Kdyby na mě při stoupání do serpentýn nad Dvorem Sam vyčítavě nezahvízdal, ani bych si oranžového „hladového oka“ na přístrojové desce nevšimla. Sakra, musím natankovat a právě jsem vyjela z města, kam se vracet určitě nechci. A ráno jedu do Hradce.
I rozhodla jsem se natankovat u pumpy v Dehtově. Jezdím tam málokdy, takže když jsem platila, zvědavě jsem se rozhlížela kolem. Najednou se můj pohled zaostřil na známé krabičce – hele, ony se vážně ještě vyrábějí rumové pralinky?
No, neodolala jsem a koupila je. Jako dítě jsem je totiž milovala – voněla mi rumová tresť a vždycky jsem se těšila na okamžik, kdy pralinkou v puse rozkousnu, a voňavý obsah se mi vyleje do pusy.
Doma jsem je otevřela a zaváhala. Některé nevypadaly nejlíp a… padla na mě nejistota. Mám opravdu pokoušet blahé vzpomínky srážkou se skutečností? Hm, ale přece je tu nebudu jen fotit, že. Tak jsem si jednu vzala.
Asi jsem to opravdu neměla dělat. Nevím, jestli ty, které jsem koupila, byly třeba z ne nejlepší šarže, nebo se už blížily k zenitu své trvanlivosti (blížily, ale garantovanou dobu upotřebitelnosti nepřekročily), ale bylo to jedno velké zklamání. Čokoláda nechávala na patře pachuť rostlinného tuku a náplň byla tak sladká, až mi z toho trnuly zuby. Brr!
Poctivě jsem snědla dvě, abych nepodléhala unáhleným závěrům, a než jsem se pustila do psaní tohohle článku, snědla jsem – pro pocit objektivity – ještě třetí. Výsledný dojem se nezlepšil. A tak přemýšlím: jsou tyto pralinky identické s těmi, které jsem kdysi jako malá holka milovala a rozdíl je v mém vnímání, nebo jsou o tolik horší, než byly tehdy?
Vím, že dnes jsem – pokud jde o čokoládu – hodně zmlsaná. Nemusím jí jíst moc, takže pokud ji už jím, je to kvalitní čokoláda s vysokým obsahem kakaa, belgické pralinky nebo jiné vybrané čokolahůdky. To by nahrávalo první variantě.
Jenže – cpal se tehdy taky do čokolády stejný ztužený rostlinný tuk, jako je v ní dnes? Ten tuk, kvůli kterému se vyhýbám většině u nás dnes běžně prodávaných zmrzlin? Opravdu nemůžu vyloučit, že tehdy objektivně ty pralinky chutnaly lépe!
No, teď už to asi nerozsoudím, protože žádné „staré“ pralinky nemám a se svojí zmlsaností už taky těžko něco nadělám. A tak se ptám vás – pamatujete si někdo na „staré“ pralinky? Měli jste je rádi? A zkusili jste porovnat dojmy, jako jsem to udělala já?
Třeba mě připadá, že lentilky jsou pořád dobré, piškoty taky, studentskou pečeť i fidorky si taky občas ráda dám. Zato rumové pralinky si už nekoupím a radši zůstanu u bezpečnější nostalgie:))
urcite byly lepsi,pamatuju tmavou,urcite poctivejsi cokoladu.dnes se nedaji pozrit!!!
Jinak – na taxisu se nám tady opět zabil kůň. Nu což, asi jim to stojí za to.
Alasdaire, já jsem kdysi jezdila a vím, že koně závodění baví. Po mnoho let jsem nikdy v telce nevynechala přenos z Velké Pardubické, moje znalosti koní a jezdců byly opravdu důkladné.
Jenže před pár lety jsem na to nějak „ztratila nervy“ a na pardubickou se už nedívám – prostě jak se o koně i jezdce bojím, tak se mi z toho vytratilo to správné potěšení. Nejsem za to, aby se dostih rušil, myslím, že to mají zabezpečené tak, jak to za daných okolností jde. A závody nikdy nemohou být úplně bezpečné – jinak by to nebyly závody. Ale já sama za sebe to už (radši) vidět nemusím (shake)
Ale ano Dede, souhlasím. Já to vnímám podobně. Nevolám po zákazu dostihů, jen prostě říkám že mně by to za to nestálo. Příliš bych se o své zvíře bál. Přece jen to není sice drahé, ale neživé auto, jako třeba v rallye.
A co bys s tím koněm dělal? Nechal ho nudit ve stáji? Tloustnout na pastvinách? Ti koně jsou předurčeni k tomu, aby trénovali, závodili a vyhrávali.
Vždycky je to smutek, když některý skončí za plentou (a přiznávám, při pádech se vždy prvně dívám, jestli vstává kůň a až pak na jezdce).
Jak se to vezme. Koně nejsou sice můj obor, ale od kolegů vím že ve volné přírodě koně nikdy neskáčí přes překážky, přinejmenším ne přes takovéto. Takže s tím předurčením ofafrně.
Také se nejdřív dívám, jestli vstal kůň, také trnu celý dostih, ale bez dostihového sportu by přinejmenším plnokrevní koně už dávno vyhynuli. Takže tak.
Já se spíše snažím to brát racionálně. Divocí koně v přírodě téměř vyhynuli, dnes s obrovxkými potížemi reintrodukují koně převalského do pouště Gobi, tedy do původního teritoria. Jiní divocí koně neexistují, byli všichni vyhubeni. Mimochodem, pokud koně musí, tak překážky skočí. Pokud se nějací divoce se pohybující koně ve světě kdekoli pohybují, jde o koně zdivočelé. Z toho plyne, že budoucnost koní je v jejich využití lidmi. V zemědělství je už téměř nepotřebujeme, v lesnictví částečně, ve válce naštěstí už ne. Tak co s nimi? Do divočiny nemohou a pro práci je už nepotřebujeme. Jejich využití je tedy hlavně ve sportu a samozřejmě nemalá část jich funguje jako hobby koně. Jenže to zvíře stojí docela slušné peníze ročně. Na dostihy dnešního typu se koně šlechtí od 18. století, a tu dobu jsou to desítky, možná už nějaká stovka generací. Hlavní využití anglického plnokrevníka jsou dostihy, ti kteří se nechytí na rovinách, jdou holt do překážek. Ale i mezi plnokrevníky jsou koně, kteří se k dostihům prostě nedají přesvědčit nebo na to nemají. Ti pak opravdu neběhají. On totiž běhá zhruba tak každý druhý plnokrevník. Když mají kliku, skončí jako hobby koně u nějaké dívčiny, dnes totiž jezdí hlavně děvčata. Když mají smůlu, mohou skončit jakkoli včetně kamiónu do Itálie, kde jsou konečnou jatka. Dnes je u nás cca 80 tisíc koní, okolo převratu v roce 1989 jich v ČR bylo okolo 25 tisíc. Z toho je vidět, že chov koní se u nás po komunistickém propadu zvedá a právě VP je takovou třešinkou na dortu, kde si spousta lidí uvědomí, jaký je kůň krásné zvíře a určitě právě kvůli VP začnou leckteré nové děti chodit ke koním. Určitě bych nechtěla, aby při takovém dostihu zahynul zrovna můj kůň (tedy hypoteticky, žádného nemám), ale vcelku mi to všechno dává smysl. A Zulejka? Byla to krásná šikovná kobylka a měla dobrý život i smrt.
Smrt není nikdy dobrá. Zvláště ne taková zbytečná.
Z celého tohoto „racionálního“ příspěvku je mi nekonečně smutno.
Tapuz, já Apinu chápu a má pravdu. Což neznamená, že se na ten dostih dokážu koukat.
Bez dostihů by nebyli ti nádherní koně, kteří jsou pro ně vlastně zrozeni. Možná pochopíš, co chci říct, když ti napíšu jednu vzpomínku. Pamatuju si, jak si jeden vysloužilý dostihový kůň, na kterém jsem kdysi na jízdárně v Praze jezdila, strašně rád na vyjížďkách na dostihy hrál. Ne tak, že by se mnou utekl (to občas udělal skoro každý z koní), ale stačilo se zvednout v sedle, posunout mu ruce s uzdou výš na krk a on se celý napružil a už jsme se v pomalém klusu (!- víc se bez pokynu nesmělo) „probojovávali“ mezi koňmi ve skupině do čela. Miloval tu hru, a to přitom dostihovou kariéru ukončil předčasně kvůli těžkému zranění (skoro rok se nesměl skoro hýbat, než se mu nohy uzdravily). Přesto byly jeho vzpomínky na boj v poli krásné a rád si je opakoval.
