změna v myšlení a snaha jít jinak, než cestou nadávajícího nevolícího občana, byla opravdu znát.
Někteří z mladých lidí se začali aktivně zajímat o komunální politiku.
Pochopili, že je to jejich svět a pokud v něm chtějí spokojeně a aspoň trochu úspěšně žít, musejí se snažit sami – nikdo to za ně neudělá. Kupodivu je jich víc, než by člověk, nebo aspoň člověk s obvyklým názorem na politiku, čekal. Funguje to dokonce i u nás na vsi. A já z toho mám velkou radost.
Protože je to naděje pro naši zemi. Já vím, jsou to jen malé jiskřičky. Změna vrcholné politiky v systém, který by programově nutil její vykonavatele, aby se nejdřív zajímali o svůj úkol, a až poté o svoje zájmy, se snad rodí, ale těžko a pomalu. Nicméně aspoň někteří z generace lidí narozených kolem roku 89, pochopili, že nadávat nestačí a že je v jejich moci i něco dělat. A dělají to. Minimálně tady u nás:))
Hledala jsem něco pozitivního, co bych mohla napsat ve sváteční den, aby to nebyla jen historická klišé. A tohle je fakt. Já si mohu stát jen za volebními snahami a výsledky v jedné vesnici a jednom malém městě, ale věřím, že takových míst bylo o letošních volbách víc.
Přeju vám krásný sváteční den a naději do budoucnosti:))
Takže: 1/ schody se myjí vždy odshora a 2/ proti větru močiti nelze. Takže kandidovat v komunální politice je jen ztráta času. Bez totální změny celého systému, což lze realizovat, bohužel, pouze dalším Vítězným Únorem, se ničeho podstatného a zásadního nedosáhne.
Od doby, co jsem ziskala obcanstvi, volim v kazdych volbach. Jo, obcas ti nasi zvoleni stoji taky za velke houby anebo i hur, ale kdyz bych nevolila, tak pak uz bych si vubec nemela stezovat. Nase mama taky vzdy voli, a dost si to predem studuje a premysli o tom. A zrovna tak vsichni moji synovci v CR. A voli kluci dobre (aspon z pohledu meho svetonazoru).
Milí českí priatelia.
Gratulujem Vám k sviatku vzniku ČSR.
(rose1)
U nás je to len pametný deň.Dodnes mi je veľmi ľúto, že páni Mečiar a Klaus zrušili ČSR.
Zdá sa mi nanajvýš absurdné a nepraktické deliť niepríliš veľký štát na ešte menšie. 🙁
A čo sa týka kandidátov do komunálnych volieb, napadá ma jeden CHTIP:
HESLO NEMENOVANÉHO KANDIDÁTA :
NIKTO VÁM NEMOŽE DAŤ TO, ČO VÁM JA MOŽEM SĽÚBIŤ !!!
(rofl)
Myslím, že v komunální politice, zejména na malých obcích, se dá udělat spousta dobrých věcí- tam se při mizivém množství financí pro malé obce zlodějny dělají dost těžko. Já bych byla ráda, že mladí se zajímají a mají snahu něco řešit, ne že jen frflají a nadávají za rohem.
U nás bude o vedení obce rozhodnuto příští týden. Zatím co jsem já dala přednost mladým, vedlejší uskupení šlo do toho v popředí s mužem, dříve politrukem,stáří 67 let. Te´d jsme tři na tři a díky podivným přepočtům bude rozhodovat jedno pimprle s 39 hlasy z třetího uskupení ( ostatní mají o 40 až 50 více hlasů),kterým hýbe předbývalá starostka s 24 hlasy. A teď babo, raď. Jsem fakt ráda, že už nemusím.
Vkládám naděje do těch mladých, nezatížených munulostí a udělám vše pro to aby mohli realizovat své tužby. Ahoj všem. Krásný sváteční večer.
Gross, Nečas, Buzková…., ti také vstupovali do politiky jako velmi mladí a co se z nich postupem času stalo. Obávám se, že všechny mladé ten zavedený systém semele k obrazu svému. Moc naděje v tom nevidím…
Bohužel to tak opravdu funguje a nejen u nás. Protože tomu, že jedna strana by mohla dělat něco jiného, než druhá, či třetí až Ntá, může věřit jen velmi naivní tvor. Politici jsou jen loutky, kterými hýbá několik neviditelných loutkářů. Po volbách se některé loutky vymění, ale loutkáři zůstanou ve scénáři se maximálně změní několik nepodstatných detailů.
Mám také radost, že se mladí chtějí zapojit. Už je to potřeba. A nejen v komunální politice.
O volbách mám jednu úsměvnou historku.
Můj autistický syn Petr si opravdu pečlivě přečetl všechny volební lístky. Pak přišel a řekl :
“ Bohužel mě žádná strana neoslovila. Všichni jen slibují a skutek utek. Asi založím stranu autistů . “
No když se tak zamyslím, autisti nelžou, jsou upřímní, no někdy až moc. Vyžadují dodržování pravidel. Vidí svět jinak než my. Že by naděje pro lidstvo. 😀
A mimochodem ten můj autista na volby chodí řádně a pravidelně.
Jinak jsem ráda, že jsem Češka a žiju v té naší zemi. Přes všechny problémy, které tady máme.
Protože všude dobře, doma nejlépe.
A to Itálii miluju.
Míša
Míšo, Tvůj autistický syn je velmi moudrý a ta strana autistů by se hodila. Měli by možnost chránit své zájmy, zvláště, když o nich rozhodují leckdy lidé bez potřebné erudice a zkušeností, viz.jistá soudní znalkyně, o které jsem nedávno četla. Ve své zemi bych ráda žila i nadále, v poslední době se mi zdá, že se to lepší, uvidíme, jsem optimista.
A Itálii přímo zbožňuji, škoda, že nešlo za mého mládí tuto zemi navštívit. Teď jsem tam téměř každoročně a zase se chystám.
U nás se stalo něco podobného. Volby dopadly tak, že 39% hlasovacích lístků bylo nějakým prapodivným způsobem zneplatněno a povolební koalici sestavuje trio největších gaunerů. Takže spíš věřím tomu, že kdyby volby mohly něco opravdu změnit, byly by už dávno zakázány.