I dnešní povídání je inspirováno Barcelonou, byť základní myšlenka je obecná. Pamatujete se na tašky na kolečkách zvané poněkud opovržlivě ervéhapky? Skoro každý ji měl, byť mezi mládeží se její veřejné použití blížilo společenské sebevraždě:))
Tahání tašek s těžkými nákupy bylo tehdy denní realitou a já se přiznám, že mi to odjakživa strašně vadilo. Nejsem svým založením žádný šerpa a nebyla jsem ani v dobách největšího rozkvětu sil, kdy jsem dokázala neúnavně kydat stáje a vozit těžké kolečko s hnojem.
Určitou, byť diskutabilní, úlevu od vláčení tašek s nákupy, mi přinesl čas malých dětí a kočárků. Liberty byly konstruovány pro výdrž, takže poskakující dítko a desetikilový nákup hravě uvezly. Pravda odtahat děti, jejich výbavu a nákup domů, hlavně, když nefungoval výtah, bylo zase silovou disciplínou, ale přece jen to bylo snazší, než tahat všechno už z obchodu. I proto se doteď nemůžu nabažit výhody bydlení na vsi, kdy na nákupy jezdím autem a náklad tak překládám maximálně na vzdálenost mezi dvorkem a komorou.
Nová generace tašky na kolečkách je šik:))
(foceno od boku mobilem:))
Bydlení v centru Barcelony mi však připomnělo mé dětství na Královských Vinohradech – žádné supermarkety s velkými parkovišti tu v bezprostředním okolí nejsou, takže běžné denní nákupy lidé prostě vláčí v taškách. No, vláčí… vidíte, a jsem u toho! Meritu věci, myslím:)) Tady totiž vládne čas tašek na kolečkách a bez uzardění je vozí každý – muži i ženy. I v supermarketu na ně mají zřízeno fikané parkoviště – viz foto.
A že to jsou pořádné tašky! Vlastně všechny typy jsou čtyřkolky, přičemž ty nejnovější připomínají moderní dětské kočárky – konstrukcí, materiály i pohodlím. A jak mé bystré oko zaznamenalo, pro hůře chodící starší lidi je taková taška na kolečkách i vítanou oporou, díky své čtyřkolovosti nevylučující ani současné použití hůlky, pokud ji člověk potřebuje.
Parkoviště tašek v supermarketu Consum – Barcelona
Je to podobný rozdíl, jako když máte kufr se dvěma kolečky, který je třeba vozit zváhnutý, zatímco čtyřkolečkáč stačí postrkovat. Kdo si zvykne na čtyři kolečka, tomu už dvě obvykle nestačí – tedy u kufru, myslím:)) Ostatně si myslím, že ten, kdo poprvé vyrobil kufr s kolečky, by si zasloužil obrovský a celosvětový metál!
A já se tedy dnes ptám – využíváte kolečka na svých taškách a kufrech? A co staré ervéhapky – máte ji ještě někdo?
Zaparkované tašky je možné jednoduše uzamknout:))
marně pátrám,kde se kolečkové tašky dají koupit.Ale nemyslím přes e-shop.Potřebuji si ji tkzv.ošahat.
Tu typickou kostkovanou tašku na kolečkách jsem kdysi mamince koupila, když už se jí špatně chodilo. Ale používala jí málo a nakonec vůbec (a větší nákup jí dělal bratr). Zanevřela na ní ze dvou důvodů. Jednak měla příliš krátké držadlo, takže maminka se k ní musela moc ohýbat. Za duhé měla malá kolečka, která velmi špatně jezdila – buď se zadrhávala, nebo děsně drncala na nerovném terénu, takže taška se kácela na stranu. Teď Dede na tvých obrázcích vidím, jak „kolečka pokročila“, už jsou krásně velká a navíc 4 (clap) A to zamykání se mi take moc líbí.
Na nákup jídla už dlouhou dobu jezdí manžel. Oba během týdne připisujeme, na papírek v jídelně co „nám chybí v domácnosti“ a manžel odjede nakoupit. Už přesně ví, kam pro co zajet s nákupním vozíkem, takže nakoupí mnohem rychleji než já, která okukuje a „zdržuje“ (tedy myslím, že to je hlavní důvod, proč se nákupů ochotně ujal 😀 ). Jedu s ním pouze tehdy, když dělám větší nákup masa do zásoby (masu on nerozumí), nebo když je kromě jídla nutné koupit ještě něco jiného, co potřebuje přítomnost nás obou. S autem pak zajede přimo do garáže, kde krátce tůtne, protože mu na klík po otevření dveří vyskočí Indy. Takže buď sama, nebo s ním (když Indy nepřijde) vyložíme vše nejprve do předsíně a je pak na mně pro všechno najít místo ve špajzu, nebo lednici. Ale s těžkými taškami se fakt už netaháme.
Maričko, u nás je šikovným nákupčím Marek – on dokonce zvládá pokyn „normální nákup + něco zvláštního“ přičemž nepotřebuje přesnou definici normálního nákupu (chuckle)
No jo, bude mi tu, chlapec, chybět (inlove)
Jinak taky děkuju za to auto… už bych se do stavu „tašky v rukách, ruce jak orangutan“ vrátit nechtěla (blush)
dede, jak jsem říkala na facebooku, vynálezci zavazadel na kolečkách, a pečícího papíru na tuty mají místo v nebi zaručené. já jsem si tuhle tašku koupila v londýně když jsem chodila nakupovat na farmářské trhy, a jednoho dne jsem už toho měla dost se tahat s metrákovýma taškama. ale vždycky jsem se divila proč je nepoužívá nikdo jiný.od té doby co bydlím v kentu, tak si objednávám nákupy po internetu a mám to až do kuchyně.
Nákupy potravin přes net dělala kamarádka v Londýně a přesně, jak říkáš ty – na auto to není, ale kdo se s tím má tahat? Tak jí chodily základní nákupy a ona si když tak obstarávala jen specialitky 🙂
Jo a taky jsem v Barceloně tahala meloun a rajčata a pitnou vodu a… být tam déle, tak tu tašku na kolečkách mám taky:))
Nebudu nosit sovy do Athén a proto vám nenapíšu, že jsem veškeré děti a nákupy a všecko aportovala na kole. Před vynálezem supermarketů, tj. před vynálezem parkovišť se autem po nákupech moc nedalo. Takže tašku s kolečky pochopitelně nemám.
Měla jí moje sestra, protože měla kvůli páteři velmi důrazně zakázáno nosit věci do školy v ruce, na zádech i všelijak jinak. No, zvykla si, co jí zbývalo.
Až tady jsem zjistila, že „chodítko“, taková ta opora pro starší, nebo špatně chodící lidi, nemusí být jen to nemocniční monstrum, proti kterému jsou mezi lidmi předsudky stejně pevné, jako proti taškám „babčákům“ s kolečky.
Zdejší důchodci promenují kolem Labe s chodítky tří i čtyřkolečkatými, ve verzi sportovní i elegantní, nákladní s taškou, pohodlné se sedátkem, vybavené brzdou (a blikačkou), v barvě usedlejší bordó i naleštěné tmavomodré metalíze 😀
Až jsem jim záviděla. Možná to dělá ta blízkost lázeňského města, protože jinde jsem takový provoz neviděla 🙂
Milá ri, to by sis dobře popovídala s Andym – ten už taky vezlo na kole snad všechno (chuckle)
Jo a těm chodítkům – taky někdy koukám, jak pěkné věci se dnes pro špatně chodící lidi dostanou! A lituju, že se toho nedožila babička. To by jí usnadnilo život, i když schody by to nezvládlo, já vím.
Jo a fotky chodítek většinou nemám, protože je mi nějak stydno fotit (blush)
Tašku na kolečkách používám odedávna. Momentálně mám dvě, velkou a malou, obě od Číňanů za pár korun, obě vypadají slušně a uvezou neskutečnou váhu. Tašku na kolečkách si beru nejen když jdu na nákup pěšky, ale i když jedu autem. Nemám totiž parkování před domem, musím parkovat v ulici za rohem a přitáhnout jen tak v ruce třeba dvě balení minerálek a ještě tašku s ostatním nákupem by bez velké tašky na kolečkách bylo poněkud vyčerpávající. Za její používání se nijak nestydím, ať si každý myslí, co chce. Jestli se někomu chce vláčet těžké tašky v rukou, nechť si poslouží, moje hobby to ovšem není.
Zajímavé je, že používání nákupních tašek na kolečkách se obecně považuje za něco trapného (fakt nevím proč), ale kufr na kolečkách je naprosto OK a má ho každý, kdo cestuje. Obyčejný kufr do ruky bez koleček už se dneska prakticky nevidí.
Milá tapuz, toho rozdílu ve vnímální tašek a kufrů jsem si všimla taky. Že by se to bylo tím, že kufry mají ta kolečka nenápadnější (chuckle)? Já mám třeba kuférek s terénními kolečky a jak si libuju!
Jo a taky si radši pomůžu s kolečkama, než se dřít jak ten velbloud 😛
DAGMAR, TAK JÁ PATRNĚ JAKSI PŘEDEBĚHLA ŠPANĚLY. NÁKUPY UŽ CELÉ ROKY VOZÍM NA SKLÁDACÍM KOČÁRKU,DĚTSKÝCH GOLFOVÝCH HOLÍCH A NMOHU SI TOHLE ZAŘÍZENÍČKY VYNACHVÁLIT.OPODOTÝKÁM, ŽE MÁM FAKT BYTELNÉ GOLFKY S POŘÁDNÝMI ,NIKOLI PLASTOVÝMI,KOLEČKY A MAJÍ OPRAVDU VYSOKÁ DRŽADLA,TAKŽE SE O NĚ DÁ KRÁSNĚ OPÍRAT. TY PRVNÍ GOLFKY, KTERÉ MI BOHUŽELUKRADLI BEZDOMOVCI PŘED DOMAžlických kauflandem, vozily i našeho tehdy už dostb emocného hokinka. byly pěkně polstrované a uvezly dokonce i 30 kg levného cukru na ko aždoročnízavařování. nyní mám tyhle vysoké a bnytelůné goplfáče už druhé v púořadí a nemohu si je vynachválit. Mám namadlech stále uchycenou větší nepromokavou tašku na zip s uchy, kterou jsem si ušila a upevnil sama, abych měla rezervu v případě většího nákupu. Na sedací plochu dávám obrtašku z kauflandu. případný větší nákup fixuji „gumicuky, které v tašce vozím stále. Nevýhodou je, že s kočárem je třeba pomoci při nástupu i výstupu, a taky se za něj musí platit v MDH a a v autobusech meziměstských. ale těch 8 kč ještě občas z DÁM, ZEJMÉNA, KDYŽ VÍM, ŽE BUDU CHODIT HODNĚ A OPORU GOLFEK POTŘEBOVAT BUDU. A MUSÍM TU NAHLÁSIT, ŽE AČKOLI JE DEDE ZPÁTKY V ČR, U NÁS PŘESTALO PO TŘECH DNECH LÍT A DNESKA SVÍTÍ A HŘEJE OD RÁNA SLUNÍČKO.
JO, TAKY SI MYSLÍM, ŽE GOLFKY JSOU V TOMHLE PŘÍPADĚ BEZVADNEJ NÁPAD! ON MÁ TAKY ČLOVĚK TY ZÁDA JEN JEDNY A KDYŽ TŘEBA BOLEJ Z NĚJAKÉHO DŮVODU NOHY, TAK ZÁTĚŽ S TAŠKAMA TAKY NENÍ ZROVNA TO NEJ.
LENKO, TAK MI NA MOJE NÁDHERNÝ RAJČATA PŘIŠLA PLÍSEŃ A MÁM UTRUM… 🙁 NO, ONO TOHO DEŠTĚ BYLO ASI MOC – SOUSEDI JSOU NA TOM PODOBNĚ.
Pro lidi, co jezdí na nákupy do Švédska lodí bez auta prodává Color Line skvělé tašky na kolečkách, co jsou zároveň termotašky. Vejde se tam opravdu hodně, vozil jsem v tom, než jsme měli auto, například jogurty, maso, sýry a tak – 30 kg per taška žádná míra. Většinou jsme vozili dvě takové + jednu IKEA tašku – šli jsme vedle sebe, každý v té „krajní“ ruce tašku na kolečkách a tu velkou nosící jsme nesli každý za jedno ucho přes celý Strömstad 🙂 Tašky na kolečkách jsou zkrátka fantastická věc. Od té doby, co vozím nákupy autem, jsem se snažil o další optimalizaci, takže jsem nakoupil přepravky na lahve (20×0,5 l na pivo a cider a 12×1,5 l na limonády) a takové ty klasické velké přepravky na zeleninu, kam dávám všechno ostatní. Vždycky, když jsme přijeli ze Švédska domů, tak to byla ještě pořádná dřina to odtahat domů do prvního patra a uložit – teď to odtahat je mnohem snazší.
Milá Šárko, rudlík jistě 30 kg uveze, ale já asi ne. (mm) 🙂 A co je vůbec rudlík?
Milá HanoW, nevím nevím. Sháněla jsem nový nákupní vozík asi před rokem. Hledala jsem dlouho ale čtyřkolový jsem nikde neviděla. Koupila jsem jeden asi za 600 SEK a hned se začal párat ve stahovacím kanálku nahoře. A měl být nepromokavý, ale ta ochrana zevnitř látky hned rozpraskala a olupuje se. Já nějak nemám na nákupní vozíky štěstí. 🙁 Prej dramaten!
Tak jsem našla čtyřkolové vozíky na internetu. A brada mi spadla dolů, protože stojí mezi 1500 až 1750 korunami (to je asi mezi 4.500 až 5.250 českých korun). A to si je ani nemohu zevrubně prohlédnout jestli tam nejsou ty spoje z umělé hmoty, které nic nevydrží.
A hned tam byly také čtyřkolové elektrické scootry pro staré osoby asi za 18.000 SEK. Tak to by se mi moc líbilo ovšem do jiného počasí. Ale jezdit v chladu a dešti by moc příjemné nebylo.
Velká kočko, dělají se i vozíky se stříškou (inlove)
A co kdyby sis ten nový čtyřkolový dramaten přála k Ježíškovi? (angel)
My žádnou takovou tašku nemáme, ale když jsem byla malá, tak jsme s ní chodili na nákup často. Pěkně papírek se seznamem, erární peněženku s patřičným obnosem a než se máma vrátí z práce, dotáhnout nákup. Museli jsme takhle chodit nakupovat už docela malí a litr mléka, šiška chleba a nějakej ten pytel mouky na nás bylo moc. Myslím, že máma tu tašku nepoužívala, ona tahala velké nákupy z centra města v rukách. Ale hlavně, když vzpomenu kudy jsme chodili … Dneska bych tu ulici takhle malé děti nenechala přecházet, ale tenkrát toho nejezdilo tolik. Jo a ještě cestou tam v tašce cinkaly prázdné lahve. Tenkrát se vracely skoro všechny a po vyprázdnění a vypláchnutí se rovnou ukládaly do téhle tašky, aby je nikdo doma nezapomněl.
Dneska bych ji asi neužila, pokud tahám těžší nákup, tak autobusem a při nástupu do autobusu by mi tahle taška spíš překážela. A samozřejmně jezdíme na nákupy autem. My vlastně vůbec nejezdili nakupovat autem, přestože jsme ho měli (trabanta). Vůbec by nás to nenapadlo.
Tak jsem si ještě spočítala, že obchod byl vzdálen cca 600 m. Dneska mám nejbližší (ale mnohem menší) obchod asi tak 60 m :). A nákup pod kočárem jsem taky tahala celkem ráda. Když toho člověk potřeboval opravdu hodně (ale to nebylo často), tak se dal přihodit batoh na záda a to už jsem uvezla skoro jak tim autem. Jen s malým Rysíkem jsme bydleli v druhém patře bez výtahu. Později ve zvýšeném přízemí, ale ty 4 schody byly docela problém, když už Rysinka začala vážit víc jak 5 kg. Musela jsem to začít vynášet na etapy.
Ano, nošení dětí, fusaků, tašek s mimiproprietami a tašek s nákupy… (whew) – sama se někdy divím, kolik jsem toho vydržela (chuckle)
Pamatuju, jak mi kdysi pomáhal Max – mohla jsem ho nechat uvázaného u jedné velké tašky třeba na rohu obchodního centra, doběhnout ještě třeba pro zeleninu a pak si psa i tašku zase vyzvaednout. Níkdy se nestalo, že by se někdo snažil ukrást tašku s jezevčíkem – on byl Max hodně drsnej hlídač! 🙂 Stejně hlídal i kočárek s Markem…
V Řecku je to nemlich to samé. Moje ségra vyrážela na trhy jen s kabeličkou a pak všechno vlekla v rukách do auta a musela se pro další část nákupu vracet. Tudíž jsme tam spolu zakoupily skládací vozík za 15,- € a jak s ním teď ségra metelí 😀 A dokonce si nepřipadá ani trapně, protože ono naložit 5 kg pomerančů (prodávají se v pytlích buď po 5 nebo 10 kg), 1 meloun – cca 3-5 kg, 1 kg jahod, 2 ryby cca 2 kg, trochu brambor a už i ten vozík má co dělat, aby všechno uvez. Saláty a kytky ani do té váhy nepočítám. Kromě toho tam s těmi vozíky jezdí každý, mladí, staří, muži, ženy. Ségra se do vozíku zamilovala a bez něj ani ránu 😀 Dokonce jsem jí s vozíkem udělala památeční foto…
Kdo by měl chuť se podívat na athénský trhu, najde fotky zde:
http://kastanmimi.rajce.idnes.cz/Atheny_na_trhu/
Kaštánku, to jsou ale fotky! Nádhera… jeden hned slintá 😛 (to je olizovací:))
A máš pravdu (resp. tvoje sestra) – pro zeleninu to chce jezdit s vozíkem. V Barceloně jsem koupila po dvakrát celý meloun a vždycky se pronesl. Zato byl skvělej! 🙂
A v Barceloně s nimi taky jezdí každý – proč taky ne (wave)
Nákupní tašku s kolečky používám už léta a máme doma dvě. Obě dvě jsou z IKEY. Mají pěkný design. Ovšem mají jen dvě kolečka. Ty čtyřkolky jsou moc pěkně vymyšlené.
Každý pátek čapne každý jednu ( já a manžel ) a jdeme do Globusu na velký nákup.
Já si neumím představit, že bychom to tahali v nákupních taškách v rukách. Takhle je to mnohem pohodlnější.
Dede moc se mi líbí tan nápad ty tašky zaparkovat a uzamknout. My je vozíme na nákupním vozíku a není to moc praktické.
Míša
Taky mě ty zámečky nadchly. I když musím uznat, že většina z těch tašek tam stála jen tak… 🙂
IKEA tašky na kolečkách neznám, ale věřím, že vypadají dobře. Ona většina jejich věcí umí mít aspoň nějaký šmrnc 🙂
U nás na vsi se používají kolečkové tašky nebo jízdní kola vybavená košíky na řídítkách, zadním blatníku nebo na obojím. Kolo má navíc tu výhodu, že se na něj dá nasednout, v případě chůze se o něj lidi opírají (viděla jsem babičky opírající se o kolo na náledí). Jenže to jde tady, kde je země placatá a bez kopečků.
Kufr s kolečky využívá Kačka. Autobusové nádraží je na druhé straně města než internát a místní doprava k intru taky nezajíždí, musí se jít kus pěšky. Takže velkou tašku zkusila jednou a prý stačilo, radši ten kufr se dvěma kolečky, co máme doma.
Zažila som v BDR roztomilý obrázok: staršia dáma na bicykli, v zadnom košíku nákup, v prednom košíku pri riaditkách malý pesík 🙂
Obaja veľmi spokojní.
Košíku na řidítkách jsem se zatím nedočkala (chuckle) , ale už jsem ho kolikrát cyklistům záviděla – já mám maximálně ten zadní – na nosiči. A v něm se přece jen hůř hrabe, když člověk něco potřebuje… Jo a taky jsme v něm vozili Maxe, když cesta vedla po silnici (wave)
Mám Dede, mám tu původní,po mamince a pořád je k světu a slouží…..ale ten tvůj název jsem nikdy neslyšela….
No, on ten název fakt není nic moc – Fallowa ho rozlíčovala velmi přesně (chuckle)
Mám dost šílené vzpomínky na (babiččinu oblíbenou) skládací dvoukolečkovou tašku. Byla bytelná, o to nic, ale chovala se tak trochu jako pověstná vodácká kolejda: naložená mívala tendenci si sklapávat za jízdy kolečka.
Zejména na nerovném terénu.
No a máťy si umínila, že se v ní budou vozit věci na chatu, protože je to prý jednodušší než v batohu.
Hm, nebylo. Do vlaku se tahala hůř než batoh, vešlo se do ní míň než do batohu, sklapávala si ta kolečka a nakonec jsem ji vždycky táhla já (a k tomu teda ten batoh), protože máťy s ní po pár krocích ztrácela trpělivost.
Aha – takže byla s sebou proto, abych mohla táhnout obě naložená zavazadla, teď mi to došlo! Chytré… 😀
Tak ze zklapávajících koleček by mě taky asi kleplo! Ta naše taška měla kolečka pevná, nesklapovací. Nebyla ta vaše taková, co má konstrukci jen na dně a tahá se za normální uši? (blush)
A jak rostě Donyštěně? A co Lejdynka?
Jo, tahala se za uši a hlavně se dala celá složit – prý aby to člověk nemusel tahat rozložený a dělat ostudu, i když s tím jede s prázdným… No…
Donyštěně je obrovská sedmikilová kólie. Nově umí chůzi (plus mínus) u nohy – předhánějí se s Melly, která půjde vedle mě a která „venku“. Dneska jsme poprvé trénovaly aport (víceméně aport, předsednutí se ještě nekoná, jsem ráda, že mi s míčkem nelítá půl hodiny po okolí, ale běží rovnou ke mně) venku – nadšení obrovské. Prý: „Máš v klokance balonek, balonek, balonek, balonek, balonek!“ — „Vím, ale taky čůrej.“ — „Máš v klokance balonek, balonek, balonek…“ 😀
Lejdynka se nechává odstrkovat do vedlejší role, jak jsem předvídala. Škoda. Ale třeba jí tak je dobře – nemusí mít velení, z toho ona má vždycky strašně ustaranou hlavu. Nechává se hladit od lidí, protože přece nesežrali štěně. (Ohromnej výkon.) Pořád ještě dozoruje, jestli štěně plní povely, a dostrkává štěně, když ne, ale už zjevně předává službu. Nevím, jak ji přimět k větší aktivitě. Asi je jí tak fakt dobře, v takovým líným životě toho vzadu. Nerozumím jí v tom, ale budiž.
Už jí nezbývá příliš mnoho věcí, který ona umí a štěně ne. (Ano, je líná, nerada se učí nový – nebo se toho jenom moc bojí.)
Lítají spolu pořád jako dva draci. Štěně už je skoro stejně rychlý jako Melly.
Nejzábavnější je stereo podávání pac. 😀
Rvhapky získaly ten název podle tehdejšího sortimentu obchodů – nebylo lehké sehnat vše, co člověk chtěl:Ráno Vyjedeš, H…o Přivezeš…
Já tu tašku ještě mám .
Ano, milá Fallowo, to je zcela přesné – bohužel (wave)
dnes by to bylo RVSP – ráno vyjedeš, sajrajt a ještě předražený, přivezeš. Ještěže mám auto a Stáňa na venkově kamarády a známé, takže nakupujeme částečně mimo obchodní síť, (brambory za 4 Kč, cibule Všetatka za 6), a částečně v Německu.
Milá Dede, co je ervéhapka pochopitelně nevím. Ale tady ve Švédsku používám nákupní vozíky po všechny ty roky, protože auto jsme nikdy neměli. Vyzkoušela jsem drahé vozíky i laciné, ale neshledala jsem žádný rozdíl. Všechny ty vozíky měly velmi krátkou životnost. Tady se jim říká „dramaten“. Tak se sice jmenuje švédské „národní divadlo“ to jest největší divadlo ve Stockholmu, ale to s vozíky opravdu nemá nic společného. Název vznikl spojením dvou slov. „Dra“ = táhnout a „maten“ = jídlo. Takže dramaten.
Za těch 46 let tady jsem měla těch vozíků nespočet. Nevím, možná že je přetěžuji. Když vydrží samotný vozík, tak se brzy roztrhá taška a náhradní neexistuje. Často se rozštípnou kolečka, která bývají z umělé hmoty a ty také nejsou náhradní. A nebo ty lacinější varianty mají spojené kovové trubky spojem z umělé hmoty a to je ten slabý článek takového vozíku, ta umělá hmota nevydrží zátěž a praskne stejně jako to dělají kolečka.
Jednou jsem vlekla Garykovi velký pytel granulí (12 kg) a při výstupu jsem spustila vozík zvysoka na chodník a kolečko prasklo. Ten pytel jsem nedokázala odnést a tak jsem táhla vozík bez kolečka po dlažbě za sebou. Na štěstí byl v blízkosti obchod kde mívali i nákupní vozíky a já stihla těsně před zavřením vpadnout dovnitř a přendat granule do okolečkovaného vozíku. (whew)
Bohužel jsem tady nikdy neviděla vozíky o čtyřech kolech jaké jsi fotografovala v Barceloně. Takový by mi vyhovoval víc. Ten nakloněný dvoukolák zatěžuje páteř stejně jako naplněná taška, alespoň to tak zažívám. Mám od lékaře zakázáno nosit těžké věci a v tom mi ten dvoukolový vozík vlastně moc nepomáhá. Jen že se člověk s nákladem pohybuje snadněji. Horší je nastoupit či vystoupit s vozíkem do autobusu nebo do tramvaje. Ale vypadám už tak bídně, že mi kdekdo pomáhá a když jsou spolucestující neteční volám úpěnlivě o pomoc. :O ;o)
Kolečka a kola nás provázejí celý život. Nejdříve se vozíme v dětském kočárku, později ve sporťáku, brzy přijde tříkolka, koloběžka a kolo, kluci frčí na kolečkovém prkně (co já vím jak se tomu česky říká) nebo na kolečkových bruslích. Někdo si pořídí moped či motorku a už je na řadě auto. Handikapovaní mají své vozíky, staré osoby chodítka na kolečkách. A ten nákupní vozík tam taky patří. 🙂
Děkujme vynálezci kola jako takového, bez něj bychom dnes byli bezmocní. 😉
já si na pytle s granulema pořídila malej rudlík z Ikea..ten to vydrží a je s ním lepší manipulace, uveze 30 kilo….
Mila Kocko, urcite u vas 4-koleckove existuji. Zrovna jsem se koukla na cesky internet a da se objednat. Asi 700 korun. Myslim, ze to koupim mame k vanocum. Tak popros syna, at ti to najde. Ty 4 kolecka je neuveritelnej rozdil treba i na kufrech.
Ono tie vozíčky ( a vlastne všetko ) sa vyrába tak, aby to dlho nevydržalo. Už pred 30 rokmi nebol problém vyrobiť napr. auto, kt. by vydržalo 30 rokov. Ale kto by potom kupoval nové autá ?
(fubar)