Stojím u jednoho ze svých veletruhlíků, vyvazuju rajčata a najednou se za mými zády ozve dusot, prudké zaštěknutí a vzápětí zakvílení nadité frustrací. Ach jo. Už zase. Ari, beránek a plot. A jako pokaždé se mi v hlavě rozsvítí naléhavá otázka: Je ten beránek opravdu tak odvážnej nebo je úplně blbej?

Už stokrát jsem se klonila k té druhé možnosti. No řekněte sami – kterej beránek se bude pást tak blízko u plotu, aby ho mohla naše trhlá vlčka tahat za vlnu nad čelem? A kterej za této situace prostě pokračuje v ukusování trávy? Oskar jo! A já dumám – je tak chytrý, že chápe, že pes za plot nemůže? Je tak odvážný, že ho přiskočivší pes, stejně velký jako on, nijak nevzruší? Nebo prostě myslí jen na jídlo a věří v sílu Plotu?

Naši psi jsou na ovce v sousedství zvyklí a všímají si jich jen tehdy, pokud se ovečky pasou těsně u společné hranice obou pozemků. To na ně potom vybafnou, ovce kousek popoběhnou a pasou se dál. Nejdřív to Kazan naučil Berry, potom to Berry naučila Ari. Je zajímavé, že jak to ten starší toho mladšího naučil, sám toho nechal:)) Snažila jsem se jim mockrát vysvětlit, že na ovečky se nebafá, ale protože na zahradě se psy častěji nejsem, než jsem, je těžko být důsledná.

Přesto na hranici obou světů většinou vládl mír. Dokud ovšem nepřišel kávově zbarvený beránek Oskar. Jeho flegmatické ignorování jakýchkoliv Ariiných pokusů mu zrychlit krok vyvolává v naší vlčce pocity nevíry a frustrace. To je přece proti všem zásadám! Copak beránkovi maminka nevypravovala pohádku o zlých vlcích?

„Ari,“ vysvětluju jí trpělivě. „Máš na vlka špatnou barvu. Beránek je možná zmatenej! V pohádkách jsou přece vlci černí, ne?“ „No jo, ale on taky není bílej!“ namítá Ari, které jsem už pohádku vyprávěla. „A určitě není chytrej! To by uskočil! Protože já jsem strašlivý a zlý vlk!“ „Jsi truhlík a ne vlk. A dej mu už pokoj. Podívej, jak je hodnej…“ a drbu beránka na čele.

Blbej, drzej, odvážnej nebo chytrej? Ono je to vlastně jedno. Rozhodně to vypadá, že se Ari a beránek rozhodli na svých stranách plotu nenudit. A já vám přináším pár fotek, abyste se z té legrace taky něco měli:))

Beránek Oskar

PS: Zajímavé je, že Ari venku dává ovcím pokoj. Na ty, co se pasou na oplocených pastvinách, ani nebafá, ty volně ložené (máme tu jedno samostatně putující stádo) jen pozoruje, protože ji vždycky včas připnu na vodítko:)) Berry se tváří, že ovce nevidí, ale popravdě jí radši taky moc nevěřím. Připadá mi lepší být mírně paranoidní, než potom řešit  (wasntme)

Uáá! Jsem strašlivej vlk, beránku, utíkej!

No tak! Řekla jsem – utíkej!!!

Paničko, já nehraju! On neutíká!

Proč by utíkal? Když někdo umí tak pěkně drbat…:))