Kdysi to byl rituál, opakovaný tak v dvoutýdenním intervalu: nakoupit levné mořské ryby, uvařit je, rozdrtit na kousky, nacpat do nádobek a dát zmrazit, aby mohly být postupně podávány s vločkami coby kočičí krmě. Naše tehdejší kočka, tříbarevná nemourovaná Žofka, ryby milovala – na rozdíl ode mne:))
Ona byla s rybami dost velká potíž. Ve škole nám servírovali filé a zase filé (snesla jsem ho jen smažené), doma jsme ho mívali málokdy. Z čerstvých sladkovodních ryb jsem měla a mám ráda jen pstruha, kapra s výhradami (ty kosti!). K jiným rybám jsem se nikdy nedostala, nemajíc v rodině rybáře:))
A tak jsem se naučila ryby připravovat tak, aby nebylo moc znát, že o ryby vlastně jde. Bylinky, koření, sýr… a opékání na tuku. Poprvé v životě mi ryby zachutnaly až na Taiwanu, protože byly k dispozici čerstvé a dobře upravené.
Pravda, když nám v restauraci naservírovali polévkovou mísu, ze které koukala veliká, zubatá a silně nesympatická rybí hlava, na chvíli mě přešla na polévku chuť:)) Ale na dlouho – tou dobou jsem už byla na leccos z čínské kuchyně zvyklá.
Doma se věci vrátily do starých kolejí, byť s dalšími lety se přece jen dalo sehnat víc zajímavějších ryb – jen ta chuť na ně nebyla. O to víc jsem ryby jedla na cestách, kdykoliv jsem se dostala do blízkosti moře.
No a pak jsme se přestěhovali do Norska, země vynikajících lososů a velké tresky (norsky torsk, anglicky cod) – ona totiž není treska jako treska:)) A byla to JanaBa, která mi vedla ruku s jejich přípravou. Nejsem takový perfekcionista, jako je ona, ale pochopila jsem základní pravidlo – rybu pokud možno moc nerušit:))
Lososa jsem začala brzy připravovat v mikrovlnce – aspoň, když jsem si ho dělala pro sebe. Umytou porci jsem dala do zapékací misky, přelila citronovou šťávou, jemně něčím přikořenila či obylinkovala, maličko podlila vodou a dala na pár minut vlnit. Dosolovala jsem ho až na talíři a to ještě ne vždy.
Takto připravená ryba byla šťavnatá, chutnala sama sebou a já ji obvykle jedla se zelným salátem, rajčaty a tmavým chlebem. Měla jsem k dispozici spoustu obměn a dochucení, ale sama jsem naprosto spokojená s tímto základem.
A teď je na čase se vrátit k té kočce. Od Jany jsem se dozvěděla, že třeba kus oné tresky (torsk, cod, ne třeba sei:)) je možné i uvařit a umí to být moc dobré. Uvařit rybu? Proč ne, ale ne jako slepici:))
Princip je v tom, že v kastrolu nebo ve větší pánvi opečete na másle trochu jemně nakrájené nebo nastrouhané zeleniny (třeba kombinace mrkev, celer (může být i řapíkatý), pórek, paprika), osolíte, okyselíte, přidáte trochu horské vody a koření – třeba pár kupiček celý pepře a nového koření, i bobkový list se hodí. Necháte probublat. Pozor, té vody je dost málo, jen aby se v ní na plocho položená rybí porce ponořila.
A do tohoto voňavého vařícího se vývaru potom dáte na chvilku tu rybu. Žádné dlouhé vaření! Spíš ji tou vodou tak lehce a pomalu protáhnete, aby si natáhla chuť a vůni, ale nerozpadla se. No a pak jíte s tím, co zrovna máte – u nás to byly většinou brambory v nějaké podobě (osvědčila se hlavně bramborová kaše).
Pokud z vývaru neuděláte trochu polévky, je možné vodu více méně slít a tou na másle opečenou zeleninou rybku na talíři posypat. Je to příprava, která umocní chuť čerstvé ryby a nechá ji hezky šťavnatou. Základem je pochopitelně dobrá ryba. Pokud chcete mít porci delikátněji servírovanou, tak k ní udělejte nějakou rafinovanou omáčku. Přípravu samotného masa však nepřekombinujte:))
Pro Aidu (pozde): mahi-mahi. Vyborna ryba, zejmena na grilovani, protoze jsou to vetsi kusy, drzi pohromade a nerozpadaji se. Taky jde dobre delat na panvi na masle s olivovym olejem a dodanim oblibene chute. Je to ryba velmi chutna, tak bych doporucovala chute jako citron, bylinky, cesnek, spetku cayennskeho. Kdyz se jeden chce rozsoupnout, tak tomu jednoducha holandska nebo bearnaiska omacka. Kdyz na panvicce, tak treba stavu dokoncit balkanskym (feta) syrem,oblozit cherry rajcatama a sezonni zeleninou. Nebo tez v pare nebo v ochucenem vyvaru, jak pise Dede vyse. Co bych nedoporucovala, je „oblibena“ ceska verze zapekane ryby,kdy se do pekacku da ledacos a zasype zaveji eidamu. V tom se ta dobra ryba ztrati (myslim si, ze tohle bylo vymysleno na to zmrazene file). Mahi-mahi je relativne nove jmeno pro rybu, ktere se leta rikalo (zmatecne) dolphin, protoze s delfinem savcem nema nic spolecneho. Ale stravnici v restauracich se desili, co se jim to serviruje, tak se ujal havajsky nazev pro tuto rybu. Shodou okolnosti jsem mahi-mahi grilovala ve ctvrtek. Jsme jeste furt u Atlantiku a zasoba cerstvych ulovku z mistniho maleho pristavu je dobra.
http://dolphindays.org/index.php/rules/mahi-mahi/
Aido,
mahi-mahi potřená citronovou solí (citrony v soli)a rozpuštěným máslem s troškou česneku,je uvařená na páře nebo udušená v pečícím papáru-v papilotě lahoda…
Pozdě, ale přece – jsou vypsána témata pro víkendové drabblení. 🙂 Pojďte si hrát!
Komentář kóliový,
který dnes mimořádně není zcela OT
———————————-
Příšerná kólie
řádí jako fúrie:
našla inspiraci
pro módní kreaci
a dala si práci
s realizací.
Teď naše kólie
ječí, že se nemyje,
že prý jí moc sluší
za ušima suši.
Není nic lepšího
než mít za ušima suši.
To totiž kóliím
fakt děsně sluší.
Ještě však lepší
a to jako opravdu
je mít za ušima
hlíny hromadu
taky je dobrý
mít za uchem žabinec
ten totiž kolii
zkrášlí nakonec
nejvíc.
Donyštěně
támhle v seně
radostí si zpívá:
přidám k bahnu žabinec,
možná taky kravinec!
Jsem kólie učenlivá!
Suši nebo žabinec,
žabinec či suši –
pokaždé se
Melipese
jen otřese
a pronese:
Co je tady za binec?
Copak se to sluší?
(chuckle)
Když je to tu rybí téma, co takhle mahi-mahi? Znáte, připravujete? Zrovna dneska jsem ji totiž koupila (máme tu takovou pěknou rybárnu, jmenuje se Oceán48, tak jsme tam ráno zajeli a tuhle rybu kopili, teda filet z ní – je tu na víkend synek a přál si na oběd rybu). Zatím jenom vymýšlím, nějaký směr bych už tak zhruba měla, ale každou osobní zkušenost nebo tip jen přivítám.
Aido, vůbec neznám, musela bych si ji vygooglit. Takže si počkám, až nám řekneš, jak to s tou rybkou u tebe dopadlo – jak jsi ji připravila a jak to chutnalo (wave)
Já právě měla ráda toho vánočního kapra druhý den. Když jsem byla malá tak zbylý kapr i se salátem stál mezi oknem (mezi vnějším a vnitřním oknem starého domu bylo spousta místa, asi tak 50 cm) a na to vychlazené jídlo jsme se vrhli hned jak jsme se vzbudili po Štědrém dnu. A úplně nejvíce nám se sestrou chutnal obalovaný kapr, když jsme jednou musely jet z Chrudimi zpátky do Prahy a dostaly jsme na cestu vejslužku. Pustily jsme se do kapra hned po nástupu do vlaku a jak jsme jedly bramborový salát? To vám hned prozradím. V té době byly v módě zimní boty bez šněrování, jakési nízké holinky. Abych se do nich mohla nazout měla jsem sebou krátkou lžíci na obouvání a ta se na té cestě proměnila ve lžíci jídelní. 😉 Málem jsme se o ni popraly.
Tady ve Švédsku jsme přestali dělat na vánoce kapra, prodávali se tu kapříci z Polska a strašně páchli bahnem. A tak jsme kupovali mořského ďábla a obalili a osmažili jako kapra. Mořského ďábla znal můj o osm let starší manžel z dětství. Tato ryba chutná moc dobře a skoro není cítit rybou a kostiček má minimálně.
A pokud jde o „lutfisk“ tak tady k té rybě nejsou žádné chutné přílohy jako v Norsku, jí se jenom s bramborem. Rybu s louhem jsem ochutnala, ale pak už nikdy nevzala do úst.
Mé známé se podařila krásná věc. Koupila konservu ryb když viděla, že ji všichni kupují. Šlo právě o „surströmming“, toho shnilého sledě nakládaného na severu Švédska. Doma konservu otevřela a strašný puch ji téměř porazil. Puch je vám to opravdu strašlivý. Rozhořčeně se tedy vrátila do obchodu, že jí prodali vypouklou zkaženou konservu. Tak totiž ty konservy vypadají. Švédi jen nechápavě kroutili hlavami. 😀
Všude je něco! Co asi cizinci řeknou olomouckým syrečkům, že? 😀
Velká kočko – shnilou rybu z konzervy bych se taky neodvážila vzít do úst! (chuckle)
Psáno i na Zvířetník)
Děkuji všem za soustrastné komentáře.
Naše bývalá kočka Kotě se i přes kočovný život, který s námi musela protrpět, dožila (jako Honásek od Míši) krásných 18 let. A my si tím bohužel nasadili laťku kočičího života hodně vysoko. Proto nám Dixin odchod ve 13. letech připadal příliš brzký a opravdu nás to sebralo. Smoky je tak naší druhou kočkou, která nedosáhla věku Kotěte, ale tím, že jsme tenhle „mladý“ odchod už jednou prožili, snáší se to lépe i když to setsakra bolí. S Kotětem jsme jeli na veterinu, Dixie a Smoky zemřely v klidu doma, za což jsme vděční. A oběma díky za roky co tu běhaly po zahradě a byly naší denodenní radostí.
Jo a než půjdeš spát – pamatuju si správně, že mám zítra Berušce a tobě fandit?
Děsně vám fandím! (h)
Pamatuješ si to správně, ale fandit nemusíš – zkoušky jsou odvolané. Půlka pomocníků je nemocná (nebo má nemocné děti) a druhá musí do práce. A na regulérní zkoušky je třeba strašně moc lidí – pravých i falešných kladečů + samozřejmě zkušební komisaři No a jiné lidi se nám nepodařilo zajistit. Škoda, má být hezky…
Musím říct, že jsme byli na úžasném divadelním představení „Kamene vo vreckách“, ve Švandově divadle. Miroslav Noga a Boris Farkaš předvedli fantastické herectví – klasické (nic zbytečně civilního:)), plné emocí a vynikajícího projevu. Ti dva se postupně proměnili v sedmnáct různých osob a psa (chuckle) Nádherná slovenština v mnoha nářečích… no, prostě jsem byla uchvácená. (inlove)
Proměnili se v psa … bože, vzpomínám na úžasné představení jednoho herce Jiřího Pechy Nejsem svůj pes. Od té doby před tímto pánem smekám pomyslný klobouk. Pechu bych za psa brala (nod)
Ryby můžu a to v množství velkém.Ryby mořské i sladkovodní.Čerstvý losos,jen tak na pánvičce,rychle osmažený nemá chybuA takový candát,to nemá chybu.A miluju úhoře.Když jsem byla v Třeboni,jedla jsem ryby denně,vyzkoušela jsem všechny na jídelních lístcích.Kulinařní zážitek byl kapří filet pytláka Říhy.to nemělo chybu.Letos jedeme do TřeboNě v listopadu na výlov Světa,tak si ryby dopřejeme a i dovezeme.
Jiřino, není třeba uvádět mail – vymazala jsem ho, aby se na tebe nevrhly spamy (wave)
Jo, uzený úhoř… To bych mohl, ale už dlouho jsem ho nikde neviděl.
Dede,tvoje povídání a diskuzi si precut později, máme smutný den. Psala jsem to na Zvířetník, přelepím to i sem.
Včera nám umřela Smoky. V červenci jí bylo 14 let. Umřela doma, obklopená láskou, tak jak jsme doufali, že tomu bude. Tušili jsme, že s námi už asi dlouho nebude, když začala hubnout. Ale jedla, pila, chodila ven a vůbec se chovala normálně – prostě mysl byla stále „mladá“ ale tělo stárlo a orgány přestávaly splupracovat. Začala jsem jí podstrojovat, celkem se mi to dařilo i když hubla dál. Ale od Dixie jsme věděli, že se tenhle postup prostě nedá zastavit, natož zvrátit a nemělo cenu stresovat jí návštěvou veta jen proto, aby ji tam pár dnů „zavodňovali“ (jako Dixie), když konečný výsledek bude stejný. Smoky, ač hubená, stále hladce dokázala vyskočit na stůl pod oknem, nebo na postel, mazlila se. Spala jsem s ní v extra ložnici, kterou manžel nazval „kočičí hospic“, aby měla svůj klid a moji peřinu zase sama pro sebe. Ostatní kočky jsem tam pouštěla až ráno. Ještě včera ráno si sama vyšla ven, procházela se (už pomalu a opatrně) po zahradě. Pak dlouho seděla na sluníčku na složeném ručníku a pozorovala ostatní tři kočky, jak kolem lítají. Doma pak klidně ležela na posteli v zavřené ložnici – pravidelně jsem k ní chodila, ležela u ní. Když jsem ji kartáčovala hlavičku, předla. O pár hodin později, umřela. Kéž by takhle „hladce“ zemřely všechny naše další kočky. Když jsem připravovala archivní povídání na září, nenapadlo mě, že o měsíc později budeme na Smoky už jen vzpomínat. Ještě že jsou tady naše mladičké tři mušketýrky.
Maričko, měla s vámi krásný život. Je mi to líto, ale dožila se pěkného věku. Je to smutné, ale tak to prostě bývá…
Maričko, to je mi líto. To je vždycky smutné a těžké. Ale Smoky u vás měla krásný život a podle toho, co píšeš, i klidnou smrt v láskyplném prostředí. Těšte se z dalších kočiček, které máte, a na Smoky vzpomínejte s láskou a s úsměvem.
Maričko, je mi to moc líto, ale – takovou krásnou smrt si může člověk (nebo kočka) jenom přát. Udělali jste to nejlepší, co šlo. Miluju váš nápad s kočičím hospicem!
Maričko, to je mi moc líto, že se trápíš (hug) ale Smoky odešla záviděníhodným způsobem. V klidu, milovaná, opečovaná. (h) (f)
Víš, dokážu moc ocenit, že jsi to ve správný čas vzdala a nechala kočičku v klidu umřít. V takové chvíli je dilema – bojovat s nejistým výsledkem (ale světýlkem naděje) a zvíře tou péčí stresovat, nebo to nechat na přírodě – obzvlášt těžké.
Člověk si láme hlavu – má můj chlupatý přítel bolesti? Můžu pomoct? Pokud bych mohl, tak musím, ne? Bojovat? Nechat volný průběh? Zkrátit utrpení? Každý, kdo miluje své zvíře jednou tohle řeší. Tys prostě dělala to, co vždy – s láskou a pochopením vyšla zvířeti vstříc. (inlove)
Maričko, Smoky už je dobře. Měla díky vám dobrý život i konec. Víc si zvířátko nemůže přát. (h)
Marička drahá,je mi to strašne ľúto.Ale strašne.Tvoje rozprávanie a obrázky/najviac spomínam na ruky Tvojho manžela,ako sa nežne mazlí s kočičkou/
boli ako pohladenie po duši.Smoky a každa kočička u Vás sa mala ako v raji./rovnako i Trixi/
Milá Maričko – Smoky se už netrápí, běhá si za Duhovým mostem a zase se honí s Dixie. To jenom nám je líto, že už neuvidíme její kouřový kožíšek. Měla krásný život u vás, tak jako všichni ve vašem domečku.
Je mi moc líto, že si Smoky odběhla – možná, že ty tři nové výtržnice vám podstrčila už za svého života proto, aby si je užila „in natura“.
Maričko, jako všichni přede mnou soucítím, protože 14 let byl jeden život kočičí spojený s kusem života lidského… Měli jsme takovou zkušenost s venkovně-vnitřními kočičkami, že si před smrtí obešly svoje oblíbená místa, na každém chvíli poležely a na posledním usnuly navždy… kéž by byl každé kočičce dopřán kočičí hospic jako u vás!
Chce se mi říci, že nejlepší ryby byli pstruzi z našeho domácího potoka…
Ale dnes se přikláním ke konstatování, že každá ryba je dobrá, je-li čerstvá a s patřičnou znalostí a láskou připravená. 🙂
Alčo, to je velkorysé tvrzení – a nejspíš i pravdivé (inlove)
Já zas tak moc na ryby vysazená nejsem. Chutnaly mi v rybích restauracích v Třeboni, chutnaly mi z grilu přímo u moře, chutnaly mi ty malé opražené rybičky, co se chroupou z kornoutu v Itálii. Sama je asi nějak neumím udělat či co, přiznám se, že mi nevoní a nerada na ně sahám. Jo ale když mi je udělá někdo, kdo to umí, neodmítnu 🙂
Jé Toro, ty taky? Já si klidně pochovám hroznýše (malého (chuckle) ), hadi mi nevadí. Ale ty ryby! Na rybu sáhnu radši až poté, co se stane filátkem (blush)
Velmi prihodny clanek pro mne, neb travime tyden na Holden Beach v Sev. Karoline. To je asi 10km dlouhy ostrov s nadhernou plazi. A, zadny hotel, strelene minigolfy, a restaurace, z kterych do noci vyrvava tzv. plazova hudba. Proste klid a krasa. A je zde maly pristav a rybarna (U kapitana Peta),kde jsou denni cerstve ulovky. Letos ten vyber neni tak velky, protoze ryby, ktere jsem zde na podzim kupovala, jsou letos hajene driv. Zejmena snappers (chňapal,neboli morsky okoun). Je jich nekolik druhu a jsou fantasticke cele na grilu, jen v brisni dutine ochucene bylinkove maslo a citron, pokapane olivovym olejem a s hrubou soli. Ale maji velmi pekne platyze, mahi mahi, morske pstruhy. A samozrejme denne cerstve krevety, ustrice, skeble. A ano,cerstve ryby se krasne pripravuji – narychlo, na grilu, v pare,jen trochu citronu, hrubou sul, neco zeleneho.
Je to tady parada. Asi 30m od nassedi tri lidi v plazovych zidlich, kousek dal jeden muzskej lovi ryby v prilivu, jinak nikdo, slunko sviti, pres den tak 25 stupnu, a ocean je jeste teply na koupani. 🙂
Hanko, mám dojem, že líčíš ráj! (inlove) Krásně si to užijte – však to opravdu potřebuješ (wave)
A foť!
Milá Hanko, hodně ti to přeju a trošku závidím. Asi proto, že letos jsme moře vynechali a mne to moc chybí – to moře, ta atmosfera, ty ryby, ten chorvatský poklid – tak si myslím, že mám víc chorvatské krve v těle než Jeník, který je prokazatelným potomkem chorvatských emigrantů, kdežto všichni mí předci do ixtého kolena žili na Vrbici (i když nedávno jsem zjistila, že jeden prastařeček byl prokazatelně cigán …).
Hezky si dovolenou užij – a posílám pozdrav chasníkovi Chetovi. A foť, moře miluju.
Komentář kóliový
—————-
Kterak se zprasiti v pěti krocích
(dle Její Výsosti, lady D.)
Vykročíte jednou tlapkou z vrátek,
rozšlápnete přitom jabka plátek.
Vykročíte z vrátek tlapkou druhou,
tak šikovně, že brodíte se struhou.
Přidáte k nim taky tlapku třetí –
podívej, vždyť támhle kachna letí!
Vyskočíte, odrazí se tlapka čtvrtá,
tváříc se, že jste snad kapku hluchá.
Dopadnete břichem do bahna.
Kólie jsem,
či bytost bájná, záhadná?
Jestli on to nebude ten bájný prasopes.
Ne, prostě je to trikolor. Mám ji taky, jen v kavalířím vydání. Borůvka je výrazně větší čunče než blenheimová Světluch.
Když je pejsek jako čuně,
nejlíp je mu uvnitř tůně.
Kde však tůňku nemají,
bahno v sprše smývají.
🙂
Veršovat neumím,
tak se aspoň pobavím.
Můj prasopes je bílý,
ostatní barvy si hbitě opatří
vlastní pílí! (chuckle)
Kólie
děkuje
každému, kdo více
nebo méně
veršovaně
za pravdu jí dává.
Bahnopackou, bahňocáskem
těmhle i ostatním všem
na dobrou noc mává.
Kožíšek strakatý
má ho až na paty
bláto jí sluší
namísto uší
raději slízne suši
Já mám ryby ráda na všechny možné způsoby, vařené, smažené, pečené, za tepla i za studena, pomazánky, prostě jakkoli. Zvláštní kapitolou jsou pro mě ovšem syrové nakládané sledě, zejména nakyselo (zavináče, uzle apod.), ale nepohrdnu ani těmi v oleji. Nikdy nezapomenu na sledě v hořčičné omáčce, které měli v Tallinu v hotelu, kde jsem byla na dovolené. Normálně jím k snídani rohlík s máslem a medem nebo něco v tom stylu, nebo cornflakes s mlékem. Ale v tom Tallinu jsem se hned ráno nacpávala každý den těmito skvělými sledi. Byly nejlepší, jaké jsem kdy v životě jedla, pravděpodobně to byla místní produkce rovnou z Baltu. Předčily i uzeného lososa.
Tapuz! Já tě úplně chápu – s těmi syrovými rybami ke snídani. V Norsku jsem byla poprvé na služební cestě a bydlela ve velmi slušném hotelu. Jejich nabídka ryb ke sbídani byla ohromující (pro suchozemce) a ač moje normální snídaně většinou zahrnuje celozrnný rozhlík nebo tmavý chleba s lučinou a zeleninou, tam jsem se cpala rybama. Na lačný žaludek (rofl) Už nikdy jsem si to nezopakovala…
No ja si myslím, že tam má byť MORSKÁ voda (chybička se vloudí 🙂 ), aby sa to nemuselo soliť.
Milujem údenú makrelu, tresku-šalát a sardinky využívam na prípravu nátierky.
Napodiv, moji kočičáci nejak zvlášť ryby nemilovali.
Inak ryby – musia byť bez kosti pripravujem tak, že posypem Solčankou (to je druh Vegety) odpredu aj odzadu a rýchlo opečiem na oleji. K tomu brkaše a nejaký zeleninový šalát.
Kapor eé. 🙁
Yetti – treska-šalát… co tím myslíš? Něco vyrábíš nebo to někde kupuješ?
Eh, a ta voda má být samozřejmě horká – a když k tomu bude horská, tak tím líp (chuckle)
Jinak věřili byste, že jsem to po sobě musela zase opravit??? Zase jsem napsala horská! (fubar)
A kdyby tak byla horská mořská … (rofl) (rofl)
Dede, toto – údajně skoro něco jako slovenské národní jídlo: http://sk.wikipedia.org/wiki/Treska_v_majon%C3%A9ze
A jeden recept je tu: http://delikatesy.etrend.sk/recepty-suroviny/odmietol-som-kupit-tresku-v-majoneze-tak-som-spravil-vlastnu-11630
A jiný tady: http://varecha.pravda.sk/recepty/treska-v-majoneze-kimlo/4629-recept.html
Aido, to je skvělej odkaz! Děkuju – nejspíš si tam ještě počtu a ten salát vypadá náramně 🙂
Treska v majoneze-tresčí šalát je niečo,čo každý Slovák miluje,nikdy sa nedá vyrobiť doma taký,ako sa kupoval v Mliečnom bare v Blave a v predjniach Ryba po celom Slovensku.Taký gábliček: 20 dkg tresky a dva rohlíky/ale rohlíky/to bolo niečo-na tom sme ako študáci žili.
je krásna historka,rozprával ju Boris Filan-šiel za socíku navštíviť kamaratá emigranta do Švedska a položil mu otázku,čo mu má priniesť/čakal šifrovanú odpoveď na literatúru a pod/,ale odpoveď bola: kilo tresky z „mléčnáku“.Bože skočím do mesta a kúpim si k večeri!!
🙂
Když jezdíme do Trenčína na Pohodu, firma Ryba tam má stánek a treska jde na dračku. Dokonce je možné objednat si u nich osobní doručení tresky a rohlíků ráno ke snídani přímo do stanu.
„A čo bude dneska? Treska!“ – to je jejich reklamní slogan.
Sladkovodní ryby fakt nemusím. OK, ještě tak pstruha. Kapr je hnus, velebnosti – mně prostě smrdí (bahnem). Jedinkrát mi nesmrděl – když jsem ho dostala přímo z výlovu od lidí, co ho ulovili. Byl asi správně propláchnutej nebo co. Kapři z kádí mi prostě smrdí.
Mořský ryby mám ráda, ale ty zmraženiny, co dostanu tady, nejsou moc dobrý.
Takže požírám mořský ryby, když se dostanu k moři.
Nemůžu zapomenout na absolutně geniální ryby ze stánku v Gdaňsku. Byly tak skvělý, že se mi propracovaly do BH!!! (chuckle)
OT: Lidi, sledujte Domek a držte mi palce.
Io, palce držím! vypadá to, že věci jdou správným směrem (inlove)
No, ta jednodušší část je skoro za mnou. Teď nastane období, kdy se budu bát. 🙂
No, na to jsou ty palce! 🙂
U nás se kapří řízky moc neohřály, protože my dvě s mamkou,jsme se o ně dokázaly i pohádat … milujeme ryby. A tak si ob týden zajedu do Bohdanče na Sádky a koupím si lína, dva-tři okouny, pstroužka, kapříka nebo amura…vynechávám candáta a sumce, neb nejsem „Rotčild“. Losos mi chutná jen divoký, nemám ráda toho vykrmovaného..tresku můžu, chutná mi tilápie,mahi-mahi, makrela,hejk,tuňák,sardinky a jiný mořský potvory.
nejlepší snad byla treska připravovaná na páře a nezapomenu na mahi-mahi v banánovém listě… lín je neskutečně dobrý jen na másle s troškou bylinek a soli..kapra můžu na spoustu způsobů, kosti mi nevadí..a Dede, jestli jde jen o kosti,až pojedeš přes Bohdaneč (ve čtvrtek nebo v pátek) tak se stav na Sádkácvh a kup si rybu a řekni jen-vykuchat a vykostit..připraví ti ji tak,že si doma nenaděláš, oddělí ti odkrojky na polívku a budeš spokojená.
Ze sladkovodních ryb maximálně pstruha, nebo candáta, v Lehniciach (cestou do/z Dun. Stredy), ve fishcsárdě u Pepeho vynikající sumčí paprikáš a nejraději lososa na másle. A Čertík, což považuji za sedmý div světa, ryby vůbec nemusí. Výjimečný kocourek, jeho předchůdci rybičky rádi, Ferdík si je dokonce i sám lovil v bazénku a máti pak byla vyděšená, že je nemocný,nebo doma nechtěl papat.
Sumčí paprikáš? Zase něco, o čem jsem neměla tušení 🙂 A to jsem kdysi na služebních cestách (zdvojkolejnění Košice – Rožňava) jedla kde jakou maďarskou rybí mlsotu! 🙂
Je to lokální recept, takže jinde těžko.
Sumčí paprikáš jsem jedla v Budapešti. Byl dobrej.
Sharko, pozdě:)) Ale je fakt, že Lázně Bohdaneč znám jenom jako směrovku na D11 (wasntme)
Banánový list mi připoměl tu slavnou hlubinnou rybu (co si nepamatuju, jak se jmenovala), kterou jsme s maminou jedly na Madeiře. Podávala se s grilovaným banánem – tím maličkým, domorodým, sladkým, a bylo to skvělé!
Btw – ty maličké zralé banánky rostoucí na Madeiře byly první banány, které mi opravdu chutnaly. Ty, co se vozí k nám, mě nějak nelákají…
Tak já jím ryby selektivně – sladkovodní mi moc nechutnají, kapra jsem si zošklivila jako dítě, když se dojídaly po štědrém dni kapří řízky, brr. Mám ráda tuňáka, mečouna, ale to už je spíš maso než ryba. Když se povede (cenově)tak kupujeme celého lososa, uděláme gravad lax nebo vyudíme, taková čerstvá rmavá treska taky není k zahození ;P .
Je zajímavé, že jak mám ráda dobrého tuňáka v konzervě, tak tuňákový stejk mě neoslovil – ani sama nevím proč.
Gravad lax jsem si musela vygooglit – vypadá to skvěle!
Jinak dnes jsem byla v makru a koupila čersvého lososa a nějaké krevety. To se budeme s Martinem mít! 😛 (to je olizovací:))
Gravlax se dá koupit v IKEA, je dobrý a ani ne moc drahý.
Nejbližší Ikeu máme v Praze… ale povedu to v patrnosti, díky Aido 🙂
Moc mám ráda ryby a dokonce i toho kapříka jsem se naučila oblíbit. Můj kdysi-kolega byl vášnivý rybář nejenom vodohospodář. Tak mne zásoboval rybami, když nějakou uštval. Naučil nás (celé oddělení) kapry vykosťovat a porcovat, aby se nemuselo dávat pozor na kosti. Báječná věc, jenomže bez jeho vedení jsem došla jenom k poloviční přípravě 🙁 . Mnoho jsem zapoměla (fubar) .Jemu jeden tříkilový kapr trval 4 minuty 35 vteřin a to ještě beze svých nožů. Kapr, když se takhle připraví je výborná rybka. Je výborný pečený na zelenině, grilovaný v létě (y) . Už z něho jím dokonce i polévku. Jenom vnitřnosti jsou u mne stále na indexu. Ono fakticky záleží na přípravě ryby. Jak podotkla YGA, začaly výlovy rybníků, měla bych se jít na nějaký mrknou a koupit kapra, dostala jsem na něj chuť 😛 .
Vnitřnosti se u nás vařily na vývar, který se pak doplnil hrachovým protlakem. Vznikl vynikající kříženec hrachové a rybí polévky. Ale
Něco se pokazilo, takže dokončím: Ale POZOR! Hrách je nutno buď po uvaření vymačkat, nebo prohnat lisem na ovoce a slupky vyhodit, pokud ho rozmixujete, následky, (břichabol), jsou příšerné. Ony ty slupky se sice časem promění na bojový plyn, ale než k tomu dojde… ;(
Vánoční rybí polévku mám moc ráda (nejvíc, když je v ní hromada vnitřností, ty doma zbožňujeme a pereme se o ně), dobrou domácí hrachovou taky, ale dohromady je to vražedná kombinace – ne kvůli následkům, ale kvůli vraždě chuti, zabije se tak to dobré, co na obou polévkách je. Ale proti gustu…
Ono dost záleží na tom, jak se to udělá. Bohužel recept nemám, ale výsledek byla hustá a výborná polévka s báječně chutnajícím mlíčím a jikrami. a následky, pokud se do hrachovky nerozmixují slupky, nejsou nijak drastické.
Hehe Dede a na lutefisk jsi zapomněla? Na tu norskou „delikatesu“, která v Evropenech a v Martinovi vyvolává zděšení? Mohu nechat krátce nahlédnout.
Lutefisk (lut je soda) je vyroben ze sušených ryb, které se nejprve na 5-6 dnů namočí do studené vody, která se denně vyměňuje. Vodou nasycená ryba se pak na 2 dny namočí do vody s louhem, kde nabobtná zase do původní velikosti. No jo, ale aby to bylo jedlé, musí se znovu, tentokrát na 10 dnů, namočit kam?, opět do studené vody. Takže rybka si naposledy užije svého přirozeného prostředí a je připravená ke konzumaci.
Celý ten proces zní šíleně a mě trvalo 20 let, než jsem sebrala odvahu TO ochutnat. Bylo to dobré. Ono je to tak, že buď to nevezmete do pusy, nebo si to zamilujete. V Norsku existují kluby pojídačů lutefisku, kteří se v listopadu a prosinci scházejí, pějí oslavné písně a společně konzumují. Je fakt, že sama pro sebe bych si lutefisk neudělala (samozřejmě se prodává již upravený na přípravu), ale s přáteli kolem dokola stolu a dobrým pitím je TO důvod k příjemnému setkání. Podotýkám, že všichni naši českonorští kamarádi mají lutefisk rádi. Takže TO asi nebude takový děs.
http://www.aperitif.no/Oppskrifter2/kokebok/fisk-og-skalldyr/lutefisk/Slik-koker-du-lutefisk
Omlouvám se, že to není přímý odkaz, ale nějak se mi to nepovedlo.
No, povedlo. Ale zapomněla jsem dodat, že k té šílenosti ještě patří to, že všechnu tu vodu, kterou jste do ryby dostali, musíte před úpravou odsolit. Solí zase tu vodu vytáhnete. Dobrý, co?
O této delikatese Dede jednou už psala … myslím, že se minu (nod) .
A s tou solí mi to připomíná jednu dobrou ženu, ana prodávala v rybárně v Šibeniku ryby, naložené v soli. „Okus ribe je malo slano.“ Odolali jsme a neokusili – když jsme viděli na kouskách ryby krystaly soli o velikosti malíčku (chuckle)
Myslím, že zrovna lutefisk byl příčinou jakési Daníkovy břišní příhody 🙂
Jo, Daníkovi bylo zle ne z lutefisk, ale z rakfisk, což je taky produkt řízené fermentace (shnilá ryba:)) Když jsme si my, lidé, dali kostičku masa s toustem a čímsi, nebylo to nijak děsné, ale ten pitomej pes sežral všechno, co jsme po ochutnání (rozumně) odložili na konferenční stolek “ na potom“… (chuckle)
Jo, teď si také vzpomínám. Takže pardon.
BTW, Lutefisk nezůstane slaný. Sůl se vyplaví současně s vodou.
Ahoj Jano, já na talíř s lutefisk nedám naopak dopustit. Sice lutefisk je takový bez výraznější chuti a samotný bych jej nemusel, ale ta obloha kolem – opékaná slanina, hrachová omáčka nebno pasta nebo co to je a další ingredience – to prostě nemá chybu. A ještě Aquavit!
Ba, ba – naučil ses. Já jenom mám před očima tvůj výraz, když jsem ti TO, nic netušícímu, poprvé předložila. Ale při tvém dobrém vychování, snědl jsi, snědl.
jenom dotaz na ten lutefisk. PROC se do toho dava ten louh????? Jako nejaky konzervacni postup?
A tady se naskýtá otázka – proč takové dobroty kazit lutefiskem?
(rofl) (rofl)
To mi strašně připomíná proslulou římskou červenou omáčku. Zachovaly se recepty a podle nich to vypadá na ryby, které se prostě nechaly spolu s kořením v hrnci někde v zemní jámě (kvůli nižší teplotě) shní… ech, zfermentovat, dokud netekly.
Latina má velmi příbuzná slova, která znamenají „kal na dně lodi“ (prý neskutečně smrdutá břečka) a právě tahle červená omáčka. Někteří komediografové rádi přirovnávají levnou červenou omáčku právě k tomu kalu na dně lodi. Asi to ve zkaženém stavu vonělo stejně. 😀
(Jo a nejedlo se to samo, používalo se to jako v Asii sójovka. Sójová omáčka je ostatně taky řízeným způsobem zhnilý, tedy zfermentovaný produkt. Mimochodem, kysané zelí je taky zfermentované. Jednou jsem tvořila sójovku z výchozích surovin, smrad je to tedy náramný. Ta červená omáčka musela být to samé v bledě růžovém. 😀 )
Máš tuším na mysli „Garum“, vyhlášenou to řecko – byzantsko – římskou rybí omáčku. I za císařského říma se už ozývaly hlasy, že tato omáčka ničí chuť jídla. Asi jako dnes kečup a průmyslová sojovka. Inu každá doba má své stravovací zlozvyky. Zbytky několika továren na její výrobu jsou k vidění v Pompejích. Zajímavé je, že dodnes je ji možno ochutnat. Produkuje se v Italii pod názvem „colatura di alici“, a je to kontinuálně nepřerušená tradice výroby už od římských dob.
Bude to ona, i když moje zdroje tvrdí, že se recept změnil (prý je hygieničtější). Garum (řec. garon, tvar je polatinštělý) je řecké slovo a já ještě pátrám v děravé paměti po tom latinském – „červená omáčka“ je oficiální překlad a mám dojem, že je dost doslovný, ale nějak mi vypadlo, jestli je to salsum rubrum (podle slova „omáčník“ – salsatum), nebo prostě jenom iusculum. Mám tu malé slovníky. Etymologicky by vyhovovalo spíš to salsum („nasolenina“), protože tak se to dělalo; ius(culum) znamená „zapraženina“. Ale mám dojem, že to bude zcela nelogicky to iusculum („zapraženinka“) – bez dalších distinkcí. Pokud se zcela nemýlím, Řekové tvrdili, že by tu římskou břečku nevzali do úst (takže budou asi recepty odlišné a recept červené omáčky se nedochoval celý – máme ingredience, ale u některých druhů koření si nejsme zcela jistí a nejsme si jistí ani objemovými mírami).
A našla jsem jednu z těch pěkných urážek. Autorem je Cicero, pochází z jeho řeči proti Verrovi a její podstatou jsou slova „ius illud verrinum“, tedy buď (tamto hnusné) Verrovo právo, nebo (tamta zkažená) vepřová polívka.
A když už jsme v těch drbech – neznám nikoho z kolegů, kdo by byl ochoten se pro vědu obětovat natolik, že by tu červenou omáčku podle toho nalezeného receptu opravdu ochutnal. Připravit ji zkusili. Prý to smrdělo jako přístavní stoka. 🙂
Připravili i svařené víno (s pepřem a medem) a to ochutnali. Bylo prý velmi pozoruhodné. 😉
Io, díky za další skvělý výlet do historie a tvých nevšedních vědomostí! Bavila jsem se 🙂 – já si ze své středoškolské latiny pamatuju jen lupus a lupa (wasntme)
Jano, nezapomněla! Ale já píšu o receptech, které jsem JÁ schopná zvládnout a mezi ně lutefisk opravdu nepatří (chuckle)
A chutnalo mi to… asi jako Martinovi. Samotnou bych tu rybu mít nemusela, ale s tou patřičnou oblohou je to moc dobré! (Hlavně u tebe (blush) )
Ryby na cestách 🙂
Nejvíc miluju tresku (dorsch, je to myslím ta cod anglicky). Kdykoli se dostaneme k moři, páník přejde na rybí stravu, já nejsem tak skálopevná, ale na „doršu“ u Seeraubara se těším jak štěně celý rok.
Jak je to s rybami tady mi objasnila Beťka, když mi řekla, že ryby nejí a jíst nebude. (když jich předtím v Chorvatsku snědla kila). Že si koupila nějaké v … a že to byl hnus. Došlo mi, že jsem udělala stejnou zkušenost. Koupila jsem mražené a nepodařilo se mi je nijakým rozumným a jedlým způsobem upravit.
Pokud chcete někoho naučit jíst ryby, nákup v supermarketu není ten správný začátek. A naše ryby, to je totéž v bleděmodrém. Buď máte kámoše rybáře … nebo smůlu.
Abych nebyla zase taková. Ta vařená vypadá skvěle. To zkusím. Protože i tady v divočině za Prahou se dá opatřit dobrá dorša, jen mi nesmí být líto jí zaplatit.
A … co to je horská voda? Horká?
Horská voda mě taky mírně vyděsila 🙂 co je to za speciální věc. Jo a místní ryby se teď dají pořídit čerstvé- začínají výlovy rybníků.
Ano, mražené ryby jsou u nás v naprosté většině případů fuj plné vody (čest výjimkám, které jsem ještě neobjevila, ale které jistě existují (wasntme) )
Ryby mi chutnaly v Třeboni – dokonce jsem zkusila i kapří hranolky a nebylo to zlé 🙂
Ri, moc se mi líbí představa, jak se těšíš jako štěně! (rofl)
Šupina a Šupinka, Dede?
Ne, jinde – u šupin měli pořád obsazeno (wasntme) Jednou jsme byli naproti šupinám – to je sesterská hospoda, ne?
Šupina a Šupinka jsou naproti sobě. No, každý o nich básní, pějí se na ně ódy, já jsem z nich nijak dvakrát nadšená nebyla (ani manžel – a ten je opravdu „rybožravý“, den bez ryby považuje za ztracený).
Je otázka, kdy jste tam Aido byli. Už je to docela dost let, co se tehdy majitelé zabili v autě na okruhu u Českých Budějovic. Teda ti první majitelé, co to vymysleli, postavili a zavedli. Tehdy to byla opravdu 1a třída. Jak to vypadá teď, netuším. Ale ryby v rybářských baštách po výlovech rybníků (většinou soukromých) nemívaly chybu. No jo. Kdeže ty časy jsou.
Řekla bych, že ta voda je to nejmenší …
Ryby můžu v množství nemalém, ale většina rodiny se mnou tuto vášeň bohužel nesdílí. Mám ráda mořské i sladkovodní ryby, mořské potvorstvo… nechutnal mi snad jen tolstolobik, přišlo mi to jako moc tučná ryba.
Jj, souhlas s tolstolobikem. Měla jsem ho jednou a netoužím si to zopakovat 🙂
Což z něj zkusit spáchat rybí škvarky? 😀 Jo, je to až nechutně tučné, na rozdíl od uzeného halibuta, kterého pokládám za chutně tučného a už vůbec nemusím břečku, nazývanou pangas.
Občas si koupím plátek novozélandského „blue grenadiera (viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Blue_grenadier). Doma ho dám na kousek alobalu, posypu kmínem, na vrch dám (pokud je po ruce) 1-2 plátky citrónu, pak ten alobal uzavřu tak, aby žádná šťáva při pečení neunikla, a celé to strčím as tak na 20 minut do horké trouby.
Když hotovou rybu vyndám z trouby, nechám to celé pár minut odpočinout, pak to opatrnš na talíři rozbalím, na maso položím lupínek másla, a servíruju to s brkaší. Jo a solím to až na talíři.
Judith, ten alobal pod rybou nijak nemastíš?
Taková příprava se mi líbí – nešpiní se nádobí a rybě to sluší (wave)
Aha – jak to tady čtu, jsem zřejmě výjimka. Miluju totiž kapra. Samosebou na vánoce (část smažená, část pečená na česneku), ale semtam i mimo tento čas (no, je pravda, že ho teda nemáme každý týden). Další ryba, která pro mne nemá chybu, je „somíček“ – tedy sumec. Ten je bezva i proto, že je téměř bezkostný (zato všemi vychvalovaná štika mne zklamala – je suchá a hlavně kostěná – ale možná, že jsem ji neuměla připravit).
Mořské ryby si užívám u moře – tak nějak mi to připadá správné a hlavně, jsou čerstvé. Semtam koupíme lososa (když je v akci) a tam jsem zjistila, že se musí jenom rychle ošlahnout na másle (+ nějaké ty bylinky) – žádné crcání, jinak je jak polystyren …
Filé jsem už z jídelníčku vyřadila dávno.
Jo, štiku jsem zkusila jednou a taky mě nenadchla. Bylo to v hospodě, možmá nebyla úplně nejlíp připravená.
Kapr… to je věc názoru – mě někdy chutná, jindy ne. Rozhodně jsem radši, když mi ho připraví profesionál, já ho připravuju nerada.
Tak sumec? Toho jsem, mám dojem, nikdy nejedla… tak se mám vlastně ještě na co těšit, že? (wave)
Miluju sumce. Je fakt, že tady je loví kde kdo (asi ty lužní řeky mají něco do sebe) a pak jsou dostat „za pusinku“. A místní kapři taky stojí za to – nejsou cítit bahnem. Zase – musí se chytat v řece a ne v rybníku (oni jsou čunčata a rádi se bahní – proto se výlovy rybníků dělají tak brzo před Vánoci, aby vysmrádli v čisté vodě).
Štika je moc dobrá, kulatá, šťavnatá, čím větší, tím lepší … až na to, že na syrovou nesáhnu. Brrrrr
Ygo, číst to už asi nebudeš, ale kapra mám taky moc ráda i naše Jana
Miluju ryby, mušle, krevety, olihně, chobotnice a ostatní havěť, na kterou zrovna jsou finanční prostředky 😀 Na štědrý večer ale dělám lososa, kapr mi k srdci nikdy nepřirost.
Přípravu ryb na „norský způsob“ jsem si moc oblíbila, jenže ryby takhle upravené musí být absolutně čerstvé, aby vynikla ta fantastická chuť, která ovšem zaniká úměrně k času, od kdy je ryba z vody venku. V Mnichově jsem si rybu dopřávala často, trh jsem měla 5 minut od bytu a vše tam bylo vytažené v noci z moře. Opravu čerstvé rybí maso nádherně voní. Takže mi stačí čuchnout a mám naprosto jasnou představu, jak je ryba ještě jedlá.
Moje ségra v Athénách si k vánocům od manžela nechala nadělit obrovský tlustý lexikon ryb a mořských potvor určných k jídlu, aby vůbec měla představu, co na trhu kupuje a jak to pak upravit. Čerstvost ryb se naučila poznávat podle očí, čím starší, tím jsou oči zakalenější.
S tou čerstvostí máš pravdu… naposled jsem procházela trhem s úžasnými čerstvými rybami v Barceloně – někde mám i fotky.
A líbí se mi, jak to tvoje sestra bere zodpovědně (chuckle)
No jo, Barcelona. Asi nejuzasnejsi ze vsech trhu, ktere jsem kdy videla. A to mnichovsky Viktualienmarkt nebo vidensky Naschmarkt, popr. trhy v Athech, Francii jak nahore i dole u more nebo v Italii nejsou zadna prditka. Na trhj v Barcelone jsem plakala, ze bydlime v hotelu a ne v pronajatem byte alespon s minikuchynkou. Dokonce tam meli potvory, ktere jsem nikdy neochutnala, i kdyz jsem je znala z obrazku ze segrinyho lexikonu…
No já DEDE také rybám příliš neholduji.
Kapra si na Štědrý večer dám, ale spíše jen z úcty k tradici. Občas udělám filé přírodně, takže ho podusím s velkým množstvím cibule a pórku a k tomu bramborovou kaši. Ale přiznám se, bez mučení, že to není příliš často.
Když byly děti malé, snažila jsem se vařit pestrou stravu. Takže 1 x týdně byla ryba. Buď výše popsaná, nebo jsem dělala rizoto s tuňákem a pórkem. Nebylo to špatné.
Míša
Rizoto nebo těstoviny s tuňákem jsem taky dělávala – bylo období, kdy mi to opravdu chutnalo.
Jo a k tvému dotazu – ano, klidně… a v pondělí! (inlove)