„Proč musíš do všeho krájet cibuli? Slzí mi z ní oči!“ Bylo mi nějakých čtyři nebo pět let a snažila jsem se pomáhat mamince v kuchyni. Jenže jsem byla právě tak vysoká, abych viděla na kuchyňskou linku, a nakrájenou cibuli jsem tak měla přímo u nevolí nakrčeného nosu.
„Samozřejmě, že musím,“ odvětila usměvavě mamka. „Cibule je strašně důležitá a dodává chuť spoustě dobrých jídel. Jen počkej, až ji budu opékat, to bude vůně!“
Vypadala jsem asi hodně nedůvěřivě. Copak může ta hloupá slzavá cibule vonět? „Jen počkej!“ ujistila mě mamka a začala ji opékat na velké pánvi. Cibule, poprskávající na kousku rozpuštěného sádla, brzy rozvoněla celou kuchyň. A já tu vůni poznala! Vida, tak to je cibule… maminka měla pravdu!
Čichala jsem kolem sporáku jako okouzlené štěně. Mamina se zasmála a zeptala se mě: „Jestlipak víš, jaké jsou nejkrásnější vůně v kuchyni?“ Zavrtěla jsem hlavou a dychtivě čekala na řešení – vůním odjakživa těžko odolávám.
Maminka se ke mně otočila a začala vypočítávat: „Tak za prvé je to čerstvě umletá káva. Za druhé, čerstvě nastrouhaná citronová kůra. A za třetí? No?“ „Opečená cibulka!“ vyhrkla jsem, pyšná, jak jsem to uhádla:))
Potom jsme to všechno společně ovoněly. Později, když ji sehnala, přidala mamina do výčtu ještě opravdovou vanilku, kterou vkládala do zavařovací sklenice s cukrem moučkou.
Já na ten okamžik nikdy nezapomněla. Co nezapomněla… já si ho vybavím vždy, když otvírám balíček kávy, strouhám citronovou kůru, opékám cibuli a používám vanilkový cukr:))
A je tu ještě jedna věc – zvykla jsem při vaření častěji chystané jídlo ovonět, než ochutnávat. Pravda, míru dosolení ještě nosem nepoznám (to odhaduju podle druhu jídla a velikosti nádoby taky celkem přesně), ale hodně jiného ano. Jsem prostě takovej kuchyňskej vlčák:))
A já se dnes ptám – co nejvíc voní v kuchyni vám? A… taky kontrolujete kvalitu připravovaného pokrmu i nosem?:))
Ve čtvrtek jsme se Stáňou byli na Malvazinkách, zapálit Yvče k nedožitým osmašedesátinám svíčičku. Její nejlepší kamarádka šla raději nakupovat na nějakou slevovou akci. 🙁
Čertík zjistil, že když naznačí útok, Felda před ním rychle uteče, takže teď toho pilně využívá. A k obědu budou řízky z kýty ze selete.
Kuchynske vune, ty mam rada. Ktere nejvic – tezko rict. Urcite bylinky, a cerstvy citron, cibulku smazenu se slaninou, a, ano, koreni na vanocni cukrovi. A ty oloupane mandarinky. V mych detskych letech mandarinky byly k mani kolem Mikulase a dodnes,kdyz si ji oloupu, tak vidim tu nadilku za oknem. A taky vune lesnich jahod.
Tak já se zeptám – omylem jsem rozmrazila mleté krůtí maso (z horního stehna). A co včil? (wasntme)
Nemám jedinej nápad, kromě karbanátků nebo holandskýho řízku a chuť nemám ani na jedno. Ani na mleté v nějaké rajské omáčce.
Máte někdo nějakej zajímavej nápad, co s tím? Třeba něco zapečeného?
Trochu to přikořenit a vycpat tím lilek?
Eh, mělo by to chutnat i Martinovi, což se nedá skloubit s lilkem (chuckle)
Naplnit papriky, zelné závitky, upéct musaku. Jen opepřit,osolit, přidat vajíčko a opéct na pánvi placičky jako přírodní řízek. Nebo toto těsto namazat na chleba a dát zapéct pod gril nebo do trouby.
