BTW: Barcelona

BTW_dé_logoVčera večer jsem seděla u počítače, v hlavě téma k psaní a pevně rozhodnuta nevstat od klávesnice, dokud nebudu mít hotovo. Pak mě napadlo, že s hudbou mi to půjde líp a zapnula si YouTube. V nabídce mých oblíbených písní se objevila Barcelona od Freddieho Mercuryho a Montseratt Caballé. Klikla jsem… a byla ztracena. Zase.

 

Miluju Freddieho Mercuryho a jeho hudbu – ať se skupinou Queen nebo samostatně. Sama nevím proč, ale od prvního poslechu se mi jeho hudba usadila v duši, jako by vyplnila prostor, který byl určený právě pro ni.

Hudba je pro mě nesmírně důležitá, byť ji sama nedokážu tvořit ani hrát. Potřebuju ji každý den, pořád mi něco zní v hlavě. Poslouchám mnoho různých hudebních žánrů včetně klasiky, mám spoustu velmi rozdílných oblíbenců, jak mezi tvůrci, tak mezi interprety.

Ale Freddie a jeho hudba jsou pro mě mimořádní. Je to hudba nejen pro potěšení – s Queeny v zádech jsem mnohokrát vzdorovala strachu, osamocení i žalu. Vždycky to pomohlo, aspoň na chvíli. A píseň „Barcelona“ jakoby byla na vrcholu toho všeho.

Je to nesmírně silný zážitek, vůbec, když můžete zároveň sledovat videozáznam z představení v Barceloně. Vidím Freddieho Mercuryho a Montserrat Caballé, dva špičkové profesionály, rockera a operní divu, jak si jdou vyzpívat duši v jednom nádherném souzvuku. Každý je jiný, a přitom se dokáží neuvěřitelně doplňovat.

Freddieho zpěv je vášnivý, naléhavý, vidíte energii, která v něm pramení a on ji velkoryse předává dál s obrovským kusem svého já. Sám pro sebe si nebere nic, a přitom věřím, že zároveň strašně moc dostává, protože tvorba je už taková.

Montserrat je úžasná zase jiným způsobem – vpluje na pódium jako křižník pod plnými plachtami a její hlas je hladký a mocný jako proud čisté vody. Ten hlas zvučí, vyplňuje prostor, vášnivý, plný ohně a přitom dokonale ovládaný.

Jejich hlasy se střídají, proplétají, vybuchují v naléhavém poselství. Ti dva, ač jinak tak trochu podivný pár, se na jevišti intenzivně vnímají s vypjatým citem, sami možná užaslí nad jeho intenzitou. Vytvářejí tak něco, co na maličkou chvilku změní svět na hezčí místo.

 

A proč o tom píšu? (Tedy kromě toho, že mi to zrovna plní srdce?:)) Hudba je mocná a myslím, že většina z vás ji vnímá a žije s ní podobně jako já – jen vaše srdce slyší na něco jiného. A já bych dnes ocenila, kdybyste o tom napsali. Kdo je váš Freddie? Jakou hudbu si pouštíte, když ji strašně moc potřebujete?

 

Tady je moje píseň písní:))

 

https://www.youtube.com/watch?v=IHRd0R-uKHc

 

PS: Původní téma jsem odsunula… na někdy:))

Aktualizováno: 22.10.2014 — 22:17

97 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ja sa pridávam – tiež milujem Fredieho a Queen. (inlove) Tiež som si ich púšťala, keď mi bolo ťažko na duši.
    Moja najobľúbenejšia pieseň od Fredieho je:

    Who wants to live forever, z filmu Highlander 1.
    Keď Fredie zaspieva :
    When love must die?
    Tak mám zimomriavky po celom tele (wasntme)

    No škoda ho, chlapca talentovaného, ale ťuťmáka 🙁

  2. Co se týká Fredieho, byl opravdu geniální s obrovským rozsahem.
    Mám ráda hlavně ty, kteří prezentují vlastní tvorbu, je v tom něco osobního.
    Jinak poslouchám věci výhradně podle nálady, občas potřebuji nakopnout, občas politovat, občas hezky zavzpomínat…
    A srdeční záležitost? Elán… 🙂

    1. Jj, na Pomádu jsem taky juniora naočkovala, nakonec měli ve stylu Pomády maturitní večírek a on dělal dýdžeje, ještě mám ten jeho maturitní set schovaný na flešce.

  3. Hudbu mám prostě ráda, prakticky pořád mám nějakou hudbu v hlavě a skoro pořád nějakou poslouchám. Nedovedu ani specifikovat žánr, to je mi lhostejné. Prostě slyším melodii a buď jiskra přeskočí, nebo ne.
    Freddieho Mercuryho jako zpěváka ráda nemám, i když uznávám, že byl výborný. U mě je to ale jeden z hrstky kandidátů do kategorie „nejkrásnější chlap“. Když zemřel, nebyla jsem vůbec sto pochopit, jak takový krásný urostlý silný chlap mohl tak rychle zmizet ze světa.
    Těžko vybírat, ale na vrcholných příčkách mého žebříčku jednoznačně stojí Leonard Cohen, to je moje jistota, když je mi nejhůř, ale i když chci slyšet něco, co mně zaručeně pohladí po duši, byť mnohdy drásavým způsobem. Radost mi vždycky udělají Simon a Garfunkel (například jejich drobná skladbička „Bookends“ mi může srdce utrhnout). To jsou asi moje nejvyšší příčky. A pak dál bez kategorizace následuje například houpavé reggae nejen od Boba Marleyho (třeba takové „Všechno bude fajn“ od Žentouru je perfektní), ABBA, se kterou jsem vyrostla, Spirituál kvintet, Pavel Žalman Lohonka, Enya, píseň Bensonhurst Blues od Oscara Bentona (tu mám obzvlášť ráda), Ulrychovce, staré Plavce, staré francouzské písně, jak je nazpívala Nana Mouskouri, Zdenu Lorencovou, barokní písně (třeba u „Spanilé z archy holubičky“ slintám blahem) i větší barokní skladby, Mozart, Puccini, Schubertovy písně, zvláště kvůli textům miluji Karla Kryla, no prostě s hudbou žiji a tohle je jen to, co mě honem napadlo. Výběr by byl nepřeberný a nekonečný.
    Za nejgeniálnější a nejkrásnější kus hudby na světě já osobně považuji Largo z Dvořákovy Novosvětské, tu v mých očích (spíš uších) nic na světě nepřekoná. Pan Dvořák měl skutečně šťastnou chvilku.

    1. Hodně klasických skladatelů mělo šťastné chvíle a my z nic těžíme dodnes (inlove) Nejsem znalec moderní „Klasické“ či „vážné“ hudby, ale to, co občas slyším (obvykle na Vltavě) mě málokdy osloví. Zajímavé je, že hudba k filmům i mnohým hrámi mi kolkrát připadá jako symfonie dneška 🙂

      1. To máš pravdu, Dede. Třeba takový Ennio Morricone, skladatel především filmové hudby, je skutečný hudební génius.
        K tzv. „moderní klasice“ en bloc se ani nevyjadřuji. Ono se sice říká, že soudobá hudba se v každé době vždycky zdála šílená, ale já si to nemyslím. Třeba taková „moderní klasika“ své doby, jako byl Mozart nebo Strauss, byla mezi lidmi všeobecně velmi oblíbená. Jsou to krásné melodie a člověk si je může s potešením zazpívat. Zkus to s dnešní „klasikou“!

