Je to jen obyčejný stánek, stojící v Jaroměři hned vedle nepříjemně rušné hlavní silnice spojující Hradec Králové a Náchod. Žádný střed města, žádná pěší zóna. Ale fronta je tam prakticky pořád. A co se tam prodává?
Zmrzlina. Vynikající zmrzlina. Vynikající točená zmrzlina v pěti příchutích. Originální neboli domácí – žádný řetězec. Ale ani to není všechno. Dnes se prodává spousta dobré zmrzliny a tady v kraji je navíc doma zmrzlina Opočenská, která taky stojí za to. Čím to je, že zrovna tady získávají zákazníci se skvělou zmrzlinou i potěšený úsměv?
Asi už dávno tušíte – ano, prodávají tu zmrzlinářky, které jejich práce těší, které se mezi stovkami natočených kornoutů stále dokáží usmívat, doporučovat, povzbuzovat k experimentům, a dají i ochutnat!
Zrovna včera jsem tam podezíravě obcházela nabídku meruňkové zmrzliny (meruňkovou a jahodovou mají dřeňové, čokoládovou a vanilkovou smetanové a navíc je výborná jogurtová:)) a prodavačka si toho všimla.
Stánek… na dálku nic, co by přitahovalo pozornost. Snad jen ta fronta:))
Ani nevím, jak se to semlelo, ale jak jsem uznala, že nemám zásadní námitky proti meruňkám, podávala mi najednou s úsměvem do ruky kornout s ochutnávkou meruňkové a jogurtové zmrzliny a povídá: „Jen to zkuste! Dělá nám ji ten samý cukrář co tu jahodovou a je výborná!“ No, to víte, že jsem ochutnala. A byla výborná:))
A proč to všechno píšu. Člověk tak často naráží na příšerné služby, že zůstává v údivu stát a říká si – že to majitel takového obchodu či třeba hospody trpí? Copak neví, že takové jednání mu už dnes projde jen u zoufalých zákazníků, kteří dejme tomu v dané lokalitě a hodině nemají na vybranou? Nebo… že by majitele ani nezajímalo, jak se jeho personál k zákazníkům chová?
No a pak narazíte na místo, kde si vás hýčkají, kde vám vycházejí vstříc a ještě navíc (obvykle) nabízejí kvalitní zboží. Kdo by odolal? A právě do takových míst se rádi vracíte. Protože tam se prodává systémem „win-win“ – neboli, tady se nešidí a vyhrávají oba – prodejce i zákazník.
Zmrzlina – všech pět druhů. Ale fotila jsem pozdě, Martin si už dal:))
A tak se dnes ptám: Máte někde ve svém okolí nebo na trasách svých cest podobná zastavení? Obchody, restaurace, stánky, hospody či motoresty, kam se rádi vracíte? Co vás příjemně překvapilo – pokud jde o služby? Pojďme si tentokrát povídat o skvělých prodavačích:))
PS: Doufám, že diskuze bude hojná – nechci věřit, že je takových míst zoufale málo:))
PPS: Taky k tématu: včera přes den mi přišla sms z našeho obecního úřadu, že se na návsi budou od sedmi večer prodávat meruňky z Moravy. To se ví, že jsem nechyběla. Koukám na ten houfek podezíravých hospodyněk čekajících, co neznámý muž vybalí z dodávky. Jaké budou?
Ale chlapík byl profík s šarmem – hned nabídl ochutnávku, žertoval, ceny zaokrouhloval dolů (a používal elektronickou váhu, která ukazovala jemu i zákazníkům), prodával svižně a byl vstřícný, když jedna paní chtěla vzít celou přepravku (tak si ji půjčte a přivezte mi ji zpátky – dám si v hospodě kafe:))
Tak hned ke své otázce dodávám jednu odpověď:))
PPPS: Byla jsem mezi prvními nakupujícími, ale moc nevěřím, že by ze vsi ještě nějaké meruňky odvezl…
Stánek… na dálku nic, co by přitahovalo pozornost. Snad jen ta fronta:))
Meruňky! Kdo si dá meruňky?
Dede, na točenou zmrzlinu zastavuji v Kuřimi. Dá se tam zajet autem, posedět na lavičce pod borovicemi. Odpočívadlo je sice u hlavního tahu, ale pozoruji v klidu „cvrkot“ na silnici, když jedu ze Žernůvky od maminky. Zmrzlina je také celkem dobrá, i když určitě ne jako ta co je vidět sice už ulízaná, na fotografii.
Meruňky momentálně nechci už ani vidět. Byla jsem v úterý pomáhat kamarádce sklízet meruňky. Visela jsem na žebříku se svou mrtvící levou rukou a proklínala se, že jsem tak pitomá a blbnu ve větvích meruněk. Potom jsem loupala ty co popadaly, oddělávala pecky a házela do bečky. Prý to musí být bez pecek :O . Paní rehabilitační mne nepochválí. Včera jsem zavařovala (fubar) .
Při cestách z Bavorska do Prahy (začátek 90.let) jsme se pravidelně stavěli na tehdejší Plzeňské dálnici v maličké rest. při silnici na oběd. Byl to jen takový malý dřevěný domeček, asi 6 stolů uvnitř a snad tři venku. Když jsem se tam zastavili prvně, bylo to prostě z hladu a rest. byla při ruce. Jenže jídlo bylo tak výborné a hojné, že se to stala naše pravidelná zastávka a majitelé už nás znali. Byl to mladý pár s malou holčičkou, paní sama všechno vařila, pan obsluhoval. Prvně nám jako moučník (prý v ceně) přinesl vynikající oříškové šátečky. Když jsme je pak při placení vychvalovali, paní nám ochotně několik zabalila „od cesty“ , že je potěšená, protože jsou její specialita. Odmítla si je nechat zaplatit. Tak jsme řekli, že příště si je ale určitě už koupíme. A také jsme to pak dělali a šátečky vozili do Prahy mamince. Jezdili jsme tam takhle asi tři roky, pak jsme byli měsíc v Americe a po návratu už rest. byla zavřená. Bylo nám to líto, tohle byli jasně velmi poctiví lidi, kteří prostě nezvládli narůstající konkurenci větších restaurací. Bohužel i přes výborné jídlo, měli málokdy i u těch několika stolů uvnitř plno, ba naopak, venku posedávali většinou jen cyklisti s pitím. A to prostě na úspěch nestačilo. Nebo věděli, že dálnice se bude časem stavět nová a přesídlili ještě včas někam jinam, kde prosperují dodnes (přála bych jim to).
Já dělám meruňkové knedlíky jednou za rok (a pak asi 3x dost rychle za sebou), v době, kdy se tady prodávají. Kupuji hodně vyzrálé, abych hned ten večer mohla vařit. A také proto, že se vaří krátce, takže tvrdé ovoce by se ani nestačilo prohřát, natož provařit. Dělám z kynutého těsta (jiné neumím,tohle je osvědčené, manžel to má rád, tak raději neexperimentuji) dávám do každého knedlíku půlku a sypu cukrem se skořicí (chutná nám to více, než s mákem, tím sypu švestkové – tedy z povidel, a borůvkové. Ale i tady často z lenosti sypu cukrem a skořičí). Protože jsou tu drahé, kupuji přesný počet a vybírám krásně zdravé, neotlučené, aby nic nepřišlo nazmar. Vypočítám si jednu meruňku na dva knedlíky a několik extra na slupnutí za syrova.
Dede, neměl vnouček nedávno roční narozeniny ?? No nedávno – jestli se správně pamatuji, narodil se na Jana Husa, a ne? Tak ať zůstane nadále takový čipera a smíšek, jak nám ho na fotkách a z vyprávění představuješ. Ať dělá radost všem kolem sebe a je zdravý jako buk.
Maričko, děkuju za komentář i za vzpomínku na Patrikovy narozeniny (inlove)
Ano, našemu chlapečkovi už byl rok a tady je pár fotek – typických:))
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Patrik_narozeniny/
Dede, uz se chlapecek vybarvuje. Doslova. Moc jsem se nasmala (h)
Jeje – já se už včera večer dívala a chechtala jsem se. Hlavně tu poslední fotku schovej a pak ukazuj případným nápadnicím – ať ví, co ji čeká (rofl) .
Hlavně, jestli přiveze ještě někdy nějaké další.
Stalo se prave ted: vedle vetsiho Netta se na stejne ulici ob jeden dum vyskytuje obchudek, kteremu rikame U Mustafy. Pan majitel je snad ze Syrie a jeho obchudek vypada jak z dob DDR. Ja k nim chodim pro mleko v lahvich. Je primo z mlekarny, se spuntem slehacky pod vickem. Flasku uz jsem mela v batohu a teprve v tu chvili mi doslo, ze penize lezi doma na stole:-\. „Nevadi, prinesete, az pujdete priste kolem.“
Stalo se pred rokem: ctvrtky a sobotu jsou v blizkem parku trhy. Ve ctvrtek tam chodim na polivku z nefalsovaneho vojenskeho gulaskanonu ceske vyroby (ta polevka je nemecka, ten gulaskanon slouzil kdysi ceskym vojakum), v sobotu na nakup zeleniny. V pojizdnem pekarstvi tam kupuji chleba. I stalo se, ze jsem uplatnila svuj oblibeny trik – zaplatit a nechat byt. Zjistila jsem to pochopitelne az doma. Pristi tyden u stanku byla jina prodavacka, presto jsem se ji pokusila vysvetlit, co se minuly tyden stalo. S usmevem zabalila pulku chleba, dala k nemu dve housky pro vedle me poskakujici deti a pry: „Alles klar.“
Mne se tu libi :-).
Merunkove knedliky se ani nepokousim uvarit. Nikdo to tu neji…. jen ja. A tak si je davam na navsteve u nasich – kynute. Pery. S tvarohem rozmichanym s kysanou smetanou. A kdyz se zadari je posypat hroudama! mouckoveho cukru, jsem zpet v dobach sveho detstvi!
Hezke tema, zdravim z DD, E.
Evo, mávám do DD! Věřím, že to tam máš ráda, je to cítit z tvého psaní (inlove)
No a ty knedlíky si prostě necháš udělat od maminky, nebo tak 😛 (to je olizovací na ten cukr evokující dětství:))
Ještě nadhodím jeden dotaz takřka anketní: jaké vaříte meruňkové knedlíky? Blbouny (kynuté) nebo z tvarohvého těsta? A čím to sypete? 🙂
Mám tu hromádku meruněk, mám tvaroh i droždí a ne a ne se rozhodnout 😀 Kdyby byly meruňky moc měkké, tak to jasně budou blbouny, ale takhle nevím. Tak schválně – jak je děláte vy?
Nijak, čerstvé ovoce je nejlepší prostě sežrat. 🙂
Souhlas. Vařením se ničí vitamíny a kazit chuť čerstvého ovoce pachutí těsta, tedy pokud je to ovoce dobré…
To je pravda, navíc se to ovoce vždycky tak rozblemcne…vždyť je to škoda.
Pokud jde o mne, uznávám jediný způsob konzumování ovoce a zeleniny a sice filtraci přes nějakého ,,jedlého“ živočicha. 😀
Hm – co se meruněk týče, tak nejlepší je produkt, vzniklý filtrací krs měděného hada (chuckle)
myslíš hada, co se jmenuje Colona Cuprum?
Ano, jest to jeho latinské jméno – tento had se jednoznačně řadí mezi užitečná domácí zvířata (rofl) (rofl)
Výměšky tohota hada chutnají jen mému autu, bumbajícímu E-85. Já byl vždy nekuřák, nepiják, (od 18 výš, to už to nemělo příchuť zakázaného ovoce a nemrava. (od podzimu 1984 jen doma).
Jak vaříte meruňkové knedlíky?
Nijak – řekne se mamce, že v sobotu dojedeme a knedlíky – ponašemu pěry – už budou na stole (rofl) .
Ale po pravdě – pěry se dělají jedině z kynutého těsta (těsta málo, jenom tak tak na obalení té vypeckované meruně) a na ně se pak sype mletý mák s cukrem, polévají rozpuštěným máslem. Alternativa – není-li mak, tak se použije náhražka, osmažená strouhanka s cukrem, máslo se ponechá (jinak by to dřelo a nelezlo do krku).
Budiž prokleta spíž, ve které není mák. To je základní potravina! 😀
hurááááááááá, Yga taky s mákem!!!!!!!!!!
Ygo tak nějak, co neumím uvařit – řekne se mamince 🙂
a jinak já moc teplé ovoce nemusím ale když už kynuté knedlíky tak s makem, vlastně i nudle ale včil si je dávám ráda i s tvarohem 🙂
Právě jdu vařit meruňkové knedlíky. A dělám je z bramborového těsta a sypu to opraženou strouhankou.
Já dělám bramborové knedle s meruňkama a sypu je cukrem a tvarohem, polívám máslem. Moje babi dělala kynuté, sypaly se cukrem a perníkem a polívaly máslem.
Teď jsme upekla kynutý táč s meruňkama, donesu odpoledne babičce.
Meruňkové jsou dobré i z odpalovaného těsta (1/2 litru mírně osoleného mléka s kouskem másla svařit, přidat 1/4 kg hladké nebo polohrubé mouky, uvařit hustou kaši – tu při vaření trochu „odpálit“, po vychladnutí vmíchat dvě celá vajíčka, rozvalovat hodně natenko, plnit), už jsem je letos dělala dvakrát. Navrch je dobrý oslazený měkký tvaroh zředěný mlékem, máslo nemusí být.
Na odpalované těsto jsem si nikdy netroufla, ale taky sypeme cukrem a tvarohem nebo používám zakysanku. Máslo dávám ostatním sobě už ne 😛
Bramborové by mi moc chutnaly, ale za předpokladu, že by těsto udělal někdo jinej! 😀
Jindřichu, vše nej ke svátku – včerejšímu (wave)
Tak kup bramborový těsto v pytlíku a tvař se jako pilná hospodyně, ono špatné nebývá.
pokud použiješ bramborové těsto v prášku, tak kup to, na jehož pytlíku jsou švestkové knedlíky..je na ně z těch tady na trhu to nejlepší. AL emě meruňkové s bramborovým nejedou..
Mně se taky bramborové hodí nejlíp k švestkám, s meruňkama si to moc nedokážu představit.
Jo, taky by šlo udělat obyčejné neplněné tvarohové kuličky a ty meruňky rozvařit navrch, zrovna včera jsem to kdesi viděla, nevypadalo to špatně.
Už jsem to našla, tady: http://bonvivani.sk/recepty/bezlepkove-tvarohove-knedliky-s-merunkami – akorát těsto bych dělala s normální moukou (v tom receptu je to schválně, jestli jsem to dobře pochopila, autorka receptu má nějaké zdravotní problémy).
S jahodama rozmačkanýma s cukrem (nejlíp třtinovým) v den odkapaném bílém jogurtě (velká Hollandia) jsem tyhle tvarohové kuličky letos dělala asi třikrát, nikdy na mě nic nezbylo (i v případě těch výše zmíněných meruňkových), vůbec nic.
P.S. Jinak doporučuju zkouknout celou tu stránku, tj. http://bonvivani.sk/ – našla jsem je včera a na první pohled se to jeví docela sympaticky – jednoduché, spíš obyčejnější recepty, žádné překombinované pičurinky nebo recepty ala mimáč (ale hlouběji jsem to tam nezkoumala, takže to nemůžu zaručit a třeba to tam je).
Meruňkové (a taky švěstkové) taky dělám z odpalovaného těsta. Sypu strouhaným tvrdým tvarohem a moučkovým cukrem a polévám máslem. Mňam.
Kynuté blbouny dělám s ovocem, které se jinak špatně balí – višňové, borůvkové, rebarborové. To kynuté těsto to lépe pojme.
Jahodové dělám z tvarohového těsta.
Milá Dede, Beda ti potvrdí, že mopj etvarohové jsou luxusní (chuckle) vezmu tvaroh polotučný -kostku,ne vaničku! A přidám kousek másla-cca osminku a 4 lžice polohrubé mouky, špetku soli a udělám z toho těsto – máslo mám rozměklé…., když s emi nelepí na ruce-to záleží na tvarohu, tak je hotové…když nestačí uvedené množství moukly, přidám trochu a zase hnětu… tak dám odpočinout v pytlíku do lednice, cca na půlhoďku…, z tohoto množství je cca 10 knedlí, obaluji celou meruňku, tak nějak akorát, tenké těsto. dávám do slabě osolené vroucí vody,a od chvíle co vyplavou je cca nechám minutku vařit…pak hned nandám a poleju máslem, sýpnu moučkovým cukrem promíchaným se skořicí a zasypu strouhaným tvrdým tvarohem…
Bedě musím míchat cukr s mákem, ta skořici neoblibuje…
Chichi, právě takové se mi teď v hrnku vaří! jdu je vyndat 😀
sharko, opravdu téměř osminku – tedy cca deset deka másla na kostku tvarohu? Nematlá se to??
Nebýt diabetu, máme ovocné knedlíky v létě častěji než jednou za měsíc: kynuté čili pukače alias pěry, tvarohové a po letech jsem se pokusila o odpalované těsto. Taky byly dobré. Tvaroh a kysanka, případně opražená strouhanka s rozpuštěným máslem a hlavně M Á K…
Musím si dojít pro utěrku – na kaluž pode mnou kapesník nestačí (chuckle)
Chichi, mák se u nás dává jen na ty nudle nebo bramborové šišky (chuckle)
Jinak jsem ten Sharcin recept nečetla pořádně – másla dávám jen tak, aby vyvážilo větší suchost kostky tvarohu oproti vaničce 🙂
myslím osminku z kostky -takže z 250g..já debil to nenapsala…
Meruňkáče jedině z odpalovaného těsta, je nejjemnější a ani trochu kyselé, na rozdíl od tvarohového i kynutého, takže báječně vynikne kontrast s meruňkami. Šálek mléka, špetka soli, až se vaří, tak sypat při-mě-ře-ně dětskou krupičku a vypracovat vařekou husté těsto na mírném ohni, až se přestane lepit. Nechat vystydnout, přidat vajíčko, vypracovat na vále, balit knedlíky, uvařit, posypat, žežrat. A mlasknout si.+
Batýsku, tk já to někdy zkusím – ale bude to úplně naslepo. Nevím, jak to má vypadat a jak to má chutnat… No, nechám se překvapit (wasntme)
A taky mne zajímá, zda se ty knedlíky z odpaltěsta vaří? Já totiž znám (a umím 😉 ) pouze takové to odpalované těsto na věnečky a to jednak je řídké (protože se stříká) a jednak se peče.
Ygo, vaří se úplně normálně – hodí se do vařicí osolené vody a až vyplavou, jsou hotové. Pokud bys měla pochyby, stačí jeden na zkoušku rozkrojit, stejně jako u ostatních knedlí.
Z odpalovaného těsta jsem už knedlíky taky dělala. Ty bramborové s meruňkama dělám proto, že je Mušketýrovi vařila jeho babička, zatímco jeho matka striktně odmítala dělat jakékoli, protože sladký jídlo je k ničemu, jedině maso se počítá (tak to u horníků chodilo). Takže nejlepší byly ty od babičky a já jsem v tomto bodě ustoupila, byť jsem mu předvedla i všechny ostatní (odpalované, tvarohové, kynuté, krupicové. Jenže ty jakože od babičky mu jediné chutnaly.
Holky, vy se máte. Zmrzlinu tady mají všude hnusnou. Já ji tedy nerada ale tu co máš, Dede, nafocenou, tak tu bych si dala A meruňky ? tak ty tady taky nemáme. /jsou v krámě předražené za neuvěřitelných 79,-/
Maruško, ani točenou Opočenskou u vás nemají? Ta taky není špatná, smetanová – a to uznávám i já, která dácá přednost zmrzlinám dřeňovým 🙂
Jinak u nás na vsi prodávali meruňky za 40 korun za kilo. A jsou měkké a slaďoučké. Jak jsem pochopila z řečí kolem sebe, jezdili tu už loni (to jsem minula – nebyla sms z úřadu:)) a lidi byli spokojeni. Přijde mi to logické – je to nějaké menší družstvo z okolí Znojma, takhle si vydělají přímo a stojí je to jen trochu organizačního úsilí a šikovnýho chlapa s dodávkou. A všichni jsou spokojení.
Opočenskou točí opravdu leckde, ale pokud „u Marsky“ ne, tak bych Ti Marsko doporučil zakoupit zmrzlinový stroj (bez vlastního chlazení) se dají koupit slušné kolem deseti set zlaťáků a směs na opočensku lze z Opočna objednat po netu, aniž tam pro ni jezdit.
Dede, není Opočenská jako Opočenská,záleží na zmrzlináři,když je poctivej,má dobrou i zmrzlinu, když je to zlatokop, ochladí tě to,ale nepochutnáš si….
Hm, tak já jsem s ní (tady u nás) asi měla prostě štěstí. Ale věřím, že u zlatokopa fronty nejsou…
Dede, tak na dřeňovou fakt Málkovi ve Slatiňanech, skoro na konci směr Žďár n/S… dřeň: meruňková,jahodová,černej rybíz,malina, třešeň.. smetanový: vanilková,čokoládová,jogurtová…
😛
Tak platí, zkusím to – příští pondělí tudy jedu na výcvikovej tábor (Zahradiště – je to za Žďárem nad Sázavou) a určitě si tam dám zmrzlinovou pauzu! 😛
Zpátky pojedu v pátek asi pozdě večer, takže nic… ale nezapomenu! (wave)
to budeme ve Strážku, kousek od Mitrova-stav se na stejk 😛
Koukala jsem na mapu – fakt to není daleko 🙂 V Zahradišti je jídlo tradičně příšerné, ale to není to, proč se tam jezdí, že 😛 Uvidím, jak budeme mít moc napnutej program (wave)
Příjemní prodejci jsou leckde ale nezapomenu na jednu pidihospůdku (3 stoly a barpult) v Jáchymově…moc příjemný šenkýř, se kterým mi bylo hovořiti na všechna možná témata, tam vyráběl úplně vědeckofantastické vafle, na které jsme tam chodili, jakož i svařené víno s tajným kořením. Hospůdka už není.
Může nebýt z nejrůznějších důvodů… podniky závislé na jedné osobě s ní začínají i končí.