Pridávam sa, pomiešať so surovou ryžou,2 vajíčkami, soľ, majoránka, paprika sladká, podľa chuti korenie. Papriky vykostiť,naplniť zmesou. Uvariť riedku paradajkovú omáčku, papriky vhodiť do nej a uvariť. Ak máme len málo paprík, zo zvyšnej zmesi urobíme guľky a uvaríme v omáčke. Nerozpadnú sa. Podávame obvykle s pareným knedlíkom, ale dajú sa použiť aj zemiaky, alebo chlieb. Dobrú chuť. 😛
ja mam rada drobne masove kulicky z krutiho masa. Roznahnam s trochou housky namocene v mliku, pridam lehce podusenou drobne nakrajenou cibulku, ochutim muskatovym kvetem (opatrne),strouhana citr.kura, bily pepr, sul a trochu cayenne. Variace jsou nekonecne. Lehce osmahnu v panvi a soupnu do besamelove omacky s petrzekou – hodne petrzeky. Nebo se zelenou cibulkou. Anebo to udelat s kvalitni madarskou paprikou. Uprimne receno, tyhle kulicky mam mnohem vic rada nezz z mleteho hoveziho. (happy)
Ještě honem zapomenuté OT pro Ioanninu
Tvoje rada protestovat proti skokům Trixie jako pes funguje (clap) Ale s obměnou. Trixie nikdy nekňučí a co je u nás, nikdy jsem jí (zatím) neslyšela vydávat bolestné zvuky. Takže se je nemám od koho naučit. ALE celkem autenticky umím vyjeknout jako – na některé části těla přišlápnutá – kočka ! Tak jsem hned tuhle metodu vyzkoušela a ONO TO FUNGUJE 😀 ! Trixie při mém prvním jeknutí byla úúúplně vedleee, překvapením se téměř zastavila ve vzduchu (a já polykala smích, protože ten její výraz byl k popukání). Podruhé už asi byla na můj hlasový projev připravená, ale skok zkusila. Zase jsem bolestivě mňoukla, Trixie uskočila, pak znovu mírně hopsla jen tak naprázdno přede mnou a pak to vzdala. Napotřetí už to byl na skok jen takový mírný náběh, kňíkla jsem a ona doskočila přede mne. Teď už se jen tak přede mnou zavrtí, že by jako chtěla skočit, ale raději ne. Budu „ve výuce“ pokračovat a doufám, že časem se o skoky přestane úplně pokoušet. Samozřejmě je patřičně chválena, když neskočí. Jen teď musím „jekat“ poněkud tišeji, než jsem použila při prvním pokusu, protože jinak by si sousedi mohli myslet, že každý večer za tmy na zahradu týrat kočku. Každopádně Io moc děkuji, sama bych na to nikdy nepřišla. Je zajímavé, že Trixie by natutofku kočku okamžitě zakousla, ale asi rozezná „předem hlášenou bolest“ a v ten moment její vraždící instinkt či co ustoupí před snahou dál neubližovat – jinak to neumím vysvětlit. A nebo že by můj „kočičí pláč“ byl natolik podobný pláči štěněte, že Trixie dokonale oblafnu (rofl).
Maričko, to je príma! Jsem moc ráda, že ti to funguje. (inlove)
Jestli se ti ještě chce experimentovat, tak zkus někdy – ne ve vítací situaci, spíš v klidné chvilce – kecnout na zem (fakt na zem, aby ses mohla nakonec svalit na záda) a šťouchat Trixie čumákem do čumáku. Když na tebe půjde moc drsně, zase kňuč, aby si našla intenzitu příjemnou pro obě. Klidně se k tomu dá přidat lidský objímání přes plece, bude mít tendenci ti vracet i to (je to i psí gesto a znamená kupodivu totéž co u nás: jsem kámoš, mám tě rád). Pokud možno se nenech napoprvé povalit na záda; až si najdete správnou intenzitu, tak klidně můžeš. Postarej se, abys to byla ty, kdo hru ukončí.
Co to znamená: Je to nejláskyplnější mazlení, kterého jsou psi schopní. V podstatě si hrajete „tuli tuli štěňátko“ – s tím, že si průběžně měníte role. Olizování čumáku je gesto, kterým štěňata prosí o jídlo, když se velcí vrátí z lovu (a proto na nás psi při vítání skáčou, snaží se nám olíznout koutek, abychom vyvrhli toho dobroučkého jelena, kterého jsme určitě tam venku ulovili 😀 ). Ve chvílích klidu (tedy nikoli při vítání) to pak znamená „kdykoli budeš mít hlad, nakrmím tě, nenechám tě umřít, patříš ke mně“. Moc pěkné je, že si tohle sdělení předávají na střídačku oba (nebo všichni).
Bacha, pes má tendenci se hodně rozvášnit, bude úplně nadšená. Proto je to dobré provozovat vsedě na podlaze a začínat s tím, když je pes v klidu. 🙂
V podstatě jí tak rozložíš to vášnivé vítání do snesitelného vítání a intenzivních projevů lásky někdy jindy než při vítání.
Když vařím na co máme ten den chuť, už předem vím, jak budou postupy přípravy vonět. Vychutnávám si pak „navršování chutí“ a na jídlo jsem patřičně natěšená (kuchařka musí krmi ochutnávat, což má tu výhodu, že muže ujídat už u plotny, zatímco manžílek se musí trpělivě doslintat k talíři).
Skoro každé jídlo u mě začíná cibulí, spotřebuji ji ročně opravdu kvanta. Syrová, vařená, dušená, smažená a milujeme i obalovaná smažená kolečka cibule (velmi oblíbené jídlo Američanů). Ta ale přikupujeme k hamburgrům z fast food, doma se s tím nedělám. Když máme k večeři jen v troubě pečené brambory, tak často jako „přílohu“ na hodně drobno rozkrájím a do křupava usmažím dvě velké cibule, dám do mističky na stůl a podle chute si bramboru sypeme.
Též miluji vůni čerstvé kávy (ano pamatuji ty teplé balíčky čerstvě namleté kávy v obchodě). Přes internet z tureckého obchodu si kupujeme zásoby jemně mleté kávy na turka, protože v normálním obchodě takhle jemně umlýt neumí. Vůně čerstvě otevřené pixly je božská (nebo čerstvě otevřená instantní sklenice). Kůru z oloupané mandarinky navíc „rozstříkám“ kolem sebe, aby vůně déle držela ve vzduchu. Byl u nás nedávno bratranec a přivezl mi z domoviny poslaný šáček sušených hub. Po načechrání a přesypání jich byly tři sklenice od kafe a k tomu ta vůůůněě div ne po celém domě !!!!
Přímo kuchyňský vlčák asi nejsem, ale když třeba přidávám majoránku, tak ji rozemnu v dlani, nasaji vůni a teprve pak vzhodím do polévky či k bramborákům. Vlastně mě honem nenapadá, jestli je vůně, kterou v kuchyni NEMÁM ráda !!! Nepočítám přeteklé mléko či různé připáleniny, ale nelichotivou vůni jídla. Asi proto, že – jak zmíněno v první větě – v mé kuchyni vařím jen to, co nám chutná a tedy i voní.
Maričko, ta cibule k pečeným bramborám zní skvěle – díky za inspiraci 🙂
A k vůni hub – naučila jsem se jí vyhýbat, protože mi z nějakého důvodu před pár lety začala vadit, dusí mě. I proto nemůžu sušit houby v prostoru, kde zároveň bydlím (chuckle)
Tak to tedy musel být skvělý zážitek Alčo. Do reklamy na tuhle stolní hru mohou přidat „výhra vás nejen rozradostní, ale navíc vám dokonale pročístí smysly“ 😀
Jé to mělo být o kus doleji.
Dede, to je mi tě s houbami skoro líto. No však můj choť, když mě vidí být nad vůní hub primo v extazi, vůbec to nechápe. On kdysi prohlásil, že jemu ta „vůně“ smrdí jako stare ponožky 🙂 Ale já se odradit nene nenenechám 🙂
V kuchyni je mé nejoblíbenější období kolem Vánoc, takže hlavně skořice, vanilka atd., jinak celkově z jedlých vůni jednoznačně máta.
Cibulka, káva apod. mi nic moc neříká.
Dovolím si u této příležitosti podělit se s vámi o jeden mimořádný zážitek:
náš dobrý kamarád byl už spoustu let bez čichu. Chodil po doktorech, léčba všelijaká, prognóza špatná. Byl takový posmutnělý, protože je velký gurmán a jak již bylo zmíněno, chuť se stává dokonalou až v souladu s tou vůní. Nedávno byl u nás a podařilo se mu po dlouhé době vyhrát (hráváme deskové hry). Jak byl celý rozradostněný, tak si nechal nalít kofolu a já mu do ní potajmu cvrkla trošičku rumu. Ještě než se napil, tak si přivoněl a byl celý bez sebe nadšením – slabě cítil vůnu kofoly s rumem! Byl to báječný zážitek a jsem pyšná na to, že právě u nás došlo k tomu „zázraku“.
Alčo, to musel být krásný zážitek, když se ti vlastně takhle podařilo kamarádovi pomoct! (inlove)
Jinak jak mě rum doopravdy voní, tak nemám ráda jeho chuť. Asi jsem ideální zákazník pro výrobce rumové trestě (chuckle)
a už jsi zkusil anovej Božkovskej-s příchutí kávy ? Ten je neskonale dobrej i na pití…
Jo a Dede: Komu smrdí rum, tomu smrdí práce! 😀
Já bych řekla, že komu voní rum, tomu, že smrdí práce
Nejlépe je, když jsou složky vyvážené. :))
A keď sa povie cibuľka na masti, tak mne k nej hneď naskočí aj sladká mletá červená paprika, základ to guláša, ale napríklad aj takého granatíru. Ten mi snáď ešte viac voní ako chutí.
A káva? Bez kávy by som bola zombie a vôňa čerstvo zomletej, mmmm, poézia (coffee)
Eh, milá km, jsem na tom s kafem úplně stejně, jako ty (chuckle)
Všechny Tebou vyjmenované kuchyňské vůně jsou vynikající a já k nim přidávám čerstvě vyškvařené sádlo se škvarky, nebo vůně vepřové pečeně (wasntme) .
No a vepřovou pečení a škvarkama jsem na tom jako s tím rumem – vůně se mi líbí, ale jíst to nemusím (chuckle)
Jéje, domácí sádlo, k němu škvarky, čerstvá domácí Šumava, nakrájená syrová cibulka – to je žraso, dobré, voňavé, (před jídlem i za nějaký čas po něm). Tohle je jedna z mnoha věcí, co můžu, ale v ložnici pak musím mít pootevřené okno a maximálně, (s ohledem na Čertíka), přivřené dveře. Ale, jak praví klasik, lepší jeden prd, než deset doktorů a prd je jen zoufalý pokus přírody naučit prdel zpívat. (rofl)
já mám ráda vůni kávy, právě uvařený turek to je moje ale nepiju ho, taky má ráda vůni pomeranče a co takové miminka?? lidské i psí mají svou specifickou vůni, kterou mám tak ráda a Oli voní a i když jeden konec nevoní 🙂
Kafe mi taky odjakživa voní, ale po turkovi mi bývalo blbě. Dneska si espresso dám ráda, ale jen v přesně stanovených okamžicích (nesmí to být na lačno, nemí to být později odpoledne). Stejně víc než tak čtyři měsíčně neudělám.
Jinak k tomu miminku – už jsem to myslím jednou psala – synek jako malej měl atopickej ekzém, jen slabej. A paní doktorka mi poradila, ať si vyškvařím sádlo a mažu ho s tím. No, co vám budu povídat, vzala jsem mimčo do náruče a už to chtělo jen posolit a cibulku…
a láskyplně zakousnout 🙂 a pomohlo to??
Jo, pomohlo 🙂
Zano! (rofl) (rofl) tak to je tedy šrapnel (chuckle) Hlavně, že to pomohlo… (wave)
Ja sa nedivím. Keď som bola malá a mala zápal priedušiek, odporučili mi natrieť hruď, na to šušťavý popier z desiatového sáčku ( viete, ako hrozne kúsal ;( ), na to igelit a zabaliť do flanelového uteráka.
