Nebyla to úmyslná volba. Prostě jsem v ten večer měla hlad, chtěla si objednat rychle a v tomhle jídle byly na obrázku v jídelním lístku mořské potvory. To mi stačilo, abych anglicky nehovořícímu číšníkovi ukázala na obrázek a těšila se, co mi přinese.
Seděli jsme u jednoho z pár stolků vystrčených před malou jídelnu na ulici Mistral v Barceloně. Byl teplý večer, my jsme byli uchození a hladoví, takže volba jídla byla spíš rychlá než cokoliv jiného. Navíc u stolků nebylo zvlášť světlo, takže jsme jídelní lístek studovali spíš, jak říká Cimrmann, letmo a zběžně:)) Láhev vody a džbánek vína ladil s jižním kouzlem večera a já se nemohla dočkat, kdy to kouzlo konečně i zajím.
Vidíte? Tady to máte mnohojazyčně!:))
Když jsem viděla číšníka, jak mi přináší horkem prskající černou pánev na paellu s na dálku vonícím obsahem, poposedla jsem nedočkavostí. Pánev s prkénkem mi přistála na stole a já se nad ni naklonila, abych si mohla nejdřív přivonět. Áách… Ale co to? Ta paella není z rýže! Tam jsou… ale fakt, vždyť tam jsou nudle! To není paella – to je papaella! (Podle vzoru pakobylka:))
Takhle to vypadalo na jídelním lístku
A tak jsem se seznámila s fideuá. Ne, neptejte se mě, jak se to čte, já to nevím. Ale vím, že je to zatraceně dobrá verze paelly! Nudle byly naprosto vynikající, trochu křupavé a já dumala, jak toho vlastně mohli dosáhnout? Až doma jsem si vygooglila recept a zjistila jsem, že se nudle nejdřív opékají a až potom se zalévají vývarem, ve kterém se obsah (mořské potvory, zelenina, koření a nudle) posléze nedlouho dusí.
A takhle ve skutečnosti – jen je tam pár mušlí navíc (Martin je nerad:))
Prý tento recept vznikl ve Valencii a obměnu rýže za těstoviny měl prý na svědomí jakýsi nenajedený kapitán rybářské lodi, který svým lidem obvykle snědl víc paelly, než mu náleželo. I zkusil kuchař paellu „zkazit“ nudlemi v naději, že to kapitánovi nebude chutnat a na ně zbude víc. No, nevyšlo to – kapitán byl nadšen.
A takhle to skončilo:))
Historie nepraví, jak moc se přejedl, ale rozhodně se tato varianta paelly úspěšně prosadila nejdřív v okolí blízkém a pak i vzdálenějším. Poté, co jsem s nadšením snědla svoji fideuá, se nedivím. Byla skvělá! Proto vám ji představím taky – aspoň virtuálně:))
A tak se dneska ptám: Znáte paellu jako jídlo? A chutná vám?Pak bych přidala další námět: napadají vás nějaké obměny originálních receptů, které vás – třeba i nečekaně – příjemně překvapily? A co třeba nepříjemná překvapení?
vypadá to velice dobře, já miluju mořské mrchy, takže s tím bych problém neměla, pro sebe jsem si to nazvala italská paella 😀 a protože všechny mořský mrchy se vařej a dusej velice krátkou dobu,pak ty předrestovaný nudle do křupava se jen trochu napijou a dodělá se zelenina na skus a těch pár darů móře…ale že to dělaj i takhle mne mile překvapilo….
Tož to byla ňamka ! Mně strašně rozesmála ta vyjedená pánvice. Hezkýýý. (inlove)
Jinak přeji lepší počasí a psím princeskám hodně dobrých čmušků na stopě.(wave)
Chichi Jenny, věř, že jsem měla problém ji nevylízat 😛
Právě jsem domluvila s Dede! Všechny vás moc a moc pozdravuje, děkuje za palcodržení, ale bohužel příroda a její živly se spikly! Dvě hodiny, v místě položených stop vytrvale lily „splachováky“ a bouřilo. Přesto se, Dede naše statečná, stopu s Beruškou – ještě statečnější, snažily vypracovat!!! (Obdivuji obě dvě!!!) Dařilo se jim asi do poloviny a potom zřejmě stopa odplula definitivně pryč. Dede Berry stáhla a stopu ukončila.
Berry je vynikající pejska do nepohody, do slova a do písmene! A pracantka :* !
Diky Alex za zprávu, jsou to obě holkdy krážné, už jen ta snaha se jistě počítá a dojít do poloviny v dané situaci je jako dojít trasu celou (tedy alespoň já to tak beru).
Nestihla jsem palcodržet, páč jsem se pekla v Blavě (a po návratu zjistila, že tady pršelo: jeli jsme domů tou bouřkou). Dede a Berry, jste prokazatelně bouřkovzdorné a nejste ani z cukru, ani ze soli – na rozdíl od té zatrachtilé stopy rozpustné! Příště položte ještě nerozpustnou stopu a náte to v kapse. (h)
Děkuju všem, kdo nám věnoval myšlenku 🙂 Lilo strašně, přes dvě hodiny, což znamenalo, že už stopa byla pokládaná za lijáku a pak se to nevylepšilo. bylo to na nás moc – Beruška se opravdu snažila, ale kolem poloviny stopy už byla velmi vyčerpaná, tak jsem to stopla a vzdaly jsme to. Konec konců, je to kamarádka a ne stroj.
No, máme se na co těšit příští rok 🙂
Jinak jsem ráda, že jsem byla prozíravá a vzala si s sebou komplet náhradní oblečení a boty – nepotřebovala jsem jen to prádlo 😛
Dede, tak mně se podařilo zmoknout před chvilkou a to tak, že musím měnit i to prádlo. Kvůli promoknutí samozřejmě! A už opět leje!!!
Páni, letos se dešti na ÚJM opravdu mimořádně daří (rain) (chuckle)
Dobře si pamatuju, jak jsi na jaře rozechvěně jásala nad každou kapkou… 😛 Tak schválně, jaká bude zima? Budete mít sníh, co myslíš? (wave)
no tak to věřím, že to bylo „žraso“, protože jen to čtu, mám plnou huběnku slin…..
Jo, bylo to úžasné. jen mám obavu, že pokus o domácí variantu nevyjde – a není to jen tím, že obvykle nemám po ruce hrst čerstvých mořských potvor 🙂
Zdravím moji milí kapku rozechvěně a prosím o přidržení palců – v pět jdeme s Berry na na stopu v rámci oné soutěže Praktická stopa (Zahradiště na Vysočině) a předpověď počasí říká bouřky a přívalové deště!
Tak na nás, prosím, myslete, ať strašlivě nezmokneme a ukážeme aspoň něco z toho, co umíme (blush)
tak at to dobre dopadne. Na stope i s pocasim. Hlavne jed opatrne, ty cesty v privalovych destich jsou zradne.
Držte mi palce – za chvíli jedu do té Blavy na vyhlašování výsledků. Superfeně a lejdynka zůstávají doma, je domluvená paní, která je půjde dvakrát pustit na zahradu. Jsem zvědavá na oboje – na výsledky soutěže i na to, jak to fenice zvládnou. (O lady nepochybuju, samozřejmě, lady to už má natrénované. No a superkólii elektrické jsem odstranila pokusné předměty z dosahu. 🙂 Tak snad.)
Držím na oboje a na psice víc! (inlove) V Bratislavě nemůžeš být horší než pátá (tuším), ale štěně je relativně nevypočitatelná veličina (chuckle)
Držím palce, ať vše dopadne k tvé naprosté spokojenosti.
Tak jo – štěně se drželo skvěle, ani se nepočuralo, nebyl rozkousanej koberec, prostě na jedničku. Jo a Ilja je třetí. 🙂
Blahopřeju moc! Jak k umístění povídky, tak ke zdárnému štěněti (inlove) Jste všechny moc šikovné (wave) Budeš mít tu povídku v nějaké podobě dosažitelnou na stránkách nebo bude jen ve sborníku?
Na stránkách zůstane jenom ukázka, celá povídka bude pouze ve sborníku. Dávat vydanou věc na stránky je nefér vůči nakladateli.
Ale četlas ji – je to ta s tou dračicí.
A pořád platí, že jestli chceš sborník, zařídím ti ho. Pomalu se jím pročítám a je zajímavý.
Kompletní výsledky jsou tu: http://www.fandom.cz/index.php/ck/vysledky-jednotlivych-ronik/236-cena-karla-apka-2014
(Jdu se dospat, dorazila jsem domů v noci – a štěně samozřejmě ráno budilo, že potřebuje čůrat.)
Ani Fideu ani Papaellu jsem nikde nepapala a ani je neznám. Zřejmě proto, že „škeble“ nemusím.
Ale „fried rice“ mám ráda. To se také rýže nejprve krátce na pánvičce opraží a teprve pak zalije tekutinou a dovaří. Opravdu chutná jinak. Proto věřím, že i krupavé špagetky byly dobré a jídlo bych si asi i dala, kdyby v něm byly pouze krevety.
Vlastní přínos do obměny jídel mě zrovna nenapadá. „Upravuji si“ hlavně am. pečící recepty, kdy dělím množství cukru na polovinu a třeba vynechávám mletý hřebíček, který je spolu se skořičí oblíbeným am. kořením do pečiva (skořici ale mám ráda a manžel přímo miluje).
Máme rádi lečo a nevím proč jsem ho vždycky dělala s brambory, když jsem jó pospíchala dala jsem i brkaši v prášku. Ale před časem jsem chtěla zužitkovat zbytek rýže, tak jsem ji přihřála k leču. A ono nám to oběma chutnalo tak moc, že když se teď chotě zeptám, co by k leču raději, vybere rýži stejně jako já. Maminka doma lečo dělávala (nebo kupovala ve sklenici), ale nevzpomíním si, co k němu bylo, takže nevím, jestli moje bramborová příloha je „z domova“, nebo jsem si jí vymyslela. Co děláte k leču vy???
Kdysi jsme mojí německé kamarádce Helze donesla k vánocům jednu moji vánočku. Moc jim chutnala a protože velice ráda peče, chtěla se vánočku naučit. Zajela jsem k ní se všemi potřebnými surovinami a v její kuchyni upekla (během kynutí jsme si daly kafíčko). Vánočky se povedly, jednu si nechala, druhou jsem si odvezla domů. Když jsem k ní po čase zase zajela, jedna polovina „vánočky“ tam ležela pod skleněným poklopem. Proč píšu vánočku v úvozovkách? Protože Helga i její (am.)manžel manžel se do vánočky zamilovali a ona jí teď peče často, jen si můj recept „trochu“ upravila. Místo másla dává margarýn a jen polovinu, aby to nebylo tak tučné, stejně tak snížila počet vajíček ze 4 na 3. Rozinky ona moc nemusí, její manžel ano, tak jich dává jen hrstičku. Množství mandlí také potřebuje méně a dává je jen do těsta, ne navrch. Z devíti pramenů jí to pletení nejde, tak splete jen tři tlusté do copu. No dalo se to samozřejmě jíst, ale bylo z toho obyčejné, dost mdlé, spíše suché pečivo, rozhodně ne „moje vánočka“. Takže v tomto případě „vylepšení“ dosáhlo pravého opaku
Maričko, já jsem byla z domova zvyklá na lečo (ale opravdu dobré lečo, žádnou vodovou sraženinu) jen s chlebem. Ale když jsem to takto poprvé předložila mužovi, divil se, co že to máme za nedodělek a kde že jsou k tomu brambory, prý jen leča se nenají. Takže pro pánskou část rodiny vařím k leču brambory a já sama si vystačím bez nich. Věřím tomu, že by mi spíš k leču chutnala rýže, neboť rýži já mohu téměř ke všemu – pokud to zrovna není vídeňský řízek. (chuckle)
Díky Hančo. Já dělám lečo jen tehdy, když mám vlastní papriky a rajčata, takže se jím doslova přejíme a pak ostatní měsíce máme od leča asťák. Teď mi stále rodí papriky, ale rajčata už bohužel musím kupovat. Nejsou tak dobrá, ale jde to. Když je v leču „obé ze záhonu“, tak ani jednou zeleninou nešetřím a zahušťuji jen jedním vajíčkem, aby se co nejméně pokazila chuť a zůstala šťáva. To si pak někdy k němu také dáme jen chleba, abychom si zeleninu vychutnali. Ale stejně jako tvůj choť, při dalším servrováním leča už má manžel rád něco poctivějšího k tomu. Zkus tu rýži. Také ji miluji. A víš, že ona je dobrá i k řízku? Musíš ale do teplé rýže zamíchat lžíci či dvě poctivého másla (a já vmíchám i šnitlýk), aby se hezky nejen ochutila, ale hlavně zvlhčila.
No Maričko, nechci ti brát iluze, ale už naši stařeček tvrdili, že rýže néni dobrá vůbec na nic (natož s putrú – tedy máslem) (chuckle) … a já mám dojem, že jsem opravdu jejich pravověrný potomek … kdybychom náhodou zase někdy jely spolu lodí na dovolenou (jeden můj nezapomenutelný sen), tož na rýži mě nezvi (rofl) (rofl) !
YGO, na lodi bych se s tebou určitě nenudila a klidně se po dobu společné plavby obešla bez rýže 😀
Jinak já mám rýži fakt moc ráda. Musí ale být dlouhozrná a hlavně po uvaření stále SYPKÁ, ne slepená v kecanec !!!! Třeba ji takovou tvůj stařeček nikdy nejedl :). Já se k téhle rýži takíé dostala až tady.
Do leča dávám zdejší polskou klobásu, kterou nejprve pokrájím na kolečka, osmažím a pak přidám k podušeným rajčatům a paprika (a cibule, že). Pávničku dostane vylízat Trixie (+ pár koleček navíc). Ale chutná nám i bez klobásy. Vajíčko také zamíchám těsně než dávám na talíř (a nechám jen trochu zatuhnout (aby zůstala šťáva). Takže moje lečo je takové napůl lečo a napůl francouzské „ratatouille“ (zelenina bez vajíčka)
UJá vím, že se lečo dá dělat s vajíčky, ale nás doma se dělá vždycky bez vajíček (a častěji s rýží než s bramborama) – akorát jsem nevěděla, že vlastně jíme takové noblesní jídlo jako ratatouille 🙂 Přiště to musím ohlásit na dotaz, co bude k večeři, abych si užila ty vyjevené pohledy ostatních, co to tu pochopitelně nečtou 😀 Díky za inspiraci 🙂
Lidi zlatý, boubelatý, já si teď žeru… Kamarádka, kromě toho, že ráda plete, umí i výborně vařit a navíc má kontakty na velkoobchod, takže nakupujeme vynikající a kvalitní suroviny za výkupní ceny, např. kilo perfektních brambor za 3 Kč a předevčírem domácí sádlo, čerstvé, které nepoznalo mrazák. takže bylo neprodleně vyškvařeno a já si teď dávám domácí chléb se sádlem, škvarky a cibulkou…Ej od Buchlova větor věje, už mej Staňulce pantle bere. 😀
A na příští rok už máme rezervaci v Dunajskej Stredě, v červnu a září vždy na týden.
Krakonoši, to „Ej..“ se zpívá před svatbou. No to byste truchlení po vaší – té úplně znejmilejších – vzal trochu moc zkrátka, ne? A v Dunajskej Strede se budou asi divit, když jste se tam celkem nedávno jel definitívně rozloučit. No každý asi máme smutek po někom srdci blízkém nastavený jinak. Psal jste už dříve, že jste potkal paní se stejným osudem a já vím, že život musí jít dál. Mě jen to vaše „mej Staňulce“ trochu překvapilo, po těch původních a tak nezlomných sebevražedných nářcích.
Máte pravdu. Ale za to může ten můj kocourek. Nebýt jeho, asi bych už sem nepsal. A na hřbitově jsem byl ve středu, zapálit svíčku a zavzpomínat. ve čtvrtek jsem zase byl se Stáňou na jejím hrobě. Takže vzpomínáme a teskníme oba. A v tom textu šlo hlavně o ten vítr, který po konzumaci této pochutiny vane pilně a často.
A v Praze rostou houby. Stáňa venčí každé ráno pejska a vždy přinese, hlavně žampiony, (krásně voňavé) a masáky. Takže sušíme a dlabeme. Polívčičky, rizeto houbito, smaženice, (na domácím sádle vynikající)… Inu, dobré jídlo, dobré pití, základ všeho živobytí.
Osobně tě vidím mnohem raději takhle vtipkujícího, než kdybys měl předčasně skákat do hrobu. (h)
Předčasnost je relativní pojem. Záleží na momentální situaci. A dnes jsem navštívili Bublák, motýlí farmu a Soos a u Lubence jsme si dali k svačince grilovaná uzená žebra. Je tam, cestou na Prahu kousek za městem u těch divokých skal, takový obskurní motorest, ale grilovaná žebra nemají chybu; jsou z domácích zdrojů a po ugrilování, (na objednávku, takže se cca 30 min. čeká), jsou naprosto vynikající. Podávají se s chlebem, hořčicí a křenem a musíte počítat s tím, že si parádně zamastíte ruce, neb k tomu dostanete jen nůž.
Však já bych tenkrát byla na „záchranu od kocourka“ ochotná vsadit. Milované zvířátko se moc špatně opoušít – ať už dobrovolně nebo ne !!! Tak ho za mne hezky pohlaďte.
A že láska prochází žaludkem je také známá věc :))
Kocourka jsem pohladil už mockrát a jako ,,odměnu“ má teď doma pejska, na kterého stále syčí a občas mu tlapkou vrazí facku, i když se zataženými drápky. Ale stále mu dává důrazně najevo, že: Tady je kocourkovo a dokud nebudeš vzorně poslouchat a slušně se chovat, (dle kočičích představ), bude zle!
Žampionová plantáž za domem je velice úrodná, Stáňa chodí pejska venčit s plátěnou taškou a pokaždé, (3x denně), ji přinese plnou, navíc o kousek dál rostou mraky masáků, čili růžovek. Ale našla ijednu muchomůrku hlízovitou, naštěstí se od těch žampionů diametrálně liší, takže rozeznat je od sebe není problém.
Jejej – k leču brambory? Nebo dokonce rýže?? V našich jižních krajích (chuckle) jen a pouze dobrý chleba! Neumím si vůbec představit lečo s něčím jiným. A ano, zrovna to lečo „vylepšuju“ tak, že ho dělám bez klobásy … a párkrát ho Jenda snědl dokonce bez vajíček (dělám „polotovar“ – udusím zeleninu a vejce dodávám až těsně před konzumací – ale zrovna jsem byla mimo a Jeník to zbaštil jenom tak a jak si pomlaskával)
Lečo miluju, obvykle ho mám bez uzeniny, ale s vajíčkem (ne moc) a vždycky s chlebem. Když si někdy za mého dětství hrálo na hlavní jídlo, tak bylo s rýží nebo s bramborama… ale bylo to málokdy. Lečo je prostě chlebové 🙂
Dobrý den.Já lečo milujuuž od dětství,ale jedině s chlebem nebo pečivem,nic jiného bych si k tomu určitě nedala,to raději samotné…
Ach ano, samotné a studené, když něco zbylo – to je taky lahůdka 🙂 (aspoň pro mě:))
Maričko, k leču topinky nebo čerstvej chleba, brambory nebo rýži……prostě co je po ruce nebo co zbylo..osobně miluju lečo studené na topinkách….
Já asi nic zásadního nemám… zvláštní kombinaci koření pro mě měla jen jambalaya HanyW, včetně všech těch přísad, ale nezřízeně ji miluju 🙂
To mam radost. Tuhle chutovou kombinaci jsem dlouho ladila. 🙂
Recept znám, ale jídlo samotné jsem nikdy nejedla (ale může být moc dobré, není v něm nic, co by mi nechutnalo). Pro zájemce jsem našla toto: http://www.howcast.com/videos/265138-How-to-Make-Fideua – docela to odpovídá Dedině popisu (je tam i přibližná výslovnost).
P.S. A zcela O.T. – letošní Ig Nobel vyšel i na ČR! 😉
http://www.improbable.com/ig/winners/
Ty prazene nudle mne v tom zaujaly. Budu to muset zkusit. V pulce rijna budeme 5 dnu na ostrove v Sev.Karoline. Je tam maly rybarsky pristav, a kazde dopoledne vykladaji ranni ulovky; vetsi ryby dojdou odpoledne. Tak tohle jidlo zapracuju do programu.
Na Ibize, v San Antoniu, kam létám už 12 let, v hotelu Els Pins, tuto pochoutku připravují jednou týdně, kromě standardní paelly. I mě fideúa chutná mnohem víc,než paella.
A dělají ji jen s mořskými potvorami nebo i jinou? Já mám dojem, že jsem v Barceloně jinou než „marisco“ neviděla 🙂
Mávám a přeju Ibizu – tam jsme ještě nebyli (wave)
Plácám do hrnce to a v takovém množství, jak zrovna myslím, že by to mohlo vyjít jedle. Většinou to i jedle dopadne, málokdy jsem něco musela spláchnout. A název pejsek a kočička naprosto přesně odráží základ velice oblíbené buchty.
Moje maminka vždycky něco ochutnala a když tím byla nadšená, vzala si recept. No a v tu chvíli začala její kreativita: místo kefíru kyselé mléko, místo másla nějaký ten kunerol, mouka jaká zrovna byla. Občas to bylo od vzoru natolik odlišné, že se i matička divila.
Inko, naprosto tvoji maminku chápu – taky to tak dělám:)) A pak můžu o výsledném pokrmu maximálně říct, že byl „na motivy“ toho a toho (chuckle) Někdy to vyjde výborně, jindy je to slepá cestička, ale dělám to furt 😛
Kuchař má moje sympatie. Vařím podobně: nemám doma / nemám chuť na rýži, co bych tam mohla místo toho dát?
Ubohej nedožranej kapitán má taky moje sympatie. 🙂 Beztak ho furt budili, to je pak člověk nedojezenej jedna dvě…
S tím nedobuzeným jedlíkem to je fakt – když jsem vstávala k dětem, taky jsem měla tendenci nepočítat snídaně – buď jich bylo víc, nebo jsem začínala obědem 😛
Při naší cestě do Barcelony jsme měli paellu jen jednou, protože jí vždy dělali pro dvě osoby a my se s Nielsem v chutích rozcházíme. Máme rádi věci stejné a podobné, jen každý jindy :D. Mě tam čekalo překvapení v restauraci La Fonda, kdy jsem si objednala cosi, co měly být chobotničky v omáčce. Přistál přede mnou chobotničkovej guláš, naprosto luxusní a tmavej jak čert. Čekala jsem všechno možné, guláš ale ne 😀 Podával se s bagetou. Kulinářská překvápka miluju, tedy ta, kdy mě na konci čeká něco skvělého nebo neobvyklého. Naposledy mě překvapili v Imperialu, dala jsem si telecí játra na calvadosu. Játra byla jen lehce oprásklá a lehký sos k nim byl fantastický, ale překvápko bylo ve formě kyselých jablíček povařených v té calvadosové šťávě. Brambor jsem se ani nedotkla, ta jablíčka s játry byla fantastická kombinace…
Nám byly předloženy osmažené pidichobotničky jako snack. Chapadýlka, všechno tam v pidi provedení bylo. Snědla jsem jednu, byla dobrá, ale pocit, že chroupám pavouka mi nedělal dobře. Můj málo citlivý muž schroustal všechny.
Eh Jano, to ti teda pěkně děkuju! Doteď jsem klidně chobotničky chroustala, ale teď, s pavoučí představou… brr! (tmi)
Jejda, jejda, omlouvám se. Tak si mel to není pavouček to není pavouček, tak dlouho až se.. no, pozvracíš
Játra s jablíčky? A s calvadosem? To zní skvěle… 😛 (to je olizovací) Rouhodně líp, než opékaná játra v majoránce, což pro mě znělo příšerně, ale chutnalo to kupodivu úžasně (té majoránky muselo být moc – to mě na tom děsilo)
U nás jsou zrovna na náměstí jídelní orgie, a.k.a. užnevímjaký-fest. A tam jsem našla uzená husí játra na švestkách s rumem. 😛 (olizovací)
To mi chutnalo tak moc, až jsem se rozhodla, že to někdy nechám naservírovat Severinovi! Nebo ho to uvařit.
Nemám čím přispět, tak doufám, že se tady někdo kreativní objeví. Jak tušíš, já to nejsem. Vaření mě nechává chladnou, při téhle činnosti má u mne fantasie volno. Uporně čtu v receptech řádku po řádce, vážím, měřím a dělám kolem sebe binec. Kvůli řádku po řádce jsou moje jídla jedlá, ale fantasie tam teda určitě není.
Mimochodem, fantasie nebo fantazie?
Po novém fantazie – jako gymnázium nebo prezident 🙂
Mimochodem, to úporné čtení ti zjevně jde k duhu – ještě jsem u tebe nejedla nic, co by nebylo výborné! (inlove)
Tys znala tenhle druh paelly nebo ne? Já na to koukala jak z jara a tak nějak jsem si nejdřív vzpomněla na čínská bistra… (blush)