Včera jsem se vzbudila chvíli před pátou ráno z podivného snu, takže se mi nechtělo hned usnout. Zírala jsem do okna, a když mozek konečně dohonil oči, tak mi to došlo – je pět a venku je tma!
Tedy nebyla úplná tma… měsíc se usmíval a jeho něžné světlo nedokázalo zastínit pár jasných hvězd. Krajina byla tichá, svěží, ani moc chladno nebylo, ale ten náhlý záblesk představy listopadové tmy a plískanic mi ten okamžik tichého rozjímání úplně zkazil.
Jako každý rok si snažím namluvit, že venkovní tma vlastně vytváří doma pocit útulnosti, ale jako každý rok si zcela oprávněně nevěřím. Jsem ráda venku a tma mě vězní uvnitř. To je nevýhoda venkova – jak padne tma, je tma, a řídké a nedomrlé veřejné osvětlení na tom nic nezmění.
Tma v Barceloně tančí a zpívá:))
Jo, to naše noční toulky rozsvícenou a životem pulsující Barcelonou předváděly úplně jinou tmu! Svádivou, umocňující kontrasty světel, barev a vůní, které ji naplňovaly. To byla tma, která na člověka mrkala a přitom na prostřeném stole tančila kankán. Naše podzimní tma netančí – přijde mocná, ledová a mokrá, zabere krajinu, a lidem zahnaným pod střechy ukáže vztyčený prostředník.
Ráno se nakonec probudilo do slunce, tepla a krajina nahodila skoro letní tvář. Jenže mě neoklame. Já už tu tmu a zimu prostě cítím v kostech. Teď jde o to, dostat ji ještě aspoň na čas ze svého mozku. Opravdu nemá cenu se šourat s kalhotama kolem kotníků, když ještě není ani říjen!:))
Popravdě je ráda, že se v těch světlech vůbec najde:)) (Fotky jsou focené při chůzi z ruky – omlouvám se za nekvalitu:))
Ale stejně se ptám: jak se vypořádáváte vy s příchodem podzimu? Vadí vám tma? A máte nějaké plány, jak si zpříjemnit dlouhé večery, které nás čekají?
Do Prahy právě nesměle přichází bouřka. Zatím jen akusticky, déšť se ještě nekoná.
Snad proto, ze ziju, kde obloha muze byt modra bez mracku treba az dva tydny, a slunko pece, a vse zive upi, tak ty tmave dny mam rada. To slunko je nekdy az primo vlezle. Mam rada to jine svetlo v dome ,prijde mi to utulne. A mam rada podzimni mlhy, ze kterych sviti barevne stromy.
S příchodem podzimu se prosím snažím vypořádat tak, že před ním zavírám oči, strkám hlavu do písku a ze všech sil se raduji z toho, jaké máme stále ještě krásné počasí. 🙂 Včera to bylo na tričko a dnes taky celý den svítilo (sun) a bylo teplo a třeba to ještě hoooodně dlouho vydrží a bude krásné teplé babí léto. Tak! 🙂
No s tmou je to relativné 🙂 . JE DOBRÁ TMA, tak, ako som to písala v predchádzajúcom príspevku.
Alebo je v novembri (listopad), tma, keď oficiálne Slnko vylezie, ale v skutočnosti to nezaregistrujete. Celý deň je zatiahnuté nízkou oblačnosťou, je sychravo, prší, a ak chcete v kancelárii pracovať, musíte mať celý deň zapnuté svetlo 🙁
Moja nebohá kamoška Melánia to zadefinovala nasledovne : “ DNES JE CELÝ DEŇ VEČER „
OT. Je to jasný. Donyštěně je fyzik. Pokusy s nabíječkou k noťasu ještě skončily bez ztrát; testy pružnosti a pevnosti na monsteře sice dopadly nezvrhnutím monstery (ta podložka na třech kolečkách fakt jezdí, jůůů!), ale zelené části byly ohlodány až k hlíně, a dneska jí padla za oběť nabíječka na telefon. Prý byl ten čudlík málo zubuvzdorný.
Nejspíš taky Donyštěně slyšelo o agentovi W4C, jehož pejsek hlodal drát podle toho, protékal-li, či neprotékal jím právě proud. 😀
Ajaj, tak tohle období bych u malých pejsků klidně přeskočila – nejde jen o ty škody, ale o to, že se ten malej prevít snaží ze všech sil minimálně zranit, když už ne zabít. A to vše v dobré víře, že nic takového jako nebezpečí neexistuje. Pak se ukazuje, jak moc umí panička myslet dopředu – a za kolik rohů (chuckle)
Je tma a tma.
Mám ráda noční tmu, bez uličního osvětlení. Tedy tmu tmoucí, bez hvězd a měsíce, nebo tu s jasnými hvězdami, stejně jako „jasnou“ tmu s úplňkem, kdy by se venku dalo pomalu číst a bílé tričko září jak v Laterně magice. Jak píše Io, když se vyznám v terénu, chodím tmou ráda bez baterky. V dětství na chatě jsme dokonce byli pyšní na „znalost každé větve a kořene“. Tady to znamená večer přivádět a odvádět Trixie z vedlejší zahrady – obě cesty teď už za tmy (8-11). Jednou takhle se mnou šla švagrová. Až po chvilce, když se mě při chůzi křečovitě držela za loket a klopýtala, mi došlo, že ona si povrchem terénu není jistá jako já a omlouvala jsem se, že jsem nevzala baterku.
Z městské tmy bez osvětlení mám strach a když jsem jako dítě takovými místy (ulicemi a parky) musela procházet, dělala jsem to co nejrychleji a měla srdce v krku. Takovým cestám se vyhýbám i dnes. Ale jak Dede píšeš, „tma“ v osvětleném velkoměstě může být příjemná až romantická a takové noční město láká někdy více, než jeho denní ruch. Ale nesmí to kouzlo kazit mokrá sněhová čvachtačka, či zmrzlý déšť (a dnes navíc „moderní“ , nežádoucí večerní rumrajs) – to je fuj.
No a pak je „obyčejná“, sezóní , dlouhá tma, které dlouho trvá, než uvolní ranní světlo a příliš brzy ho zase zalehne. Tu ráda nemám. Tady mi vadí i proto, že Američani dávají v domech přednost „útulnému“ osvětlení, takže mají radši různé postranní lampičky, než velké lustry a ani ty se evropským stropním svítidlům nevyrovnají. Nikdy jsem tu nebyla v dome či bytě, který by měl večerní místnosti tak jasnou, jako znám z Prahy. Naštěstí naše podzimní a zimní tma trvá přeci o dost kratší dobu, než u vás (ale zase se nám to vrátí v letní dny, kdy tma vždy padne do devíti večer, možná ještě dřív) . Potěšující je alespoň to, že světlo, které v ty dny máme je dobře z 98% se sluncem a s blankytnou oblohou.
A ještě dotaz Dede. Markovo studium v Barceloně bude v angličtině, nebo bude muset zvládnout španělštinu (pokud jí náhodou už perfektně neovládá)? Máte prostě velice jazykově nadané oba syny (a nejen jayzkově).(clap)
Markovo studium je v angličtině – naštěstí 🙂 Jinak by se musel učit katalánsky, což je něco, na první pohled připomínající veselý mix francouzštiny, španělštiny a italštiny:)) Teprve v Barceloně jsem pochopila, že tam prostě není Španělsko – sice poctivě uvádějí španělštinu jako druhý jazyk, ale jinak je to území prostě jiné.
Ale počítám, že se Marek nezbytné minimum jazyka naučí, protože s angličtinou se tam člověk mezi lidem v podstatě nedomluví. 🙂
Jinak máš pochopitelné definice tmy, s kterými se můžu ztotožnit. Víš, že až do přečtení tvého Ioannina komentáře jsem si vůbec nevzpomněla na dětské a mládežnické běhání potmě? Kolem domu potmě trefím i dnes, ale dělám to nerada.
Jo a velký souhlas a tím osvětlením – neosvětlením! Ani my jsme neměli v norském domě pořádná stropní svítidla, a v Anglii snad nebyla vůbec. Strašně mi to vadilo – centrální silné stropní svítidlo potřebuju k aktivním činnostem, teprve na četění nebo práci nebo rozjímání si pro pocit intimity zapínám malé lampičky nebo nepřímé osvětlení. 🙂
Maričko,
ja som raz zažila situáciu, keď “ zodpovedný “ blesk udrel do napájania VN a v celom meste nastala TMA. A po núrke sa obloha vyjasnila….
Fšetky ženy z krojiny sme sedeli pred domom a čučeli sme na oblohu …
Ano Yetti, tak to má být, to je moc hezké. A ne (hlavně ve městech), když nastane nečekaný „blackout“ že jdou někteří rabovat.
Nebo… Jakže to bylo po tom blackoutu v USA za třičtvrtě roku s porodností?
Tmu mám ráda jenom v létě.Jak se začne stmívat na můj vkus moc brzo- před osmou- začnu mít podezření, že se blíží podzim a někdo mě chce strčit do tmy a hodit mi na hlavu šedou deku, co se válí na obloze od podzimu do jara, že pak člověk to slunko nevidí pámbuví jak dlouho. A nic to nedokáže zaplašit, ani svíčky a světýlka vánoční (a že ty Vánoce mám hodně ráda), prostě mi vadí to, že je přes den příšeří a pak strašně dlouho tma.
Ano Matyldo, to je přesné! I s těmi světýlky a svíčkami – pomáhají, ale jen maličko… 🙂
Já bych se ale ještě připojila tuším k Yetti, protože mám ráda jiskřivou tmu nad zasněženou krajinou, vůbec, když svítí měsíc.
Kdy byl na JJm naposled sníh?
Třeba bude letos – vždyť u vás po tuším čtyřech letech dokonce i pršelo! (wasntme)
Pokud to bude podle tohoto vzoru, tak nás v dubnu vyhrabete ze závěje.
no jo, vlastně. Musíme najít lampu, zavěsit na hodiny a osvětlit dvůr. Nesnáším večerní příchody do tmy, bláta a plískanice. Takže svítíme až do začátku prosince. Pak rozmotáme vánoční osvětlení, (co nejvíc)a v lednu zase svítíme lampou.
Zimní bahno je otrava, ale zimní bahno potmě, to je o život 🙂
Chicht, tady se pozná vesničanka (wave)
Taky máme vlastní „veřejné“ osvětlení a taky budu muset zapnout časovač. Ovšem padla bída na kozáka – doteď jsem vždycky jen řekla – Marku, prosím, nastav světlo na dřív/později a bylo to. Teď to budu muset pochopit a nastavit sama (blush)
A bahnitou poznámku podepisuju! 🙂
Já to mám tak, že s prodlužující se tmou na mě začne padat polívkovej absťák. Prostě k večeři ve tmě musí být polívka, stejně jako v létě musí být salát – je teda jedno, jestli za světla, nebo za tmy. Salátový absťáky na mě padaj ponejvíce na jaře a ten polívkovej právě začal – tudíž zima se blíží. Takže k obědu mám polívku a nejspíš se budeš Dede divit, protože je houbová 😀
S tou polívkou je to zajímavé – dělám to podobně. Přiznám se, že jsem ale letos ještě do polévkového období nevešla, je zatím dost teplo.
A víš, že se té houbové ani nedivím? ten obrázek plný hub byl dost přesvědčivý (chuckle)
Ráno je mi to jedno. Ráno se mi prostě vždycky vstává blbě, ať je světlo nebo tma. Ale večer už jsem si toho taky všimla.
Před pár dny jsme nějak neodhadli časovou situaci a vraceli jsme se domů i s mládětem až někdy před osmou. (Obvykle se tou dobou koupe a po osmé s trochou štěstí spí.) Dítko se neslo tátovi na ramenou a nadšeně hulákalo: „Světýko!! Světýko svítí!!!“ Ukázala snad na úplně každou lampu a mně došlo, že zatím neměla moc příležitostí vidět je v provozu. Což se asi brzy změní. Se současným režimem, kdy se po odpoledním spánku vyhrabeme ven tak ve čtyři… když ještě připočtu podzimní a zimní oblékání… Ach jo 🙁 Asi se tentokrát budu nadprůměrně těšit na březen.
V období předmláděcím jsem to tolik neřešila. Letní tmu mám vysloveně ráda, stejně, jak to dole krásně popisuje Inka. A v ostatním čase se to vždycky dalo nějak vymyslet, ono i dlouhé klidné zimní večery doma mají co do sebe 🙂
Ano, nekonečné oblékání mrňousů + řešení, jak moc jim bude horko, když s nimi chvilku pobudeš třeba v obchodě, to taky není zábavná část podzimu a zimy.
Ale světýlka, ty děti milujou – takže předvánoční čas si užijete dvojnásob (inlove)
Copak tma, to není to nejhorší. Mne děsí zima. Tedy to, že před odchodem z domu si musím navléct ponožky, dlouhé kalhoty, triko, svetr, bundu, rukavice a šálu. Pak hodit na psiny postroje (to už jsem zase splavená jak dvérca od chlíva), obout boty (pokud možno nepromočené) a až pak vyrazit ven. NENÁVIDÍM TO!!! Jak je mi teď ještě stále dobře, když vyběhnu tak, jak sedím doma (večer barskdy i v pantoflách – my na to přezouvání doma moc nehrajem … ono taky se dvěma psy a jedním domovenkovním kocourem).
Depréééze na mne padá už na jaře s první vyslečenou bundou, že po létě tu bundu zas na sebe navleču.
A jinak – copak do vánoc, to ještě jde – já tedy ty svátky moc nemusím, ale miluju ty líné volné dny mezisvátkové, ale leden-únor by měly nebýt – nekonečné hnusné měsíce, kdy každý hezký den je vykoupen horou dnů nehezkých. Ožívám až v březnu kolem Josefa – to si vždycky říkám „už bude jenom líp!“ i kdyby tragače padaly (happy)
Ygo, tak jednoznačně vedeš! Já mám pochmurné myšlenky až kolem slunovratu, ty s první odloženou bundou:))
Jo a taky miluju vybíhání z domu jen tak, jak jsem právě oblečená. Což má i své nevýhody – z elegance by mě kdokoliv podezříval marně (chuckle)
Já také nerada vstávám do tmy DEDE. A jelikož vtávám v 05 25 hod, tak do té tmy vstávám.
Podzim a plískanice není pro mě to pravé ořechové, utěšuje mě jen to, že přijde advent se svými světýlky, svíčkami, vońavým svařákem a vůní vánočního cukroví.
Advent a Vánoce já mám moc ráda.
Míša
Bimbo vstává v 5.10 a tvrdí, že to není ráno ale hluboká noc
Bimbo má pravdu! 🙂
To máš prima, Míšo, že ti advent prosvětlí tu (z mého pohledu) nejhorší část roku. Já moc adventní nejsem (když jsem byla malá, advent se u nás doma nijak neprožíval) a mě se do toho později už nějak nepovedlo vpravit, takže holt si s tím potěšením musím počkat až na Vánoce (blush)
Za chvíľu nastane jeseň (23.9.) a noc bude dlhšia ako deň 🙁
Tma sama o sebe mi nevadí, ale vadí mi letný čas, kt.s príchodom dlhšej noci úplne stráca svoje opodstatnenie. Prečo zodpovedné orgány nezrušia letný čas s príchodom jesene ? Je to “ úžasná radosť „, keď musíte vstávať do práce v hlbokej tme (yawn) .
A mám veľmi rada, keď v zime v noci padá sneh. Dobre sa prechádza, človek nežmúri oči, pretože nevidí, že mu niečo práve padá do oka 🙂 , a celá krajina je akási prežiarená a čistá (sun)
Horšie je, ak nastane oteplenie, zo snehu sa stane vodnatá šlamastika a tá potom v mrazivej noci zamrzne. To sa človek ide potom preraziť 🙁 .
Konečně někdo, kdo má taky rád sníh! (blush) Já jsem sněhem dědičně posedlá, takže pokud je pořádná zima, mám ráda leden i únor – ten víc, protože už víc svítí sluníčko. Ovšem zima na bahně – jako byla ta loňská – s tou se smířit nedokážu, brr. (A je mi to houby platné, že:))
A tání s nočním mrazem je zlé – pro nohy i v autě. Tající sníh klouže jak namočené mýdlo 😛
Ač pocházím z Lužických hor, sníh upřímně nenávidím 😛 . Zvlášť, když ho musím uklízet.
Chichi, na to uklízení by se ti hodila nějaká příruční Xerxová (chuckle)
Po ránu mi tma nevadí – Sisska dostane reflexní vestu a blikačku a já se těším, jak budu pozorovat a fotit vycházející sluníčko. Každý den je to nádherný pohled. A večerní tmu mám ráda, zase si zapaluju svíčky, mám ráda jejich měkké a voňavé světýlko…
Myško, jsi úžasně pozitivní! (inlove) Že bych zkusila tě napodobit? (blush)
Tma mi ani tak nevadí. Norové ji kompenzují útulnými interiéry plnými světla a jeden se přiučí. Rozsvícené jsou i ulice a při nočním přistávání letadla vypadá Oslo jak rozsypaná klenotnice. Co vadí mně, je první sníh, který vzápětí roztaje a vytvoří film, který opět vzápětí zmrzne. A pak to trvá. Chodit po tom s retrívrem, který se vášnivě vrhá za každým novým čmuchem, je o život. Meniskus je již operován. Takže víc než tma, mě děsí první sněhová vločka. Nééé!
No, doma ledová v Norsku je něco, co člověk opravdu netouží znovu zažít – nikdy by mě nenapadlo, že budu dobrovolně nosit na botách bodce:)) Prostě pro mě to byla další potíž spolu s tou tmou:))
Ale máš pravdu – máte tam dobré veřejné osvětlení a nejen na městských ulicích, ale někde i v přírodě. V Norsku se dá s tmou vyjít (inlove)
Keď som chodila na VŠT v KE, bývali sme v intrákoch na konci mesta, rovno oproti letisku. a jedenkrát sme zažili večer ako zo SW – jedno kt.časť.
Bol jún (červen), pomedzi riedke mraky vychádzal spln Mesiaca a letecké OS Varšavskej zmluvy mali cvičenie. A teraz si predstavte, že tie stíhačky ( vtedy sa nebral ohľad na hluk motorov ), teda revúce a patrične nasvietené vzlietali a pristávali za vlahej letnej noci skrz SPLN MESIACA.
Aj tí, čo k astronómii nemajú žiaden vzťah boli “ vycapení “ na balkónoch a sledovali 🙂
(wave) Znám to v KE a to místo si umím představit. Mimochodem, na tom balkóně bych byla vycapená taky (chuckle)
Tma je výborná. Je útulná a ochraňuje a skvěle se v ní vypráví a naslouchá příběhům. A na základní orientaci stačí svíce nebo oheň v krbu.
No ano, uvnitř:)) Ale když musí být člověk venku, je tma, mokro a mlha, kolikrát trvající den za dnem, strašně únavná – tedy aspoň pro mě (wave)
Pak nezbývá než hledat krásu v těšení se dovnitř. 🙂
Hm, to je nosná myšlenka! (wave) Asi mi nic jiného nezbude… 😛
Tmu mám docela ráda, jen se v ní nějak nerada pohybuju, ne ze strachu z někoho, ale ze strachu z úrazu. Naše procházky ranní už ve tmě a mlze jsou, pomalu jsem dneska začala hrabat svítící obojky a zjistila že jeden nefunguje a druhý se buď smrsknul, nebo Majdě vyrostl krk. Protože jí vyrostla i zadek, navíc je letos enormně osrstěná, asi se nesmrskl.
Ale já mám ráda tmu v létě,tmu letního lesa, vonící lesem ještě ohřátým od sluníčka s poletujícími světluškami, tmu nad řekou s hvězdami nad hlavou. Ta podzimní tma slibuje maximálně Vánoce, které až zas tolik neprožívám.
Inko, tu letní tmu jsi popsala moc krásně… ano, letní tma je mnohem vlídnější (a netrvá tak dlouho:))
A praktický dotaz – jaké máš svítící obojky? Majda má taky dlouhou a huňatou srst – jak to děláš, aby ty obojky byly vidět? Já to řeším jen reflexními vestami, takže psy vidím jen tehdy, když svítí měsíc nebo moje baterka… (wasntme)
Já mám podzimní tmu ráda. Fakt. I s tou mlhou.
Když znám kraj, tak mi ani nevadí chodit na noční procházku potmě. (Beztak mi třičtvrtě roku nic jinýho nezbývá. Ale prostě ráda chodím potmě, klidně i lesem, pokud je tam aspoň trochu upravená cesta.)
Jinak – proti tmě mám svíčky! A funguje to.
(Horší to začne být tak v lednu, to když není sníh, tak je to takový fakt ponurý…)
Hm, poslední roky nerada chodím po tmě, protože opravdu blbě vidím a tak mám tendenci se každou chvíli přerazit. Tím končí i ta romantika (chuckle)
Svíčky pro moc neznamenají, spíš mám ráda praskání a zář ohně v kamnech. (wave)
Jo, na zář ohne v kamnech si budu muset zase nějakej ten pátek počkat. Takový krbový kamna, to je něco, kvůli čemu jsem ochotná zimu horoucně milovat! Miluju sálavý teplo. Ne léto a jeho pražící slunko – miluju, když je všude hnusně kosa, ale já mám jedno místečko, kde si můžu nahřívat záda po libosti.
Možná bych přece jenom přežila v tom Norsku, co si na něj myslím…