Máte rádi komiksy? Malované příběhy lidi rozhodně oslovují a já jsem ke svému úžasu objevila jedny opravdu historické – a to muzeu katalánského umění v Barceloně, v expozici gotiky.
Vůbec jsem byla překvapená, jak je zdejší zachovaná gotická malba plná barev a života. No a taky smrti, samozřejmě – mluvíme totiž o deskových obrazech zaznamenávajících příběhy svatých.
Ti tradičně ze světa odcházeli mnoha nehezkými způsoby a zdejší malíři si dali záležet, aby si věřící přišli na své. Vedle umění nakreslit slušný repertoár nožů, mečů a seker musel středověký umělec zjevně umět namalovat i ohníček – a hezky jako živý. Upalování totiž bylo ve znázorňovaných příbězích mimořádně populární. Ostatně podívejte se sami.
Přidávám však ještě jednu perličku. V sále s námi byla ještě rodina s malou holčičkou na kočárku – tak dvouletou. Děvčátko se nechalo tiše provážet expozicí, ale pak si najednou z nějakého důvodu zabroukalo. A objevilo akustiku! Hlasitá ozvěna palácového sálu dívenku nadchla, takže přidala na decibelech. A zasmála se. Páni, to se to ale rozléhalo!
V okamžiku se tam zjevila havranovitá postava hlídačky vyzbrojená káravým pohledem. Maminka se hned sklonila ke kočárku a holčičku tišila a ztišila. Já bych sama za sebe dodala – bohužel. Deskové obrazy jakoby se zase uzavřely do svých hororů, jenom na chvilku přetřených dětským smíchem…
Pozoruhodné dílo… dalo by se klidně vydávat za moderní umění!
Maminka přesvědčující holčičku, že v muzeu si s akustikou hrát nesmí:))
Krásne, ale ja som radšej za renesanciu 🙂
A čo sa H. Boscha týka, tak cirkevní otcovia museli mať z neho poriadne boľavé hlavy 😀
Prajem ešte príjemné potulky po Hispánii, Markovi veľa úspechov v štúdiu a všetkým bezpečný návrat domov (f)
Těším se na podrobnější popis (včetně fotek). Ty sakrální výjevy jsou dost děsivé a morbidní. Domnívám se, že děti byly až do devatenáctého století brány jako malé kopie dospělého, proto je tak i oblékaly. Teprve v devatenáctém století s pokrokem biologie se zjišťovalo, že jsou jiné a také byl založen nový medicínský obor – pediatrie.
Milá Dede – moc ti přeju ten úžasný výlet do Barcelony (a Markovi držím palce, ať se mu tam daří).
Nejvíc se mi líbí obraz těch pruhovaných bab – akorát si nejsem zcela jista – ty uši si zacpávají, aby nic neslyšely (a tudíž zřejmě uchovaly tajemství) nebo naopak nadstavují dlaněmi, aby lépe slyšely (a tudíž mohly hlásat novinky dále do světa)? Totiž některé vypadají tak a druhé zas onak (hlavně ta, co vyčuhuje za sukněmi, je určitě španělský Bretschnaider) … (nod)
Ty pruhovaný baby byly fascinující – já časem dodám celý „komiks“ – řekni sama, kdyby tohle někdo prohlásil za moderní umění, kdo by se s ním hádal? A ocenení by se mu rozhodně dostalo 😀 Ten autor (že já si nevyfotila cedulku) předběhl svou dobu na celá staletí 🙂
Mě to připadá, jako by si uši zakrývaly, aby neslyšely řev vyslýchaného.
Aaach, gotickou malbu miluju. Nesmírně. To by se mi líbilo.
Co se malovaných dětí týče – opravdu se v mnoha historických etapách ztvárňovaly jako malí dospělí. Buď proto, že malíř vlastně nemaloval realitu, ale symboly reality (gotika – i v mnoha jiných případech je vidět, že realita umělce netrápila a ani se o ni nesnažili) nebo proto, že v té době se prostě děcka strojila stejně jako dospělí (třeba baroko) a ten rozdíl fakt nebyl moc vidět…
Tak to Ti Zano doporučuju mnichovskou Pinakotéku. Budeš unesená. Tou starou obzvlášť. Mě ty sakrální výjevy vždy začnou po chvíli nudit, protože jsou nejčastěji morbidní. Z čeho jsem ale byla unesená já je vidět na živo H. Bosche. Mají to sam seřazené chronologicky, všude bukolické výjevy a najednou Bosch. Když ho člověk vidí mezi ostatními jeho současníky, tak si říká, že buď byl totální magor a nebo naprostej génius, kterej se nenechal svázat konvencema. V Mnichově jsi vlakem nebo busem za půl dne, hotel v centru za super cenu Ti doporučím já, cestopis pak napíšeš Ty…. 😀
Možná, že byl geniální magor … nebo zmagořený génius. V každém případě BYL zjevením – mám ho ráda, i když mne někdy děsí …
Hmmm, tak o tom budu teda přemýšlet, díky. Bosche vidět stojí za to.
No, ono to období „malých dospělých“ vlastně trvalo hodně dlouho, děcka nosila košilky, kluci stejně jako holky, tak do pěti let měli košulendy všichni. Pak je už narvali do kopií dospěláckého oblečení, u holčiček i s korzetem a krinolínou, pokud to doba vyžadovala. Ale pár let to bylo oblečení pro veřejnost, neměli to na sobě denně. Jenže když se holky v deseti vdávaly, tak už tohle hadrnictví zvládat musely. Nicméně dětské oblečení jako takové vzniklo v devatenáctém století, je dobře vidět v Babičce od Němcové.
Gotika měla malířství hodně stylizované, oni se s lidskou postavou moc netrápili :)))))
„Malých dospělých“ a tedy poněkud děsivých Ježíšků tam bylo jak naseto – zvláštně to vypadalo hlavně na obrazech, kde má Madona Ježíška byť náznakově kojit 😛
O malování postavy a jejích proporcí, včetně malování dětí jako malých dospělých jsem se učila kdysi na výtvarce v lidušce. Přišlo mi to strašně divné – kreslím co vidím, ne? Až později mi došlo, že to nebylo neuměním, ale přístupem 🙂
Zano, já mám za sebe dojem, že tohle byla ta nejhezčí obrazová gotika, jakou jsem zatím viděla (wave)
Milá Dede, díky Tobě teď vidím, o co všechno jsem přišla. Docela dost mi to připomíná Starou Pinakotéku (Alte Pinakothek) v Mnichově. Všimni si, že gotičtí malíři málo kdy, nebo spíš teda vůbec, neuměla malovat děti. V podstatě se pořád jedná o Ježíška, ale malují ho jako malýho dospělýho. V Alte Pinakothek je jeden obraz, kvůli kterýmu jsem tam táhla ségru. Ježíšek je tam nahej a je to legra, co s ním ten malíř vyved. Nahatý dítě očividně nikdy neviděl…
Ale k Barceloně, dávám Ti typ na skvělou restauraci v Barri Gotik. Já sama jsem našla recenzi u Cuketky, vyzkoušeli jsme a z naší 4 denní cesty jsme tam byli dvakrát. Super jídlo i ceny. La Fonda, C/ Escudellers 10, 08002 Barcelona. Na Cuketkovi najdeš víc. Nejvtipnější ale bylo, když jsem tam táhla Nielse, že je tam skvělá restaurace co jsem si načetla na jednom foodblogu a Niels, když jsme tam vlezli, zamyšleně pravil, že už tam byl při jeho chlastací cestě s kámošema 😀 Vzpomínky měla ale poněkud zamlžené…
Kaštánku, ty muzea tu jsou a pravděpodobně budou, ale to společné potoulání starým městem, teplé večery, hudba a skvělé jídlo… to je něco, co se nikdy úplně nezopakuje, protože je to kouzlo „tady a teď“.
Právě máme siestu, venku je moc horko i na tu cestu k moři 😛
Krásné obrazy a středověcí malíři se vyřádili. A ty barvy.
Míša
Jo. Vždycky se skládám smíchy, když někdo líčí antiku jako bělostně mramorovou a gotiku jako neurčitě zahnědle černou. Oboje totiž hýřilo barvama. (Který se bohužel většinou nedochovaly, odtud náš zmatek.)
No a gotika… lidi měli tehdy dovednosti a znalosti, o kterých se nám dneska může jenom zdát. Další věc, která se málo ví…
Io, když se kouknu na jakoukoliv gotickou katedrálu, mám chuť s úctou pokleknout před tím mistrovstvím – a to nám z toho do dnes vlastně zbyla jen kostra. Staré neznamená primitivní (aspoň většinou:))
Mohla byste nějaké ty dovednosti a znalosti vyjmenovat? Snad umění žít v podmínkách, ve kterých bychom my nepřežili? To neberu, to dovedou i zvířata.
Třeba chrám sv. Víta v Praze? Polovina postavena v 19. až 20. století, dokončeno roku 1929. Ta nová část je po řemeslné stránce samozřejmě čistší, preciznější. A to moderní umění (vitráže) taky není k zahození.
Stavět gotiku dnes není technický problém, otázka je, zda to má smysl.
Když budeme jenom u toho stavitelství a příbuzných oborů: geometrie na úrovni, o které dnes netušíme, že by mohla existovat (např. plány kreslené do trojrozměrné sítě rovnoběžek v reálu, na papíře se ovšem sbíhaly podle přesně daného kódu; výpočet pnutí v oblouku na základě geometrie, nikoli pevnosti armatury nebo betonu – mimochodem, dnešní stavby se nestaví tak, aby vydržely tisíc let, že?). Zkuste někdo zkonstruovat s pravítkem a kružítkem jenom obyčejnou rozetu; nedáte to. Až po několika dnech pokusů a omylů přijdete na to, že poloměry pomocných kružnic se řídí konstantou, kterou byste dnes vyjádřili křivkou (víc by k tomu řekla JJ, ta je matematik). Umění sklářské – mnoho druhů, přestože neznali techniku válcování. Dnes se dělá válcované a foukané a lité a konec. Gotika znala těch postupů (s výjimkou válcovaného) mnohem víc. Barvířské umění – dnešní barvy vyblednou nebo se změní za několik let; tehdejší drží dodnes. Opět zapomenuto, jak. Hudba: pracovali s patnácti módy, my máme dva. Čistá matematika: v podstatě znali logaritmické pravítko, jen to nebylo pravítko, ale tabulka o devíti polích. Podle přesných postupů na tom šlo počítat jako na kalkulačce.
A to jsem v podstatě neodešla od Ars Mathematica…
A to bylo sedm svobodných umění považováno za něco jako středoškolské vzdělání.
Lékařské (a lékárnické a bylinkářské; byly tehdy součástí lékařství) umění vůbec nebylo součástí sedmi svobodných, studovalo se jako nádstavba. Dnes blázníme po celostní medicíně: pro Hildegardu z Bingen to byla samozřejmost…
A tak dál.
Za přístup „středověk je temný a smrdí“ můžou až humanisté. Celkem účinně tak zablokovali dalším staletím přístup ke středověké moudrosti, a my teď tvrdíme, že neexistovala. Omyl. Existovala. Jenom o ní nemáme páru.
Jak to, že dnes ty gotické stavby dovedeme bez problému stavět, když jsme to zapomněli?
Výpočet pnutí – říká vám něco empirie? Kolikrát jim to před tím spadlo, než byly objeveny správné proporce?
Spíš je mi ovšem bližší hudba. Každý konzervatorista se učí o módech, které mimochodem pocházejí z antiky, kdy ovšem zase neznali harmonii – vícehlas, akord. Ano, to je objev středověku, všechna čest. Objev tak zásadní, že dodnes neupadl v zapomnění, není-liž pravda? Věc stále živá a dobře zmapovaná. Problém je poněkud ve středověké notaci a hlavně v tom, že neexistoval zvukový záznam a tedy nevíme, jak ta interpretace zněla doopravdy, o tom se mohou hudebníci hádat do nekonečna.
A o té medicině, to si děláte opravdu srandu? Ano, někteří léčbu přežili, ale to dokáží i zvířata.
Jako to třeba zbuchlo v Beauvais? A tuším, že snad v Bourges mají vevnitř pořádnou výdřevu, aby ta katedrála nespadla. Vyrovnávají tím tlaky, které tehdejší stavitelé nedokázali úplně dobře spočítat. Před časem jsem o stavbách katedrál viděla zajímavý dokument. Ale jinak klobouk dolů před staviteli katedrál, však mezi zednářskými znaky není nadarmo kružítko. Obyčejnému lidu to tenkrát muselo připadat jako čarodějství. A mimochodem, dovedete si dnes někdo představit, že by se stavba velikosti katedrály svěřila 23letému klukovi, jako byl Petr Parléř, když ho Karel IV. pověřil dostavět Sv. Víta?
Ono věk dožití byl krátký, tak se muselo začínat brzy. Obzvlášť u kameníků, nemoc z povolání. Nevím, jestli Parléř někdy osobně tesal, ale pohyboval se v tom.
Ve skle se nevyznám (a nemám ho rád), ale dnes je určitě víc druhů skla než ve středověku. Obrazovky, výbojky a jiná vakuová technika… A vy byste si dala do auta středověké čelní sklo?
A jestli středověké barvy drží dodnes, proč tedy není ta gotika dodnes barevná? (Podpásovka, ale barvy nejsou jenom textil, který jste asi měla na mysli.)
Krmiči, to sklo je docela křehké, že…. Ono se občas vyskytlo nějaké to hnutí, které si myslelo, že ví všechno lépe než předci a tak se přitom občas i něco roztřískalo. Takoví husité u nás tomu dali docela zabrat a koneckonců i o té Francouzské revoluci ledacos vzalo zasvé. A protože dost toho berevného skla bylo v kostelech, asi to ani jinak dopadnout nemohlo. Takže bych tipla, že barvy u skla nevydržely především z tohoto důvodu. Jinak, když se podíváš na Sv. Vítu na tu středověkou mozaiku Posledního soudu nad jižním vchodem (tzv. Zlatá brána) (italští mistři), tak to bere dech. Stačilo ji pořádně vyčistit a jaký je to poklad.
Ne, já jsem měl na mysli výmalbu, která zde byla někde zmiňována.
Barvy na zdech byly přemalovány nebo oškrábány. Tam, kde se tak nestalo, jsou (pod nánosy novějších výmaleb) stále k nalezení a živé.
Harmonie je věcí renesance, respektive v dnešní podobě až baroka. Je fakt, že pozdně renesanční motet k ní už dost vedl, ale v podstatě docházelo k jeho postupnému osekávání: kontrapunkt je (při vší své složitosti) jednodušší než vícehlasý motet a harmonie je zase jednodušší než kontrapunkt, přestože se vyvinuly postupně jeden z druhého.
Antické módy byly samozřejmě do další hudby převzaty, ale zkombinovány a rozvinuty. Tam už mám velmi málo informací, protože na rozdíl od gotických zápisů, dochovaných a rozluštitelných, se antická notace dochovala pouze zlomkovitě a její čtení není (na rozdíl od těch gotických záznamů) jisté. Ucelená antická skladba je Seikilova píseň, pak se našlo ještě pár chórů z Euripída a to je pokud vím vše, zbytek nebyl přepisován podle hesla „je to řecké, nečte se“.
Pokud jde o naše schopnosti napodobit gotiku, jen se koukni na neogotiku, kde se fakt snažili. Je to proti pravé gotice neskutečně chudé a hlavně – není to ten pracovní postup, jen se prostě zhruba napodobí tvar, ale drží to jiným způsobem.
S tou medicínou si srandu nedělám. Neměli pípací přístroje, pravda; ale nenech se zaslepit pípacími přístroji. Říká ti něco mnou použitý termín celostní medicína?
Krátce řečeno: ano, k pokroku jistě dochází, ale není lineární a není pravda, že jdeme od temné minulosti ke světlým zítřkům. Každá doba žije na vrcholu svých možností. Nové objevy jsou vykoupené tím, že v euforii z nich upadnou v zapomnění staré, mnohdy velmi sofistikované postupy.
Taky je fakt, že se tato civilizace pomalu sklání k zenitu, zatímco v té tebou odsuzované gotice stoupala vzhůru. Teď bychom měli mít skvělé podmínky pro nové objevy – a dějí se? Ne, protože je z mnoha důvodů bezpečnější zahnívat. Zatímco tehdy, kdy bylo potřeba 9/10 lidí na polích, aby bylo vůbec co jíst, se ta jedna desetina mohla přetrhnout, aby jejich mozek nepolykal kyslík nadarmo.
Oprava: pozdně *gotický* motet.
Přesně takhle jsem obdivovala v Římě Caracallovy lázně.
Člověk i teď žasne, jak to dokázali postavit a to jsou už jen zbytky.
Vidět to v původní velikosti a kráse, tak jsem hotová.
Míša z Plzně
Já myslel že nejstarší český malíř komiksů je Josef Lada, ale on to bude nejspíš ten kdo vymaloval Kapli Svatého Kříže na Karštejně.
😀
Existuje jedno malo zname dilo v zemich ceskych, ktere by se dalo nazvat komiksem, i kdyz znacne hruzostrasnym. Ve Slavonicich na tom mensim namesti je dum, kde v patre byvala luteranska modlitebna a ma steny vyzdobene vyjevy z Apokalypsy, namalovane v r. 1568. Je to naprosto fascinujici, clovek nemuze oci odtrhnout. Pro nas to byl naaprosto ecekany objev – ono to snad ani nejakmmoc izerovane. V budove je pension, ale na pozadani majitele radi tu modlitebnu otevrou. Hluboce doporucuju. Ono vubec Slavonice jsou mesto nadherne. Mesto, ktere vstalo z popela -vicemene zakazana a zdevastovana lokalita za komunistu (necele 2 km od hranic). Zde je odkaz. http://www.neradova.com/turistika-vylety-dovolena-slavonice/slavonice-protestantska-luteranska-modlitebna.htm
Děkuji za informaci, to jsem nevěděl a nebudu jediný. Já v našem městě lákám návštěvníky na komiks na náměstí. Je tam na jednom domě barokní reliéf, kde je velryba jak polyká Jonáše.
Že by Pardubice? (inlove)
Hanko, ve Slavonicích jsme byli loni, ale o tomhle jsem fakt nevěděla. Díky za odkaz!