Milí hraví literáti, stavím před vás další vzrušující úkol v délce sta slov! Dnes to bude trošku těžší než obvykle, protože mám dvě podmínky – musí jít o rozhovor a hovořící osoby musejí pocházet z jedné ze dvou zadaných pohádek:))
Takže se jedná o tzv. crossover, neboli můžete čerpat ze světa dvou příběhů. Postavy můžete libovolně kombinovat. Pohádky jsou dvě proto, abyste se si mohli kapku protáhnout fantazii a svoje čtenáře překvapit.
Cílem je procvičit si umění rozhovoru, který dokáže pohnout dějem i myšlenkami rychleji, než nejlepší popis – jak jsme si ostatně vysvětlovali na minulé hodině Kurzu zvědavých pamětí. Rozhovor můžete uvést i zakončit normálním textem (když vám vyjde počet slov:))
A o jaké pohádky se jedná? Samá klasika… takže:
Červená karkulka
a
Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Na nedostatek postav schopných konverzace si nemůžete stěžovat, takže chutě do toho! Podzimní večery se prodlužují, je vhodný čas si hrát:))
Sqělé! Všem děkuji a gratuluji k nápadům, moc jsem se nasmála (rofl)
Přidáš ještě nějaký drabblík? Posledně si mne taky moc pobavila. (h)
JJ, nezbývá mi představivost a mozková kapacita, dočítám hodně zpětně a denně od sedmi do šesti v procesu, ale jednou to přijde, já v to doufám! (wave) Zatím přijměte dámy, můj velký obdiv! … a to jsem se ani nestihla vyjádřit k oblíbené hudbě… Rozhodopádně, na tvá fyzikální nikdy mít nebudu, hlubokosklon trvá! (clap)
Dobrá, už jdu. Kdo se to dobývá do domu Děda Vševěda ?
Díky, stařenko. Mám trápení s naší holkou, pořád někde lítá, domů se vrací pozdě , a kam chodí, z ní nevypáčím . K babičce nechodí, prý nemá čas. Tak snad by Děd Vševěd věděl.
Proč mě budíš, matko?
Jen jsem si, synáčku, vzpomněla, jestli nevíš, kam chodí Karkulka Červená ?
Co bych nevěděl, matko. Po té příhodě s vlkem se bojí sama do lesa a tak si, holka šikovná, zařizuje bodyguarda. Chodí k myslivcovům, mají tam právě ……… vlčatááááááá ……nebo vlčááááááááááááky ……………… A teď už mě nech spááááááát !
……jsem netušil, že sháníš drby, matko…………….
Díky za bezvadná drabblata – moc jsem se nasmála (rofl) a musím říct, že jste mě nezklamali (inlove)
Omlouvám se za stručnost, ale moje počitadlo se přestalo snášet se svým zdrojem, tak jsem udělala vše potřebné a končím, abych zítra měla ještě trochu baterie – než začnu vyřizovat opravu (bohužel problém není ve zdroji, ale v počitadle)
Dialog že urychluje děj? To mě budeš muset, Dede, naučit. Já mívám ze svých dialogů úplně opačný pocit. 🙂
Ale tu máš aspoň jednu podivnou pohádku:
— Všechno je jinak —
„Babi, kam jdeš?“
„Hele, mám balonek, mám balonek!“
„Pche, já mám klacík!“
„Babi, čůrat…“
„Hele, mám balonek, hoď mi ho!“
„Šedivák se počůral, počůral, Šedivák je čunče!“
„Nikam, nechoď, mám klacík!“
„Já mám hlááád… Kde je máma? Vaú…“
„Nechte toho, štěňata. Šediváku, nešlap v tom. Buďte tu potichu a hodní, přivedu mámu. Nikam nelezte sami, jasné?“
„Já mám hlááád… Vaú!“
„Já taky…“
„Hele, já půjdu s tebou, jo?“
„Ne, Čumáčku.“
„Jsem obrovskej pětikilovej vlk a ničeho se nebojím!“
„Vaú!“
„Ticho. Dovedu mámu.“
Ale když se udýchaně vynořila za rohem chaloupky, zjistila, že vlčatům žádnou mámu nedovede.
„Myslivče! Ty idiote zatracená…!“
A on to měl být crossover… Omluvou mi budiž, že jsem to vymýšlela ve stěhováckém autě v pauzách mezi nošením věcí a navigováním. Tak jo, považujte babču ne za Karkulí babičku, ale za Vševědku. (blush)
Přečetla jsem si drabblata a jsem nadšená, jak ty pohádky naráz ožily, jsou takové ze života (chuckle) !
Navíc jsem se dozvěděla, že vlci s kamením se nehází do studně (maximálně do Orlíku), ale tančí s Kostnerem, dědkovi zbývají už jen ony tři vlasy, zato má zlaté obočí ála Brežněv, ale Plaváčka dokáže ještě pořád vypéct „rozumnými“ odpověďmi a sudice se dohadují, co která bude věštit. Ovšem nejvíc mne dostalo to, že dost postav neví, ve které pohádce vlastně vystupují (rofl) .
Jsem zvědavá na téma dalších drabblů.
„Baby, přestaňte se hádat ať máme tu větštbu za sebou“.
„Jenže Háta už nechce být ta první, nebaví ji větštit samé nebezpečí. Chce abych dneska byla první já a vona že bude ta dobrá, co to napraví.“
„No já za to nemůže, tak to prostě je. Co bych měla říkat já. Mne také nudí stále přisuzovat princezny. Jedna naví, co z nich vyroste, že jo. U téhle musím doufat, že bude hlavně po mámě. Se závistivou a mstivou povahou po otci bych Plaváčkovi moc dobrou službu neudělala“.
„A dost, jdeme nato, než se malý probudí. Přeci při věštbě musí spát“.
Myslivče, kolikrát jsem říkal, že házet mrtvoly do studny je nehygienické! Navíc s kamením v břiše! U mrtvých je to jedno a u nemrtvých to nepomáhá. V tomhle lese tak dělat osvětu!
A ty, Karkulko, se nemáš co bavit v lese s cizími psy! Co kdyby tě kousli nebo i sežrali? A necpi se tou bábovkou, budeš obézní!
Plaváčku, ty sypej na trénink veslování. Myslíš, že ten trenér na tebe bude čekat věčně? A netahej se s ním o veslo jako posledně!
Abych na všechno pořád dohlížel a vysvětloval.
Kdepak, verbeži, žádný tři vlasy vám nedám, leda pár na zadek!
Mno, přečetla jsem si ještě jednou zadání a on to má být rozhovor. Počítá se, že druhé postavy pubertálně čučí a vydávají jen hrdelní zvuky, které neumím zapsat? Já totiž s puberťáky asi jinak nehovořím.
U mrtvých je to jedno a u nemrtvých to nepomáhá 😀 .
Jo, to mě taky dostalo. (rofl)
Koho to tam dědku máš?.
Do toho ti nic není Karkule jedna.
Ale je. Starý si, na hlavě ti zbývají jen tři vlasy.
No a? To je teď největší frčba.
Je nebo není dědku,vyflákl ses na roznos světla.
Já chudák abych šla k bábince za tmy.
Aspoň tě neuvidí ten chlupáč
co za Tebou furt brousil. Stejně tam jdeš zbytečně,
bábinka má nyní vyšší cíle.
Vlka jsme zvolili do parlamentu, tam bude nacpaný dost.
My s bábinkou teď budem dělat wellnes,sluneční lázně.
Ty Karkule už přestaň skákat po lese,budeš vlkův stálý volič a nám můžeš dělat manažerku.
Karkulka začala obligátně: „A babičko, proč máš tak velké oči?“
„Protože požití muskarinu způsobuje dilataci zornic. Rozumíš?“ zašklebila se zlomyslně babička.
Karkulka zalapala po dechu.
„Ne… A… babičko, proč… máš tak velké uši?“
„Protože dlouhé a masité lalůčky svědčí o mém vysokém postavení a dlouhém životě. Rozumíš?“
„Ne… A… babičko, proč… máš… tak velké zuby?“
„Protože zubař se při výrobě zubní náhrady vybodl na určení velkého Boltonova indexu, pročež chrup trpí diskrepancí. Rozumíš?“
Karkulka ztěžka polkla a přidala poslední otázku: „Ne… A… babičko, proč… ti… dneska… vůbec nerozumím?“
„Protože jsem babička Děda Vševěda, ty popleto. Vlk leží v sousední chalupě.“
No toto, teď budu do rána hledat ty indexy. :))
A o tom spletení chalupy mám historku ze života. Náš soused, muzikant, si kdysi po vystoupení, byv ovíněn, spletl patro a byt. Shodou okolností ten náš.Podotýkám, že tenkrát se běžně nezamykalo. Uložil si svršky v identické kuchyni, boty měl pod identickou předsíňovou stěnou a dobýval se do pokoje , kde jsem spala,bylo mi nějakých 16 let. Vystartovala jsem vedle k rodičům, napřed chtěli volat sanitku pro mně, pak šli teprve prověřit. Soused se uložil do mé postýlky a chrápal jak přežraný vlk.Pak ovšem vyjel jak rychlík a hadry, včetně botů mu lítaly na hlavu. I další dny byly velmi dramatické,dnes se tomu už směju. Tož tak.
To si, milá Jenny, užiješ, já si taky parádně pobrouzadla. Ale co by tak mohla babička DV odpovědět na takovou otázku 🙂 .
Ad „Uložil se do mé postýlky a chrápal jako přežraný vlk 🙂 “ (ta je fakt dobrá 🙂 ).
Když jsme jednou bydleli na prázdninové škole v hotelu, můj nejoblíbenější pan profesor ztratil klíče od svého pokoje. Bylo to už v noci a on neměl, kde by se vyspal. I bral to v hotelu dveře od dveří a zkoušel, jestli je zamčeno. Když narazil na odemčené, nahlédl dovnitř, našel volnou postel, uložil se do ní a začal chrápat. Jeho spolubydlící se probudil, vstal, otočil ho na bok, přičemž si prohlédl obličej, a když zjistil, že toho pána zná, zase usnul 😀 .
Ale ne nadlouho, protože vedle zapnuté cirkule se spát nedá. 😀
Babka od děda Vševěda musí být doyenka Vědy ve sto slovech, to dá rozum! (y)
Jsou i takoví, co to dají. Důležité je rachot, vydávaný dva metry od tvého ucha, přehlušit rachotem, vydávaným deset centimetrů od tvého ucha 🙂 .
Jsem tu chvíli sama, tak jsem zkusila…
„Dále“
„Dobrý den babičko“.
„Dobrý, dobrý… ale kde ses tady mládenče vzal?“
„Jsem Plaváček a král mě poslal pro tři zlaté vlasy dedy Vševěda“.
„Tak pojď chlapče blíž k mé posteli, abych tě lépe viděla. Něco ti musím říc“.
„Poslouchám babičko?“.
„Hele Vašku spletl sis dveře, tvoji pohádku hrají ve vedlejším sále“.
„A kruci. No já si o přestávce vyběh zakouřit, zdržel sem se a jak jsem pospíchal, omylem jsem vpadnul sem. Co teď budeme dělat?“
„No co, jako že nic, budem hrát dál. Je moderní doba, proč by babičku nemoh přijít navštívit vnuk? Děj znáš, vždyť tu zaskakuješ myslivce.“
To je pěkné. Vašek bude do konce představení orosený jako půllitr 🙂 .
„Hele, dědó, tys fakt věděl, že je pod tím košem?“
„Jasně, Karkulko, koukaly mu nohy.“
„A s tou žábou na prameni sis vymyslel, jo? Hustýýý!“
„Však se mu smáli i ve vedlejším království. Teda prvně byli spíš naštvaní, když jim rozkopal královské zahrady, jak hledal hada u kořenů. On by tam tak čekal, chápeš to, že tomuhle uvěřil? Že had počká, až se k němu prokope a nechá se chytit?“
„A dědó, proč ti tak věřil?“
„Znáš babku. Jasně, panáčku, že Vševěd zná všechno… Ale že bydlí až za kopcem, to mu neřekla. A když už byl pod tím košem…“
Hustý!!! 🙂
Vševěd bydlí o barák jinde, já se picnu! (rofl)
Jsem sama se dvěmi vnučkami, takže zde je výplod ukradených pěti minut:
„Dědečku, můžu k vám do loďky? Potřeboval bych na druhý břeh…“
„Jen si nastup, hochu, rád tě svezu.“
„Vám to ale jde, dědečku. Mohl bych si to také zkusit?“
„Opovaž se, holoto jedna! Ani se nepohni, nebo tě tím veslem přetáhnu. Dneska už jen každý kouká, jak nebohého staříka okrást…“
Ha, v tom spěchu jsem stvořila jen padesátku, takže mimo téma… 🙂
Ovšem ta padesátka je skvostná (clap) !