Ale zabralo to 😀
A viete, ako sa vyrábajú domáce bylinkové masti ? Roztopí sa bravčová masť, povaria sa v nej príslušné bylinky napr. nechtík (měsíček). Potom sa to precedí, naleje do menších pohárikov, zaviaže a odloží na chladné miesto. A hotovo. (angel)
Moja bývalá kolegynka mala průpovídku, že miminka voňajú piškótkami. Myslím že to vystihla, tá vanilka tam je určite (o tom jednom konci pomlčíme 🙂 ).
Pájo, miminka opravdu voní… pokud je někdo celé nenamaže prdelkovou rybí mastičkou, protože mu nedošlo, že by se na mimina patlalo víc druhů mazání a mastičku na zadeček si pamatoval jako jedinou (chuckle)
Naprosto souhlasím s vůněmi uvedenými v článku. Smažící se cibulka je pro mě číslo jedna! A pak ještě koření do vánočního cukroví, od malička až dodnes ho roztloukám v kovovém hmoždíři na jemno – hřebíček, nové koření, skořice, anýz, badyán. A do cukru vanilka.
Jako holka jsem ráda postávala v samoobsluze u kávomlýnků, to byla taková vůně! Při mletí doma mi to nikdy tak krásně nevonělo.
Bydleli jsme v Holešovicích v dobách, kdy byl ještě v provozu holešovický pivovar. Vždycky, když vařili, byly celé Holešovice zahalené vůní sladu. To jsem milovala.
A vůně z pražírny kávy, bývala v balírnách naproti dnešní budově Sazky.
Můj prastrýček měl na zahradě skleník a pěstoval v něm „experimentálně“ různé tehdy zvláštní druhy rajčat a paprik. Když bylo v létě horko a do skleníku se opíralo slunce, tak ty rostliny tak krásně voněly!
Máš pravdu s těmi rajčaty, milá tapuz! A jak mi ta vůně chybí, když mi skončí úroda mých vlastních a zase začnu rajčata kupovat – na pohled krásná, ale jen výjimečně i vonící… 🙂
Vůně domácich rajčín je neodolateľná.A teraz pred Dušičkami chodím (ako nejaký úchyl 🙂 ), ohladkávať všetkým trhovníkom chryzantémy. Pre mňa voňajú úžasne, aj keď mama vždy hovorievala, že ta vůně pripomína Dušičky a zosnulých. (f)
Mě chryzantémy odjakživa voní, zrovna tak i afrikány. Chryzantémy mám moc ráda.
Vzhledem k tomu, že senzorika potravin je moje denní dávka chleba, spousta vůní mi navozuje spoustu prožitků a některé mi bohužel ty vůně degradují na prožitek nemilý. Ale mám ráda vůni vařícího se či pečícího se masa. To je mňamka.
Co Bimbo přestal kouřit našel po letech zahrabaný čich a chuť a ten si to teprve užívá. To je takový pravý kuchyňský vlčák
Inko, jsem čím dál tím zvědavější na podrobnosti o tvém denním chlebu (blush) Musíš dělat moc zajímavé věci! Však tvé komentáře ohledně potravin beru opravdu vážně, víš, co říkáš. (inlove)
Pečící maso… ano. I když z nás doma je to skoro vždy maso pečící se s různou zeleninou (nebo ovocem), takže vůně je mixovaná 🙂
Bravčová krkovička prešpikovaná cesnakom a okorenená majoránkou a rozmarínom hmmm, to je vůně 😛
Rozmarýn, tymián, šalvěj. Taky kari, klidně to obyčejné.
Vanilka a skořice. Skořice mi dokáže udělat chuť a hlad kdykoli 🙂
Cibulka mi zase až tak moc nevoní.
A chleba, když se peče. Ten voní krásně 🙂
Chleba doma nepeču, tak si ho musím ovonět v dobrých pekárnách (a že je tu máme) 🙂
S kari kořením jsi mě zaskočila – mám mild i hot, musela jsem si ho jít očichat. Nikdy mě nenapadlo si jejich vůni pamatovat! (wasntme)
Také mám ráda vůni čerstvě umleté kávy. Pamatuji si z doby mého předškolního dětství, když přišla moje babička z obchodu, tak jí taška voněla kávou. Tenkrát se káva umlela přímo v obchodě. Chodívala jsem si do tašky pro čerstvý rohlík. A tu vůni kávy, kterou voněla celá taška, mám ve vzpomínkách.
Vůni smažící se cibulky také můžu a když se k ní přidá anglická slanina, tak to je vůně……..
A co si budeme povídat, za chvíli budeme péct vánoční curkoví. A to ten byt tak krásně provoní. Vanilkou, skořicí a dalším kořením.
Míša
Ano, taky patřím k těm, kteří v obchodech fetovali vůni čerstvě mleté kávy – a je to nezapomenutné (wave)
Ano, smažená cibulka, vanilka a loupání mandarinek nejvíc voní mně.
Káva – každý jsme jiný – dávám si kafe po večeři a nemám problém po dvou hodinách usnout.
Mám velmi ráda vůni loupaných mandarinek- kůru ještě vždycky rozemnu a potřu ji po sobě
Fallowo, víš proč nám ty mandarinky tak voní? Protože za našeho mládí to byla veliká vzácnost.
Fallowo a Maruško – ano, na mandarinky bych zapomněla… Nepatří do mého povídání, ale ta vůne je krásná. Obecně mi voní všechny citrusy, a to dokonce i poté, co je citrusová vůně za nejčastěji uměle přidávaná třeba do čisticích prostředků… 😛
Na vůni krájený cibule startovala Penuška celej život – dokonce i když už nevěděla, kolik schodů vede z podkroví, tak si na cibulku přišla. Nežrala ji, ale věděla, že jak se dělá cibule, bude se vzápětí tvořit nějaký žratelný jídlo.
Káva mi voní, i když jí moc nepiju (nespím po ní).
Kromě vyjmenovaných věcí mně voní čerstvě upečenej chleba (nepřekonatelný!), buchty… a strouhaný jablka (třeba do tvarohu). Citrony ne tolik – teda voní mi, ale 30+ let jsem je nesměla a i teď musím být opatrná, ale miluju loupání pomeranče.
A jo, taky vařím nosem. Ochutnávám až nakonec a většinou si řeknu, jo, chutná to tak, jak to celou dobu nos sliboval.
(A proto můj Severin taky vaří nosem – v jeho případě teda lektvary, ale jakej je v tom rozdíl? Zjistila jsem, že když to tak člověk dělá delší dobu, vypěstuje si nos dost citlivej, a tím si zlepší i chuť – v tom smyslu, že většina chuti je stejně vůně. 🙂 )
Poslední větu pozlatit. Proto ztrácíme chuť , když máme rýmu. Chuť totiž neztrácíme, jenže chuť umí pouze sladká, slaná, hořká a kyselá, Některé kultury přidávají ještě pálivá a rajčatová.
Ad Káva a nespavost. Snadná pomoc vypít kávu a jít hned spát. Kofein se totiž chová v závislosti na koncentraci v krvi jako tonikum i hypnotikum. V nižších koncentracích to je hypnotikum. Takže usnout hned po dopití kafe jde snadno. Jak to přetáhnete , je průšvih.
Já můžu vypít kafe kdykoli a spím. Momentálně si dávám dvě až tři denně pro přežití dne s otevřenýma očima.
Jinak z vůní miluju cibulku, vánoční koření a bramborák 🙂
Bramborák, Matyldo? Tedy v zásadě česnek a majoránku? (wave)
Na česnek jsem úplně zapomněla. Po vůni česneku jdu doslova jak ten „kuchyňskej vlčák“. Jakkoli, za syrova, při pečení, dušení, vaření. Česnek dávám do všeho, co česnek snese.
zaměň arabiku za robustu, já to zkusila, po robustě mě spaní přešlo,po arabice jsem na tom jako ty….
Ano, Io, taky vařím jako Severin 🙂 A stejně jako Jindřich oceňuju tu poslední větu (wave)