Začátkem července se na zahradách otevře roh hojnosti. Co bohatě vykvetlo, začíná bohatě plodit. Třešně, jahody, maliny, rybíz, borůvky i skoroborůvky a řada dalších bobulí. Letošní nezima a přívětivé jaro znamenají, že když kouknu na svoji zahradu, vidím… cukr, kam se jen podívám!
To je tak. Ovoce patří do prazákladního jídelníčku celého lidského pokolení – na rozdíl od masa nemá rychlé nohy, kopyta, zuby a drápy, a navíc v subtropech či tropech, odkud by snad měl člověk pocházet, ho bývalo dost po většinu roku. Ještě nedávno, kdy většina lidí toužebně sčítala kalorie, aby jim stačily pokud možno nejen na přežití, bylo ovoce a potraviny z něho vyráběné, velmi cennou součástí jídelníčku většiny rodin.
Džemy, kompoty, ovoce sušené, ovocná vína, likéry, pálenky. Později mražené ovoce a mražené ovocné polotovary. Hruď hospodyň se dmula pýchou nad spíží plnou zavařovacích sklenic, v hlavě sumírovaly plány, jak udržet hospodářovu pozornost co nejdál od lahví s různými „icemi“ (dle krajů slivovice, meruňkovice, hruškovice a podobně:)). Prostě o ovoci platilo, čím víc, tím líp!
Dnes, když jsem se koukla na zahradu plnou zrajícího ovoce, tak mě znenadání napadlo: „Probůh, to je ale cukru!“ Sama jsem se zarazila – to jsem už vážně takový cvok? Že se nechám až takhle zmasírovat neustálou kampaní na hubnutí?
Nebo prostě do sebe pletu dvě různé věci – hubnutí a zdravou stravu. Protože jak při hubnutí si můžete ovoce jen zobnout, sezóna nesezóna. A kdo by jen zobal, když je zahrada plná přirozeně dozrálého šťavnatého a zatraceně dobrého ovoce? No jo, cukr tam je (v různých podobách), ale co ty antioxidanty, vitamíny, minerály, vláknina a kdo ví, co ještě? Kdepak, čerstvého ovoce hodlám jíst tolik, kolik snesu.
A tak přemýšlím nad tím, jak moc se nám vlastně změnil jídelníček třeba od dob, kdy jsem byla malá. Nejde jen o pověstný bůček a uzeniny, ale i o sladkosti. Kolik jsem jen jako dítě snědla marmelád, medu a koláčů s ovocem (nebo marmeládou)! A jak babička ráda všechno pořádně omastila, protože to bylo “zdravý a dobrý“. No, dožila se šestaosmdesáti let a děda o deset víc. A oba přežili chudobu a válku, děda i koncentrák. Ale to platilo jen pro ně – už naši zase jedli jinak a my doma jíme zase jinak. Co je vlastně „dobře“?
Taky vzpomínám na ta všechna doporučení, vždy silně podpořená „nezpochybnitelnými“ argumenty… aby za pár let bylo zase všechno jinak. Vzpomínáte si třeba na tažení proti máslu a vajíčkům, o sádlu nemluvíc? Dnes se na tyto potraviny pohlíží zase smířlivěji, abychom zaníceně bojovali zase proti něčemu jinému. Skoro to vypadá, že co generace, to nějaký výživový kotrmelec. A to nemluvím o doporučeních, jak jedině (!) lze krmit malé děti:))
Přitom mám dojem, že se dá vystačit s pouhým „přiměřeně“, tedy pokud je člověk zdravý. A samozřejmě je vhodné nezapomenout na zdravý rozum, jíst potraviny pokud možno čerstvé, nezkažené, a když je to možné a vhodné, tak z lokálních zdrojů.
A tak se dnes ptám – jak vycházíte s výživovými doporučeními, kterými nás zahrnují odborníci i pseudoodborníci všude, kam se jen podíváme? Co si myslíte o zásadních stravovacích postojích, jako jsou vegetariánství, veganství a podobně? Jo, a počítáte s cukrem v čerstvém ovoci? 🙂
PS: Doporučení nedoporučení, mám tu ke všem těm zahradním výpěstkům meloun. Sladkej. Šíleně dobrej. Hřeším. A ještě k tomu v noci! 😡
Miluju chodit po zahradě, sem tam si zobnout maliny, borůvky, rybíz, jahody. Ano, nejlepší ovoce je to utržené přímo ze stromu nebo keře. Ach ty sladké příchutě prázdnin…
Sbíhaly se mi sliny nad těmi fotkami, Dede.
Ano Toro, je to jedna z krásných tváří léta (inlove)
Máte pravdu, dámy, bez toho ozobávání by snad ani léto nebylo. Prosímtě, co je vyfoceno na tom posledním snímku? Tohle ovoce mám problém poznat (buď to u nás neroste nebo mám prostě neznalost 🙂 ).
Muchovník
Díky. Nezní to moc chutně, ale asi bude 🙂 .
hodně lidí to zná pod názvem Indiánské borůvky…to už zní líp že? A má to dobrou chuť…
Aha, díky. Jméno, jak vidím, je základem úspěšného prodeje 🙂 . Tak jsem se ptala tetičky Wiki a prý je po nich pojmenováno dokonce město.
Milá Dede, probudila jsi spoustu vzpomínek a ještě mi je doložila fotografiemi. A jakými!
Doma v Chrudimi jsme měli pidizahrádku plnou keřů rybízu bílého i červeného a srstky, tedy angrešt chlupatý i nechlupatý. Jako děti jsme si připravovaly hostinu. Na zelené listy jsme naaranžovaly kuličky rybízu a angrešt jako na talíře. Byla to hra i svačinka najednou.
Tady v Götebořicích jsme zasadili keře červeného rybízu a byly to hrozny s velkými bobulemi skoro jak hrozny vína. 😉 Sestra byla nadšená a odvezla si odtud větvičku. Nevím jak to provezla, jistě to bylo zakázané už tehdy. Ani vlastně nevím jestli jí z větvičky vysostl ten keř. Moje keře ze zahrady zmizely, jen dva tu ještě živoří, mají jen pár větví.
Ale jako dospělá už jsem nesnášela kyselost bobulí. Manžel všeuměl zavářel s nadšením všechno. Dokonce jsme vařili i hrušková povidla.
Syn moje dětské nadšení pro rybíz nezdědil a vůbec rybíz nejedl. Zrníčka mu lezla mezi zuby a on to nesnášel. Bublaniny myslím toleroval, ale nadšený nebyl, už si to vlastně moc nepamatuji.
Angrešt mám na zahradě moc dobrý, červený a nechlupatý. Ale také ho moc nejím. Pekla jsem dříve moc chutné angreštové koláče podle švédského receptu. Ani nevím jestli už dozrává, na zahradu vůbec nechodím pro děsný hluk a nevlídnou sousedku.
Já tu zase snila o meruňkách. Poslední roky se objevily v obchodech, ale podtržené, nezralé a bez chuti. Párkrát vypadaly zrale ale meruňky tety Aglaiky v Brně to nebyly. Tak o tom sním dodnes. Utrhnout si meruňku se stromu, horkou od sluníčka a zakousnout se do ní, sladká šťáva mi teče po bradě a po ruce až na prsa. Přivírám oči, jaké blaženství. Asi také proto že mi tenkrát bylo krásných 13 let, byly prázdniny a nic mne nebolelo jako dnes.
Nějak žiji už jen ve vzpomínkách. Jak to zatím vypadá přede mnou jsou už jenom trampoty a nepříjemnosti. Přicházejí jedna za druhou. Ty poslední mne vysílily, kudy chodím jenom brečím. No depka jakou jsem ještě nikdy nezažila. Ale pro „lyckopiller“ si k doktorovi nepůjdu. Kdyby mi tak maminka mohla nasbírat dobromysl, to je divoké oregano. Myslím že mi pomáhalo právě proto že jej nasbírala, usušila a poslala maminka. Ani jsem si ten čaj z dobromyslu vařit nemusela a hned mi bylo dobře. 😉 🙂
U nás v obchodě se dají koupit dobré meruňky – to když přijdou ty malé, načervenalé – z Moravy (wave)
Velká kočko, žít se vzpomínkami není špatné, pokud si vybíráš ty hezké a posilující vzpomínky… A nezapomeň chodit ven! Kdo ví, třeba někde potkáš štěstí. Mívá nečekané (i chlupaté) podoby (inlove)
DEDÉÉÉ,
Keď vidím tie fotky ribízu, tak slintám aj cez NET 😛
A diabetes sem, diabetes tam, ak mám možnosť, tak sa ovocia prežeriem 🙂 .
Napodiv, moja cukrovka sa s podobnými ovocno-zeleninovými exscesmi vždy nejako vyrovnala. Častejšie mi hodnoty krvného cukru vyleteli “ až na půdu „, keď som bola vystavená stresu 🙁 .
Moja kolegyňa Marta mala vlčiaka, ktorý miloval čerešne. Ak ich pod stromom nebol napadaný dostatok, išiel si zavolať starého pána – Martinho otca, aby mu išiel naoberať. 😀
Moja kamarátka Magda sa vydala za vegetariána Ondreja. Ten aj svoju manželku “ preorientoval “ na vegetariánstvo. Majú spolu 4 deti vegetariánčatá, ale keď som ich videla naposledy, tak Ondrej aj deti vypadali, “ akoby chrúpali vši “ ( tak sa niekedy dávno hovorilo na SK podviživeným ľuďom).
Akokoľvek by som svojho manžela ľúbila, trýzniť deti hladom by som mu nedovolila (devil) .
Tak u nás je to s napadanými třešněmi jinak – Berry svoje žere z nízkých větví a na spadaných ležívá Ari. Výsledek je jasný – vypadá jako dalmatin v bordó! (wasntme)
Dnes jsem se z ní pokoušela vyprat dvě skvrny a nebyla jsem moc úspěšná (whew)
Vegetariánství nebo veganství u dětí vidím podobně jako ty. (inlove)
Dalmatin v bordo – chicht. (inlove)
No tak cukr je u nás ten nejmenší problém, jedním z manželových zákazníků je jeden cukrovar, vloni vyfasoval veliký pytel, a i přes urputné zavařování úplně všeho a časté pečení všemožných buchet z toho pytle zatím moc neubylo.
Problémem jsou u nás ty suroviny, vlastně nemáme z vlastních zdrojů skoro žádné, ale o to raději zavařujeme. 😉
Jo jo, léto je fajn a ovoce je nej.
P.S. A na diety a počítání kalorií se vykašlete, nejlepší ovoce je stejně čerstvé, právě utržené a roste sotva dva měsíce v roce. Stejně jsou lehce oplácané ženy mnohem hezčí než vyzuny, a než držet dietu, trápit se, a pak v zimě na to dobré, kvůli dietě nesnězené, ovoce smutně vzpomínat, to se těch třešní nebo čehokoliv klidně přecpu – a v zimě na to vzpomínám taky, s dobrým pocitem. 😉
Se přiznej – ty určitě mezi ty oplácané nepatříš
Ale jo, patřím.
No jo, u nás je to naopak:)) Navíc jsem ještě nepřišla na to, jak přimět mužstvo mazat si marmeládu na chleba. Když on to prý není sýr! (blush) Aspoň že ty palačinky fungují (chuckle)
Jéé Krakonoši (dám to raději sem nahoru, jinde už se to dlouhé). „Kukuruku“ a „La Paloma“, tyhle dvě písně Kučerovců mi hned naskočily v hlavě, když jsem se o nich zmínil (proto ten havajský odvěv a náhrdelník vaší ženě do rakve). Moji rodiče je milovali. V mém dětství jsme měli velký, kufříkový gramofon na kličku. V létě byl na chatě a tatínek si tam pouštěl desky právě Kučerovců. Ty tlusté 78 (někdy z padesátých let), a já je tu někde ještě mám uložené. Za pobytu v Německu jsem si je několikrát pouštěla, tady jsem to jednou z nostalgie zkoušela, ale nehrají (i když změním rychlost, chce to asi jinou jehlu). Písně a hudba téhle skupiny se mi líbí dokonce mnohem více, než originální havajská.
Ale na chatě při táboráku jsme (hlavně mužské osazenstvo) s chutí zpívali tuhle „havajskou“. 🙂
http://www.youtube.com/watch?v=7W1KUmllNyo
A ano, popiště nám vaši „love story“, vždyť kolik básníků a spisovatelů se podobným způsobem vyznávali ze svých lásek (k těm žívým i ztraceným), tak proč ne vy? Oni to take dělali z pocitu bolesti, aby ji ze sebe alespoň trochu dostali.
Od Kučerovců mám vše, co kdy vydali a ještě něco navíc, co sice natočili, ale nebylo to vydáno. Cucurrucucu a La Paloma jsou mexické písně a Já nechci jet na Havaj znám, Kučerovci k tomu nahráli doprovod. A s tím, co se pije na Havaji je to také jinak, original Pilsner Urquell v lahvi tam je běžně k mání, (za 4 dolary flaška) a to ovoce, zmrzliny, džusy a limonády šmakovaly i mně a to jsem zapřisáhlý masožravec. Jenže kdo by se v době, kdy tahle píseň vznikla, mohl z Československa na Havaj dostat, že?
Ano, Dede, při pohledu na tvé fotky jeden začne slintat. Rybíz (bílý i červený) jsme měli na chatě, ale přímo do pusy mi byl dost kyselý, snědla jsem ho tak hrst a dost. Ale na talíři, prosypaný cukrem to mi šmakovalo, stejně jako různé koláče a bublaniny. Měli jsme i jeden velký keř černého rybízu, ale ten mi naopak syrový nechutnal vůbec (teď mám ale moc ráda marmeládu z černého rybízu. Hanko dá se tu koupit kanadská nebo z dovozu a to i z červeného rybízu „red currant“). Zato u keře angreštů jsem dokázala postávat podstatně déle a ládovat se, hlavně ten červený, hodně vyzrálý mi moc chutnal.
Asi před dvěma týdny jsme byli na borůvkové farmě, přinesli domů 7galonů (skoro 27litrů) , takže už 3x byly knedlíky a já zase svařovala na řidší povidla. Trhali jsme i s manželovým synovcem, který pak část odvezl domů mamince a tak vlastně potřebuji další dávku, aby nám zavařené skleničky vydrřžely. Za necelé dva týdny přijede kamarádka z Floridy, také si chce odvézt s sebou a doufáme, že ještě budou. Jinak tam zajedeme raději tento týden a natrháme rovnou i pro ní.
A co se cukru týče – není rozdíl mezi řepným a ovocným cukrem? Mám takový dojem, že jsme jako děti občas cucaly tabletky „ovocného cukru“, který měl být zdravý, dodával energii?
To byl nejspíš hroznový cukr. Z chemie si pamatuju prd, jen asi tolik, že ten hroznový se rychleji vstřebává do krve.
Máš pravdu Matyldo, „hroznový cukr“ mi zní povědoměji. Dík.
Cukr (řepný) je disacharid, který se skládá z glukózy (hroznový) a fruktózy (ovocný). Glukóza je rychlým zdrojem energie, přechází rovnou do krve, je „palivem“ pro svaly a mozek.
Ještě pro diabetiky je také podstatné, že zatímco o zpracování glukózy se stará pankreas inzulinem, o zpracování fruktózy se starají játra. Takže je potom důležité jakou cukrovku člověk má. Jestli 1. typu (nedostatečná tvorba inzulinu ve slinivce) Nebo 2. typu nejčastěji nevyváženost mezi prací slinivky a jater, ta totiž vytvářejí enzymy, které umožňují vlastní inzulin zpracovat.
Maričko, na tvoje borůvkové reportáže nelze zapomenout (chuckle) Tak si ty borůvky užívejte naplno, když je ta sezóna! (u nás ještě nejsou)
V Chlumu u Třeboně jsou. Dnes Víla hlásila, že natrhali tři litry. Já jsem bohužel v Praze, ale třeba mi tchýnička nějaké pošle 🙂
Tyyyy jo 8-o
jak to přijde, že máš takové extra hrozny zrovna na černém rybízu???
Naše keře umí jen jednokuličky 😉
Musím se vypravit na sběr. Černé kuličky, červené kuličky, ty jsou naštěstí v hrozínkách a taky na angrešt. Dozrává do medova 🙂
Bohužel jsme však v období „čekání na žně “ 😀
To je doba, kdy v celém okolí lítají mračna hovad (ne ovádů, hovada to jsou) a člověk může na zahradu jen dobře vyzbrojen. Ale za ty roky už to máme nacvičené 😀
Brr, vy máte hovada? (tmi) tady u nás nejsou, ale na chalupě jo. Jsou hnusná a strašně žerou. Kohokoliv a mě dvakrát. Lity lity!
Jak s nimi bojujete? (flex)
Dnes nerozhodně 😀
Mám arzenál repelentů a stále ho ladím 😀
Dedééé, nádherné fotky rybízu a ostatních bobulovin. Mám jenom dva malé keříky a stihla jsem z nich letos už udělat vynikající koláč! Ke konci týdne jdu trhat k sestřeně. Mají na zahradě skoroplantáž. A s tím jídlem to mám tak:
za svůj život jsem už zažila spoustu kotrmelců, co je a co není zdravé. Takže jím už několik desítek let, na co mám chuť, co vyroste z hlíny ve střední Evropě a co naroste na zemi nebo ve vodě střední Evropy. Tu a tam si dám nějakou tu raritku z druhého konce světa „jenom abych věděla“. Jahodovou smršť už máme za sebou, nejenom syrové ale i už několikrát jako knedlíky (mňam), dokonce jsem už koupila pár předražených meruněk a už byly kynuté meruňkové knedlíky, těším se na borůvkové. V ovoci mezi listím nevidím kila cukru, ale sezóní čerstvý doplněk k potravě základní. Zaplať pánbů, že nemám cukrovku a nemusím se žinýrovat. Nevyužít momentální nabídky naší přírody je hřích. A ano, nejlepší je ovoce rovnou ze stromu, nebo z keře. Umývám pouze jahody, protože jsou většinou od hlíny (chuckle) . Jsem prostě čuně!
A ta dvě „veg“. Proti gustu žádný dišputát, ale jenom ne proboha děti! Ty potřebují zdravě vyrobit kosti, svaly atd., a jenom ze zrní to nejde, na to je potřeba pořádná flákota.
Milá Alex, líbí se mi, jak se těšíš od jedněch ovocných knedlíků k druhým! (chuckle)
Děvčata, přeju vám to i trochu závidím – na zahradě máme momentálně maliny, angrešt, jahody a borůvky a já si toho můžu vzít jen trošku. Já v tom bohužel ten cukr vidět musím ;( A děsně mě to štve (headbang) , jak k tomu jedna přijde, že zdědí ty horší geny.
Musí se s tím naučit žít – a tos ty, Ivo, myslím zvládla. Když to nejde, tak nejde… (h)
Tak co se dá dělat, že…Zatím se dá cukr udržet v rozumných hodnotách jen dietou a jedním práškem denně, jen doufám, že to tak vydrží dlouho. Nějak si neumím představit, že bych do sebe měla několikrát denně vrážet jehlu s inzulínem (shake).
No, rybízu jsem se přejedla, takže ho konzumuji jen v podobě džemu. Který zase umím tak dobrý, že jsem v sobotu s hrůzou zjistila, že poslední skleničku dám na mřížkový koláč a na Vánoce budeme mít houby. Takže jsem promptně požádala dodavatele o menší dotaci. Ale jinak jsou ovoca, která oblibuji: jahody, maliny, borůvky, brusinky, moruše, meruňky, moravský jeřáb jako kompot, ostružiny a další a další. A protože jsem sběrač, nedělá mi problém zajít s kbelíkem pro 10l brusinek.
Co se týče vegetariánství – jak kdo chce. Ovšem děti bych povolovala až od 15 let, sama zeleninu vařím hodně, ale maso, je maso
Ty máš moruše? A co z nich děláš? 🙂
A sběrač, kterému nevadí sbírat deset kilo brusinek… klobouk dolů. Jak miluju borůvky, tak to plazení se v keříčkách dělám maximálně kvůli sbírání do pusy (blush)
Mezi matematiky koluje takový vtípek ze života: Víte, jak si představit nekonečno? To je jednoduché, zajděte si na borůvky s padesátilitrovým barelem 🙂 .
Nekonečno. Znám z vlastní zkušenosti. Léto na chalupě jsme jako děti trávili s rodiči sběrem borůvek, protože „přece to tam nenecháme“. Jak já to nenáviděla! Borůvky byly malinké a při rozhrnování keříků z nich vyletovaly muchničky, které lezly do očí, uší, vlasů, otravovaly a nepříjemně bodaly. A dokud se nenaplnil dvacetilitrový barel (v lepším případě patnáctilitrový kýbl), tak se k rybníku nešlo. Druhý den znovu, da capo al fine. Po večerech se na kamnech v obrovských kotlích vařila marmeláda. A když se nesbíraly borůvky, tak maliny, brusinky nebo houby. Prostě plody přírody nutno využít do mrtě. Koluje historka o mém otci, kterak na kole vezl z Vysočiny do Brna dva kýble borůvek, na každé straně řidítek jeden. Přece to tam nenecháme…
Milá Lamo, tohohle chvilku a začnu na léto preferovat dlážděné ulice (wasntme)
I my jsme chodili rodinně (hodně s babičkou a dědou) na houby a na borůvky, ale houby byly legrace a borůvek jsme museli nasbírat každý jeden plecháček – a pak jsme to snědli na borůvkovém svítku… achich, to ale byla dobrota! 😛
Dobrota to byla 🙂 Kynuté lívance s borůvkovým tvarohem, borůvkové knedlíky maštěné máslem a posypané strouhanou tatrankou… Ale to nekonečno jaksi ve vzpomínkách převládá :-/ Vlastně ani nevím, jestli jsme ta kvanta marmelády stihli vždycky spotřebovat. Spíš ne.
Cim jsem starsi, tim min masa jim – ne cilevedome, proste na to nemam az zas tak chut. Ale presaltovala jsem na ryby a morska potvorstva. Tim padem take jime podstatne vic zeleniny a ovoce. Ono v tehle vedrech se zaplacnout rizkem nebo flakotou s omackou a knedlikem opravdu neni lakave.
Jeste k tem veganum. Kdyz jsem davno uz tomu varila v japonske restauraci, tak jich tam chodilo dost. Casto se velmi peclive ujistovali, ze panev, v ktere ji jidlo uvarime, nikdy nevidela vajicko. Ale vypadali tak dost nezdrave, pobledli jak zamorky. Vzdycky jsem si rikala, ze nejake to vajicko nebo syr by jim mohlo udelat jenom dobre.
Hanko, taky to s překvapením zjišťuju – s tím masem. A to jsem bývala hodně masožravá! 🙂
Jinak v Norsku jsem teď žila vlastně jen rybách – jak já si to užila! takže tě vlastně úplně chápu (inlove)
Ovoce je zdravé, má spoustu vlákniny a vitamínů :). Vloni jsem po přečtení příspěvku „tamagoči“ vzorně půl roku vše odvažovala včetně ovoce, ještěže program počítal „kalorie“ za mně. Podařilo se mi 20 kg zhubnout a zatím si váhu udržuji. Ale letos už ovoce s chutí mlsám 😀 a bez vážení. Čerstě utrhnuté ze stromu či keříčku je nejlepší. A co se vegetariánství a veganství týče – člověk je od přírody všežravec a měl by se podle toho chovat. A pokud má pocit, že se chce živit jinak, tak by měl chybějící látky tělu doplnit jinak :).
Dvacek kilo? Klobouk dolů Pavlo, jsi kabrňák! (party)
„…jak vycházíte s výživovými doporučeními, kterými nás zahrnují odborníci i pseudoodborníci všude, kam se jen podíváme?“
Jak? Se zájmem přečtu, řeknu odborníkovi AB (třebaže mě nemůže slyšet), že jeho kolega CD tvrdí něco jiného, a jedu dál podle svých dvou zásad:
– v rozumné míře je zdravé všechno (a pro každého je rozumná míra někde jinde)
– pokud je na něco velká chuť, je v tom něco, oč se tělo hlásí a co je vhodné mu – opět v rozumné a individuální míře – dát
Tak tak 🙂 Jeden by neřekl, jak špatně se tak prostý princi prosazuje, co? (wave)
Souhlas. Jsou dvě základní pravidla:
1/ Dieta je to, co mi chutná
2/ Kachna a husa jsou dietní jídla, protože jsou dutý. 😀
Jo, třešně, hlavně ty třešně, to je moje prokletí. Giordana Bruna upálili že (mimo jiné) hlásal že objevil příčinu „pohybu Země a nepohybu nebes“, jinými slovy že Země lítá kolem Slunce. Jana Husa upálili že hlásal predestinaci a pranýřoval odpustky. Inženýru Prokopovi dali do držky a hrozili mu vězením že nechtěl vydat Krakatit firmě na výrobu trhavin. Vše toto bych také vydržel. Jen by mi nesměli nabídnout půl kila třešní, krásně černých, chrumkavých, šťavnatých. Za třešně klidně dosvědčím Země je placatá a že středem vesmíru je papež. A ten Krakatit jim taky dám.
Mluvíš mi z duše. Na stromě seděti a třešně rovnou jísti.
Měla jsem to štěstí, že sousedka mívala obrovskou třešeň. Vyšplhala jsem si do koruny a obírala ty nejkrásnější.
Ještě jedna vzpomínka k třešňové chuti. V roce 82 v Maďarsku jsme si dali fantastickou zmrzlinu s kousky ovoce, měli třešňovou, jahodovou, višňovou a meruňkovou. Do té doby jsem v rodné Kroměříži za celý život ochutnala jen vanilkovou, jahodovou, čokoládovou citrónovou a pistáciovou.(všechny z prášku).
Jé třešně… Když jsem byl na učňáku, měli jsme internát na zámku, dnes zprivatizované zřícenině Moravský Krumlov, dílny a školu v Brně a jezdili vlakem protože jako ajzboňáčtí učni jsme ho měli zdarma. Cesta na nádraží vedla zkratkou přes třešňový sad. Jenže když majitel viděl, jak mu třešně pomalu mizí, sehnal jakousi chmii a postříkal je, což moji dva spolužáci, ke své škodě, brzy zjistili:
Jarda: Mudroch, dej si, fasa třešničky.
Pepa, nemám nějak chuť.
Jarda: já mám
A statečně se nacpal. Jenže než dorazili na nádraží, Jardovi se zkroutily napřed nohy, potom obličej a znechuceně pronesl:
Stala se nám nehoda, Mudroch, posrali jsme se.
No, zvládl to s grácií evidentně. Což se při tak pramálo důstojné nehodě zřídka vidí.
Došel na nádraží, nastoupil do vlaku a jal se hledat WC, na kterém by tekla voda. Marně, psal se rok 1963. Takže ho spasily až toalety na Hlavním nádraží v Brně. Do školy přišel s mokrými kalhotami a když si sedl na lavici, aby se věnoval výuce, dělala se pod ním loužička, jako pod hastrmanem.
Pů, to je kouzelnej komentář o lásce k třešním (rofl)
Hm, měla bych hubnout. Ale nad kyblíkem třešní se to nedá 🙂 Z rybízu dělám marmeládu, podle Kuby jedinou poživatelnou. Jestli naši přivezou třešně nebo rybíz, začnu zvažovat i tu šťávu. Vadí mi jen cena cukru- nemalá… Zatím máme v lednici jen bezovou šťávu, podle názoru těch, co ochutnali, excelentní. A Mušketýr obhlíží, z čeho by se letos dala udělat nějaká „ice“.
Jinak už jsme měli třešňové knedlíky i bublaninu, tayberry jsme ojedli prostě z keře (co neožrala zespodu Světlucha, bestie bílohnědá) a doufám, že k nám občas dorazí nějaké další ovoce a zelenina, když už mám malou zahradu a meruňkový strom je tam teprve rok. Čekám větší úrodu ostružin- on od loňska ten keř nějak dobře zakořenil a narostl…
Co s ostružinami plánuješ udělat? Máš ty bez trnů? 🙂 (takové mají sousedi – pnou se po kurníku a mají haldy ovoce…)
Beztrnné ostružiny má tchýnička, jsou krásné, veliké, černé a téměř bez chuti. Nad Dalmatinovem rostou ostružiny trnité, které mají úžasnou chuť. Pokud se mi podaří vychytat ty dva dny, kdy už jsou zralé a ještě nezplesnivěly, dělám z nich jogurtovou buchtu. 4 dl polohrubka, 2 dl cukr moučka, 1 vejce,100 g máslo, 3 dl bílý jogurt, 0,5 PdP. CUkr, vejce, jogurt rozšlehat, přidat mouku a PdP, zalít rozpuštěným máslem, prošlehat. Nalít do pekáče, navrch cca 1,5 l ostružin, hojně posypat máslovou drobenkou (není ve výčtu surovin). Péci cca 40 min na 200.
Jo, ty bez trnů. Pokud rostou na dobrém místě, tak chuť mají- ozkoušeno u našich na zahradě, odkud jsem si vzala podrůstek. Na špatném místě chuť nemají. Na jiném špatném místě plody zasychají. Tak letos otestuju, jestli mám dobré místo 🙂
Matyldo, ve vaší jihomoravské výhni budou cukr a chuť nejspíš odkapávat (chuckle)
U našich sousedů je to tak trochu, jak píše Renata – pokud není horké léto, tak ta chuť není jako u těch pravých, trnitých. A to jsem si celkem jistá, že Dalmatinova je výš než my a podnebí je tam drsnější.
Měla bych držet PŘÍSNOU REDUKČNÍ dietu, měla…
Ale s příchodem léta a čerstvého ovoce a zeleniny zapomínám vědomě na obsah cukru a mlsám a mlsám. Nejradši přímo ze stromu. A stojím-li pod stromem, zapomínám i na vrtuli třešňovou (a jiné vrtule (chuckle) ) a doporučení, že ovoce se má pečlivě omýt.
MaRi, on si snad někdo třešně pod stromem meje??? (chuckle)
A souhlasím – čerstvé ovoce je tak úžasné, že je hloupé trvat na dietě… to se už snáz ubere něco jiného (inlove)
Ale DEDE meloun je zelenina ne ovoce. To nemusíte mít výčitky. Já to vím, při své několikaleté nikdy nekončící hubnoucí anabázi jsem se to dozvěděla.
Moje babička i maminka zavařovali. Babička navíc výborně pekla. Zvláště kynuté těsto bylo její doména. A já už jsem snad také dosáhla jejích kvalit v této oblasti .
Já nezavařuji. Ovoce jíme čerstvé. Teď dokuď jsou ještě k mání jahody, tak vařím kynuté jahodové knedle, rozdělané jahody se smetanou s lívanci.
Ovoce se dá jíst i při dietě. Jen raději dopoledne na svačinku a trochu.
Co se týče vašeho dotazu na vegetariánství a veganství. Vegetariánství ještě snad můžu pochopit, ale maso je maso. Ovšem veganství to je síla. Jeden čas s ním koketovala maminka našeho vnuka Lucie. A já jsem jí tak vařila. Naštěstí z toho vystřízlivěla. Podle mého je to pitomost.
Má se jíst vše, ale s mírou.
Míša z Plzně
P.S. Káva dopita, myšlenky napsány, jdu makat.
Míšo, já tě asi miluju 😀
…Jeden čas s ním koketovala maminka našeho vnuka Lucie. A já jsem jí tak vařila. Naštěstí z toho vystřízlivěla. Podle mého je to pitomost. …
Rozumný přístup ve zkratce – a oceňuju, že ses jí podle těch zásad snažila vařit! (inlove)
Jo, tak zelenina! Tak jsem večer vlastně žila zdravě 😛
Víte DEDE s tím veganským vařením to bylo něco.
To byla brokolice a brambory. Měla ráda rizoto, tak jsem vařila zeleninové rizito. Občas si dala smažený sýr, ikdyž to bylo proti veganským zásadám.
Měla jsem strach, aby to nezkoušela na vnoučkovi Samíkovi.
Naštěstí ne. Samík je masožravec. A takový smažený řízek do něj padá, jak Němci do krytu.
Míša z Plzně
Tedy Dede, tou fotkou rybízu jsi mne dostala!!! Já jej miluji, doma jsme ho měli plnou zahradu, mermeláda,šťáva i na víno bylo. Se sifonem se pilo celé léto… No jo, ale tady po rybízu toužím marně, tady neroste. Pokoušela jsem se, ale bezvýsledně …až mi tečou sliny, jen se na tu fotku podívám… já bych se tak dala do zobání…. a rybízový táč i kynuté knedle s rybízem…no jo, mohu jenom snít. Všechny zdraví Míla
Mílo, hned bych ti bedýnku poslala, kdybys nežila na druhém konci světa! (inlove) Náš rybíz je excelentní, meruňky tu nevypěstuju, ale rybíz… ten je! 🙂
Jinak ač je mi líto, že rybíz nemáš, mám radost, že tě jeho fotka vytáhla zpoza buku – zaskoč častěji (wave)
jejda, tak až se sem zase dostaneš, tak ti na Pražení dovezu skleničku marmelády, rybízové….jenže k Vám se asi potraviny vozit nesmí co? No tak ji sníš….
Šárko, s dovozem potravin do Austrálie je to velmi přísné, kvůli přenosu různých nemocí rostlin a živočíchů. Některé věci se nesmějí převážet ani mezi australskými státy.
Já to tušila, ale psala jsem-že si ji Míla sní a třeba rovnou na tom Pražení 😀
Ty se sem nechystáš???
Jo, kdyby se dal rybíz alespoň koupit v krámě (v Austrálii), ale ani to ne. Také jsme v Čechách měli na zahtadě spousty keřů rybízu – bílý, červený, aj černý, a já rok co rok dělala zavařeninu z červeného rybízu.
Jinak na diety nedbám, jen jsem trochu opatrná s některým ovocem a zeleninou (kvůli warfarinu).
Jsem na tom stejne jako holky australsky – rybiz miluju ale neroste zde a v kramech neni. Dovedu si predstavit, ze treba v Nove Anglii by mohl rust, ale asi proto, ze spatne cestuje, jsem ho fakt nazivo zde na Jihu nevidela. Ale asi krom na marmeladu se moc nepouziva, protoze jsem v zadne kucharce nebo TV show nikdy nevidela pouzit cerstvy rybiz.
A jeste k tem zde nedostupnym vecem. Tudle jsem videla v krame lisky. Libra houbicek (1/2 kg) stala 19 dolaru (emo)a uz byly takove oslintane a chytaly plisen.
Tak jsem se poradila se strejdou Gúglem a vida, v Austrálii se rybíz pěstuje, přinejmenším na Tasmánii
http://www.hillwoodberryfarm.com.au/our-fruit/
Teď jen zjistit, kde se jejích produkty dají koupit, anebo si tam zajet na dovolenou.
Jen tak mimochodem, nejlepší černé, obrovské, čerstvš natrhané třešně jsem ochutnala právě na Tasmánii.
Když vidím cukr v listoví, neváhám a žeru.
Jinak mě předběhne lady Melánie.
„Jean? Zde rostou… maliny, Jean?“
„Ano, mylady. Jistě, mylady. K službám, mylady. Hned to bude, mylady. Přece bych nedovolil, abyste si podrápala svůj něžný čenich!“
(rofl)
„Neváhám a žeru“… hm, jedinej správnej způsob (chuckle)
Holky taky jedí všechno ovoce a samy si umějí natrhat. Berry i třešně! (chuckle)
Když ona je Berry na třešně velikostně přizpůsobená! (chuckle)
Penuška byla maso- a mlíkožrout. OK, ještě kvasnicožrout a rýžožrout. A nudložrout. Ale cukr v listoví? Otrávit by chtěli stařenku???
Lady Melly by trvale potřebovala… tedy chci říct, že by trvale *nepotřebovala* dietetické účinky ovoce, zejména té vlákniny. Leč nedbá a žere plnou tlamou.
No a naši páni psi tak do roka žrali všechno ovoce a teď se tváří, že by se mohli otrávit. Legýs tedy žere jablko a mrkev
Maruško, stejný přístup měl Max i Nazgúlové. Jen holky jsou ovocechtivé! 😛
Jo, lady na podzim žrala padaný švestky (s předvídatelným účinkem)… (whew)
A malá už není, jsou jí asi tak dva a kousek. Takže už z toho nevyroste.
Nessy je zeleninová. Žere vše včetně šlupek od brambor. Asi si myslí, že je morče.