Půldrabble taky dobré, napiš ještě jedno a máš splněno 🙂 .
„Hééééj, převozníče!“
„Co jéééé?!
„Přiraz ke břehu!“ … šplouch, šplouch, šplouch …
„Jdeš k DV, poutníče?“
„Ale ne, nejsem poutník, jsem investigativní reportér a chci vědět, co se stalo, že se z tebe stal vorař, Králi. Poskytni mi rozhovor.“
„Přisedni ke mně … pozor, ať nespadneš do vody – chyť se vesla – dobrý, už jsi tu! To bylo tak – prostě jsem se chtěl dostat k veslu a přitom jsem zapomněl, že se mám radši držet svého koryta. Tož spánembohem!“ … šup z lodě a hup na koně a hyjé k domovu.
„Dostal jsi mne – však znectím tě na do smrti v tisku, Králi …“ mumlá Erben
Pěkné a vtipné! Námět jsem opravdu neopisovala… 🙂
Ygo, válím se smíchy…
Máš báječně načteného Erbena 🙂 .
A jak pravil, tak učinil. 😀
OT – Včera večer k nám dorazila švagrová, bude tu do úterý. To jen abych nevypadala, že se nechci také přidat. Třeba později. Ale těším se na počteníčko ostatních. U nás krásné, chladné ráno, ale sluníčko už začíná hřát. Jdeme snídat. Přeji krásný víkend.
Snad se tu nebudu sama bát (chuckle)
„Dědečku, je toto cesta k domu děda Vševěda?“
„Jdeš správně.“
„Proč se ušklíbl? Zeptám se někoho jiného.“
„Tetičko, prosím vás, jdu správně k domu děda Vševěda?“
„Ano, chlapče. Už to nemáš daleko. Ale radši by ses měl vrátit…“
…
„Babičko, je toto dům děda Vševěda? Je doma? Potřebuju se něco zeptat.“
„Je doma, je. A nepotřebuješ od něj ještě něco jiného?“
„Máte pravdu, babičko, potřebuju tři jeho zlaté vlasy pro nevěstu.“
„Myslela jsem si to. Nevím, jestli budeš spokojený. Tento měsíc jsi třístý padesátý osmý. A je teprve patnáctého…“
„Už bude večeře?“ vyšel z domu holohlavý stařec se zlatým obočím.
(rofl) Děkuju, milá MaRi za odvahu a blahopřeju ke krásnému drablátku! (inlove) Chichi, té představy zlatého obočí a vyleštěné lebky se budu těžko zbavovat (chuckle)
Já myslím, že do měsíce bude ze dveří vycházet holohlavý stařec BEZ zlatého obočí … taky bez zlatých zubů a medailonku po mamince (chuckle) – ale drablík je výborný (i ten s tančícím vlkem) – vůbec, jsi moc šikovná drabblerka – tvoje stoslůvka mám moc ráda.
Tak k tomuto názoru se přidám, líp bych to nenapsala.
Taky se přidám. 😀
A tančícího vlka s dovolením zařazuju do repertoáru vtipů!
MIMO SOUTĚŽ!!! Pointa není moje, neodolala jsem a stoslůvkově upravila svůj oblíbený vtip:
Karkulka smetá drobečky ze stolu.
„Karkulko,“ říká babička, „někdo klepe, jdi otevřít.“
Dívka v červené debilce spěchá ke dveřím.
Do dveří se vpotácí vlk, padá hned za nimi a zmoženě si packou otírá čelo.
„Kde jsi tak dlouho?“ diví se Karkulka.
„Už jsme snědly celou bábovku a vypily všechno víno,“ dodává rozmrzele babička.
Vlk se namáhavě zvedl a vypil babiččině Azorovi všechnu vodu z misky.
„Tak co je s tebou?“ zlobí se už babička.
„Děvčata, nehněvejte se,“ říká přerývaně vlk. „Já za to nemůžu. Potkal jsem v lese Kevina Costnera a musel jsem s ním tři a půl hodiny tancovat.“
Ten neznám, ten je hezkeeeej!!! (clap)
(rofl) (rofl) (rofl) Díky MaRi, ten je úžasnej! Beru to jako ispiraci pro zdejší tvůrce (chuckle)
MaRi!!!!!!! (chuckle) (inlove)
Tak ten se opravdu povedl… 🙂
Chudák vlk (rolf) . Krásný, MaRi.