Taky jste jako malí počítali oka na polévce? Ano, mluvím o vývaru a „okách“, které na povrchu kapaliny vytváří tuk. Obvykle jsme je s maminou počítali, což nemělo být jen cvičení v aritmetice, ale mělo to přitáhnout moji pozornost k polévce, kterou bylo třeba sníst.
Mamina přitom vykládala, jak to bylo důležité, když ona byla malá – jídla bylo málo a oka na polévce znamenala, že vývar je silný, tučný a tedy i výživný. Za války bylo cokoliv výživného výhrou v loterii. Od ok na polévce jsme tak obvykle dostaly k fascinujícím příběhům „když byla maminka malá“ a to jsem byla ochotná sníst ledacos, jen abych slyšela další díl.
K „okům“ jsme se pak vrátily později, když jsem se učila vařit. „Koukej, ke kuřeti musíš vždycky něco přidat, jinak je maso suché. Prsíčka můžeš třeba protáhnout slaninou, nebo ho ke konci pečení podlévej smetanou. S králíkem to je podobné. Jo a pamatuj, že vývar z kuřete není nic moc, slepice je lepší.“ A já dbala, špikovala, podlévala, polévala, doplňovala zeleninou, vědoma si masa chutného, leč suchého. A dietního.
Jenže kde ty časy jsou – kuře je dnes poměrně tučné maso. Štědrá oka má i polévka z kuřecích prsou, a pokud ji dělám z kuřecích stehen, tak už tuk sbírám. Jako třeba dnes – má se nás tady sjet víc, takže dělám vývar ze dvou zadních kuřecích čtvrtek. Což o to, vývar krásně voní, ale oka se už opravdu počítat nedají – na hladině je vlastně jedno veliké proměnlivě mrkající tučné oko!
A tak chladím, sbírám část tuku a teprve potom pokračuju v přípravě polévky. A říkám si, co by tomu asi řekla babička…:))
Nepamatujujete si někdo, kdy se vlastně kuřata změnila a začala tučnět? A jaké maso dnes používáte, když chcete udělat jídlo dietní? A sbíráte někdy z vývaru přebytečný tuk?
Vývar u nás doma milujeme. Vždycky koupím v řeznictví tak pět kilo kuřecích skeletů (mají je tu za jedenáct, dvanáct korun kilo) a uvařím je v obřím hrnci. Skelety jsou tučné, takže na scezeném vývaru je několikacentimetrová vrstva tuku. Ten z povrchu ještě za horka sesbírám naběračkou opatrně ponořenou pár milimetrů pod hladinu a dám ho v malém kastrůlku do ledničky. Po ztuhnutí udělám na každé straně do sádla dírku a vyliju zpod něj tu trošku vývaru, kterou jsem sebrala zároveň s tukem (vyliju ho do polívky, která je mezitím hotová, pochopitelně). Tuk v kastrůlku pak přeškvařím, abych ho zbavila zbytků vody, která by se kazila, schovám ho zase do ledničky a používám na vaření.
Část čistého netučného vývaru uschovám v mrazáku, z části udělám polívku se zeleninou a masem obraným ze skeletů. Kůže, chrupavky a měkké kosti ze skeletů napytlíčkuju do mrazáku a postupně je dostanou psi. Takže se využije prakticky všechno, vyhodím jen pár štěpivých ostrých kostiček, které by mohly být pro psy nebezpečné.
„…Nepamatujete si někdo, kdy se vlastně kuřata změnila a začala tučnět?…“
Nějak si z dětství nevzpomínám,že by se u nás vařila polévka z kuřecího, vývar byl jedině z hovězího – a to vařené hovězí jsem upřímně nesnášela (chuckle) .
Kuře jsme mívali jen občas – od tety – a to býval vysportovaný kohoutek, který se musel zaživa umět vyhnout všem ostatním obyvatelům dvorku, od psa u boudy, slepic, kačen…, takže toho tuku na něm moc nebylo.
Ani my jsme nevařili vývar z kuřete, ale často ze slepice. A ten byl dobrý – já ho vždycky měla radši než hovězí vývar 🙂
Vařené hovězí mám ráda, ale jen to „lepší“ – přední s kostí nee.. (blush)
Polévky (jako předkrm) jím ráda, hlavně, když mi je někdo jiný uvaří (což znamená, že je vlastně jím jen jako host u někoho na návštěvě). Doma je vařím pouze jako hlavní jídlo, skoro výhradně v zimě a bývají husté.
Kuřecí maso jíme minimálně jednou týdně. Kupuji velké balení prsíček, které připravuji na různé způsoby (obaluji, kari, na paprice atd). A pak kupuji další velké balení (no jo „americké“)kuřecích čtvrtek. A ty vždy dvě, nebo tři najednou nejprve povařím a obrané maso používám do rizota. Je to tmavé maso a manžel má „na talíři“ raději bílé (mně chutná oboje). Ale v rizotu mu tmavé chutná a tam je zase škoda dávát prsíčka, že. Kuřecí čtvrtky jsou s kůžemi, takže „vývar“ je dost mastný. Po vychladnutí většinu tuku sundám, tekutinu naleji do kelímků, dám do mrazáku a postupně spotřebuji na polití Trixiných granulí, nebo na podlévání slepičích prsíček, když je upravuji s omáčkou.
Možná bys Dede mohla polévku rychleji odtučnit tak, že bys jí slila přes cedník. Nech jen tolik vývaru, aby „náplň“ v plévce nebyla na suchu a neokorala. Přecezený vývar pak můžeš nalít do menších, nebo do plochých nádob, aby se ti to vešlo do lednice (nebo mrazáku), kde se samotná tekutina rychleji schladí, než „směs“. Nebo celý hrnec s polévkou postav do umyvadla s ledovou vodou (máš-li, přidej ledové kostky), to také pomůže obsah rychlejí schladit.
Jinak celkově nesnáším nic mastného a tučného. Byl to jeden z důvodů, proč jsem si v Čechách zvykla v rest. davit jen přírodní řizek. Jen tak jsem viděla to případné tučné maso. Pod obalení se dalo ukrýt lecos a když jsem pak do toho kousla, udělalo se mi skoro zle. Předpokládám, že teď už se kvalita řízků v rest. zlepšila. A také si pamatuji na hrachovou kaši ve školních jídelnách. Kuchařka jí rozmázla přes talíř a pak doprostřed sběračkou udělala důlek a vylila její obsah – tuk (nevím, jestli to byl olej, nebo máslo)a já (jen a jen z hladu) byla schopná opatrně sníst akorát suché okraje, jakmile olej začal ze středu protékat, musela jsem prestart. Mám ten obrázek primo před očima a hrachovou kaší bych si doma nikdy dobrovolně neudělala, přestože hustou hrachovou (a jinou fazolovou) polévku mám ráda.
Dede, užij si domácí rodinný slet a nebuď skoupá na fotečky Patrika 🙂 Třeba jak se kličík cachtá, nebo s dědečkem pouští lodičky ve vaší nové studánce
Maričko, řízek si stačí dát kuřecí a tam obvykle žádná pastička nebývá 🙂
Jinak doma je veselo a živo – Patrik je kouzelnej a je s ním legrace (inlove)
Som polievková.Mäsová sviatočná-raz ju tu prezentovala Dede je first class.Rada však jem polievku zo slepačích chrbtov a hlavne polievku z bravčovej karé kosti,na ktorej je dosť mäsa./tak si to dám vykostiť u mäsiara.Z kare potom rezníky.Ale po zjedení polievky vezmem tie karé kosti, oberám a k tomu polievkový chren.
K okám:naučila som sa z maď.televiznej školy pre mladé gazdinky tento fígeľ.Rozprestriete servítku,chytíte za rožky do dvoch prstov a krúživým pohybom prejdete po jemne vriacej polievke dokolečka.Prebytočný tuk sa zachytí a polievka je tak akurát.
Verenko, ten trik odmaštění s utěrkou jsem take kdysi slyšela a šla vyzkoušet. No..na látkovou utěrku (dokonce v ní leželo několik kostek ledu) se sice tuk zdárně nalepil, ale já pak měla pořádně mastný kus hardu. Tak jsem to zkusila s papírovým ručníčkem, protože ten se dal pak vyhodit. Jenže, protože tekutina byla horká, papír se po dvou, třech zavíření roztrhl a pak jsem ty mastné kousky lovila z polévky. Asi něco dělám špatně 🙂
A Verenko, když už sem nakukuješ. Minulý týden jsem ti psala děkovný mail – došel? Neuháním k odpovědi, jen dělám kontrolu 🙂
Maričko drahá k bodu 1. Servítka biela papierová-tá hrubšia-viacvrstvová.Pohyb rýchly,plynulý dokolečka a vybrať-to,čo zostane,je tak akurát.
Bod 2.Mám resty v písaní:Ty,Nellina,jajka,Jarka F.-ale chcem,aby to malo formu,tak ešte čakám na jednak moje rozpoloženie,príhody a inšpiráciu.Dnes napríklad som mala deń-blbec a vylepšil sa až teraz navečer,zajtra idem kopať krumple-možno po návate budem mať tú správnu ň“intelektuálnu slinu“po fyzickej námahe a pustím sa do toho.Len sa nesmiem v zahrade zblízka pozrieť na moje riečne kamienky a zelinu v nich
Kuřecí vývar dělám z křídel nebo krků (nebo obojího).
Oka na vývaru nesnáším, takže když vývar zchladne natolik, že ho jde dát do ledníčiky, nechám ho pár hodin v ledničce, a pak jemným sítkem ztuhlý tuk posbírám.
A tu pohádku o tom, jak študent lakotnou hospodskou přecyhtračil, znáš? „Zaplatím vám za polívku tolik krejcarů, kolik napočítám ok.“ Znáš?
Ulakotila se, přidala sádlo a bylo oko jediné, veliké, převeliké, od jednoho kraje talíře k druhému. (chuckle)
Nejsem polívková, ale když už, tak mám podobné chutě jako tenhle študent.
A jak tak všichni jíte ty drůbeží prsa… co vám na tom chutná? Mně to přijde suchý. Já ráda nohu. Víte co? Aspoň si potravně nekonkurujeme!
Prsa nemají kosti- mně maso od kosti smrdí, no. Když to bude motýlek- takže prsa na kosti- tak mi to chutnat taky nebude.
No vidíš – a mně zase ze všeho nejvíc chutná kůže a klouby. 🙂
Tuhle znám v provedení Ježíš Kristus, svatý Petr, chudá vdova, co dala lísteček másla a dostala za každé oko dukát, a pak selka, co jim tu polévku omastila fest. Tuším Erben. A já nejradši kuře uzené a kůžičku ze stehýnek, jasněže i s masem :).
Taky jsem si na tu pohádku vzpomněla 🙂
Ano ano, znám také tuhle versi a hned při čtení článku se mi vybavila. Jeden nemá chtít příliš moc. :S
Já jsem Dede polívková a miluju echtpoctivé polévky a k těm ty oka patří.
Většinou vařím hovězí vývar a občas i kuřecí.
Většina masa z nedělního vývaru ovšem putuje Honáskovi do mističky, neboť vaření hovězí si Honásek velice oblibuje.
To i kdyby spal v neděli v ložnici spravedlivým spánkem kocourků, tak když jdu slévat vývar, mám ho u nohy.
Míša z Plzně
Milá Míšo, já mám taky ráda poctivé polévky, ale ne tučné. Proto ten tuk sbírám (ne všechen:))
A líbí se mi, že Honásek nedbá na pokočilý věk a ty zásadní události stále ještě aktivně vede v patrnosti! (inlove)
Já dělám kuřecí polívku z koster a kdybych ji chtěla dietní, tak bych stáhla kůže a nechala jen kosti se zbytkem masa. Jenže tuk je nosičem chuti, nebo jak se to píše v článcích o vaření. Tudíž asi polívku zchladit a tuk sebrat (podle mě lepší varianta). Blbě se praktikuje v červenci. Ovšem naše polívka bývá spíš masová- přihodím do ní všechny kosti, co jsem postupem času do mrazáku šoupla, klidně i z vepřové kotlety.
Nicméně dietní maso je pro mě: kuřecí prsa, krůtí prsa a noha (mám pocit, že má pod kůží míň tuku než kuře)a třeba filety z mořské štiky.
Jo, za horkých dnů se to sbírá blbě. Kostry vetšinou nevařím proto, že u nás se na to maso z polívky stojí fronta – milujou ho všichni:)) Pokud je polívka ze dvou kuřecích čtvrtek, dostane se na všechny. Jen toho tuku je jak z bůčku – aspoň tak mi to připadá. 😡
Kuřata se dřív vykrmovala víceméně všechna. Dneska je pro výkrm speciálně vyšlechtěný brojler, který rychle roste a přibývá, jenže také tuční. Je přesně dáno, jak dlouho se takové kuře vykrmuje a plemena jsou podle toho šlechtěna.
Pokud nechceš mít kuře tak tučné, doporučuji ze dvora či malé farmy. Nebo potom francouzského kapouna či poullarda, to je už trochu jiná úroveň.
Já jsem tuhle koupila dvě kuřata , jedno mělo kilo a půl, druhé dvě kila. Takže tučnější, ale vzhledem k tomu, že to rozebírám, nikterak mi to neva. Původně teda byly myšleny pro zvěř, protože chlapínci již vyjedli z mrazáku jimi poživatelné maso a den stávkovali s jídlem. Když jsem ale ty kuřata řezala, připletl se k tomu Bimbo, takže prsa z toho většího včera hodil na gril – úžasné, šťavnaté, mňamka. Druhá si poručil s čínskými nudlemi, takže nevím, co budou kluci říkat zbytkům, které jim nechal. Ovšem tuku bylo dosti, to s kůžema vyváří kámoška psům na polití vloček, tam prý tuk nevadí. Takže jsme spokojení všichni, jen ti kocouři asi ne
Kuřata kupuju „z auta“ – se souhlasem obce tu jezdí jednou za měsíc prodávat porcovaná kuřata z blízké drůbežárny. Maso je pěkné, pevné (ne takové rozplizlé, jako občas bývá v marketech (brr), ale ta kuřata jsou velká a stehna tučná. Prsíčka jsou výborná – přesně na gril, Bimbo by je taky ocenil 🙂
Já zase jezdím v pátek /ne každý týden/ do Turnova a tam prodávají z auta krůtí maso a výrobky. Kupuji m.j. krůtí směs a to jsou vykrájené, velmi dobré kousky masa, bez kůží takže je to libové. Vařím z toho polívku a samozřejmě, že nejvíc dostanou kluci pejskový. Stačí nám méně masa do polívky, oni potřebují víc. 🙂
mastná oka, jéje..sbírám je už cca 25 let…do takových mých 20 nebylo potřeba..leda že se dělal vývar z drobů od posvícenské husy. Nebo bylo hovězí s trochou loje, případně morkové kosti…vývar jsem vařila den předem-večer, ráno sebrala ztuhlý tuk a dovařila polévku…tuk se nevyhodil, dal se péct k masu, aby se nedodávalo tolik jiného tuku a trochu vývaru bylo na podlití…
Slepici už dneska v krámě skoro nevidět. Králíci jsou jako chrti, jen kuřata jsou taková steroidně anabolická. Jednou za čas koupím kuře kočkám-grilované. Mě to maso nějak nechutná..ale domácím kuřetem nepohrdnu.
Dietní jídlo – použiji krůtí maso, případně domácího králíka a nejlépe rybu s Bohdanečských sádek a nebo máme bezmasý den…
PS: pro mne je dietní i jehněčí (chuckle)
PS2: chybí mi mozeček telecí, ten bych si dala s chutí 😛
Na telecí mozeček si nech zajít chuť, není a nebude ,kvůli BSE. Jedině vepřový. A nejlepší dieta jsou morkové kosti a uvařený morek posolit a na chleba. Pak už jen potřebuješ dostatečně velký balón, hadičku do zaďule a měsíc můžeš pohánět sporák vlastním produktem. 😀
Chichi Krakonoši, ty jsi dnes ve formě 😀 Jinak morek na chlebu má rád Martin… potíž je v tom, že psi mají taky moc rádi morkové kosti a stačí jim syrové. Hádej, kdo má morek častěji? 😛
Určitě pesani, protože jsou častěji doma. 😀
Hele a mám tip na báječnou redukční dietu. Můžete dlabat co chcete, kolikrát denně chcete a jak moc chcete a přesto shodíte za týden čtyři kila. Je to ale dost náročné na čas a musí k tomu být dva.
Brr, mozeček – to je jedno z jídel, nad kterým se mi dělalo špatně už když jsem ho ucítila, jak se připravuje. Nikdo doma nebyl takový kruťák, aby mě to nutil jíst 😛
Jinak máš pravdu – krůtí maso je výborné, ze stehen dělám guláš místo z vepřového (Martin ho nechce jíst – snad jen panenku:)) Jinak tuk netuk jíme dost jehněčí – tady na vsi se pěstuje hodně ovcí a málokdo je jí. Takže čas od času k radosti chovatelů celé jehně koupím a jíme ho v mnoha podobách 🙂
Květákový mozeček rovněž upřímně nenávidím. Ale vepřový, obalený, jako řízek a osmažený…