… a vyrostla mu veliká, převeliká. Nikdo neví, jestli to byla řepa červená nebo cukrová. Budu pro dnešek předpokládat, že šlo o červenou, neboť jsem mlsná. Řepa cukrovka je totiž pro mne spíš synonymem zablácených silnic nepředvídatelně blokovaných zemědělskou technikou, než pochutiny. (Ano, máme u nás právě řepnou kampaň:))

Červená řepa pro mě mohla po většinu mého života klidně růst v zavařovacích sklenicích – mám ji totiž ráda nakládanou. Nejlépe celé maličké řepičky, potom vroubkované plátky a teprve nakonec kostky. A když přijdou velikonoce, pak je ta správná červená řepa jemně nastrouhaná spolu se stejně nastrouhaným křenem – mňam!

Řepa:))

Minule jsme ale byly s Nikolou nakupovat a ona v zelenině sáhla po řepě. „Koukej, je pěkná, čerstvá! Uděláme si salát?“ „Proč ne?“ souhlasila jsem. „Když ho ovšem uděláš – já žádnej salát z řepy neumím:))“ I koupily jsme řepu.

Jablka – Matčino (použila jsem jen dvě)

Já pak měla všelijaká pobíhání, a když jsem přijela zase domů, byl v lednici salát. Červenej. „S čím to je udělané?“ pátrala jsem. Přece jen se z řepy dá udělat ledacos. „S jablky, citronovou šťávou, ořechy a trochou bílého jogurtu!“ hlásila Nikola. Takže řepa udělaná na sladko! Hm, to jsem nečekala. Nicméně bez váhání ochutnala. Páni, to bylo ale dobré!

Řepa a celer

Pár dní na to jsem opět slídila v zelenině po něčem inspirativním a zase na mě jukla řepa. „Proč ne?“ řekla jsem si podruhé a vzala dvě pěkné řepičky. Jablek mám doma kupu, ořechy taky… ale co takhle to zkusit na slano? Na záhoně mám nádhernej celer… Den předtím mi totiž Dana vychvalovala salát své kolegyně, který byl také z čerstvé řepy, ale tentokrát jemně nastrouhané s celerem, česnekem a zakysankou.

Na tomhle jsem to strouhala

A dala se doma do výroby. Nejhorší bylo to strouhání na jemno – když zkouším novou surovinu, ráda dělám věci ručně – je to citlivější. (Hm, příště kašlu na citlivost a beru si mašinu:)) Řepa byla čerstvá, šťavnatá, měla nádhernou barvu a saláty se dělaly velmi snadno. Zakysanku jsem neměla, použila jsem bílou Hollandii, která je doma pořád. Asi by to se smetanou bylo jemnější, ale co už. Slaný salát jsem jen dosolila a trochu nad ním zatočila mlýnkem na pepř.

Sladká varianta s ořechy:))

A díky své píli jsem tak získala prima zbraň na svůj obvyklý večerní hlad. Už vím, že mu neuteču, tak se na něj aspoň umím připravit. A díky tomu, že všechny suroviny jsou čerstvé, sezónní a něco z toho i domácí, tak si lichotím, že je to i zdravé:))

Podobné recepty najdete na netu, stejně, jako jsem je našla já – a mnoho jiných. Já sama oceňuju, že jsem pro sebe objevila červenou řepu i mimo zavařovací sklenice:)) Eh… máte taky rádi červenou řepu?:))