Dneska v rámci Nostalgických prázdnin přidávám některé rozhovory, zapsané v době, kdy bylo Berry přibližně sedm měsíců. Osoby a obsazení se mění – je na vás poznat, kdo právě hovoří:))
Berry?
Ano?
Poslouchej, jak to, že ti je už sedm měsíců a pořád nejsi strašlivý vlčák? Jak mi to vysvětlíš?
Já jsem strašlivá! Strašně!
Hm…
Vážně! Každý se mně bojí. Rozehnala jsem už holuby… a vrány, někdy i straky proženu!
Hm…
A racky! Viděla´s přece, jak jsem rozehnala veliké mořské racky! A racci jsou děsiví, mají divoké oči a ty zahnutý zobany… a já se jich ani trošičku nebála. Jsem strašlivá! A taky jsem jednou utíkala za volavkou a ta panečku byla! Veliká! A strašlivá!
Tak teď vážně nevím, kdo je strašnější – jestli ty nebo volavka…
Volavka je hrozná – viděla´s jak se kouká? A jaký má velikánský křídla? Já jsem se vážně bála, abych ji nechytila, víš?
Jo, viděla jsem, jak umíš zpomalit. Ale neboj, ta se chytit nedá. Ale ať dělám, co dělám, pořád tu nevidím strašlivého vlčáka.
A proč ho vlastně chceš vidět? To ti nestačí, že máš mě a Kazana?
No, každý přece ví, že vlčáci jsou strašliví – a kdejakého pejska i psa pokousal zlý vlčák. To nevíš?
Ne… a myslíš, že mě taky nějaký kousne? Když kouše všechny? A jak ho vlastně poznám?
No, ty bys přece měla být strašlivý vlčák!
Já??? A proč?
Jsi přece německý ovčák, ne?
To jsem, a maminka s tatínkem jsou taky. A myslím, že strašlivého vlčáka nikdy neviděli. To by nám tatínek řekl! Třeba je pohádkovej!
Kdo?
No ten vlčák, přece! Každej ho zná a přitom ho nikdo neviděl!
***
Kazane, nespi pořád a poslouchej! Panička mě vůbec, ale vůbec nechápe!
Směje se mi!
Hm?
Říkala, že vypadám jako chlupatý větrník!
Eh?
A já jsem se jen pokoušela si kapku prohrábnout zubama ocásek. On se teda nedal hned chytit… to jo, ale řekni, je slušné se kvůli tomu někomu smát?
No… ale je fakt, že to bylo legrační. Copak ty si na něj normálně nedostaneš? Jeden by řekl, že ho máš víc než dostatečně dlouhej!
Když on mi furt utíkal. A za to vážně nemůžu. A kdyby to bylo jenom to! Ona se mi směje, i když nosím klacky a říká, že vypadám jako čerčil. Prej ho mám držet uprostřed. Pch, co ona ví o nošení klacků! Viděls ji snad někdy s klackem v hubě, aha?
Ale no tak, musíš mít pochopení… vždyť je jenom člověk.
***
Kazane?
Hm?
Víš, jak jsi říkal, že mám chápat paničku?
Eh?
No, s těma klackama… že jako neví, co říká, když mě nutí, abych nosila klacky uprostřed.
To že jsem říkal???
No říkals, že ji mám chápat. A já teď vím, že mě napomíná, a přitom dělá totéž!!
Cože? Chceš říct, že nosí v hubě… é v puse klacky? To ti nevěřím!
Ha! Abys věděl, tak jsem ji viděla!
???
Víš, jak tuhle kreslila?
Jo, ale…
No a co přitom dělala? Okusovala tužku! A vůbec ne uprostřed. Pěkně až na kraji!
Další fotky najdete zde: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Anglie_-_Se_psy_na_plazi_v_Bournemouth/
Milá Dede, nostalgické prázdniny jsou bezva nápad ! A ty fotky, ty jsou nádherné, pravé prázdninové, plné svěžího mořského vzduchu a větru a volnosti a her páníčků a psů! (inlove)
Pokochala jsem se a protože už mám (skoro) hotovo, totiž pracovně, jdu si číst další díly nostalgických prázdnin.
A že už je našim pejsánkům víc jak čtyři roky? To to letí 😡
Krásné vzpomínky /i když někdy píchne u srdíčka/ Na rozhovory Kazánka s Berrynkou si moc dobře pamatuji. Nádherní psové (h)
Berryska s tim jednim sklopenym uchem se mi vzdycky libila. A ma krasny pohled v ocich. (h)
to je ale krásný rozhovor, já jsem měla ráno s Terrym:
P: Terry hledej stopa
T: cože??
P:hledej stopičku
T: ????
P: Terrynku hledej stopičku
T:??? jé granule na zemi asi ji sním
P: ty jsi šikovný tak je dobře hledej stopa
T: jé další granule a proč je háže furt po té zemi a nedá mi je normálně??
a tak to pokračovalo až pes došel do konce a já opravdu ale opravdu usoudila, že toto byla poslední stopa v jeho životě…..
Beruška je skutečně strašlivá vlčice, zvláště na té poslední fotce.
Víte DEDE o mě je už tady známo, že se velkých psů tak trochu bojím.
Ale když si tady čtu o Kazanovi a Beryšce a Arišce, tak si myslím, že ty bych si i pohladila.
Míša z Plzně
Trpělivosti, tvé jméno je Kazan 🙂
Díky za nostalgické prázdniny … krása. Naše peska už je dva roky v psím nebi … vždycky když vidím pěkný klacek, říkám si ten by se jí líbil 🙂
Mávám do Norska Jana
J0 – ta poslední fotka nemá chybu. Berruška je na ní přímo k sežrání … teda je z ní strašlivý vlčák, co všechny pokouše. A vůbec, já si myslím, že všichni pejsci, to mají trošku ouško na stranu, jsou jedineční (clap) .
Ach, když vidím fotku pilně hrabající Berry, nedá mi to a musím vzpomenout včerejšek. Vzala jsme psy ven. Za tratí máme makové pole, makovice jsou zelené a dost vysoké. Najednou mi zmizela Borůvka. Žádala jsem Světluch, aby ji našla, ale ta jen tak zbůhdarma nahlédla do pole, došla k názoru, že přes makovice světa nevidět a vzdala to. Když jsme podle kývajících se makovic Borůvku našla, už v té vyhrabané díře měla vraženou celou hlavu. Není strašlivý vlčák, ale zvládá to stejně dobře 🙂
😀 😀
🙂 protože vyhloubit díru zvládne taková šikovná kavalírka levou zadní 🙂