Jako chodec si mohu určovat roční doby nejen podle kalendáře, ale i podle toho, co zrovna kvete, plodí a opadává podél našich venkovských silniček. Takže nyní máme daleko za sebou čas třešní, před sebou čas švestek, jeřabin a arónií a aktuálně se nacházíme na počátku období špendlíkového.
Teď musím přiznat jisté zmatení. Vzhledem k tomu, že jsem vám chtěla podat správné a úplné informace, zničila jsem si špendlíkovou jistotu – tedy vědomí, že špendlík je lidový název pro mirabelku.
Pohled na stránku wikipedie věci silně zkomplikoval – najednou je ve hře slivoň mirabelka, slivoň třešňová zvaná dost příšerně myrobalán (aby toho nebylo málo komplikované, dělá se z ní prý mrazuvzdorná podnož pod mirabelku:)) a nakonec dokonce i samostatný špendlík (prunus domestica)!
„Jde od pecky nebo ne?“ To je prý jedno z poznávacích znamení, o který z těch převelice podobných plodů vlastně jde. Tak nevím – ochutnávala jsem a mohu zodpovědně prohlásit, že mezi vyfocenými rostlinami jsou takové, jejichž plody jsou už zralé a jdou od pecky, jsou už zralé a nejdou od pecky, a jsou nezralé, a jestli půjdou od pecky, je pro mě momentálně ve hvězdách:))
Takže tímto vzdávám botanickou exkurzi a zvu vás na výtvarnou výstavu do plenéru. Představte si malebnou podhorskou krajinu, stužku silnice třetí třídy a pojďte se potěšit keři a stromy obsypanými různobarevným zrajícím ovocem, ať už to jsou špendlíky, mirabelky či myrobalány:))
Pokud jde o využití tohoto ovoce, tak vím, že nadšenci z nich dělají knedlíky, určitě se z nich dělají džemy. No a já jenom příležitostně mlsám rovnou ze stromu – či keře:))
Všechny fotky najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Zacal_srpen_a_dozravaji_spendliky
A tak se dnes zvědavě ptám: znáte a jíte špendlíky? A jak? (recepty se vždycky hodí:)) A ještě něco – víte o té botanické skrumáži, kterou jsem já objevila teprve včera?
Naše babča jim říká sralky – toliko k jazykové diskusi. Já se letos chystám z nich uvařit povidlí. Maminka má na zahradě stromek – byla to ryngle, ale asi ji ranilo či čo, začala růst podnož a na ní jsou ty dobroučké žluté kuličky, když se teda urodí. Z nich vařím odpařovací metodou povidlo a je moc dobré. Letos se ovšem neurodilo, takže se chystám na pole „za našima“, které je již asi 15 let úhorem a vyrostly na něm mezi tím stromy špendlíků. Jen co vysekáme zítra cestičku kopřivami, konečně máme spravený křoviňák…. Dnes, když jsem rekognoskovala terén, koukali jsme si z oka do oka s moc pěkným a statným srncem, doufám, že tam zítra nebude.
Špendlíky? Jsou jich plné pangejty, nikdo to neošetřuje, nešlechtí a přesto nemají problémy se škůdci, posypová sůl jim nijak nevadí a bohatě plodí. Tady je máme, divoce rostoucí, na plácku u autobusové zastávky, keřík je bohatě osypaný a homelesáci si pomlaskávají.
Jo a u nás už je čas těch velkých švestek- dostala jsem misku „abyste měla na buchtu“ a vypadá to, že to sníme jen tak. Díky tupému předchozímu majiteli zbyla na zahradě akorát lebeda (vykácel jabloně kvůli nafukovacímu bazénu) a mně se zatím urodily jen tayberry a ostružiny, meruňkový stromek teprve začíná růst, mám ho rok.