Já věřím, že koně, kteří bojovné srdce nemají a dostihy je nebaví, je většinou ani neběhají – takový kůň totiž nevítězí.
Tomuhle rozumím, chápu, že někteří koně jsou svou povahou zřejmě soutěživí a rádi spolu ve skupině soutěží, v tom Ti nebudu nijak oponovat, tím spíš, že já nejsem „koňák“.
Já jsem se dokonce kdysi na i na VP dívala a líbilo se mi to. Jak ale stárnu, tak jsem nějak změnila náhled. Už pěkných pár let se na ni nedívám, protože když se něco stane koním, nemůžu to vydýchat (přiznám se bohužel, že je mi celkem jedno, jestli se něco stane jezdcům, ti do toho jdou dobrovolně a uvědoměle, takže to riziko nesou s plným vědomím). Přestože se ví, že na některých překážkách se ti koně reálně mohou zmrzačit nebo i zabít (a nesčetněkrát se tak i stalo), tak se to s velkou slávou znovu a znovu pořádá (a to nemyslím jen VP v Česku, ale jakékoli podobné akce kdekoli). Pro naše pobavení a pro velké prachy se mrzačí zvířata, která o tom nemají ani ponětí.
A v komentáři Apiny mě nejvíc zamrzela (a taky vyděsila) věta „Tak co s nimi?“ No co by, nic s nimi. Proč si my, jako pouhý jeden z mnoha biologických druhů na Zemi, myslíme, že ty ostatní musíme nějak využívat? A že když už pro ně nemáme žádné využití, tak nemají právo na existenci, protože k ničemu neslouží? Někde je něco špatně.
Tapuz, naprosto chápu, co tě trápí (i proto se už na VP nedívám). Potíž je v tom, že široká chovná základna plnokrevných koní prostě stojí strašné peníze a když se v oboru nebudou točit, nikdo nebude koně jen tak chovat. Plnokrevník (a že je miluju) není „přírodní“ kůň, on už byl kdysi uměle vyšlechtěn ke sportu. Jinde taky není jeho využití moc praktické – jiní koně jsou třeba v terénu mnohem šikovnější, vezmi si třeba araby (koně:)) A já věřím, že ani těm jezdcům to není jedno, když ztratí parťáka. Apina psala realisticky, a sama si nemyslím, že by ji to jakkoliv těšilo, ani jí to není jedno, jen konstatovala, jak se věci mají.
Amen.
Dede, díky, máš pravdu, opravdu mě nějak zvlášť netěšilo to psát, jen jsem chtěla věci uvést do reality. A má věta „Tak, co s nimi?“ bohužel přesně odpovídá na to, pokud koně nebudou fungovat ve sportu. Časem by se dostali by se na pokraj vyhubení. A pořád si myslím, že životy mnohých nedostihových koní jsou horší a jejich konce také. Abych byla úplně přesná, já osobně bych jednoho dne za svou smrt typu zlomeného vazu nebo rychlé mrtvice zaplatila a ráda. Ale to se dostáváme jinam.
Tapuz, už vícekrát jsem přemýšlela nad tím, jak by bylo naší planetě Zemi krásně, kdyby z ní najednou zmizelo těch 7 miliard lidí. To by si krásně oddychla. Ale do té doby s lidskou činností a vlivem lidí na přírodní zdroje musíme počítat. Mimochodem tuhle jsem četla, že za posledních cca 50 let z planety zmizelo asi 50% živočichů a ani nevím, kolik rostlin, život v oceánech je prý někde zdecimován opravdu jen na tu zbývající desetinu. Až dovyužíváme vše, tak nám to naše planeta pěkně spočítá a asi už začala.
Zulejku jsem obrečela a buďte rádi,že jste po doběhu neviděli Orphee, měla tak hrůzně nateklou přední nohu, že bych ji už dala koňskej důchod a pokoj…
a nebyla ti jen Zulejka, ještě museli poslat do koňského nebe jednoho koníka, tuším po Ceně Vltavy….
Sharko, vždycky je mi smutno za koníka, který to odskáče, to jsme na tom úplně stejně. Po dostihu jsem si i v televizi všimla, že Orphee dost výrazně kulhala tuším na pravou přední, navíc trenér sám přiznal, že její forma nebyla stoprocentní. Jestli i s tímto hendikepem vyhrála, je opravdu výjimečná, ale už bych jí dala pokoj. Příští rok jí bude 13 let a zdravější nebude. Vyhrála třikrát a na Tiumenovi, ale i Peruánovi (ti k tomu měli po Želeníkovi nejblíže) je vidět, že přidat čtvrté vítězství je nesmírně složité. Zulejky je mi moc líto, vrátili ji na dráhu skoro po dvou letech po zranění, spíše ji měli nechat v chovu, jenže to je dnes drahá a upřímně řečeno také prodělečná záležitost. Plnokrevníci českého chovu se blbě prodávají. Spousta majitelů jede raději na zahraniční dražby, než aby se piplali s kobylou a hříbětem a přitom neměli sebemenší záruku, že to vůbec bude někdy běhat. Tak možná i proto ji vrátili na dráhu… Tammy´n Classy – toho utratili v Ceně Vltavy. V televizi bylo vidět, že se snažili, aby se postavil, asi už to nešlo. Ale pořád myslím, že dostihový kůň si žije docela dobře a případně v dostihu má docela rychlou a vlastně dobrou smrt, když se fatálně zraní, utratí ho hned na závodišti. Co ale třeba celá stáda vyhladovělých koní u některých soukromých majitelů? Někdy ti koně živoří měsíce a roky v úplně hrůzostrašných podmínkách. Nebo i leckteří provozáci v oddílech to asi nemají jednoduché, drncají se na nich třeba 4 lidé za den, jen aby si koník vydělal na oves. Koně v kočárech na Staromáku ve všem tom chaosu a randálu …. A nedělám si iluze, že leckteří parkuráci nebo i drezurní koně mají docela složitý život. Ale to všechno je na složitější rozbor, týraných zvířat okolo sebe vidíme celé smečky a stáda.
ano Apino,přišla Orfička úplně zchromlá, na chov to asi nebude, má nějakej problém…ale třeba odebrání vajíček, umělá inseminace a přenos embrya do jiné kobylky, by se majiteli vyplatila…doufám, že už ji dají pokoj, za to co odvedla,by si to holka plně zasloužila….
Zulejka byla takovej rarášek, taková vyjukaná kobylka…moc se mi líbila…měla jsem vybranýho toho bělouška, ale žokej to nedal, takže na anglickým skoku spadnul…jinak se mi velice líbil AlJazz, doběhl druhej… a máš pravdu, je spousta hladovejch koníků,co tu péči nemaj…
Sharko, souhlas. Sám trenér a i majitel ale tvrdí, že Orphee má nějaký hormonální problém, proto není na hříbata. Tak nevím, zda mohou vůbec případně získat vajíčka. Je pravda, že Orphee je vlastně úředně polokrevník, takže by to na rozdíl od A1/1 asi s případným přenosem embrya a jeho možnou registrací asi i šlo, ale má to cenu? Za ty peníze můžou mít určitě jiného a zaručeného koně (tedy existujcího)francouzského překážkového chovu a možná i lepšího než je Orphee. V každém případě jsem nebyla úplně slepá, když jsem tu kobylu viděla po dostihu kulhat. Jestli má majitel trochu rozumu, tak ji poléčí a pustí na pastvu. Pořád může udělat službu jako učitelka mladých koníků nebo i jinak, aby měla nějakou zábavu. Vydělala si na oves za několik koňských životů. No, uvidíme…
Ještě dodatek, nedávno jsem se dočetla, že ani od Sixteen hříbata nebudou. Sice to zkusili, nezabřezla a pak měla dokonce vážnou operaci koliky a jsou tam nějaké další problémy. Jako bělka má prý i nějaké melanomy u konečníku. To jsem kdysi u jednoho koníka viděla. Není to nic příjemného. U těch klisen je asi opravdu problém, že po takto náročné překážkové kariéře nemohou dát případnému hříběti ze sebe vše, co potřebuje. Takže za poslední roky jediná kobyla, která VP vyhrála a dává dokonce slušná hříbata, je Registana. A i tady asi ta úplně nejlepší teprve na dráhu přijdou, tedy až po letech od ukončení kariéry.
Bude to mít nějaký vliv na cenu koňského salámu? Škoda krásného a inteligentního tvora. Někdy přemýšlím, kdo má vyšší IQ, zda kůň, nebo jezdec.
tito koně v salámu Krakonoši nekončí…..
Dede,aj ja sa pridávam ku gratuláciám,ale muselo mi nejak uniknuť k čomu.Už to sondujem hore-dole a nič.Alebo to súvisí s tými študentami?
Prosím,napíš ešte raz nám brydypsychickým/chicht/
Kandidovala jsem do zastupitelstva v naší vísce (jako nezávislý kandidát) a navzdory tomu, že jsem tu vlastně náplava z Prahy, se našli lidé, kterým se ta myšlenka líbila (blush)
Ha, a já to tušila a JJ mi to nevěřila!
Tak ať se ti daří. (h)
Proč náplava? Měl jsem dojem že Tvá rodina tam žije dlouho? Nebo mám chybný dojem?
Žili tu moji předci po přeslici a že jich bylo (inlove) Ale moje mamka odjela studovat do Prahy, můj otec odjel z rodných Krkonoš studovat do Prahy, koleje měli kousek od sebe, tak se poznali, vzali a v Praze zůstali. Já jsem v Praze vyrůstala, na Vinohradech, a pak dlouho žila. Až před 14 lety jsme se přestěhovali sem k nám a z těch 14 let jsme ještě pět strávili v zahraničí. Proto ten můj údiv – že mě oslovili pro kandidátku, a že se to i líbilo dalším lidem 🙂
A já se domnívám že vědí proč to udělali. 🙂
Máš to skoro jako paní Kubátová,
jenže ti v Praze nezůstali ale vrátili se zpět do Krkonoš /Lékárnická trilogie/ Měla jsem její knížky moc ráda, velmi mi pomohly v mých těžkých dobách.
Téédáá Dede, sice teď už vím, k čemu jsem gratulovala (a číním tak znovu), ale zajímalo by mně, kolik „Dede“ ráno vstává z postele – jen ta jedná přeci všechno tohle nemůže stihnout (shake) (whew). Vždyť jsi se navíc před pár dny zmiňovala i o ochotnickém divadle 🙂 Jsi jak jedna zdejší stará reklama na baterie Energizer, kdy pochodující a bubnující plyšoví králíčci s jinými bateriemi jeden po druhém odpadávali (zastavovali se), zato ten „jejich“ – „he keeps on going and going“ (hláška, která se rychle ujala).
A ještě k mému spodnímu komentáří. Jsem ráda, že v „rozčarování nad Krakonošem“ nejsem sama. ALE PROSÍM, už to tu vice nerozvádějte. Víme všichni své, nemá cenu o tom dále diskutovat. Nejlepší by bylo, kdyby si Krakonoš našel jiné forum, kde by mohl dlouze diskutovat o zdravých a levných nákupech v cizině (a plivat špínu na domácí), stejně jako o partnerském laškování a našel na oba náměty výživnou odezvu. A tady s námi si už bude dále povídat jen o svém kocourkovi, kytičkách a jiných běžných věcech.
Maričko, já úplně odbočím, jo?
K tomu „ani nepoděkoval“.
Jasně, nemá cenu pitvat tenhle případ.
Ale – kdyby šlo o realitu, a ne o úžasné divadýlko, tak ti ten vstavší z hrobnické lopaty taky nepoděkuje; rozhodně ne takhle rychle a velmi pravděpodobně to nezvládne říct slovy.
Je to stejné u záchrany života z medicínského i psychologického průšvihu. Ten člověk prostě byl v situaci tak daleko od oblasti slov, že když se odtud vynoří, nemívá velmi dlouho k dispozici slova, kterými by o té době mluvil.
Jenom jsem chtěla upozornit na něco, co se obvykle moc neví.
Takový člověk se může začít chovat jako tvůj skvělý přítel a může mít tendenci ti ten dar různými způsoby vracet, ale velmi málokdy ti dokáže výslovně říct „děkuju, žes mi zachránila život“.
Ze stejného důvodu, proč člověk po těžké životní ztrátě, např. partnera, prochází obdobím smutku a není schopen po tu dobu navázat nový plnohodnotný partnerský vztah.
Tedy normální, duševně zdravý člověk.
Psychopati, paraziti a filmové postavy béčkových seriálů s nereálným skriptem to mají jinak. 🙂
tak nevím, jestli mám gratulovat …
Upřímnou soustrast. Mne by do politiky nedostali ani párem tanků. Možná v nějaké civilizované zemi, ale v ČR?…
Dede, jsou gratulace na miste? (party)
Ani ti nevím 😛 Ale závazek k práci jsem skutečně získala:))
Milá Dede, gratuluji, směle do toho ! Posléze dej vědět, co a jak.
Dede, možná jsem něco propásla, ale to nevadí, když jiní tady gratulují, tak já se moc ráda přidám 🙂
Maričko, obdivovala jsem Jenny a nechala se inspirovat (chuckle)
Vážně, Dede? Ale to je úžasné! (clap) Já tedy rozhodně gratuluji v první řadě tobě a za druhé i tvé obci. (handshake)
Milá Dede – budeš další starostkou v našich řadách?! V tom případě ti přeji pevné nervy a dobré a schopné lidi kolem sebe (clap) . Drž se a nedej se.
Kdepak starostka! (chuckle) Začínám, tak uvidím, jakou práci dostanu (mám představu, co bych dělat mohla, ale skutečnost se může lišit:))
Mám moc ráda naši vísku a chci, aby i nadále byla příjemným místem k životu. Některé věci se prostě musejí budovat zdola 🙂
Jo a Ygo, všechno nej k narozeninám! (inlove) (party) (f)
Ideály jsou krásná věc, ale probuzení pak bývá kruté. Nu což, ať se daří, ale po tom, co zažila v lidosprávě moje máma, to moc růžově nevidím.
Já jsem jako malá milovala pralinku rozkousnout a pak jazykem zkoumat krystalický vnitřek pralinky 😀
Ale i když jsem je v obchodě nedávno zahlédla, nekoupila jsem je. Bála jsem se, že moje vzpomínky na ně budou lepší. Já jsem čokoládová, když dort, tak čokoládový, když zmrzlina tak čokoládová nebo s čokoládou… Za to nemusím a nemám ráda ovoce v těstě, takže mě minuly všechny štrůdly, ovocné koláče, dorty se želatinou s ovocem a tak podobně.
Kaštánku, jsi první, o kom vím, kdo nemá rád „ovoce v těstě“:)) A jsem ráda, žes to napsala – člověk si pak uvědomí, jak jsme každej jinej! A je to tak dobře. (wave)
Ovoce v těstě nesnáší Rysinka. I z ovocných knedlíků ojí jen to suché těsto. Ze závinu jedině patku, ale když je v ní těch jablek hodně málo, tak to sní i komplet. Ovocné koláče v podstatě nejí, nebo jen okouše kraj … Ona moc nevyhledává ani kompoty. Z tepelně upraveného ovoce vlastně toleruje jen jahodovou marmeládu.
Já jsem taky pralinky jako dítě milovala (když jsem se vdávala, tak mi jich kmotr s kmotrou darovali 5 kg!), ale sama si je už nekupuju (naposledy mi je koupil před 15 lety táta, ale ten už není). Taky mám strach ze zklamání – už napohled jsou mnohem světlejší, než bývaly ty z dětství, a já miluju tmavou čokoládu – čím tmavší a hořčejší, tím lepší!
Pralinky hodnotit nemůžu, protože mi jako děcku věci s alkoholem nechutnaly a nemám tendenci je kupovat ani dnes, kdy by mi už chutnat mohly.
Ale zato je v Domku hlášení o spravedlivé odplatě, jež se snesla na jistou pažravou kólii poté, co (opět) (nerozvážně) nahltala svou i Melinčinu misku. 🙂
Taky je to jídelní téma, a tak se to snad počítá. 🙂
Já myslel že kólie,
popsala ty folie,
a toho je důsledek,
že přišla o uši
však horší je následek
příjíti o duši.
Kólie žere, co se dá.
Zuby jí rostou
(a taky uši),
takže jí poštou
došly dobroučké granule.
A jak se sluší,
kólie u misky posedá.
Psímu bohu žalováno,
nejen u té svojí.
Jak to má s duší
a jak se to všecko spojí,
dozvíme se, až kólie dojí.
🙂
Kousání vyváží, Tvůj úsměv na tváři. Škodit přestane, až růst ustane.
Kolií duše škody na inventáři vyváží.
Kólie se ukázala býti fyzikem se specializací na elektřinu. Zatím destruuje převážně Melinku a svoje hračky, ale když se jí poštěstí narazit na nestřežený kabel, prozkoumá ho. Taky se už naučila rozebrat na součástky telefon, a to tak dokonale, že po složení sice fungoval, ale nešly do něj zastrčit žádné konektory (ani nabíječka). Takže mám nový telefon, který si hlídám podstatně víc než kólie čistotu svých bílých tlapek. 🙂 A kólii bylo za odměnu přiznáno právo navštěvovat budovu fyziky na PřF MU, kde koná pokusy s papírovými kelímky s dvojitým dnem a rachtajícími oříšky. (inlove)
Spekuluje se, chytí-li, či nechytí kólie v mikroskopovně legendární JJinu vakuovou myš.
Určitě chytí. naši koliáci si pohráli s brýlemi a to dokonale.
Já to JJ taky tvrdím. JJ říká, že teda neví, protože myš je zvána vakuovou právě proto, že podle legendy přehryzala kabely ve vakuové části mikroskopu. (Reálně se teda asi prodřely a žádná myš se nevyskytuje, ale jako švanda je to dobrý.)
Opravdový myši zatím chytá Melly a kólie jí je plaší. 😀
Brýle, jo? Gratuluju! Tvoje kólie jsou optici! (chuckle)
Dobrá legenda, to se mi líbí 🙂
Mně se taky líbila (už ani nevím, jestli je to Ioanninin výmysle, můj vlastní výmysl anebo jsme to s Io spáchaly napůl, my se v takových ptákovinách skvěle doplňujeme) a náš dvorní servisní technik se taky dobře bavil, když jsem mu to servírovala k výměně kabelů.
No a kolie, protože je ten fyzik, sice může vyhánět vakuové myši, ale pod dohledem (protože dráty a hadičky). Ale stejně ji radši vidím luštit kelímkové hlavolamy (chuckle).
Kelímkové a lahvové hlavolamy jsou v určitém koliím i nekoliím období velmi zajímavé.
A taky lanová dráha. Sice pískala (kólie, ne dráha), ale byla právě dnes překonána (dráha, ne kólie). (chuckle)
Začínaly jsme tím, že jsme se všechny společně houpaly na takovém tom vypleteném kole. Kólie si zvykla, že i když jí propadávají tlapky a i když se to s ní houpe, je to vlastně v pohodě. No a dneska to právě zúročila při tom lezení po vodorovném lanovém žebříku a síti.
Jo a pochopila skluzavku. Na rozdíl od Melly, ta se ji snažila seběhnout. Kólie už nahoře padla na zadek (náhodou), než dojela dolů, složila si tlapky akorát na seskok, a pak z toho letěla řízeným letem za nadšeného mávání ušima. Načež zařvala: „Ještěěě!“ a vylezla si tam znovu, a tentokrát sebou na ten bok nahoře hodila zcela plánovitě a schválně.
Ta kólie je prostě… (party)
Garyk byl také optik a to ve velkém rozsahu. Kolikero brýlí prozkoumal se už nepamatuji, ale bylo to značné množství. Na štěstí jsem měla jen laciné brýle na čtení v očekávání operace šedého zákalu. Můj slovenský oční lékař mi doporučil nákup takových brýlí, protože by mne jinak po operaci čekalo další mnohatisícové vydání. Ale tak jsem bez pořádných opravdových brýlí už asi 15 let. 🙂
Garyk měl vůbec podivné choutky. Rozkousal mi plno hedvábných šátků a dokonce i na návštěvě hostitelce zničil pamateční darovaný hedvábný šátek a zimní čepici, kterou měla zase jako památku po sestře. Posadila jsem ho tenkrát v hale a on opravdu vzorně čekal a nevlezl za námi ani do obýváku ani do kuchyně i když tam byly jen závěsy. Ovšem velice se nudil, což jsem si uvědomila až nad hromadou kousků kožešiny a hedvábí. A to už to byl dospělý pes, žádné malé štěně. No mohl se zkrátka nudou ukousat. 😀
Jo, to jsem zjistila pěkně rychle. Pokud nechci, aby superkólie provozovala nejšílenější myslitelnou destruktivní činnost, musím ji preventivně unavit nebo řízeně zabavit sama. 🙂
(Zatím mi to víceméně vychází. Ne že by to nebylo na palicu. Teda na všechny palice. 🙂 )
Garyk byl zjevně módní návrhář! (inlove)
Io, děláte s kolií úžasné pokroky! (inlove)
Velká kočko, to by mě zajímalo, co na tom hedvábí Garyk viděl – třeba byl fakt „od módy“ (inlove) Moji psi obvykle měli radši v hubě něco podstatnějšího, jemné látky ignorovali – že by jim to lezlo do zubů? (chuckle)
Moj kocúr Minko I. s obľubou „škrtil“, všetky kožušiny. Padli mu za obeť čiapka a golier z polárnej líšky aj kožušinová obruba na kapuci vetrovky. Keď som si u číňanov kúpíla novú vetrovku s kožušinovou obrubou kapucne, zavesila som ju na ramienko, na skriňu zvonka. Aby sa trochu vyvetrala. Minuš urobil pred vetrovkou sfingu a bolo priam vidno, ako úporne rozmýšľa, ako sa dostať k tej svetlej kožušine 🙂
Našťastie, skriňa je vysoká a Minko I. nebol dobrý skokan
(cat)
Pridávam sa, a gratulujem novej pani poslankyni (rose1)
Jó paralinky, ty bývaly výborné. Ale pokud mě pamět neklame, tenkrát se prodávaly jen na váhu (na takhle balené se nějak nepamatuji). Pralinky, spolu s kaštany – tmavými nebo polomáčenými (jak zmiňuje Tapuz a Verenka), patřily mezi oblíbené dárky a nenápadně podsunuté „poděkování za službu navíc“, protože byly v té v době drahé. Jednou jsem asi dva měsíce pracovala v Čedoku (Na Příkopech) . V kanceláři jsem seděla s velmi milou a elegantní bezdětnou paní, která snad každý večer chodila s manželem někam do divadla či na jinou kulturu. A z kanceláře si zamlouvala telefonicky u pokladen lístky. Snad každá objednávka končila „mockrát děkuji a já přijdu s pralinkami“. Jak jsem ji poslouchala, říkala jsem si, že se jí ty lístky pěkně prodraží a že asi musí být s manželem dost zámožní, když pralinky kupuje takhle často 🙂
Jak dalece se chuť českých pralinek zhoršila porovnat nemohu, tady, pokud vím, se žádné sladkosti plněné pravým alkoholem běžně koupit nedají. Při své poslední cestě do Prahy jsem tam slavila svoje narozeniny – a jako dárky (abych jimi nemusela plnit kufr) jsem dostala hned z několika stran výbornou belgickou čokoládu(a opravdu jsem ji – s ostatními – snědla všechnu před odletem). A jednou mi zdejší česká kamarádka přivezla z Prahy Studenstkou pečeť a ta byla dobrá. Já jsem dříve milovala hlavně mléčnou a bílou čokoládu, v posledních letech jsem si ale najednou oblíbila hořkou. Takže když občas koupíme velký (1.5kg) sáček malých Hershey čokoládiček (směs), nemusím s manželem o tu mléčnou bojovat – klidně mu mléčné čokoládičky přenechám a na hořkých si pochutnám já, protože hořkou čokoládu choť nemá rád (zbytek té směsi sníme svorně)
Studentská pečeť je velmi dobrá, dělá se jí podstatně více druhů než před revolucí. Hořká, mléčná i bílá, švestková, višňová, hrušková, malinová, jablková, punčová a já nevím jaká ještě. Patří mezi ty dražší, ale to už tak u lepších čokolád bývá.
Musím souhlasit, zdá se pořád stejně kvalitní, ikdyž jsou nové variace. Neměla bych moc kakaa, tak mě teď oslovila ta horizontálně půlená mléčná-bílá.
Taky jsem mívala strašně ráda „Peprmintky“ v zeleném pytlíku.
http://cokolady.heureka.cz/orion-peprmintky-100g/
Bývaly moc dobré, skutečně tmavá čokoláda a výrazný peprmint. Dělají se pořád, ale nevím, jaké jsou dnes. Obávám se, že budou taky šíleně sladké. Teď si kupuju Ritter Sport nebo After Eight. Mimochodem, když jsem u After Eight, pamatujete někdo na „Afričky“? To byly takové tenké čtvercové oplatečky máčené v čokoládě a balené byly stejně jako AE nebo jako pytlíkový čaj, nastojato v krabičce. Tak ty jsem měla taky ráda.
Páni, peprmintky se ještě pořád vyrábějí? To jsem netušila – neviděla jsem je už strašně dlouho! Kdysi patřily k mým prudce oblíbeným, přiznávám, že jsem byla schopná celý pytlík zlikvidovat během jednoho dne! (blush)
Jak je to s kvalitou pralinek, to nevím, ty se u nás nekupují, ale jinak nějaká ta čokoládička se vždycky doma vyskytuje. 😛 Třeba ledové kaštany mám hodně ráda, nejvíc ty extra hořké v tmavěhnědém obalu, ty jsou! A teď si vzpomínám, že nedávno jsem si na nějaké akci, myslím že to byly dožínky, koupila z nostalgie mejdlíčko a bylo to strašné zklamání, celé jsem ho vyhodila, nedalo se vůbec jíst.
Souhlasim s predrecniky. Ale musim rict, ze jsem nekolikrat v CR koupila pralinky, nevim ale, jestli ceske vyroby. Byly plnene znackovym chlastem, tmava cokolada a moc dobre.
Hano anebo pamatuješ na ty malinké čokoládové láhvinky, plněné opravdu tím co bylo deklarováno, třeba aierkoňak atd. Mńam, byly moc dobré.
ano ty pamatuju i já…. 😉
Ano, dělají se v Česku. Plněné např. becherovkou, nebo vodkou. Dostal jsem je nedávno.
A nielen fľaštičky, ale aj miniatúrne súdočky plnené tým, čo bolo napísané (vodka,koňak…), tuším ich bolo v 1 bonboniére 12. Odkedy zanikla ČSR som ich nevidela 🙁
OT: pretože dnes odpoludnia pekne svieti Slnko, teda je dobre vidno, rozhodla som sa ponavliekať svoje roztrhnuté korálky.
Minuš mal na to úplne iný názor. Rozhodol sa, že:
– pohybujúcu sa niť treba BEZPODMIENEČNE uloviť
– „Swarowského“ korálky made in Jablonecká Bižuterie sú vynikajúce na kradnutie.
🙂
Fakt, mám 30-ročné korálky z JB, kt. vypadajú ako drahé Sw. kryštály. Neviem, prečo sa niektorí ľudia idú „utlouct“ po swarowského kryštáloch, keď JB už dávno vyrábala niečo podobné.
Keďže si svoj názor nechcel dať vyhovoriť, musela som ho zavrieť do detskej izby.
Teraz leží za mnou a „nezhovára sa“. Myslím, že tá urazená ješitnost mu vydrží po prvé koliesko salámy 😛
Pralinky!!Bóže,čo som sa ich najedla v detstve a potom v Belgii.Tu som ich už dávno nevidela a po tomto článku sa im obúkom vyhnem.
Niekto hore spomína na ľadové gaštany.Naša mama ich kupovala v obchode na rohu u Schulzov/aj ke´d im to už nepatrilo,zostali tam a predávali s prvorepublikovou noblesou/Kupovala ich po pol kg,niekde ich mala schované a obdarovávala nás nimi,keď sme boli dobré,alebo mali nejaký úspech.Na tú chuť a slávu,že som ten gaštan zaslúžene dostala,nezabudnem.
Pralinky mi nikdy moc nešly ale sem tam jsem kdysi ujedla. Onehdymo mne honila mlsná a našla jsem pralinky zakoupené přednostou. Křupaly v tubech jak sušení chrousti, drobily se na jakousi sečku a vevnitř byl asi růžový metyl. O přeslazených dříve dobrých kouscích ,nyní z výroby značky N….é, ani nemluvím. A tak volám, kde jsou naše dobré Kofily, Mileny, Rumby, tatranky, co do nich teď dávají snad stévii v surovém stavu, či co. Pak si musím dát něco domácího a kdo to má vyběhávat,sákryš. 🙂
„vevnitř byl asi růžový metyl“. Presny popis americkeho vyrobku visne v cokolade. Skatulka vypada jak ta evropska, ovsem obsah…. (puke) Oni vubec Americani po generace vyrabeli (a jeste vyrabeji) dost hnusne cokolady, zejmena kolos jmenem Hershey. Prevazne mlecna, preslazena a fakt skripe mezi zubama. Ale zachrana pro milovniky cokolady prisla s dovozem kvalitnich evropskych a jihoamerickych cokolad. A je fakt, ze se objevily americke firmy, ktere to fakt umi. S dobrou cokoladou je mi, a hlavne Chetovi, hned na svete lip.
Kofila už také není k jídlu. Nedávno jsem ji kdesi objevil a koupil. Ochutnal jsem tři táfličky, tu třetí už s nechutí a zbytek letěl do koše.
Souhlas. A Margot je ještě horší.
Akorát Kaštany drží fazónu.
asi tak i ta jejich limitka s vlaškejma ořechasma, je dobrá a Mila řezy od Sedity, ty jsou neměnné a pořád dobré….
Pralinky jsem nikdy moc nejedla, nechutnala mi právě ta náplň, takže k pralinkám se nijak nevyjádřím.
Odjakživa mám ráda jen hořkou čokoládu, mléčná ani bílá mi nejedou, takže je vůbec nejím a ani bonbóny nebo jiné sladkosti s mléčnou nebo bílou čokoládou. Automaticky se tak asi vyhnu těm nejhorším šmejdům, protože mléčná čokoláda dnes bohužel snese všechno. Nejím ani různé Milky Way, Snickers, Milka tyčinky a podobně. Dnešní doba mě potěšila čokoládou s vysokým obsahem kakaa, tu si kupuji. Od dětství jsem milovala polomáčené sušenky a ledové kaštany. Občas si je kupuji i dnes, ale nějak to není ono. Ta čokoláda na polomáčených už je taky nějaká ošizená a ledové kaštany někdy připomínají spíše takovou sladkou tukovou taveninu s trochou kakaa. Dobré naopak zůstávají hořké fidorky (červené) a hořké Delissy.
Jako dítě jsem taky mívala moc ráda bonboniéry Mon Chéri, ty úplně prapůvodní – hořká čokoláda s višní v alkoholu. Vyráběly se, myslím, v Itálii. U nás se kupovaly vždycky mamince a babičce k narozeninám a taky jsme si je šetřily, braly jsme si občas po jednom bonbónku, takže taky pár týdnů vydržely. Vídám je v obchodě dodnes, ale nějak se obávám si je koupit, právě ze strachu ze zklamání.
Pokud jde o zmrzlinu, tu moc nejím, moc mi nejede. Vlastně mám ráda jen sněhobílou citronovou a smetanovou čokoládovou. Někdy v létě na ně chodím do zmrzlinárny Vanille na Míráku (na stanici tramvají, možná ji někdo znáte), mají je tam dobré. S nostalgií vzpomínám na pistáciovou zmrzlinu z Domu potravin, té jsem se jako holka něco najedla!
Ja mám sladké zakázané, ale keď už si dám, tak radšej Študentskú pečať 🙂
Mnoho vecí, kt. boli chutné, je dnes doj….. 🙁
Naposledy u nás na SK aféra s tzv. „krehčeným masom“.
Krehčené, to znamená, že by malo byť šťavnaté a krehké.
Skutočnosť je iná. Do drte z kuracích pŕs napichajú injekčnou striekačkou vodu (aby to bolo ťažšie) a nejaký sajrajt, aby to držalo pokope. A zamrazia to. A v markete to šupnú vedľa originál kuracích prsíčok. Ak si neprečítate štítok, kúpite si to a doma rozmrazíte, dočkáte sa nemilého prekvapenia. Už po rozmrazení z toho vytečie nejaký odporný sliz a keď „krehčené maso“ hodíte na panvicu, tak po upečení z neho zostane ledva polovica.
Aby boli výrobca a obchodný reťazec krytí, výrobok má na etikete malinkým písmom vytlačené “ Masový výrobok „. Teda pozor! Nikto netvrdí, že je to maso. Teda ani obchodná inšpekcia s nimi nepohne.
Takže jediná obrana je pozorne čítať etikety 🙁
a Dede, víš po čem se mi stejská? Po bomboniérách z čokoládovny DIANA Děčín..fialová krabice s víkem v barvě slonové kosti…..jedl ajsem ty bonbony s úctou-šetřila jsem si je, měla jsem je jen na víkend, vždy jeden, takto mi bomboška vydržela dlouuuho.Ale sníst j enajednou mi bylo líto-měl ajsme pocit,že si zasloužej prostě tu pomalou posvátnou konzumaci…..
Ano také si na ně vzpomínám. Byly dobré.
Míša
K pralinkám toho moc neřeknu, dostala jsem belgickou, uz bych ji měla otevřít, aby páníkovi nebylo líto, že jí vlekl až z Brusele.
Kdysi jsem četla článek o špekáčcích a psali tam, že normy na obsah masa a vody se od jejich vynálezu dvakrát změnily, takže socialistické normě vyhovují v současnosti asi tři značky a té původní žádná.
I když to vezmu s rezervou, předpokládám, že u sladkostí to bude podobné.
Myslím, že paměť nás neklame. A že to není jen česká záležitost.
Předpoklad je správný. To, co se u nás prodává, má se skutečnými potravinami společnou jen reklamu a obal, obsah je jeden obrovský sajrajt! (čest vzácným výjimkám). Takže když si chci zamlsat a ještě ušetřit, tak jednou za měsíc Elbe park. Ale pozor! Bonbónky s alkoholovou náplní obsahují, kromě výborné čokolády i skutečný alkohol, takže před jízdou raději ne, mohli byste nadýchat. 🙂
Dobrou čokoládu dnes koupím i ve Dvoře Králové, když vím, kam jít. Ale tady jde o tradiční výrobek, který jsem měla kdysi za vynikající a rozčarování bylo tak velké, že jsem o tom prostě musela napsat 😛
Ha, neodolal 🙂 Věděla jsem to 😀
Když jsem psala, že to není jen česká záležitost, nedoplnila jsem, že podobný trend pozoruju taky v Německu, například úbytek čisté rybí hmoty v zavináčích, rozmnožení škrobu v salátech a přírůstek drůbeží hmoty v nürnberger klobásách (!). Nejezdíme tam nakupovat, ale nevozíme skoro žádné potraviny sebou, když tam jedeme na dovolenou.
Ale zase nejen v Melenthinu v hospodě mají půl jídeláku „bio“ (tam to znamená něco jiného než u nás) a opravdu je to jiné 🙂 A není (!) to dražší, než jiná jídla. A to tady nevídám 🙂
Jj, milá ri, ještě se od nás musí hodně učit, na ledasco uý prý díky Česku přišli a praktikují. My to fakt všem osladíme. (chuckle)
Ne tak docela. Na to neprisli jen diky Cesku. To taky Amerika. Takove ty masne a syrove vyrobky zde frcely, co jsem tady, a v podstate pry nekdy od 50.let. Pamatuju si, ze kdyz nam obcas zbylo par bonu, tak jsme v Tuzexu jako pochoutku kupovali platkovy (tzv.) syr,individualne zabaleny, a mysleli si, jak se mame. A pritom to byl ztuzeny obarveny olej. Ale abyste nemeli spatny dojem. I kdyz v beznych kramech,kdyz jsem sem prijela v r. 1981, byla prevazne kulinarni poust, chemie, kam se jeden podiva, a potraviny skoro umele, tak prozivame ohromnou renezanci tradicniho americkeho vareni.Vzdyt tahle zeme ma tolik urody a tolik zemepisnych zon, ze jde sehnat skoro vsechno. Plus tolik kulturnich vlivu. Takze varit a jist je radost; jen se jeden musi obcas kouknout co kupuje.
Já ,,podobný trend“ v bývalé NDR nepozoruji ani náhodou. Naopak pozoruji, že kvalitní hořká čokoláda s 85% kvalitního kakaa je za 80 centů. Stejně velká a stejně kvalitní u nás, pokud ji vůbec seženete, vyjde od 60 Kč výš. 😛
Ri, já mám ráda sladké – i když ne všechno – ale tohle bylo fakt fuj. Ještě je tu možnost, že to byla nepovedená šarže… 😡
Nebo špatně skladovaná, i to se stává. Na kom budeš dělat další pokusy?
Bohužel to nebyla nepovedená šarže. Protože jsem tenkrát rumové pralinky také milovala, tak jsem neodolala a nedávno je koupila v Praze. Byla jsem stejně zklamaná jako ty. Byly hnusné.
Musím se přidat, opravdu chutnají jinak, ta “ čokoláda “ je pochopitelně jiná, bývaly tenčí a více náplně. Ty tuky jsou na nečokoládové cukrovinky fakt hrob. Ono je to dáno mimo jiné i výrobním zařízením a bohužel i posunem ve vnímání kvality a bezpečnosti potravin. Ledacos se nesmí do potravin používat, co se dávalo , byť si všici myslí, že éčka jsou výmyslem posledních pár let.
Musím se přidat k Dede, taky si zejména zmrzliny vybírám podle toho, jestli jsou z mléka nebo tuku. Čokoládu mám k smrti ráda, ale raději kostičku čokolády než táfličku kakaové pochoutky
Inko, jako obvykle víš, o čem mluvíš. Přiznám se, že špatná zmrzlina (z rostlinného ztuženého tuku) mi vadí především proto, že v zahraničí se pod stejnou značkou a ve stejně vypadajícím obalu, prodává smetanová. A to to tady ani není levnější!
Já moc na zmrzlinu nejsem, když už, tak mám ráda ovocné dřeně a sorbet, ale moje mužstvo si na zmrzlinu potrpí. A jediná, kterou pak pro ně můžu běžně koupit při nákupu v Tescu, je ruská… Trochu trapné, ne?
V Elbe parku mají zmrzliny ve dvou skříních. V jedné pouze smetanové a ve druhé ty jogurtové a tukové náhražky. Obaly na první pohled stejné, ceny také. Ale můžete dovnitř hrábnout na slepo a víte, co si berete. Aneb kultura prodeje v civilizované zemi. A odpornost, jménem křehčené maso už u nás z pultů (snad) zmizelo.
Smetanová zmrzlina bez rostlinných tuků se dá v pohodě koupit v Lidlu. Ten totiž dodává do celé Evropy stejné zboží. Sice paranoidně čtu složení, ale vyberu si tam.
Nevím, jak koho, ale mne tedy přehrabování v mrazáku a luštění pidipísma na omrzlých škatulích za účelem zjištění, která z těch krabic, (naprostá mnešina a většinou zahrabaná až úplně dole), je smeatnová, opravdu nebaví a Lidl, jako celek už vůbec nemusím, stačí, když vidím, co z něj tahá sousedka.
A nad emigrací do bývalé NDR neuvažuješ? Třeba by to bylo pro tebe lepší.
Ne. Německy umím jen der dý das, psí ocas, dankešén, guten tag, handl bitte, a auf ídrzén. jo a taky pár číslovek. Na nákupy to stačí, zejména, když platím kartou. A bydlení je tam dražší. Takže já beru život jako švédský stůl; co mi šmakuje, to vyžeru a ten zbytek nechám ostatním. Takže zaplatím jen bydlení a vše ostatní buď na venkově u známých, čili kvalitně, levně a bez DPH, nebo jednou za měsíc v Drážďanech. Ale podporovat darebáky v obchodních řetězcích, nebo financovat přes DPH církevní restituce? Kulový, soudruzi, kulový. Hezky mi každý měsíc vysolte na účet sedmnáct litrů a pak jen koukejte, jak je utrácím jinde! Když to můžou dělat Ukrajinci, kteří své výplaty také vozí domů, proč bych nemohl dělat to samé, zejména když získám kvalitní zboží za mnohem méně peněz! (rofl)
Jak myslíš. Když ti to tak vyhovuje – a zřejmě i přináší uspokojení, že jseš borec, co všecky ojebe… Každej podle svýho. 🙂
To není ojebávání, ale normální tržní chování. Budete kupovat rohlíky v obchodě naproti za 4 Kč, nebo ve vedlejší ulici za 1,50 Kč? A církevní restituce jsou megazlodějna, odporující dobrým mravům, což je, podle mne, dostatečný důvod pro jejich okamžité zrušení, nebo alespoň sabotování.
V Lidlu mají v mrazáku pořádek, nic omrzlého tam nikdy nevidím. A nakoupit se tam dá dobře.
Ano, do Lidlu chodíme také nakupovat běžné nákupy, velký nákup děláme jednou za dva až tři týdny v Makru. Teď vyvstal problém – v Přerově probíhá rekonstrukce prodejny a mají pět týdnů zavřeno a kam jít nakoupit?
Jistě. Polské sračky v českých pytlíkách! Ale když vám to chutná, klidně si dejte, co se do vás vejde, ať potom vydělají také doktoři a farmaceuti. Já raději klokaní stejky. A včera jsem měl k obědu telecí pečeni a k svačince ořechový dort; výborná věc, i když háklivá na suroviny, z toho, co koupíte v Lídlu a spol: by udělat nešel, musí na něj být domácí vajíčka, kvalitní máslo a čerstvé lískové a vlašské ořechy.
nechci ti kazit radost, ale i v Lidlu se dá kvalitně nakoupit, jenže to je asi na tvoji sousedku drahé…. 😉
Kvalitně nakoupit se v Klausistánu dá. Ale ne v obchodních řetězcích.
Krakonoši, kdybys vytáhl paty i jinam než do Elbe parku, věděls bys, že třeba v Itálii prodává Lidl totéž. A chodí tam nakupovat Italové, nejen čeští turisté, takže úplně blbý to asi nebude. Ochutnala jsem kde co a je to prostě stejný. Jen to chce vidět dál než na špičku vlastního přemoudřelýho nosu.
Tady se asi moc do diskuze nepřidám- já sladké a čokoládu skoro nejím. Jako dítě jsem obojí jedla a pralinky mi připadaly dobré. Já netestuju nic- když si náhodou v případě nervů v kýblu koupím prťavou Milenu, jím ji 14 dnů, protože už po půlce čtverečku mám pocit, že jsem naslazená na několik dní. Pár kousků belgických pralinek jsem jedla víc jak měsíc. Ale rodina jásala, že konečně našli něco, co jím, protože kupovat mi k svátku pytlík sušených meruněk nebo kus sýra jim připadá jaksi nedostatečné 🙂
Chjo, závidím vám, tobě i Ri, že vám sladké nic neříká (blush)
A koukej, co kdyby ti rodina ke svátku nadělovala oříšky? Doporučuje každá veverka (heidy) (wave)
Kromě pistácií a mandlí mi to taky moc nejede (angel)
Jedině kešu 😀
Mac Adam, nebo para. Vlašské jen čerstvé a s oloupanou slupkou, tedy čisté jádro.
orisky jsou prosim macadamove aneb macadamia nuts. Ale snad Mac Adam je odruda skotskeho slechtitele, kterou neznam. Potom prosim za prominuti me poznamky 😉
Po Mac Adamovi byla pojmenována palma, na které ty oříšky rostou. Takže správně to jsou Mac Adamovy oříšky, makadamia nuts je obchodnický patvar, ale lépe se to píše.
Muze mi to bejt suma fuk, ale on ten Mac Adam byl ve skutecnosti Macadam a po nem ten strom pojmenoval nemecko-australsky botanista jako macadamia integrifolia. Takze zadny obchodnicky patvar.
No, pokud vím, tak Australané jsou původem většinou Angličané, nebo Irové, takže když už, tak bych se podíval, jak se psalo jméno jeho předků v původní vlasti. Ale budiž. Důležité je, že ty oříšky jsou moc dobré a zdravé.
A makadam je terminus technikus pro asfaltoštěrkový mix, který se pokládá na silnice. Takže sorry, ale když mi někdo řekne cokoli, co zní jako makadam, vybaví se mi uzavírka silnice a vůně horkého asfaltu.
Ono to zase není takové terno 😀
Dokážeš projít bez pozastavení a zálibného pohledu kolem krásného kolečka uheráku, parádní šunky nebo dokonce sýra tak vyzrálého, že už mu posílají i jeho vlastní volební lístky?
…
Zlatá čokoláda 😉
Že jo 🙂 U sýrů jsem ztracená skoro vždycky. U toho uheráku a šunky dlouze i pohledem zkoumám, jestli mi to bude chutnat, zkoumám, jestli v šunce vidím svalová vlákna, nebo je to z větší části mletá sečka… obávám se, že jsem příšernej zákazník 🙂
Zvedám kolečka proti světlu abych zjistila, jestli vlákna masa nejsou spojená naškrobenou vodou ….
Upřímnou soustrast. Tak tohle se v dobách nedávno minulých opravdu nemuselo. Ale pokrok, hlavně ten ničemný, zastavit nejde. A dokud budou ovce, které budou ochotné tyhle šmejdy kupovat a ještě nadšeně bečet, jak dobře se jim v těch humusárnách nakupuje, tak to lepší nebude; očekávát od jakékoli vlády, že udělá tak kvalitní zákony, aby krmení lidí odpadky bylo nejen trestné, ale tresty byly natolik drastické, aby se dacani báli a nikdo si to netroufl, už nemůžeme.
Mnó, když vidím v Italii , v každém obchůdku, jak tu šunčičku krájí přímo z kýty a to i pár deka a naprosto samozřejmě,děsí mně naprosto ty předobalené šunky ve vikslajvantu,ležící na pultech marketů.
ráda chodím do „Čízy“ pro starou kozu…
😛 (slintací)
Přestárlá je lepší, ale on i čerstvý kozí sýr … Ale chodim tam nakupovat jen pro návštěvy, nebo jako dárečky. Chodím kolem každý den a zakazuji si tam strčit nos.
Uherák jedině opravdový originál a v celku, kolečka si dělám doma sám, podle chuti, takže mi nikdy moc dlouho nevydrží. Šunka pouze Schwarzald, nebo Prosciuto Italiano a smradlavé sýry neee. Ale špalíček original Goudy, nebo ementálu, či aidamu si občas také dám.
ale drahoušku, v Lidlu kupuji ,,echt“ německý ementál a Schwarcwaldská šunka se tam koupí též a jogurty německé shodné s drážďanskými rovněž. Musí se umět číst. A rozdíl v ceně ? Téměř žádný, když spočítám PHM a čas….
Víš Majko, to ale není kůůl, to by se tu nemohl chlubit, jak je úžasně chytrý a my jsme naprostí blbečci. A jinak Německo je asi největší odběratel polských potravin, ale když někdo nechce luštit ta pidipísmenka 😉
Někdo to holt má nastavené tak, že se neustále musí vytahovat jak tričko za dvě pětky – jak „levně“ nakoupí, jaký má příjem, jak bleskurychle oplakal manželku a nahradil jí dalším modelem….
Amen.
Hehehe, opět se dobře bavím. A pokud jde o ten ,,další model“, Ta paní na tom byla stejně, jako já, takže nebylo co řešit. Že to nedokážete skousnout, není můj problém. Já nejsem věřící, naštěstí, (Stáňa také ne), takže život je pro nás mnohem jednodušší. A na Yvču jsem nezapoměl, jenže sedět na zadku, brečet a koukat do blba se prostě nedá.
Nejsem věřící…, ale ty vaše výkřiky ohledně smrti vaší ženy si pamatuji. Kdybych v té době napsala, že jste pózér, tak by mě tu ukamenovali. Ani v té nešťastné době jsem vám nevěřila ani slovo. Neznám vás osobně, ale podle toho, co píšete a jak se chováte na diskusi, jste celoživotní vychcánek a ve skutečnosti chudák, který měří životní úspěch tím, kolik toho s prominutím ojel, kolik lidí přečůral a kolik toho levně nakoupil.
Trápil jsem se skoro tři měsíce. A na práškách jsem skončit nechtěl. Tajně jsem doufal, že mi rozhašená pumpa definitivně chípne, leč bohužel jsem přežil. Přežil jsem patologii, přežil jsem zařizování pohřbu, přežil jsem i poslední rozloučení, ale už jsem nedokázal přežít samotu. Takže ano, jsem zločinec, pozér a bůhvíco ještě. Souhlasím, máte naprosto pravdu. A teď mi svobodně a demokraticky vlezte na záda! Žít se musí a sebevražda je pro sraby. Našel jsem spřízněnou duši a zařídili jsme si hezký podzim života; oba víme, že máme poslední pokus. A přečůrávání a ojebávání není o tom, že umím počítat a hospodařit. Přečůrávat a ojebávat se nás všechny pokoušejí ti, kteří říkají: Neurodilo se, musíme zdražit! Je nadůroda, musíme zdražit! pršelo, musíme zdražit! je sucho, musíme zdražit! Máte levné dovolené, zdražíme vám euro!
Tak abys tu Iva nebyla s názorem sama, napíšu svůj, je to myslím už třeba.
Krakonoči, vzpomínáte si vůbec, jak dojemně jste nám popisoval, co pro vás vaše žena znamenala, že s jejím odchodem zhaslo světlo vašeho života, že už bez ní dále nechcete žít. Byl jste pevně odhodlán co nejdříve odejít za ní, měl jste do detailu promyšlené, jak vše bude postupovat a už jste se těšil, jak brzy vaši urnu uloží vedle té vaší jediné životní lásky. Muselo vám tehdy asi lichotit, jak jsme se tu všichni snažili vaše rozhodnutí změnit, „vnutit vám“ přesvědčení, že život stoji za to dále žít. Vy jste za naše upřímné snahy nejenže ani slovem nepoděkoval, naopak reagoval dalšími dlouhými popisy jak se chodíte s kdekým loučit, rozdával svoji domácnost (alespoň tak jste to popisoval – co jste dal vnučce, kam jste odnesl desky, co bude s Čertíkem atd). Dede vám tady nabídla místo se ze své bolesti detailněji vypsat, vlastně zrekapitulovat váš život a sám snad poznal, že stojí za to jít dál. A vzpomínáte, jak jsme tu pak s vámi jásali, že se „vašim“ dětem a vnučce podařil zázrak vás vrátit do života ? Jenže – uběholo jen pár týdnů a najednou se stejným nadšením a láskou píšete o tom, jak si „vesele užíváte“ se Stáňou. Rozhodně vám další štěstí v životě neubírám, ale přeci jen při vašem věku byste mohl mít trochu více soudnosti, co se intimního života týče. Jenže vy jste tu soudnost popisu neměl ani když jste psal o podobných „radostech“ vašeho mládí. Bohužel, tyhle vaše současné radovánky jaksi silně zlehčují dřívější láskyplné řádky o vaši ženě. A alespoň já nabývám dojmu, že vaše „hluboká láska“ k ženě (jakékoliv) je vlastně velmi mělká – stačí aby dotyčná uměla skvěle vařit, dostatečně zahřát postel (když vy jste stále takový čipera) a navíc byla ochotná s vámi jezdit do Německa levně nakupovat. Jak se zdá Stáňa tyhle podmínky spolňuje na jedničku.
A ještli napíšete, že když se mi to nelíbí, je to můj problém a proč to tady čtu – tak moje odpověď je – proč (pro koho) to sem tedy furt píšete.
milá Maričko, souhlasím s Vámi naprosto, že příspěvky pana Krakonoše jsou to, čemu se říká chucpe – ale komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Ne nadarmo se říká – nekrmte troly. Ignorovat, jedině ignorovat..
Maričko (h)
Taky jsem nad lecčíms kroutil hlavou. Ono je to totiž tak: gentleman si užívá, ale o tom s kým, kde a jak, o tom mlčí. Jen duševní chudák má potřebu o tom tlachat. A s ostatním lze také souhlasit, schválně jsem si pročetl starší diskuse i články, zaujalo mně to. Musím říct že i ta „diskuse“ páně Krakonošova s Ioanninou o tom kdo je či není kurva byla velmi výživná a vypovídá o Krakonošovi víc než by asi chtěl. A otázka na konci je samozřejmě legitimní, k té bych ale jen řekl že problém to nejspíš není pro nikoho z nás, mně osobně je to jedno a tipuji že ostatním také, diskuse na tomto serveru je prostě jen jeden z mnoha způsobů krácení volného času bez přesahů do reálného života. Domnívat se že by Krakonoš svými texty tady komukoliv činil problém, je zbytečné. 🙂
Maričko, souhlasím.
Tehdy jsme postupovali podle pravidla, že i kdyby to bylo hrané, nevíme to jistě, a proto se musíme chovat, jako by to Krakonoš s tou sebevraždou myslel vážně.
Pro příště už budeme vědět – a pokud to pro příště hrané nebude, tak má Krakonoš asi smůlu.
Holt riziko podniku. 😛
Budu cynická a podotknu, že na mě ten rychlý obrat dělá dojem, že celá depka byla z toho, že milému pánovi nebude mít kdo vařit, a tak do tří týdnů bídně zhyne hlady. (devil)
Maricko, jsi moudra zena a perfektne jsi to shrnula. Naprosty souhlas. (inlove) A jeste bych dodala, ze nemam rada, kdyz nekdo me pratele nazyva stadem ovci, ktere dobrovolne pojidaji sajrajty a vseobecne jsou asi slabomyslni.
Maričko díky! Naprosto s tebou souhlasím. Nenapsala bych to líp!
Máte pravdu. A mě je to putna. S Yvčou jsem prožil nádherných třicet let a protože jsem dostal šanci pokračovat, tak pokračovat budu. Je to trochu o něčem jiném, ale tentokrát je to, vzhledem k věku a zdravotnímu stavu určitě naposled a nikdo nemá právo ode mne žádat, abych vlezl do kláštera, nebo skočil pod vlak. A kocourkovi by se po mě stýskalo. A především na Čertíkovi mi hlavně záleží, protože v někde v útulku by mu německé konzervy určitě nedávali, ostaně když ho dávám do hotýlku, tak vždy s jeho oblíbeným papkáním.
Vytisknout falešný obal a dovnitř nacpat piliny, nebo ,,specielně upravený“ produkt, ,,vyhovující chuti českého zákazníka“ není žádný kumšt. Já vím jen tolik, že náš kocour velmi rychle pozná, zda jakákoli kočičí strava, byť stejné značky, byla koupena v NDR, nebo tady. Že tu tuzemskou odmítne sníst a uraženě odejde, snad dodávat nemusím. Jenže ono je to o tom, že má mnohem lepší nos a mozek používá k myšlení.
Ano DEDE také jsem je mívala ráda jako malá holka. A také jsem milovala ten okamžik rozkousnutí pralinky v ústech.
A stejně jako ty, si myslím, že teď už nejsou dobré.
Doufám, že to není jenom nostalgie po starých časech. Protě to staré známé : “ za našich mladých let, býval svět jako květ. Bejvávalo, bejvávalo dobře. “
Ale prostě mám pocit, že jídlo bylo za mého dětství lepší. Nebyl takový výběr, ale lépe chutnalo.
Míša
Míšo, to jsem si taky říkala – že mi to připadá horší, protože mi už není osm. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že tehdy byly objektivně lepší a proto jsem vznesla ten dotaz veřejně (wave)
Byly. A nejen pralinky. I když objektivně přiznávám, že já sám opravdu nemám důvod fňukat, protože si důchod po všech stránkách, včetně úzkých mezilidských vztahů, skvěle užívám. Ale kolik takových nás je? 🙂
Škoda, že už nenajdeš výrobce, Orion je značka, ale patří to Nestlé..no a pokud se dělají pralinky v Polsku, chutnají,jak chutnají….
Tradiční Orion Pralinky s lahodnou rumovou příchutí.
Cukrovinka s tekutou náplní a rumovou příchutí máčená v polevě 24 %.
složení: cukr, pitná voda, ztužený rostlinný tuk, kakaový prášek se sníženým obsahem tuku, aromata, emulgátory (slunečnicový lecitin, polyglycerol-polyricin-oleát), kakaové máslo. Může obsahovat stopy arašídů, ořechů, mléka a sóji.
trvanlivost 9 měsíců.
Jo, to je to složení. A taky nemám kupovat cukrovinky na benzínce, že… No nic, podruhé si je už nekoupím (shake)
Musím souhlasit, není to ono. Čokoláda mizerná, ta náplň je už jen sladká, rumově to vůbec nechutná. Taky jsem je jako dítě měl moc rád.
Alasdaire díky ještě za ten včerejší komentář – že sněžný levhart je irbis a je to bratránek od tygra. To jsem opravdu nevěděla, musím to kapku nastudovat.
A cestovní horečka půl roku předem? To není horečka, to je prostě touha a veliké těšení! (inlove)
Jo, koukla jsem na obrázky a už se nedivím!
http://en.tuva.asia/137-irbis.html
A Dede vieš, že aj naši domáci kočičáci sú tigrova rodina? Na 90% sú geneticky rovnakí 🙂
(cat)
No, když vidím Čertíka lovit, řekl bych, že je to i víc. Ale zkoušet, jestli je nějaký tygr stejně mazlivý, jako Čertík, rozhodně nebudu. 😀