HOST DEDENÍKU: Míša – Honásku náš…

0926hep1_1Je úterý 23. 09. 2014 ráno. Budík na mobilu se rozezněl a já nepříliš ochotně vstávám. Otevírám dveře a opatrně našlapuju, než rozsvítím. Je to síla zvyku. Jenže nikdo nepřibíhá a neskáče na křeslo a nevrhá se mi kolem krku. Nikdo nemňouká. Dochází mi, že už není mezi námi.

 

Je to jako zásah palicí do hlavy. Honásek už není. Včera 22. 09. 2013 zemřel. Bylo to rychlé. Vše začalo v neděli záchvatem epilepsie nebo mrtvičky. Jeli jsme na veterinární pohotovost. Byl prohlédnut a dostal léky. V noci na pondělí se to zhoršilo. Byl dezorientovaný a nespal. Pořád se snažil zalézt do koutů. Pak se snažil dostat ven a nešlo mu to. A my ho trpělivě celou noc odněkud vyndávali. K ránu na páníčkovi usnul. Pondělí bylo zlé. Už se nepostavil. Ležel jen bezmocně a škubal sebou. Oči už byly jinde. Odpoledne jsme ho odvezli na veterinu. Kde pokojně a klidně zesnul. Bylo mu 18 let a 3 měsíce.  V úterý ho manžel pohřbil na chatě.

 

0926hep1

 

Ale dost tohohle smutného vyprávění. On by určitě nechtěl, abychom smutnili.

Raději zavzpomínám na život s ním.

 

V roce 2005 se konala u nás v Plzni umísťovací výstava koček. Sice jsme doma už jednu kočičku měli, ale jak víte, Hepinka byla vždy spíše kočička mého syna Peti. S oběma syny jsme se na výstavu vypravili. Nesli jsme kočičkám z útulku nějakou baštu a jen tak, kdyby náhodou, jsme si též vzali přepravku. Na výstavě jsme obešli klece a mě zaujal starší bílomour, který se ustrašeně krčil v kleci.

 

0926hep2

 

Paní z útulku v Podbrdsku mi říkala, že už je na 3 umísťovačce. A že by potřeboval domov, že mu v útulku není dobře. Pohlédla jsem mu do očí. Byly krásně zelené. Ale také nedůvěřivé a smutné. A já v tu chvíli věděla, že je můj. Můj starší syn Petr mě ještě zatáhl k zrzavému koťátku, ale já mu řekla, že koťátko si někdo rád vezme. A my si vezmeme Honzíka. A to jsme také udělali.

Počáteční sžívání s Hepinkou nebylo úplně jednoduché. Ale kočičáci si to mezi sebou vyřídili, takříkajíc ručně. A byl klid. Po celých 9 let sice neusínali v klubíčku, ale myslím, že se měli rádi. Dokázali spát vedle sebe, nejraději na postelích páníčka a paničky.

 

0926hep3

 

Honzík byl vděčný kocourek. Mazlicí a tahací. Ale uměl si vehementně říct o jídlo. Jídlo byla jeho velká vášeň. Po počáteční radosti, že má vždy plnou misku, kdy žral úplně všechno, se nám trochu rozmlsal. Jak říkal s úsměvem můj muž: „Náš kocour není přece žádná popelnice.“

Ale rádi jsme mu kupovali dobré kočičí paštičky, vařili kuřecí a hovězí masíčko. Miloval jogurty a vždy dostal vylízat kelímek. To uměl znamenitě dočista. S chutí a radostí v oku se vrhal na misky. V posledním roce si oblíbil kočičí mléko a my mu ho rádi kupovali, i když bylo dražší než to kravské. Co bychom pro něj neudělali.

Dělávala jsem si z něj legraci, že nám vystojí důlek před špajzkou, kde měl jídlo. Rád tam postával, významně na nás hleděl a hladově mňoukal. Prostě hladem týraný kocourek, co jedl nejméně 5 x denně.

 

0926hep4

 

Byl také velice komunikativní. On nám odpovídal. Bavil se s námi. V posledních letech spával s námi v ložnici. Vždy se uvelebil do klubíčka. Tlapičky pod bradu a ocásek pod nos. Ráda jsem ho držela za pacičku. Když se mu to líbilo, tak mě nechal. Když neměl náladu, ruku mi něžně odstrčil. Zvláštní bylo, že neměl v oblibě pelíšky. Prostě postel je postel. Zvláště ta páníčkova. Rád mu ležel na kalhotách, položených na posteli. Asi aby mu páníček nezmizel.

Když jsem se podruhé vdala a můj manžel se přistěhoval k nám domů, tak si ti dva padli do oka. Léty to zesilovalo a poslední 2 roky, co je manžel v důchodu, už to byla symbióza dvou duší. Povídali si spolu, vařili spolu. Prostě parťáci. Večer si Honzík s oblibou zalehl na sedícího páníčka v křesle a spinkal. Páníček ho občas pohladil. Prostě chlapi sobě. Až jsem někdy trošičku žárlila.

Moc mě i manželovi chybí. Doma je tak prázdno. Spi sladce čumáčku náš kočičí.

 

0926hep5

 

Neplač, paničko, ani ty, páníčku. Mě už je dobře. A něco vám přes CD posílám.

 

Já vím Honásku, že jsi to zařídil ty. A jestli to v sobotu dobře dopadne, dám vědět příště.

 

 

 

Míša a Petr

 

(Míša je zde vítána jako host Dedeníku, aby se mohla rozloučit se svým kocourkem:))

 

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:33

41 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Znám ten pocit, je to skoro půl roku, co nám odešel Macíček a pořád mi moc chybí.
    Až jednou půjdu za Duhový most, těším se na všechny, kteří už tam jsou – budu v báječné společnosti!

    1. Alco, po kazdem doacim stvoreni zustane prazdne isto.

      Jinak jse opravdu moc rada, ze te zase vidim/ctu. (inlove)

  2. Honásku, dnes je to týden, co jsi od nás odešel za duhový most.
    A i když doma máme to malý éro Fouska, kterého jsi nám přes CD určitě poslal, tak stále na tebe vzpomínáme.
    Byl jsi totiž jedinečný kocourek.
    Spi sladce čumáčku.

    Míša a Petr

    1. To je príma Míšo, že jste si zase vzali staršího kocourka z útulku.(h) Honem jsem běžela se podívat, jestli jste si vybrali. Tak ať vám Fousek dělá radost a ať se zalíbí i Hepince! 🙂

    2. Taky jsem si Fouska našla. Krásný kocour! Blahopřeju Fouskovi i vám a přeju spoustu dalších šťastných společných let.

  3. Tak už ho máme doma. Jmenuje se Fousek. Je to bílomourek a je asi 5 až 6 let. Má medové oči a je to éro. Vůbec se nebojí. Je tu jako doma. Hepinka na něj syčí a on jí má na háku. Žere jako kyselina.

    Vnesl k nám domů zase radost. A můj muž se poprvé od pondělka usmívá. Až na fotíme nějaké fotky, napíšu zprávu.

    Míša z Plzně

    1. Míšo, to je skvělé! A navíc jste zase dali domov staršímu kocourkovi – to zase přibude tam nahoře hvězdička! (inlove)

  4. Hmm, v jednom plzeňském útulku je jeden krásný smutný mourek, jmenuje se Raul. Kdyby u nás bylo ještě místo, tak by šel určitě k nám.
    Jinak tam bydlí ještě dva velmi sympatičtí mourovatí „řízci“, kterým, když to jde, posílám nějaký dárek pod strom(eček).

  5. Mila Miso,

    laskyplny nekrolog pro Honaska. (u) A na tu sobotu preju stastnou ruku a otevrene srdce.

  6. Krásná vzpomínka na milovaného kocourka, milá Míšo! Měl se u vás opravdu báječně – a teď jsem zvědavá, jaký přírůstek do domácnosti vám vybral. (inlove)

  7. Eh, mohla bych poprosit o přidržení palců? Ari včera špatně došlápla a pohmoždila si pravé zápěstí na přední tlapce. No a v neděli se máme pokusit o zkoušky podle standardu rescue-stopařů. (wasntme)
    To není fyzicky náročná stopa (je krátká), ale je těžká „technicky“ (Ari si bude muset ze zamotance čtyř různých stop vybrat tu pravou). No a když už má zabojovat, bylo by fajn, kdy jí nožka dobře nesla 🙂
    Jinak pan doktor nařídil klid… asi mě z ní klepne, když ji nesmím pustit ven (whew)

    1. Dede, palečky budu držet pro maroda i pro zkoušky (y).

      Zkuz zabalit Ari packu do obkladu, i kdybys jí ho musela uvázat. Trixie se někdy drbe za uchem a má ho pak celé teplé. Někdy je to tím, že má v uchu nános, nebo nějaký típanec za uchem. Mastička nepomáhá, ale chladný obklad ano. Namočím utěrku, dám do lednice (nebo do mrazáku) a pak ležící Trixie přiložim na hlavu, tedy přes uši. A ona nejenže zůstane klidně ležet, ale tvrdě usně a leží třeba po celou dobu co my sledujeme film. Takhle ofačováná vypadá dojemně-legračně jako jeptiška (Jay jí pak říká „sister Mary Trixie“). A zjistila jsem, že jí tahle „chladná hlava“ uklidní i když má uši studené. Asi má tenhle pocit chladna na hlavě ráda. Na chlupatou Ari možná chladná utěrka nebude působit tak přímo jako na hladkou kůži Trixie, ale zkusit to můžeš (třeba přilož utěrku skoro zmraženou). Počkej, asi si Ari na chvíli lehne a přikrej jí hlavu – plus ten obklad na packu 🙂 (a nezapomeň to vyfotit 😀

    2. Palce držím, samozřejmě, milá Dede! (y) Jednak aby se neposedu podařilo udržet v klidu (chápu, že je to téměř nadlidský úkol), pak aby se tlapka zahojila a nebolela a konečně aby se v neděli na zkouškách zadařilo!

  8. Milá Míšo, odchod Honáška za duhu jsem už komentovala dříve, teď už bych se jen opakovala. Ale napsala jsi o něm moc hezky a fotka tvého manžela s Honázkem je za tisíc slov. Často jsi psala, jak se tihle dva měli vzájemně rádi a na fotce je to poznat. A Hepinka je moc krásná kočička – taková naše Woody ve světlém provedení.

    Moc se těším na radostné představení nového člena domácnosti.

  9. Krásný článek, nádherné rozloučení s úžasným kožiškem. 18 let je úctyhodný věk, prožil s vámi nádherné roky. Dobře vím, jak dokážou být kočky, co neměly vždy na růžich ustláno, vděčné. Je to zvláštní, ale opravdu se chovají maličko jinak než ty, které měly od malička své jisté.
    Držím palce, ať vyberete dobře a opět nastane symbióza. Je to nádhera, i když v důsledku draze zaplacená. Ale stojí to za to.

  10. Já už jsem četla rozloučení ráno a nějak mi vehnalo slzy do očí, protože na mne koukal ze skříně náš gerontík i když je stále ohromnej frajer. Člověk si nechce připustit jejich věk. Ale s klukama zase nabral do plachet, moc pěkně jí a moc hezky spolu žijí, dneska myl ráno Gafyho tak, jako jeho po toulkách mývala jeho slečna sestra a vypadal u toho úplně stejně jako ona.
    Honěsek se měl moc fajn a je zářným příkladem toho, že neexistuje neudatelná kočka, jen si musí všichni dohromady sednout.

  11. Míšo, udělali jste Honzíkovi nádherný kočičí život. A 18 let, klobouk dolů, to je kus chovatelské práce, zodpovědnosti a obrovské moře lásky (h) .

  12. Míšo, cítím s tebou, odchod milovaného zvířátka je vždy velkou ranou. Ale dala jsi Honáskovi báječný kus života a on Ti to vrátil všemi svými kocouřími způsoby. 18 let je na kocoura krásný věk, byl asi tak vrstevníkem našeho Micánka a toho už nemáme tři roky. Věřím, že nejlepším lékem na bolest bude nová kočičí dušička, která také po svém způsobu dokáže uchvátit srdce. (h)

  13. Milá Míšo, krásně ses s Honáskem rozloučila (h)

    A teď jsem opravdu zvědavá, jaká chlupatá dušička se objeví u vás doma (inlove) Dáš vědět, viď? (wave)

  14. Hodně štěstí vám i zvířátku. Můj Čertík už také dávno není ta vyděšená otloukací kulička, jako když jsem si ho přivezl. A také je pěkně zmlsaný! – Tohle si, pánečku, spapej sám, já chci svoji kapsičku! Vrk vrk brouk mňouk duc!

  15. MÍŠO, TVŮJ HONÁSEIK SE DOŽIL STEJNÝCH 18 LET JAKO NÁŠ PEJSEK HOKINEK.HOKINEK BYL TAKY PŮVODEM ZÚTULKU, VZALI JSME SI HO Z PLZEŇSKÉHOÚTULKU NA VALŠE A ODEŠL NÁM TAKY S ASISTENCÍ,PROTOŽE UŽ JEHO POSLEDNÍ MĚSÍCE ŽIVOTA SESTÁVALY JEN ZE SAMÉ BOLESTI, TAKŽE JSME MU PIOMOHLUI ODEJÍT.JE TO UŽ DVA ROKY, CO ODBĚHL V ORDINACI NAŠEHO SKVĚLÉHO VETA ZA DUHU. CHYBÍ MI HODNĚ, ALE JINÉ ZVÍŘÁTKO DOMA NECHCI,PROTOŽE BYCH TOMU NOVÉMU ZVÍŘÁTKU NEDOKÁZALA UDĚLAT TUTÉŽ HNUSNOU VĚC, JAKOU UDĚLALI HOKINKOVI PŮVODNÍ MAJITELÉ, CO HO CHOVALI DO ROKA A PŮL DOMA, A PAK HO KLIDNĚ STRČILI DOÚTUKLU. HOKINEK TAM NESKUTEČNĚ TEHDY STRÁDAL A SMUTNIL. TO, ŽE JSM E HO Z TÉ VALCHY VYSVOBODILI JEŠTĚ VČAS, BYLA PRO NĚJ VÁŽNĚ ZÁCHRANA ŽIVOTA. NÁŠ HOKINEK SE U NÁS MĚL JEŠTĚ LÉPE NEŽ V MY VŠICHNI DOHROMADY A MILOVALI JSME HO TAKY, I KDYŽ ON NÁS JISTĚ MILOVAL DALEKO VÍCE A BEZVÝHRADNĚ.V DOBĚ, KDY JSEM NA TOM BYLA OPSYCHICKY OPRAVDU HODNĚ ZLE, NASTOUPILA PSÍ LÁSKA A ODDANOST, ABY MNE Z TOHO SRABU VYTÁHLA. NEDOKÁZALA JSEMPÚŘEDLONI JEN SOBECKY PŘIHLÍŽETG, JAK SE PSÍK POHYBUJE SOBROVSKÝMI BOLESTMI, JAK U NEMÁ VŮBEC ŽÁDNOU RADOST ZE ŽIVOTA, AKŽE ODEŠEL ZA NAŠÍ PÚŘÍTOMNP OSTI, I KDYŽ TOHLE ROZHODNUTÍ FAKT BEZBOLESTNÉ A JEDNODUCHÉ NEBYLO.A ROZLOUČILA SEŠS S HONÁSKEM VBELICE KRÁSNĚ. UŽ HO NIC NEBOLÍ, JEN NA NĚKOHO Z VÁS ZA DUHOU ČEKÁ, JAKO ČEKÁ HOKINEK NĚKDE NA NÁS S JIŘÍM. A BLAHOPŘEJU TI K ROZHODNUTÍ A ODVAZE ADOPTOVAT DALŠÍHO KOŽÍŠKA.PŘEJU VŠEM KRÁSNÝ VÍKEND A HLÁSÍM, ŽE AŽ DO ÚTERÝ NA NETU NEBUDU.PŘIJEDE NA VÍKEND NAŠE PETRA.NÁVŠTĚVY VŽDY BYDLÍ V MÉPRACOVNĚ, KDE JE I MŮJ PC.POKUD MNE JIŘÍ PUSTÍ NA SVŮJ PC, JEN NAKOUKNU, ALEMOC SE ÚŠ ČASTNIT NEBUDU. PETRUŠKA JEZDÍ DOMŮ.MÁLO, MUSÍM SI JEJÍ DELŠÍ ÁVŠTĚVU POŘÁDNĚ UŽÍT.

  16. (h)
    Krásné vyznání milovanému společníkovi, kterému jste připravili pohodový život, byť s nesnadným počátkem.

  17. Honásek se opravdu dožil krásného věku a krásný život měl s Váma!!!

    a jste skvělí, že zas uděláte dobrý skutek (h) už se těším na zprávičku jak to dopadlo

  18. Milá Míšo,
    moc krásné rozloučení s milým kocourkem. Chybět bude už napořád, ale čas tomu smutku obrousí hrany – a až budete mít doma další nadělení, často budete říkat „… to by Honásek nedělal“ nebo „… celý Honásek“ a budete se u toho usmívat. A ta obláčková fotka je překrásná.

    Ad „Prostě hladem týraný kocourek, co jedl nejméně 5 x denně“ – co mi to jenom připomíná? Ziky například dneska snídal už třikrát (a to pominu ty noční granule, které tedy za jídlo vůbec nepovažuje). A to je štíhlý jako proutek.

  19. Honásek se dožil pro mě neuvěřitelného věku- 18 let se kočka polovenkovská nejspíš nedožije nikdy. A že se měl!
    Přeju vám v útulku šťastnou ruku.

  20. Milá Míšo, takové dlouhé soužití zanechá hlubokou stopu. Honásek byl opravdu kmet. Hlavně že se dlouho netrápil a teď už je mu hej. Zatím Honáska všude hledáte a postrádáte. Já Garyka moc postrádám a je to už přes půl roku od jeho odchodu. Ale mne žádná sobota nečeká.
    Moc se těším na zprávy z nadcházejícího dne. Něco velikého nebo spíš malého se chystá. 😉 Tak ať to CD nepoplete. (y)

  21. Honásek byl můj oblíbený kocourek – bílomourek jako Nynyška (inlove) … Míšo, napsalas mu krásné rozloučení, děkuju za to, žes nám ho takhle představila
    moc dobře vím jak to bolí, je mi líto že Honásek od vás odešel, i když se dožil opravdu krásného věku… utěšit moc neumím, tak aspoň na dálku držím za ruku… on tam někde na vás určitě počká (h) (h) (h)
    a rozumím dobře tomu dovětku??? že by se už něco chystalo? a v sobotu? tady u nás je v sobotu umísťovačka, ale vy jste z Plzně… že byste jeli do některého útulku?? prosím, prozraď víc (inlove)

    1. Bedo jedeme v sobotu do jednoho zdejšího plzeňského útulku se podívat na jednoho kocourka. S prázdnou určitě neodejdeme. Dám vědět.
      Míša

Napsat komentář: assol Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN