Mít nadhled či dívat se na někoho z vrchu, to se lidem odjakživa líbilo. Když se vyšplháme dost vysoko, vidíme toho víc najednou a ještě to vypadá menší.

Ale ani z té nejvyšší hory není výhled ideální. Cožpak krása, té se obvykle najde dost, ale potřebuje-li člověk nahlédnout ještě kousek za obzor, obvykle se dost nadře. A to nemluvím o tom, že existují místa, kde na pořádný kopec nenarazíte ani náhodou. Není divu, že lidé odjakživa koukali se závistí na ptáky. Ti se nemusejí trápit s rozmanitou neschůdností zemského povrchu, a co všechno mohou uvidět!

Pohled z ptačí perspektivy lákal pochopitelně nejen snílky a cestovatele, ale především zeměpisce. Kreslit mapy jenom podle pozorování a výpočtů z povrchu země je pořádná fuška – zkuste si představit takovou blechu, jak mapuje povrch velikého chlupatého psa! A se zeměkoulí je podstatně horší.

Takhle kouknout se pořádně zvysoka, hned by si byl jeden jistý, že tu horu je třeba na mapě šoupnout o kousek vlevo a ta potvora řeka má hned čtyři prameny. Kdo by to při prodírání se nějakou džunglí řekl, že? Připadá mi naprosto přirozené, že v koších prvních používaných balonů se vedle dobrodruhů tísnili především vojáci a geografové. Jedni hledali kde je kdo a ti druzí kde je co.

Příchod moderní doby doslova katapultoval lidi do výšek a ne ledajakých. Po letadlech přišly rakety a raketoplány a tak dlouho nedosažitelný pohled z ptačí perspektivy se stal velmi rychle překonanou veličinou. Proč se dívat ze vzduchu jenom na kousek krajiny, když mohu vidět kus zeměkoule – nebo rovnou celou! A tak digitální mapy už neobsahují jen kartografické zobrazení daného místa, ale i reálný pohled shůry. A člověk si pak může říkat – hele, tam je náš dům! A ještě se starou kůlnou…:))

Mapy již dávno přesáhly svojí přesností nároky většiny svých uživatelů a s GPS se neztrácejí ani maličké lodě na obrovských oceánech. Profesionálové mají v rukách skvělé nástroje a normální lidé mají nad čím snít. Ve městech bývá satelitní mapa tak podrobná, že si člověk může přepočítat i parkovací stání před úřadem, který hledá:))

Pokud jde o mapy, tak rozhodně nejsem tradicionalista. Máme mnoho krásných map i atlasů, starých i novějších, ale popravdě – málokdy se do nich podívám. Mám ráda digitální mapy, snadné vyhledávání a výběr přidaných informací. Naprosto skvělé jsou turistické mapy na www.mapy.cz a jsme-li někde na výletě, závidím Markovi nokiácké mapy, které má v mobilu. Jak Nokii jako telefon mít nemusím, tak ty mapy bych brala!:))

A streew view! Pořád mě fascinuje možnost zatoulat se na nejrůznější místa a skutečně si je prohlédnout, byť to příliš často nedělám – nějak na to nevychází čas. Pamatuju si, že jsem kdysi potkala ono googlovské street view auto na železničním přejezdu ve Dvoře Králové a honem si hledala, jestli se na mapě najdu. A našla!:))

Když si plánuju cestu autem do neznáma (nemajíc navigaci), použiju nejen plánovač tras, ale prohlédnu si přes street view i klíčové křižovatky a dálniční sjezdy. Taková virtuální příprava mi pomáhá nepropadat vrozenému sklonu k bloudění. Věříte, že to fakt funguje?

A tak si dnes pojďme povídat o mapách – klasických i digitálních. Využíváte plánovač tras a další přidané služby, které dnes mapy nabízejí? Používáte street view? Máte rádi virtuální toulky po místech, která pro vás z nějakého důvodu něco znamenají? A ještě něco – používáte radši google mapy nebo mapy.cz?

(A maličká otázka na závěr – taky vám v poslední době přijdou s tím tisícem zobrazených nabídek trošičku otravné nebo mám ten dojem sama? Někdy mám dojem, že pro samé fotky a doporučení nevidím na tu mapu!:))