BTW: O psím hotelu

0916dar1_1Než jsme letěli s Markem do Barcelony, museli jsme čelit – poprvé za dvacet čtyři let, co máme psy – faktu, že je s sebou nemůžeme vzít a nemáme je ke komu z rodiny dát. A věděli jsme, že v časech budoucích to o mnoho lepší nebude. Takže bylo třeba najít řešení.

 

I sedla jsem k počítači a začala googlit. Hledala jsem psí hotel, kennel, kam bych byla ochotná holky na těch sedm dní dát. A nakonec jsem našla Dogpark v Roztokách u Prahy. „Kdyby tak už existoval nějaký most přes Vltavu severně od Prahy!“ zalkala jsem v duchu (po mocté, ten most opravdu chybí), když jsem nejdřív hodnotila polohu nalezeného zařízení.

Když jsem se však zahloubala do podrobností uváděných o onom projektu, přestala jsem na most myslet. Tohle vypadalo fakt dobře! Psi bez kotců, v jedné smečce, pořád tam je člověk, který nemá na starosti jiného, než je. Tak to znělo dobře!

 

0916dar2

 

Nastala zkouška č. 1 – bylo třeba do Dogparku zavolat. Jaká bude odezva? Už první kontakt se mi líbil – vlídný, profesionální. Ale ubytování psů v tomto zařízení má svoji podmínku – psi si to tam musejí nejdřív vyzkoušet. Je třeba zjistit, jestli se nebudou snažit skákat přes plot nebo likvidovat ostatní dočasné obyvatele psího hotelu a školky.

Samozřejmě jsem souhlasila a ještě v srpnu jsme tam s Markem zajeli. Přijetí bylo vlídné, Berry se cítila mezi smečkou různě velkých psů úplně v pohodě, Ari byla vykulená – přece jen na vsi není její socializace na psy ideální. Ale za chvilku i ona běhala za míčkem a tvářila se optimisticky. A pak jsme odešli – asi na hodinu a půl. Když jsme se vrátili, byly zprávy potěšující – žádné útěkové ani destruktivní reakce u holek nenastaly, můžeme se službami hotelu počítat.

 

0916dar1

 

Ráno v den odletu jsme přivezli holky (s bedýnkou granulí, jiného potřeba nebylo) do hotelu a já s nervózním napětím čekala, co bude. Berry byla velice schlíplý pes – je dost zkušená, aby věděla, že kufry obvykle znamenají průšvih. Ari ve svém nevinném nadšení ze všeho nového netušila nic:))

Přiznám se, že nechat je tam pro mě nebylo vůbec snadné, ale zachovala jsem se rozumně, nic neprotahovala. Ale už z letiště jsem si zavolala o první zprávy. Berry si prý odsmutnila svoje, ale za tu hodinu se už rozhodla, že lítačka s bandou psů za míčkem stojí za trochu snahy smutnění překonat. Ari prý chvíli kvílela za plotem a pak zalezla do kuchyňky a nechtěla s nikým nic mít. Ach jo. Večer jsem volala znovu. Ari se už k psí pečovatelce tulí, ale ostatním psům se stále vyhýbá.

 

0916dar4

 

Druhý den byly zprávy nadějnější. Ari se stále cítí jako smutné štěňátko a je ochotná být jen ve společnosti nejmenších pejsků. Naštěstí zdejším malým pejskům to nevadí, že se mezi nimi motá lítostivý bílý vlk. Berry je nadšená, protože našla někoho, kdo je ochotný házet míček opravdu dlouho:)) Na mladší sestru dlabe – však se jí tu nic špatného neděje.

Teprve třetí den se Ari úplně osmělila a začala běhat se smečkou větších psů. A myslím, že poprvé v životě si to opravdu užila – tady u nás prostě smečku socializovaných psů na společnou hru prostě nemáme.  Radši si ani nepředstavuju, co se ony hlídací „tety“ musejí té rozjívené psí smečce naházet všelijakých aportů – to je už regulérní sportovní disciplína:))

 

0916dar3

 

Zprávy mi chodily pravidelně každé dopoledne. Na stránkách Dogparku se objevovaly aktuální fotky a já se na ně chodila dívat jak matka na foto svého prvorozeného. Ari je na první fotce vyplašenej chudák bílej pejsek, ale jak jdou dny, přibývají fotky rozesmáté. Sobotní zpráva však říká, že holky začínají být hodně mazlivé, asi se jim stýská. No, však nám taky a já mám psabsťák jako hrom!