My jsme třeba ve Dvoře přišli o skvělou nekuřáckou hospodu jen proto, že majitel byl proutník a žena mu na to přišla… 😛
Ona není proto že majitel již nežije. Vzhpomínám si ještě že před hospůdkou měl zaparkovanou svoji Škodu Octavia, ale pozor, tu starou ze sedmdesátých let a to je jeden z vozů pro které mám slabost. Jinak je to velmi pěkné téma a jak tak čtu komentáře, tak se mi opět potvrzuje že ty škarohlídské žlučovité pohledy na naši zemi jak tady všechno stojí za perdleiss, jsou prostě…škarohlídksé a žlučovité. (cz) Haj hou. 🙂
Pů, ono hodně záleží na tom, jak se položí otázka – a já se radši usmívám (a olizuju:)) než škaredím (wave)
A navíc to tady u nás miluju. (blush)
Tak to bezesporu, ale i na vysloveně k pochvale návodnou otázku by plno lidí odpovědělo ve stylu „kytky smrdí, ptáci řvou.“ 😀
Některé smrdí opravdu a kvalitně, třeba takový zmijovec v Liberci, nebo, u nás už nezvěstný, vstavač štěničný. A ptáci řvou také, není nad to, když si poblíž pootevřeného okna sedne vrabčák a začne v sobotu v šest ráno ječet!… A vzduch je plný jedovatého kyslíku, prostě nejlíp je v hospodě.
Co to je ? sobotu v šest ráno-pch ale každý den před čtvrtou- teď už míň a míň, za chvíli přestanou a bude zase podzim, teď začínají až před pátou. Každý rok se na to těším až budou ,,řvát“
U nás řvou, naštěstí, v křoví v parku a to je dost z ruky, takže dobrý. Pod oknem mají hnízdo straky,sice ho nepoužívají, protože je to blízko u baráku, ale vrabčáci si do jejich rajónu netroufnou.
tak vyhlášená točená zmrzlina byla a já stále věřím, že je v cukrárně Zlíňanka, kde jinde než ve Zlíně 🙂 jenomže to máme trošku z ruky ale výbornou točenou mají i ve stánku u kaufu a malá porce teda malá rozhodně není…a tu střední jsem si dala jen 1x protože jsem měl a co dělat ji spráskat a že nejsu žádné ořezávátko co se zmrzky týká 🙂
taky ráda chodím nakupovat k nám do obchodu do Želechovic, tudle se mě paní prodavačka ptala – Vám už něco chybí a usmívá se, mě to hned nedošlo a říkám si jak může vědět, že ještě nemám to mléko? a paní myslela moje břicho… ale myslím, že si mého zaváhání ani nevšimla a hned jsem svítila a říkám, že no jo už máme kluka jak buka a hlídá tatínek 🙂 teď jsme tam byli zas a vzpomněla jsem jí tu její otázku a hezky jsme se zasmáli všeci a paní pochválila Toma jak je hodný tatínek 🙂
Ještě někdy před rokem nebo dvěma tam byla. Dnes, nevím.
Chichi Pájo… vám už něco chybí a mlíko to nebylo (rofl) (rofl)
A ještě bych chtěla i druhou stranu mince – nechodit tam, kde se ke mě nechovají jako k zákazníkovi, ale jako k obtížnému hmyzu. Stalo se mi před lety v Pečkách v drogerii – paní majitelka se živě bavila s kamarádkou a já trochu spěchala. No a když se pomalu pět! minut nic nedělo, prostě jsem odcházela. Když jsem stála ve dveřích, paní se zeptala, zda jsem něco potřebovala. Já jsem jí nedokázala říct, že její péči, jen jsem odhuhlala, že pospíchám. Od té doby jsem tam nebyla a byl to první počin. Od té doby prostě odmítám utrácet peníze tam, kde o to nikdo nestojí. A tam, kde o to stojí se ráda vracím. Vrchol asi byl v obchodě s konfekcí, kde mi paní prodavačka řekla, že jsem moc tlustá, tak co bych chtěla
Mně zas v obchodě řekli, že v mé velikosti nikdo nechce nosit jinou barvu než černou 🙂
Úplně tě chápu, milá Inko – taky mám v okolí několik podobných obchodů a hospod. A stejně jako ty se nehádám – jen tam už prostě nikdy nejdu.
Inko, škoda, že jsi jí neřekla-něco na sebe a protože by to bylo z více látky, tak byste na tom i vydělala a já bych se sem vracela..ale takhle? S Vaším jednáním, ani kdybyste měla šaty,ve kterých bych vypadala poloviční…
taky mám pár hospod a obchodů,kam už nikdy..ale to je spíš to poslat po mailu…
Taky mě jednou tady v jedné konfekci řekli „No ve vaší velikosti určitě nemáme, to těžko seženete“. A to jsem sháněla svetr !!! a podotýkám, že sice nejsem hubená, ale nemám žádnou mimokonfekční velikost. Shodou okolností jsem tehdy za pár dní jela na služebku do Itálie a tam jsem si v prvním navštíveném obchodě koupila svetr dle svých představ naprosto bez problémů a bez blbých keců.
Ještěže kousek od nás je prodejna nadměrných velikostí. Protože pohodlné šaty musí aspoň trochu plandat.
My zase máme v Plzni vinárnu a restauraci Jadran v Bezručově ulici. Přešel tam majitel i s personálem z vyhlášené restaurace Morávka, která změnila provozovatele.
V Jadranu se skvěle vaří, opravdu. Ještě jsem tam nejedla nic, co by mě nechutnalo. Personál je ochotný a je u vás vcukuletu a přání vám div nečte z očí.
Navíc pan majitel nabízí sestavit sváteční menu. Kdy ho sestaví jen pro vás. My si to dopřáváme, když máme výročí svatby.
Uvedu příklad :
Předkrm : kachní paštika s brusinkami na bagetě
Hlavní jídlo : vídeňské hovězí řezy Opera s naprosto báječným sosíkem s opékanými bramborami
Dezert : Flambovaný banám s oříšky
Samozřejmě to celé doplňuje aperitiv, víno po hlavním jídle a sklenka šampáňa na přípitek.
A navíc stůl je krásně prostřený.
A to nemluvě o tom, že pan majitel to sestavuje chuťově vyváženě, neboť ho to baví vymýšlet.
Jednou jsme si tohle menu objednali pro nás a přátele z Norska. Na stole byla česká a norská vlajka. Přátelé byli nadšení a moc si pochutnali.
Pravda něco to stojí, ale stojí to za to.
Ale restaurace nabízí i výhodná polední menu.
Konají se tam degustace vína aj.
Víte já jsem ve své podstatě, tak trochu konzerva.
Kde se o mě hezky postarají, tam se ráda vracím.
Míša z Plzně
Míšo, jen to čtu a už slintám 😛 (to je olizovací) Taková restaurace se určitě neztratí – lidé se vracejí za dobrým jídlem a pokud je navíc majitel ochotný a příjemný… pak není co řešit (a jdeš si zajednat stůl:))
Miluju dvě galanterie v Židlochovicích. Jsou na náměstíčku proti sobě a podle všeobecného mínění prodavaček v galanteriích ve městě by se rozhodně neměly uživit, protože lidi nic nedělají. Omyl. Zdejší prodavačky málokdy znají slovo „nemáme, neznáme“, oba krámky jsou nacpané zbožím, dámy umí nabídnout a pokud něco dojde, snaží se to bleskově sehnat. V obou obchůdcích prodávají ženy, které oboru rozumí a když jsem váhala nad nezvyklou přízí, vzala prodavačka jehlice a bleskově mi předvedla, jak se to dělá. Samozřejmě mají v nabídce ryze místní věci ke krojům- věnečky, pláštěnky na kroj, materiál na voničky. A opravdu se uživí oba obchody, každý se zaměřuje na něco trošku jiného.
To je právě to Matyldo.
Chybí nám prodavačky vyučené v oboru.
Dříve prodavačky uměly poradit, vyznaly se v sortimentu.
Dnes v hyper super marketech jsou spíše podavači a ne prodavači.
Míša
Myslím, že v galanteriích jsou téměř vždy dobré prodavačky (prodavače jsem tam ještě neviděla (chuckle) ). I já se slzou v oku vzpomínám, jak se mnou běhala okolo stojanů s vlnou a hledala tu správnou petrolejovou barvu na čepici pro Terku. A když jsme se konečně shodly, tak mi řekla: „A kdyby se dceři zdála moc hnusná, tak přijďte a vyměníme ji za hezčí.“ No – neměnila jsem, neb Terce padla do oka a zrovna tuto čepici nosí nejraději.
Jsem trubka – tato Švadlenka je v Břeclavi vedle pracáku.
Tvá dcerka Ygo, mi připomněla scénu z filmu Star Trek: Generace. Androidovi v základní výbavně zcela prostému citů se podařilo implantovat emoce a mimo jiné i reakce na chuťové vjemy. Dostal napít čehosi „silného“ a kolemstojící se snažili androidovi pomoci aby se vyznal v tom co najednou cítí a proč se tak strašidelně šklebí. A náhle prozřel a začal nadšeně povykovat že mu to nechutná. „To je ono! Nechutná mi to!“ Když mu barmanka nabídla nášup, dychtivě nastavil prázdnou skleničku k dolití….
Zažila jsem chlapa v galanterii (byl to tedy kout obchodu s oblečením) – on tu práci nenáviděl a prakticky zastrašoval zákazníky. Jenže když tou dobou jiná galanterka ve Dvoře nebyla, takže nákupy v tom obchodě vyžadovaly odhodlání a pevné nervy (chuckle)
neprofesionální prodavače zažívám v hypersuper v sekcích-„koupelna, instalatéřina..zlatej kovomat, taky raděj zajdu do Kutila nebo do Instalu,kde se s chlapama a někdy i s babama domluvím, co přesně chci..než z nějakou zmalovanou, případně zasněným klukem bez zájmu,co na mě čumí,když chci šroubky s půlkulatou hlavičkou a drážkou a nebo kuželku k vodovodu…jako bych chtěla něco hnusnýho nebo jedovatýho.
Já jsme v tomhle měla zatím štěstí, že když jsem se zatvářila jako blondýna šikanovaná doma chlapem, pokud přinesu blbý šroubky, tak mi všichni ochotně pomáhali 🙂
dobré ráno ,
takové osvěžující…mám oblíbeno několik prodejců a všechno jsou to stánkaři nebo malé obchůdky.
Zmrzlinu oblibuju U Málků ve Slatiňanech, je naprosto excelentní,dřeňová,smetanová..nešizená,cenově přijatelná , jen ty šílený fronty (chuckle) …
Prodejnu v Mitrově (luxusní hovězí za lidové ceny, domácí máslo a sýry) co chovají, to si zpracují a následně prodávají..
Pečivo z Pekárny v Heřmanově Městci nebo z Chlumce nad Cidlinou. (i když Horal z našeho Globusu je taky prudce jedlej)
zeleninu a ovoce od našich zahrádkářů,co prodávají každou sobotu u nás před poštou…a jejich sazenice kytiček, ty mám na Rajčeti…
a takové pivo z Kácova, to je lahoda….
Milá Sharko, s tebou by stálo za to vyrazit na ochutnávací výlet! Jak jsi sama mlsná a umíš dobře vařit, tak je mi jasné, že na tebou vychytaných místech to mlsání musí stát za to (chuckle)
Dede, dojeď..vezmu Tě na poctivý vietnamský jídlo nebo do pardubického Blériota na naši dobrou krmi,případně do Neuperského dvora, kde jsme byli na Dubení v Chrudimi..tam se museli olizovat naprosto všichni… a skvělá cukrárna je v Rohovládový Bělý, na dortíky a šlehačku…výbornej štrůdl se dá ochutnat nebo pořídit v cukrárně Libuše v Pardubicích na Dukle..jéje… blízko Tebe mám v Konecchlumí oblíbenou hospodu U Patřínů… (chuckle) ..a do Mitrova stojí za to si udělat celodenní vejlet, stavit se na Pernštejně, pojíst na Mitrově ve statku výborný stejky a odvézt si v chladicím boxu maso domů…a nebudeš litovat….a po domluvě, i kloubový kosti pro holčičky….
Hergot, Sharko, s tebou by se cestovalo. Takova spravna Kneiperaise. (inlove)
Jéžiš, žencký… Já potřebuju zhubnout a vy na mne s cukrárnou! No fuj, že se nestydíte a ty rakvičky raději hned tři! 😀
tak se domluvíme a dojedeš…já ti objednám plněný a s pařížskou šlehačkou…
Nejlepší cukroví je kus flákoty. Když si vzpomenu na ty suprové stejky v Kanabu… (USA) kuchař měl na prkně kus masa jak buvolí hlavu a krájel na nastavený talíř, dokud host neřekl dost. Jakákoli příloha by to beznadějně zkazila, takže jsem na posezení sežral, (jinak se to napsat nedá), dobrých půl kila vynikajícího masíčka… A sakra, ještě dnes slintám jak bernardýn, když si na to vzpomenu.
Za pozvání děkuji, je mi ctí a národním svátkem, ale… 1/ sladký opravdu, ale opravdu nemusím a 2/ cosi mi říká, že momentální konstelace hvězd není optimální.
Co byste hubnul…já jich zpráskal tuhle celou krabičku taky jsem neztloustl, hlavně že jsou dobrý.
A co mi chutná, je dietní a tudíž zdravé! A kachna a husa jsou dietní jídla, protože jsou dutý!
Jde na mně hlad…
Já už povečeřel. Půl šišky uheráku a dvě housky. Na to, abych píchnul konzervu, jsem dnes příliš utahaný.