Pokud vás při přečtení titulku napadlo, že Ari jako obvykle něco spáchala a dostala za to přísné napomenutí, tak jste na dobré stopě. Nicméně těch zločinů bylo víc a trest dopadl nejcitelněji na nás:))
To bylo tak. Dozrály hrušky na velké hrušni před naší garáží a bylo třeba je otrhat. To není žádná maličkost – strom je hodně starý, vysoký a rozložitý a letošní úroda hrušek je rekordní. Protože pod stromem obvykle parkují auta, nedá se sklizeň odkládat.
Hrušky:))
I pustil se Martin v sobotu ráno do horolezecko-sběračských aktivit. Poté, co mě ujistil, že s vrcholovými partiemi počká, až budu doma, jsem radostně odjela do Dvora. Mám ráda sobotní ráno na dvorském náměstí – koupím noviny, oběhnu pár obchodů, porozprávím se známými lidmi a po návratu je čas na lenivou kávu s čerstvým tiskem.
Nikoliv však tuto sobotu. Sotva jsem u pekaře koupila čerstvé pečivo, když mi zazvonil mobil. „Ty bestie zničily košík!“ zvolal můj nejdražší rozrušeně. Ani mě nenapadlo pochybovat, o jakých bestiích mluví. Opatrně jsem pátrala po podrobnostech. „Tys nechal košík přes noc venku?“ Zločiny páchané pod rouškou tmy a nudy v psím muž… ženstvu nejsou u nás nic nezvyklého.
Ucho košíku je čistě ukousnuté:)) (jsou v něm hrušky padanky)
„Ale kdepak! Jen jsem si teď odskočil. Ale ty příšery měly vztek, že trhám hrušky a neházím míčky…“ hlas mizel do ztracena. Ztracen v nevíře nad tím, jak se uražené vlčky dokázaly hbitě a citelně pomstít za pánečkovu nevšímavost. „Ukousaly tomu košíku ucho…“ Dodal mírně nepřítomně a já si uvědomila, že tím u nás doma vzrostl počet bezuchých košíků na tři.
Nechtěla jsem pátrat dál, protože jsem tak nějak cítila, že to ukousané ucho je jakýmsi způsobem i moje chyba:)) I vešla jsem do košíkářského obchodu, odmítla ozdobné a dražší modely košíků, vysvětlila proč, a obratem si vyslechla historku s drahou kožešinovou čepicí rozkousanou na prvočinitele. „Ale teď už je to dobré, už nic neničí,“ utěšovala mě sympatická prodavačka a vesele dodala: „No, ono je naší fence letos už jedenáct!“
Kdo, Já???
A tak se dnes ptám: Jestlipak vaše zvěř někdy něco zničila prostě jen proto, že na vás měla z nějakého důvodu pifku? A jak jste to řešili?
PS: Holkám a speciálně Ari se dostalo důrazného pokárání a nikdo jim nehodil míček celé dvě hodiny!:))
Nevinné přihlížející:))
milá Míšo
poslala mě sem až teď sharka – je mi to moc líto, že Honásek odešel °( , i když se dožil krásného věku… stejně na to nejsme nikdy připraveni 🙁
pro Honáska jsem měla zvláštní slabost, protože byl… no, takovej „nynškoidní“, prostě bílomoureček (sakra, nejdou mi smajlíci, zkusím to vypsat: (h) (h) (h) (h) )
drž se a neváhej svou bolest vyjevit, třeba i tady, tady tě určitě všichni pochopíme… a taky se nebraň slzám, přece jen trochu pomůžou… objímám tě (h)
aha, tak vypisovat smajlíci jdou
test , test , Honásek
Bedo díky, když ho na té fotce vidím, zase brečím. Nejhorší je, že ho mám před očima, jak doma bezmocně ležel na posteli a škubal pacičkami a oči už se dívaly jinam. Snažím se myslet na to hezké, co jsme s ním prožili.
Míša
Míšo, někdo se nemůže na fotky dlouho (už nikdy?) podívat, jinej v nich zase listuje – mně pomáhalo dívat se na ně (inlove)
možná jsem morbidní, ale vyfotila jsem si první Zuzanku ještě i těsně před tím, než jsme s ní odjížděly na tu poslední cestu… ale na tu fotku se nedívám, ve výsledku tam Zuzanka vypadá, jako kdybych ji fotila už mrtvou (u)
drž se!!!!!!!!! a jak sama píšeš, možná už pro vás Honásek „něco“ nachystal… mně tehdy u Plaváčků řekla Rpuť – „Málinka má taky rezavý plamínek, asi vám ji Zuzanka označila“… a bylo to (chuckle)
Tak o ničení bytu se u nás rukou a packou společnou nerozdílnou starají kluci s kočkou. Timmík minulý týden v záchvatu vzteku – odebrala jsem mu knížku, se kterou ošklivě zacházel – se zakousl do stolu a vyryl do dřevěné desky dvě megarýhy. Kočka rozdrásala jednu koženou židli co máme u stolu a opěradlo kožené pohovky. Přitom má škrabadlo, ale tu sedačku a židli používá coby startovací a přistávací rampu a podle toho to vypadá. Nic moc pěkného ani vzhledného.
Kažopadáně pro Tebe Dede mám – jako cenu útěchy, jeden úžasný a hlavně jednoduchý hruškový slaný recept.
To vezmeš listové těsto – pokud možno už vyválené, co se prodává i s pečícím papírem v ruličce, rozbalíš, pokladeš hustě tenkými plátky oloupaných hrušek, zasypeš bohatě kmínem a nastrouhanou nivou. Frkneš do trouby a pečeš dle návadu na listovém těstě. K bílému vínku je tenhle koláč luxusní.
To je dobry slany hruskovy recept. Ja jsem jednou spachala neco podobneho, akorat ze to testo jsem pokladla jeste prsutem a nebyl na to kmin. Ale modry syr jo.
Moc vám všem děkuji za projevenou účast. Moc mi to pomáhá.
Honásek chybí, moc chybí. Ale s jeho odchodem mě smiřuje snad jen ten fakt, že odešel v klidu a snad bez bolesti.
Dnes ho manžel jel pohřbít na chatu.
Hepinka ho také hledá. Hepinku máme rádi, ale Hepina je kočička mého syna.
Honásek s námi spal v ložnici na polštáři. Byl to veliký mazel a přítulníček.
Určitě to nebude hned, ale snad nám za čas přes CD pošle Honásek náhradního kocourka.
Míša
Milá Míšo, teď nastal čas na smutnění. Samozřejmě, že Honásek chybí a dlouho chybět bude, to až přítel čas tu ránu zacelí – ta jizva tam bude, ale už nebude tak bolet.
A jsem si jistá, že CD už pro vás chystá další potřebnou kočičí dušičku a ve vhodnou chvíli vám ji přihraje. Samože to už nebude Honzíček, bude to úplně jiná osobnost, ale to ty víš … (hug) (hug)
Míšo, poplač si, protože tady to všichni chápou. Tak dlouholeté soužití se zvířecí společnicí je ztrátou blízké duše.
Míšo, čtu to až teď… objímám Tě… (hug)
Dole se Dede ptala, jak na tom s ničením byli naši fufáci. No, Bohoušek byl asi dvouletý, když jsme ho přivedli z útulku a za celou dobu, co jsme ho měli rozkousal jen to vodítko. Ovšem Mimi – již jsem vzpomínala dříve na jeho praktiky vykousaných voňavých částí oblečení – rozkroky u všech kalhot a spodního prádla, ke kterému se dostal, vykousané díry v prostěradlech zrovna v těch inkriminovaných místech, vykousané spodky triček a košilí, co si dával Bimbo do kalhot. Dodnes Bimbo nosí kraťasy se spravenou dírou a i pár těch triček a košilí by se našlo. Ukradené maso a zahrabané na zahradě, ukradená peněženka……Byl to zkrátka metrákový bohatýr.
Míšo, Honáskovi přeji hezky za Duhou a je fajn, že se netrápil
Hihi Dede … „Protože pod stromem obvykle parkují auta…“ určitě jeden z důvodů, proč tady jsou málokdy vidět auta zaparkovaná pod pecanovými ořešáky. Ty když začnou padat, ve větru je to jako krupobití. A usmála jsem se též větě „..protože jsem tak nějak cítila, že to ukousané ucho je jakýmsi způsobem i moje chyba:)) – znám moc dobře ten pocit. 🙂
No hrušky máte nádherné, hned bych se do jedné zakousla. Tak si můžete říkat, že by takovou váhu stejně košík neunesl a ucho se mohlo zlomit zrovna, když košík balancoval někde ve vrchní větvi a spadnout třeba na Ari, nebo Beri. Tudíž pejsky vlastní předvídavostí možná předešly zranění tím, že „zbraň“ prostě včas zneškodnily(a spadané hrušky by se rozmašlovaly na nic i kdyby pod ním Aribery nestály). No důvodů by se našlo ještě více – chce se jen na „zločin“ podívat trochu z odstupem. Třeba i to, že Martin v tvé nepřítomnosti mohl spadnout se žebříku, či větve… tudíž zase chvála pejskám, že předešly možnému páníkově zranění.
Nemohu si vzpomenout, že by Trixie něco zničila, natož schválně. Byla už roční, když jsme jí zachránili a až o rok později byla opravdu naše a asi se nám neměla za co mstít. Z koček to byla jedině Kotě, která se nám mstila za to že jsme jí na dva týdny „odložili“ – čůrala vedle svého záchůdku(už jsem to popisovala). Naše současné kočky se nemstí, ale Dixie měla dobře vypočítaný budíček – začala z manželova prádelníku systematicky shazovat vše, co na něm leželo. Většinou po pádu svazků klíčů jsme byli vzhůru oba.
A ještě – Dede, ty vase holky jsou prostě neuvěřitelně fotogenické !!!! Prostě je musím furt chválit, jsou to fakt krasavice. (inlove)
Eh Maričko, ale že se těch darebnic dokonale zastáváš! (chuckle)
Jak znám za ty roky tvá vyprávění, tak jsi dokázala uhladit spoustu rozporů a bolestí mezi svými zvířaty. Všem jsi poskytla láskyplný domov a dbáš, aby nikdo nepřišel zkrátka Tvá zvířata tě vyhrála a jsou si toho nejspíš dobře vědoma (inlove)
Až to trochu vstřebám, tak napíšu na Zvířetník vzpomínku na Honáska.
Míša
Napiš (inlove)
Napiš, milá Míšo, až to nebude tolik bolet. Psala jsi vždycky o svých kočičích přátelích moc hezky, s velkou láskou a pochopením, a Honásek si vzpomínku jistě zaslouží. (inlove)
U vás je teď smutno, ale to, že se Honásek dlouho netrápil a odešel v klidu, když jste byli s ním, bylo to nejlepší, co jste pro něj mohli udělat. (hug)
Dnes v 15 hod odešel náš Honásek za Duhový most. Má tam plné misky a čeká tam na nás.
Odešel v klidu a pokojně u paní veterinářky a my tam byli s ním. Už je mu dobře. Ještě počkal na mě, až přijdu z práce, ale už byl na poloviční cestě na Duhový most. Zítra bude pohřben na chatě.
Byl jsi naše kočičí láska Honásku.
panička Míša a páníček Petr
Miso, dulezite je, ze odesel v klidu a pokojne. Hladim po tlapce. (u)
Milá Míšo, Honásek se dožil úctyhodného věku a odešel bez dlouhého trápení. Moc vás na dálku hladím a objímám, když odejde kamarád, je to vždy moc těžké.
Míšo, Honásek měl báječný život a dožil se skvělých kocouřích let. A to se počítá. Hladím. (h)
Milá Míšo,
jaké to smutné čtení a je mi to převelice líto. (u) Naše kočička Kotě se dožila stejného věku a když jsme jí vezli na veterinu, tak jako tvůj Honásek, už také byla na půl cestě za Duhu. Ale drželi jsme jí s manželem pacičku a jsem přesvědčená, že o tom věděla. Tak i Honásek určitě odcházel v klidu a věděl, že jste s ním (třeba vás neslyšel, ale ty doteky určitě cítil). Proto si moc dobře dovedu představit a vcítit se do vašich pocitů ze ztráty. Ale máte ještě Hepinku, tak úplně pusto u vás doma nebude, ale také vím, že právě v tenhle moment bude ta prázdnota po Honáskovi přímo hmatatelná.
I když se zvířata (i lidé) dožijí úctyhodného věku, jejich odchod hodně bolí. V obou případech víme, že milovaným dohořela dlouhá svíčka života a prostě přišel i jejich čas. Ale možná právě proto, že byl jejich život tak dlouhý, je vzpomínek o tolik více co se po jejich odchodu honí hlavou a hůře a déle ta ztráta přebolívá. Ale právě ty letité vzpomínky pomohou hojení.
(u) (h)
Upřímnou soustrast. Já už pochoval dva kocourky a dodnes je mi po nich teskno, i když Čertík je zlatíčko; malej, ale šikovnej.
Míšo, je mi moc líto Honáska, ale usnadnili jste mu to a odešel v klidu. A to je důležité.
Myslím na vás. (h)
Míšo, Marička to napsala krásně a má pravdu. (h) Ono to nakonec nějak přebolí a vzpomínky začnou být hladivé a krásné, protože ty společné roky a lásku vám nikdo, ani ta smrt, nemůže vzít. (rose1)
Jak to snáší Hepinka?
Milá Míšo,
krásný život měl Honásek u vás, i ten odchod za duhu byl poklidný a takový, jaký přejeme všem našim milovaným … myslím na vás
Nevim, jestli z pocitu osamelosti nebo z uzkosti a strachu, Jakey ponekud upravil koberec a dvere u kamarada v dome na ostrove Outer Banks. No,byla to prevazne moje chyba. Jakey se na navsteve choval vzorne, I tocite pruzorove schody se naucil a vubec si u more lebedil. Ale prisla bourka ktera trvala dva a pul dne a silene ficelo, v narazech az 100 km za hodinu. Cely baracek se trasl a vydaval zvuky jak Meluzina a vic. Hosi se rozhodli, ze je potreba vyjet ven a koupit neco k piti a podivat se na atlantickou stranu ostrova. Nechtela jsem s nema jet kvuli Jakeymu – vim,jaky je plasmuska. Ale presvedcili mne. Tak jsme Jakeyho zavreli v loznici a na dve hodiny vyrazili. Rozcupoval dost prilepeneho koberce u dveri a seskrabal dvere – asi se chudak snazil dostat z pokoje ven. Spravili jsme to, ale musela jsem si prodlouzit dovolenou. Hlavne ty dvere daly zabrat. Koberec byl z morske travy pletene do copanku. To,co Jakey vytahal, se mi podario znovu zaplest a prilepit k podlaze. Ani jsem se na neho moc nezlobila; verim, ze se v cizim prostredi a za toho vichru opravdu bal. Ale vedel, ze neco zblbnul,protoze se plizil kolem se svesenym ocasem a tvaril se jak matka sedmibolestna.
Hanko, to byla úzkost, asi hrozná úzkost! A navíc zvířata si o počasí nedělají iluze, ta bouře a ještě v cizím prostředí bez tebe… Je mi jasné, žes ho potom spíš utěšovala, než mu něco vyčítala (inlove)
Jinak takový byl Max – možná to bylo tím, že byl taky „přinesenec“, tak nesnášel, když jsme ho měli něchat samotného jinde, než kde se cítil jako doma. On neničil okolí, ale strašně štěkal a vyl, pořád a pořád. No, radši jsme ho nikde nenechávali 🙂
Dede, naše pejsky nic neničily, alespoň si nevzpomínám na nějaké bolestné ztráty. Do dnešního dne jsou sice otisky zoubků tu a tam na nábytku a já ani nevím od které jsou to vlastně pozdravy. Už jsme měly čtyři štěňata, takže ony se tyhle přečiny dost špatně sledují. Jenom Erisa, mě jednou vybrakovala šuplkostn s kalhotkami, podprsenkami a košilkami a do posledního kousku je roztahala po celé zahradě. Pracovala jsem před domem, takže jsem neměla tušení co se děje, až soused mi přišel oznámit, že mám pěkné spodní prádlo (blush) .
Zato Dareček II, kocourek (devil) ten už má hodně hříchů ve zničených věcích. Poslední je shozená nádoba (já ji používala jako vázu na jednu rostlinu, vypadalo to tvarem jako velká baňka, z tenkého zeleného skla, replika středověkého skla z Českého Krumlova. Na tisíc kousků se to rozbilo!!! (envy)
Jo a dovětek, máte nádherné hrušky!!! A co z takového množství budete dělat?? HRUŠKOVICI???
Jo! Bude hruškovice, protože ty hrušky se nedají moc dlouho skladovat a bylo jich letos prostě moc (blush)
Chichi, ta příhoda s prádlem nemá chybu (rofl)
Jinak trochu závidím ty nečinivé pejsky – Beruška byla sice málem andílek, ale ostatní „vlčouni“ (v čele s Ari) toho měli na svědomí dost (whew)
Pokud jde o darečka, jestlipak jsi nezanedbala školení mužstva? Třeba vůbec netušil, že ta skleněná zbytečnost, co se mu tak hloupě připletla do cesty se vlastně měla obejít! (chuckle)
Neverím ani slovo o deštrukčnej činnosti nevinných zvierat!! Tie hrušky však nemaju chybu.na popoludňajšiu hamku:v plátku pršúta zabalená štvrťka hrušky a kúsok camembertu,pre zvlčilcov hruška pokvapkaná rumom.teda,dala by som si,dala!!
A Dede na dovolenke na malorke som jedla tu vec,čo nebola paella a myslela som si,že ryža „došla“.Dávali dve variatny s morskými plodmi a kuracími stehienkami.Bezvadneé.
Verenko, já jsem hruškožrout, pršutu mi netřeba. Taková tvrdá, šťavnatá, sladká hruška…… mňam (wave) .
Vyměnil bych hrušky za pršut, kdybych je měl. jenže nemám, takže pro pršut pojedeme ve čtvrtek do bývalé NDR. Bude zajímavo, protože se mnou a Stáňou pojede i starší syn, tedy pokud mu do toho na poslední chvíli něco nevleze. Zatím se neviděli, ale vzhledem k tomu, že Čertík se s ní mazlí, což je naprosto třeskuté, neočekávám nějakou negativní reakci.
Jé Verenko, vítám tě! Jak bylo na Mallorce? To musel být tvrdý náraz, ten návrat do práce, co? (wave)
Tak tobě taky chutnala fideuá (chuckle) Já bych vždycky volila tu mořskou, kuře si udělám doma 🙂
A hrušky s pršutem a sýrem jsou výtečné! Ale – ano Alex – tyhle chutnají i samotné. Jen ty následky potom! (blush)
Náš prvý pes Brett, ešte za čias môjho detstva, sa mstil veľkej paničke, pretože mu neumožňovala prístup do obývacej izby. To sa jej tam vždy nejako prešmykol, strategicky sa posadil k nejakej bytovej zeleni a čakal, kým si ho panička všimne. Keď si ho všimla, bleskovo okúsal zopár listov z dotyčnej rastliny a zmizol. Kvety prestal likvidovať vzápätí po tom, ako mu bol sprístupnený celý byt.
Brixík sa mstí rodičom jedine vtedy, keď má pocit, že ten, kto odišiel z domu, ho rozhodne mal brať so sebou. To si otvorí „previnilcovu“ skriňu a vyskladní mu doprostred izby oblečenie. Vybrané kusy odvlečie pod gauč a tam na nich trucuje.
Katko, já Brixe úplně vidím! To je tak jezevčičí! Oni mají na fungování světa jasný názor a neváhají ho dávat najevo (chuckle)
Max taky spával na mém ukradeném oblečení – nejradši ho bral z koše na špinavé prádlo a na čem nespal, to si zahrabával „na horší časy“ mezi polštáře do sedačky. To překvapení, když si člověk sednul a odnekud vykouknul kousek krajky postrádaného prádla… a byla-li to návštěva (tmi) ani nemluvit! (blush)
Dede, jestli ty je nepomlouváš! Na tý poslední fotce lupou pátrám, jestli jim za ouškama neraší svatozář 😀 Jo a ten košík pravděpodobně opravdu nikdy žádné ucho neměl, jak Yga správně připodotkla! Ale plný košík krásných hrušek tiše závidím.
Hm, když tak pátráš… ty čertovské růžky nenacházíš? Já je specálně na té bílé hlavince dobře vidím! (chuckle)
Eh, že by to ucho nevědomky odkousl páneček? (wasntme)
MOJE zvířátka nelikvidovala téměř nic – Toya při výměně zubů okousala nohy kuchyňské židle (naše vina, pak dostávala klacíky a byl od okusování pokoj) a zlikvidovala dvoje pánečkovi pantofle (vietnamské, tudíž zřejmě zdravotně závadné). Ziki coby výrostek mi rozbil poslední kousek z mamčiny výbavové mokasoupravy – talířeček (což mne mrzelo).
Co zlikvidovala Brooke … o tom se už radši šířit nebudu (např. z riflí mi udělala jezdecké kamaše – takové ty samostatné nohavice, držící na pásku – ano, střední část gatí se nikdy nenašla). Je fakt, že teď je před ní v nebezpečí jen odpadkáč, a tuhle mi sežrala kapsu na tričku (měla jsem v ní piškoty).
Poznámka – a jste si jisti, že ten koš nějaké ucho měl? Prozkoumala jsem fotku a vypadá to, že nic takového nehyzdilo jeho okraj. Hrušky máte krásné.
Ygo, ty zvíře! při představě nenalezené střední části kalhot se směju jak blázen – tak na tohle ani naše Malá Bílá Katastrofa nemá (rofl)
Celkem věřím, že Toyenka byla takřka vzorné štěně – ona to má napsáno v uších (chuckle) – stejně, jako byla svatuška naše Berry (viz uši:)), dokud se nedostala pod zkázonosný vliv malého bílého štěňátka 😛
A ten košík ucho měl a na uchu měl háček, aby mohl být věšen na větve… (wasntme) eh, háček se našel!
Hi, hi, hodná holka, chtěla udělat nové chapsy pro paničku! Aby honila vodu na koních. Ale co udělala se střední částí riflí??? A zůstaly ti alespoň kraťasy?
Nejhorší byl asi náš první pejsek Gaston, který považoval za své vše, co zůstalo v naší nepřítomnosti na dvoře. Teda nepřítomnosti na dvoře, stačilo, když jsme my byli doma a on na dvoře. Noční ničení bylo naprosto normální, jednou jsme měli rýžové koště naprosto všude. Jeho vstup do naší domácnosti byl impozantní, poprvé zanechán doma vydrancoval vše dostupné, prosypal předsíň mýdlem na praní Korál, což byly krásné modré granulky, vymotal celou roli toaletního papíru, na hromadu posadil sebe a koště a ještě před koncem směny vyrobil přímo za dveře hovénko. Takže Bimbo při příchodu domů rozmáznul ee po celé předsíni a uviděl celou scénu. Bohužel si nevšiml jemných vzorečků na mých luxusních kozačkách…
Inko, to byla taky nezapomenutelná gaston-katastrofa, co? 🙂 U nás doma moc katastrof nebylo, když nepočítám, že Ari jako malá nejradši vyráběla hovénka na dlažbě před koupelnou. Kolikrát se sotva držela celou vycházku, aby to donesla zase domů! Naštěstí z toho rychle vyrostla (chuckle)
Když se zmiňuješ o katastrofách, tak v nich nefiguruje žádnáý foundlák… že by tihle mamutci byli doma tak distinguovaní, jako Xerxovic dogy? (inlove)
Máte krásný hrušky. Naši nemají letos ani prd.
Strakatice ničí obvykle věci, co mi nevadí- odhozené smeti typu kus nepotřebné chráničky. Za zničených věcí v domácnosti si vzpomínám na proutěný pelech, na kterém Světluška vyměnila zuby. Nic víc nepotřebovala a neokusovala.
A ano, ještě musím připomenout Světlušino textilní období, kdy z mně neznámých důvodů vykusovala do textilií díry (kapesníky, povlečení, spodní prádlo a trička). U posledního trička jsem ji přistihla, tričkem jsem ji zmydlila a bylo po textilním období.
Jé Matyldo, moc dobře si na Světluščino textilní období pamatuju (inlove) Stejně mě bavilo povídání o tom, jak holky hlídaly „oběšené“ plyšáky – když byli vypraní a videli na šňůře (chuckle)
Je zajímavé, jak ti mladší psi ve smečce mají „prodloužené“ mládí – řekla bych, že jim ta štěněčí hravost (a nepravosti) nějak déle vydrží 😛
Náš Honzík, když jsme mu přes den odjeli, hlavně tedy páníček, tak počůral vchodové dveře. Hepina ta tohle nedělá.
Teď O.T. vy jste tady takoví moji netoví kamarádi. Prosím poraďte. Honzík ten náš 18-ti letý kocourek včera dostal poprvé silný epileptický záchvat, který trval 10 minut. Jeli jsme na pohotovost. Vet říkal, že je senilní epilepsie a dal mu Diazepan, 1/2 prášku po 12 hodinách.
Záchvat Honásek sice už nedostal. Ale je zmatený, řekla bych že nás ani nepoznává. Nežere, nechodí na záchod. Je takový hadrový. Zrychleně dýchá. A pořád se snaží někam zalézat do kouta. V noci jsme skoro nespali. Chceme ho dnes vzít k naší paní veterinářce a poradit se s ní. Bohužel vidím to černě a nechci ho nechat se trápit. Manžel mi doma brečí, že mu odchází kamarád. Je to hrozné. Já tady v práci brečím skoro také.
Máte s tím někdo zkušenost.
Míša
Zkušenost nemám, ale třeba je ta dávka na něj vysoká?
Milá Míšo, jako vystudovaná veterinární technička bych radila změnit veterináře ( což chcete dělat ) a léky, což zřejmě udělá. Jako zvířecí máma bych radila se opravdu podívat na to, jestli Honásek má jen malý problém, nebo silně zhoršený život. Pro každého z nás nastane jednou situace kdy může svému kamarádovi pomoct v klidu odejít a nenechat ho trápit. Moje kočičky chodí ven, takže samy poznají, kdy je konec a už dvakrát jsem musela prožít loučení a ani nevím, kde se rozhodla Valinka a po ní Princezna usnout. Bohužel ani jeden můj pejsek zatím nezesnul v tichosti ve spánku, u všech tří jsme museli tohle rozhodnutí udělat
Míšo, moc a moc držím palce – Honáskovi i vám (h) , protože se nejspíš blíží chvíle těžkého rozhodování. Je tu určitá naděje, že ten stav způsobuje moc vysoká dávka léků, ale uřímně řečeno, osmnáct let je požehnaný věk i na dlouhověkou kočku. Inka má pravdu v tom, co píše… i já jsem zatím musela „pomoct“ všem svým psím kamarádům. (h)
Je to špatné. Honásek jen spí a ze spánku škube nohama.
Odpoledne jedeme k naší paní veterinářce, bohužel se obávám, že to bude jeho poslední cesta. Nechceme ho trápit. Ráno, než jsem šla do práce, když jsem ho chovala, tak se na mě díval. Ale už mě nepoznával.
Míša
Míšo zlatá, je mi to tak líto! Ono to musí přijít, člověk to ví, ale není to pro to o nic lehčí. Moc na vás všechny myslím (h)
Mila Miso, moc vam a Honaskovi drzim palce. Napred jsem si rikala, ze treba ten diazepam ho rozhodil, ale ten ucinek by se patrne uz vyplavil. Preju silu do dalsich dnu. (h)
Milá Míšo, máte před sebou s manželem moc těžkou chvíli a podepisuji se pod to co napsala Inka. 18 let je i pro vymazlenou domácí kočku hodně vysoké stáří a on to Honásek také cítí, proto se snaží někam ukrýt a mít klid. Pokud jej nechcete v posledních chvílích stresovat, zavolejte veterináře k vám domů a nechte Honáska v klidu odejít. Je to moc a moc těžké, ale myslím, z vlastní zkušenosti, že je to tak lepší, než se dívat jak kamarád trpí a jeho konec se protahuje. Kéž by taková rozhodnutí měli k dispozici i humánní lékaři!
Myslím na vás všechny tři!
Nessy likvidovala knížky – protože měla vztek, že byla ponechána sama.
Penny zlikvidovala v zuburostném období kukuřičnou rohož pokrývající celou jídelnu, protože jí mezi její díly zapadl tenisák. Pak na to shodila ze stolu kalanchoe a rozcupovala ji na kousky včetně hlíny a plastovýho květináčku. Na tu kytku měla vztek od začátku, co jsem ji, tedy tu kytku, přinesla. Nevím proč. Potom zřejmě chtěla spočítat škody, i donesla si na tu hromadu kalkulačku a propracovala se až k iksté odmocnině z ypsilon. Pak usnula spánkem spravedlivých dorostenců. Když se vyspinkala do růžova, pohlédla na hromadu a probudil se v ní zdravý rozum. (V Penny, ne v hromadě.) I dospěla k logickému závěru, že bude sekec mazec, načež se na hromadu v předtuše věcí budoucích poblinkala. (Zásadně blinkala z nervozity, ne kvůli špatnému žaludku. Opravdu tak řešila stres.) Načež pravila, že když prasklo tele, ať praskne i kráva, a donesla si tam mou bambusovou flétnu.
Rikina nežrala věci ze vzteku, Melina nežrala věci, tečka, dokonce přestala okusovat i hračky (což mě mrzí), poté co mi úspěšně podala roli papírových utěrek a tu pak zařadila mezi svoje hračky, takže si s ní další den v mé nepřítomnosti hrála. A samozřejmě to schytala, protože jsem fakt nebyla nadšená, že byla ta role rozmotaná po absolutně celém domku. Melly tehdy rezignovala na snahu odlišit moje věci a psí hračky (což se Penny naučila kupodivu snadno a snažila se to učit i Melinku) a prostě si přestala hrát s čímkoli. Teď znovuobjevuje šišky a klacky – ale výhradně venku nalezené. Doma jsou prý součástí vybavení a to se nekouše.
Jak už jsem nedávno hlásila, Donyštěně je fyzik elektrikář. Ale nedělá to ze vzteku, naopak: když jí něco zakážu, zařadí si to do zakázaných věcí, a když jí naopak něco povolím, zařadí si to do hraček. Ovšem když venku najde hnus, tak je jí už v momentě požírání hnusu jasné, že soudruzi dělají chybu, takže začne, hltajíc hnus, zdrhat a následně tvoří scénu „nepřijdu, dostala bych na zadek“, netušíc, že teprve tím mě doopravdy dožere tak, že pak na místě výskytu hnusu opravdu dostane. 🙂
Donyštěně mi připomíná Ari – ta taky neudělá žádnou nepravost podruhé – pokud ji ovšem při páchání chytím a na místě to zakážu. Potíž je v tom, že její vynalézavost je veliká a možný repertoár nepravostí se nám zmenšuje jen velmi pomalu (chuckle)
Melly je dušička zraněná, snaživá a jen pomalu věří tomu, že svět může být veselé a bezpečné místo. Děláš pro ni co můžeš, ale ty šrámy na duši má hluboké a budou se hojit dlouho. (h)
Myslím, že jí moc a moc pomohlo Donyštěně. Tím, že se vlastně od úplného začátku a v naprostém bezpečí učí, jak pracovat se štěnětem. Zrovna včera jsme potkaly úplně čerstvé štěně Jacka Russela – Donny k němu běžela a opatrně zkoušela blbnout, pak nakráčela lejdy a ukázala Donyně pár triků, které používala, když byla tak malinkatá Donda. Načež si všechny tři i s minimrňou hrály asi tak půl hodiny – a obě člověky stály poblíž a lebedily si, jak budou štěňata parádně spát. 🙂
A pokud jde o ničení – Donyštěně tady v kajutě nemá moc prostoru (musí tu být věci uklizené, aby se tu dalo vůbec prolézat, je to fakt malinkaté). A ten koš, co jí zakazuju, si ještě do zakázaných nezařadila. 😀 To k tomu repertoáru nepravostí (mimochodem – super termín!)
Aha, už vím proč!
Koš má pokaždé jiný obsah!!! (chuckle)