Ještě honem zapomenuté OT pro Ioanninu

Tvoje rada protestovat proti skokům Trixie jako pes funguje (clap) Ale s obměnou. Trixie nikdy nekňučí a co je u nás, nikdy jsem jí (zatím) neslyšela vydávat bolestné zvuky. Takže se je nemám od koho naučit. ALE celkem autenticky umím vyjeknout jako – na některé části těla přišlápnutá – kočka ! Tak jsem hned tuhle metodu vyzkoušela a ONO TO FUNGUJE 😀 ! Trixie při mém prvním jeknutí byla úúúplně vedleee, překvapením se téměř zastavila ve vzduchu (a já polykala smích, protože ten její výraz byl k popukání). Podruhé už asi byla na můj hlasový projev připravená, ale skok zkusila. Zase jsem bolestivě mňoukla, Trixie uskočila, pak znovu mírně hopsla jen tak naprázdno přede mnou a pak to vzdala. Napotřetí už to byl na skok jen takový mírný náběh, kňíkla jsem a ona doskočila přede mne. Teď už se jen tak přede mnou zavrtí, že by jako chtěla skočit, ale raději ne. Budu „ve výuce“ pokračovat a doufám, že časem se o skoky přestane úplně pokoušet. Samozřejmě je patřičně chválena, když neskočí. Jen teď musím „jekat“ poněkud tišeji, než jsem použila při prvním pokusu, protože jinak by si sousedi mohli myslet, že každý večer za tmy na zahradu týrat kočku. Každopádně Io moc děkuji, sama bych na to nikdy nepřišla. Je zajímavé, že Trixie by natutofku kočku okamžitě zakousla, ale asi rozezná „předem hlášenou bolest“ a v ten moment její vraždící instinkt či co ustoupí před snahou dál neubližovat – jinak to neumím vysvětlit. A nebo že by můj „kočičí pláč“ byl natolik podobný pláči štěněte, že Trixie dokonale oblafnu (rofl).

V kuchyni je mé nejoblíbenější období kolem Vánoc, takže hlavně skořice, vanilka atd., jinak celkově z jedlých vůni jednoznačně máta.
Cibulka, káva apod. mi nic moc neříká.
Dovolím si u této příležitosti podělit se s vámi o jeden mimořádný zážitek:
náš dobrý kamarád byl už spoustu let bez čichu. Chodil po doktorech, léčba všelijaká, prognóza špatná. Byl takový posmutnělý, protože je velký gurmán a jak již bylo zmíněno, chuť se stává dokonalou až v souladu s tou vůní. Nedávno byl u nás a podařilo se mu po dlouhé době vyhrát (hráváme deskové hry). Jak byl celý rozradostněný, tak si nechal nalít kofolu a já mu do ní potajmu cvrkla trošičku rumu. Ještě než se napil, tak si přivoněl a byl celý bez sebe nadšením – slabě cítil vůnu kofoly s rumem! Byl to báječný zážitek a jsem pyšná na to, že právě u nás došlo k tomu „zázraku“.

Naprosto souhlasím s vůněmi uvedenými v článku. Smažící se cibulka je pro mě číslo jedna! A pak ještě koření do vánočního cukroví, od malička až dodnes ho roztloukám v kovovém hmoždíři na jemno – hřebíček, nové koření, skořice, anýz, badyán. A do cukru vanilka.
Jako holka jsem ráda postávala v samoobsluze u kávomlýnků, to byla taková vůně! Při mletí doma mi to nikdy tak krásně nevonělo.
Bydleli jsme v Holešovicích v dobách, kdy byl ještě v provozu holešovický pivovar. Vždycky, když vařili, byly celé Holešovice zahalené vůní sladu. To jsem milovala.
A vůně z pražírny kávy, bývala v balírnách naproti dnešní budově Sazky.
Můj prastrýček měl na zahradě skleník a pěstoval v něm „experimentálně“ různé tehdy zvláštní druhy rajčat a paprik. Když bylo v létě horko a do skleníku se opíralo slunce, tak ty rostliny tak krásně voněly!