            1. Tu napsal Nyman, mám ho ráda. Dělal hudbu k víc filmům, třeba od Petera Greenawaye a Michaela Winterbottoma. Piano je ale samozřejmě asi nejznámější.
              Před lety hrál v Brně, dokonce se nám s MLP podařilo s ním před koncertem mluvit a nakonec jsme s ním strávili i pár hodin po koncertě, ale to jsem sem už asi psala.
              http://www.michaelnyman.com/

        1. Ja milujem Giuseppe Verdiho, alebo Carmen od Georga Biseta.
          Ale moderné opery, alebo symfónie sa naozaj nedajú počúvať.
          A ešte J.S.Bach Toccata a fuga D-moll.
          Raz som ju zažila v košickom Dóme sv. Alžbety.
          To bol zážitok!!! (mm)

          1. I moderní opery a symfonie jsou některé pěkné, záleží na výběru.
            Mám pocit, že jsme to tu nedávno docela zevrubně probírali.

        1. Ta je krásná! Jak mám Spirituály ráda, tak u téhle písničky mi vždycky něco chybělo. No a tady to je 🙂

          1. Jak mám Spirituály ráda, tak mě občas štve jejich paušalizovaný přetextovávání „renesance = milostný text“. Tahle písnička (Riu Riu Chíu) je například velmi raná) koleda. 😀 http://en.wikipedia.org/wiki/R%C3%ADu_R%C3%ADu_Ch%C3%ADu
            Musím teda Spirituálům přiznat, že sem milostný text nenacpali, dokonce se inspirovali tím, že v původním textu jde o vlka a beránka. Pak tomu už ale dali trochu jiný (a dobovější, bod pro ně) význam. Ale jsou skladby, kde mě to přetextování do plytkýho milostna štve.
            A tak si hledám originály. 😀

  4. Díky všem za spoustu nashromážděných odkazů hudby, kterou máte rádi (inlove)
    Poctivě si to projdu – hodně z toho znám, leccos však ne a těším se, až si zase rozšířím obzory (angel)

    Akorát šest hodin za volantem mě kapku zmohlo, takže dnes už s počitadlem končím 🙂 Mimochodem, jela jsem (kromě jiného) kolem Českého Štenberka a ten hrad byl v podzimní krajině tak krásný, a Sázava tak zlatá (velkou vodou), že člověku nad tou naší zemí láskou srdce usedalo – pokud se tedy zrovna neztrácel na stoosmdesáté objížďce!!! (blush)

      1. Jen projížděla 😛 Byla jsem v Táboře a po dálnicích to to jde špatně – D11 je u Prahy prakticky ochromená uzávěrkami, tak jezdím mimo hlavní cesty. Je to krása, ale prostě dlouhá.

  5. Spomenuli ste všetkých,ktorých mám rada,sprevádzajú ma v chvíľach ťažkých/ a že ich je/,ale aj v radosti.Pridala by som Edith Piaf-najmä non,rien de rien,je ne regrette rien-tie slová a ten hlas!!!
    A Jožka Černý!!-najkrašie spieval na nejakej svadbe v rešt.Horizont,pod ktorou mala sestra zahradu.také zrobené sme sedeli pri múriku a počúvali,bolo to neskutočne krásne.
    A slovenské tangá-poznáte?Vyhľadajte si na You-Tube-prvorepubliková nostalgia/ale vznikli až počas Slovenského štátu.

    1. To víš, Verenko, že znám 🙂 Mamina jezdila na Tater od svých osmi let vždy na léto na léčení, takže naše rodina byla československá v tom nejlepším smyslu ještě dřív, než jsem si vzala Slováka (inlove) A slovenská tanga k tomu kulturnímu propojení taky patřila (wave)

  6. Mám ráda spoustu těch, co už tady byli zmínění, ale když to vidím, přidám ještě dvě – ze zahraničních Peter, Paul and Mary a z našich Martinu Trchovou – na tu jsem narazila úplně náhodou a moc se mi líbí, hlavně CD Takhle ve mně vyjou vlci – na Youtube je nejlépe zpracovaná Odnikudnikam.

  7. Pročetla jsem se článkem a rozšířil obzor (i když jsem dodnes neznala, ucho se potěšilo), pak diskusí, kde jsem se pozdravila s mnoha oblíbenci – ABBA, SQ, Donutil a Bittová, Pavlica, Haničky Ulrychová i Hegerová i další: pro mne dobrý výběr.
    Poslouchám hodně a z různých oblastí. A teď si dovolím přidat pár těch, které jsem tu neviděla.
    Z moravského folkloru hlavně J. Šulákovou a naprosto výjimečného Luboše Holého. Hluboký dojem zůstává ze dvou písni M. Žbirky – Biely kvet a Atlantída, které mě provázely na cestě zpět do života… Mohla bych jmenovat dlouhou řadu svých miláčků, ale doplním už jen tři mimořádné hlasy:
    Laďku Kozderkovou, Juditu Čeřovskou a Mireille Mathieu – ty dvě poslední hlavně v této písni:https://www.youtube.com/watch?v=JPrXVrkOvi4

        1. To mi připomíná, že mám nahraný film „Země odkud přicházím“, který jsem viděla už víckrát a zase se na něj podívám, mám ho moc ráda. Mladý Gilbert Bécaud je tam vyloženě roztomilý.

    1. Luboš Holý mě učil, mám od něj i státnici (z porodnictví, za jedna), ale musím se přiznat, že jsem dlouho netušila, čím se zabývá při práci.
      Tady máte první část pocty LH, druhou najdete lehce: http://www.youtube.com/watch?v=s5_lj421-eI
      Byl to bezvadný člověk, velice vtipný, s ničím se nemazal, dost na něj vzpomínám.

        1. Musím se přiznat, že jako dítě jsem Šulákovou upřímmně nenáviděla, stejně jako ty formy folklóru, které nám tehdy cpali do hlav (v TV a tak, jak nejsu z vesnice, autentickou verzi folklóru jsem fakt neznala). Na to, že je to pěkná muzika, jsem přišla až později a vzala vše na milost, včetně té Šulákové. A Šuláková s Fleretem nemá chybu, to jo.

      1. Neznala jsem ho osobně, ale na Horňácku byl pojmem. On tenhle chudý region nemá být až tak na co pyšný, ale folklór a lidé – to je obrovské tamní bohatství.

  8. Tak Barcelona jo. Jinak mě na duši hladí Pavlica s Hradišťanem, Radůza, občas si pouštím Dana Landu- třeba moc ráda mám Pozdrav z fronty, a teď mám tátovo auto a nechal mi v něm svoje CD do auta, namíchané podle své vlastní chuti. A já jsme po čase uslyšela mou oblíbenou od Jiřího Štědroně Grand Prix: https://www.youtube.com/watch?v=8GvHPJSW0Xw
    A tu hulákám v autě naplno.

  9. Hudba… Mám období, kdy poslouchám hodně. Depkoidní období bývají bez hudby 😛 Zdejší hudební gejzír mě trochu probral, tak taky něco přidám.
    Jsem ale vkusem asi maličko jinde – jakkoliv můžu poslouchat skoro cokoliv, tak když se zamyslím, napadají mě jména jako Billie Holiday – třeba https://www.youtube.com/watch?v=z4eXV1FYNc4
    nebo Armstrong (tam nejspíš není nutná ukázka).

          1. Zano – to všecko možu (až na Sto zvířat, k těm jsem ještě nedorostla). Třebas od Nohavice Starý muž – vidím ho sedět v kavárně u okna, popíjet dvojku vína a na sobě má černý oblek a šedou vázanku – tak, jak to nazpíval.

            No a třebas tato vyřvávačka nemá chybu … když su sama … v autě … široko daleko nikdo … myslím, že je v pohodě přeřvu. Zkuste si to taky, je to velmi osvěžující (chuckle)
            https://www.youtube.com/watch?v=ipvfmD5gl5Q

  10. Velmi těžké se rozhodnout KDO a CO!!! Mám ráda hudbu všechnu, (kromě toho co tak strašně hlasitě dusá z aut mladých mužů, bez melodie a bez normálních textů.Ani nevím jak se to jmenuje). Mám ráda hudbu od klasiky (kdysi jsem preferovala Čajkovského, ale nakonec jsem přešla dál od Mozarta až po Debussyho) po country. Vychovala mne ABBA a Beatles. Já mám vlastně ráda různé skladby od různých autorů a interpretů. Hlasově miluju Hanku Ulrychovou. Ta když zaspívá naplno v uzavřeném sále, tak mám pocit, že budou praskat skleněné výplně dveří a mně naskakuje obrovská husí kůže 🙂 . Když je mi ouvej tak si pouštím desku Javory. Dále Leonard Cohen, stejně jako epulka. Když jedu sama autem tak si ráda pouštím country, jenom to tak cvrliká v uších a nemusím nad muzikou přemýšlet, soustředím se na jízdu a nejsem sama. Jo (fubar) a od Queenů mám ráda skladbu “ We Are The Champions“ tadýýýý:
    http://www.youtube.com/watch?v=04854XqcfCY&feature=youtu.be

      1. Cohena jsem začala mít ráda až na stará kolena … konec konců, furt je to hezký chlap a ten jeho magický hlas …

  11. Jak píše Yga, můj Freddie je Freddie. 😉
    Hudebních lásek mám samozřejmě víc, níže zmíněné Pink Floyd, Beatles a Abbu považuju za základ hudebního povědomí a slušného vychování (děti se kupodivu nebránily). 😉
    Ale dvě další hudební lásky mám, veliké. Z mládí Morriseyho, on je takový bezva narcis, líbí se mi doteď, bohužel je vážně nemocný a asi dlouho nevydrží. Dalšího z mládí mám Davida Bowieho, čím jsem satrší, tím víc ho mám radši, je dobrý. Moje milovaná od něj (s depresivním textem teda): http://www.youtube.com/watch?v=8LVC9eW9Q4E

  12. Já jsem vyrůstala trochu dřív, takže Queen poslouchali spíš moji synové( a já s nimi) Já tak ještě Beatles, to je moje mládí. Tenkrát pašované gramodesky, stokrát přehrávané na magnetofony a milionkrát poslouchané. Ale vzpomněla jsem si na jednu další hudební lásku. V tehdejší Jugoslavii jsem objevila Terezu Kesoviju a měla jsem ji a mám dodnes moc ráda. Když já jsem holt na tu romantiku 😀
    http://www.youtube.com/watch?v=QyZNTbxTfZY

  13. Vyrůstala jsem na skupinách,jako je ABBA, Queen,Teens, Nahzareth, SLade…objevovala¨jsem Deep Purple,Uriah Heep,Iron Maiden,AC/DC.
    Ulítávám na Blackmore’s Night, mám ráda kapelu Klíč, poslouchám Kryla,Landu,starej Olympic, sourozence Ulrychovy,Semaforácký pecky a prošla jsme diskotékovým obdobím, na kterém mne provázely hvězdy a hvězdičky jako Michael Jackson, Sabrina, Bonnie Tyller, Modern Talking, Georg Michael Bonnie Bianco a Pierre Cosso, Chriss de Burg, Maggie Reilly, Alphaville, Limahl, David Bowie a další ..a tak nějak si vybírám skladby, co by mě jednou měly doprovodit za Duhu….

  14. Ještě bych možná přidala Baladu pro banditu (s Donutilem a Bittovou).
    No a proti depkám jsou asi nejlepší depresivní lidové balady, posbírané Františkem Sušilem. Když se tím probíráš, říkáš si, že ti ještě není tak zle, jak by mohlo být… 🙂 .

      1. V Brně se nezapomíná, Provázci ji po letech znova nastudovali a je to úžasné představení. Už jsme to viděli 3x, ale klidně bych si to zopákla. Je to tak nějak nověji pojaté, ne jako ten film, a je to moc pěkné! A Eva Vrbková jako Eržika je bezvadná.

        1. Máš pravdu, Aido, měla jsem sice obavy to vidět, protože jak si od něčeho oblíbím jedno zpracování, jiné se mi nelíbí, ale když jsem to zkoušela nesrovnávat a ponořila jsem se do příběhu, i jejich zpracování je fascinující.

    1. Zrovna dnes jsem dumala nad písničkami z Balady (Uhl-Štědroň) a z Koločavy (Ulrych). Tady opravdu nejde říct, která verze je lepší, obě jsou super.

      A srovnejte, jak oznamuje mamce svůj konec Nikola v Baladě:
      „Řekněte mamce pro Krista, ať mi večeři nechystá. Večeři ani snídani, že jsem já zbitý, spoutaný. Řekněte mamce pro Krista, ať mi pár košil přichystá. Tu první tenkou kmentovou, tu druhou lněnou bělavou. V té první budu seděti, v té druhé budu viseti …“

      A takto se loučí s maměnkou v Koločavě:
      „Až jednou červánky potkáte mamičku, vzkažte že nepřijdu po lesním chodníčku. Vzkažte že nemusí košulenku žehlit, že její synáček daleko musel jít. Vzkažte ať nepláče, že jenom chvilenka a život uplyne jak bystrá voděnka. Vzkažte ať zajde si zvečera do hory, že ju tam žežulka ode mne pozdraví.“

  15. Díky za tento článek (clap).

    No samosebou, že mým Freddiem je jedině a zas Freddie. Z hlouby duše jsem přesvědčená, že Mercuriho nikdo nikdy nepřekoná, kdepak, ani Brouci na něj nemají. Barcelona se mi moc líbí, ale asi mám nejradši Bohemian Rhapsody. Při té mám mrazení v zádech a vždycky se musím zastavit a zaposlouchat, když jí slyším.

    A když zalovím v českých vodách (ehm, teda moravských), tak potom sáhnu po Jurovi Pavlicovi – to je muzikant neuvěřitelného rozsahu – a za zhudebnění Skácelových veršů by si zasloužil vyznamenání. Krásná hudba na krásná slova – volám bravo.

    A hned za Pavlicou samosebou Ulrychovci – čistý hlas Hany nemá na naší scéně obdoby a s bráchou se výjimečně doplňují. No a pak ještě jedna Hana a to přímo paní Hegerová, ta taky nikdy nezklame. Album Potměšilý host je skvostné.

    1. Ano Ygo, Freddie je Freddie, že? (inlove)

      Na Pavlicu jsi mě kdysi v nějakém komentáři upozornila a já ho tak díky tobě našla. (h) A Ulrychovce mám moc ráda od mala a taky jsou v mém přepestrém auto-playlistu (inlove)

        1. Spirituály určitě! (h) S Marseyas se míjím (vím o nich, ale jiskra nepřeskočila:))

          Jedu se projet po republice (k Táboru a zpátky), budu pozdě. Inko zamávám – pojedu vaším krajem (inlove)
          Poté, co ynteligenti udělali dvě velké uzávěry na D11 u Prahy se cestě přes Prahu na D1 radši vyhnu 😛

              1. jj
                Jéžiš, co já se na ně nachodila… A na Prokopa, toho jsem měla za mlada moc ráda (a mám doteď).

  16. To je těžká otázka. Mně se vkus během času vykrystalizoval někam k žánru který je jen velice těžko definovatelný, pojmenovatelný a popsatelný, je to cosi na pomezí art-rocku, klasiky a progresívního popu. Typickými jeho představiteli, ke kterým se utíkám když potřebuji vstřebat nějakou hudbu, jsou francouzský skladatel JM Jarre, anglo-irský skladatel M.Oldfield (moc doporučuji jeho letošní album), japonský hudebník Kitaro, český skladatel M. Němec, Řek Evangelos Papathanassiou, a co se týče Tebou zmíněných Queen tak zde musím říci že mému naturelu je bližší spíše zpěv Rogera Taylora, jeho úžasně zazpívaná I´m in love with my car z Noci v opeře, například. A co se týče úžasných hlasů jako takových tak dodnes si vždycky rád poslechnu Mariku Gombitovou i když z jejích písní se mi opravdu líbí jen pár kousků.

    1. Alasdaire, vítám zpátky! Chyběls nám tu k literárním hrátkám (chuckle)

      Oldfielda mám radši než Jarrého, ale uznávám a poslouchám oba. Ostatní neznám – a díky tobě poznám (wave) (Eh, to je druhý efekt, který si od dnešních komentářů slibuju – poznám novou hudbu. Potřebuju to!:))

      Freddieho nemiluju kvůli hlasu (no, taky:)), ale hlavně kvůli hudbě, kterou psal. Takže I´m in love with my car znám a mám ráda 🙂

      1. To jsem rád že se tak shodneme. Jo a sourozence Ulrychovy mám rád také, ale spíše jejich rockové začátky (Odysseus, apod.)

  17. Lady in Black od Uriah Heep. Samozřejmě originál, ne český paskvil. Ta hudba má v sobě úžasnou atmosféru a ačkoli má být ponurá, dokáže povzbudit (nebo spíš nabudit) (y)

    A ta Barcelona ta má taky hodně do sebe, na tu se těším až si ji poslechnu přímo v Barceloně z magické fontány doprovázenou vodními a světelnými efekty 🙂

  18. Hudba mé duše je ABBA. Jejich písničky jsem poslouchala jako dítě i jako dospělá.

    Barcelona od Freddieho Mercuryho a Montseratt Caballé to je také moje srdcovka. Je to prostě nádherné.

    Hudební skupina mého muže je Pink Floyd. Naučil i mě je poslouchat. Jejich skladby v podání londýnské filharmonie nemají chybu.

    A když mi je smutno, tak si pustím tohle od Céline Dion & Barbra Streisand – Tell Him.
    http://youtu.be/X4p_3scB_8c
    Jsou skvělé.

    Míša z Plzně

    1. Míšo, ABBA! Máš pravdu, taky jsem s ní vyrůstala a navíc jsem na ni tančila na gymnastice. No tančila… byla to hodina a půl posilování a cvičení rozsahu pohybu a půl hodiny tance. Ale taky nezapomenu (inlove) Kdykoliv od nich něco slyším, nohy se mi roztančí… nebo aspoň podupávají (chuckle) Takže tě dobře chápu!

      1. A ještě něco… ty dvě, to jsou zpěvačky s velkým Z, máš pravdu. A ta píseň je krásná 🙂

        1. Můžu vše, co je melodické a zvukově barevné, ať už to jsou varhany u Jakuba, Hawaii music, (jak originály, tak Kučerovci), trempírna, nebo popík z 60. let. Ale na klenoty klasické Hawaii music nikdo a nic nemá.

          1. Nedáš nějaký odkaz na tvoje havajské klenoty? 🙂 Doufám, že tahle diskuze bude klenotů plná a tak, aby se to lépe hledalo… (wave)

            Jinak se mi líbí popis tvé oblíbené hudby, můžu se přidat 🙂

      2. ABBU nějak poslední dobou nemůžu. Můj vícnežpolovička ji v autě hraje neustále, střídá to se Zmožkem a Nedvědy. Já už vypínám sluch.
        Mám ráda Spirituály, Hradišťan, Zuzanu Navarovou, Pavlínu Jíšovou, Roberta Křesťana a jeho Druhou trávu a vážnou hudbu různou, např. Gregorianu a mohla bych pokračovat ve výběru jako Šárka. Zkrátka asi podle duševního rozpoložení. A NĚKDY CHCI KLID A TICHO !

  19. Dede, zdravim po dlhom case, veeeelmi dlho som v tejto tvojej utulnej krcmicke nebola, mlelo sa mi to v zivote piate cez deviate. Asi to najhorsie je, ze som pred 3 mesiacmi pochovala maminu po 2-rocnom hroznom trapeni a teraz sa z toho pomaly zbieram. A moc mi to tusim este nejde. Ale nie o tom som chcela (sorry za depresivny uvod).
    Ty ale pises tak a nahadzujes take temy, ze bola len otazka casu, kedy ma zase vytiahnes spoza buku. Ano, hudba aj mne stale znie v hlave. Preto si musim vyberat, co budem pocuvat, lebo ked si nedam pozor a zapocuvam sa do nejakej
    odrhovacky, cele dni sa jej neviem zbavit! Dusou som presvedceny rocker, ale vyberam si. Mam vela celozivotnych lasok, ale po vselijakych vystrelkoch
    a novych objavoch sa vzdy rada vratim k Pink Floyd, Dire Straits, Police a takymto klasikom.
    Posledne mi na CT Art dali (strasne neskoro!) koncer Pink Floyd natoceny v 70-tych rokoch v antickych Pompejach, tak z toho som zila este dlho. A David Gilmour ohlasil na 7.11. vraj uz uplne, ale uplne poslednu platnu Pink Floyd, tak tu si asi nenecham ujst.
    No a Freddie – on bol trieda sama o sebe. Na tej piesni s Montserrat je uzasne, ako on, v podstate samouk, dokaze bez namahy a prirodzene kontrovat skolenemu hlasu a frazovaniu opernej spevacky, akoby to ani nic nebolo. Alebo to aspon tak posobi. Oni su vlastne obaja operne divy, asi preto im to spolu tak ladi 😉 .
    Vdaka za krasnu temu!

    1. KM, je mi moc líto, že s tebou život takhle zatočil – smrt maminky je strašně těžká vždycky, ale sledovat dva roky trápení… Je mi líto vás obou (hug) (h) Zase ožiješ, ale nebude to hned a dá to práci. (f)

      Floydy mám taky ráda – ale jen ráda, tak jako mnoho jiných, které si pouštím pro potěšení 🙂 Jinak Freddie prý (poté, co písničku s Mikem Moranem napsali) poslal zaneprázdněné Montserrat nahranou verzi, kde zpíval oba (!) party… i ten její. (angel)

  20. Ja mam ted dva favority.
    Prvni je radio Portland Classic. Pousti vyhradne klasickou hudbu, bez reklam a zbytecneho povidani. Pro me vyborne, kdyz jedu v aute, protoze si jedu pekne plynule, klidne, zadne zrychlovani a poddavani se divokym rytmum ;-). Hraji casto Dvoraka, Smetanu a Janacka. Diky teto hudebni osvete vi i Junior, ze krome divokych sol na bici ci kytaru existuje i poslechove prijemnejsi hudba.

    Druha je hudebni skupina Pink Martini. Poznala jsem je az tady, v Portlandu a jsem z nich unesena. http://www.youtube.com/watch?v=fFfTHSPUm2Q

    A kdyz je potreba nejvetsi tak zabira stary dobry Leonard Cohen

    1. Ano, Cohen je skvělý – ale nevybudí mě z deprese:)) Díky Epulko za ten odkaz na Pink Martini – zní to opravdu velmi dobře (wave)

          1. Na tubě bylo kdysi video k „Dance me“ , to bylo první u kterého jsem brečel. Už tam není asi autorská práva. Takže popis. Scéna, na ní dvě židle, na nich staré páry a tančí, za nimi svatební fotky. Kdy byli mladí a krásní. Končí to tím, že na židli sedí jeden a sám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN