BTW: Podzim hýří barvami…

BTW_dé_logoExistují dvě věci, které většinu žen nenechávají v klidu, pokud jde o vnější tvar jejich já – a tím je jejich postava a vlasy. Zatímco nucené hubnutí, či v řídkých případech nucené tloustnutí, je věc dlouhodobá, experimenty s účesem a barvou vlasů se dají dělat okamžitě a výsledky jsou jasně viditelné. Obzvlášť, pokud jde o tu barvu.

 

Samozřejmě existují objektivně hezčí a méně hezké odstíny vlasů, ale v podstatě na tom nezáleží. To proto, že ten nejhezčí odstín se z pohledu jednotlivce samozřejmě vždy nachází na cizí hlavě. Takže zatímco se stovky dívek a žen vesele barví na všechny odstíny rezavé, přírodní zrzky si vlasy odbarvují nebo touží po havraních kadeřích.

Touha „něco si udělat s vlasama“ přichází s pučením ňader a mizí až s Alzheimerem, leda by dotyčná zešedivěla do opravdu apartní bílé. Zatímco dívky mé generace většinou prozíravě nechávaly generální změnu barvy vlasů až na období přechodu na střední školu, dnes mají školačky podstatně více odvahy i prostředků na to, aby jejich hlavy rozkvetly nevídanými barvami.

Psala mi tuhle přítelkyně, takto matka čtrnáctileté dcery, stručný leč emocemi nabitý mail: „Holka přišla od kadeřnice a má neonově růžové vlasy. Ne, nezabila jsem ji. Nemůžu ani zabít tu kadeřnici, protože k ní chodím taky. Bože, za týden začíná škola!“ Týden na to přišlo pokračování: „Vlasy vymýváním získávají ještě ostřejší odstín. Spolužačky ji obdivují. Nová třídní neomdlela a zřejmě to na ní nezanechalo trvalé následky.“

Řeknete si – dobrá, ve čtrnácti… ale ono to může nastat kdykoliv. Vím o tom své. Příroda mi nadělila světlé vlasy, leč onoho záviděníhodného platinového odstínu dosahovaly pouze v létě, kdy mi ty svrchní slunce vyšisovalo takřka do běla. Tím ovšem přestaly ladit se zbytkem vlasů a já s každým podzimem uvažovala, co s tím.

A potom jsem četla ten inzerát: Podzim hýří barvami, proč by vaše vlasy měly mít jen tu jedinou? Ano – proč? Vždyť mám stejně každý podzim na hlavě něco jako mnohobarevnou srst!

I začala jsem experimentovat. V patnácti to byl krotký heřmánek, potom následovaly pokusy s odbarvovačem. Brzy jsem zjistila, že ať zkusím jakýkoliv zajímavý moderní odstín – třeba zlatokaštanový – výsledek se rychle sjednotí na jediné barvě: rezaté. Mám světlou pleť a modré oči, takže jsem vypadala relativně přirozeně, leč pohříchu nikoliv dobře. Na pár let jsem rezignovala.

Byla jsem již dospělá žena se dvěma odrostlejšími dětmi, když jsem se rozhodla jít na to jinak. Obarvím si vlasy na tmavo! Když už mě něco napadne, s realizací neváhám. Učinila jsem tak a nestačila zírat. Bylo to hezké, jenže jsem to nebyla já! Tři neděle jsem to snažila rozdýchat, ale poté, co jsem nepoznala svůj vlastní odraz ve výkladní skříni, povolily mi nervy.

Jak jsem již řekla, když mám nápad, neváhám. Bohužel. Ano, koupila jsem odbarvovač a aplikovala ho. Výsledek předčil všechna moje očekávání. Bylo to příšerné!

Tam, kde byla původně tmavá barva, vznikla – jak jinak – šílená oranžová. Kde byly u hlavy vlasy odrostlé, tam se objevila barva sírově žlutá. Zděsila jsem se. Druhý den odpoledne jsem měla důležitou tiskovou konferenci – copak tam mohu jít s vlasy barvy zvýrazňovačů? Mezi pankáče možná, ale do práce? I volala jsem SOS své kadeřnici a napůl s pláčem jsem ji prosila o okamžitou pomoc.

Ráno jsem se vplížila do metra a litovala, že není prosinec a nemůžu mít na hlavě kulicha. Navzdory tomu, že pospávající Pražané snesou hodně, budila jsem pozornost. Ovšem nebyly reakce pouze záporné – s nelíčeným zájmem a kupodivu bez výsměchu se po mně ohlédlo pár mladých mužů. Na chvilinku jsem zaváhala – nejsem nakonec zbytečně úzkoprsá?

Nejhezčí však byla reakce dvou mladičkých dívek, které měly na hlavách podstatně mírnější variantu mých šílených barev. Na moji kreaci se dívaly s vyslovenou závistí. Ony měly na rezatých hlavách jenom žluté proužky!

Nakonec však na tu tmavou barvu došlo zase a já se v ní začala cítit dobře. Díky tomu, že mi barvy na vlasech moc nedrží a tmavé odstíny přece jen snesou výraznější experimenty, jsem se dostala do pro mě ideálního stavu – barva mých vlasů je příjemně nestálá a já přitom nevypadám jako hipík.

No milé dámy, podzim je tady a bude hýřit barvami. Proč by vaše vlasy měly mít jen tu jedinou?

Aktualizováno: 22.9.2014 — 18:46

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děkuju za skvělé příspěvky (rofl) Já se ještě přidám, ale až později… dnes (eh, vlastně včera) se mi to nepodařilo stihnout (wave)

  2. barvy na vlasy, mohla bych vyprávět ságy… do dvanácti stříhaná podle kastróla, aby vlasy zesílily, blondýna do patnácti, pak barevnej ježek ala punk, pak tomu otec říkal poscaná sláma, potom období postupně sestříháno nahoře blond, dole tmavá, pak konečně dlouhé vlnité vlasy v létě špinavá blond, v zimě myší šeď, a pokus o kaštan, potom zase nakrátko platina střih tzv. bobek… Fakt je, že tmavá barva pro mne znamená výrazně se líčit včetně obočí, jinak připomínám flek na zdi. Pokud nebarvené nebo netrvalené vlasy, tak velice rychle se mastící. Výsledkem je skoro 30let blond, ale má to háček, nelze platina ala Marilyn, ani med či blond do zlatova, potřebuji studenou střední blond, prostě blondýna s modrým podtónem či blond neutral, a to se poslední léta nenosí. Za posledních 10 let mi přestaly vyrábět čtyři druhy barev, které mohu použít, teď už samozřejmě mám některé vlasy do plesniva, žádná pěkná šedivá či bílá barva. Shánění barev a jejich míchání je mou noční můrou, ale pravdou je, že barvená blondýna nevypadá s odrostem tak nápadně jako tmavovláska či červenovláska a na tu plesnivou se furt ještě necítím. Každopádně jsem zvědavá, kam se svým barvením ještě dojdu, hena blond, pokud vím, neexistuje :oD … A zdravím Kačku, člověk má experimentovat za mlada, dokud to vlasy snesou a mně se její experimenty moc líbí. ;o)

    1. Yezi, s tím flekem na zdi jsi mě fakt dostala! (rofl)
      A chápu, o čem mluvíš. I když si obarvím na tmavo vlasy, mám pořád ještě světlé obočí a světlou pleť, takže taky umím vypadat bez dalších zásahů jako duch s kapucou:))
      Jinak barviček se taky ještě nějaký čas nehodlám vzdát, baví mě to – byť odstíny zvýrazňovačů už mě netáhnou (chuckle)

  3. Hm, experimenty s barvou vlasů mě – skoro – minuly. Mám, lépe řečeno měla jsem, vlasy hodně tmavohnědé a dlouho jsem je nechávala být takové, jaké mi narostly. I když jsem si ke svým zeleným očím představovala vlasy černé jako noc. Až tak někdy po třicítce jsem na ně občas použila barvicí šampón, ale vysněná havraní černá s kovovým odleskem to stejně nikdy nebyla. Jednou – nevím jaké hnutí mysli mě k tomu dovedlo – jsem si nechala vlasy zesvětlit na světle hnědou s blond melírem. To byl totální propadák, dnes už nevím, jestli se to vůbec někomu líbilo, ale já jsem se – přesně jak píšeš, Dede – cítila jako cizí osoba, kdykoliv jsem se na sebe podívala. Takže jsem se s úlevou vrátila ke svým tmavým barvám. Teď už se musím barvit, abych nebyla vrána šedivka, používám odstín pralinka. 🙂

    1. Hančo, pralinka? Jako belgická čokoláda: (inlove)
      Je fakt, že si tě taky neumím představit v blond. A přávidím vlasy, se kterými jsi spokojená (wave)

  4. Mám vlasy jakýsi blond. A odvždycky světlý melír v odstínu, jaký se kadeřnici povede 🙂
    Obávám se, že za nejdůležitější považuju, aby mi ofina nelezla do očí a to ani při plavání, ani v motorkové přilbě. Takže zbytek je na ní. Naštěstí je skvělá 🙂

    1. Chichi ri, tvůj přístup mě jako obvykle oslovuje 😀 Jen tu motorkářskou přilbu naštěstí řešit nemusím! (chuckle)

  5. TAK JSEM DORAZILA AŽ NYNÍ A JEN TU MÍSTOPŘÍZ SEŽNĚ PROHLÁSÍM, ŽE JÁSI V ŽIVOTĚ VLASY NEBARVILA. KDYSI, JEŠTĚ NA VŠ ,JSEM SI NA VLASY NECHLA DÁT TRVALOU. BYL TO DĚS A BĚS, TAKŽE NIKDY JSEM TU PITOMOST NEZOAKOVALA. MÁM VLASDY, KTERÉ JSOU NEJEN VELMI ŘÍDKÉ , ALE HLAVNĚ NA NUICH VŮBEC ŽÁDNÝ ÚČES NEDRŽÍ. DÍKY SVÉ VELICE ŠIKOVNÉ KADEŘNICI V DOMAŽLICÍCH CHODÍM SESTŘÍHANÁ NAKRÁTKO A NUIC JINÉHO S VLASY BARVY POCHC. SLÁMY NEPODNIKÁM. UŽ TAK MÁM NA HLAVĚ SDVACET VLASŮ D JEDNOU ŘADOU, TAKŽE EXPERIMENTY SI DIOVIOLIT NEMOHU, ABY TY VLASY NEVYPADALY DOCELA. MOJE SKOROOPLEŠ JE VÁŽNĚ DĚDIČNÁ, JELIKOŽ OTEC OPLEŠATĚL UŽ V 18 LETECH, SESTRA MĚLA TAKOVÉ LYSINY, ŽE JÍ DOKONCE NECHALI NAPST PÚARUKU. KDYŽ SESTRA UMŘELA, T PARUKA LETĚLA NĚKAM NA SMETIŠTĚ, JELIKOŽ SESTŘINA HLAVA BYLA O NĚCO MENŠÍ, TAKŽE MNĚ JEJÍ PARUKA NAPROSTO NEBYLA. EXPWERIENT S DÉLKOU VLASŮ JSEM ZKUSILA TAKY. VE 13 JSEM TOUŽILŮA PO VLASECH AŽ POD ZADEK, ALE TÁTA BY TO NEROZDEJCHAL. VZBOUŘILŮA JSEM SE A NECHALA SI VLASY PŘEC JEN NARŮST. VZPOURA DLOUHÝVH VLASŮ VYDRŽELA JEN DO DNE, KDY MI RODIČE PŘEDNESLI NUITNOST VOLBY. TEHDY JELA CELÁ TŘÍDA NA DVA DNAY DO, PRAHY. RODIČE MI DALEI JEN DVĚ MOŽNOSTI. OSTŘÍHÁŠ SE, POJEDEŠ DO PRAHY,ALE S DLOUZHÝMI VLASY BUDEŠ JEN DOMA NA ZADKU. ANI NEMUSÍTE HÁDAT, JAK MÉ DLOUHÉ LASY TEHDY DOADLY. ALE NE GYMPLU JSEM SI VLASDY RŮST NECHALA A MĚLA JSEM JE FAKT POD PÁS.BOHUŽEL BYLY VLASY HODNĚ SLABÉ A JÁ NEMĚLA MIOC FANTAZIEE, ABY JE NĚJAK ZAJÍMAVĚ UPRAVOVALA . NA TABLU MATURITNÍM MÁM

    VLASY ROZPUŠTĚNÉ, ODMATUROVALA JSEM VE DLOUHÝCH VLASECH STAŽENÝCH V OHNU, ALE DRUHÝ DEN JSEM VYRAZILA ZA SESTROU NA VŠ KOLEJE V PRAZE.,ODKUD JSEM SE VRÁTILA SE STŘIHEM PO RAMENA. PAK UŽ SE ŽÁDNÝ DÉLKOVÝ EXPERIMENT NEKONAL .OD SVATBY PŘED 33 LETY UŽ CHODÍM S VLASY STŘIŽENÝMI KRÁTCE A PLEŠATÍM, ALE TO UŽ NEŘEŠÍM, BO JSEM SI UŽ ZVYKLA. A PODOTÝKÁM, ŽE MOJE STARŠÍ SESTŘIČKA BYLA PŘIROZENĚ BLOND AŽ DO SVÉ SMRTI V NECELÝCH 43 LETECH, A I KDYŽ PORODILA 2 CHLAPCE, BYLA STÁLE ZÁŘIVÁ BLONDÝNA.

    1. LENKO, NA TVÉM KOMENTÁŘI MĚ KAPKU ZASKOČILA REAKCE TVÝCH RODIČŮ NA DLOUHÉ VLASY – NĚJAK NEDOVEDU POCHOPIT, CO NA NICH BYLO ŠPATNÉHO – NATOŽ, JAK BY BRÁNILY TOMU, ABYS JELA DO PRAHY (BLUSH)

      1. DEDE, ODPOVÍDÁM SE ZPOŽDĚNÍM,ALE STRUČNĚ. V TÉ DOBĚ JSME MĚLY S DELŠÍ VLASY OBĚ SE SETROU. TÁTA PŘÍMO NESNÁŠEL, KDYŽ SE MU DOSTALY NAŠE VLASY NĚKAM, KDE OPRAVDU NECHTĚL.TEHDY, KDYŽ MI BYLO CCA 13 JEŠT+Ě NEV BYLY K DOSTÁNÍ LŮAPAČE DO ODPADŮUMYVADEL NEBO VANY, TAKŽE BÝVALY TY PDPDY DOSTI ČASTO NAŠIMI VLASY ZACPANÉ. KROM TOHO JSEM SI ALE JEŠTĚ I VZPOMNĚLA, Ž V TOM ČASE NOSILA MOJE MAMI TEHDY HODNĚ MIODERNÍ DRDÓL, K ČEMUŽ MĚLA I ONA TY VLASY DELŠÍ, ABY BYLO ZČEHO DRDÓL UČESAT. PAMATUJU SI, ŽE TÁTA Z TĚCH NAŠICH DLOUHÝCH VALASŮ SNAD DOSTÁVAL I TIKY VE TVÁŘI. ZKRÁTKA SESTŘE DLOUHÉ VLASY RODIČE POVOLILI, MNĚ, JELIKOŽ KLUCI VŽDY CHODILI S KRÁTCE STŘIŽENÝMI VLASY, DONUTILI DLOUHÉ VLASY OSTŘÍHAT.NO U NÁS MĚLA SETRA VŽDY PRIVILEGIA JAKO PRVOROZENÁ .MNĚ NECHÁVALI ODJAKŽIVA STŘÍHAT PÁNSKÝM HOLIČEM,PANEM ŠIMLÍČKEM. SETŘČIH JSEM VŽDY OŘVALA, JELIKOŽ BYL ASI AŽ DO11 LET STÁLE STEJNÝ, ČILIALA PODLE HRNC. BOHUŽEL TEN HOLIČ NEBYL STO ZAPAMATOVAT SI, ŽE KDYŽ MI USTŘIHNE OFINU PŘÍLIŠ, VZNIKNE MI VŽDY NAD ČELEM STŘECHA, KTEERÁ TRČÍ NAHORU A NEJDE S NÍ NIC DĚLAT. UŽ KDYSI JSEM PSALA, ŽE NEJVĚTŠÍM POCITEM BLAŽENOSTI BYLA CHVÍLE, KDY MI MAMINKA DIOVOLILAM A TAKY ZAPLATILA SESTŘIH, KTERÉMU SE ŘÍKALO §DO KOŠÍČKU. SESTŘIH ALŮE HRNEC U PÁNSKÉHO HOLIČE BYL ASI ZA KAČKU, SESTŘIH DO KOŠÍČKU V DÁMSKÉM KADEŘNICTVÍ BYL AS ZA 7 NEBO10 KČ, COŽ UŽ NA TEHDEJŠÍ DOBU BYL DOST VELKÝ ROZDÍL. SESTRA SE STŘÍHAT NEMUSELA, TA MĚLA VLASY DLOUHÉ ODMALIČKA. TÁTA CHTĚL KLUKA, TAKŽE MBNE I PODLE É KLUČIČÍ MÓDY NECHAL I STŘÍHAT.OBČAS JSEM SE POKOUŠELA O ZNEVIDITELNĚNÍ, ALE POKAŽDÉ BYLA MOJE SKRÝŠ ODHALENA A BYLA JSEM POTUPNĚ OBRÁNA U PANA ŠIMLÍČKA V PÁNSKÉM HOLIČSTVÍ. A VĚŘ, ŽE MÁ SESTRA SE NA TOM POTUPNÉM ODHALENÍ VŽDY ZLOMYSLNĚ PODÍLELA . VYZRADILA VŘŽDY MOU SKRÝŠ. ALE UŽ DÁVNO JSEM JÍ VŠE ODPUSTILŮA.VLASTNĚ JSME SI SE SESTROU POROZUMĚLY AŽ PO TĚCH DVOU OTŘESNÝCH ZÁŽITCÍCH Z OKUPACE V ROCE 1968.TEHDY TEPRVE JSME NAŠLY SPOLEČNOUČ ŘEČ A ZAČALY JSME SI ROZUMĚT JAKO SESTRY, NIKOLI SOUPEŘKY.

  6. Tak mi to nedalo a podíval se do zrcadla. Nahoře zřídnuto, leč souvislý porost původní barvy, do stran pomalu prokvétající, skráně stříbřité, dole rovněž zřídnuto a šedo. Nicméně to, co z toho spodku ční, je po všech stránkách plně a dokonale funkční. :*

  7. Aby to nebylo tak monotematické: Dnes mne odchytila v samošce, (počítal jsem housky anedával pozor), nejobávanější drbna z baráku, přezdívaná Ráchel a, bohužel, bydlící nad námi a byla strašně zvědavá, koho to mám na návštěvě a proč je u nás každý den a hlavně večer, (ve dne býváme většinou na výletech), tak veselo, někdy až do dvou ráno. Protože jsem od přírody dobrodinec chudých psů, sdělil jsem jí, že jde o nevlastní sestřenici, která je velice zbožná, takže potřebuje absolvovat svaté přijímání minimálně třikrát dennně a domů odjede teprve až rozkvete frňákovník. (rofl)

  8. Zde zajimavost o barve vlasu. Muj tata se narodil coby skoro blondak, ale postupne tmavnul, takze kdyz se zenil, tak mel svelte hnede vlasy. Pak,kdyz mi byl si rok, nasi dostali tyfus. A tatovi za 14 dnu ve spitale vlasy uplne zcernaly. A tak zustaly az do doby,kdy zacal sedivet. Mame,ktera byla lecena stejnym zpusobem jak tata, zustala puvodni barva – tedy kastanova.

    1. Hanko, to je opravdu zvláštní – bádali jste, čím to mohlo být? Léky nebo tím tyfem? Fakt zajímavé. Pokud ale měl táta černou na vlasech rád, nebylo co řešit:))

  9. Já mám přírodní vlasy středně hnědé, docela husté a rovné. Ale po operaci hlavy, kdy mě ostříhali dohola, mi narostli vlasy šedivé. Už před tím jsem se barvila a teď tuplem. Barva je tmavě hnědá a do ní mám melír. Jsem s tím docela spokojená.

    Ale můj sen by byla mahagonová kudrnatá kštice do půl zad. Zelené oči. To bych byla potvora. Ó jé.

    Míša

  10. Tak koukám, že pár výjimek se tu najde: hlásím se k nim. Jsem se svojí tmavě hnědou spokojená.
    Asi dvakrát jsem zkusila něco do červena, pro jistotu vymývacího. A jednou na černo: to když jsme si na táboře hráli na indiány 😀 Mělo to vydržet, tuším, deset umytí, no, než tábor skončil, nebylo po černé ani stopy. A to jsem si za těch 14 dní vlasy v rybníce rozhodně desetkrát nemyla.
    Občas používám Hennu, ono se ty vlasy pak docela pěkně lesknou a vypadají silnější. S barvou mi to nedělá nic, ať sáhnu po jakémkoli odstínu.
    Až přijdou nějaké ty šediny, asi teprve začnu experimentovat a s barvami se blíže seznámím 🙂

    1. Pavčo, další, která má kliku – víš o kolik pitomých úvah člověk přijde, když nemusí „řešit“ svoje vlasy? (chuckle) (wave)

  11. Ta tema je tak báječná,že pravdepodobne tromfnem Maričku.Pokúsim sa to zahustiť.Ja mám dve kaderníčky.Ano,dve.jedna tvorí účes /komplet/ za 7 eu,len si musí zákazníčka doniesť farbu so sebou.Ona má na krku žalobu-farbila farbou od dílera a výsledok bol tmavozelená hriva a ešte k tomu nezmyteľná.Nakupovanie farby bola síce krása,ale výsledok Nikdy neodpovedal obalu-teda nikdy som nebola medovozlatá,temne blond,ani farbu fr.šampanského nik na mojej hlave nevidel.
    tak som na farbenie vymenila kaderníčku-rozumiete hlavu nešlo vymeniť.Táto chodí na súťaže,tvorí rôzne krácie na hlave/mne nie/,ale pohľadom umelca odstupuje,približuje sa ku mne,prehadzuje mi pramene,k tomu si niečo mumlá,prikladá vzorky farieb k pokožke/či mi sadnu/ a po zralej úvahe mi oznámi napr.:dnes vám dám karamelovú,po stranách tváre to zjemním lesným medom a na koncoch presvetlím.To všetko prosím pekne za 30 ečiek.Moja Mariška/ to je tá prvá/ by mi za túto cenu 4krát spravila lebku a aj s tým istým farebným výsledkom..Teraz mám ten karamel s lesným medom a asymetrickým zostrihom vpravo-aby ten med vynikol.

    1. Verenko? Kdy přijedeš do Brna? Abych Tě shlédla! Karamelovo-medovou-asymetrickou! Na Vánoce už bude pozdě.

    2. Páni Verenko, to bych tě chtěla vidět! Barva zní fantasticky a potvrzuju, že když jsem se barvila koupenými barvami, nikdy to nevyšlo tak, jak inzerovali – asi moje vlasy nespolupracujou (chuckle)
      Jo a na asymetrický střih jsem dlouho stonala, ale pak jsem uznala, že nemusím vypadat jako pudl, jehož střihači ujela ruka (wasntme)

  12. Tak moje přirozená barva vlasů je obyčejná světle hnědá. Coby náctiletá jsem začala nenápadnými blond nebo zrz melíry (někdy i obojí naráz). Vrchol nastal v maturitním ročníku, kdy jsme se nějak nepochopily s kadeřnicí – já chtěla nabarvit, ona myslela, že chci melír a vybrala poněkud výraznější odstín červené – a měla jsem dlouhé ohnivě rudé vlasy. Tehdy se mi to líbilo, dnes, když vidím fotky z té doby, říkám si „šišmarjá, jak jsem takhle mohla chodit mezi lidi?!“ Časem jsem se tak nějak ustálila na různých odstínech měděné či hnědé se zrzavým nádechem. Jak kdy. Ale stejně se mi nejvíc líbí vlasy přirozeně zrzavé, jaké nedokáže vykouzlit žádná umělá barva. To se přiznám, že když potkám pěkně zrzavého člověka, musím na něj pořád zírat. Strašně se mi to líbí. 😉

    1. Jo, my máme v rodině rezavců požehnaně. Může za to můj táta, který se narodil coby blonďák, v pubertě zreznul a coby dospělák ztmavnul. Chlupy a fousy mu ale zůstaly k tmavohnědým vlasům rezavé. Geny se nezapřou, protože na zrzavejch chlapech jsem mohla vždycky oči nechat. Nám se doma rezavá vyhnula, Sebík je blonďák a Timmík je kaštánek hnědej. Moje ségra má ale mladšího chlapečka rezavce, ač starší brácha je hnědej. Nejvíc to ovšem schytaly děti mého bratra, tam jsou rezaví 3 ze čtyř. Ovšem na nejstarší holčičce se příroda vyřádila. Má tmavorezavé až mahagonové husté vlasy, zelené oči, bílou pleť a nos zastříkutý pihami, nohy dlouhé až ke krku a krásný úsměv. Nevidět to a nemít to v rodině myslela bych si, že se nějaký kreativec vyřádil na programu pro úpravu fotek…

      1. Kaštánku, tak přesně takhle – jako je tvoje neteřinka- si představuji Scarlett OˇHara !

      2. Zas na druhou stranu – jak to popisuješ, může Sebík pořád ještě jít ve stopách svého dědečka, ne? 🙂

    2. Ivano, to šišmarjá si kolikrát říkám taky, byť ne vždy kvůli vlasům (rofl)
      Moje vlasy mají slabost pro rezatou a nakonec se k ní dopracuju snad z každé barvy, jak se vymývá. Rezatá jsem nebyla jen v jedno období, kdy jsem se odbarvovala 🙂 Kadeřnice říká, že mám pořád ještě dost žlutého barviva ve vlasech a to prý tam dělá ty rezaté efekty (chuckle)

      Jo a Kaštánku – můj strejda byl taky blond a měl rezaté fousy a teď má sestřenka (nerezatá, ani její muž není do zrz) jednu holčičku taky rezatou jak lišku Ryšku (blush)

  13. Pchchch – barva vlasů! Tak já byla odjakživa špinavá blond – čím starší, tím špinavější (teda ne že bych se nemyla (shake) ). Ze začátku jsem si vlasy zesvětlovala (žádná zářivá žlutá), posléze jsem přešla na světlou měď. Na barvení jsem používala téměř zásadně Pallete shampoo – vymývací barvu. Bohužel, jak už řečeno, světlou měď přestali už před roky vyrábět a od té doby jsem nic podobného nenašla (nechtě jít do klasicky barvených vlasů). No a teď jsem přešla asi definitivně na hennu – ta rezavá barva mi vyhovuje (henna & amla & jatropha).

    Chichi – vzpomínám si, že jsem jednou jela pro taťku do nemocnice. Někam si odskočil a proto řekl svému sousedovi „Přijede pro mne dcera, tak ať počká.“ … „A jak vypadá?“ … „Taková blondýnka – určitě ne zerzavá!“ A to jsem tu rez tenkrát nosila na hlavě minimálně pět roků! (chuckle) (chuckle)

    Jo – zaplaťpambu, Terka do experimentů nešla a nejde – barví se na tmavě hnědou, teď už taky hennou (vlastně ona mne na ni navedla). Ovšem její vlasy a moje vlasy, to je jiná písnička.

    1. Ygo, tatínek je zlatíčko (rofl) ostatně mám dojem, že u mého by to dopadlo stejně. A ještě by to uvedl slovy „ta naše holka“. někdy jsem dumala, jestli jeho kolegové vědí, jak se jmenuju (chuckle)

      Jo a hennu jsem nikdy nezkusila – varovali mě, že na světlých vlasech jsou výsledky ohnivější, než bych třeba byla ochotná snášet. Tak doteď nevím (blush)

  14. Vždycky jsem měla vlasy černé, husté. A za svobodna i dlouhé až skoro pod pás. Jenže posléze se dvěma dětmi už jsem se nezvládla o dlouhé vlasy starat a tak jsem se nechala ostříhat nakrátko. Ale černé vlasy brzo šedivějí- nebo je to na nich dřív vidět. A protože jsem chtěla být za frajerku, zakoupila jsem barvu na vlasy značky Barpon (jiná tehdy nebyla), ne černou, ale tmavě hnědou. Po obarvení podle návodu jsem byla ale úplně černá. Takovou tou tvrdou černou a vypadala jsem jako od kolotočů. Smejt to nešlo a tak jsem strašila dost dlouho 😀 A tehdy jsem se zařekla, že už nikdy! Dodržela jsem to a dneska už jsem šedivá celá. A je mi to fuk!! (dance)

    1. Lído, na těch tmavých vlasech je asi opravdu šedá prostě dřív vidět. Ale můj tchán, ve svých cca šedesáti, má vlasy stále černé a jeho devadesátiletá maminka taky není šedivá! Samozřejmě už nemá vlasy úplně krásné a lesklé, ale je to prostě stále spíš černá než šedivá. Dobré geny 🙂 Moje mládě je tmavší než já, ač tatínka má blonďatého, tak třeba to zdědila z téhle nešedivějící linie 🙂

    2. Lído, já měla černovlasou kolegyni (taky nádherné husté dlouhé vlasy) a té se začaly objevovat první stříbrné vlasy už ve třiadvaceti!
      A pokud jsi se svojí šedou spokojená, tak se ti dá jen závidět 🙂
      Mimochodem Norky bývají často šedé (nebarví se) a většině z nich to sluší (wave)

  15. Jsem jako Io, vlasy nechávám tak nějak být. Měla jsem akorát období, kdy jsem si na vlasy plácala Henu. Ony tou dobou mé vlasy vypadaly tak nějak nezdravě (celkově to pro mne bylo zdravotně špatné období) a já doufala, že je to trošku oživí a přitom neuškodí. Odstín jsem držela svůj, jen tak trošku ztmavl. Pak jsem používla Henu, která neměla barvu měnit vůbec, jen pomáhat regeneraci. Pak několik let nic a pak jsem našla jakýsi prostředek z Heny, který byl tekutý a opět trochu barvil, ale jako Marička jsem ho používala natolik zřídka, že se mi jednou po dojití nepovedlo nikde sehnat nový, slehla se po něm zem. Tak teď na vlasy neplácám nic. Nemám potřebu je barvit, jsem spokojená tak, jak mi vlasy nadělila příroda. Ale trochu sestříhat by už potřebovaly.
    Rysinka je uplně jiný vlasový typ a v rámci naší rodiny je překvapivě světlá. Uvidíme, co z ní vyroste. Ale nevím, jestli dokážu být tak tolerantní matka, jako Matylda 🙂

  16. Chicht, barvení! Já jsem si vlasy neobarvila, já jsem si je rovnou upálila!
    Moje rovné vlasy komunální barvy mě furt rozteskňovaly. Představovala jsem si, jak budu pohazovat blond hřívou jestliže si je odbarvím a moje nejlepší kamarádka pukne vzteky. Měla, nestyda jedna, krásné vlnité vlasy. A to mě hryzlo. Bylo mi patnáct, maminka nebyla doma i začala jsem konat. Poté stojím ve sprše, představuji si tu krásu, když tu se mi před obličejem začínají sunout zblondělé vlasy, ztěžklé vodou. Krása, ale začala jsem nevěřícně zírat, byly nějak dlouhé, to přece… Ale ano, má krásná, nová, pohazovací blond hříva, upálená kysličníkem, se hromadila u odpadu. Hysterák, pro patnáctku to byl konec světa!
    Leč, všechno zlé je k něčemu dobré, nakonec jsem se těšila, až mi ten komunál doroste. Ale kamarádka byla furt krásnější než já.

  17. Do osmnácti jsem byla přírodní blondýna, v létě platinová. Pak mi začaly vlasy nabírat barvu myší šedohnědé (to se v dospělosti běžně stává, čtyřicetiletá přírodní blondýna v podstatě téměř neexistuje). Začala jsem odbarvovat. A taky pěstovat delší. Délka vždy skončila blbě u ramen, a tak jsme se po letech snažení naštvala a ostříhala na krátko. Nicméně stále zesvětlená blond. Po třicítce jsem měla období barevných vlasů- rezavá s nějakým melírem, hnědá s jiným melírem… myslím, že nejúžasnější byl model „skunk“- hnědá a černobílé pruhy. To vše na krátkých trčících vlasech. Pak jsem se pokusila vrátit k té blond a zjistila jsem, že jsem zestárla a v blond vypadám jako kilo tvarohu. Tudíž mám vlasy hnědorezavé, myší šedá je podle mě stále blbá barva, akorát o trochu delší (velmi krátké mikádo).
    Kačka měla v době od 12 let na hlavě kde co. Třeba modré pruhy, co vybledly do celkem jasně zelené.Taky má za sebou pokus, kdy jí kadeřnice vyráběla melír, co měl být „Barbie pink“.Nevyšlo to, a tak mi volala domů, že to s kadeřnicí sjednotí na jednu barvu. Neřekla ovšem, že to bude barva čerstvě rozmačkaných ostružin. Taky v té době měla třeba půlku hlavy nakrátko a asymetricky dlouhou ofinu. Bylo mi to jedno- byla to její hlava! Dneska má vlasy dlouhé a po několika odstínech rezavé se příští týden hodlá vrátit ke své hnědé, ovšem trochu vylepšené- touží po odstínu hořké čokolády. No, budíž jí přáno…

  18. Tak to jsi mi, Dede, připoměla, že se musím po roce objednat u kadeřnice. Poslední dobou přemýšlím, zda znovu obnovit melírování „tón v tónu“ nebo zůstat u své přirozené barvy „počůraná sláma“. To druhé má tu výhodu, že vlasy jsou zdravé, husté a „houpavé“. První, i když jde jenom o proužky, mi vlasy vyšisuje a zkrabatí do kvality silonu. Myslím, že se spíš půjdu jenom odborně nechat zastřihnout a za rok uvidím co s tím dál. Na spáncích jsem bílá, ano to není vyšisování sluníčkem, ženy v naší rodině nebělejí do elegantního p+s, ale naprosto pitomě mají přední část hlavy prokvetlou a zadní část hlavy původní barvu.

    1. já mám podobné asymetrické šedivění či spíše bělení – v ofině se mi napřed objevilo pár bílých vlasů, pak se z nich udělal bílý pramen, a ten se teď šíří do všech stran.

  19. Ech…kdysi jsem v jedné ne moc podařené sci-fi viděl lidi s vlasy zelenými, modrými, růžovými…ne nebyli to mimozemšťané, prostě to byla „jako“ móda budoucnosti. Ušklíbal jsem se tehdy jaká je to pitomost. Nu a on přitom scénárista měl čuch pomalu lepší než svého času Verne. Tímto se mu omlouvám.

  20. Byla jsem vždy blond,podle mého názoru špinavě blond,ale kadeřnice,kterou jsem požádala v 18letech o odbarvení,skoro slzela a rozmlouvala mi to,že tak krásnou medovou barvu dlouho neviděla.No odbarvila mně na tehdy módní blondýnu a já to vydržela až do porodu druhého syna,kdy mi začal docházet čas a peníze.Ovšem původní barva se nevrátila a vlasy zhnědly.Kupodivu v mém věku se mi až teď tvoří melír – začínám šedivět.

  21. Ach ty barvy. V prvnim rocniku na stredni skole jsem experimentovala s lihovymi fixy. Vysledkem byly barevne pruhy ve vlasech barvy zelene, cervene a modre. A drzely dlouho. Pak dlouho nic a pote zacala era cervenych vlasu. Mam slabost pro cervene nebo rezave vlasy. Bohuzel ja v teto barve vypadam jako irsky trpaslik. Nasledovalo nekolik let, kdz jsem barvy nechala spat ….. A ted, protoze mam vlasy hodne prosedivele a jeste se k nim nechci priznat, tak barvim na tmave hnedou. Do divocejsich barev se poustet nechci. Ale Junior mel v patek ve skole Pink out day, tak sel do skoly se svitive ruzovymi vlasy. Nastrikanymi sprejem, ktery sel hned vymyt

  22. Ach vlasy… jak já toužila mít je husté, dlouhé, vlnité případně kudrnaté…prostě jiné, než mám. Mít tlustý dlouhý cop, nebo alespoň ohon zůstaly mojí nesplněnou touhou.

    Vyrostla jsem s vlasy světle hnědými a protože byly velice jemné, nijak husté a velice pomalu rostoucí, sestřih na kluka jim seděl nejlépe. Bylo pár pokusů nechat vlasy alespoň trochu povyrůst. Jenže když konečně dorostly do fáze, kdy se ještě nedaly vzadu sepnout, ani čelenka moc nepomohla a chodila jsem furt větram rozcuchaná, nakonec jsem je zase ostříhala nakrátko (k radosti mé maminky, která mě tak viděla nejraději). Takže mnou vysněné vlasy jsem rozhodně neměla, ale jako náhradu za ten nedostatek mi vlasy velmi málo šediví.

    Kupodivu jsem také (jako Io) nikdy netoužila barvu změnit. Až teprve v manželství jsem se několikrát snažila různými přelivy blízké mojí barvě, vlasy trochu oživit, dát jim lesk. Nikdy to nebylo ono. Pak, jednak postupem věku a jednak silným sluncem zde na Jihu jsem začala mít vlasy dost vyšisované a protože jsem i celkově bledule, přišlo mi, že tyhle dvě kombinace dost nešly dohromady. Tak jsem začala experimntovat s poctivým barvením. Nejprve jsme zkusila „svoji barvu“, tedy světle hnědou, pak o trochu tmavší, pak do zrzava až červena (to byla Henna). Manžel u každého pokusu prohlásil, že se mu to líbí – někdy méně, někdy více, ale nikdy přímo nepohanil. Jediné, co se mu nelíbilo byla blond barva. Tedy neriskla jsem zářivě blond, ale jen tmavou blond. Zkusila jsem to proto, že jsem slyšela, že to je správná barva pro „zralé ženy“ a zakryje šediny lépe, než co jiného a přechod si okolí ani neuvědomí. Po tomhle pokusu jsem sama take rovnou uznala, že typ světlovlásky prostě vůbec nejsem. Barva mi na vlasech nikdy nedržela dlouho, takže jsem experimontovala dál a hledala tu pravou. Jenže žádná z nich mi neseděla tak, abych se v ní cítila přirozeně. Pouze jednou jsem získala mírně načervenalý nádech, který mi také uspokojivě oživil tváře. Dokonce barva i dlouho držela. Jedno balení mi vždy vystačilo na dvě barvení a tak když jsem si pak chtěla koupit další, zjistila jsem, že ho přestali vyrábět. už jsem ji nikde nesehnala a do podobné se netrefila. Tak jsem se na barvení vykašlala.

    No a pak umřela maminka. A já – zřejmě smutkem – najednou během několika dnů zešedivěla. Tedy ne uplně, ale světle hnědá ještě více vybledla a vlasy dostaly mírně popelavou barvu. Všiml si toho i můj bratr, když jsem přiletěla do Prahy. V Americe se smutek nenosí a tak jsem si řekla, že si ty šediny neobravím a že budou půl roku „můj soukromý smutek“. Do půl roku ale šedavá barva začala ustupovat a mísila se s mojí přirozenou světle hnědou. Do roka jsem získala barvu trochu jako sůl a pepř, ale pepře bylo mnohem víc, ba silně převažuje. Nemám vůbec šedivé skráně, nejvíce šedivé je na vršku hlavy, kde to zase není tak vidět. Začala jsem uvažovat o přebarvení. Jenže nejen manžel, ale všechny kamarádky mi říkaly, že se jim tahle moje barva líbí, že se ke mě hodí, je nejpřirozenější, co na mě kdy viděly (tedy v době mých barvících pokusů). A já s nimi nakonec souhlasila, zjistila jsem, že se opravdu v téhle barvě cítím nejlépe, prostě svá. A rozhodla jsem se to tak nechat, dokud nezačnu šedivět ošklivě. No a pak začnu znovu experimoentovat.

    Tak.. a tady je moje vlasová sága !!! (blush)

    U nás je ještě pondělí a vaše „vlasové trable či úspěchy“ si se zájmem přečtu až zítra večer. S manželem máme zítra 43. výročí svatby a pojedeme to oslavit k moři. Voda prý má stále +26 a až se vycachtáme, zajdeme si do restaurace na steak. To nám k oslavě úplně stačí.

    1. Dede, koukám, že délkou svých komentářů silně konkuruji tvým článkům 😉 To není pochopitelně můj záměr, omlouvám se. Jenže to nesmíš nabízet k debate tak provokativní otázku jako jsou vlasy, že 🙂

  23. M-m. Jsem výjimka. Mám pořád svou přirozenou barvu vlasů. Mám ji ráda.
    Přes léto vyrudne do velmi tmavé rezavé a přes zimu ztmavne do velmi tmavé kaštanové.
    Nehodlám to měnit. 🙂
    No a po letech jsem spokojená i s délkou – povedlo se sestříhat rukou zcela neškolenou do účesu a la Kleopatra – rovně podle pravítka do půlky lopatek. Jde to učesat, jde to dát do culíku nebo stočit do drdolu, není to ještě příliš těžké… Paráda. 🙂
    Těším se, že až budu šedivět, budu mít pořád naše rodový barvy. Naše ženský šedivějí do stříbrna.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN