Naproti našemu domu, hned za loukou, je pole. Obrovské pole, táhnoucí se ve vlnách od nevidím do nevidím. Letos na něm rostla pšenice. Je po půlce srpna a místo zlatavého strniště každý den koukám na smutný obrázek – polehlé tmavnoucí klasy zatím marně čekají, až na ně se sklizní přijde řada.
Letos jsme tady u nás měli zatím štěstí – všechna velká krupobití se odkroupovala někde jinde a k nám už přicházely jen ty přívalové deště. Když se ale podívám na protější pole, tak si říkám, že to úplně stačilo.
Obilí v červenci (a pejsci:))
Během krásného jara obilí narostlo vysoké a byla radost se na něj podívat. Chodívala jsem kolem a usmívala se na zlátnoucí klasy, mezi nimiž podvečer rozhazoval charakteristicky modré stíny. Těšila jsem se na sklizeň – mám ráda tu brilantní přehlídku velké techniky a šikovných lidí. Ostatně – stáli jste někdy těsně vedle moderního kombajnu?
Pole asi před týdnem
Já jsem loni v létě potkala na úzké silničce kolonu kombajnů jedoucích se západem slunce spát a byl to nezapomenutelný zážitek. Tmavnoucí krajina vydechující horko do večerně chladnoucího vzduchu, na obzoru se s krejzlíkem zlatorudého světla malebně vypínala Zvičina, a naproti mě se rozsvěcely reflektory velkých strojů obsluhovaných unavenými lidmi.
Vpomínka na kombajny (foto – internet)
Šla jsem s Berry po úzké silničce lemované hustým živým plotem, když se kousek ode mě začaly kombajny batolit z pole ven – rovnou k nám. Byl to impozantní pohled! Až moc, řekla bych:)) Vmáčkly jsme se obě do křoví a já jen doufala, že nás v šeru řidič té zemědělské velkoleposti vůbec zaregistroval. Ta první velká kola byla podstatně vyšší než já!
Pole včera
No, a letos jsem se na našem a sousedním poli kombajnů ještě nedočkala. Obilí je strašně polehlé, tedy mokré – poslední dny dokonce i u nás každý den pršelo. V okolí už pomalu mizí z polí i polehané obilí, a tak čekám, kdy přijde řada na to naše pole.
Déšť ho úplně udusal
Přiznám se, že se už těším, až obilí zmizí a já si budu říkat, že přece jen nepřišlo na zmar. A místo na tmavnoucí obilné klasy se budu koukat na zorané, odpočívající pole.
Uštvané klasy…
Jak je to u vás? Už je po žních, nebo také máte kolem sebe nějaké takové opozdilce? A bylo u vás obilí taky tak strašně polehlé?
Milá Dede, to smutné obilí mne také netěší, škoda práce lidí i rostlinek, vždyž takový klásek se musí probít k slunci a ty deště a kroupy, taky to nemá lehký.
Tady u nás jezdili a sváželi celé noci. Při žních je vřdycky největší randál v noci. Přes obec se ženou tatry a na polích rachotí kombajny. Všehno je sklizeno, dosekávají už jen na loukách otavu. Ta tak voní v těch igelitových válcích, normálně na tom ujíždím. Krásná vůně zmačkaných travin,kakostů,chrp,heřmánku,rmenu a ostatních, to se nedá odolat. Vylezu si na válec a vdechuji, psy pobíhají hned po poli, hned po louce, óóó, to je myšiček. Ptáci nalétávají až na semena vytřesená z trav, no prostě hezkýý, hned má jeden lepší náladu.
Je to moc smutný pohled na takové pole 😉 . Škoda toho zrní, ze tvé dokumentace je vidět, že už vypadává a klíčí. U nás naštěstí bylo sklizeno klasicky, ještě za veder a sucha. Také jsem sledovala se zalíbením kombajn, šmejdící po poli. Dnes to jsou fakticky impozantní stroje.
Kdysi dávno za svého mládí, jsem jezdívala s mou nejlepší kamarádkou k její sestře na prázdniny. Švagr byl agronom velkého družstva. O prázdninách na nás nemíval čas, kolikrát se z pole vracíval až k ránu, protože sklízeli i v noci, za světel reflektorů. A tak jsme se jednou vypravily s Alenou za ním, byl už večer, sklízeli poblíž vesnice řepku olejku. Podotýkám, bylo to moc a moc dávno. A tam mi bylo nabídnuto, zda si nechci zkusit s kombajnem jet. Byla jsem čerstvá řidička, podpisy na řidičáku ještě nebyly ani zaschlé. Nadšeně jsem souhlasila. A tak jsem jela a kosila. Vím, vedle mne seděl zkušený kombajnista, ale stejně jsem se cítila moc dobře, byl to zvláštní pocit sklízet úrodu a takhle ve velkém 🙂 .
Alex! Tak řízení kombajnu ti bohapustě závidím! (inlove) Přemýšlela jsem, jestli by mi u nás na dvorku nepůjčili ten minibuldozerek, ale než jsem sebrala odvahu se zeptat, tak ho odvezli! (wasntme)
Šmánkote ten smejlík nahoře měl být plakací ;( a ne mrkací. Fuj, to jsem ale trdlo.
Dede, škoda, že jsi se nerozhoupala dřív, ty stroje jsou fakt zajímavý, jak poslouchají a pracují. A ty mini bagříčky a buldozérky a tak, ty jsou uchvacující! Jestli to čte nějaký odporník, tak si ťuká na čelo (fubar) , že jsem snad cáklá.
Jo, Dede, to je zase jednou téma. Takže naše pokusy jsou posekané, tedy kromě kukukřice, na kterou je ještě čas, ale někde mají opravdové starosti. Byla jsem na svých odběrech v pondělí, ale kolega odebíral vzorky půdy z pokusu se pšenicí, které je na Vysočině. Tam jsem mu pomohla. Zatím nestihli posekat právě kvůli dešťům. A na Vysočině (cca 600mnm.) vše zraje později. V principu potřebují, aby zrno mělo vlhkost pod 14% a v pondělí mělo 20%. To je moc, protože hrozí zapařování, v lepším případě ztráta úrody, v horším požáry ze samovznícení. Tudíž ve výkupu příliš vlhké zrno neveznou. A co teď posekat a nějak dosušit doma, zkusit umluvit výkup a nebo ještě chvíli nechat na poli a doufat, že to uschne, přičemž noci už jsou studené a zvlášť polehlé (ano také tam jsou některé parcely plně polehlé a přežila to nehnojená kontrola)schne blbě.
Vůbec to počasí si s námi letos hraje. Na mou kukuřici přišlo na jaře také krupobití a plaváky, tudíž i já mám pokus částečně poničený, protože některé části parcel mi to téměř zlikvidovalo.
Díky Apino a Inko za informace – popravdě doufala jsem, že je po uveřejnění tohoto článku získám (blush)
Žiju na venkově, ale některé vědomosti mi pořád ještě chybí 🙂
U nás stejně jak u Matyldy – žně se stihli ještě za horkého počasí (tak, jak to má být) a zeseklo se nejen obilí, ale i proklatá řepka a z velké části je hotová i podmítka. Je smutný pohled na zčernalá polehlá pole …
Vzpomínky na dětství – to byly kombajny bez kabin, jen nad hlavou měli kombajnéři stříšku z plátna, všude prach a vůně posečených stébel, opraváři (můj taťka v jejich čele) chodili domů okolo půlnoci, protože tyto kolosy se dost kazily a ráno každý musel vyjet do lánů a byli černí jak havíři a unavení a přitom svým způsobem spokojení … A my seděli večer na předzahrádkách a koukali do kraje a viděli jsme, kde se pohybují světla kombajnů (sekli hluboko do noci) a poslouchali vzdálené hučení strojů a i jako děcko jsem cítila ten klid a mír.
Naši stařeček se po odchodu do důchodu se zařekli, že už nikdy nebudou dělat (a slovo dodrželi (chuckle) ), ale když bylo třeba posekat ječmeň na terase, kam se kombajn nedostal, s pískáním si naklepali kosu, připli na ni muchařku (takovou plachtu, pomocí níž se posekané obilí skládalo do posádů), za pásek zastrčili túlec s vodou a karborundum brúsek za korunu kúsek (rofl) a stal se z nich zase mladík …
YGO, paráda, díky za vzpomínky. Nevím proč, ale úplně mne to dojmulo.
Děkuju Ygo (inlove) – miluju tvoje povídání o staříčkovi a v kombinaci se žněmi a obilím je to dvojnásob krásné. Už proto, že si to dovedu živě představit! (Taky jsem kosila kosou a všechny ty propriety znám:))
Tady je už i podmítnuto- k velké radosti psů, protože podmítnuté pole má plno zajímavých pachů myších děr. K mé menší radosti, protože Borůvka mi u těch děr ohluchne a obě jsou jako čuňata- letos tu totiž zcela netypicky občas prší, včera víc jak půl dne lilo. Taky nám od půl šesté do osmi nešla ve vsi elektřina (v té vedlejší prý taky) a celá vesnice byla venku, všichni procházkovali se psy- docela zajímavý jev, takový výpadek proudu 🙂 Jinak by byli doma, vařili, koukali na zprávy a podobně.
Hi, hi, opravdu zajímavý jev. V New Yorku, když vypadne elektrika, tak tam mají za devět měsíců baby boom (chuckle) .
Tedy Alex, tys to ale rozsekla (rofl)
Matyldo, mám moc ráda fotky tvých holek myšilovak! A jak jsem ráda, že je nemusím potom drhnout (chuckle)
Na polích u nás už jsou jen velké válce omotané igelitem…kombajny na poli, kdyby mi nevadilo to obilí (a nedusilo mne to), tak je na ně pěknej pohled, jak se zakusují do lánů… dnešní chlazené kabiny jsou pro kombajnéry vysvobození…však se okolo Strážku a Tišnova prodává limonáda s názvem Kombajnérka…barvou to připomíná Amáru, chutí..no, teplou vodu z louže…(těm co to chutná se omlouvám) ale lepší jak kombajny, jsou sekáči s kosama..
když posloucháte ten svist kosy vzduchem, pak jak narazí do obilných stébel a jemně a nesmlouvavě je položí do řádku, vnímáte ten rytmus sekáčů, cítíte jejich pot, občas zaslechnete naklepávání a nezaměnitelný zvuk brousku, co ostří to železné ostří (chuckle), uslyšíte polykání vody ze džbánku a tyhle zvuky se přibližují a vzdalují a dokáží vás uspat….to je nádhera,co vám budu povídat…. (h)
Sharko, tu idylu, co popisuješ, chápu a taky se mi to líbí.
Ale já mám slabost pro velké stroje a tak se mi strašně líbí i ty kombajny. (Pokud je nepotkám na našich silničkách třetí třetí třídy – to pak padám do příkopů:))
A je tu ještě jedna věc – taťka jako malej a pak mladej táhnul hospodářství sám s babičkou a strašně moc se nadřel. A tak vždycky, když vidíme nějakou chytrou zemědělskou techniku, tak si společně říkáme – páni, kolik dřiny to ušetří! A speciálně u taťky je v tom (h)
Já nemám nic proti kombajnům a pokroku..a fandím jejich zdokonalování…a na silničkách je taky nemusím, pokud se musím táhnout za nima….vím ,co dřiny to v zemědělství ušetřilo..ale miluju sekáče, pitomou elektrokosu nebo křoviňák umí vzík každej..a hurá kravál…ale sekat kosou pankejty nebo příkřejší stráňky….. (angel)
Na kombajny nedám dopustit – bože, kolik práce ušetřili a ušetří. A teď, ty klimatizované obrovské kolosy, tak tady fakt smekám klobouk – konečně něco, co významně ulehčí práci. Když si vzpomenu na ty stařičké kombajny – jak taťka jásal, že už mají aj oni na kolchozi kombajn, který seče i mlátí dohromady …
Jo, kdo umí kosit (já už ne, ale ještě moje mamka vládne kosou jako starý sekáč), tak je radost se na něj dívat – to je koncert! Ale tak na sekání sena – žně je práce namáhavá a hlavně špinavá – toho prachu, který žere po celém těle! To opravdu není pro sekáče žádné terno.
Naši stařeček sekli obilí rádi – oni v tom viděli ten chleba a prasátka a slípky a králíky – a ty dva dny jim za vidinu blahobytu stály (když po zbytek roku poukazovali na to, že bysme bez nich zhebli hladem, spínou a cholerou (rofl) ). Ale už mí rodiče měli radost jako děcko o vánocích, když si koupili motorovou kosu – čím rychleji bylo posečeno, tím víc další práce mohli udělat (heslo Tumlujme se je v naší rodině velmi známé – my se netumlovali proto, abychom dřív odpočívali, ale proto, abychom šli dělat něco jiného (fubar) )
Tady už je sklizeno dávno.
Bojím se o osud zrní z tvého pole – jestli je mokré a nedoschne, tak při skladování zplesniví…
U nás to není jiné, někde je sklizeno ale čím víc do hor tak je to se sklizní horší. Včera byl jediný den kdy nepršelo a za den to nevyschne. Obilí se dosouší ale musí mít jen určitou vlhkost. Ale na to jsou tady odbornice.
Musí se dosušit, ale pokud nebude vypadávat z klasů, tak počkají, až je aspoň částečně usuší slunko, protože sušičky zrní žerou děsný energie. Tolik si pamatuju ze školy.
Neboj se, zrní se mokré neskladuje ale dosouší. Tohle ani nepůjde do mlýna ale do směsí pro zvířata, tím deštěm zrno přišlo o pekařské charakteristiky. Ono toho obilí pro lidskou spotřebu je opravdu málo, více je krmné nebo technické
takže se to spálí v elektrárně nebo teplárně…..
Hele, to je trochu jinak, ale stejně – je to plodina jako každá jiná. Že by to mohli jinde sníst to mi jasné je, ale pokud není síla to tam dostat, tak to narostlo na poli jako cokoli jiného a přinese to , doufám, užitek.
no se zničenou ,skoro plesnivou nebo jinak nepoužitelnkou obilninou, to plně chápu, nějakej užitek z toho být může,tak bude…já to nepsala jako nesouhlas…
Taky chápu nutnost, ale stejně me mrzí, že to nebude na chleba a koláče 🙂 Ale popravdě – s tím, jak to obilí vypadá, jsem vděčná i za tu vedomost, že pořád ještě k něčemu bude a není úplně zničené. 🙂
Tak, tak, ono se propasíruje přes prasátka.
Máš pravdu, že ty pekařské charakteristiky jdou do háje, o tom žádná, ale v principu pouze a jedině zrno v potravinářské kvalitě je pro ně finančně zajímavé, na zbytku v lepším případě jsou na nule nebo prodělávají, takže udělají možné i nemožné, aby ho jako potravinářské prodali. Těch fíglů je docela dost, pokud mají možnost, smíchají to s něčím vhodným, tak aby při kontrole prošli. Vím, že tak to dělali v jednom nejmenovaném ZD (a raději ani neuvedu oblast), kde měli pozemky kontaminované těžkými kovy. Také míchali zrno z nejvíce kontaminovaných polí s těmi nekontaminovanými, aby se v průměru dostali podmaximálně přípustné hodnoty. Tudíž opravdovou smůlu mají, pokud to nemají s čím smíchat.