Z mirabelek jsme loni pálili, ale páník prohlásil, že za tu prácu to nestojí- otřepávat špendlíky v příkopech na plachtu a obírat z nich šťopky… No, letos nemá nic, smutně hledí na prázdné bečky (sousedi přebytek meruní neměli a našim pomrzly třešně), tak kdo ví, jestli na ty špendlíky nedojde. Konec konců, loni jsem při otřepávání po dlouhých letech spadla ze stromu, tak třeba spáchá rafinovanou vraždu, protože jsme chtěla na terasu přidělat zábradlí a koupit slunečník…. zatím ani jedno nemáme, tak má smysl páchat zločiny, než si to doopravdy vymrčím 🙂
Jojo, zrajou, padají, a jsou naprosto všude.
Ty žluté jsou plané, ve smyslu jen sladké a nic víc, vyhledávám ty větší, červené. A přemýšlím, jak je dostat k nám na zahradu. Chytne se, když urvu větev? Páník říká že ne.
😉
Hele, jak si mám schovat na zimu milión salátových okurek?
Hele kdysi jsem koupila okurky nastrouhané na plátky mražené, salát z nich byl docela jedlý.
Mě moc nechutnaly, ale asi není jiné cesty 🙂
Když si člověk může zvyknout na supermarketová rajčata …
Akorát bacha, okurky rády předávají svůj pach svým spolubydlícím v mražáku.
Hele a co to strouhat kachnám a slepicím?
Já myslím, že děděa házel přezrálý okurky slépkám jen proto, aby si z toho vybraly semínka.
Na to mám cukety, které jsem včas nenašla.
Já se jich nechci zbavit, jen mě rozčiluje, že teď jich mám plnou lednici a za dva měsíce je budu kupovat v supermarketu a nadávat na cenu a kvalitu. Tak jsem se zeptala, jestli to někdo taky řešíte.
Navíc čalamádu nemám ráda, tak ani to nepřichází v úvahu.
Nic, oloupu, nastrouhám, strčím do sáčků a uvidíme v zimě. Slepice to můžou sežrat i v lednu 😀
Proboha, přijeďte a vykopem ho někde, ten plevel se musí chytit. Z větve asi těžko
ri, červený rostou na Opočínku u nás, okolo trati, asi vykopat…a přesadit…
Já vím kde roste, vyochutnávala jsem si zcela konkrétní keř … a že ji tu kolem je. Až mě z té expertízy bolelo břicho 😀
Co takhle z toho keře vzít roub?
A já to umím?
😉
Ri, podle mého je to takový „plevel“, že vyroste klidně i z pecky.
aido, ale ona ho chce očesávat a při vší úctě k ri, než by vyrostl špendlik z pecky…..(think)
Jo, to není až tak těžký.
Pamatuju si, jak babička toužila po špendlíku. Ono se to samo množí jako švestka, čili ti rostou podrůsty z kořenů (a občas zplaňujou), proto to vypadá jako děsně nezdolnej plevel, ale… jestli chceš to, co sis vybrala, tak roub je nejsnazší a nejjistější řešení. (Haluz by ti mohla zplanět, odkopek taky.)
Naštuduj to o těch mirabelkách, myrobalánech a tak. Najdi původce všech myro-plevelů, bude nejodolnější. Odpěstuj si ho jako spodek, počkej, až se chytne. Uřízni mu vršek, seřízni našikmo nebo do véčka, čerstvě ufiknutý perspektivní prut (umíš prořezávat stromy? V tom pádě poznáš) seřízni odpovídajícím způsobem (aby šlo dřevo na dřevo, čili našikmo nebo do špičky, podle toho, jakej tvar máš spodkovýho zakořeněnýho prutu), opatlej urychlovačem (nebo taky ne), přilož, pevně svaž roubovací páskou. Modli se, ať se chytí.
Zkus si k tomu něco načíst – ohledně tvarů, času, patlátek a tak -, ale fakt to není až taková věda a dokud budeš mít původní keř, nemáš moc co zkazit. 🙂
Io má úplně pravdu – naši doufámemirabelku jsme taky roubovali sami a zvládli jsme to – jinak zastáváme spíš přístup „co na naší zahradě nedokáže růst samo, to tam růst nebude“, takže to fakt zvládne i laik. Jediné, co mi přišlo nezanedbatelné, byla ta období, kdy se rouby berou. Jo a pokud si s tím budeš hrát, doporučuju několik souběžných experimentů – naše laická úspěšnost byla tak padesátiprocentní, tak když už člověk hlídá rašení, bere rouby a tak a pak by se s jediným pokusem trefil do té neúspěšné poloviny, tak by to nepotěšilo.
Stromy nejsou můj obor 😀
Rozšíříme si vzdělání 😀
Podle mého to z té pecky fakt vyroste, naše stromy nevyrostly jinak, nikdo je nesázel, nikdo je nerouboval, stačí počkat pár let a je to. Do 10 let 10m strom (aspoň u těch našich to tak bylo).
Já si vlastně taky myslím, že to z pecky vyroste, a docela rychle – aspoň stejně rychle jako při roubování. A to, že ovoce může být dobré, ba ještě lepší, jsem si uvědomila při pročítání historie různých odrůd: „odrůda XY byla objevena jako náhodný semenáč panem AB v roce 1234…“ Naše zahrada taky hodně roste z pecek. Zas na druhou stranu, plastický popis expertízy, co ri prováděla 🙂 , byl formulovaný tak, že stojí o právě jeden konkrétní keř a to semenáč nezaručí, ten může chutnat jako sousední keř nebo nějak úplně jinak 🙂
Já vím, je mi to jasné. Ale ty naše opravdu vyrostly samy od sebe, je to vlastně takový plevel (ale dobrý).
No jo, botanickou skrumáž máme doma prostudovanou. Totiž – když jsem byla dítě, měli jsme na chalupě strom, na kterém rostly žluté kuličky. Přestože od pohledu vypadaly stejně jako ty z těch příkopů, šly od pecky a hlavně měly úplně jinou chuť – asi takový rozdíl jako je mezi klasickými starými švestkami a takovými těmi velkými slívami z obchodů. Ty první jsou takové masité, z druhých teče spousta šťávy, ale mají takovou trochu vodovou chuť… asi to nedokážu moc srozumitelně vysvětlit 🙂 Zavářeli jsme je hlavně jako kompot a byly úplně vynikající. No a pak babička strom jakožto starý dala vykopat a nikomu nic předem neřekla. Tak jsme prováděli analýzu a zhodnotili jsme, že to asi byly mirabelky, na rozdíl od „nemirabelek“, co rostou po příkopech. Slovo myrobalán se možná mihlo, ale nadále jim říkáme špendlíky. Teď na chalupě roste dvouletý stromek, mirabelkou roubovaný, tak doufáme, že až vyroste, bude to on, ten, co teď postrádáme 🙂 Čímž nechci říct, že příkopové špendlíky jsou špatné, ale prostě je to něco úplně jiného.
Zdravím Kaa,
jó špendlíky a podobné bobule jsou nejlepší v kompotu, prokládané letními průsvitnými jablky. Akorát po x-té sklenici začínám vidět rudě (žlutě, oranžově – podle barvy špendlíků).
Jak jinak žiješ a jak se mají elektrody?
Hihi: http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=36&t=2586
🙂
A hele, to jsem opravdu netušila (wave)
Aido, když Tě oé k louáhé době vidím, zeptám se, jak a jestli vůbec se se mti ujaly medvědí česnek a rebarbora a nešlo to vše do řiti?:
Lenko, minulý týden jsem byla na kontrole u dia doktorky a tam jsem si potvrdila, že to co jste mi psala ohledně melounu,je hloupost. Meloun a ovoce má diabetik zásadně jíst PŘED tělesnou námahou, aby ty jednoduché cukry při námaze spálil.
Lenko, oboje se ujalo, ale uvidíme na jaře. A ještě jednou moc děkuju.
Ivo, já dneska melounu snědla snad čtvrtku – a ještě další půlka čeká. 😉 Naši oblíbení Ferbyovi z Pasohlávek už mají vlastní, české (teda vlastně moravské, pardon), a ty teda jsou!
Jestli nakoukne baty – jen 12,- Kč za kilo a každá ta koruna je dobře zaplacená, honem tam zítra nebo v sobotu utíkej. Já vím, že v super-hyper stojí melouny asi míň, ale není nad čerstvě utržené domácí, notabene od lidí, které člověk zná.
Taky jsme včera měli kousek žlutého melounu (od pana Zámečníka z Drnholce) a i MLP naznal, že mu chutnal, byl prostě dozrálý, domácí a čerstvě utržený (nemá rád právě ty ze super-hyper a nikdy nechápal, co na tom lidem chutná). K tomu trošku sušené šunky, dobrota to byla.
Ach, jak je na špendlících či mirabelkách vidět, jsme hluboko na jihu oproti ostatním. Tady jsou už značně přezrálé a na stromech či keřích drží už jen pozdní druhy.
Tady na jihu se mirabelky nevysazovaly – ony si sami našli místo okolo cest a ve zpustlých sadech. Jako děcko si pamatuju, že jak se začaly v sadech trhat broskve, tak tetičky začaly nosit děckam mačinky mirabelek – jo, to jsme si dali do nosu (chuckle) .
Pro MaRi – vypálené jsou výborné. Je fakt, že tady se začínají pálit až v poslední době – ono je totiž dost pracné je sbírat, protože rostou převážně ve škarpách okolo silnice, které jsou zarostlé trávou – a vybírejte v nich plody o průměru jeden a půl centimetru. Proto naši otcové rači pálili ovoce s menší pracností sběru – marhule a trnky v opečovaných sádcích. Ale třebas letos meruňky moc nerodily, zato mirabelek jsou tři přehršle.
A slivoň je synonymum pro opilce (rofl) (rofl) .
Špendlíky, které pamatuju z dětství, byly sladké, žluté a oválné. Ani nepamatuju, kdy jsem je viděla naposledy… To kulaté žluté, červené, fialové až do modra jsou mirabelky a džem z nich se nemusí stydět ve srovnání s meruňkovým – nevím, jak by mirabelky chutnaly po vypálení, naši mívali do bečky vždycky dostatek trnek (švestek).
A trošku jsem si při čtení zasmutnila při vzpomínce na tatínka. Ten totiž používal slovo „slivoň“ jako takovou dobromyslnou nadávku: Co na mě štěkáš, ty slivoňu, já ti tu tvoju zahradu neodnesu…
Špendlíkové šílenství nastalo! U nás všude nastláno, včera jsem si málem rozbila víteco, když jsem po nich uklouzla. Tady v Polabí jsou prostě naprosto všude.
U nás na chalupě rostly jen v zahradách a tak jsme zavařovali když nám někdo něco dal. První rok jsme dostali špendlíky žluté, červené i temně bordó. Maminka dostala inspiraci a my jsme vyskládávaly asi 40 sklenic všema třema barvama, abychom po zavaření získali univerzální červené kompoty
špendlíky si pamatuju z dětství, malé žluté kuličky, nikdy jsem je asi neochutnala, mamka nám tvrdila, že jsou kyselé. vzhledem k nedostatku peněz a šikovnosti maminka sbírala a zavařovala kdeco, tak si asi opravdu myslela, že jsou nepoživatelné.
Džem a kompot za špendlíků..moc velká dobrota….a miluju ty obsypané,tíhou skloněné větve, kterým ráda odpomohu od té zátěže…
Kynuté knedlíky s mirabelkami jsem jako dítě milovala. Jestli mě pamětˇneklame, v obchodech se neprodávaly, ale muselo se pro ně chodit k soukromníkům, t.j., lidem co měli na zahradě pár mirabelek.
Ano, prosím. Máme tady na naší oblíbené psí procházce alej špendlíků (jakéhokoli přesného jména) a těšíme se na ně už dva týdny. Už začínají být – a tak je zítra nebo pozítří orveme a uděláme z nich Myší buchtu.
Potíž je jenom v tom, že mám recept na buchtu ve Vražedný zóně. Takže budu muset trochu improvizovat. 😀