Dnes servíruju druhou a poslední várku chlupatých rozhovorů. A doufám, že od pondělí už budou stránky zase vycházet v aktuální podobě:))
Kazane, Kazane! Paničce se něco stalo! Je to vážný, fakt!
Co blázníš, jen se snaží spát.
Ale kde, nespí, to poznám! Leží a heká. A kvílí. A nepřestala, ani když jsem do ní dloubla čumákem.
Neplaš… jeden neúspěšnej dloubanec jaro nedělá!
Hele, nesnaž se mě splést – je zima, přece! A panička jen hekla, když jsem na ni skočila…
Tys na ni skočila???
No jen tak trochu…
Jak můžeš skočit na někoho trochu??? Buď skočíš, nebo neskočíš!
No já jenom tak napůl – zadní nohy jsem ještě měla na zemi, chápeš? A ona NIC! Ani mi neřekla, abych si postavila ucho! Kazane, to je vážný, co když jí něco fakt je?
Hm, to zní divně. A co to kvílela – teda než jsi na ni trochu skočila?
No prej, že to byl úplně blbej nápad!
A co?
Já nevím! Kazane, co budeme dělat? Že ji prej bolej i ty svaly, o kterých zatím neměla ani tušení, že je má!
Aha, já vím! To byla zumba!
Co to je? Ukaž mi to a já to zakousnu! Jsem strašlivá!
Já jí říkal, ať si to rozmyslí! Ať myslí taky na svůj věk…
A co ti na to řekla?
Pche!
No počkej, já se tě úplně slušně ptám!
Ale to odpověděla ona mě! Prý pche! A tady vidíš ty konce. Já jí říkal, že se akorát zničí.
Tak to tedy ne. To nedovolím. Žádná zumba – jestli má paničku někdo zničit, tak to budu já!
***
Kazane?
Já bych chtěla být úplně jako panička! Ale ona mi nic nepůjčí – skříň přede mnou zavírá, udělátka strká do šuplíčků a ani drápky mi nenamaluje!
Proboha, proč by ses zrovna ty chtěla malovat? Buď ráda, že jsi přirozeně chlupatá a nedopadlas jako panička, která se, chudák, kvůli nedostatečnému osrstění musí balit do haldy hadrů a stejně furt kvílí, že je jí zima!
Nejde o zimu, jde o krásu. Děvče jako já potřebuje vzory, idoly!
Jak jsi zase přišla na tohle???
Říkali to v televizi! Jsem prý rozvíjející se osobnost a potřebuju čerpat jistotu z pevného zázemí, které mě podporuje a o kterém vím, že tam bezpečně patřím. Chápeš??
A proto se chceš podobat paničce??
No když já nevím. To je těžké, ona se mi směje, že vůbec nevypadám jako vlčák, že jsem srandovní… a já pak cítím existenciální nejistotu!
Teda kam ty na tyhle výrazy chodíš… No tak, hlavu vzhůru, já ti to vysvětlím.
?
Podívej se na sebe. Vypadáš… no dobře, začínáš vypadat jako pořádnej pes. Uši ti sice pořádně nestojej, ale jinak jsi pěkná, urostlá, řádně chlupatá, správně černá… zubiska máš působivý, hlas zvučnej…
??
Když tak nad tím přemýšlím, tak ty jsi prostě celá já!
Další fotky najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Anglie_-_Berry_a_Kazan_-_rijen_2010/
Vrátila jsme se z šermířského víkendu (mám hezký fotky) a tady krásný článek a tolik smutku.
Dede, já vím, že ti Kazan chybí. Ale holky k té moudrosti a důstojnosti taky časem dojdou. I když žádná z nich nebude Kazan.
Matyldo, vítej! A až budeš mít chvilku, tak povídej, jaké to bylo… jsem zvědavá, to byla zase ta bitva o město? Kdysi jsi o něčem takovém psala, ne? (inlove) A těším se na fotky!
Já vím, holky už jsou osobnosti, každý jiná (Ari stále praštěná, ale má pořád nárok:)), ale… je to divné, protože jsem milovala moc Maxe i Daníka, ale ta díra po Kazanovi je prostě nějaká větší 🙂 Asi že je nejčerstvější.
Dede, ta díra po Šarikovi je stálá..bolí..chybí mi moc, můj milovanej pes…je nezastupitelnej…
Miluju svoje kočičí tlupu, ale je to jiný..dávám jim celý svoje srdíčko,jako ho měl Šarik..ale je to jiný….
Hlásání pro dnešní den
Chrstá – ale Skalku jsme zvládli beze ztrát (chuckle) . Mám fotky, je tu opravdu překrásně. Coby kamenem dohodil je Žilina a kolem zuří Malá Fatra a Sulovské vrchy. Jak já mám ráda tyto „malé“ hory – sice postrádají majestát Vysokých Tater, ale pro nás nížiňany jsou tak akorát.
Tož uvidím, co nás čeká zítra (momentálně sem přišla asi už třetí bouřka).
YGO, užívej si a těším se na fotky, nikdy jsem v těhle místech nebyla.
Ahoj, už jsem zase tady (wave)
Děkuju za komentáře a líbilo by se i, kdybyste si třeba i vy zavzpomínali – když už máme ty nostalgické prázdniny (inlove)
cesta domů byla přijemně nudná, noční jízdu mi obětavě zpříjemnila Baty, které nevadilo, když jsem jí ve čtvrt na dvě ráno (po předchozí domluvě!:)) zavolala a „jela“ se mnou v podstatě z Lubawky až domů a nedovolila mi za volantem usnout (h)
Vítej Dede zpět, jsem ráda, že cesta byla nudná a milá Baty nad tebou držela vzdušnou ochrannou ruku při ranním rozbřesku. No jó, když se dvě ženské rozpovídají, to pak na spánek není čas.
To „prokecání noci“ mi připomnělo. Jeli jsme s manželem poprvé z Anglie do Prahy. Cestou jsme se zastavili u mojí sestřenice, která s manželem v r.68 utekla do Německa. Její maminka (maminčina sestra) jí od té doby neviděla (tenkrát 4 roky)a i pro mně to bylo po těch letech první setkání (máme se spolu moc rády). Zůstali jsme u nich celý den a my dvě ho prokecaly a vydrželo nám to až dlouho do noci. Do Prahy jsme přijeli druhý den až kolem jedenácté večer a já navíc děstně unavená. Cestou v autě jsem sice trochu spánku dohnala, ale ne moc. Teta o setkání věděla a přijela k nám (ještě dříve, než my), aby si zatepla vyslechla detaily. Já ale nutně potřebovala koupel. Tak jsem si vlezla do vany, teta si přisedla na okraj a já vyprávěla a vyprávěla, každá maličkost tetu zajímala. Jak mi voda ve vaně stydla, připouštěla jsem další a zase vyprávěla. Povídaly¨jsme si až do 3 do rána. Z vany jsem vylezla s kůží scvrklou od toho mokra a vodu jsem vypouštěla až ráno, byli jsme v paneláku a vana byla až po okraj plná. Manžel i moje maminka už šly dávno spát a přespala u nás i teta. Ale dodnes na to vzpomínám, protože teta se s dcerou už nikdy nestkala. Zemřela nečekaně o několik let později. Nikdy samozřejmě nedostala povolení za ní jet (ač žádala) a sestřenice nemohla přijet na maminčin pohřeb (byla v nepřítomnosti odsouzená za útěk).
To mi připomíná, jak jsi mě těsně po svátcích stahovala po telefonu z patra dolů k lékům, pamatuješ? Nejspíš jsi mi tehdy zachránila život.
Vítej doma.
Ta jsi prostě celá já!
Řekl Kazan. I když to tak vůbec nevypadalo.
Ale měl pravdu. 🙂
Jo, chce někdo vidět fotky našeho feněte? V úterý jí bude šest týdnů. Ještě dva a kousek a máme ji doma! Už jsme vymysleli dopravu…
Asi nevydržím a dám odkaz na fotky na Makovej domek.
Sem s odkazem! Každý rád koukně na štěně a borderfeně není výjimkou (inlove)
Tu je: https://plus.google.com/photos/100024313571263677928/albums/6023653821471366961
Dva, tři a pět a půl týdne.
Se mi zdá, že mi nějak chytá kolem límce hnědou…
Se mi zdá, že se asi bude jmenovat Dorotka.
Překrásná stěněčka (love) Jak známo tahle rasa je považována za vůbec nejchytřejší. Moc ti ji přeji a Dorotka je moc hezoučké jméno.
Tady na starý odkaz na jednu takovou velechytrou.
http://www.urlesque.com/2011/02/11/dog-knows-1000-words-neil-degrasse-tyson/
Jo, přesně proto jsem chtěla borderku. Něco takovýho uměla Penuška, několik stovek slov kombinovaných s gesty; a takhle Penuška pomáhala lidem. Uměla třeba sedět vedle vozíčkáře a podávat mu karty, když mu spadly. Až do ruky. A uměla si kreativně dotvořit povel podle situace, když bylo třeba.
Melinka je sice hrozně milá, ale na tohle buňky nemá. Takže pokud chci pokračovat v té canisterapii…
(Melly zase dovede udržet smečku v dobré náladě. Není vůbec zbytečná, jen dělá jinou práci než dělala Penny.)
Dorotka je kouzelná 🙂 Ňuch, ňuch! (chuckle)
Doufám, že si ji brzo přijedeš oňuchat osobně!
(Ostatně tady pro tebe taky máme odměny za DMD… 😉 )
Že jí to jméno sedí? Zkráceně Dotty. (chuckle)
Jméno je výborné, lepší než tvé ostatní varianty… tedy podle mne 🙂
…cítím existenciální nejistotu 😀 Tak na tohle jsi Berry už jistě dávno zapomněla, viď ??? Protože v rodině, do které jsi se dostala něco takového vůůůbec nemůže přijít v úvahu, víš !!!!
Milá Dede, krásné vzpomínání, na fotky se pamatuji, ale znovu jsem si je s chutí prohlédla.
Přeji šťastnou a tentorkát „nudně klidnou“ cestu z Norska- tedy jestli jsem správně pochopila, že se vracíš domů.
Maričko, můžu se pod to co jsi napsala podepsat?? Mají se dobře, Ariberry (h) .
To je dobře, že Dede jede domů, už jsem potřebovala zalejt kytky! (chuckle)
Šťastnou cestu (a pokus se neletět v bouřce). 😉
Děkuju Maričko – tvé přání nudné cesty se vyplnilo, ani ohlášené turbulence (bouřky) nebyly nic než trocha třesení 🙂
Zázraky se nedějí. Před půlhodinou mi zavolali z nemocnice, že mamina zemřela. Zrovna, když jsembyl na cestě za ní.
Ach Krakonoši – je mi to líto. (rose2)
(rose2)
(rose2
je mi to líto (rose2)
Tak to je mi velmi líto, Krakonoši.
Krakonoši, upřímnou soustrast, to je mi opravdu moc líto,ztratit milovanou ženu a ještě tak, jak se to celé seběhlo. Ale pamatujte si, že máte (a musíte) pro koho dále žít – vaši také milovanou (a jistě milující) vnučku, nadějnou fotografku (a další členy rodiny). Jistě máte ještě hodně co vnučku naučit, předat jí spousty vašich zkušeností. Bolest ze ztráty mnohaleté životní opory to příliš nezmírní, ale „důvod žít dál“ tady rozhodně je. Ještě jednou – upřímnou soustrast. (rose2)
Je mi to moc líto. Ale Marička má pravdu, je tu ještě spousta dalších lidí, kteří vás potřebují.
O žádných nevím. Vím jen tolik, že jsem naprosto ztratil chuť do dalšího života. Zařídím pohřeb, vzdám se dědictví ve prospěch vnoučat a zmizím k sestře na samotu u Rokycan, kde nevědí, co to internet a mobilní síť je. A jen doufám, že jí nebudu na obtíž příliš dlouho.
Krakonoši, je to moc líto, pořád jsem doufala, že to zvládne – ona i ty. Moc na tebe myslím. Napiš kdykoliv bys potřeboval. (rose1)
Krakonoši, Marička to napsala krásně a pravdivě. Zkus si dát šanci! (inlove)
(rose2) Krakonoši upřímnou soustrast (rose2)
Krakonoši, upřímnou soustrast. (hug) Dělal jsi, cos dokázal, víc jsi nemohl.
Holky nahoře mají pravdu – teď tě potřebuje malá, nezapomeň na ni.
A drž se. (h)
pokoj její duši (i tvé) (rose2)
brzy bude.
Upřímnou soustrast.
Už vím, co zažívaly oběti Aztéků, když jim velekněz zaživa vyrval z hrudi srdce. Jenže ony to měly rychlé. My jsme byli třicet let jedno tělo a jedna duše. Teď ta lepší polovina odešla a ta horší by za ní chtěla a nemůže.
Krakonoši, nevím, jak vyjádřit mou upřímnou soustrast tak, aby byla vůbec k uchopení. Je to strašná rána. Je mi velice líto, že Tvá paní už není s Tebou. Bojovali jste oba statečně. (rose2)
Ale, prosím, všechno si nech projít hlavou až po pohřbu. Teď je toho moc. Věřím, ža by Tvá paní nechtěla, aby ses uzavřel do sebe. A Tví blízcí to jistě také nechtějí. Na to zkus později myslet.
Krakonoši, vzpomněla jsem si na jeden film, jestli ho neznáte, mohl by se vám líbit. Je starší, z r.1993. Hlavní role hrají skvělí Hume Cronyn a Jessica Tandy (známá z „Šofér slečny Daisy“). Byli to manželé i ve skutečnosti. Dlouholeté manželství, ona nečekaně zemřela, zdrcený manžel. Najednou se „zjevil“ bílý pes (jasně „převtělená“jeho milovaná manželka nad ním dále dohlížela). Psa viděl jen on (a pak jeho vnuk) a pomohl mu se ze ztrátou vyrovnat a žít dál až do jeho smrti. Možná trochu slaďák, ale mě se to moc líbilo, je to právě o lásce dvou lidí „až za hrob“. A co vy víte, třeba se vám u dveří nečekaně objeví „zatoulaná bílá“ kočička.
Tady je odkaz na ukázku, nevím, jestli se otevře.
http://www.videodetective.com/movies/to-dance-with-the-white-dog/4956
Víš co, prostě breč. A mluv s náma. Slzy to nejhorší časem vyplaví. (h) Přehoď povinnosti na někoho jinýho a prostě breč. Neboj, blízcí lidi ti pomůžou, udělají za tebe to, co teď nezvládneš, udržej to, dokud se zase nechytíš. Kašli na nějakou práci a smutni. Je to normální a přirozený.
A nebuď sám. Buď u někoho, kdo tě má rád. Sestra je príma nápad.
Já mám jasno. Tohle je konečná. Už nemám sílu žít dál. Zítra jdeme do nemocnice pro papíry a do márnice, naposledy se na svou poslední a jedinou lásku podívat. A doufám, že tam hned zůstanu. Pokud bude osud zlý, zařídím vše, co bude nutné a zalezu navždy do místnosti, kde bude jen postel, stůl, židle, skříňka a pro kocourka výběh. A budu čekat, až si pro mne mamina přijde. Když vysadím prášky, dočkám se brzy.
Dobře, jak myslíš, ale prosím tě, někomu kolem sebe řekni, co chceš udělat. Třeba sestře nebo dětem – prostě někomu, kdo tam s tebou fyzicky je. Víš, abys jim nepřidělal problémy.
Ozvi se, prosím tě, až budeš zpátky z té prohlídky.
Budu na tebe celou dobu myslet. (h)
Krakonoši, pamatuji se, že jste se o vysazení prášků zmiňoval už dříve (jen jste asi tenkrát netušil, že vás osud vezme tak rychle za slovo a připraví vám tuhle ránu). Podle mě je velký rozdíl nemít sílu a nemít chuť dále žít. Ztratit sílu bych viděla v tělesném utrpení, v bolestech a chápu jí lépe, než nechuť. Ta je otázkou srdce, duševního rozpoložení, takového pocitu „vzdát to“. Někdy bohužel oboje splyne v jedno. Váš život je jen a jen váš, nikdo vás nemůže nutit ho dále žít. Ale uvědomujete si, že tak připravíte dětem a vnoučatům (vím, že jste je za své považoval) hned dvojitou (a podle mě zbytečnou) bolest, kterou možná nebudou chápat jako vy. A možná to bude gesto, které by si vaše paní, přes veškerou vzájemnou lásku nepřála, právě pro tu předchozí větu. Chápu vás, ale máte svoje kytičky, budete mít vzpomínky na 30 let šťastného soužití, které budou nejprve krutě bolestivě, ale časem i vaší útěchou, takovou ulitou do které se budete moci vtáhnout. Prostě to prosím nějaký čas zkuste, třeba u sestry na samotě, kde můžete být v duchu a klidu právě se svými vzpomínkami a přírodou, která umí také léčit. Na vysazení prášků je vždycky čas později, když opravdu zjistíte, že to prostě nejde.
Krakonoši, nedokázala bych to napsat tak dobře, jako Marička. Přečti si to a zkus nad tím uvažovat. Tak, jako tobě chybí tvoje paní, budeš jiným lidem zase chybět ty a bolest se bude řetězit. (h)
Napiš kdykoliv…
Krakonoši, přidávám se k ostatním. Léky můžeš vysadit kdykoli, odlož to rozhodnutí na pozdější dobu. Věřím, že Tvá paní by s tím nesouhlasila. Myslím, že nápad odjet k Tvé sestře je dobrý. A nezapomeň na Tvého černého kocourka, který tě má rád. Co by bez tebe dělal? Zítra na tebe budu myslet.
Krakonoši, upřímnou soustrast (rose2) A prosím, zkus žít dál. Pro památku na svoji velkou lásku. Měl bys vyprávět vnučce o babičce, protože i tak bude tvoje žena žít dál ve vzpomínkách. Mě zemřel manžel po čtyřiceti letech společného života. Bylo to velice kruté, ale dnes už se zase dokážu radovat ze života. A on je v duchu stále se mnou.
(rose2) byl jsi celou dobu statečný, buď i dál Krakonoši.. (hug) a Tvojí paní mávám za Duhu….
Add Zumba: Všeho moc škodí a pohybů, zejména některých, zvlášť. Pro naši věkovou kategorii už tohle blbnutí, (až na výjimky) prostě není. Jednu takovou výjimku jsem znal, v 75 chodil hrát volejbal a brečel, jak ho to bolí a jak je mu z toho blbě. letos, v nedožitých 76, zemřel.
On člověk si například kvalitně natáhne mezižeberní sval (což je dost nepříjemné) i když se jen snaží dosáhnout hlouběji do mrazáku v obchodě.
Jejda, Pů, ani mi nemluv! Já mám ofouknutou a zatuhlou celou levou část nad lopatkou i část krku. Když otočím (můžu jenom trošku) hlavu doprava, tak mě bolí levé rameno a celá paže. Věřil bys tomu? Uff, i jiné pohyby jsou naprosto nemožné.
A otočit se celá můžeš? Tak si nestěžuj, jsou jiní, co jsou na tom hůř!
Promiň Alex,ale když ono se to tak nabízí (chuckle) . Držím palce, ať co nejdřív odtuhneš.
Jinak hlásám, že v Rajeckých Teplicích je krásně (obklopené krásnými zelenými kopcemi) a zatím je teplo – i když se prý chystá změna počasí – tak snad nebude příliš chvístat, neb nemáme palazór. Zítra dáme malou túru na Skalku, tak jestli to přežiju, večer podám další hlásání.
Podej hlášení a foť! Ten kraj vůbec neznám a jsem zvědavá (inlove)
Alex, děvče, cos dělala? Jezdila autem s otevřeným okýnkem? (inlove) Tohle jsou nepříjemné a bolestivé stavy… tak ať je to co nejrychleji dobré (wave)
Moc pěkné počteníčko! 🙂
Díky Judith (wave)
Hmm – tak už jsem přišla na to, pro byla Berruška – oproti Arrišce – vždy tak rozumná. To byl ten zářný vzor, ten idol na piedestalu – nepřekonatelný Kazan. To se to vstřebávalo psí moudro, když bylo podáno takhle konstruktivně. Ajaj, Kazane, pořádně při výchově dalšího dorostu chybíš … (hug) (hug)
Jo, to máš pravdu. Kazan byl… prostě Kazan (h) .
Děvčata, je to hrozné, jak mi ten Kazan pořád chybí. Holky jsou holky a mám je moc ráda, ale prostě ten Kazan… chybí. (h)
Jo.
Ale on tu je.
Buď se vrátí – nebo kouká zvrchu a dohlíží… (h)
Poslední dobou si spíš myslím, že to druhý.
Zkus ho zavolat ve snu, nechceš? Penny vždycky přijde.
Dede, takhle to mám s Amálkou. Mám ji moc ráda a chráním ji před vším zlým jak nejlépe umím. Je dokonce na kočku velmi kontaktní, ale Micánek to prostě není. Chybí i po třech letech. Teď 12.7. bude mít třetí výročí. Takže naprosto chápu, že něco podobného cítíš vůči tvým psím holkám a že Kazan stále moc chybí. Je zajímavé, že Micinku jsme až tolik neprožívala, ale ta odešla za tátou opravdu hodně brzy. Ale když jsem tenkrát viděla ta koťata u chovatelky, sáhla jsem automaticky po Amálce, která se jako jediná Micince doopravdy podobala.