A konečně si pro ně v neděli přicházíme. Vítání je bouřlivé – a vítají nás tři psi:)) K Ariberry se totiž připojila mladičká fenka australského ovčáka Molly a vítala nás (zcela neznámé lidi) s neutuchajícím nadšením – a našim holkám to vůbec nevadilo. Štěně jsme tam ale nechali:))

 

0916dar5

 

Dnes můžu říct, že se holky měly krásně, doma jsou v pohodě, jen byly trochu unavené. A já jsem vděčná, že jsem tenhle psí hotel našla. Cena služeb podle mě odpovídá poskytované kvalitě a vzhledem k tomu, že psy neopouštím nijak často, se na ni dalo přistoupit. Je mi jasné, že pobyt ve smečce není pro každého psa vhodný, ale naštěstí to nebyl náš případ.

A navíc bylo vidět, že všechny psí tety ta práce baví, že jí rozumějí, a že se psům věnují s nadšením, nejen z povinnosti. Měla jsem opravdu problém se přinutit svěřit své psy cizím lidem, ale tady to vyšlo. Takže tímhle jim poskytuju pozitivní referenci a ještě jednou děkuju 🙂

 

(foto Dogpark – http://www.dogpark.cz/fotogalerie/?vice=1)

Aktualizováno: 15.9.2014 — 23:48

33 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Mame pro Jakeyho neco podobneho, i kdyz ne tak nobl, jak popisuje Dede. Je-li psiskouznano zpusobile komunikovat s ruznorodou smeckou bez utoceni nebo nadmerne uzkosti, tak je vypusteno na velikou oplocenou louku, at si tam delaji psi veci. A nekteri maji i pristup do domku a vsichni do velke stodoly. Na noc je zazenou do stodoly, kazdy ma svuj velky drateny kotec, v tom svoje zradlo. Psi na sebe vidi a slysi se,tak si pred spanim jeste muzou pokecat. Jakey to tam miluje. Jednou kdyz pro neho Chet sel, tak Jakey krouzil za plotem. Cheta si vsimnul,azChet na nej zavolal.Pribehl k plotu, pozdravil jednim mavnutim ocasu a zase sel krouzit. Cili z toho mam dobry pocit. My bydlime relativne daleko od mesta, cili aby sem nekdo dojizdel a psa vyvencil prinejmensim 2x denne, nepada v uvahu. Sveho casu to obstarala sousedka, ale bohuzel je velmi nemocna a uz nemuze.

    S kockama to delam jak Maricka – az do 4 dnu je necham samotne doma, I kdyz uz ten 4. den jsem nervozni. A na kocoury vzdycky nekoho sezenu, aby prijel jednou za 3 dny, zkontroloval,jsou-li na zivu,vymenil vodu a zachudky. Proste mam ta sva zviratka rada, ale uplne jim svuj zivot podridit nemuzu.

    1. Máš pravdu Hanko a není třeba to omlouvat – člověk udělá pro svou zvěř všechno, co může, ale holt jsou situace, kdy to nejde jinak. Vezmu s sebou holky všude, kam to půjde, ale když to nejde a synové jaksi nejsou dostupní, musí přijít náhradní řešení. A já jsem moc ráda, že jsme našli dobré – stejně jako vy pro Jakeyho (inlove)

  2. Dede, tenhle psí hotel vypadá opravdu jako bezvadné zařízení. Kdysi jsem musela dát do hotelu našeho Alfa, jeli jsme na pohřeb, nikdo z rodiny tak nebyl použitelný a vzít psa s sebou nešlo. Samozřejmě to byly kotce. Vyzvedávali jsme ho za 2 dny a bylo mi řečeno, že celé dva dny nežral a nevylezl z boudy v tom kotci. Tak jsem si řekla, že už nikdy více.
    S Denisem jsem toto zatím řešit nemusela, naštěstí, bereme ho prakticky všude s sebou, nedávno absolvoval i svatbu na zámku. Ale kdyby přeci jen, mám v záloze krom potomků kamarádku – majitelku strakačky, tam by Denis přežil v pohodě. Co přežil, tam by si pořádně užil hrátek s mlaďoškou!
    Stejně je ale fajn vědět, že tak po všech stránkách příjemné zařízení pro psy existuje. (inlove)
    P.S. Ještě bude něco o Barceloně?

    1. Milá Hančo, mám dojem, že v kotcích by holky dopadly podobně jako chudák Alf… A Denis je frajer, věřím, že to spolu většinou zvládnete v pohodě (inlove)

      Barcelona… asi jo 🙂 Jenže my jsme tam nebyli úplně klasicky turisticky – úplně nejvíc času jsme prostě chodili po normálních ulicích a společně s Markem testovali podmínky normálního života. Abychm dokázali odhadnout, co bude potřebovat, kde to sežene a nakonec i kolik to asi bude stát. Pokusím se nějaké povídání dát dohromady, ale jaksi nebude to nic mimořádného (wave)

  3. tak já jsem musela dat jednou do hotelu Frogáška, když jsme jeli na vánoce do Polska, Terry byl u kámošky. No předat ho jel Tom, já bych ho tam nenechala ale měl se tam dobře, zvládl to v pohodě ale už nikdy více….

    ale je fajn, že jste našli takový bezva psí hilton

    1. Potíž je, když prostě ty psy někde nechat musíš. Já se s tím dost trápila a jsem ráda, že jsme našli schůdnou cestu.
      Jo a věřím, že ti to Frogášek neměl za zlé (inlove)

  4. Ten hotel vypadá báječně, ovšem netuším, jak by se tam líbilo strakaticím. Cizí psi jakože dobrý, oňufnem se, ale kamarádšofty radši s lidma. Na hraní cizáky obvykle nechtějí, hrají si spolu. Důležití jsou pro ně lidi, zatím je hlídali jen mí rodiče a jednou tady byla tchýně, ale to byly doma děcka, takže měly svoje lidi. Když jsme navštívili Světlušiny chovatele, smečka psů se jí viditelně nelíbila (neštěkala, nevyjížděla, jen celým psem nesouhlasila) a i když by byli ochotni nám psice po dobu dovolené hlídat, Mušketýr se vyjádřil, že Světlušence by se to nelíbilo, byť Borůvka by se s tím nějak srovnala a asi rychle.
    Takže pokud by se lidi nechali od nich hlídat, že by jim pořád stály za zadkem, tak do takovýho hotelu by asi mohly.

    1. Máš výhodu, že máš strakatice malé – jsou skladnější a když je hlídají vaši, tak jim většinou nehrozí fyzická újma, když hlídají. (inlove)

      Nevím, jak by to tam tvoje holky snášely, ale věřím, že tamější psí tety by pro ně udělaly maximum. Když i Ari se otrkala k divokým hrám s velkými psy…:)))

  5. Dede, najít provizorní ubytování pro naše chlupaté miláčky je jak výhra v loterii ! Podle fotek a povídání je vidět, že vám se to podařilo a přeji, aby tomu tak bylo i v budoucnu. Hotílek vypadá opravdu spíše jako ten psí park a moc se mi líbí kanapátka a TV, aby co nejvíce pejskům přiblížili jejich domovy. A nejen to, že podávali průběžné zprávy o chování a pocitech jejich svěřenců je důkažem jejich svědomitosti.Protože zvířatům se prostě nedá vysvětlit, proč je jejich páníčci najednou „nechtějí“. O to větší radost z pozdějšího shledání. A Aribery pomohlo to, že jste je „odložili“ obě spolu.

    Moje sestřenice kdysi měla fenku. Když ji poprvé museli dát na dva týdny do hotelu, byl to problem. Psi sice měli kotce, ale každý měl poměrně velkou předzahrádku do které mohli volně vybýhat. A skrze pletivo se viděli s ostatními psy. Jenže jejich milovaná fenka nesmírně smutnila. Druhý den sestřence volali, že odmítá jíst, je apatická a pokud se nezlepší, doporučili se jí raději vyzvednout (oni byli na Korzice, pes v Německu !). Pak ale další den volali znovu, že je vše OK. Do vedlejšího kotce přišla další fena a okamžitě si spolu padly do očí. Natolik, že je další den dali do společného kotce a měli po starostech. Také majitelé té druhé feny nejprve měli obavy a tak spokojenost byla na obou stranách. Dopadlo to tak, že oba páry kvůli svým psům koordinovaly dovolené tak, aby jejich fenky mohly být zase spolu v hotelu.

    Před jedním naším letem z USA do Prahy jsme řešili problem, co s naší bývalou kočkou Kotětem (o možnosti letět s námi jsme tenkrát nevěděli). U veta byla nabídka, že u nich se o zvířata postarají. Ukázali nám, kde zvířata jsou. Delší budova připojená k veterině – jedna část pro psy, druhá pro kočky. Žádná okna a po stranách asi dvě patra malých drátěných klícek. Jednou denně je prý chodí krmit a čistit bedýnky. Ano, Kotě by hladem neumřela, ani nikam neutekla, ale toť vše, jinak celý den v malé kleci a ve tmě. Nakonec jsme našli dívku na hlídání. Už si nepamatuji, jestli přes inzerát v novinách, nebo přes někoho známého. Dívka se zadála milá, bydlela u rodičů s malým sourozencem a nutně potřebovala klid na univerzitní studia (a peníze též potřebovala). Bylo to z naší strany riskantní, ale pokud jsme chtěli letět, nic jiného nám nezbylo. Po návratu Kotě spokojená, domácnost nevyhořela a nic se nám neztratilo. Využili jsme jí pak ještě jednou, když jsme jeli na Západ USA. Pak jsme se odstěhovali do Německa a krátce na chtěli jet zase do Prahy. Neměli jsme zkušenosti, jak cestovat přes hranice s kočkou (byla ještě totalita). Našli jsme ubytování pro zvířata a šli se tam podívat. Také drátěné klece jako v Americe, ale o dost větší, takže místo pro vlastní kočičí přenosku, záchůdek a dost místa k pohybu. A budova měla okna. Bohužel mezi psí a kočičí částí nebyla zeď, takže smíšené štěkání a mňoukání byl dost velký zápor. Ale jinou možnost jsme neměli, na hlednání hlídací dívky nebyl čas. Tak jsme tam Kotě dali. Přežila, ale hned druhý den nás začala „trestat“ za to, co jsme jí udělali. Začala čůrat mimo bedýnku. Sice do ní vlezla, trochu zahrabala, ale pak zvedla ocas a všechnu moč vypustila mimo. Věděli jsme, proč to dělá, takže jsem se na ní nemohla moc zlobit, aby to nedopadlo hůře (naštěstí ven pouze čůrala, kakala do bedýnky). Nakonec jsme musela vzít velkou papírovou krabici, celou jí vyložit igelitem, dala do ní kočičí záchod, zavřela a do jedné strany vyřizla velký otvor. Navrch jsem dala ubrus a krabice pak stála v koupelně jako odkládací stolek. Podle potřeby jsem pak vytírala jen mokré strany a dno krabice. Fungovalo to. Naštěstí Kotě tenhle truc po čase přestal bavit (přeci jen to jinak byla velice čistotná kočka)a já mohla krabici dát pryč. Ale bylo to naposledy, kdy jsme kočku dali „do hotelu“. Buď s námi pak jezdila do Prahy (zjistili jsme si, co je třeba), nebo (když jsme letěli třeba na 6 týdnů dovolenou do USA)nám jí hlídali milí přátelé, které Kotě už znala a oni jí milovali. Na dobu kratší, než týden jsme jí klidně nechávali doma – dostala zásobu misek se žrádlem, vodu, dvojí záchůdek. Sice byla celé dny sama, ale měla svůj celý dům (nebo byt), naši postel a denní světlo od oken. Vždy po našem návratu nás samozřejmě vítala a mohla se uvrnět, ale bylo jasně poznat, že jinak jí samota nijak nestresovala, byla spokojená.

    1. Maričkom máš pravdu v tom, že nejhorší na odložení zvířat kdekoliv je to, že jim nedokážeš vysvětlit, že pro ně přijdeš. Já tak ujišťuju holky pokaždé, když odcházím z domu a tak jsem doufala, že třeba tomu „já přijdu“ porozumějí i v tomto případě 🙂
      Jo a připomněla jsi mi slova toho našeho známého z Kalifornie – oni se ženou často na delší dobu cestují na Havaj a kočku beru samozřejmě s sebou. Je to drahé a komplikované, ale jak onen kamarád poznamenal k Martinovi… pořád je to levnější než rozvod:)) Zkrátka kočka k nim patří, tak cestuje (inlove)

      Jinak ubytování koček spolu se psy není úplně nejlepší nápad, si myslím… I třeba Maceš, zvyklá na svoje psy, by podle mě mela problém snášet těsnou blízkost cizích.
      Co myslíš, Matyldo?

      1. Maceš snáší jenom svoje psy. Na ostatní se dívá štítivě a obloukem se jim vyhýbá. Neustálé štěkání by ji nedělalo dobře, byť by to asi snesla- konec konců, v tom útulku měli jednu buňku, ve které měli velikou klec s kočkama a pár menších kotců pro psy, kteří by pobyt venku nesnesli (měli tam i kavalírku vyhozenou z množírny). Kočky nijak nervózně nevypadaly, časem si asi zvyknou, ale pokud je to pobyt jen na pár dní a pro vymazlenou kočku z domácnosti, asi to není dobré.

  6. Že jo, taky si myslím, že by jim to už druhý den bylo jedno 😉

    Aaale, kdo ví?
    Kolegyni utekl z králíkárny králík. Nepodařilo se jim ho chytit a po čase se ušák nastěhoval do psí boudy. Jenže na té zahradě vládla fena NO. Tak tam spolu bydleli a hlídali asi půl roku. Potom, myslím, králík prolezl pod plotem a zpátky do boudy neuměl. A nebo nechtěl. Bylo to tak nějak zjara 😀

    1. Ri, já bych fakt chtěla vidět tu hlídací dvojku! Hlavně by mě zajímalo, jak králík štěkal 😉 (rofl)
      Jinak věřím, že „svoje“ králíky pes nezadáví – ale nikdy bych si nebyla jista bezpečností těch cizích… ani Nazgúlové jim neodolali a to patřili většinou do kategorie „hodnej ťuňťa“ (chuckle)

  7. Veľa záleží aj na povahe zvieraťa.
    Minko je načisto spoločenský a ostatné mačky zvláda s prehľadom.
    Levica sa správa ako levica originál – má tendenciu inú mačku najlepšie zabiť, alebo aspoň odohnať 🙁

    Kolegyňa Katka v práci bola vo vlastníctve postaršieho jozefčíka. Čo čert nechcel, Katka musela ísť na 5- dňové školenie do Blavy. Svojho pesa nechala v opatrovaní susedov. Keď sa po absolvovaní školenia ukázala u susedov, tí jej s nadšením vrátili jazvečíka, a vyjadrili sa, že to bolo prvý a zároveň posledný krát, čo ho opatrovali (whew)
    Jazvečík celú dobu paničkinej neprítomnosti nariekal, odmietal jesť a piť, len s pohľadom upretým na dvere sedel ako socha a nahlas žialil za svojou majiteľkou ;(

  8. Tak takovýhle babysitting by se mi taky líbil. Dávám za jedna za absenci kotců. Marek to jistě není, ale povedlo se ti najít dobrou alternativu. Všichni psi vypadají náramně spokojeně. Dobrý!

    1. No, pejsci tam mají v ložnicích i gauče a válendy pokryté dekami – to pro ty, kdo tak doma spávají 🙂 A Berry prý poslední dvě noci chodila tu jednu holčinu čas od času „zalehnout“ – asi se jí už stýskalo. A holčina se zalehnout nechala a i v noci pohladila a podrbala… (blush)
      Opravdu mě potěšilo, jak hezky se tam ke psům chovají.

  9. Najít dobrý psí hotel a mít navíc psy, kteří to v něm dají – tak tomu říkám výhra.

    U nás by to asi nešlo. Naštěstí Toya a mamka jsou už sehraná dvojka a Zikmund se musí těch pár dnů spokojit především se suchým krmivem (jednou za dva dny se uvolí švagr přijet a dát kapsičku a dosypat). Brooke je pro psí (ale i lidský) hotel naprosto nevhodná – bohužel se jejími stresy a náladami a hysterickými výlevy musíme vyrovnat samy – hlavně Terka, v horším případě já.

  10. Jojo, problémy s hlídáním 🙂
    U nás se ani tak nehlídají psi jako barák a přidružená zvířena. Tak se střídáme s mláďaty. Doufám, že to tak ještě nějakou dobu vydrží.
    Jestlipak by naši králíci byli v psím hotelu nadšení ? 😉

  11. Pro mě zajímavý článek DEDE.
    My když odjíždíme, tak se nám o kočičáky stará moje maminka.
    Ale je mi jasné, že to nepůjde donekonečna. Už jsme uvažovali o kočičím hotelu. Jenže kočičáci nejsou pejskové. Myslím si, že náš Honásek by tam pobyt snad ani nepřežil. Kočky to snášejí hůře.
    Máte někdo zkušenosti s kočičím hotelem.
    Míša

    1. Míšo, taky si nerada představuju kočky v hotelu – pro ně to musí být opravdu těžko snesitelné. Naštěstí jim stačí (pokud to není na dlouho), aby za nimi prostě každý den někdo zašel… a to se už obvykle zařídit dá. (inlove)

  12. Jo, to jsou problémy s hlídáním. My to řešíme tak, že jeden z rodiny vždycky zůstával doma, letos si Kačka vzala svou první letní dovolenou současně s náma a přijela hlídat. Klučíčkové by to asi vydrželi se sousedy, ale Majda by to nedala. Jinak sousedům hlídáme jejich kočky, morče, činčily a mořské akvárium, jejich holčička zase chodila pouštět Majdu v době nebezpečného hárání. Od září je na střední škole, tak uvidíme, jak to budeme zvládat. Že bychom dávali Majdu do hotelu v době hárání? Jako denní jesle?

    1. No, my jsme měli celé roky hlídacího Marka, ale když je teď jeden chlapeček na severu a druhý na jihu Evropy, tak je to prostě problém. (blush) Co máme Ari, tak sousedská výpomoc nefunguje – Ari nechce nikoho pustit ani na zahradu a já nemůžu riskovat, že někoho rafne. Tak jsem moc ráda, že jsme našli možnou cestu (a taky proto máme dva psy… dva to vždycky zvládají líp než jeden.))

  13. Máš štěstí, žes našla príma hotel.
    My daly kdysi těsně po revoluci prvního psa, Rikinu, takhle do hotelu, protože babička už nebyla a my potřebovaly někam na týden jet a pes nemohl s sebou. Byla to dost hrůza, pes byl celý týden zavřený v jedné místnosti, kde musel i kakat. Tehdy jsem prohlásila, že už nikdy víc.

    Jo, mimochodem, tuhle sobotu bych měla jet do Blavy na vyhlašování výsledků CKČ. Visí to na tom, jestli najdu dobrovolníka na pohlídání Melipsa a Donyštěněte. Odjedu nejspíš dopoledne a vrátím se v noci. Donyštěně si už říká, že potřebuje čurat, umí na vodítku i bez vodítka a destruuje výhradně svoje hračky a Melinku. Tím chci říct, že je svěřitelná. 🙂

    1. Držím palce do Bratislavy – třeba zase vyhraješ (inlove)

      Jo a díky za hlásání k Donyštěněti:)) Ještě nějaké fotky, kdyby byly… (wasntme)

      1. Ale fotky jsou – nedíváš se na Rajče. 😛
        A hlášení taky bylo – na Makovým domku.

        1. Io, Makovej domek mi vytrvale ukazuje hlásání z 13. prosince a přání k novému roku. Víc ani ťuk… 🙁

          A odkaz na rajče jsem ztratila. Jsem nemožná (blush)

          1. A jseš přihlášená? Páč články jsou osobní, tudíž zamčený.
            Zkus to, zrovna jsem tam nadatlila čerstvé povídání.

            Rajče: http://ioannina.rajce.idnes.cz/jak_roste_Donny_-_prvni_tri_mesice/
            Další fotky budou, až je vytáhnu z foťáku. Nejsem žádnej fotograf: obvykle s sebou foťák ani nemám, a když ho mám, tak na něj vesele zapomenu. Takže radši dělám souhrnná alba z několika týdnů, aby bylo fotek víc než dvě, tři.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN