BTW: Hezky si to užij a zase se vrať!

BTW_dé_logoVčera odpoledne jsme s Danou ošetřovaly Ariinu bolavou tlapu, když se mi zmínila o něčem, o čem jsem do té chvíle neměla ani tušení: „Jestlipak víš, že je dnes svátek andělů? Andělů strážných?“

 

Překvapeně jsem se na ni zadívala. „Vážně?“ „No jo, prý bychom si dnes měli na sebe dávat víc pozor, protože andělé mají volno a slaví.“ Ta představa mě okouzlila. Když Dana odešla, tak jsem si uvařila kávu, sedla si se psy na zápraží a přemýšlela o andělech.

Život je boj, který si člověk bojuje sám, byť by se jeho ramena celou dobu dotýkala jeho spolubojovníků. Dokonce ani láska a přátelství nemohou odejmout z lidské duše strach, bolest a nutnost čelit životním volbám, byť jejich přítomnost je nesmírnou posilou a často dodává celému tomu boji aspoň nějaký smysl.

Toto přirozené a nezměnitelné osamění v člověku budí úzkost – co jsem já sám proti celému vesmíru? Můj život, i vše, na čem mi záleží, je vystaveno někdy opravdu krutým hrátkám náhody…

Jak s tím pocitem žít? Inu většinou tyto otázky ze svého vědomí celkem úspěšně vytěsňujeme, ale přijdou chvíle, kdy se jim musíme postavit. A právě to je čas, kdy se nejspíš zrodil anděl strážný:))

Pokládám hrneček od kávy na zem, protože na klín se mi naléhavě nasunují dvě dračí hlavy, bílá i černá. A já si uvědomím, jak skvělou práci odvedl můj anděl strážný v noci z neděle na pondělí, kdy Berry postihla torze sleziny.

Kdyby se Berry udělalo zle až poté, co bych je pustila na noc ven, našla bych ji ráno buď umírající, nebo mrtvou. Kdyby se nám s doktorem jako zázrakem (díky andělé!:)) nepodařilo na klinice torzi napravit při manipulaci na rentgenu, musela by být Berry operovaná a určitě by teď blaženě nemhouřila oči, blahobytně rozvalená pod mojí laskající rukou na sluncem zalitém zápraží.

Kdyby Nikola nepřijela náhodou o den dřív, než plánovala, byla bych v tom průseru úplně sama, a kdo ví, jak bych byla v noci dojela z hradecké kliniky domů – jen díky její přítomnosti jsem dokázala udržet oči otevřené a neusnout za volantem. A to jde jen o uplynulé čtyři dny!

A tak si představuju anděly slavící svůj svátek. Anděly odpočívající, klevetící, bezstarostně si užívající, protože pro jednou nemusejí držet ochranné ruce nad svými svěřenci. Dovedu si představit ty historky, kterými mohou trumfovat jeden druhého – uhlídat lidi je jedna velká potíž:))

S úsměvem se zadívám do modrého nebe a v duchu jim všem s vděčností zamávám. A tomu svému ještě popřeju: „Hezky si to tam s kamarády užij, ale prosím, zase se vrať!“

 

A co vaši andělé strážní? Taky se, chudáci, tak nalítají?:))

 

Aktualizováno: 2.10.2014 — 21:43

66 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Mám moc ráda červenou řepu, nakládanou,v salátech, peřenou,v boršči…. i sušenou jako chipsy…..

  2. Jo, jo naběhá se. A dneska měl i křídla od bahna, chudáček. Bojím se, že má špicovou storku na příští svátek. 😛

    Jinak držím všem palce, aby se nejen ty poraněné tlapky v dobré obrátily.

    1. Ahoj JJ, já ostuda teprve teď našla tvůj komentář – a hned mě zajímá, jakou že historku bude mít tvůj anděl na příští sváteční setkání! 🙂
      Tak se snaž, ať si taky někdy může sednout (inlove)

  3. Do angeológie som tak trochu jukla, je to strašne komplikovaná veda a keď som do tej obrovskej bichle ( formát A4 a vyše 400 strán ) nazrela, bola som mierne vydesená. (wasntme)

    Na strážnych anjelov verím. Ten moj má pri mne roboty ako na kostole. Ale myslím, že strážni anjeli majú aj takých menších pomocníčkov – anjeličkov. (angel)
    A nazdávam sa, podľa vlasných skúseností, že to nemusia byť vždy ľudia (cat) (dog) (heidy)

  4. Jeden andel se mi houpa na retizku na krku. Dostala jsem ho od mamky k promoci a mame spolu maly riual. Pred kazdou jizdou autem ho pohladim a reknu mu :“ted davej pozor…“ Junioruv strazny andel ma brka na kridlech dost opotrebovana, jak je neustale ve strehu, ale zatim to oba zvladaji.

    1. Epulko, to je hezké, s tím andělíčkem a maminkou! (inlove) No a klučičí andělé – ti snad musí mít služby po dvou naráz (chuckle)

      1. Ochrance ridicu je Sv. Krystof. Kazdy synovec,kdyz zacal jezdit, tak Krystufka ode mne dostal.

        1. Já jsem dokonce na Kryštofa narozená a když jsem začala před čtyřmi lety jezdit, tak jsme ho dostala od Baty 🙂

  5. Milá Dede, můj anděl strážný, má tu a tam velkou pohotovost. Nejvíc práce měl když jsem byla u koní a dodneška mu zůstává auto. Já na strážné anděly věřím, protože někdy si můj mozek vezme dovolenou a to má potom chudák co dělat. Díky můj andílku strážný!

    Včera jsem strakapouda našla na druhém obrázku. K nám také přilétá, prohlíží borovice a někdy zuřivě mlátí do ptačí budky. Její vletový otvor zvětšil tak, že se tam vleze, ale ještě nikdy v ní nezahnízdil. Navíc tím porušil velikost a z malých pěvců také nikdo nehnízdí.

    Dede, aby jsi nebyla v problému s hrudní končetinou u Ari sama, z loajality jsme se s Ajvi přidaly. Včera odpoledne MUSELA tryskem probíhat stěny hlubokého úvozu a při jednom doskoku na dno úvozu začala kulhat. Kulhá dodnes (pravá přední a je to v zápěstí), ale to ji nezabránilo dnes ráno utéct (fubar) a bláznivě se honit tryskem s černou skorokníračkou, Střapinou. V mokré vysoké trávě si daly obě děvenky zabrat. Vrátila se šťastná a domů odkulhala málem po třech. Teď nechce chodit ani do schodů a ze schodů. Počkám jak se to vyvine do pondělka.

    1. Alex, Ajvinka si to pořídila naprosto přesně jako Ari – jako přes kopírák. Tak ať se rychle hojí! (inlove)

  6. Myslím, že moji andělé strážní se namakají, až jim křídla pelichají, protože často mám dojem, že moje myšlenky se předbíhají před tělem, snažím se stihnout víc než jde a vůbec tak všeobecně to vypadá, že by mým andělům strážným měli přidělat ke křídlům i raketový pohon. Ale! Sice jsme se dneska málem srazila s autem, když jsem cestou od zubaře s nemocnou Kačkou konzultovala v hands-free, co jí mám koupit k jídlu (díky, andělé, toho blba v šedým autě bez světel jsem fakt neviděla), nicméně když tenhle víkend dodělám překlad knížky, tak třeba budu mít zas trochu volnější režim (jako že nebudu pracovat 10 hodin denně) a ti andělé si taky na chvilku sednou, protože budu šít a tam mi hrozí jedině to, že bych si přišila prst k hadře- no a tak úplně neschopná snad nejsem 🙂

    1. Poslední verze Zákona o provozu na pozemních komunikacích telefonování za jízdy striktně a totálně zakazuje a to i přes handsfree! Já osobně, když sednu do auta, napřed vypnu mobil a teprve potom startuji. Co je jeden uniklý telefonát, proti zdraví a životu?!?

      1. S tím souhlasím a jsem pro to v autě netelefonovat ani přes HF a to bez ohledu na to jestli se to smí nebo ne, ta verze zákona kdy se to smělo byla naprosto nesmyslná, ohrožení netkví v tom, že řidič něco drží v ruce – to bychom mohli rovnou zakázat manuální převodovky, protože ty musí řidič taky jaksi chytat do ruky. Ohrožení tkví v tříštění pozornosti mezi řízení auta a telefonát.

        1. Zákon říká: Řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.
          Nedržím ho. A pokud by toto mělo vstoupit v zákon, muselo by být zakázáno sahat i na rádio.
          Upřímně, v devět večer bez rádia domů nedojedu, protože usnu.

          1. Taky jezdím a telefonuju přes handsfree. Stejně jako Matylda si potřebuju za nočních jízd povídat, abych neusnula a Baty mi už několikrát pomohla překonat ty momenty, kdy bych sama jet nemohla.
            Netelefonuju ve městě, ale u nás na okreskách s tím nemám problém. A to se považuju za opatrného řidiče, dbalého pravidel.

            1. Vida, vida, tak ty máš tu čest, znát i jméno jednoho z andělů? Matylda dostala Kryštofka a ty záchranu před spánkem v autě a ostatní asi taky něco mají,jen to všechno nevíme.On je to skromný anděl. Takže andělé jsou mezi námi, to je hezké. Anděli díky!
              (h)

            1. Zákon říká, že řidič je povinen se věnovat plně a výhradně řízení vozidla, což obnáší neustálé sledovaní veškerého dění okolo. Jakákoli jiná činnost, včetně ladění rádia, už je tedy se zákonem v rozporu, ostatně před několika lety mi jeden takovýto ladič, který si nevšiml, že stojím na semaforu na červenou, totálně zrušil auto a jen náhodou to skončilo jen ,,plechovou“ škodou. A u nových aut je ovládání radií řešeno pomocí páčky pod volantem. Navíc: dlouhodobý pobyt v prostředí, kde je hladina hluku nad 60 dB, nevratně poškozuje sluch a auto, kde by hladina základního hluku byla pod touto úrovní, na našem trhu není k mání, pokud nejezdíte v RR. Takže puštěné rádio v autě = ničení sluchového nervu a současně i poškozování vestibulárního aparátu. Výsledkem je ztráta schopnosti vnímat tiché zvuky, ztráta schopnosti vnímat vysoké tóny a tím i ztráta požitku z poslechu kvalitní hudby, migrény, kolísání krevního tlaku, závratě, poruchy rovnováhy a následně markatní zvýšení rizika cévních mozkových příhod.

                1. Riskujete mnohem víc, ale až to zjistíte, bude už beznadějně pozdě. A pokud skončíte ve škarpě sama, budiž, ale vědomí, že jsem svou blbostí někoho zmrzačil, nebo zabil…

          1. To je logické jen zdánlivě. Je celkem dobře odpozorováno, že telefonát pohltí z řidičovy pozornosti podstatně větší díl než potlach se spolujezdcem. Nevím proč to tak je, nejsem psycholog, ale souhlasím s tím.

            1. Spoolujezdec obvykle zmlkne na místech jako křižovatka. Telefonující je nevidí.
              Ale vím o lidech, kteří kdyby nemohli telefonovat za jízdy, tak nemůžou dělat svou práci. Nebo by museli s sebou vozit sekretářku.

              1. Takoví lidé svou práci nezvládají a měli by být přeřazeni na jiné místo. Normální je, dělat max. 9 hodin denně, pokud nejde o směnný provoz a práci si zorganizovat tak, aby během řízení vozidla nebylo nutné dělat nic jiného, ono kvalitně řídit auto je totiž práce natolik náročná, že by ji nikdo neměl vykonávat v souběhu s čímkoli jiným, což zákon ostatně výslovně nařizuje, jenže Češi a bohužel i Slováci, (čím víc na východ, tím je to horší), jsou velmi neukázněný národ. Já sice rádio v autě mám, protože bylo součástí základní výbavy, ale ještě jsem ho nepustil a nehodlám tak činit ani v budoucnu. A pokud jde o únavu: léty ježdění jsem si vypěstoval reflex, že dokud držím volant, necítím únavu, odpadnu až v momentě, kdy bezpečně zaparkuji, jenže to je také o tom, znát své schopnosti a možnosti a nikdy nejít za hranice toho, co bezpečně můžu.

                  1. Pracoval, ale ve firmě, která byla švédská a nešéfovali jí neschopní břídilové, protože komu normální pracovní doba nestačí, ten se na své místo prostě nehodí. A K tomu, abych vyřizoval telefonáty během jízdy mne za celých devět let, co jsem u oné firmy působil, nikdy nikdo nedonutil. Donutili mne jen k tomu, že mne prozvonili a já jsem zavolal z nejbližšího parkoviště.

                  2. Nebo že nikdy nebyl svým vlastním šéfem ve firmě, kde se nepracuje rukama, ale hlavou. 🙂

                    1. Vlastním šéfem jsem byl, když jsem běhal po melouchách, ale práci jsem si dokázal naplánovat tak, aby mě zabrala max. dvě hodiny denně ve všední den a čtyři o víkendu. A pokud jde o to, jak se u nás ,,pracuje“ (správně by mělo být: otročí); jezdil jsem na konzultace na pobočku do Vídně a to, co je u nás běžné, by si tam nikdy nikdo k zaměstnancům, nebo kolegům nedovolil, jenže na západ od nás mají fungující odbory a ty za své živitele, tedy zaměstnance, obětavě kopou. Takže podobné kecičky si nechte od cesty! To, že u nás je chození do práce otročinou, si děláme sami. A pokud šéf neumí firmu ukočírovat tak, aby se mohl na tým zaměstnanců 100% spolehnout a není schopen pracovní zátěž zvládnout normálním způsobem, tedy max. 8 hodin denně a pokud někam jedu autem, tak prostě nejsem k mání, tak ať toho nechá a jde pást husy!

                1. Ide o to, že v súčasnej dobe sa všetci buď naháňajú za ziskom (tí „hore“), alebo sa boja, aby o svoju prácu neprišli, preto sa chovajú ako nevolníci a sú pre „tých hore“ stále k dispozícii.
                  Keby skúsil nejaký referent nezdvihnúť mobil generálnemu riaditeľovi, može si na 2.deň hľadať nové miesto 🙁
                  Že pritom ohrozuje iných ľudí? To predsa p.generálny nevidí, a keby aj videl, je mu to jedno. Ak sa stane nehoda, na vine je predsa vodič (devil)

                  1. Přesně! Jenže tohle jsme si v 89. vycinkali! Dnes už, bohužel, nemáme šanci s tím něco udělat, protože na týdenní generální výstražnou stávku se tento připosraný národ nezmůže.

            2. Potlach se spolujezdcem, který mě vyžhaví doběla (vlastní dítě) určitě zabírá víc pozornosti než telefonát s babičkou. A i to dítě si nedovolí být do telefonu tak příšerný jako v osobním kontaktu.

              1. A ešte si zabudla na manžela, kt. je presvedčený, že ako ženská musíš byť za volantom úplne nemožná a ustavične Ťa komanduje a naviguje, napr.
                – No ako to šoféruješ ?!?
                – Prečo si ešte nezaradila 4-ku ?!?
                – Sleduj si otáčky !!! :@

                Inak u nás bežne vidno MLAMOJ-ov, kt. bežne jazdia s mobilom na uchu.
                MLAMOJ = MLAdý MOderní Jinoch 🙂
                Bohužiaľ, ja som ten výraz nevynašla 🙂

                1. Pokud můj muž chce, abych ho někam zavezla, tak neříká obvykle nic. Protože pokud řídím svoje auto, znám ho líp než on, a pokud řídím cizí, nabízím mu, ať si za volant sedne sám, protože já jsme si tohle blbý auto nevybrala 🙂 a řeči si může nechat.
                  Mně opravdu v autě pravidelně vytáčí jen děti- jo a ještě to umí můj táta, ten nemlčí. Jenže toho naštěstí vezu tak dvakrát za rok.

                  1. Nechat se vytočit je u mne projevem slabosti. A za celý můj život se to nikdy nikomu nepovedlo, i když těch, co to zkoušeli, bylo víc, než dost. Vrchol byl, když včas nepřestali, že jsem je poslal do míst nevoňavých a klidně odkráčel.

                2. Takového manžela bych zavřel do klece a nedával mu žrát! Nebo, když je tak chytrý, ať tedy řídí sám. Já jsem auto řídil s manželkou tak 50 na 50, než mi začala odcházet a nikdy jsme něco takového neřešili; Jeď si, jak umíš, radit budu pouze tehdy, když se na něco zeptáš, nebo bude bezprostředně hrozit katastrofa, např. zvukové efekty po upadnutí výfuku.

              2. To je otázka volby probíraného tématu a reálné autority rodiče, (Buď se začneš chovat slušně, nebo půjdeš po svých). A telefonovat za jízdy se nesmí, takže diskutujeme o ničem, což poznáte v okamžiku, kdy dostanete čtyřmístnou pokutu a body dolů.

  7. Můj anděl strážný to má se mnou asi těžké – ani ne proto, že bych žila snad nějak nebezpečně, ale proto, že na něj vlastně nevěřím (což je divné, protože já ho viděla, když jsem byla předškolčátko – stál ve dveřích staré kuchyně, když mi bylo strašně zle a jako mávnutím proutku se mi ulevilo. A na důkaz, že nebyl halucinací, mi nechal v ruce pírko ze svých křídel (angel) ).

    Já totiž, jak jsem stará, tak jsem hloupá, pořád věřím v lidi … je to divné, ale je to tak. Pořád si naivně myslím, že si můžeme pomáhat mezi sebou, že jeden druhého potřebujeme – někoho, o koho se dá opřít … a to o éterickou bytost nejde.

    A když zklamou lidi, jsou tu ještě moje zvířata, moje vzpomínky, moje krajina, jsem tu ještě já – to všecko mi pomáhá. Možná, až toto všecko pomine, budu se muset k tomu mému strážníčkovi nakonec vrátit (nod) .

    1. Ygo, věříš správně (inlove) Ostatní lidé, zvířata i krajina… všechno je strašně důležité a díky tomu nemusíš na anděly po většinu času ani vzpomenout 🙂
      Někdy však přijdou chvíle, ve kterých jsi sama a musíš být sama, protože to z principu nejde jinak – i kdyby tě v tu chvíli někdo držel za ruku. A to je asi ta chvíle, kdy člověk toho nehmotného průvodce ocení (inlove)

      A líbí se pozornost tvého anděla – nejen pomohl předškolkátku, ale i pozdrav zanechal (angel)

  8. No aby ne, já jsem asi potřebovala hromadu strážných andělů, zejména co se narodily děti a jsou hodně andělůpotřebné. Momentálně ten Kubův určitě neslavil a činí se, protože synek pořádá expedici do Arménie a zpět se čtrnáctidenní zastávkou v tureckých jeskyních, kam dostal pozvánku na expedici. Jedou ve dvou VW Bus, auta jsou podle mne starší než kluci, myslím, že jejich čtyři andělé potřebují hodně posil a střídání.

    1. Inko! Z jistého hlediska tě lituju (člověk si ty starosti prostě dělá), ale jinak musíš být sakra hrdá matka! (inlove) Tahle výprava zní úžasně – kluci budou mít zážitky na celý život. Nebudou psát o cestě nějaký blog? To bych si opravdu přečetla 🙂
      Tak držím palce ať si to dobře naplánujou, potom zdárně užijou a šťastně se vrátí (wave)

      1. no, ono je tohle lepší zlo, protože původně to bylo Kaspické moře přes Írán. No a jedou dva kluci a dvě holky, jejich ale svobodné. Takže byli mírně masírováni a nějak se stalo, že změnili trochu itinerář. Ten je:
        Praha – Brno – Bratislava (SK) – Szeged (HU) – Temešvár (RO) – Svatá Helena – Banát (RO) – / 1 den pauza / – Sofie (BUL) – Istanbul (TUR) –
        Samsun (TUR) – Rize (TUR) – Batumi (GRU) – Kutaisi (GRU) – hory + voda- nahoru a pak směr Tbilisi (GRU) – hory voda – směr Arménie – hory + voda – Jerevan (ARM) – hora + vody – směr Gruzie – Vardzia skalní město (GRU) – směr Antalya (TUR) – Istanbul (TUR) – Soluň (Ř!) –
        Athény (Ř) – Vlore (ALB) – Tirana (ALB) – Shköder (ALB) – Sarajevo (BiH) – pobřeží Chorvatska eště nevim jo – Rakousko – ČR
        Kuba končí někde po té Vardizii, každopádně nechtějí jet se slečnou do Albánie, té mají letos dost, ona hory a on vodu
        Včera byli ve Svaté Heleně

  9. S těmi anděly to je zajímavé, mystikové mají „andělologii“ dost propracovanou, vědí jak se který anděl jmenuje (jména vesměs jsou to dosti bizarní, pravděpodobně hebrejská, nevím nejsa znalec) a vědí co který anděl dělá a má na starosti. A že je těch andělů pořádná rota! Kde tyhle informace vzali…to by mně věru zajímalo. Když jsem se jich na to ptal, neřekli nic, jen se tvářili tajemně, v lepším případě odkazovali na literaturu, což byla informace k ničemu protože to pak jen posouvá otázku tím směrem, kde informace vzali autoři literatury.

    1. Alasdaire, já jsem na andělologie letmo nahlédla, když jsem pojala úmysl tohle nepsat. Zjistila jsem, že je to asi tisíckrát složitější, než jsem tušila 😛 Takže jsem zůstala u zcela laického pohledu (inlove)

  10. Pekné Dede,tiež verím na anjelov strážnych,tiež sa tu detskú modlitbičku denne modlím a ďakujem,pretože so mnou majú strašne moc práce.Tú oslavu im prajem,dobre že som nevedela,že včera som bola ponechaná sama na seba.
    Nedávno som čítala anketu o tom, ktorá emocia v našom živote prevláda.Veľmi sa to líšilo.Niektorí písali,že láska,iní túžba a podobne.,A ja som po starostlivom Zvážení prišla na to,že u mňa prevláda strach.Strach o svojich blízkych,o seba…proste strach.Takže asi tak ako u IO-ten môj sa namaká!!/ale zatiaľ to stíha/

    1. Verenko, mluvíš mi ze srdce… s tím strachem. Čím víc miluješ, čím víc tě život obdaruje, tím větší drápy má strach – v sázce je prostě příliš mnoho (h)

    2. Strach ne. Starosti. Strach je pro mě až ta děsivá, skoro ochromující emoce, která se vyskytuje naštěstí jen občas.

  11. Na anděly strážné věřím DEDE. A ty jsi to moc krásně napsala. Pohladilo mi to duši po ránu.

    Můj anděl strážný se také nalétá a mnohokrát mi i mé rodině pomohl.

    Však se také před spaním modlím tou známou dětskou motlibičkou :
    “ Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku opatruj ji ve dne v noci, od škody a od zlé moci. “

    Míša

    1. Ano Míšo, je to tak 🙂 Každý den nejdřív poděkuju za všechno, čeho se mi dostalo… a teprve pak si možná troufnu něco přát 🙂

      A ona dětká modlitbička ještě pokračuje, viď?
      „Duši tělo opatruj, andělíčku, strážce můj“ (inlove)

      1. Já samozřejmě také nejdříve těm nahoře poděkuji za vše a pak poprosím.
        Míša

  12. Můj anděl strážnej má křídla ošoupaný až na paty.
    Ale poslední dobou se snaží! Koukni do Domku. 😉

    1. Jo – ještě mám jeden komentář k tématu „andělé mají volno (a tak dělají blbosti)“.
      Konkrétně jistí černobílí andělé.
      Inspirativní andělé!

      Melly má uši
      a ty jí sluší.
      Kólie hrozná
      (brzy se pozná)
      ty její uši
      zubama zruší.

        1. Aniž to tuší,
          pažravá kólie
          popíše tuší
          průhledné fólie.
          (chuckle)

          Ne, to ještě neudělala, ale jak mi sežrala ten telefon, tak nejen že okousala kryt, ale pohnula tam něčím tak šikovně, že telefon nejde nabít. A já se mám zítra stěhovat a nejsem domluvená s řidičem na přesnou hodinu. No a telefon samozřejmě co? Chcípá!
          Donyštěně toho ničí málo, ale zato důkladně.

          1. Kólie!
            Co ti je?
            Proč popsalas tuší
            Průhledné fólie!
            Teď přijdeš o uši!

            1. Štěně se nabije
              když mobil nežije
              telefon pak nahradí
              vlčí vytí z podhradí.

              No, computer ještě nesežralo, že? Naštěstí…

              Podrbej černého chlupatého andílka, Melině v poslední době roste dobře rozeznatelná svatozář.

              1. Neříkej dvakrát! U telefonu taky začínalo od nabíječky. Noťasovou nabíječku už taky vytáhlo ze sítě…
                Ale noťas mi nesežere, protože co? Protože není novej!!! Noťas mi odejde do věčných lovišť pěkně po svých.
                (Jedna z nutných položek při výměně Makovýho domku za Dřevěnej je koupě novýho noťasu, kterýmu funguje mechanika a neupadávají mu klapky.)

                1. Nedávno jsem pro Stáňu (blbě vidím, potřebuji velký displej,) koupil za 10 litrů Lenovo bez O. S. 17″ displej, velká klávesnice UEFI boot jsem vyhodil a nainstaloval Ubuntu 14.04.1 Stáňa přišla na to, že má cosi jiného, než Widle až po týdnu a, kupodivu, vůbec jí to nevadí. (rofl)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN